Dopady tiché revoluce (Aplikace poznatků sociologa Ingleharta) – AD: Tomáš Halík 10;   Nenálepkujme se – AD: Miloš Hübner

 

 Dopady tiché revoluce: Věřících Čechů sice přibylo, církvím ale ubývají. Příčinami jsou prosperita, chování politiků i rozpor mezi slovy a skutky církví

 

Lidové noviny, středa 26. ledna 2022, str. 9, Názory – Úhel pohledu

 

Po druhé světové válce došlo na Západě během dlouhého období relativního míru k hospodářské prosperitě. Ta umožnila pronikavé změny kulturních preferencí i politiky. Nedávno zesnulý americký sociolog Ronald F. Inglehart (5. září 1934 – 8. května 2021) zavedl v roce 1977 pro tento proces pojem tichá revoluce. Brzy nato se dostal do čela World Values Survey, organizace, která provádí rozsáhlé výzkumy názorů a postojů obyvatel většiny zemí světa.

ronald-inglehart-ann-arbor-mi-photos1

Čerstvé mezinárodní statistiky i první výsledky loňského sčítání lidu v České republice nám umožňují srovnávat její směřování s tendencemi těch zemí, které v Inglehartem analyzovaných změnách pokročily nejdál.

 

Ovoce severského protestantství

Nízká úmrtnost a blahobyt širokých vrstev umožnily, aby příslušníci každé další generace mohli čím dál víc odhlížet od bezprostředních potřeb, hmotného zabezpečení, ekonomického růstu a udržování pořádku a směřovat k „hodnotám postmateriálním“, aniž by byla společnost odsouzena k vymření, k zániku. Lidé si již při volbě životní dráhy mohou dovolit seberealizaci, dbát na kvalitu života, ovlivňovat správu věcí veřejných, spoluutvářet humánnější společnost.

ABBA

Tyto ideály došly největší míry naplnění ve skandinávských zemích a Nizozemsku – tedy tam, kde protestantství zanechalo hluboký kulturní otisk. Tamní společnosti jsou sice nejméně náboženské, ale vládne v nich v nich důvěra, čestnost, tolerance, sociální solidarita a oddanost demokratickým normám. Těší se nejvyšší míře rovnosti pohlaví, vykazují největší míru ochrany životního prostředí i pomoci chudým zemím, vykazují málo vražd. Tyhle země a ještě i Francie si udržují téměř vyrovnaný stav populace; díky silnému domácímu feministickému hnutí a účinnému sociálnímu zákonodárství v porodnosti nyní předhonily i USA. Vymírat naopak začínají společnosti se slabší podporou rodin a rezidui patriarchálních vztahů, tedy země jižní a východní Evropy i země konfuciánské.

 

Lidi věda moc nezajímá

V minulosti bylo náboženství pro přežití jednotlivců i společností nezbytné svou podporou norem sdílení a ubezpečováním lidi o vyšší a lepší moci. Dále ženám v podmínkách vysoké dětské úmrtnosti a nízké očekávané délky života ukládalo plodit děti a odrazovalo je od jakéhokoli nereprodukčního sexuálního chování. Což se stalo tak neoddělitelnou součástí náboženství, že pouhý odklon od této rutiny podkopává religiozitu samotnou.

Inglehart ještě stačil zaregistrovat, že od roku 2007 do roku 2020 role náboženství nečekaně a prudce zeslábla ve více než čtyřech pětinách zkoumaných zemí. A proč zrovna nyní? S rozšířením vědecké racionality náboženství ještě nezaniklo, jak si dříve někteří myslitelé malovali. Pravda, špičkoví vědci a myslitelé jsou dokonce i v USA většinou ateisty či nevěřícími již pěkně dlouho. Návštěvnost kostelů a ještě více individuální víra ale klesá teprve s rostoucím zabezpečením širokých vrstev.

K vysoké míře religiozity mají sklon lidé ve zkorumpovaných zemích s nízkou úrovní existenční bezpečnosti. Přímou příčinou sociálních dysfunkcí religiozita není, ale nedokáže je prý ani účinně odstranit. Ve většině zemí jsou nábožensky založení lidé šťastnější než lidé nenáboženští, ale lidé bohatých sekulárních zemí jsou šťastnější než věřící v nemoderních silně náboženských zemích. Specifická náboženství nicméně i po citelném oslabení svých institucí svou setrvačností ovládají vývoj jednotlivých kulturních okruhů světa a stále do značné míry určují preference jejich obyvatel.

USA zejména po roce 2007 zaznamenaly ze všech zemí statisticky největší odklon od náboženství. Zneplatňují tak hned dvě teze, k nimž se i u nás rád hlásí kdekdo, včetně pátera Tomáše Halíka: není tedy pravda, že v modernitě kvete církevní život alespoň tam, ba ani tam již religiozitě nenapomáhá množství různých církví a jejich konkurence. Američané důvěřovali církvím ještě tak v 60. a 70. letech, kdy ony podporovaly progresívní causy, aniž se vázaly na tu kterou politickou stranu. To je ovšem minulostí: nyní je tam již celých 40 procent mladých narozených mezi lety 1981-1996 bez vyznání.

Podpora individuální životní volby roste, byť pomalu, i mezi muslimy: Dle rozsáhlého průzkumu prováděného pro BBC v jedenácti arabských zemích počet lidí, kteří se prohlašovali za nenáboženské, vzrostl mezi lety 2013 a 2018/2019 v průměru z osmi na 13 procent, mezi mladými do 30 let ovšem již na 18 procent. Religiozita v Tunisku, Libyi, Alžírsku, Libanonu, Maroku, Egyptě, Súdánu, na Palestinských územích, v Jordánsku i Iráku značně poklesla. Jedinou zkoumanou islámskou zemí, v níž religiozita vzrostla, je Jemen, příznačně sužovaný protahující se válkou. Zato v chaosu postkomunistického světa došlo k renesanci náboženství; dvě výjimky tvoří poměrně bohatí Češi a Slovinci.

 

Jdeme s dobou?

Naši statistici právě zveřejnili nový rekord: ještě nikdy v dějinách se nestalo, aby v zemi, která kdy jako celek oficiálně přijala jedno ze tří abrahámovských náboženství, se k církvím či náboženským společnostem (mezi něž jsou přitom řazeni třeba i buddhisté) hlásilo pouhých 13 procent obyvatel. A krom toho se počet členů té největší církve smrskl z polistopadových 39 pod sedm procent, čímž se počet katolíků propadl pod počet církevně neorganizovaných věřících, a ve většině krajů historických Čech navíc i pod celkový počet členů jiných církví. Neúplné statistiky a osobní zkušenosti mnohých napovídají, že v pomyslném mezicírkevním klání tentokrát zabodují společenství pravoslavná a řeckokatolická.

Mezi příčinami bude krom tiché revoluce i medvědí služba, kterou dnes napříč světem politici prokazují církvím, i další sociologicky relevantní faktor, který již Inglehart nebral v úvahu. Totiž míra shody, případně rozporů mezi texty, k nimž se náboženská společenství hlásí, a jejich skutečnou praxí. Samo heslo o „ukradeném majetku“, který „musí být vrácen“, je prekérní již na pozadí evangelií, hlásajících neokázalost, nedychtění se za pozemskými statky a nastavení druhé tváře. A tím spíše od církve, jejíž velká část majetku pochází z pobělohorských konfiskátů.

Nicméně populace i díky přistěhovalcům mírně roste. A světe, div se, naši přistěhovalci jsou v průměru kvalifikovanější než sami Češi. Co by za tohle mnohé bohatší a „vyspělejší“ země daly! Česká republika se nově – což bylo před takovými dvaceti lety neuvěřitelné – může směle zařadit s počtem dětí na jednu ženu (TFR) asi 1,7 po bok USA a téměř po bok i skandinávských zemí, ostatně máme také již předválečnou tradici sociálního zákonodárství. Máme mimořádně nízkou dětskou úmrtnost, v čemž se stále se držíme před většinou nejvyspělejších států, ano, i před Německem, Rakouskem, Švýcarskem a Dánskem. Nemluvě o USA s dětskou úmrtností 2,5 krát vyšší – a s asi osminásobným relativním počtem vražd.

V míře svobody tisku jsme byli ještě v roce 2014 na pěkném třináctém místě, a to dokonce před všemi vyspělými lidnatějšími zeměmi světa včetně Německa, USA a Spojeného království. V roce 2020 jsme se propadli až na čtyřicáté místo, již i pod několik zemí tropické Afriky. Útěchou budiž, že jsme stále před USA, Japonskem a Izraelem.

Ještě do roku 2010 se Index demokracie u nás držel zhruba na úrovni USA a dosahoval dokonce vyšších hodnot než v samotném Spojeném království. Pak jsme se ale my i USA propadli z „plné demokracie“ do kategorie „narušené demokracie“.

A aby toho nebylo málo, dle našich hodnot Indexu vnímání korupce jsme se v poctivosti propadli až na 49. místo, tedy pod úroveň téměř všech vyspělých zemí krom Itálie, ale stále se statečně a těsně držíme před africkou Rwandou.

Díky komu asi?

 

Zdeněk Zacpal, překladatel a nordista

 

 

Karel Havlíček Borovský (1821-1856) – Versus memoriales

 

Chceš-li v strachu, v nepokoji žít,

musíš k tomu vtip a rozum mít,

chceš-li dodělat se vezdejšího chleba,

bývej hloupým, kde je toho třeba.

ccc-16-770x460

Pátere Halíku, ty Vaše rozumy již dávno neplatí!

__________________________________

 

Odkazy a citace pod čarou:

 

 

Výchozí texty článku:

 

INGLEHART, Ronald. The silent revolution: changing values and political styles among Western publics. Princeton, N.J.: Princeton University Press, c1977.

 

INGLEHART, Ronald. Cultural Evolution: People´s Motivations Are Changing, and Reshaping the World. Cambridge University Press, 2018.

 

INGLEHART, Ronald. Religion’s Sudden Decline: What’s Causing it, and What Comes Next? Oxford University Press, 2021.

 

 

Další texty či citace k jednotlivým větám či pasážím:

 

Ovoce severského protestantství

Matouš, kapitola 7.

15 Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím,
ale vnitř jsou vlci hltaví.

16 Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky?

17 Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese.

18 Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati.

19 Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.

20 A tak tedy po ovocích jejich poznáte je.

 

Pravda, špičkoví vědci a myslitelé jsou dokonce i v USA většinou ateisty či nevěřícími již pěkně dlouho. Návštěvnost kostelů a ještě více individuální víra ale klesá teprve s rostoucím zabezpečením širokých vrstev. … USA zejména po roce 2007 zaznamenaly ze všech zemí statisticky největší odklon od náboženství. … Američané důvěřovali církvím ještě tak v 60. a 70. letech, kdy ony podporovaly progresívní causy, aniž se vázaly na tu kterou politickou stranu. To je ovšem minulostí: nyní je tam již celých 40% mladých narozených mezi lety 1981-1996 bez vyznání.

WERLEMAN C. J. Atheists have their number: How the Christian right is hastening religion’s decline: Research suggests Americans raised in Christian households are increasingly shunning the faith of their parents

AlterNet, Tuesday, Mar 25, 2014

http://www.salon.com/2014/03/25/calling_the_christian_right_soon_you_will_be_outnumbered_partner/

 

Inglehart ještě stačil zaregistrovat, že od roku 2007 do roku 2020 role náboženství nečekaně a prudce zeslábla ve více než čtyřech pětinách zkoumaných zemí.

Jde o zde výše zmíněnou knihu Religion’s Sudden Decline.

 

… špičkoví vědci a myslitelé jsou dokonce i v USA většinou ateisty či nevěřícími již pěkně dlouho.

K vysoké míře religiozity mají sklon lidé ve zkorumpovaných zemích s nízkou úrovní existenční bezpečnosti. Přímou příčinou sociálních dysfunkcí religiozita není, ale nedokáže je prý ani účinně odstranit.

Krom vlastních zkušeností autora těchto řádek s četbou textů amerických filosofů a sociologů a z cest po světě tohle podloženěji tvrdí vedle Ingleharta i irsko-americký biopsycholog Nigel Barber:

BARBER, Nigel. Why Atheism Will Replace Religion: The Triumph of Earthly Pleasures over Pie in the Sky, E-book, available at:

http://www.amazon.com/Atheism-Will-Replace-Religion-ebook/dp/B00886ZSJ6/

 

Zneplatňují tak hned dvě teze, k nimž se i u nás rád hlásí kdekdo, včetně pátera Tomáše Halíka: není tedy pravda, že v modernitě kvete církevní život alespoň tam, ba ani tam již religiozitě nenapomáhá množství různých církví a jejich konkurence.

Tohle říká a píše Tomáš Halík leckde, po ruce mám nyní jeho možná nejobšírnější vyjádření na toto téma:

HALÍK, Tomáš. Proměny světové náboženské scény, Respekt, č. 51-52, prosinec 2007:

Zatímco Berger viděl v pluralizaci náboženství riziko relativizace a ohrožení plausibility jednotlivých náboženských skupin, mladší autoři, inspirovaní ekonomickým myšlením, vidí právě v této pluralitní a konkurenční situaci náboženských institucí v severní Americe impuls pro větší flexibilitu a tedy i příčinu úspěšnosti náboženských společností. Odpovídají tak na otázku, proč jsou USA mnohem religióznější než Evropa (otázku, na kterou zastánci teorie sekularizace jako automatického důsledku modernizace a pokroku nedokázali odpovědět). Tvrdí, že právě konkurence nutí církve a náboženské společnosti v Americe vyvinout množství různých „produktů“, lépe odpovídající diferencovaným duchovním potřebám současných lidí, zatímco evropské církve se chovají jako „líné firmy“ s malým sortimentem nabídek. Proto jsou Američané silně religiózním národem s velkým vlivem církví (i když v USA platí zásada „oddělení církví od státu“) a proto jsou v Evropě nepružné církve (byť mnohdy podporované státem) málo účinné. Evropské církve lamentují nad bezbožnost Evropanů – avšak ve skutečnosti jde spíše o to, že ubohá jednostranná „nabídka“ církví se prostě míjí s „poptávkou“, s velmi specializovanými potřebami a očekáváním jednotlivých skupin současné společnosti.

 …

Skutečnost, že religiozita Spojených států – země, která prošla nejintenzivnějším procesem modernizace a je nejvíce ovlivněna vědou a technikou – naprosto neklesá (ba podle mnohých statistik neustále masivně roste), s konečnou platností vyvrátila tezi, že modernizace společnosti nutně působí úpadek náboženskosti.

Sekularizace v novověké společnosti byla doprovodným jevem procesu funkcionální diferenciace jednotlivých sektorů společnosti. K této diferenciaci (a tedy i k celému procesu modernizace) na samém počátku nejvýrazněji přispěla sama církev, když „papežskou revolucí“ proti monopolu císařské moci při sporu o investituru (o právu jmenovat biskupy) ve vrcholném středověku způsobila v západní Evropě (na rozdíl od Byzance) rozdělení moci světské a duchovní. Pak se postupně vydělují z původní jednoty jednotlivé oblasti společenského života ( politika, hospodářství a nakonec i „náboženství „ jako od ostatních oblastí rozlišitelná sféra) a začínají se řídit vlastními pravidly. Náboženství už neprostupuje vše a církevně-náboženská kontrola dodržování posvátných pravidel veřejného života postupně slábne – dochází k už zmíněné privatizaci náboženství.

Avšak během poslední čtvrtiny dvacátého století zastínil tyto jevy jiný trend, který je ještě daleko razantnější a na rozdíl od sekularizace některých evropských zemí má vpravdě celosvětový charakter: masivní nástup náboženství do veřejného života, zejména do politické sféry – „deprivatizace náboženství.“ Tento pojem razí zejména americký sociolog Jose Casanova, když analyzuje současnou politickou roli náboženství ve Španělsku, Polsku, Brazílii a USA. Francouzský sociolog Gilles Kepel ve svém bestseleru Boží pomsta: křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět z roku 1996 dokládá politickou ofenzívu monoteistických náboženství proti liberálnímu řádu. Uvádí řadu příkladů: „islámské revoluce“, vliv evangelikálních skupin na politický život USA a konzervativního judaismu na politiku Izraele, řadí sem i katolické hnutí Communione e Liberatione a (podle mého názoru neoprávněně) vizi „reevangelizace Evropy“ Jana Pavla II.

K dokreslení situace v USA: V roce 1970 bylo americkým katolíkům k dispozici 59 192 kněží, v roce 2020 jen 35 513 kněží. V roce 1965 bylo v USA ordinováno ještě 994 katolických kněží, v roce 2020 pouze 495. A účast na nedělní mši svaté zároveň poklesla z tehdejších 55% na předloňských 23,4 % katolíků.

Statistiky z Georgetownské univerzity v DC: Frequently requested Church Statistics

http://cara.georgetown.edu/caraservices/requestedchurchstats.html

 

Dle rozsáhlého průzkumu prováděného pro BBC v jedenácti arabských zemích počet lidí, kteří se prohlašovali za nenáboženské, vzrostl mezi lety 2013 a 2018/2019 v průměru z osmi na 13 procent, mezi mladými do 30 let ovšem již na 18 procent. Religiozita v Tunisku, Libyi, Alžírsku, Libanonu, Maroku, Egyptě, Súdánu, na Palestinských územích, v Jordánsku i Iráku značně poklesla. Jedinou zkoumanou islámskou zemí, v níž religiozita vzrostla, je Jemen, příznačně sužovaný protahující se válkou.

https://www.dw.com/en/middle-east-are-people-losing-their-religion/a-56442163

https://colinmathers.com/2020/09/30/global-trends-in-religiosity-and-atheism-1980-to-2020/

https://www.bbc.com/news/world-middle-east-48703377

Příklad Jemenu ukazuje, že válka má obecně pozitivní vliv na růst náboženství

 

Statistici právě zveřejnili nový rekord: ještě nikdy v dějinách se nestalo, aby v zemi, která kdy jako celek oficiálně přijala jedno ze tří abrahamovských náboženství, se k církvím či náboženským společnostem (mezi něž jsou ovšem řazeni třeba i buddhisté) hlásilo pouhých 13 procent obyvatel. A krom toho se počet členů té největší církve smrskl z polistopadových 39 pod 7 procent, čímž se počet katolíků propadl pod počet církevně neorganizovaných věřících a ve většině krajů historických Čech navíc i pod celkový počet členů jiných církví. Neúplné statistiky a osobní zkušenosti mnohých napovídají, že vítězi v pomyslném mezicírkevním klání budou společenství pravoslavná a řeckokatolická. …

Nicméně populace i díky přistěhovalcům mírně roste. A světe div se, naši přistěhovalci jsou v průměru kvalifikovanější než sami Češi.  

https://www.czso.cz/csu/scitani2021/vysledky-prvni

 

Samo heslo o „ukradeném majetku“, který „musí být vrácen“ je prekérní již na pozadí evangelií, hlásajících neokázalost, nedychtění se za pozemskými statky a nastavení druhé tváře.

Matouš, kapitola 5.

39.

Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.

40.

A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.

41.

A nutil-li by tě kdo míli jednu, jdi s ním dvě.

42.

A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se.

 

Matouš, Kapitola 6.

1.

Pilně se varujte, abyste almužny své nedávali před lidmi, proto abyste vidíni byli od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce svého, kterýž jest v nebesích.

2.

Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ryncích, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou.

3.

Ale ty když almužnu dáváš, nechť neví levice tvá, co činí pravice tvá,

4.

Aby almužna tvá byla v skrytě, Otec pak tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně.

5.

A když bys se modlil, nebývej jako pokrytci. Obyčej zajisté mají, v školách a na úhlech ulic stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou.

6.

Ale ty když bys se modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvéře své, modliž se Otci svému, kterýž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně.

7.

Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že pro tu svou mnohomluvnost vyslyšáni budou.

8.

Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prvé než byste vy ho prosili….

31.

Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? aneb co budeme píti? aneb čím se budeme odívati?

32.

Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete.

33.

Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.

34.

Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení.

 

Česká republika se nově – což bylo před takovými dvaceti lety neuvěřitelné – může směle zařadit s počtem dětí na jednu ženu (TFR) asi 1,7 po bok USA a téměř po bok i skandinávských zemí …

https://en.wikipedia.org/wiki/Total_fertility_rate

Oficiálně: In 2020, U.S. TFR continued to decline, reaching 1.64.

https://data.worldbank.org/indicator/SP.DYN.TFRT.IN?locations=CZ 2019 1.7.

Jsou ovšem i jiné statistiky, jen mám zkušenost, že ty od CIA nebývají spolehlivé, proto moc neuvádím čísla.

 

Máme mimořádně nízkou dětskou úmrtnost, v čemž se stále se držíme před většinou nejvyspělejších států světa, ano, i před Německem, Rakouskem, Švýcarskem a Dánskem.

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_infant_and_under-five_mortality_rates

 

USA … s asi osminásobným relativním počtem vražd.

Czech republic 0,6; USA 5.

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_intentional_homicide_rate

(I jiné statistiky jsou podobné.)

 

V míře svobody tisku jsme byli ještě v roce 2014 na pěkném třináctém místě, a dokonce před všemi vyspělými lidnatějšími zeměmi světa včetně Německa, USA a Spojeného království. V roce 2021 jsme se propadli až na čtyřicáté místo, již i pod několik zemí tropické Afriky. Útěchou budiž, že jsme stále před USA, Japonskem a Izraelem.

https://rsf.org/en/ranking/2021

 

Ještě do roku 2010 se Index demokracie u nás držel zhruba na úrovni USA a dosahoval dokonce vyšších hodnot než v samotném Spojeném království. Pak jsme se ale my i USA propadli z „plné demokracie“ do kategorie „narušené demokracie“.

https://en.wikipedia.org/wiki/Democracy_Index

 

A aby toho nebylo málo, dle našich hodnot Indexu vnímání korupce jsme se dle poctivosti propadli až na 49. místo, tedy pod úroveň téměř všech vyspělých zemí krom Itálie, ale stále se statečně a těsně držíme před africkou Rwandou.

https://www.transparency.org/en/cpi/2020/index/nzl

 

Nenálepkujme se, Lidové noviny, sobota 29. ledna 2022, str. 10: Názory – Dopisy redakci

AD: Zdeněk Zacpal – Dopady tiché revoluce, LN, středa 26. ledna 2022, str. 9, Názory-Úhel pohledu

AD: Miloš Hübner – Religiozita klesá, LN, čtvrtek 27. ledna 2022, str. 9, Názory-Dopisy redakci

 

Tématem mého článku „Dopady tiché revoluce“ byl výklad a aplikace poznatků sociologa Ingleharta. Aby však nevznikl dojem, že původní křesťanství je totožné s jím probíranými praktikami, sám jsem v textu připomněl i pár slov evangelií a ani ve snu by mě nenapadlo, že mě vzápětí zrovna evangelický farář neuzná ani za příznivce křesťanství.

Kdyby se jen na Evangelické teologické fakultě bývala více probírala a důkladněji promýšlela takzvaná analytická filosofie či dekonstruktivismus, bylo by hned o něco jasnější, že není jedna výlučná cesta, jak následovat Ježíše.  Věrohodných a vzájemně dost odlišných interpretací jeho odkazu, proti nimž se těžko dá co namítat, je víc. Dnes se ale najdou častěji na okrajích, v méně politiky protežovaných společenstvích. A v minulosti se nacházely i mezi svobodnými církvemi, jejichž členové byli z podnětu mocnářů i té politicky nejprotřelejší církve po 4. století fyzicky vylikvidováni a jejichž další evangelia i spisy byly zničeny. Buďme pokorní a počítejme i s tou možností, že potenciál některých Ježíšových slov a skutků nebyl lidmi plně pochopen a využit dodnes.

Na druhé straně mnohé dnešní duchovně-mocenské praktiky, které se honosně označují za křesťanské, lidi odrazují od spirituality obecně a dají se silně zpochybnit i v konfrontaci s texty kanonických evangelií. Ostatně i tam je psáno, že „ne každýť, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského“.

Zdeněk Zacpal, nordista

 

Religiozita klesá

Pan překladatel Zdeněk Zacpal nepatří mezi příznivce křesťanství, což respektuji, nicméně by udělal lépe, kdyby se místo globálních postřehů věnoval číslům ze sčítání lidu v roce 2021, které osvětlují domácí situaci.

Z pozice evangelického faráře, který působí v úseku Polabí mezi Kolínem a Pardubicemi, ptvrzuji pronikavý pokles religiozity, který se projevuje téměř úplným vymizením křesťanských svateb a snížením počtu církevních křtů a pohřbů. Jesliže dříve se o hlavních svátcích účastnil bohoslužeb podstatně větší počet věřících než během roku, dnes je jejich počet v podstatě stejný. Epidemie covidu celkově účast na církevních shromážděních snížila, přičemž není jasné, zda se situace vrátí beze změny před epidemií.

Takže prostý komentář k těmto číslům by potvrdil celkový obraz předestřený panem Zacpalem.

Miloš Hübner, evangelický farář v Přelouči a v Trnávce