Hnutí proti životu: Obměnu lidské populace lze větší měrou pojímat jako věcný problém

 Deník Referendum, 26.04.2019, Domov, Komentář (tam mírně zkráceno a pozměněno, kurzívou vyznačené pasáže neotištěny),

http://denikreferendum.cz/clanek/29473-hnuti-proti-zivotu

 

V období velikonočních svátků ulicemi českých měst již tradičně pochodují příslušníci „Hnutí pro život“. Kolemjdoucí by si mohl z onoho hesla vyvodit, že jim jde o celkový úhrn života na Zemi.

40844128324-d05d75702b-k_cropped 

… a pěkně pod podkovou absolutistického rakouského císaře Franze I (1792-1835)

 

Na naší planetě zhruba platí rovnice: čím méně lidí, tím více celkového počtu a váhy i druhů živých bytostí. Jason Daley ze Smithsonovského institutu ve Washingtonu dnes připomíná, že i dnes lidé tvoří stále jen jednu desetitisícinu celkové biomasy Země a rostliny dobrých 80 procent. To už ale lidstvo za posledních deset tisíc let zlikvidovalo polovinu jejich původního množství. Přírodní druhy živých bytostí mizí asi tisíckrát rychleji než v průměrném období naší planety bez lidí. Potřeby stávající lidské populace uspokojované dnešními prostředky způsobují další a další vymírání druhů.

Přelidnění navíc škodí nejen zvěři a rostlinám. Norský filosof Arne Næss připomínal, že znehodnocuje životy samotných lidí. Nejhorší životní prostředí se nachází zpravidla v zemích s prudkým růstem lidské populace: tam lidé trpí nemocemi, znečištěním a dožívají se nižšího věku. Naopak, nejdelšího věku se lidé ve zdraví dožívají v řídce osídlených, populačně stabilních a čistých skandinávských zemích, dále v Kanadě či na Novém Zélandu.

Pokud by opravdu šlo o celkový kvalitní život, pak cesta zřejmě vede přes mírné (a dobrovolné) snižování lidské populace, vyhrazení většího prostoru divoké přírodě, ochranu jednotlivých biologických druhů a ekosystémů. Čím je život rozmanitější, tím více živých bytostí si najde svou ekologickou niku a obživu. A konkrétně u nás bude nejenom v souvislosti s kůrovcem aktuální udržitelná obnova lesů.

 

Druhá miska vah

Další slova příslušníků „Hnutí pro život“ však velice brzy vyvedou  naivního diváka z omylu. Ekologické problémy rozebírat nebudou a ani jim o ně moc nejde. Vůdci nejsilnější církve, která jim žehná, pod pojmem „život“ rozumějí pouze a výlučně život lidský. Jeho kvalita a soulad lidí s jejich životním prostředím je již čímsi vedlejším.

Hnutí cílí hlavně na potraty, jež odsuzují a doporučují jiná řešení. Užíváním pojmu „nenarozené děti“ přitom pozměňují běžný jazyk, který datuje život člověka až od narození. Ale tam, kde se dostali k moci, pak zákaz potratů vynutili administrativně, bez ohledu na názory, svědomí a přesvědčení ostatních.

Uspěli v téměř celé Latinské Americe, na Filipínách, v mnoha chudých zemích a také na Maltě a v sousedním Polsku. I současný, médii oblíbený a údajně „liberální“ papež František se loni zasadil o znemožnění legalizace potratů v Argentině.

Historicky se ovšem ukazuje, že přílišný populační nárůst zpravidla vede o generaci později k nebezpečným společenským otřesům a válkám. A naopak, mnozí sociologové vysvětlují snížení kriminality v USA od devadesátých let tamní legalizací potratů v roce 1973. Ta i jinde zabraňuje rození nadpočetných a nechtěných dětí, které o to úporněji bojují o své místo na slunci jakýmikoli prostředky. Mezi ně ostatně patřili i Josif Stalin a Saddám Husajn. Chudá vdova se zoufale snažila plod pozdějšího iráckého tyrana a masového vraha ve svém lůně mechanicky usmrtit i spáchat sebevraždu, aby v tradiční náboženské společnosti unikla hanbě. Neuspěla. Místnímu „spratkovi“ se brzy dostalo otčíma, který malého Saddáma neustále ponižoval, trestal jej bitím klackem namočeným do asfaltu a místo do školy ho posílal krást.

Účinným prostředkem, jak dosáhnout, aby se rodily jen chtěné děti (a zabránilo se případným potratům) bývá osvěta v oblasti antikoncepce. Takové kampaně organizoval dokonce po revoluci v roce 1979 ve fundamentalistickém Íránu i muslimský klér.

Ne tak římskokatolická církev. Ta donedávna zakazovala a přes své lidi po některých vládách i vynucovala zákaz antikoncepce pro všechny. Není divu, že nepřímými důsledky tohoto přístupu byly i genocidy ve Rwandě a Burundi. V Irsku mohl ještě v 70. letech mladý muž s kondomem v kapse skončit ve vězení. Lidé prý mají osvědčit zdrženlivost a plánovat výlučně v manželství, a to „přirozeným způsobem“.

Jenže právě pro země Latinské Ameriky, tropické Afriky a Filipíny s katolickou kulturou je přirozené násilí. A zároveň nejvyšší míra korupce i relativního počtu vražd. Mnohde tam dosahuje více než stonásobku stavu „husitské“ či „ateistické“ České republiky. Pak jsou ovšem ženy přes sebevětší zdrženlivost bez antikoncepce proti AIDS bezbranné a na plánování rodiny si mohou leda nechat zajít chuť. Ve slumech velkoměst bývají i několikrát za život znásilněny a nezřídka oplodněny, aby se násilí a přelidnění vzájemně umocňovalo. O násilí v některých islámských zemí česká média pilně a dochvilně referují. O jeho stejné a mnohde vyšší míře v Latinské Americe a na Filipínách decentně mlčí. Českému čtenáři nezbývá než sledovat cizojazyčné zprávy, statistiky,  literaturu. A desítky tisíc mladistvých zneužitých římskokatolickými kněžími dosvědčují, že mezi původce násilí nepatří jen gangsteři. 

 

S Čechy to zatím s kopce nejde

Lidé varující před přílivem „Asiatů a muslimů“ zpravidla přehlížejí fakta. Absolutní počet obyvatel České republiky na rozdíl od Japonska či většiny zemí jižní i středovýchodní Evropy stále roste, přistěhovalci se zde rádi usazují. Roste i domácí porodnost, počet dětí na jednu ženu (Total fertility rate, TFR) se nyní blíží k 1,7.

V muslimských zemích je sice míra porodnosti dnes v průměru vyšší, zato klesá rychlejším tempem než dříve na Západě. V převážně muslimském Libanonu (za posledních pět let se odhady TFR pohybují kolem 1,7) a v samotné Íránské islámské republice (1,72) se tento ukazatel již dostal pod úroveň USA (1,88), Francie (1,98) a Irska (1,99), zemí, které jsou navíc cílem početných přistěhovalců.

Ti, kteří říkají, že vymírající populaci nahradí přistěhovalci, hlavně muslimové, sugerují, že počet cizinců bude přímo úměrný případnému úbytku domácích, jako by šlo o mechanický fyzikální děj. Jako by neexistovaly země, jejichž vlastní populace roste, a ještě přijímají cizince, i země, jejichž obyvatelstvo klesá, aniž by bylo doplňováno přistěhovalci.

Po roce 1989 mají Češi čím dál víc tahat horké brambory za jiné a vlastní porodností zachraňovat Evropu. Poněkud úsměvná anebo absurdní instruktáž pro národ, který býval vyhlazován či okupován zpravidla jinými, bezvýhradně „kontinentálními“ Evropany (a někdejší nájezdníci Avaři a Tataři jsou koneckonců součástí Evropy též). Na základě dosavadních zkušeností by bylo – s trochou nadsázky – spíše logické onu „Evropu“, která si navíc osobuje stále více pravomocí, poslat k šípku a přátelit se raději s Brity, Nory, Švýcary i slušnými mimoevropskými zeměmi.

Když Jan Sokol a další tvrdí, že přílivu cizinců nelze zamezit, typicky – a demagogicky – berou v úvahu jen dvě možnosti: komunismus se železnou oponou a současný Schengen bez hranic. Tím vylučují jiné stupně otevřenosti země i schopnost místních poučit se z vlastních chyb. Jako by rozhodování země o počtu těch, které přijme, a pokusy lidí vládnout ve vlastní zemi byly marné a směšné. Dost to připomíná ideologii minulého režimu. Ten také vysvětloval Čechům, že jednotlivec, skupina či národ nic neznamenají, že se stejně musejí podřídit jakési dějinné nutnosti. Jede se i nadále ve stopách tu svatého Augustina, tu Hegela či Marxe. Takováhle propaganda často naplní skrytý cíl některých zadavatelů, kteří často touto metodou přivedou ostatní tam, kam sami chtějí.

Připomeňme však, že tímtéž také v posledku navozují psychologickou bezmoc lidí, která je odrazuje od jakékoli vlastní aktivity. Tedy i od vstřícného příjímání těch uprchlíků, jimž jde o život.

2527-750x350

Co tam dělají ty vlajky starého rakouského mocnářství? Jde jim opravdu o národ, jak sami tvrdí, nebo o jeho likvidaci. Kdo se v tom má vyznat?

 

„Etika smýšlení“ nestačí

Pokusy o opětné uzákonění zákazu potratů jsou typickými příklady „etiky smýšlení“, nastíněné politologem Maxem Weberem, která se netáže po následcích a která cítí odpovědnost jen a pouze „za to, aby neuhasl pramen ryzího smýšlení“ a jakékoli důsledky a nezdary přičítá ne jednajícímu, nýbrž špatnému světu, který s ním jakkoli nesouhlasí. Do politiky však patří dle Maxe Webera jen „etik odpovědnosti“, který chce a dokáže počítat s „průměrnými defekty lidí“ a táže se po všech důsledcích politických rozhodnutí.

Pokud sám Weber osobně obdivoval i některé vrcholné reprezentanty „etiky smýšlení“, pak proto, že, na rozdíl od „Hnutí pro život“ a jim podobným, své úsilí nekombinovali s politikou. Teprve pak je pokládal za virtuosy „praktikování všelidské lásky, kteří se politiky stranili, a přesto dodnes působí.“

Dokážou dnešní etikové smýšlení alespoň vliv zákazu potratů, na jejich skutečné snížení? Těžko, když se potraty v ilegalitě již z principu nedají podchytit. Dají se leda spočítat ženy a lékaři ve vězeních. Jejich naplnění ve Střední Evropě zatím omezuje blízké sousedství katolického Polska s Českou republikou a dalšími zeměmi, které umožnilo vznik nového středoevropského folklóru – potratové turistiky.

16-narodni-pochod-pro-zivot-a-rodinu-policie-zasah_galerie-980

 

Represívní orgány vlastně nakonec posílí

Úctu každému, koho náboženství stimuluje k mravnosti! Avšak otřepaná Dostojevského slova, že nebude-li Boha, pak bude všechno dovoleno, dnes alespoň sociologicky neplatí. Platí spíše její opak.

V dnešním světě je dovoleno všechno pokryteckým a většinou „konzervativním“ násilníkům, a to hlavně v tradicionalistických zemích abrahamovského ražení. V pravoslavných, katolických a muslimských prostředích, v nichž je omezována nebo znemožněna svobodná diskuse, najdeme největší míru sociální patologie: násilí, sociální rozdíly i korupci.

Míra násilí je statisticky mnohem nižší a život snesitelnější v těch částech světa, kde se vyvinuly a mohly dlouhodobě na společnost působit ne zjevené, nýbrž autonomní etické systémy. Tedy v zemích indického a čínského okruhu a dále v zemích, kde historická reformace zanechala své kulturní a politické stopy, tam, kde se mohla po dlouhou dobu rozvíjet svobodná diskuse.

Obdobně jako komunisté hlásali bezelstným důvěřivcům ve své utopii „odumírání státu“ aby při převzetí moci jeho pravomoci a aparát nebývale posílili, i největší a nejetablovanější církev v dějinách hlásá všeobecné bratrství, aby nakonec její recepty vedly k posílení napětí, nárůstu sociálních dysfunkcí i represivních orgánů. Na svobodu svědomí, jíž se fundamentalisté účelově ohánějí tam, kde se ještě nedostali ke všem pákám moci, je však záhodno se odvolávat i přátelům svobody, už jen z důvodu své vlastní sebezáchovy.

„Je třeba se vykořenit. Porazit strom a udělat z něj kříž, a poté jej nosit po všechny dny. Vykořenit se sociálně i vegetativně. Odejít do vyhnanství z veškeré pozemské vlasti…“ Takto charakterizovala tradicionalistické západní přístupy francouzská filosofka Simone Weilová (1909-1943), která již ve 30. letech studovala a promýšlela i alternativní méně výbojné a přírodu a přirozenost více akcentující asijské duchovní tradice.

Lidí s kočárky a balónky, kteří vkládají své kříže do rukou širší souvislosti nechápajících dětí i u nás, se alespoň sluší přeptat, v jakém poměru je zdravý stav veškerého života k ideálům, které hlásají, a ty k prostředkům, které propagují.

 

Zdeněk Zacpal, autor je nordista

_________________________

Jakými morálními autoritami jsou ti největší bojovníci proti potratům?

1200px-Daniel_Ortega_(cropped) 

Daniel Ortega (1945-), opětovně volený za prezidenta Nikaraguy nikdy v řádném zaměstnání nevydržel víc než několik měsíců. Zato si odseděl 7 let ve vězení za vyloupení banky (1967), při němž byl usmrcen jeden strážce. Po svém předčasném propuštění se na Kubě cvičil v partyzánském boji. Po krvavé revoluci proti diktátoru Somozovi (1978-79), která si vyžádala desetitisíce mrtvých, se vyšvihl do čela země a podílel se na znárodňování a likvidaci svobody tisku. Přítel Fidela Castra, Mahmúda Ahmadínedžáda a Hugo Cháveze si v roce 2009 si nechal jím ovládaným Nejvyšším soudem změnit ústavu, aby mohl být zvolen podruhé do čela země. V roce 2014 si nechal vlastní stranou ovládaným Národním shromážděním zcela zrušit jakákoli omezení, aby prý zajistil stabilitu. Volby se tak po desetiletí jakési demokracie staly „fraškou.“

V roce 2018 dal střílet ostrými do statisíců mírumilovných demonstrantů. Meziamerická komise lidských práv [Inter-American Commission of Human Rights] počet obětí na asi 285. Ale Ortegu ono krveprolití udrželo u moci. Od marxismu-leninismu a podpory práva na potrat v 80. letech se přiklonil ke katolictví a jako správný katolík podporuje absolutní zákaz potratů. To jest i pro nezletilé dívky, znásilněné ve slumech. Potraty se tedy provádějí pokoutně a desítky až stovky žen každoročně v důsledku toho umírají.

Pokud se však kruh přelidnění a násilí roztáčí stále rychleji, je to výhodné pro tyrany i římskokatolickou církev.

V roce 1998 Ortegova nevlastní dcera Zoilamérica Narváez zveřejnila 48 stránkovou zprávu, popisující, jak ji Ortega od jejích 12 let soustavně sexuálně zneužíval.

 

A jak fungují „rodinné hodnoty“ v domácnostech bojovníků proti potratům u nás?

Po devatenácti letech senátorka ODS Veronika Vrecionová potvrdila to, co si občas cvrlikali političtí vrabci: Ministr obrany Alexandr Vondra, který je známý jako lamač ženských srdcí, má nemanželské dítě. Jak to bylo předtím, než se Jáchym (19) narodil, i potom, to vysvětluje v exkluzivním rozhovoru pro Blesk.

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/161500/matka-vondrova-nemanzelskeho-syna-skoncil-to-kdyz-mu-otehotnela-manzelka.html

A co v jeho vlastní domácnosti?

V Martině [manželce novopečeného katolického konvertity Alexandra Vondry] se postupem času nahromadil odpor k sobě samé, což ji dohnalo až k pokusu o sebevraždu. „Neunesla jsem hrůzu z toho, co jsem zač, co jsem za tvora,“ přiznala. Nakonec se rozhodla, že se utopí. „Abych to byla schopná udělat, tak jsem se dopracovala k necelým pěti promile. Na tu situaci si matně vzpomínám. Zachránila mě tehdy všímavost kolemjdoucí paní, která byla natolik osvícená, že se mnou začala mluvit a nakonec mě dostala do sanitky,“ vypráví Martina.

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/285224/zpoved-manzelky-exministra-vondry-zavislost-na-alkoholu-a-pokus-o-sebevrazdu.html

image.ashx

Katolický nemrava poskytuje krytí protizákonnému rozbourání dlažby Staroměstského náměstí pro takzvaný Mariánský sloup (2019)

 

S vlky výti

Martin Komárek, takto za obou režimů v tomto světě úspěšný novinář. Za komunistů byl v duchu doby komunistou a oslavoval sovětského satrapu Klementa Gottwalda. „Gottwaldův odkaz není zdaleka pouze na papíře. Je i v myšlení a práci těch, kdo o něm dokáží přemýšlet, kdo se dokáží řídit jeho příkladem. Jako magnet předává svou přitažlivou sílu, tak ji předává tvořivý a lidský člověk přes bariéru času.“ Mladé frontě 21. listopadu 1986. „Stydím se přirozeně za něj, bylo to ale za komunismu, kdy jsme žili v nesvobodě a museli jsme se s tím nějak vyrovnat,“ uvedl novinář ČTK. (Nu, většina jiných Čechů se s tím vyrovnala čestněji.)

Pak se stal, opět v duchu doby, katolíkem a pravicovým novinářem. A psal mimo jiné proti Andreji Babišovi (20. září 2011): Miliardář Babiš prská jako Pepa z hospody

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komentar-miliardar-babis-prska-jako-pepa-z-hospody.A110920_105720_domaci_brd

… Ovšem než jej Babiš zlanařil do své strany. Poté ovšem, co tento „kam vítr tam plášť“ poškozoval i lepší pověst ANO, se už ani Babišovi prospěchář Komárek nevyplácí.

 

1890204_martin-komarek-ano-poslanec-vtipek-internet-facebook-v0„Makající poslanec“ ve dnech schvalování rozpočtu ve Španělsku

https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/makajici-poslanec-se-vratil-z-dovolene_291470.html?showTab=nejctenejsi-7

A tento alkoholik (který v tomto ohledu spolu s jiným katolíkem-alkoholikem Miloslavem Kalouskem ve sněmovně nad jiné vyniká) https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/320461/opily-kalousek-po-chodbe-se-motal-babisuv-komarek-tvrdi-poslanec-topky.html

a otec porůznu zplozených 5 dětí se stal bojovníkem za zákaz potratů

https://zenyamedia.estranky.cz/clanky/komentare/preslap-martina-komarka_-papez-ma-s-potraty-pravdu_-nema_.html

 

 

Obdobně jako se u nás říkalo za „sametové revoluce“ komunismus komunistům, bylo by dnes namístě uplatňovat heslo Katolicismus katolíkům. Zejména vzhledem k těm, kteří v porušování instrukcí katechismu a papežských encyklik, k nimž se sami, vlastními ústy hlásí, vysoko překonávají průměr nekatolické české populace.

 

____________________________________________

 

Odkazy pod čarou:

 

A na naší planetě zhruba platí rovnice: čím méně lidí, tím více celkového počtu a váhy i druhů živých bytostí. Jason Daley ze Smithsonovského institutu ve Washingtonu dnes připomíná, že lidé sice tvoří jen jednu desetitisícinu celkové biomasy Země a rostliny nyní sice ještě 80 procent, ale to lidstvo za posledních 10 000 let již zlikvidovalo polovinu jejich původního množství. Přírodní druhy živých bytostí kvůli expanzi lidstva mizí asi tisíckrát rychleji než průměrném období naší planety bez lidí.

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/humans-make-110000th-earths-biomass-180969141/

SmartNews Keeping you current

Humans Make Up Just 1/10,000 of Earth’s Biomass

Plants make up 80 percent, but human activity chopped that number in half over the last 10,000 years

image: https://thumbs-prod.si-cdn.com/XGlSqzTXXCrGGC2iLbUiFrsD4zI=/800×600/filters:no_upscale()/https://public-media.smithsonianmag.com/filer/b6/42/b642cee6-03bb-423c-8ca3-5f14f145e25e/jungle.png

(Wikimedia Commons)

By Jason Daley

smithsonian.com
May 25, 2018

445910311698

The human population on Earth is about 7.6 billion people (and counting). But according to a new global census of biomass, humans are barely a rounding error compared to the rest of life on Earth. As Seth Borenstein at The Associated Press reports, the biomass of humanity—measured by the dry-weight of carbon that makes up our bodies—is equivalent to just one ten-thousandth of all biomass on our planet.

Anyone who has walked through a jungle or wandered a grassland may already have guessed that humans are a pretty small part of Earth’s organic matter. The carbonaceous winners are plants, which make up about 80 percent of all biomass on Earth. Bacteria comes in second at 13 percent and fungus is third at just 2 percent.

Of the 550 gigatons of biomass carbon on Earth, animals make up about 2 gigatons, with insects comprising half of that and fish taking up another 0.7 gigatons. Everything else, including mammals, birds, nematodes and mollusks are roughly 0.3 gigatons, with humans weighing in at 0.06 gigatons. The research appears in The Proceedings of the National Academy of Sciences.

“The fact that the biomass of fungi exceeds that of all animals’ sort of puts us in our place,” Harvard evolutionary biologist James Hanken, who was not involved with the study, tells Borenstein.

image: https://public-media.smithsonianmag.com/filer/59/d6/59d6b9ea-5637-4be3-a4be-e67c631d93f4/f1large.jpg

(PNAS)

This isn’t the first such estimate, but it is likely the most accurate. In recent years, improvements in satellite technology produced finer-scale data and increasing emphasis on global sampling efforts both made this recent work possible.

As Elizabeth Pennisi at Science reports, the research of this latest work spent three years poring over the scientific literature to come up with an accurate measurement for each kingdom of life. While the findings represent their best efforts, they do acknowledge that their calculations could still use refining, and the numbers might change with updated survey data.

As Pennisi reports, finding the weight of life on Earth was not the research team’s ultimate goal. Instead, they are trying to determine the dominant proteins on the planet. Though that proved a hard nut to crack, they’re continuing to work toward an answer.

While the latest study shows how insignificant humanity is when it comes to the carbon in our bodies, it also shows our oversized impact on the rest of Earth’s biomass. Humans, along with all of our livestock, outweigh all other wild mammals by 20-fold, Pennisi writes. And in the last 10,000 years, human activity slashed plant biomass by half and reduced wild mammals by 85 percent.

“When I do a puzzle with my daughters, there is usually an elephant next to a giraffe next to a rhino,” study author Ron Milo, a biologist at the Weizmann Institute of Science in Israel, tells Borenstein. “But if I was trying to give them a more realistic sense of the world, it would be a cow next to a cow next to a cow and then a chicken.”
Read more: https://www.smithsonianmag.com/smart-news/humans-make-110000th-earths-biomass-180969141/#qDHypzA5bFqzOdvV.99
Give the gift of Smithsonian magazine for only $12! http://bit.ly/1cGUiGv
Follow us: @SmithsonianMag on Twitter

 

 

 

Humans just 0.01% of all life but have destroyed 83% of wild mammals – study

Groundbreaking assessment of all life on Earth reveals humanity’s surprisingly tiny part in it as well as our disproportionate impact

Damian Carrington Environment editor

@dpcarrington

Mon 21 May 2018 20.00 BST Last modified on Tue 22 May 2018 15.10 BST

 

A cattle farm in Mato Grosso, Brazil. 60% of all mammals on Earth are livestock. Photograph: Daniel Beltra/Greenpeace

 

Humankind is revealed as simultaneously insignificant and utterly dominant in the grand scheme of life on Earth by a groundbreaking new assessment of all life on the planet.

The world’s 7.6 billion people represent just 0.01% of all living things, according to the study. Yet since the dawn of civilisation, humanity has caused the loss of 83% of all wild mammals and half of plants, while livestock kept by humans abounds.

The new work is the first comprehensive estimate of the weight of every class of living creature and overturns some long-held assumptions. Bacteria are indeed a major life form – 13% of everything – but plants overshadow everything, representing 82% of all living matter. All other creatures, from insects to fungi, to fish and animals, make up just 5% of the world’s biomass.

 

Another surprise is that the teeming life revealed in the oceans by the recent BBC television series Blue Planet II turns out to represent just 1% of all biomass. The vast majority of life is land-based and a large chunk – an eighth – is bacteria buried deep below the surface.

“I was shocked to find there wasn’t already a comprehensive, holistic estimate of all the different components of biomass,” said Prof Ron Milo, at the Weizmann Institute of Science in Israel, who led the work, published in the Proceedings of the National Academy of Sciences.

“I would hope this gives people a perspective on the very dominant role that humanity now plays on Earth,” he said, adding that he now chooses to eat less meat due to the huge environmental impact of livestock.

The transformation of the planet by human activity has led scientists to the brink of declaring a new geological era – the Anthropocene. One suggested marker for this change are the bones of the domestic chicken, now ubiquitous across the globe.

The new work reveals that farmed poultry today makes up 70% of all birds on the planet, with just 30% being wild. The picture is even more stark for mammals – 60% of all mammals on Earth are livestock, mostly cattle and pigs, 36% are human and just 4% are wild animals.

“It is pretty staggering,” said Milo. “In wildlife films, we see flocks of birds, of every kind, in vast amounts, and then when we did the analysis we found there are [far] more domesticated birds.”

The destruction of wild habitat for farming, logging and development has resulted in the start of what many scientists consider the sixth mass extinction of life to occur in the Earth’s four billion year history. About half the Earth’s animals are thought to have been lost in the last 50 years.

But comparison of the new estimates with those for the time before humans became farmers and the industrial revolution began reveal the full extent of the huge decline. Just one-sixth of wild mammals, from mice to elephants, remain, surprising even the scientists. In the oceans, three centuries of whaling has left just a fifth of marine mammals in the oceans.

“It is definitely striking, our disproportionate place on Earth,” said Milo. “When I do a puzzle with my daughters, there is usually an elephant next to a giraffe next to a rhino. But if I was trying to give them a more realistic sense of the world, it would be a cow next to a cow next to a cow and then a chicken.”

Despite humanity’s supremacy, in weight terms Homo sapiens is puny. Viruses alone have a combined weight three times that of humans, as do worms. Fish are 12 times greater than people and fungi 200 times as large.

But our impact on the natural world remains immense, said Milo, particularly in what we choose to eat: “Our dietary choices have a vast effect on the habitats of animals, plants and other organisms.”

“I would hope people would take this [work] as part of their world view of how they consume,” he said. ”I have not become vegetarian, but I do take the environmental impact into my decision making, so it helps me think, do I want to choose beef or poultry or use tofu instead?”

The researchers calculated the biomass estimates using data from hundreds of studies, which often used modern techniques, such as satellite remote sensing that can scan great areas, and gene sequencing that can unravel the myriad organisms in the microscopic world.

They started by assessing the biomass of a class of organisms and then they determined which environments such life could live in across the world to create a global total. They used carbon as the key measure and found all life contains 550bn tonnes of the element. The researchers acknowledge that substantial uncertainties remain in particular estimates, especially for bacteria deep underground, but say the work presents a useful overview.

Paul Falkowski, at Rutgers University in the US and not part of the research team, said: “The study is, to my knowledge, the first comprehensive analysis of the biomass distribution of all organisms – including viruses – on Earth.”

“There are two major takeaways from this paper,” he said. “First, humans are extremely efficient in exploiting natural resources. Humans have culled, and in some cases eradicated, wild mammals for food or pleasure in virtually all continents. Second, the biomass of terrestrial plants overwhelmingly dominates on a global scale – and most of that biomass is in the form of wood.”

 

 

 

 

 

Přelidnění navíc škodí nejen zvěři a rostlinám, ale, jak argumentoval norský filosof Arne Næss, znehodnocuje i životy samotných lidí.

The Selected Works of Arne Næss (SWAN), financované přítelem Arneho Næsse, milovníkem přírody a podnikatelem Douglasem Tompkinem, jejž Arne láskyplně oslovuje ”Miracle Dough”. Za našetřené peníze vykoupil části jižního Chile a Argentiny, aby tak uchránil před kácením významný podíl původních deštných pralesů mírných pásem. Oficiální název nadace: The Foundation for Deep Ecology, Sausalito, California

Revised and Edited by Harold Glasser in Cooperation with the Author and with Assistance from Alan Drengson.

Springer, Dordrecht, 2005

ISBN-10 1-4020-3727-9 (set)

ISBN-13 978-1-4020-3727-6 (set)

Většina toho, co bylo zařazeno do ”vybraných spisů” byla sepsána v angličtině, menší část původně v norštině. (autor článku je nordista)

 

Téma těchto následujících článků, zařazených posléze v 10. svazku Sebraných spisů Arneho Næsse (SWAN), které se dají volně vypůjčit v Klementinu

X.        lxxix + 688 str.           57 článků pod souhrnným názvem: Deep Ecology of Wisdom: Explorations in Unities of Nature and Cultures:

2. The Shallow and the Deep, Long-Range Ecology Movement: A Summary (str. 7-12); přetištěno z Inquiry: An Interdisciplinary Journal of Philosophy, 95-100, New York and London: Routledge, Taylor & Francis Group, 1973 (-tohle je snad nejvýznamnější článek, díky němuž se nový koncept našeho filosofa šířil do světa)

26. Population Reduction: An Ecosophical view (str.275-281); článek byl napsán v r. 1987 a poprvé otištěn zde

47. Integration of the ”Eight Points” into Ecosophy T (jen tabulka – str. 535, sestavena v roce 1989 a poprvé otištěna zde)

56. An Outline of the Problems Ahead (str. 593-610); klíčová zahajovací přednáška na Conference on Environmental Justice and Global Ethics for the Twenty-first Century, October 1-3, 1997, Melbourne, Australia; otištěno z: Global Ethics and the Environment, 16-29; edited by Nicholas Low, New York and London: Routledge, Taylor & Francis Group, 1999

57. Deep Ecology for the Twenty-second Century (str. 611-616); přetištěno z: Deep Ecology for the 21st Century: Readings on the Philosophy and Practice of the New Environmentalism, edited by George Session (463-467); Shambhala Publications, Inc., Boston, 1995

 

Jde-li o celkový život i o zlepšení kvality života lidí, pak je namístě spíše mírné (a dobrovolné) snižování lidské populace, vyhrazení většího prostoru divoké přírodě, ochrana jednotlivých biologických druhů a ekosystémů. Čím je život rozmanitější, tím více živých bytostí si najde svou ekologickou niku a obživu. A konkrétně u nás bude nejenom v souvislosti s kůrovcem aktuální udržitelná obnova lesů.

Edward O. Wilson – The Diversity of Life, Penguin Books, London 1994, ISBN 0140169776

Principles of Conservation Biology: C. Ronald Caroll and Gary C. Meffe – Meeting Conservation Challenges in an Uncertain Future, p. 669

 

Edward Wilson – The Diversity of Life, p. 297-396:

To save biodiversity it is necessary to perform the following enterprises: 1) survey the world´s fauna and flora, 2) create biological wealth, 3) promote sustainable development, 4) save what remains, and 5) restore the wildlands  

Ibidem, p.268:

If the past species have lived on the order of a million years in the absence of human interference, a common figure for some groups documented in the fosil record, it follows that the normal “background“ extinction rate is about one species per one million species a year. Human activity  has increased extinction between 1,000 and 10,000 times over this level in the rain forest by reduction in area alone. Clearly we are in the midst of one of the great extinction spasms of geological history. 

Ibidem, p.298:

…the more that other forms of life are used and saved, the more productive and secure will our own species be. Future generations will reap the benefit of wise decisions taken on behalf of biological diversity by our generation.

What is urgently needed is knowledge and a practical ethic based on a time scale longer than we are accustomed to apply. An ideal ethic is a set of rules invented to address problems so complex or stretching so far into the future as to place their solution beyond ordinary discourse. Enviromental problems are innately ethical. They require vision reaching simultaneously into the short and long reaches of time.

Ibidem, p. 260:

Human demographic success has brought the world to this crisis of biodiversity. Human being – mammals of the 50-kilogram weight class and members of a group, the primates, otherwise noted for scarcity – have become a hundred times more numerous than any other land animal of comparable size in the history of life. By every conceivable measure, humanity is ecologically abnormal. Our species appropriates between 20 and 40 percent of the solar energy captured in organic material by land plants. There is no way that we can draw upon the resources of the planet to such a degree without drastically reducing the state of most other species.

6 Principles of Conservation Biology: C. Ronald Caroll and Gary C. Meffe – Meeting Conservation Challenges in an Uncertain Future, p.667

See also Arne Naess – Ecology, community and lifestyle, p.140-141:

The authors think that 500 million would not result in a uniform, stagnant world and refer to the seventeenth century. Agreed, but the question raised refers only to humans. How about other living beings? If their life quality is not to be lowered through human dominance, for instance agriculture, are not 500 million too many? Or: are cultural diversity, development of the sciences and arts, and of course basic needs of humans not served by, let us say, 100 million? A questionnaire in Norway suggests that there is a minority who think 100 million are enough. (Naess, 1985d). But many more do not really answer, but brush the question away as ´academic´, ´utopian´. They immediately think of the difficulties of reduction in a humane way.

Ibidem, p. 188:

Given an equal amount of nutrients, the hottest, most humid places are also the most productive in terms of the quantity of plant and animal tissue grown each year. It would seem to follow that the higher the production of living matter, the greater the number of species that can coexist in the same community. Put another way, the larger the pie, the greater the number of possible slices big enough to sustain the lives of individual species.

Ibidem, p. 187:

Enough solid analyses and theory have locked together to suggest a relatively simple solution, or at least one that can be easily understood: the Energy-Stability-Area theory of biodiversity, or ESA theory for short. In a nutshell, the more solar energy, the greater the diversity; the more stable the climate, both from season to season and from year to year, the greater the diversity; finally, the larger the area, the greater the diversity.

Ibidem, p. 193:

Area counts in the buildup of diversity: the larger the forest or desert or ocean or any other definable habitat, the greater the number of species. As a rule of thumb, a tenfold increase in area results in a doubling of the number of species. … The reasons for this logarithmic increase are complicated, but two factors stand out. The larger island can support a greater overall population, say of butterflies, and so more rare species can be squeezed into the same forest. And the larger island is more likely to have additional habitats in which species can find refuge. … And time counts, by which I mean evolutionary time, enough time for the large piggyback organisms to evolve, symbiotic bargains to be struck, competition to be moderated, extinction rates to drop, and species thereby to assemble in respectable numbers. We have come back to climatic stability as a factor, but on a larger scale. The tropical rain forests, unlike large portions of the temperate forests and grasslands, were not obliterated by the continental glaciers of the Ice Age.

Ibidem, p. 244:

From the 1940s to the 1980s, population densities of migratory songbirds in the mid-Atlantic United States dropped 50 percent, and many species became locally extinct. One cause appears to be the accelerating destruction of the forests of the West Indies, Mexico, and Central and South America, the principal wintering grounds of many of the migrants. The fate of Bachman´s warbler will probably befall other North American summer residents if the deforestation continues.

Ibidem, p. 294:

The relation between biodiversity and stability is a gray area of science. From a few key studies of forests we know that diversity enlarges the capacity of the ecosystem to retain and conserve nutrients. With multiple plant species, the leaf area is more evenly and dependably distributed. Then the greater the number of plant species, the broader the array of specialized leaves and roots, and the more nutrients the vegetation as a whole can seize from every nook and cranny at every hour through all seasons.

Ibidem, p. 293-294:

When forests are leveled, the elements that composed the wood and tissue are partially converted into greenhouse gases. Then when forests are regrown, an equivalent amount of the elements are recalled into solid matter. … If 4 million square kilometers of the tropical regions were replanted in forest, in other words an area half the size of Brazil, all of the current buildup of atmosferic carbon dioxide from human agents would be canceled. In addition, the rise in methane and other greenhouse gases would be slowed.

 

Jenže historicky se ukazuje, že přílišný populační nárůst zpravidla vede o generaci později k nebezpečným společenským otřesům a válkám. … Ne tak římskokatolická církev. Ta donedávna zakazovala a přes své lidi po některých vládách i vynucovala zákaz antikoncepce pro všechny. Není divu, že nepřímými důsledky byly i genocidy ve Rwandě a Burundi.

Klasickým příkladem je útočné císařské Německo před 1. světovou válkou (na rozdíl od tehdejší populačně stabilnější Francie), Írán za šáha v 60. a 70. letech; o roli Karola Wojtyly – Jana Pavla II. a vlivu zákazu antikoncepce místních biskupů na populační bombu a následnou genocidu v Burundi a Rwandě píše lékař František Koukolík ve své knize Vzpoura deprivantů (nemám ji teď po ruce, ale dá se to snadno dohledat). A zakazují ji i nyní, po genocidě:

https://www.churchmilitant.com/news/article/rwandan-catholic-hospitals-ban-contraception

https://cruxnow.com/church-in-africa/2019/02/13/church-in-rwanda-has-never-stopped-weeping-since-genocide-archbishop-says/

 

Ale i v Irsku mohl ještě v 70. letech mladý muž s kondomem v kapse skončit ve vězení.

https://www.irishtimes.com/opinion/letters/legalising-contraception-1.3582120

 

A naopak, mnozí sociologové vysvětlují snížení kriminality v USA od devadesátých let tamní legalizaci potratů v roce 1973.

Rozsáhlá literatura, například:

Donohue J. J., Levitt S. D. (2001). The impact of legalized abortion on crime. Quarterly Journal of Economics, 116, 379-420. [Google Scholar]

Donohue J. J., Levitt S. D. (2004). Further evidence that legalized abortion lowered crime: A reply to Joyce. Journal of Human Resources, 39, 29-49. [Google Scholar]

Donohue J. J., Levitt S. D. (2008). Measurement error, legalized abortion, and the decline in crime: A response to Foote and Goetz. Quarterly Journal of Economics, 123, 425-440. [Google Scholar]

A dále:

Betty Friedan – The Feminine Mystique, 562 str., W. W. Norton & Company, Inc. New York (1963) 2013

 

Lidé prý mají osvědčit zdrženlivost a plánovat výlučně v manželství, a to „přirozeným způsobem“.

Jenže právě pro katolické země Latinské Ameriky, tropické Afriky a Filipíny je přirozené násilí. A zároveň nejvyšší míra korupce i relativního počtu vražd. Mnohde tam dosahuje více než stonásobku stavu „husitské“ či „ateistické“ České republiky. O násilí v islámských zemí česká média pilně a dochvilně referují. O jeho ještě vyšší míře v Latinské Americe a na Filipínách decentně mlčí. Tamní stav věcí lze vysledovat leda z cizích zpráv, statistik a literatury.

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_intentional_death_rate

Počet vražd je více než stonásobně vyšší v El Salvadoru, ale i v mnoha dalších rozsáhlých oblastech světa, například ve Venezuelském Caracasu i 200-300x vyšší než u nás.

https://www.info.cz/svet/mexiko-je-druhym-nejvice-nebezpecnym-statem-na-svete-predbehlo-i-zeme-ve-kterych-se-valci-9390.html

 

Varující před přílivem „Asiatů a muslimů“ zpravidla přehlížejí fakta, že absolutní počet obyvatel České republiky na rozdíl od Japonska či většiny zemí jižní i středovýchodní Evropy dnes roste a přistěhovalci se zde rádi usazují. Roste i domácí porodnost, počet dětí na jednu ženu (Total fertility rate, TFR) se nyní blíží k 1,7. Pravda, míra porodnosti je dnes sice v muslimských zemích v průměru vyšší, zato klesá rychlejším tempem než klesala před desítkami let na Západě. V převážně muslimském Libanonu (za posledních pět let se odhady TFR pohybují kolem 1,7) a dokonce Íránské islámské republice Íránu (1,72) se tento ukazatel již dostal pod úroveň USA (1,88), Francie (1,98) a Irska (1,99), zemí, které jsou navíc cílem početných přistěhovalců.

Tyhle údaje uvádím z „Worldometers population“ jednotlivých zemí na internetu za poslední 4 roky a srovnával jsem to i s dalšími statistikami (sleduji i roční údaje CIA, Word Bank); v případě České republiky jsem bral u svého hrubého údaje poslední vývoj.

 

Přehlížejí země, jejichž vlastní populace roste a ještě přijímají cizince,

tj. mnoho zemí rozvojového světa, ale (zatím) i třeba USA, Islandu, Irska …

 

 i země, jejichž obyvatelstvo klesá, aniž by bylo doplňováno přistěhovalci.

tj. Japonsko, Maďarsko, země Balkánu …

 

Když Jan Sokol a jemu podobní tvrdí, že přílivu cizinců nelze zamezit, typicky – a demagogicky – berou v úvahu jen dvě možnosti: komunismus se železnou oponou a současný Schengen bez hranic. Tím vylučují jiné stupně otevřenosti země i schopnost místních poučit se z vlastních chyb. Jako by rozhodování země o počtu těch, které přijme, a pokusy lidí vládnout ve vlastní zemi byly marné a směšné. Dost to připomíná ideologii minulého režimu. Ten také vysvětloval Čechům, že jednotlivec, skupina či národ nic neznamenají, že se stejně musejí podřídit jakési dějinné nutnosti. Jede se dále ve stopách tu svatého Augustina, tu Hegela či Marxe. Takováhle propaganda často naplní skrytý cíl některých zadavatelů, kteří často touto metodou přivedou ostatní tam, kam sami chtějí. Připomeňme však, že tímtéž také v posledku navozují psychologickou bezmoc lidí, která je odrazuje od jakékoli vlastní aktivity. Tedy i od vstřícného příjímání těch uprchlíků, jimž jde o život.

Následující argumentace je typická pro mnoho dalších

http://www.jansokol.cz/2016/10/o-vaclavu-havlovi-a-politice-hn-8-10-2016/ (rozhovor s Janem Sokolem vede Petr Honzejk

HN: Ale není legitimní bránit se opakování potíží, které mají s integrací migrantů v západní Evropě a říci, „nikoho tady nechceme“ ?

To že něco „nechceme“ je přeci dětinské. To je jako kdybych nechtěl, aby mrzlo, a křičel: „Nechci – nechci – nechci. Ať nemrzne!!!“ Nebo jako by někdo říkal „nechci povodeň“! Ale to, že něco nechci, přeci neznamená, že to nepřijde. Dospělý postoj k rizikům vypadá tak, že se na hrozící problém připravím a vím, co budu dělat, když přijde.

HN: Tady ale příprava je. Spočívá v tom, že se chystáme zavřít hranice. To není dospělé?

Jak si někdo představuje zavření hranic? Zavřené hranice jsme měli do roku 1989, komunisté na to věnovali obrovské prostředky, ale přesto je bylo možné udržet, jen dokud se na nich střílelo. Takže pokud si někdo představuje, že na evropském pobřeží budou místo záchranářů vojáci a budou na uprchlíky střílet, pak ano, to by fungovalo. Ale to opravdu někdo chce? Doufám, že ne.

HN: Miloš Zeman teď přišel s nápadem, že bychom měli deportovat uprchlíky na neobydlené řecké ostrovy.

To už tady bylo, podobné nápady měli lidé jako Adolf Eichmann. Jednak ty ostrovy nemáme, pan prezident je taky nemá. A jak by to to chtěl realizovat? Vytvořit tam koncentrák? Kdo by ty lidi živil? To přece nemůže myslet vážně.

……

HN: Je Evropská unie, evropský projekt životaschopný?

Samozřejmě že ano. Neuvěřitelně. Úžasně. Představte si, že by Edvardu Benešovi v roce 1939 někdo řekl, že to v Evropě bude někdy vypadat tak, jako to reálně vypadá dnes. Vůbec by tomu nevěřil. Vždyť je úžasné jak se Evropa dokázala integrovat. O to horší je, že když se pak přihodí nějaká hloupost, kde kdo začne křičet, že je celá integrace špatně a že by s ní měl být konec. To je tak neuvěřitelně krátkozraké, až směšné!

HN: Můžete se smát, ale odstředivé tendence tady reálně jsou.

Tak pozor! O jakých odstředivých tendencích mluvíte? Já vidím hlavně silnou politickou a mediální masáž, která se snaží integraci poškodit. Je velmi pravděpodobné, že v tom má prsty Vladimir Putin. Víme, že ruské tajné služby financují euroskeptické partaje na západě a tyhle partaje vytvářejí náladu, o které mluvíte.

Podívejte se raději na faktickou sílu integrace: Nedávno tady byl problém Řecka. Co tu bylo mudrců, kteří tvrdili, že Řecko zbankrotuje, bude muset vypadnout z eura, a nic z toho se (zatím) nestalo. A jenom proto, že se Evropa chovala solidárně. Integrace je životaschopná.

HN: A co Brexit?

Soudní lidé v Británii z něj žádnou radost nemají. Je to ukázka, co se může stát, když se rozhoduje bez odpovědnosti. Nemám nic proti referendu, ale je potřeba si uvědomit, že za výsledek referenda nikdo z hlasujících nenese žádnou zodpovědnost. Proto je dobré vždy dobře zvažovat, než se takové referendum udělá.

HN: To moc nechápu. Když se vstupovalo do EU, bylo v pořádku nechat lidi hlasovat, a teď je problém nechat hlasovat lidi o vystoupení?

Když někam vstupujete, máte svobodu volby, ale třeba přijetím do EU vzniká určitý závazek. Druzí se na vás spolehli, a vy teď řeknete, že jste si to rozmyslel. A moc ani nepřemýšlíte, co se pak stane. To je rozdíl. Právě v odpovědnosti.

HN: Vydrží evropský projekt?

On vydržet musí. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby se evropský projekt rozsypal. Už s Brexitem bude spousta starostí a všechny evropské země, včetně Británie, to nějakým způsobem poškodí. Dnes je všechno postavené na tom, že Evropa je integrovaná. Česká republika je zvlášť pěkný příklad: dvě třetiny našeho hospodářství stojí na vývozu a dovozu. A hlavně ve vztahu k ostatním evropským zemím. Co bychom si bez toho počali?

HN: Co je alternativou integrace?

Integrace vznikla proto, že většina reálných problémů nezná hranice: ovzduší, drogy, zločinnost, terorismus. Za druhé proto, že v Evropě začaly dvě světové války. Integrace je mechanismus, který dokáže konflikty zpracovávat a řešit dřív, než přerostou do nějaké další katastrofy. Kdyby integrace selhala, začal bych se bát o mír, o naši svobodu a nezávislost.-

 

Autor ZZ: Takže většina britských voličů nejsou soudní lidé a Putin je zmasíroval. NATO nic neznamená. Jen je podivné, že EU bez Američanů nezabránila válce v bývalé Jugoslávii a po několik let nebyla s to nic dělat. Mnozí pokojní lidé, kteří by rádi vycházeli se sousedními zeměmi dobře, se bouří právě proti zrušení hranic a(nebo) proti regulacím ze strany Německa, které se (tím se ovšem Jan Sokol už nechlubí) kupodivu za jejich zády paktuje s oním Putinem a sjednává je obcházející Nord Stream.

Poznámka autora: Na tahle fakta mohou být různé názory, ale mnoho věcí tady nehraje.

Autor naráží na koncepce dějinné nutnosti vyvinuté v Augustinově díle O obci Boží, v Hegelově díle, mj. v jeho Základech filosofie práva a v Komunistickém manifestu

 

„Etika smýšlení“ nestačí

Pokusy o opětné uzákonění zákazu potratů jsou typickými příklady „etiky smýšlení“, nastíněné politologem Maxem Weberem, která se netáže po následcích a která cítí odpovědnost jen a pouze „za to, aby neuhasl pramen ryzího smýšlení“ a jakékoli důsledky a nezdary přičítá ne jednajícímu, nýbrž špatnému světu, který s ním jakkoli nesouhlasí. Do politiky však patří dle Maxe Webera jen „etik odpovědnosti“, který chce a dokáže počítat s „průměrnými defekty lidí“ a táže se po všech důsledcích politických rozhodnutí. Pokud sám Weber osobně obdivoval i některé vrcholné reprezentanty „etiky smýšlení“, pak proto, že, na rozdíl od „Hnutí pro život“ a jim podobným, své úsilí nekombinovali s politikou. Teprve pak je pokládal za virtuosy „praktikování všelidské lásky, kteří se politiky stranili a přesto dodnes působí.“

Max Weber – Politik als Beruf, Verlag von Duncker & Humblot, München und Leipzig, 1919, celá argumentace na str. 52-65

(český překlad: Max Weber – Politika jako povolání (str. 246-296); in: Max Weber – Metodologie, sociologie a politika, vybral, uspořádal a přeložil Miloš Havelka, OIKOYMENH, Praha 1998)

 

V dnešním světě je dovoleno všechno pokryteckým a většinou „konzervativním“ násilníkům. A to hlavně v tradicionalistických zemích abrahamovského ražení (pravoslavných, katolických a muslimských), v nichž je omezována nebo znemožněna svobodná diskuse. Právě tam najdeme statisticky největší míru sociální patologie: násilí, sociální rozdíly i korupci.

Míra násilí je mnohem nižší a život snesitelnější v těch částech světa, kde se vyvinuly a mohly dlouhodobě na společnost působit ne zjevené, nýbrž autonomní etické systémy. Tedy v zemích indického a čínského okruhu a dále v zemích, kde historická reformace zanechala své kulturní a politické stopy, kde se mohla po dlouhou dobu rozvíjet svobodná diskuse.

Viz článek autora: Zdeněk Zacpal – Ve kterých zemích světa se lidé nejvíc vraždí?

MF Dnes, sobota, 24.-25. 11. 2012, Kavárna, str. 36-37

Publikováno pod titulem: Vraždy, země, civilizace: Nad světovými ročními statistikami záměrných a nezákonných usmrcení

http://zdenek.zacpal.cz/vrazdy-zeme-civilizace-nad-svetovymi-rocnimi-statistikami-zamernych-a-nezakonnych-usmrceni/

Viz údaje o násilí výše; jedním z nejvýmluvnějších ukazatelů je dále Index vnímání korupce: https://en.wikipedia.org/wiki/Corruption_Perceptions_Index

 

„Je třeba se vykořenit. Porazit strom a udělat z něj kříž, a poté jej nosit po všechny dny. Vykořenit se sociálně i vegetativně. Odejít do vyhnanství z veškeré pozemské vlasti. …“ Takto charakterizovala tradicionalistické západní přístupy francouzská filosofka Simone Weilová (1909-1943), která již ve 30. letech studovala a promýšlela i alternativní méně výbojné a přírodu více akcentující asijské duchovní tradice.

Simone Weil – Cahiers, Tome II, Plon, Paris, 1953, citace str. 242:

„Il faut se déraciner.

Couper l´arbre et en faire une croix, et ensuite la porter tous les jours.

Se déraciner  socialement et végétativement.

S´exiler de toute patrie terrestre. …“

 

Četné reflexe indických, tibetských a čínských tradic (hinduistických, buddhistických včetně „zenových“, lamaistických i taoistických) od filosofky najde čtenář v tomtéž svazku

 

______________________________________

 

 

 

Z námitek čtenářů:

 

Jaroslav Hajek – Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Jak říká pan Lobpreis, Pondělí, 29.Dubna 2019, 21:56:26

tvrzení, že „míra násilí je statisticky mnohem nižší a život snesitelnější“ (mimo jiné) „v zemích indického a čínského okruhu“ mi přijde přinejmenším dost odvážné. Předpokládám, že zjevně není myšlena například Barma, ale tvrdit to například i o Indii kde sice není tolik vražd, ale zato spousta násilí na ženách ([1]), taky není úplně bez otazníku.

[1] https://poll2018.trust.org/

Martin Profant – Praha 7

Jaroslavu Hajkovi a Davidovi Lobpreisovi Úterý, 30.Dubna 2019, 09:51:45

Ona ta věta:
„V pravoslavných, katolických a muslimských prostředích, v nichž je omezována nebo znemožněna svobodná diskuse, najdeme největší míru sociální patologie: násilí, sociální rozdíly i korupci.“

je blbě napsaná.
a) „v těch prostředích“
Co to je? „Prostředí“ může být právě tak kostel, vesnice nebo region (např. Maghreb, Jih a středozápad USA), z kontextu se nejspíše jedná o „státy s převážně muslimskou, pravoslavnou, katolickou populací“, ale to už musí čtenář vstřícně předpokládat.

b) Větu lze číst buď tak, že pochopím
a) obě určení souřadně: Jde o státy, ve kterých zároveň ‚převažuje takové a takové náboženství‘ a zároveň ‚je v nich omezováná nebo znemožňována svobodná diskuse‘;
nebo
b) jde o pravoslavné, muslimské a katolické státy, ve kterých je proto znemožňována diskuse.

Autor není žurnalista z povolání, proto vynechávám variantu c) — píši větu tak, aby korektně vedla ke čtení a), ale v pozadí motivovala čtení b).

Celkově se nejedná o absenci dat nebo jejich selektivní použití v článku. Vztah náboženství, bezpečí a svobody je i v rámci jednoho náboženství rozmanitý. Bavorsko je země s převahou katolických věřících a bavorští kněží i věřící právě ze zdrojů své víry čerpají silnou ochotu pro obhajobu svobody, viz jednoznačná podpora stanoviska kardinála Marxe v krucifixové aféře. Polsko je také země s převahou katolických věřících.
Věcně zdůvodnit jakákoliv závislost sociálně patologických jevů a náboženství, byť se jednalo jen o stochastický trend, je proto marný pokus.

A ač je to paradoxní, totéž platí i možnosti svobodné diskuse. Není možná v Bhutánu a přitom je tam minimální kriminalita všeho druhu. V pozdním normalizačním Československu nebyla svobodná diskuse možná a míra násilných činů nebyla nijak vysoká (včetně policejního násilí a zneužívání justice) — režim to byl mimořádně hnusný, ale vláda staré zkorumpované komoušské mafie prostě zalehla prostor pro organizovaný zločin.
Souhlasím se Zdeňkem Zacpalem v odmítání fanatických demonstrací Hnutí pro život, ale část textu zůstala hodně nedomyšlená.

 

 

 

 Autor na námitky čtenářů odpovídá:

 

Zdeněk Zacpal – Praha 10

Statistiky o sociálně patologických rysech v různých zemích Úterý, 7.Května 2019, 21:19:42

Vážení čtenáři,
hned v článku, který jsem zaslal redakci, dokládám některé sociálně patologické rysy různých zemí a kultur statistikami a příklady. V rámci předepsaného rozsahu a formátu byly příslušné pasáže vykráceny.

Na mých stránkách http://zdenek.zacpal.cz/ uvádím ve více článcích konkrétnější údaje.
Upozorňuji zejména na článek „Ve kterých zemích světa se lidé nejvíc vraždí?“ (24.11.2012) http://zdenek.zacpal.cz/vrazdy-zeme-civilizace-nad-svetovymi-rocnimi-statistikami-zamernych-a-nezakonnych-usmrceni/
a na článek Množte se a radujte – a následky přičtěte sobě (o Malthusovi a populačním růstu) (31.12. 2004) http://zdenek.zacpal.cz/mnozte-se-a-radujte-a-nasledky-prictete-sobe-o-malthusovi-a-populacnim-rustu/

Upozorňuji, že tyhle ukazatele se dost rychle mění. Uvedu nyní čerstvé údaje, čímž se pokusím se odpovědět přesněji na námitky čtenářů.

1. Hodně relevantním zdrojem pro přehled o sociálně-patologických jevech různých zemí jsou meziroční statistiky vražd. Pan David Lobpreis jde na věc ze správného konce a odkazuje na https://www.pri.org/stories/2016-06-27/map-here-are-countries-worlds-highest-murder-rates Já osobně obvykle vycházím z v průměru trošku novějšího statistického přehledu výskytu vražd na 100 000 obyvatel za rok, který zveřejňuje pravidelně UNODC: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_intentional_homicide_rate
Vůbec nejbezpečnějšími zeměmi celého světa jsou některé z těch, které patří do konfuciánsko-taoisticko-buddhistického čínského kulturního okruhu, tj. Macao 0,16, Japonsko 0,28, Singapur 0,32, Hongkong 0,38. Nejnebezpečnějšími zeměmi světa jsou katolický Honduras 56,52 a katolická Venezuela s 56,33, ovšem její hlavní a největší město Caracas obvykle vykazuje hodnoty hodně přes 100.
V Evropě se počet vražd spíše snižuje, stále je však vyšší než na onom Východě. Avšak „husitská“ či „ateistická“ Česká republika s 0,61 je pod průměrem samotné Evropy. V Americe je relativní počet vražd vyšší v katolickém prostředí anebo spíše v zemích historicky formovaných katolíky a nižší v zemích historicky dlouhodobě formovaných protestanty. Pravda, v prostředí, kde žijí Indiáni anebo jejich potomci anebo Američané afrického původu, tam je vyšší. Nicméně, srovnáme-li země se zhruba stejným podílem obyvatel evropského původu na jedné straně – a obyvatel původu indiánského anebo Afrického, bývá kriminalita vyšší v katolickém prostředí. Srovnejme si dvě země Ameriky s lidmi téměř výlučně evropského (a nyní i trošku asijského) původu a zároveň se srovnatelným celkovým počtem obyvatel – Kanadu a Argentinu: protestanty formovaná Kanada má údaj 1,68 a katolíky formovaná Argentina 5,94. Vezměme dále země s vyšším podílem lidí nebělošského, tedy v obou případech zejména afrického původu: protestanty formované USA mají údaj 5,35 a katolíky formovaná Brazílie 29,53. V obou případech tedy jde o několikanásobný rozdíl.
Pravda, v chudších zemích je tento údaj vyšší. Ale i násilnější země onoho neteistického či neabrahamovského Východu jako je Laos 7,01 nebo Mongolsko 5,66 mají kriminalitu mnohonásobně nižší než velká část zemí i bohatší katolické Latinské Ameriky anebo srovnatelně chudé země Afriky. Ona zmiňovaná Barma či Myanmar má nyní jen 2,27. V chudé Indii 3,22 se vraždí více než v kontinentální Číně 0,62, ale stále méně než v bohatých USA, mnohem méně než v Rusku 10,82 a vůbec, v zemích s nezjevenými etickými systémy se vraždí mnohem méně než v průměru světa abrahamovského, zejména islámsko-katolicko pravoslavného.
Připouštím, že některé údaje včetně tohoto mohou být nespolehlivé, avšak statistiky UNODC odpovídají mnohem víc realitě než bezděčně anebo i záměrně zavádějícím způsobem formulované zprávy médií, na něž se vědoměji či bezděčněji odvolávají někteří čtenáři. Násilí či teroristických útoků z islámských, zejména arabských zemí jsou plné noviny, televize a internet. Oproti tomu většinou daleko rozsáhlejší a statisticky významnější usmrcování lidí v Latinské Americe (v posledním roce upozorňuji na politické a statisticky ne zcela podchycené násilí v malé Nikaragui) se do českých médií málokdy dostane. Stále je zde o něco vyšší kriminalita v chudších zemích. Ale jejich chudoba/bohatství bývají často dány kulturou a náboženstvím, které ekonomický rozvoj stimulují nebo brzdí.

2. Druhým dost relevantním zdrojem pro přehled o sociálně-patologických jevech různých zemí je míra korupce. Zde odkazuji kromě běžné zkušenosti na Index vnímání korupce. Číslo před zemí znamená umístění v pořadníku nejméně zkorumpovaných zemí, do závorek za země dávám jejich skóre (údaj 100 znamená absolutně čistou zemi, 0 absolutně zkorumpovanou zemi) https://en.wikipedia.org/wiki/Corruption_Perceptions_Index
Nejprotestantštější země jsou nejpoctivější (1.Dánsko (88), 2. Nový Zéland (87), 3-6. Finsko, Švédsko, Švýcarsko a patří tam také Singapur s částečně východoasijskou kulturou (tyto země mají skóre po 85),. Nejpoctivější zemí postkomunistického prostoru je její nejprotestantštější část Estonsko. V posledních asi 15 letech však v poctivosti protestantským zemím začínají dýchat na záda ty konfuciánsko-buddhisticko-taoistické země, které měly možnost dlouho rozvíjet tržní systém, tedy Singapur, 18-20. Japonsko (73), 31. Tchajwan (63), 45. Jižní Korea (57).
Vezmeme si opět srovnatelně bohaté sousední země: tak katolická bývá zkorumpovanější. Tak třebas Nizozemí s protestantskou kulturou je 8. nejpoctivější zemí (82), katolická Belgie je 18 (75). 21. Francie (72), kde reformace (a kultura, revoluce a autonomní myšlení) zanechaly alespoň nějaké stopy je poctivější než 41. Španělsko (58) a 53. Itálie (52), jichž se historická reformace téměř netkla. Itálie se ostatně propadá dokonce pod některé muslimské země a země černé Afriky. Pravoslavné 65-67. Řecko (45) se propadlo nejen pod západní Evropu, ale i pod řadu dalších i „rozvojových“ a postkomunistických zemí. A pravoslavné 138. Rusko (29) je již zkorumpovanější než samotná postkomunistická 87.Čína (39) se zbytky východoasijských kultur
Jižní Koreu někteří po Korejské válce považovali za nejchudší zemi světa, dnes je jednou z bohatých zemí, která se vysoko vyšvihla nad dříve bohaté a dnes zkorumpovanější katolické 99. Filipíny (36)

3. Dalším relevantním zdrojem poznání o sociálně-patologických jevech jsou zkušenosti návštěvníků či cestovatelů, kteří mohou dobře srovnávat tempo vyřizování formalit anebo snadnost zorganizování cestovních plánů. Po Jižní Koreji se bezesporu člověk pohybuje a věci organizuje snadněji než po katolických Filipínách.

4. A zatímco třeba v Koreji slumy neexistují, pověstné jsou naopak na oněch Filipínách, v Latinské Americe („favely“ v Riu, příbytky chudých a bezmocných v Caracasu ap.)

5. Statistiky rozvodů coby sociálně-patologických jevů jsou ošidné také proto, že třeba na Filipínách jsou zakázány, manželství se dají leda anulovat, což je dostupné jen pro tamní boháče a přispívá k diskriminaci chudých a bezmocných. Vysoká míra rozvodovosti může být známkou jak větší svobody, tak, na druhé straně, příznakem nezdravých vztahů. V každém případě stojí za to uvést netriviální fakt, totiž že například v Egyptě 60% manželství muslimů končí rozvodem a že si žádost o rozvod, díky paní Mubarakové, může podat i žena.