Mladá fronta Dnes, sobota, 4.-5. května 2013, Víkend – Kavárna, str. 32-34 http://data.idnes.cz/mfdnes/kavarna/pdf/2013/kavarna-20130504.pdf Zdeněk Zacpal    Proslulý filosof Ludwig Wittgenstein si v roce 1948, tři roky před smrtí, učinil poznámku: „Poctivý náboženský myslitel je jako provazochodec. Jako by šel vzduchem. To, po čem kráčí, je užší, než si lze představit. A přesto je to schůdné.“ Těžko mohl mít na mysli někoho jiného než svého oblíbeného dánského kolegu i spisovatele Sørena Kierkegaarda, narozeného v Kodani právě před 200 lety, 5. května 1813. Již mnohem dříve jej považoval za světce, za zdaleka nejhlubšího myslitele 19. století, prý příliš hlubokého dokonce i pro něj samotného.

Kostel sv. Ducha – Helligåndskirken, jeden z mála starých středověkých kostelů v Kodani (založený již 1238): zde byl Søren Kierkegaard pokřtěn

 

V Kupeckém přístavu

Dánská metropole Kodaň či København, v překladu Kupecký přístav s asi 120 000 obyvateli byl tehdy počtem obyvatel srovnatelný s Prahou. Špičky dánského, před rokem 1849 ještě absolutistického království si nevelkou váhu své země zřejmě chtěly vynahradit nadstandardní podporou kultury a štědře přispívaly na cesty mnoha mladých talentů po Evropě. Ve srovnání s četnými dánskými světoběžníky, třebas se starším fyzikem a chemikem Ørstedem anebo se svým vrstevníkem, pohádkářem Andersenem, byl Kierkegaard za onoho dánského „zlatého věku“ vlastně dost provinční postavou. I bratr jeho dvou švagrů, Peter Wilhelm Lund, strávil většinu života po přírodovědných expedicích v Brazílii, zatímco Kierkegaard si jen čtyřikrát vyrazil do Berlína, kde poslouchal německého filosofa Schellinga (byl jím spíše zklamán), jednou zavítal do Švédska, jednou do Jutska do rodiště svého otce. Jinak občas podnikal koňmo i kočárem výlety do míst a přírody jen v okolí Kodaně. Na její staroslavné univerzitě studoval dlouho a pomalu teologii, přičemž měl štěstí na dva dobré profesory filosofie. Díky otci, zbohatlému z obchodu se suknem, se nemusel starat o živobytí, dopřával si komfortní život i návštěvy divadla, a financoval vydávání ve své době většinou neprodejných knih, tudíž mu zděděná finanční základna jen taktak vydržela do smrti. Zprvu nezletilá múza Regine Olsenová na milého Sørena nezanevřela, ale brzy se dobře vdala.

Kierkegaard měl bohatou knihovnu, přečetl úctyhodné množství literatury různých žánrů. Nedá se však říci, že by se mimo svého milovaného Sókrata z Platónových dialogů a několika německých filosofů z poslední doby v čele s Hegelem do myšlení jiných osobností, známých z dějin filosofie, zrovna vžil. Neznal východní filosofie, náboženství a duchovní tradice, jimiž se pokoušeli zabývat někteří Evropané již ve století předchozím, a vlastně jediné dvě úctyhodné alternativy duchovního života mu představoval Sókratés a Kristus s některými spíše staršími křesťany.

Jeho interpretace Krista a křesťanství je v nejednom ohledu tradiční, konvenční a docela i dogmatická. Věřil, že její přijetí je záležitostí vůle a vylučuje platnost i docela případných rozumových námitek. U biblických pasáží jako by nebral v úvahu možnost jejich dvou anebo více stejně legitimních a cenných interpretací. A přece na otázku, prostupující jeho dílo, totiž jak se jednotlivec může stát opravdovým křesťanem, odpovídá Kierkegaard geniálně v několika ohledech: Jeho diskurs – způsob výkladu a podání křesťanství i Krista je velice netradiční. Při snaze lidi motivovat odhalil psychologické mechanismy do takové hloubky, že se může postavit na roveň klasikům psychoanalýzy 20. století. Připomněl, že původní křesťanství nebylo majetkově ani mocensky z tohoto světa.

 

Proklamat ostatní k pravdě

V důsledku výchovy přísným a vlastní hříchy si rozmazávajícím otcem Kierkegaard prožil dětství, jak napovídá i titul jedné jeho knihy, v bázni a chvění. Své méně těžkomyslné spoluobčany považuje za povrchní estéty, požitkáře. Jejich přesvědčení, že jsou křesťané, neboť žijí v křesťanském státě a společnosti, nesdílí, ale nevěří, že by jim tuto iluzi vyvrátil – anebo jakékoli duchovno dokázal sdělit – zcela přímo. Snaží se naoko přiblížit jejich ideálům – pod pseudonymy jim ztvární různé skvělé varianty estetického způsobu života i se zrádnými aspekty, to vše v tak nuancovaném a dokonalém podání, jaké by oni sami v životě nebyli schopni dát dohromady. A pak nečekaně poukáže na nějaký fatální nedostatek – i na možnost jiného založení života. Svůdcův deník od údajného Johannese Svůdce, část rozsáhlého literárního souboru Buď-anebo, šel na dračku. Sám Kierkegaard se k překvapení napáleného publika od onoho i dalších ideálů distancuje a jde dál, píše pod dalšími pseudonymy a vytváří fiktivní postavy i pseudonymní autory, ztělesňující další životní názory, poukazuje na jejich klady i defekty, jimž se dá uniknout jen skokem úplně jinam.

Søren Kierkegaard na obraze Luplaua Janssena: během svého krátkého života (když zemřel, bylo mu pouhých 42 a půl roku) stihl napsat neuvěřitelně rozsáhlé a z více hledisek promyšlené dílo, čítající v nejnovějším vydání 28 věru poctivých svazků

 

Dalšími formami nepřímého sdělení, ale i jistými (spíše dočasnými) formami existence jsou ironie a humor. Nedostižným mistrem ironie byl Sókratés, jehož celkové osobnosti ovšem mimoto Kierkegaard přiznává kvality etické až k náboženským A. Ironik ve srozumění se svými posluchači říká opak toho, co si myslí, a to tak, že řekne něco vážně, ale vážně to nemíní, nebo řekne něco jakoby žertem, ale myslí to vážně. Humorista sdělí nebo kvituje jiným trýzeň a utrpení, které podle něj k pozemskému přebývání nevyhnutelně patří, a zároveň tento dalekosáhlý problém a jeho důsledky bagatelizuje pomocí žertu. Posluchač se se sděleným musí vypořádat sám.

Kierkegaard v kavárně, skica od Christiana Olavia, 1843

 

Jinými životními stádii, stálejšími formami existence jsou po estetičnu a ironii stádium etické a po humoru náboženské A a B. K přijetí křesťanství (náboženské stadium B) je zapotřebí uznat vlastní hřích a věřit v Krista, Bohočlověka, který je nepřímým sdělením od A až do Z. Nepřímé sdělení vznikne nejen samotným promyšleně nejednoznačným vyjádřováním: může být dáno i nestandardním vztahem mezi sdělením a sdělujícím: Když někdo řekne přímo: já jsem Bůh, Otec a já jsme jedno, je to přímé sdělení. Ale když teď ten, kdo to říká, sdělující, je tím jednotlivým člověkem, jednotlivým člověkem, zcela jako jiní, pak toto sdělení není zrovna úplně přímé … Sdělení obsahuje protimluv díky sdělujícímu, stává se nepřímým sdělením, staví Tě před volbu: zda mu budeš věřit nebo ne. Hlavně v této citované knize Cvičení v křesťanství Kierkegaard z Krista vybírá pasáže, které kryptičnost Kristovy osoby akcentují. Právě ty, v nichž, řečeno s anglickým filosofem přirozeného jazyka Johnem Langshawem Austinem, se Kristus má podílet na jednání v rámci nějaké konvence, ale svým ostrovtipem naruší alespoň jednu podmínku jejího řádného a obvyklého fungování.

 

Závrať nad propastí

V úvodních pasážích Kierkegaardova nejrozsáhlejšího čistě teoretického díla Uzavírající nevědecký dodatek dojde k rozlišení mezi dvěma typy myslitelů. Zatímco pro objektivního myslitele či pozorovatele a systematika, jemuž odpovídá přímé sdělení, je ústřední otázka na věci vnějšího světa a na výsledky, subjektivní myslitel, pro nějž je charakteristické sdělení nepřímé, se v prvé řadě táže na to, jak to s ním po duchovní stránce je, co se z něj stává, jak se může zdokonalovat.

Kierkegaardovi nejde o zdokonalování psychofyziologickým tréninkem, o nějakou meditaci. Přehlížel i antického filosofa Plotína, jehož díla s takovými sklony byla v jeho době již opět známá a nejedním jeho evropským kolegou využívaná. Šlo mu o to jak může jednotlivec budovat svůj život, jak jednat. Jde hodně do hloubky i šířky, jako by chtěl nesmírně rozvětvený Hegelův systém sebevývoje neosobního absolutna, do nějž se často naváží, adaptovat  na duchovní život jednotlivce. Ve spise s příznačně morbidním názvem „Nemoc k smrti“ analyzuje lidské zoufalství a podává jeho různé typy. V další, neméně ponuré knížce „Pojem úzkosti“  začíná od Adama, který ještě neznal dobro a zlo, a analyzuje jeho úzkost, tedy závrať ze svobody. Úzkost jasný objekt nemá. Ilustruje ji člověk, který stojí na okraji propasti a pokouší se přidržet něčeho konečného. Existuje úzkost ze zla, ale i úzkost z dobra – démonično, kdy se člověk záměrně uzavírá před dobrem, lidmi, podněty zvnějšku a může napáchat mnoho zla. Lékem je vposledku víra a smíření, k čemuž ovšem Kierkegaard dospěje tak pronikavým výkladem stínů, psýchy i možností lidského nitra, jakého se Evropanům do oné doby nedostalo.

Kierkegaardova tvrzení, že zoufalství a úzkost doléhá více či méně na všechny lidi kromě opravdových křesťanů, se dá z různých stran zpochybnit. Vedle severské zádumčivosti osvědčuje Kierkegaard i smysl pro humor, ale ani jej nenapadne myšlenkově tématizovat a rozvinout třebas radost na svatbě v Káni Galilejské. Jeho četba nicméně působí na různé lidi různě a nepředvídatelně a nejednomu skleslému dodala naději, přinesla útěchu, radost, povznesení, ba i dobrou motivací k práci v tomto světě. Krom čistých intelektuálů Kierkegaard podal alespoň na papíře – a trochu na zapřenou – i krásný lidský typ vzorného manžela, otce, občana: Soudce Vilhelma. Příkladné ztělesnění toho, co německý sociolog a politolog Max Weber nazval „etika politické zodpovědnosti“ – anebo etiky protestantské, ale výrazně neprušácké.

Své povznášející řeči a kázání – obracející se na jednotlivce – ale vydával Kierkegaard pod vlastním jménem: tam přímo hlásal, co je žádoucí. Láska k bližnímu u Kierkegaarda se nedá odvodit od běžné zamilovanosti, je duchovní (a symetričtější než u Emmanuela Lévinase), ale dva duchové se nemohou stát jedním „já“ sobeckým způsobem: Bližní je první „Ty“.

 

Protestantský jurodivý

V roce 1854 novopečený lutheránský biskup Martensen označil svého předchůdce Mynstera za „člena svatého řetězu svědků pravdy, rozprostírajícího se napříč časem od apoštolů až do našich dnů“. Kierkegaard, který se od dětství zabýval otázkou a analýzou toho, co to znamená pouhý křesťan a trápil se, že sám oněm přísným náro- kům asi nedostojí, pak tyto fráze veřejně napadl v tisku: jde mu o poctivost přiznat si, že nejsme ani opravdoví křesťané ve smyslu Nového zákona. Začal vydávat svůjvlastní časopis Okamžik a do své smrti 11. listopadu 1855 na postupnou paralýzu těla (snad následkem pádu ze stromu v dětství) stihl vydat devět čísel a připravit desáté.

Chrám Naší paní – Vor Frue Kirke – národní katedrála Dánska, znovu postavená v klasicistním slohu v letech 1817 – 1829, místo Kierkegaardova pohřbu

 

Spojení se státem „pravé křesťanství“ kompromituje a ničí – stát prý platí tisíc kněží, aby lidem znemožnili nahlédnout, co křesťanství znamená. To samé, co kněz dělá i divadelní herec, který je však alespoň poctivý člověk a nezakrývá, kým je. Tomu, v jehož svědomí po četbě časopisu začal hlodat nepříjemný červ pochybností, Kierkegaard doporučuje, aby se stal bezzásadovým žvanilem: nebude-li rozlišovat podstatné věci, všechny potíže zmizí a církev bude fungovat jako dřív. Avšak ten, který chce mít o jednu velkou vinu méně aniž by se musel moc namáhat, prý může přestat chodit do kostela, neboť při veřejné bohoslužbě si lidé z Boha dělají blázny.

Kierkegaardovy invektivy proti oficiální církvi jsou i s nestandardními východisky svým způsobem velice zábavné. Autor se nesnaží se vlichotit do číkoli přízně. Dovolává se nejušlechtilejších stránek lidství, které často předtím zprostředkovával. Nekalkuluje s primitivními psychologickými mechanismy. Mnozí měli po četbě těchto již časových textů pocit, že se jim teprve nyní otevřely oči. Jiní nahlédli potřebu prohloubit svůj duchovní život. Dle kritika F.X. Šaldy Kierkegaard dobře vycítil „zásadní anarchistický rys prvotního křesťanství … krásný pud čistotnosti žije v knize Kierkegaardově a činí ji drahou i těm, kdo nestojí na jeho stanovisku.“ Samotná Sørenova nepatrná osoba s úzkým zaměřením svého díla i svéráznou a někdy až pochybnou ekvilibristikou stoprocentně zneplatňuje pouhá slovní řešení životních dilemat. I náboženskou či politickou propagandu, jíž jde o majetek nebo moc a jejíž tvůrci rozhodně nekráčejí po provaze.

Autor je nordista

Známka s Kierkegaardem dle skici od Nielse Christiana Kierkegaarda, cca 1840

 

Místo Kierkegaardova posledního odpočinku 

Socha Kierkegaarda v zahradě Královské knihovny v Kodani

 

Citovaná literatura

 

Nové vydání Spisů Sørena Kierkegaarda:

SKS · Søren Kierkegaards Skrifter, http://sks.dk/forside/indhold.asp

Redaktion Niels Jørgen Cappelørn, Joakim Garff, Johnny Kondrup, Karsten Kynde, Tonny Aagaard Olesen og Steen Tullberg, Grafik Karen-Margrethe Österlin

G.E.C. Gads Forlag, København, 1997-2013, ISBN 978-87-993510-4-6

        Strana:                                                             Případný pseudonym

Svazek:     Zkratka:              Název díla:                 celého díla:*                        Datum:

1          5          LP       Af en endnu Levendes Papirer                                       7 sep 1838

59       BI        Om Begrebet Ironi                                                            29 sep 1841

2          5          EE1    Enten – Eller. Første Deel    Victor Eremita                    20 feb 1843

3          5          EE2    Enten – Eller. Anden Deel   Victor Eremita                    20 feb 1843

4          5          G         Gjentagelsen                                   Constantin Constantius    16 okt 1843

97       FB       Frygt og Bæven                   Johannes de silentio         16 okt 1843

211     PS      Philosophiske Smuler       Johannes Climacus                     13 juni 1844

307     BA      Begrebet Angest                 Vigilius Haufniensis                    17 juni 1844

463     F         Forord                                               Nicolaus Notabene           17 juni 1844

5          5          2T43   To opbyggelige Taler                                                       16 maj 1843

57       3T43   Tre opbyggelige Taler                                                        16 okt 1843

107     4T43   Fire opbyggelige Taler                                                      6 dec 1843

177     2T44   To opbyggelige Taler                                                        5 mar 1844

225     3T44   Tre opbyggelige Taler                                                       8 juni 1844

283     4T44   Fire opbyggelige Taler                                                    31 aug 1844

383     TTL     Tre Taler ved tænkte Leiligheder                                     29 apr 1845

6          5          SLV    Stadier paa Livets Vei        Hilarius Bogbinder              30 apr 1845

7          5          AE      Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift

Johannes Climacus                       27 feb 1846

8          5          LA       En literair Anmeldelse                                                                30 mar 1846

107     OTA    Opbyggelige Taler i forskjellig Aand                            13 mar 1847

9          5          KG      Kjerlighedens Gjerninger                                                29 sep 1847

10       5          CT       Christelige Taler                                                                 25 apr 1848

11       5          LF       Lilien paa Marken og Fuglen under Himlen               14 maj 1849

49       TSA    Tvende ethisk-religieuse Smaa-Afhandlinger

H. H.                                   19 maj 1849

113     SD      Sygdommen til Døden       Anti-Climacus                     30 juli 1849

243     YTS    »Ypperstepræsten« – »Tolderen« – »Synderinden«    14nov 1849

12       5          IC        Indøvelse i Christendom   Anti-Climacus                    25 sep 1850

255     EOT    En opbyggelig Tale                                                         20 dec 1850

275     TAF    To Taler ved Altergangen om Fredagen                                   6 aug 1851

13       5          FV       Om min Forfatter-Virksomhed                                          6 aug 1851

29       TS       Til selvprøvelse Samtiden anbefalet                            12 sep 1851

111     DSS   Dette skal siges; saa være det da sagt                         23 maj 1855

125     Oi1      Øieblikket Nr. 1                                                                 24 maj 1855

143     Oi2      Øieblikket Nr. 2                                                                    4 juni 1855

169     HCD   Hvad Christus dømmer om officiel Christendom        16 juni 1855

183     Oi3      Øieblikket Nr. 3                                                                 27 juni 1855

201     Oi4      Øieblikket Nr. 4                                                                     7 juli 1855

223     Oi5      Øieblikket Nr. 5                                                                   27 juli 1855

253     Oi6      Øieblikket Nr. 6                                                                23 aug 1855

277     Oi7      Øieblikket Nr. 7                                                                30 aug 1855

319     GU      Guds Uforanderlighed                                                      1 sep 1855

341     Oi8      Øieblikket Nr. 8                                                                 11 sep 1855

369     Oi9      Øieblikket Nr. 9                                                                 24 sep 1855

389     Oi10   Øieblikket Nr. 10                                                                    nov 1855

14       7          FQA    Ogsaa et Forsvar for Qvindens høie Anlæg

A.                             17 dec 1834

11       KM      Kjøbenhavnspostens Morgenbetragtninger i Nr. 43

B.                                18 feb 1836

17       FP       Om Fædrelandets Polemik I-II      B.                             12 mar 1836

27       OL       Til Hr. Orla Lehmann                                                        10 apr 1836

39       AaS    Aabenbart Skriftemaal                                                     12 juni 1842

47       FEE    Hvo er Forfatteren af Enten-eller A. F …..                    27 feb 1843

53       PH      Taksigelse til Hr. Professor Heiberg

Victor Eremita                      5 mar 1843

59       ELF    En lille Forklaring                                                           16 maj 1843

63       EEL    En Erklæring og Lidt til                                                     9 maj 1845

67       DJ       En flygtig Bemærkning betræffende en Enkelthed

i Don Juan I-II                                  A.                             19 maj 1845

77       AeV    En omreisende Æsthetikers Virksomhed, og

hvorledes han dog kom til at betale Gjæstebudet

Frater Taciturnus             27 dec 1845

85       PF       Det dialektiske Resultat af en literair

Politi-Forretning                  Frater Taciturnus                 10 jan 1846

91       KKS    Krisen og en Krise i en Skuespillerindes Liv I-IV

Inter et Inter                        24 juni 1848

109     YDR   Foranlediget ved en Yttring af Dr. Rudelbach

mig betræffende                                                                31 jan 1851

121     BMS   Var Biskop Mynster et »Sandhedsvidne«, et af

»de rette Sandhedsvidner« – er dette Sandhed?       18 dec 1854

127     DBD   Derved bliver det!                                                            30 dec 1854

135     PPM   En Opfordring til mig fra Pastor Paludan-Müller          12 jan 1855

139     SBM   Stridspunktet med Biskop Martensen; som,

christeligt, afgjørende for det i Forveien, christeligt

seet, mislige kirkelige Bestaaende                                 29 jan 1855

145     TNS    To nye Sandhedsvidner                                                   29 jan 1855

149     BMD   Ved Biskop Mynsters Død                                             20 mar 1855

153     CGN   Er dette christelig Gudsdyrkelse eller er det at

holde Gud for Nar?                                                        21 mar 1855

157     HG      Hvad der skal gjøres. – det skee nu ved mig

eller ved en Anden                                                         22 mar 1855

161     DRT    Den religieuse Tilstand                                                  26 mar 1855

167     ET       En Thesis – kun een eneste                                          28 mar 1855

171     Sa       »Salt«; thi »Christenhed« er: Christendoms

Forraadnelse; »en christen Verden« er:

Affaldet fra Christendommen                                       30 mar 1855

177     HJV    Hvad jeg vil?                                                                    31 mar 1855

183     AF       I Anledning af et anonymt Forslag til mig i dette

Blads Nr. 79                                                                          7 apr 1855

187     RK      Var det rigtigst nu at »standse med Klemtningen«?   11 apr 1855

191     CK      Christendom med kongelig Bestalling og

Christendom uden kongelig Bestalling                         11 apr 1855

195     HGS   Hvilken grusom Straf!                                                       27 apr 1855

199     ER      Et Resultat                                                                         10 maj 1855

203     EM      En Monolog                                                                      10 maj 1855

207     ATV    Angaaende en taabelig Vigtighed lige over for

mig og den Opfattelse af Christendom, som jeg

gjør kjendelig                                                                    15 maj 1855

211     OIC     Til det nye Oplag af »Indøvelse i Christendom.«        16 maj 1855

215     BMT    At Biskop Martensens Taushed er 1) christeligt

uforsvarlig; 2) latterlig; 3) dum-klog; 4) i mere

end een Henseende foragtelig                                     26 maj 1855

15       5          OiA     Et Øieblik, Hr. Andersen!                         27 okt 1840 – 31 okt 1840

13       JC       Johannes Climacus eller De omnibus dubitandum est 1842-1843

61       PMH   Polemik mod Heiberg         Constantin Constantius

dec 1843 – mar 1844

89       BOA   Bogen om Adler                                                 juni 1846 – jan 1847

16       5          SFV    Synspunktet for min Forfatter-Virksomhed       juli 1848 – okt 1848

107     BN      Den bevæbnede Neutralitet                                  aug 1848 – 1849

125     PCS   Hr. Phister som Captain Scipio    Procul                                    dec 1848

145     DS      Dømmer selv!                                                                    1851 – 1852

17       5          AA      Journalen AA                                  17 juni 1835              - 16 maj 1837

57       BB      Journalen BB                                  24 mar 1836              - mar 1837

143     CC      Journalen CC (forfra)                    11 jan 1833    - 4 jan 1836

198     CC:12              Journalen CC (bagfra)                dec 1836       - feb 1837

211     DD      Journalen DD (forfra)                    29 maj 1837  - 28 feb 1839

280     DD:208   Journalen DD (bagfra)             27 jan 1837    - 29 maj 1837

18       5          EE      Journalen EE (forfra)                     1 feb 1839      - 1 sep 1841

70       EE:195   Journalen EE (bagfra)              1 feb 1839      - 30 feb 1839

103     FF       Journalen FF                                              sep 1836        - sep 1838

165     GG      Journalen GG                                  6 aug 1838    - 3 apr 1839

177     HH      Journalen HH                                  14 juni 1840              - mar 1841

203     JJ        Journalen JJ (forfra)                      maj 1842       - dec 1846

309     JJ:505               Journalen JJ (bagfra)                 maj 1842       - dec 1842

317     KK      Journalen KK (forfra)                     23 juli 1838    - mar 1840

373     KK:9   Journalen KK (bagfra)                   juli 1838        - juli 1838

19       5          Not1   Notesbog 1                                      1833    - 1840

87       Not2   Notesbog 2                                       16 mar 1835              - dec 1835

97       Not3   Notesbog 3                                       okt 1835         - mar 1836

123     Not4   Notesbog 4                                      nov 1837        - dec 1837

173     Not5   Notesbog 5                                      juli 1840         - nov 1840

189     Not6   Notesbog 6                                       19 juli 1840    - 6 aug 1840

203     Not7   Notesbog 7                                      aug 1840        - 25 okt 1841

221     Not8   Notesbog 8 (forfra)                          25 okt 1841    - 12 dec 1841

243     Not8:49   Notesbog 8 (bagfra)                  dec 1841        - dec 1841

247     Not9   Notesbog 9 (forfra)                          okt 1841         - mar 1842

278     Not9:2              Notesbog 9 (bagfra)                     nov 1841       - mar 1842

283     Not10   Notesbog 10                                 dec 1841        - mar 1842

303     Not11   Notesbog 11                                  nov 1841        - 4 feb 1842

369     Not12   Notesbog 12                                  20 nov 1842              - dec 1842

381     Not13   Notesbog 13 (forfra)                     2 dec 1842     - mar 1846

405     Not13:40   Notesbog 13 (bagfra)              mar 1843       - feb 1847

423     Not14 Notesbog 14                                    jan 1843         - apr 1843

429     Not15 Notesbog 15                                     24 aug 1849              - 19 nov 1849

20       5          NB      Journalen NB                                                         9 mar 1846

131     NB2    Journalen NB2                                                       14 maj 1847

243     NB3    Journalen NB3                                                      nov 1847

283     NB4    Journalen NB4                                                       28 dec 1847

367     NB5    Journalen NB5                                                       15 maj 1848

21       5          NB6    Journalen NB6                                                       16 juli 1848

71       NB7    Journalen NB7                                                       21 aug 1848

141     NB8    Journalen NB8                                                       26 nov 1848

197     NB9    Journalen NB9                                                       2 jan 1849

253     NB10  Journalen NB10                                                    9 feb 1849

22       5          NB11  Journalen NB11                                                    2 maj 1849

143     NB12  Journalen NB12                                                    19 juli 1849

269     NB13  Journalen NB13                                                    28 sep 1849

339     NB14  Journalen NB14                                                    9 nov 1849

23       5          NB15  Journalen NB15                                                    16 jan 1850

95       NB16  Journalen NB16                                                    14 feb 1850

163     NB17  Journalen NB17                                                    6 mar 1850

251     NB18  Journalen NB18                                                    15 maj 1850

327     NB19  Journalen NB19                                                    9 juni 1850

387     NB20  Journalen NB20                                                    11 juli 1850

24       5          NB21  Journalen NB21                                                    11 sep 1850

101     NB22  Journalen NB22                                                    13 nov 1850

201     NB23  Journalen NB23                                                    23 jan 1851

317     NB24  Journalen NB24                                                    20 apr 1851

435     NB25  Journalen NB25                                                    29 nov 1851

25       5          NB26  Journalen NB26                                                    4 juni 1852

115     NB27  Journalen NB27                                                    30 aug 1852

211     NB28  Journalen NB28                                                    14 feb 1853

293     NB29  Journalen NB29                                                    5 maj 1854

381     NB30  Journalen NB30                                                    28 juni 1854

26       5          NB31  Journalen NB31                                                    16 aug 1854

117     NB32  Journalen NB32                                                    11 okt 1854

243     NB33  Journalen NB33                                                    9 nov 1854

311     NB34  Journalen NB34                                                    24 nov 1854

359     NB35  Journalen NB35                                                    3 dec 1854

407     NB36  Journalen NB36                                                    13 dec 1854

27       7          Papir 1           Kirkehistoriske excerpter                          1830    - 1831

25       Papir 2-29     Kirkehistorie, bibelsk eksegese,

excerpter fra Schleiermachers

dogmatik og fra Baaders spekulative

dogmatik m.m.                                            1830    - 1840

83       Papir 30-47   »Philosophica. Ældre«                             1834    - 1837

91       Papir 48-94   »Theologica. Ældre«                                 1834    - 1838

115     Papir 95-246 »Æsthetica. Ældre«                                               1834    - 1838

169     Papir 247-251  Bibelsk eksegese , Faustlæsninger,

dogmatik, m.m.                               okt 1834 – 1838

Papir 252-253          Litteratur om Faust m.m.                1835

Papir 254      »Vor Journal-Litteratur«                            28 nov 1835

Papir 255-258 Små notitser af blandet indhold

vedlagt journalen                AA                  1837

211     Papir 259      »Telegrapheringer fra en mousvoyant

til en clairvoyant«                                      1838

217     Papir 260      Læren om skriftemål og nadver               1839    - 1840

223     Papir 261-263   Aforistiske udkast                                 1839

231     Papir 264-269   Blade af en ældre journal                    4 juli 1840

239     Papir 265-269   »Min Paraplui, mit Venskab« m.m.   15 nov 1840 – 1842

243     Papir 270  »Prædiken holden i Pastoral-Seminariet« 1 dec 1841

259     Papir 271-276   »De første Rudimenter til Enten – Eller.

den grønne Bog. nogle Enkeltheder

som ikke bleve brugte«                            1841

267     Papir 277-282 Om overgang, kategori, interesse

m.m.                                                          juni 1842 – apr 1843

273     Papir 283      Om kvalitet, spring, overgang m.m.         dec 1843 – 1844

279     Papir 284-304   Diverse 1830‑43                                               1837    - 1845

289     Papir 305      Jordrystelsen                                              1843    - 1846

295     Papir 306      Dimisprædiken                                           1844

313     Papir 307-308   Om »In vino veritas«                             27 aug 1844

317     Papir 309-314  »Smaating fra Aarene nogle og 40«   1844    - 1845

321     Papir 315-317   Projekterede skrifter                                          1845

327     Papir 318      Beslutning om at blive forfatter                            1845

331     Papir 319-326          Om gudelig veltalenhed og om

Aristoteles´ retorik m.m.                             1845

341     Papir 327-338          »Smaastykker« ældre end 48                 1848 – 1847

347     Papir 339-340          »Berlin, 5t Mai ‑ 13d 46«                          maj 1846

365     Papir 341-344          »Lovtale over Efteraaret«                         1846

371     Papir 345-349          Om Corsaren, bysnak, Grundtvig,

Dansk Kirketidende m.m.                         1846

381     Papir 350-363          Udkast til lejlighedstaler om døden         1846

387     Papir 364-371          »Den ethiske og den ethisk-religieuse

Meddelelses Dialektik«                            1847

435     Papir 372-377  Om Rosenkilde, Mynster, Goldschmidt m.m. 1847

445     Papir 378-380          En apologi                                                  1848

451     Papir 381-384    Indbydelse til forelæsninger og til subskription 1848

457     Papir 385-399          Blandede optegnelser, ideer og

udkast 1848-1850                             1850 – maj 1851

479     Papir 400-420          »Løse Papirer fra 48«                               1848

499     Papir 421-423   »´Lad Hjertet i Sorgen ei Synde.´ 7 Taler«    apr 1848

503     Papir 424-430   »´Lidelses-Historien´! Christelige Taler«       1850

511     Papir 431-432          »I Adresseavisen«                                     sep 1851

517     Papir 433                  »Indkomstsskatten – det Interimistiske« 1851

523     Papir 434                  »´Hyrden´ – ´Leiesvenden.´«                    1851

529     Papir 435-439          Udkast til to prædikener                            1852

535     Papir 440-446          Diverse 1843‑52                                    1844 – 1850

549     Papir 447-468          Efter sidste flytning                                    1852 – 1853

599     Papir 469-550          Frem mod kirkestriden                              1854

653     Papir 551-591          Under udgivelsen af Øieblikket               18 apr 1855

28       525     Papir 592-596          Supplement                                   26 feb 1834 – 1851

5         Brev 1-318    (Se register for breve og dedikationer)

491     Ded 1-119

 

* jednotlivé části některých Kierkegaardových děl mají další pseudonymy

 

 

 

 

 

 

V textu článku citované Kierkegaardovy spisy:

 

Český překlad titulu:                      Titul dánského originálu:          Zařazení:

Pojem ironie                                     Begrebet Ironi                              SKS 1    str. 59-357

Buď – anebo, 1. díl                         Enten – Eller. Første Deel          SKS 2    str. 5-432

Buď – anebo, 2. díl                         Enten – Eller. Anden Deel                     SKS 3    str. 5-332

Opakování                                        Gjentagelsen                                           SKS 4    str. 5-96

Bázeň a chvění                               Frygt og Bæven                           SKS 4    str.97-210

Filosofické drobty                           Philosophiske Smuler               SKS 4    str. 211-306

Pojem úzkosti                                  Begrebet Angest                         SKS 4    str. 307-461

Stadia na cestě životem                Stadier paa Livets Vei                SKS 6    str. 5-454

Uzavírající nevědecký dodatek     Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift

SKS 7 str. 7-573

Skutky lásky                                    Kjerlighedens Gjerninger         SKS 9    str. 5-378

Nemoc k smrti                                  Sygdommen til Døden               SKS 11 str. 113-242

Cvičení v křesťanství                      Indøvelse i Christendom           SKS 12 str. 7-253

O mém spisovatelském podniku  Om min Forfatter-Virksomhed   SKS 13 str. 5-27

Toto se má říci;                                 Dette skal siges;

budiž to tedy řečeno                       saa være det da sagt                  SKS 13 str. 111-124

Okamžik 1                                        Øieblikket Nr. 1                            SKS 13 str. 125-142

Okamžik 3                                        Øieblikket Nr. 3                            SKS 13 str. 183-199

Okamžik 9                                        Øieblikket Nr. 9                            SKS 13 str. 369-387

Okamžik 10                                      Øieblikket Nr. 10                          SKS 13 str. 389-418

Žurnál NB3                                      Journalen NB3                            SKS 20 str. 243-282

Žurnál NB7                                      Journalen NB7                            SKS 21 str. 71-139

Žurnál NB20                                               Journalen NB20                         SKS 23 str. 387-489

 

 

Sekundární literatura

 

Peter Thielst – Livet forstås baglæns, men må leves forlæns, 2. udgave, Gyldendal, København, (1994) 1996, ISBN 87-00-27988-9

a mnoho dalších biografií Sørena Kierkegaarda

 

Bruce Kirmmse – „Out with it!“: The modern breakthrough, Kierkegaard and Denmark, str. 15-47, v:

The Cambridge Companion to Kierkegaard, Edited by Alastair Hannay and Gordon Marino, Cambridge University Press (1998) 1999, ISBN 0-521-47719-0 paperback

 

Zdeněk Zacpal – Kierkegaard’s Indirect Conveyance,           Universita Karlova. Filosofická fakulta, Vydavatel: Charles University, Prague, 1998

 

Charles L. Creegan – Wittgenstein and Kierkegaard: Religion, Individuality and Philosophical Method, Routledge, London, 1989, ISBN 0-415-00066-1

 

Ludwig Wittgenstein – Culture and Value

Ludwig Wittgenstein – Rozličné poznámky, Výbor z pozůstalosti vydal Georg Henrik von Wright, Mladá Fronta – Váhy, Praha, 1993, ISBN 80-204-0360-4

 

Richard H. Popkin – Spinoza and Bible Scholarship, str. 383-407, v:

The Cambridge Companion to Spinoza, Edited by Don Garrett, Cambridge University Press (1996) 1997, ISBN 0-521-39865-7 paperback

 

John Langshaw Austin – How to Do Things with Words, Oxford University Press 1962

 

Emmanuel Lévinas – Totalité et Infini, Kluwer Academic, Paris 1992, ISBN: 2-253-05351-1

 

http://books.google.cz/books/about/Kierkegaard_s_Indirect_Conveyance.html?id=Cit3NwAACAAJ&redir_esc=y

 

Max Weber – Politika jako povolání (Politik als Beruf), v:

Weber – Metodologie, sociologie a politika, Oikoymenh, Praha, 1998, ISBN 80-860005-48-8, str. 246-296

 

Ludwig Wittgenstein – Culture and Value, Blackwell, Oxford, (1977) 1992, ISBN 0-631-13059-4 (pbk)

 

F. X. Šalda – Buďto – anebo, Národní listy, září 1911

Citováno z: F. X. Šalda – Časové i nadčasové, Melantrich, Praha, 1936, str. 48-52

 

Routledge Encyclopedia of Philosophy, General Editor Edward Craig, Routledge, London and New York 1998; všech 10 svazků ISBN 0415-07310-3

Volume I – ISBN 0415-18706-0

Volume III – ISBN 0415-18708-7

 

Sekundární literatura

  Peter Thielst – Livet forstås baglæns, men må leves forlæns, 2. udgave, Gyldendal, København, (1994) 1996, ISBN 87-00-27988-9 a mnoho dalších biografií Sørena Kierkegaarda   Bruce Kirmmse – „Out with it!“: The modern breakthrough, Kierkegaard and Denmark, str. 15-47, v: The Cambridge Companion to Kierkegaard, Edited by Alastair Hannay and Gordon Marino, Cambridge University Press (1998) 1999, ISBN 0-521-47719-0 paperback   Zdeněk Zacpal – Kierkegaard’s Indirect Conveyance,   Universita Karlova. Filosofická fakulta, Vydavatel: Charles University, Prague, 1998   Charles L. Creegan – Wittgenstein and Kierkegaard: Religion, Individuality and Philosophical Method, Routledge, London, 1989, ISBN 0-415-00066-1   Ludwig Wittgenstein – Culture and Value Ludwig Wittgenstein – Rozličné poznámky, Výbor z pozůstalosti vydal Georg Henrik von Wright, Mladá Fronta – Váhy, Praha, 1993, ISBN 80-204-0360-4   Richard H. Popkin – Spinoza and Bible Scholarship, str. 383-407, v: The Cambridge Companion to Spinoza, Edited by Don Garrett, Cambridge University Press (1996) 1997, ISBN 0-521-39865-7 paperback   John Langshaw Austin – How to Do Things with Words, Oxford University Press 1962   Emmanuel Lévinas – Totalité et Infini, Kluwer Academic, Paris 1992, ISBN: 2-253-05351-1   http://books.google.cz/books/about/Kierkegaard_s_Indirect_Conveyance.html?id=Cit3NwAACAAJ&redir_esc=y   Max Weber – Politika jako povolání (Politik als Beruf), v: Weber – Metodologie, sociologie a politika, Oikoymenh, Praha, 1998, ISBN 80-860005-48-8, str. 246-296   Ludwig Wittgenstein – Culture and Value, Blackwell, Oxford, (1977) 1992, ISBN 0-631-13059-4 (pbk)   F. X. Šalda – Buďto – anebo, Národní listy, září 1911 Citováno z: F. X. Šalda – Časové i nadčasové, Melantrich, Praha, 1936, str. 48-52   Routledge Encyclopedia of Philosophy, General Editor Edward Craig, Routledge, London and New York 1998; všech 10 svazků ISBN 0415-07310-3 Volume I – ISBN 0415-18706-0 Volume III – ISBN 0415-18708-7

Citace, poznámky

  První soustavnější myslitel lidské existence se narodil v Dánsku úryvek hesla EXISTENTIALISM ze současného snad nejautoritativnějšího desetisvazkového filosofického slovníku Routledge Encyclopedia of Philosophy, Volume III, str. 493: The term ´existentialism´ … But it is more often used as a general name for a number of thinkers in the nineteenth and twentieth centuries who made the concrete individual central to their thought. Existentialism in this broader sense arose as a backlash against philosophical and scientific systems that treat all particulars, including humans, as members of a genus or instances of universal laws. It claims that our own existence as unique individuals in concrete situations cannot be grasped adequately in such theories, and that systems of this sort conceal from us the highly personal task of trying to achieve self-fulfilment in our lives. Existentialists therefore start out with a detailed description of the self as an „existing individual“, understood as an agent involved in a specific social and historical world. One of their chief aims is to understand how the individual can achieve the richest and most fulfilling life in the modern world. (Charles B. Guignon) v této souvislosti lze do kontrastu uvést úryvek hesla ANALYTICAL PHILOSOPHY – Routledge Encyclopedia of Philosophy, Volume I, str. 223-224: Philosophical analysis is a method of inquiry in which one seeks to assess complex systems of thought by ´analysing´ them into simpler elements whose relationships are thereby brought into focus. This method has a long history, but became especially prominent at the start of the twentieth century and, by becoming integrated into Russell´s development of logical theory, acquired a greater degree of sophiscation than before. The logical positivists developed the method further during the 1930s and, in the context of their anti-metaphysical programme, held that analysis was the only legitimate philosophical inquiry. Thus for them philosophy could only be ´analytical philosophy´.             After 1945 those philosophers who wanted to expand philosophical inquiries beyond the limits proscribed by the positivists extended the understanding of analysis to include accounts of the general structures of language and thought without the earlier commitment to the identification of ´simple´ elements of thought. Hence there developed a more relaxed conception of ´linguistic analysis´ and the understanding of ´analytical philosophy´ was modified in such a way that a critical concern with language and meaning was taken to be central to it, leading, indeed, to a retrospective reevaluation of Frege as a founder of analytical philosophy. … (Thomas Baldwin)  

Jako by kráčel vzduchem

Proslulý filosof Ludwig Wittgenstein si v roce 1948, tři roky před smrtí, učinil poznámku: „Poctivý náboženský myslitel je jako provazochodec. Jako by šel vzduchem. To, po čem kráčí, je užší, než si lze představit. A přesto je to schůdné.“ Těžko mohl mít tenkrát na mysli někoho jiného než svého oblíbeného dánského kolegu i spisovatele Sørena Kierkegaarda, narozeného v Kodani právě před 200 lety, 5. května 1813. Již mnohem dříve jej považoval za světce, za zdaleka nejhlubšího myslitele 19. století, prý příliš hlubokého dokonce i pro něj samotného.  Ludwig Wittgenstein – Culture and Value (zápisek z roku 1948), str. 73-73e: Der ehrliche religiöse Denker ist wie ein Seiltänzer. Er geht, dem Anschein nach, nur auf der Luft. Sein Boden ist der schmalste, der sich denken lässt. Und doch lässt sich auf ihm wirklich gehen. An honest religious thinker is like a tightrope walker. He almost looks as though he were walking on nothing but air. His support is the slenderest imaginable. And yet it really is possible to walk on it.   Charles L. Creegan – Wittgenstein and Kierkegaard, str. 17-20: Wittgenstein never became a monk, of course, though he thought of doing so more than once, and did spend some time at monasteries. He might have been influenced by Kierkegaard’s conviction that monastic retreat is a shirking of the ‚task,‘ an abstraction from the conditions of existence. But this report by Russell confirms that Wittgenstein was dramatically changed during the war, through his readings and perhaps through other events.  A rather later memoir comes from H. D. P. Lee, and dates from the period 1929-31 when Wittgenstein had returned to Cambridge. ‚He told me that he learned Danish in order to be able to read Kierkegaard in the original, and clearly had a great admiration for him, though I never remember him speaking about him in detail.‘ Certainly learning a new language suggests considerable interest! An approving reference to the Philosophical Fragments finds its way into a conversation between Wittgenstein and Friedrich Waismann from December 1929: ‚We thrust against the limits of language. Kierkegaard, too, recognized this thrust and even described it in much the same way (as a thrust against paradox).‘ There is a direct reference to Either/Or in the lecture notes (collated and published by students) from a course on religious belief which Wittgenstein gave about 1938. In the context of a discussion of religious pictures of the world, and how they are manifest in life, he gave the following illustration: A great writer said that, when he was a boy, his father set him a task, and he suddenly felt that nothing, not even death, could take away the responsibility [in doing this task]; this was his duty to do, and that even death couldn’t stop it being his duty. He said that this was, in a way, a proof of the immortality of the soul – because if this lives on [the responsibility won't die.] The idea is given by what we call the proof. Well, if this is the idea, [all right]. [18] This is a retelling of a story from the second part of Either/Or. The depth of Wittgenstein’s interest in Kierkegaard is reflected in his understanding of the anecdote as a piece of Kierkegaard’s biography; scholars agree on this, but in the original it is presented as part of Judge William’s letters. Other details of Wittgenstein’s knowledge of Kierkegaard are reported by Maurice O’C. Drury. During a discussion after a meeting of the Moral Sciences Club (so presumably during Wittgenstein’s 1929-36 Cambridge period) Wittgenstein remarked: ‚Kierkegaard was by far the most profound thinker of the last century. Kierkegaard was a saint.‘ He went on to mention the three stages of life. The stages are mentioned in two works he had certainly read, Either/Or and the Postscript. Drury also notes Wittgenstein’s dissatisfaction with the literary style of the Lowrie translations of Kierkegaard. In later life, Drury recalls, Wittgenstein found the indirect method of Kierkegaard’s works too prolix. ‚When I read him I always wanted to say: „Oh, alright I agree, I agree, but please get on with it.“‚ This seems strange in view of Wittgenstein’s own deliberately circuitous style! A clue to his position here is provided by O. K. Bouwsma’s recollections of a conversation with Wittgenstein in 1949. Bouwsma reports that Wittgenstein said he read Kierkegaard only in small pieces: He got hints. He did not want another man’s thought all chewed. A word or two was sometimes enough. But Kierkegaard struck him almost as like a snob, too high, for him, not touching the details of common life. . . . (I’m not sure about his judgement here of Kierkegaard.) One possible explanation is that Wittgenstein was at a different ‚stage‘ from Kierkegaard’s intended audience. The high esteem in which Wittgenstein held Kierkegaard is again shown in a letter from Wittgenstein to Norman Malcolm, dated 5 February 1948. Malcolm had mentioned Works of Love; Wittgenstein replies that he has never read that work. ‚Kierkegaard is far too deep for me, anyhow. He bewilders me without working the good effects which he would in deeper souls.‘ Wittgenstein’s low moral self-esteem, as well as his admiration for Kierkegaard, is showing itself here.  In addition to these biographical notes, there are a few passages [19] from posthumous collections that hint at a knowledge of Kierkegaard. In particular, several sections from the collection Culture and Value (which includes some of Wittgenstein’s notes having to do with religion) mention him explicitly.  One reference, from the year 1937, again shows familiarity with the Fragments and Postscript. It is in the context of a discussion of the problem of the connection of historical proof and faith, and the possibility that the Gospels in all their want of historical precision and agreement are nevertheless the best possible form of communication of the Christian message. There is also mention of forms of expression appropriate to the various ‚levels of devoutness.‘ This again suggests familiarity with the Stages or Either/Or, at least. The particular combination of topics is also found in Training in Christianity.  Another context in which Kierkegaard is mentioned is that of the distinction between ‚primordial‘ and ‚tame‘ talent:  In the same sense: the house I built for Gretl is the product of a decidedly sensitive ear and good manners, an expression of great understanding (of a culture, etc.). But primordial life, wild life striving to erupt into the open – that is lacking. And so you could say it isn’t healthy (Kierkegaard). (Hothouse plant.)  The exact reference here is unclear. Several of Kierkegaard’s less-read works contain thoughts suggestive of parts of this remark. For example, the distinction between wild life and cultured manners suggests Kierkegaard’s analysis, in his review of Two Ages, of the difference between the (passionate) ‚age of revolution‘ and the (indolent) ‚present age.‘ Kierkegaard also praises Adler for having precisely what Wittgenstein feels his architecture lacks – some redeeming native spark. Most specifically, in the Christian Discourses there is a prayer asking: ‚if . . . we have lost our health, would that we might regain it by learning again from the lilies of the field and the birds of the air.‘ But the thought has an unusual feel; there seems to be an admixture of original ideas, or ideas from another source: perhaps Nietzsche?  Finally, there is a reference to Kierkegaard in a group of entries from 1946. These notes have to do with having the courage to change one’s life. Wittgenstein distinguishes here between cold wisdom or doctrine, and the ability to embrace it. He says: ‚Wisdom is passionless. But faith by contrast is what Kierkegaard calls a [20] passion.‘ This point of view is reminiscent of Wittgenstein’s own sayings in the late pages of the Tractatus.  There are several interesting things about these direct references to Kierkegaard by Wittgenstein. First, they evidence a clear personal admiration for Kierkegaard as a thinker and a persuasive author. Second, it is important to note that they cover the whole length of Wittgenstein’s career. The first references date from before the completion of the manuscript of the Tractatus; and his admiration seems if anything to deepen over the course of the 1930s. The last references, both from his notes and from others‘ recollections, are from the late 1940s. At the least this is evidence of a continuity in Wittgenstein’s interest in the subject of religion and personal faith. The question of the relation between the Tractatus and the later philosophy must be considered in the light of this continuity. And there is also enough evidence to show that Kierkegaard’s works can be a useful key to the understanding of Wittgenstein, at least in the matter of religion.  In addition to the instances of direct connections between Kierkegaard and Wittgenstein, there are two more very incidental mentions of a connection between the two thinkers. These have more to do with Wittgenstein’s demeanor than with any traceable influence. Yet they are not wholly without interest when one remembers that Wittgenstein felt a close connection between his lifestyle and his philosophizing.  One of these references is very brief. Allan Janik records that Wittgenstein’s tendency to approach everything ‚from the ethical point of view . . . reminded [an Austrian acquaintance] directly of Kierkegaard.‘  Lastly, there is a more involved and fascinatingly indirect connection. K. E. Tranřy, a Norwegian student who came to know Wittgenstein in 1949, was impressed by Wittgenstein’s knowledge of Ibsen’s dramas, particularly Brand. Tranřy thought Brand’s moral severity and human fallibility quite like Wittgenstein’s. But, as Lowrie confirms, Brand was a thinly veiled caricature of Kierkegaard and some of his unwelcome followers!  Of course neither of these two references carries much weight. They do serve to suggest the sense of absolute moral intentness common to both thinkers. [21]

V kupeckém přístavu

Dánská metropole Kodaň či København, v překladu Kupecký přístav s asi 120 000 obyvateli byl tehdy počtem obyvatel srovnatelný s Prahou. Špičky dánského, před rokem 1849 ještě absolutistického království si nevelkou váhu své země zřejmě chtěly vynahradit nadstandardní podporou kultury a štědře přispívaly na cesty mnoha mladých talentů po Evropě. Ve srovnání s četnými dánskými světoběžníky, třebas se starším fyzikem a chemikem Ørstedem anebo se svým vrstevníkem, pohádkářem Andersenem byl Kierkegaard za onoho dánského „zlatého věku“ vlastně dost provinční postavou. I bratr jeho dvou švagrů, Peter Wilhelm Lund, strávil většinu života po přírodovědných expedicích v Brazílii, zatímco Kierkegaard si jen čtyřikrát vyrazil do Berlína, kde poslouchal německého filosofa Schellinga (byl jím spíše zklamán), jednou zavítal do Švédska, jednou do Jutska do rodiště svého otce. Jinak občas podnikal koňmo i kočárem výlety do míst a přírody jen v okolí Kodaně. Na její staroslavné univerzitě studoval dlouho a pomalu teologii, přičemž měl štěstí na dva dobré profesory filosofie. Díky otci, zbohatlému z obchodu se suknem, se nemusel starat o živobytí, dopřával si komfortní život i návštěvy divadla, a financoval vydávání ve své době většinou neprodejných knih, tudíž mu zděděná finanční základna jen taktak vydržela do smrti. Zprvu nezletilá múza Regine Olsenová na milého Sørena nezanevřela, ale brzy se dobře vdala. Kierkegaard měl bohatou knihovnu, přečetl úctyhodné množství literatury různých žánrů. Historická fakta Peter Thielst – Livet forstås baglæns, men må leves forlæns Bruce Kirmmse – „Out with it!“: The modern breakthrough, Kierkegaard and Denmark   … přičemž měl štěstí na dva dobré profesory filosofie. … Peter Thielst – Livet forstås baglæns, men må leves forlæns, str. 48-52, byli to: Frederik Christian Sibbern (1785-1872) a Poul Martin Møller (1794-1838) – toho Kierkegaard miloval natolik, že mu napsal věnování na titulu svého díla Begrebet Angest – Pojem úzkosti (vydaného ovšem pod pseudonymem Vigilius Haufniensis)   Nedá se však říci, že by se mimo svého milovaného Sókrata z Platónových dialogů a několika německých filosofů z poslední doby v čele s Hegelem do myšlení jiných osobností, známých z dějin filosofie, zrovna vžil. Neznal východní filosofie, náboženství a duchovní tradice, jimiž se pokoušeli zabývat někteří Evropané již ve století předchozím, a vlastně jediné dvě úctyhodné alternativy duchovního života mu představoval Sókratés a Kristus s některými spíše staršími křesťany. To je zřejmé z jeho deníkových zápisků. Sókrata staví do popředí v Pojmu ironie (Begrebet Ironi), oba staví do popředí i kontrastu ve svých Filosofických drobtech (Philosophiske Smuler), dále, v Nemoci k smrti (Sygdommen til Døden) staví do kontrastu ke Kristovi Sókrata ve 2det Afsnit (2. úsek) A, ve 2. kapitole, nazvané Den socratiske Definition af Synd (Sókratovská definice hříchu), str. 201-208 , v 10. čísle jeho časopisu Øieblikket Nr. 10 (Okamžik), str. 405-406 a jinde.   Jeho interpretace Krista a křesťanství je v nejednom ohledu tradiční, konvenční a docela i dogmatická. Věřil, že její přijetí je záležitostí vůle a vylučuje platnost i docela případných rozumových námitek. U biblických pasáží jako by nebral v úvahu možnost jejich dvou anebo více stejně legitimních a cenných interpretací. Sygdommen til Døden (Nemoc k smrti), 2det Afsnit (2. úsek) C, str. 236-242 aj. I na Kierkegaarda směřuje následující poznámka ke Spinozovi, kteý působil téměř 200 let před Kierkegaardem. Richard H. Popkin – Spinoza and Bible Scholarship, str. 404: Spinoza was baldly willing to claim that the historical scriptures are some men´s messages to man. And the worthwhile messages are those that follow from unfettered, unprejudiced reasoning. This rational secularism based on a naturalistic metaphysics is reinforced by the historical analysis of religious writings, rather than based upon them. And it is this new metaphysics (and revived Greed naturalism) that is Spinoza´s great contribution, for better or worse, to the making of the modern mind. One may wonder, as I do, why it was so acceptable to a world of thinkers raised on taking supernaturalism seriously. But that is another long, long story.

Proklamat ostatní k pravdě

V důsledku výchovy přísným a vlastní hříchy si rozmazávajícím otcem Kierkegaard prožil dětství, jak napovídá i titul jedné jeho knihy, v bázni a chvění. Frygt og Bæven (Bázeň a chvění) Peter Thielst – Livet forstås baglæns, men må leves forlæns, str. 23-39 aj.   Své méně těžkomyslné spoluobčany považuje za povrchní estéty, požitkáře. Jejich přesvědčení, že jsou křesťané, neboť žijí v křesťanském státě a společnosti, nesdílí, ale nevěří, že by jim tuto iluzi vyvrátil (anebo jakékoli duchovno dokázal sdělit) zcela přímo. Téma spisu O mém spisovatelském podniku (Om min Forfatter-Virksomhed), str. 13: „Ligefrem Meddelelse“ er: ligefremt at meddele det Sande. „Meddelelse i Reflexion“ er: at bedrage ind i det Sande; men da Bevægelsen er at komme til det Eenfoldige, maa dog atter Meddelelse engang, tidligere eller sildigere, ende i den ligefremme Meddelelse. Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift (Uzavírající nevědecký dodatek), Anden Deel (2. díl), Første Afsnit (první úsek), Capitel II, 1, str. 73-81(viz též níže) (mnozí myslitelé odmítají specifičnost duchovna anebo duchovno vůbec)   Snaží se naoko přiblížit jejich ideálům – pod pseudonymy jim ztvární různé skvělé varianty estetického způsobu života i se zrádnými aspekty, to vše v tak nuancovaném a dokonalém podání, jaké by oni sami v životě nebyli schopni dát dohromady. A pak nečekaně poukáže na nějaký fatální nedostatek – i na možnost jiného založení života. Svůdcův deník od údajného Johannese Svůdce, část rozsáhlého literárního souboru Buď-anebo, šel na dračku. Sám Kierkegaard se k překvapení napáleného publika od onoho i dalších ideálů distancuje a jde dál, píše pod dalšími pseudonymy a vytváří fiktivní postavy i pseudonymní autory, ztělesňující další životní názory, poukazuje na jejich klady i defekty, jimž se dá uniknout jen skokem úplně jinam. O mém spisovatelském podniku (Om min Forfatter-Virksomhed), mj. str. 13-14: Der begyndes, maieutisk, med æsthetisk Frembringelse, og den hele pseudonyme Productivitet er et saadant Maieutisk. Derfor var denne Productivitet jo ogsaa pseudonym, medens det ligefremme Religieuse – det fra Først af var tilstede i en Antydnings Glimten – bar mit navn.   Dalšími formami nepřímého sdělení, ale i jistou (spíše dočasnou) formou existence jsou ironie a humor. Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift (Uzavírající nevědecký dodatek), Anden Deel (2. díl), Anden Afsnit (druhý úsek), Capitel IV, Sectio 2, §2 a §3, str. 407-504   Ironik, jehož nedostižným mistrem byl Sókratés (jehož celkové osobnosti ovšem mimoto Kierkegaard přiznává kvality etické až k náboženským A), ve srozumění se svými posluchači říká opak toho, co si myslí, a to tak, že řekne něco vážně, ale vážně to nemíní, nebo řekne něco jakoby žertem, ale myslí to vážně. Pojem ironie (Begrebet Ironi), str. 287 Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift (Uzavírající nevědecký dodatek), Anden Deel (2. díl), Anden Afsnit (2. úsek), Capitel IV, Sectio II, A §2, str. 455-458   Humorista sdělí nebo kvituje jiným trýzeň a utrpení, které podle něj k pozemskému přebývání nevyhnutelně patří, a zároveň tento dalekosáhlý problém a jeho důsledky bagatelizuje pomocí žertu. Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift (Uzavírající nevědecký dodatek), Anden Deel (2. díl), Anden Afsnit (Druhý úsek), Capitel IV, Sectio II, A §2, str. 407-410; Anden Deel (2. díl), Anden Afsnit (2. úsek), Capitel IV, Sectio II, A §3, str. 500-504   Posluchač se se sděleným musí vypořádat sám. Indøvelse i Christendom (Cvičení v křesťanství), str. 137-138 (viz i níže)   Jinými životními stádii … To je i titul jednoho z delších Kierkegaardových děl: Stadia na cestě životem (Stadier paa Livets Vei)   Jinými životními stádii, stálejšími formami existence jsou po estetičnu a ironii stádium etické a po humoru náboženské A a B. Rozebráno v Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift (Uzavírající nevědecký dodatek), Anden Deel (2. díl), Anden Afsnit (Druhý úsek), Capitel IV, Sectio II, A a B, str. 350-533, rozlišení zejména §2, str. 455   K přijetí křesťanství (náboženské stadium B) je zapotřebí uznat vlastní hřích a věřit v Krista, Bohočlověka, který je nepřímým sdělením od A až do Z. Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift (Uzavírající nevědecký dodatek), Anden Deel (2. díl), Anden Afsnit (2. úsek), Capitel IV, Sectio II A – Capitel V, str. 505-559   … věřit v Krista, Bohočlověka, který je nepřímým sdělením od A až do Z. Journalen (Žurnál) NB 7, 8, str. 79: Absolut indirecte Meddelelse forholder sig dog til det at være mere end Menneske, og derfor har intet Menneske Lov til at bruge den. Gud-Mennesket kan ikke anderledes, fordi han er en Qvalitet forskiellig fra det at være Menneske. I Hedenskabet er det Dæmoniske, men kan ikke finde Plads i Christenheden.             Saasnart et Menneske afgjort er i Characteer af at være Christen tør han ikke spænde det Dialektiske saa høit, at han sætter Forargelsens Mulighed. Gud-Mennesket kan det ikke anderledes, just fordi han er Troens Gjenstand. I Hedenskabet kunde derfor den abstracte indirecte Meddelelse vel bruges, fordi Forargelsens Mulighed < ikke > var der. Og saaledes ogsaa i Forhold til Christenheden (der er saare langt fra at være lutter Christne, men snarere Hedenskab) af Den, som ikke absolut er traadt i Characteren af at være Christen i afgjort Forstand. Thi naar Proportionerne ere disse, kan Forargelsen ikke blive mere end en Art Opvækkelse. Journalen (Žurnál) NB20, 152, str. 471-472:

Den indirecte Meddelelse

            Det er ikke saa, at den ligefremme Meddelelse er høiere end indirecte. Nei, o nei. Men Sagen er: der er aldrig født noget Menneske, der endog blot nogenlunde kan bruge den indirecte Meddelelse end sige hele sit Liv igjennem. Thi vi Mennesker trænge til hinanden, og allerede deri ligger det ligefremme.             Kun Gud-Mennesket er lutter indirecte Meddelelse fra Først til Sidst. …             … Naar et Menneske bruger indirecte Meddelelse er det paa een eller anden Maade noget Dæmonisk, uden at dette behøver at tages i ond Forstand, men saaledes som f. E. Socrates. …   Nepřímé sdělení vznikne nejen samotným promyšleně nejednoznačným vyjádřováním: může být dáno i nestandardním vztahem mezi sdělením a sdělujícím: Když někdo řekne přímo: já jsem Bůh, Otec a já jsme jedno, je to přímé sdělení. Ale když teď ten, kdo to říká, sdělující, je tím jednotlivým člověkem, jednotlivým člověkem, zcela jako jiní, pak toto sdělení není zrovna úplně přímé … Sdělení obsahuje protimluv díky sdělujícímu, stává se nepřímým sdělením, staví Tě před volbu: zda mu budeš věřit nebo ne. Indøvelse i Christendom (Cvičení v křesťanství), §3, str. 137-138: Modsætningen til den ligefremme Meddelelse er indirecte Meddelelse. Denne kan frembringes paa to Maader.             Den indirecte Meddelelse kan være en Meddelelsens Kunst i at fordoble Meddelelsen. Kunsten bestaaer saa netop i, at gjøre sig selv, Meddeleren, til Ingen, reent objektiv, og saa uafbrudt at sætte qvalitative Modsætninger til Eenhed. Dette er hvad nogle pseudonymer pleie at kalde Meddelelsens Dobbelt-Reflexion. Det er f.Ex. indirecte Meddelelse: at sætte Spøg og Alvor sammen, at Sammensætningen er en dialektisk Knude – og saa selv at være Ingen. Vil Nogen have med den Art Meddelelse at gjøre, maa han selv ved sig selv løse Knuden. Eller, at bringe Forsvar og Angreb i Eenhed saaledes, at Ingen ligefrem kan sige, om man angriber eller forsvarer, saa den ivrigste Tilhænger af Sagen og den arrigste Fjende, begge kan synes at see en Allieret i En – og saa selv at være Ingen, en Fraværende, et objektivt Noget, intet personligt Menneske. …             … Men den indirecte Meddelelse kan ogsaa fremkomme paa en anden Maade, ved Forholdet mellem Meddelelsen og Meddeleren; her er ogsaa Meddeleren med, medens han        i første Tilfælde var udeladt, dog vel at mærke ved en negativ Reflexion. … Al Meddelelse betræffende det at existere kræver en Meddeler; Meddeleren er nemlig Redupplikationen af Meddelelsen, at existere i Det man forstaaer, er at redupplicere.             Men fordi der er en Meddeler, som selv existerer i Det han meddeler, derfor kan man dog endnu ikke kalde denne Meddelelse indirecte Meddelelse. Er derimod Meddeleren selv dialektisk bestemmet, hans egen Væren en Reflexions-Bestemmelse, saa er al ligefrem Meddelelse umulig.             Saaledes med Gud-Mennesket. Han er et Tegn, Modsigelsens Tegn, han er i Ukjendelighed, altsaa er al ligefrem Meddelelse umulig. Naar nemlig Meddelelsen af en Meddeler skal være ligefrem, saa maa ikke blot Meddelelsen være ligefrem, men Meddeleren selv være ligefrem bestemmet. Hvis ikke, saa bliver selv det ligefremmeste Udsagn af saadan Meddeler, det bliver ved Meddeleren, ):  ved Det, Meddeleren er, dog ikke ligefrem Meddelelse.             Naar En siger ligefrem: jeg er Gud, Faderen og Jeg ere Eet, saa er det ligefrem Meddelelse. Men naar nu Den, der siger det, Meddeleren, er det enkelte Menneske, et enkelt Menneske, ganske som andre, saa er denne Meddelelse ikke just ganske ligefrem, at et enkelt Menneske skulde være Gud – medens det han siger er ganske ligefremt. Meddelelsen indeholder ved Meddeleren en Modsigelse, den bliver indirecte Meddelelse, den sætter Dig et Valg: om Du vil troe ham eller ikke.   Hlavně v této citované knize Cvičení v křesťanství Kierkegaard z Krista vybírá pasáže, které kryptičnost Kristovy osoby akcentují. Právě v nichž, řečeno s anglickým filosofem přirozeného jazyka Johnem Langshawem Austinem, se Kristus má podílet na jednání v rámci nějaké konvence, ale svým ostrovtipem naruší alespoň jednu podmínku jejího řádného a obvyklého fungování. Indøvelse i Christendom (Cvičení v křesťanství), tedy pasáže jako Jan, 10, 30, Matouš 17, 24-27, Matouš 11, 2-6; Lukáš 7, 18-23, Matouš 26, 31-34; Marek 14, 27-30 John Langshaw Austin – How to Do Things with Words, str. 6-15

Závrať nad propastí

V úvodních pasážích Kierkegaardova nejrozsáhlejšího čistě teoretického díla Uzavírající nevědecký dodatek dojde k rozlišení mezi dvěma typy  myslitelů. Zatímco pro objektivního myslitele či pozorovatele a systematika, jemuž odpovídá přímé sdělení, je ústřední otázka na věci vnějšího světa a na výsledky, subjektivní myslitel, pro nějž je charakteristické sdělení nepřímé, se v prvé řadě táže na to, jak to s ním po duchovní stránce je, co se z něj stává, jak se může zdokonalovat. Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift (Uzavírající nevědecký dodatek), Anden Deel (2. díl), Første Afsnit (úsek), Cap. II, 1, str. 73-81, mj.: Medens den objektive Tænkning er ligegyldig ved det tænkende Subjekt og dets Existents, er den subjektive Tænker som existerende væsentligen interesseret i sin egen Tænkning, er existerende i den. Derfor har hans Tænkning en anden Art af Reflexion, nemlig Inderlighedens, Besiddelsens, hvorved den tilhører Subjektet og ingen Anden. Medens den objektive Tænkning  sætter Alt i Resultat, og forhjælper den hele Menneskehed til at snyde ved at afskrive og opramse Resultatet og Facitet, sætter den subjektive Tænkning alt i Vorden, og udelader Resultatet, deels fordi dette netop tilhører ham, da han har Veien, deels fordi han som existerende bestandigen er i Vorden, …. Forskjelligheden mellem den subjektive og den objektive Tænkning maa ogsaa yttre sig i Meddelelsens Form, det vil sige, den subjektive Tænker maa strax blive opmærksom paa, at Formen maa kunstnerisk have lige saa megen Reflexion som han selv existerende i sin Tænkning har det. Kunstnerisk vel at mærke, thi Hemmeligheden bestaaer ikke i, at han ligefrem udsiger Dobbelt-Reflexionen, da et saadant Udsagn netop er en Modsigelse. … Den almindelige Communication mellem Menneske og Menneske er aldeles umiddelbar, fordi Menneskene i Almindelighed existere umiddelbart. Naar den Ene foredrager Noget og den Anden vedkjender sig ordret det Samme, saa antages de at være enige og at have forstaaet hinanden. … Den objektive Tænkning er aldeles ligegyldig mod Subjektiviteten og derved mod Inderligheden og Tilegnelsen; dens Meddelelse er derfor ligefrem. Det følger af sig selv, at den ingenlunde derfor behøver at være let, men den er ligefrem, den har ikke Dobbelt-Reflexionens Svig og Kunst, den har ikke hiin subjektive Tænknings gudfrygtige og humane Omsorg i at meddele sig, den lader sig ligefrem forstaae, den lader sig ramse. Den objektive Tænkning er derfor blot opmærksom paa sig selv, og er derfor ingen Meddelelse, idetmindste ingen kunstnerisk Meddelelse, forsaavidt der dog altid vilde fordres at tænke den Modtagende og at agte paa Meddelelsens Form i Forhold til Modtagerens Misforstaaelse. … Meddelelsens Form er noget Andet end Meddelelsens Udtryk. Naar Tanken har faaet sit rette Udtryk i Ordet, hvilket naaes ved den Første Reflexion, saa kommer den anden Reflexion, der betræffer Meddelelsens eget Forhold til Meddeleren og gjengiver den existerende Meddelers eget Forhold til Ideen. … Overalt hvor det Subjektive er af Vigtighed i Erkjendelsen, altsaa Tilegnelsen er Hovedsagen, der er Meddelelsen et Kunstværk, den er dobbelt-reflekteret, … først den dobbelt-reflekterede subjektive Tænkning har Hemmeligheder, >: al dens væsentlige Indhold er væsentlig Hemmelighed, fordi det ikke ligefrem lader sig meddele. …   Jde hodně do hloubky i šířky, jako by se nesmírně rozvětvený Hegelův systém sebevývoje neosobního absolutna, do nějž se často naváží, snažil adaptovat  na duchovní život jednotlivce. A to hlavně v dílech Enten – Eller (Buď – anebo), 1. i 2. díl, Begrebet Angest (Pojem úzkosti), Gjentagelsen, (Opakování), Stadier paa Livets Vei (Stadia na cestě životem), Afsluttende uvidenskabelig Efterskrift (Uzavírající nevědecký dodatek) Sygdommen til Døden (Nemoc k smrti)   Ve spise s příznačně morbidním názvem „Nemoc k smrti“ analyzuje lidské zoufalství a podává jeho různé typy. Sygdommen til Døden (Nemoc k smrti)   V další, neméně ponuré knížce „Pojem úzkosti“  začíná od Adama, který ještě neznal dobro a zlo, a analyzuje jeho úzkost, tedy závrať ze svobody.  Begrebet Angest (Pojem úzkosti), Caput I – Caput II, §1, str. 332-365   … analyzuje jeho úzkost, tedy závrať ze svobody. Úzkost jasný objekt nemá. Ilustruje ji člověk, který stojí na okraji propasti a pokouší se přidržet něčeho konečného.     Begrebet Angest (Pojem úzkosti), Caput II, §2, str. 365-366, str. 365: Angest kan man sammenligne med Svimmelhed. Den, hvis Øie kommer til at skue ned i svælgende Dyb, han bliver svimmel. Men hvad er Grunden, det er ligesaa meget hans Øie som Afgrunden; thi hvis han ikke havde stirret ned. Saaledes er Angest den Frihedens Svimlen, der opkommer, idet Aanden vil sætte Synthesen, og Friheden nu skuer ned i sin egen Mulighed og da griber Endeligheden at holde sig ved. I denne Svimlen segner Friheden. Begrebet Angest (Pojem úzkosti), Caput III, §2, str. 399: Spørge vi nu nærmere, hvad Angestens Gjenstand er, da maa der svares her som allevegne, den er Intet. Angest og Intet svare bestandigen til hinanden. Saasnart Frihedens og Aandens Virkelighed er sat er Angesten hævet.   Existuje úzkost ze zla, … Begrebet Angest (Pojem úzkosti), Caput IV, §1, str. 415-420   … ale i úzkost z dobra – démonično, kdy se člověk záměrně uzavírá před dobrem, lidmi, podněty zvnějšku a může napáchat mnoho zla. Begrebet Angest (Pojem úzkosti), Caput IV, §2, str. 420-437   Lékem je vposledku víra a smíření, k čemuž ovšem Kierkegaard dospěje tak pronikavým výkladem stínů, psýchy i možností lidského nitra, jakého se Evropanům do oné doby nedostalo. Sygdommen til Døden (Nemoc k smrti), II. Afsnit (úsek), C, str. 236-242 Begrebet Angest (Pojem úzkosti), Caput V, str. 454-461 a konečně i celek Kierkegaardova díla   Kierkegaardova tvrzení, že zoufalství a úzkost doléhá více či méně na všechny lidi kromě opravdových křesťanů, se dá z různých stran zpochybnit. téma knih Begrebet Angest (Pojem úzkosti) a Sygdommen til Døden (Nemoc k smrti), snad nejostřeji podáno v Sygdommen til Døden, I. Afsnit (úsek), B, str. 138: Og i ethvert Tilfælde har der intet Menneske levet og der lever intet Menneske udenfor Christenheden, uden at han er fortvivlet, og i Christenheden Ingen, forsaavidt han ikke er sand Christen; …   Krom čistých intelektuálů Kierkegaard podal alespoň na papíře – a trochu na zapřenou – i  krásný lidský typ vzorného manžela, otce, občana – Soudce Vilhelma. Příkladné ztělesnění toho, co německý sociolog a politolog Max Weber nazval „etika politické zodpovědnosti“ – anebo etiky protestantské, ale přitom výrazně neprušácké. Enten – Eller (Buď – anebo), 1. i 2. díl Stadier paa Livets Vei (Stadia na cestě životem), str. 80-171 Max Weber – Politika jako povolání (Politik als Beruf)   Své povznášející řeči a kázání – obracející se na jednotlivce – ale vydával Kierkegaard pod vlastním jménem: tam přímo hlásal, co je žádoucí. Ze SKS zejména svazky 5, 8, 9, 10 a 12 od str. 255   … – obracející se na jednotlivce – … Kierkegaard se obrací především k jednotlivci (den Enkelte), který je základním kamenem mravnosti, zbožnosti v křesťanském smyslu a nenechá se strhnout davem, který je zlým principem a nepravdou, viz např. Journalen NB3 (Žurnál NB3), 77 den Enkelte (1847), str. 280-282     Láska k bližnímu u Kierkegaarda se nedá odvodit od běžné zamilovanosti, je duchovní (a symetričtější než u Emmanuela Lévinase), ale dva duchové se nemohou stát jedním „já“ sobeckým způsobem: Bližní je první „Ty“. Kjerlighedens Gjerninger (Skutky lásky), II B, str. 63-64 Emmanuel Lévinas – Totalité et Infini, str. 26-29

Protestantský jurodivý

V roce 1854 novopečený biskup Martensen označil svého předchůdce Mynstera za „člena svatého řetězu svědků pravdy, rozprostírajícího se napříč časem od apoštolů až do našich dnů“. Kierkegaard, který se od dětství zabýval otázkou a analýzou toho, co to znamená pouhý křesťan a trápil se, že sám oněm přísným nárokům asi nedostojí, pak tyto fráze veřejně napadl v tisku: jde mu o poctivost přiznat si, že nejsme ani opravdoví křesťané ve smyslu Nového zákona. Začal vydávat svůj vlastní časopis Okamžik a do své smrti 11. listopadu 1855 na postupnou paralýzu těla (snad následkem pádu ze stromu v dětství) stihl vydat devět čísel a připravit desáté. Historická fakta Peter Thielst – Livet forstås baglæns, men må leves forlæns, str. 282-295 viz odkaz níže   Spojení se státem „pravé křesťanství“ kompromituje a ničí – stát prý platí tisíc kněží, aby lidem znemožnili nahlédnout, co křesťanství znamená. Øieblikket (Okamžik) Nr. 1, str. 133-136;  Øieblikket (Okamžik) Nr. 3, str. 198-199   To samé, co kněz dělá i divadelní herec, který je však alespoň poctivý člověk a nezakrývá, kým je. Øieblikket (Okamžik) Nr. 10, str. 413   Tomu, v jehož svědomí po četbě časopisu začal hlodat nepříjemný červ pochybností, Kierkegaard doporučuje, aby se stal bezzásadovým žvanilem:  nebude-li rozlišovat podstatné věci, všechny potíže zmizí a církev bude fungovat jako dřív. Øieblikket (Okamžik) Nr. 9, str. 380-382   Avšak ten, který chce mít o jednu velkou vinu méně aniž by se musel moc namáhat: prý může přestat chodit do kostela, neboť při veřejné bohoslužbě si lidé z Boha dělají blázny.  Dette skal siges; saa være det da sagt (Toto se má říci, budiž to tedy řečeno), str.115

Dette skal siges; saa være det da sagt:

Hvo Du end er, hvilket Dit Liv forresten, min Ven, – ved (hvis Du ellers deeltager i den) at lade være at deeltage i den offentlige Gudsdyrkelse som den nu er (med Paastand paa at være det nye Testament Christendom) har du bestandigt een og en stor Skyld mindre, Du deeltager ikke at holde Gud for Nar ved at kalde det nye Testament Christendom hvad der ikke er det nye Testament Christendom.   Dle kritika F.X. Šaldy Kierkegaard dobře vycítil „zásadní anarchistický rys prvotního křesťanství … krásný pud čistotnosti žije v knize Kierkegaardově a činí ji drahou i těm, kdo nestojí na jeho stanovisku.“ F. X. Šalda – Buďto – anebo, str. 51, 52         Ještě na závěr něco o patosu z Uzavírajícího nevědeckého dodatku: A Pathos § 1 Ve vztahu k věčné blaženosti jako absolutnímu dobru pathos neznamená slova, ale to, že tato idea proměňuje celou existenci existující osoby. Zatímco estetický patos se vyjadřuje slovy a může ve své pravdě značit, že jednotlivec opouští sebe sama, aby se ztratil v ideji, existenciální patos je výsledkem vztahu k ideji, která proměňuje individuální existenci.