Konfucius stále živý: Lidé Dálného východu jsou na své myšlenkové dědictví už zase hrdí

confucius 

KONFUCIUS (Kchung-c´, 孔子 Kǒng Zǐ či Kchung Fu-c´ 孔夫子 Kǒng Fūzǐ). Tento muž bývá považován za prvního čínského filosofa (žil asi v letech 551-479 před Kristem). V návaznosti na jeho učení se rozvíjel konfucianismus. Kresba, na níž je zde Konfucius vyobrazen, pochází asi z roku 1770.

Článek byl bez čínských znaků otištěn v Mladé frontě Dnes 17. 9. 2011, v příloze Kavárna Esej na stranách 34-36 pod titulem:  Kam až budeme slábnout?: Lidé Dálného východu jsou na své myšlenkové dědictví už zase hrdí. Ve světle toho západní civilizace zdá se směřovat k úpadku a ukazuje se být méně nezastupitelná než dosud. Plenění Londýna lidmi zformovanými „sociálními“ dávkami i průběh nepokojů na severu Čech názorně ukazují, kam sjednocující se Evropa i se svými lidskými právy směřuje. Podívejme se na myšlenkové a duchovní základy společností s ráznějšími přístupy k programovým zahalečům a násilníkům. Jejich přirozené autority nemají zapotřebí vzývat žádného Hitlera, ale na druhé straně se ani nenechávají ostouzet v médiích.

 

Tři učení pospolu

Dějiny moderního Dálného východu jsou poznamenány z Evropy importovaným marxismem a komunisty, kteří jen tam vylikvidovali desítky miliónů Číňanů. Dnes však mají na celosvětově srovnatelné prosazení naopak našlápnuto myšlenkové proudy čínské, které zprvu příliš nerozvířily ani domácí prostředí. Dnes se již ale ani pevninští Číňané za starověkého čínského učence Konfucia, natož za znakovépísmo (jehož výuka také učí ukázněnosti) nestydí. Mnozí

Confuciustombqufu

 Konfuciův náhrobek na hřbitově Kchung-lin ( 孔林, Kǒng Lín, doslova v Konfuciově lese) ve Čchü-fu (曲阜, Qūfù)v provincii Šan-tung (山東 / 山东, Shāndōng)

 dokonce věří, že nynější globalizace jejich vlastní čínskou identitu ještě posílí.

O zdravé sebevědomí dnešních Číňanů se zasloužil i filosof Mou Cung-san (Mou Zongsan, 牟宗三, Móu Zōngsān 1909–1995), pozdější emigrant a profesor na Tchaj-wanu a v Hongkongu. Čínských tradic si na rozdíl od mnoha svých vrstevníků vážil – a již při studiích se pečlivě učil pracovat s výdobytky nejnovější západní logiky.

Nejznámějším žákem profesora Mou i předním představitelem současného „nového konfuciánství“ je profesor na Harvardu Tu Wej-ming (Tu Weiming, 杜維明, Dù Wéimíng, 1940-) Filosof se dle něj nedovolává nesmrtelnosti duše či boží existence, ale „intelektuální intuice“ v nitru pravého já. Namísto přijímání pravd zvenčí od nějakého zjevení si příslušník východoasijské kultury vystačí s empirickým věděním, snaží se vlastním úsilím proměňovat a osvobozovat sám sebe i při běžném životě, eticky formovat svou osobnost, autenticitu. Bere si za základ ne obecné, ale vlastní konkrétní vnitřní zkušenosti a jeho duchovní cesta a seberealizace tak bývá individuální. V člověku jsou nekonečné zdroje a nekonečný potenciál růstu: poznávání sebe sama a transcendence (překračování svého dosavadního já) se odehrává uvnitř jej samého. Dobývání, prométheovský vzdor ani faustovský neklid se neslučuje s tímto úsilím o harmonii, kdy si člověk naopak neustále rozšiřuje a pěstuje síť vztahů, překračujících v posledku antropocentrické meze.

1296-1

Kresba z období dynastie Sung (宋朝, Sòng Cháo, vládoucí v letech 960 and 1279 po Kristu), ilustrující zásadu „Konfuciánství, taoismus a buddhismus jsou jedno“. Jejich představitelé v divočině u Tygřího proudu z divokých tygrů strach nemají, jsou zabráni do diskuse a společně se smějí.

K jiným čínským směrům dnes konfuciáni přistupují ještě vstřícněji než dříve. Dost podobné zásady prý vyznávají i buddhisté a taoisté, konfuciáni jen víc akcentují roli společenských vztahů při budování vlastní důstojnosti a sebeúcty. Jejich sebezdokonalování, akceptující duchovní i tělesnou stránku člověka, může nabývat rozmanitých forem a je jak jedním z cílů, tak nezbytným předpokladem souladu mezi lidmi. Misí konfuciánů je soucítit s druhými a zlepšovat stav světa jeho aktivním přetvářením zevnitř. Nejúčinnějším prostředkem je jim vzdělání, chápané jako budování individuální osobnosti s dobrým charakterem a morálkou, která je nezbytným předpokladem dobré politiky. Konfucián nemusí v politice uspět, nemusí ani o místo či kariéru usilovat, ale nedokáže se vzdát úsilí k dobrému stavu společnosti nějak přispívat.

2北京大学高等人文研究院院长杜维明教授 

Profesor Tu Wej-ming

 Jen stříbrné pravidlo

Velikonoční příběh o Kristu a Barabášovi, svatý Tomáš Akvinský se svým trestem smrti pro kacíře, koncily, inkvizice i komunistické čistky svorně svědčí o tom, nakolik evropské tradice pokládají slušné lidi s jinými názory za nebezpečnější než zločince. Naopak v Číně (i ve staré Indii), jejichž obyvatelstvo se těšilo svobodné volbě náboženství a nikdy nepřijalo jako celek jen jeden myšlenkový směr, náboženské či ideologické války naopak téměř nikdy nevznikaly. Zároveň se tam mohla vyvinout etika méně spjatá se světonázorem a funkční i po jeho eventuálním pádu – a proto také profesora Mou Cung-sana zajímala autonomní etika německého novověkého filosofa Immanuela Kanta, kterého překládal do čínštiny. Konfucius měl jen negativní, „stříbrné pravidlo“: nečiňte jiným, co nechcete, aby činili vám. Dle něj stačí, když nenávist člověk oplácí přímostí: morální síla te (, dé) je zde až nadbytečná.

Zakladatel státu Singapur, Li Kuang-jao (Lee Kuan Yew, 李光耀, Lǐ Guāngyào, 1923-) si ve svých pamětech všímá východoasijské země s kulturou nejvíce poznamenanou Západem: Filipíny bývaly ještě v 50. a 60. letech i díky štědré podpoře Američanů nejrozvinutější zemí regionu. Dnes je jeho nejzkorumpovanější a nejchudší zemí z těch, které tak dlouho mohly rozvíjet tržní hospodářství. Obdobně jako v Latinské Americe se v zemi vytvořila vrstva extrémně bohatých a extravagantních vlastníků latifundií – a na druhé straně masy chudých bezzemků. Katolická kultura Filipín znemožňuje veřejnou diskusi na některá témata a plánování rodiny chudým – a zároveň je příliš měkká, shovívavá, lidé odpouštějí přečiny příliš snadno.

 Lee_Kuan_Yew_Cohen

Li Kuang-jao (uprostřed) při setkání s americkým ministrem obrany Williamem S. Cohenem a singapurskou velvyslankyní v USA, Chan Heng Chee

Diktátorovi Ferdinandu Marcosovi, který vlastní zemi plenil po 20 let a jejž lid v krátkodobém rozčilení vyhnal do exilu, vystrojí brzy na to státní pohřeb jeden z jeho nástupců. Mimochodem i tento prezident Joseph Estrada, bývalá televizní hvězda, byl později díky davu svržen, odsouzen na doživotí za korupci – a posléze opět omilostněn. Neustálá politická nestabilita a velké příležitosti pro dobrodruhy odrazují seriózní investory víc než třebas autoritářský, leč alespoň inteligentní vládce. Jak by jen kdy země mohla vybřednout z bídy i s nynější demokrací, střídáním vlád a svobodou tisku, když ten patří pár magnátům? Když zločinci nejsou patřičně a důsledně trestáni a v zemi je všechno na prodej! Co pak zemi pomůže, že filipínští profesionálové jsou ještě kvalitnější než singapurští?

Stát má dost času

Ve Východní Asii platí spíše opak poučky Lorda Actona o moci, která má sklon korumpovat tím více, čím je absolutnější. Nejméně absolutní je moc na zmíněných Filipínách, zatímco dlouhodobý růst a pokles korupce probíhá v Singapuru, Hongkongu, Tchajwanu, Japonsku, Korejské republice – tam, kde i desítky let vládla nebo vládne jedna strana či skupina – ale kde zároveň panuje vzdělání, tvrdá práce, pořádek a odpovědnost. Z devíti zemí světa s největšími devizovými rezervami je šest konfuciánských v pořadí: Čína, Japonsko, Tchajwan, Korejská republika, Hongkong a Singapur, který na 697 km2 a s pouhými 4,7 milióny obyvatel má téměř dvaapůlkrát vyšší devizové rezervy než celé USA! Tento státeček s nejabsolutnější mocí mezi dlouhodobými tržními ekonomikami Asie má z celé Asie vůbec nejtransparentnější ekonomické prostředí a je nejméně zkorumpovaný.

曲阜孔廟大成殿

 Konfuciův chrám ve Čchü-fu (曲阜, Qūfù)

Po uchopení moci budoval Li Kuang-jao ono město-stát s aplausem většiny obdobně jako Tomáš Baťa svůj Zlín. Jasný vítěz voleb z roku 1968 nevyužil silného mandátu k tvorbě příliš silného aparátu. (Ostatně i otec veleúspěšných čínských reforem, Teng Siao-pching (邓小平, Dèng Xiǎopíng) varoval před vytvářením příliš velké armády.) Co je příliš mocné, začne upadat a chátrat a to by bylo proti (taoistické) Cestě. Došlo „jen“ na utvoření trvale udržitelného a tvrdě i geniálně seřizovaného státu. Se zpětnými vazbami řešil Li s předstihem současné i potenciální problémy, jejichž systémová nebezpečí i přínosy rozpoznával snad ještě lépe než americký sociolog konfliktů Lewis Coser. Masívní výstavba a promíchávání národností v nových bytových blocích znemožnilo vytváření ghet, z jednomandátových obvodů se do parlamentu nedostali extremisté ani nikdo, kdo by se ujal role jazýčku na váze. Jednotlivé národnosti přitom dostaly vícejazyčnou legislativu i kvóty ve vládnoucí straně PAP.

Li nepotlačoval ani vůdce náboženských komunit, jen se museli zřeknout pouličních bitek a dohodnout se, než je osobně přijal. Na podvracení sekulárního zřízení se jim stejně moc času nedostávalo. Při špatném prospěchu muslimských Malajců z matematiky vysvětlil Li jejich tradičním autoritám potíže a přiměl je k doučování vlastní mládeže. V patriarchálním regionu se sekulární Singapur snaží vycházet vstříc i ženám a homosexuálům. S rušením trestu smrti a zaváděním sociálních dávek a jistot pro každého ale žádná konfuciánská země příliš nespěchá.

Na běžné otázky novinářů Li poprávu odpovídal, že jeho strana se těší podpoře nejméně dvou třetin voličů a mnozí „bílí“ do země přicházejí. Americký vyučující Daniel A. Bell však v roce 1994 do místního odborného časopisu napsal o tamním ekonomickém nátlaku na kandidáty malých opozičních stran, o jejich ponižování, vyhazovech z práce a vytlačování do exilu. Opozici se tak nedostávalo více kvalifikovaných kandidátů k poskytnutí reálné alternativy moci. Větší svoboda by prý naopak pomohla zapojit více obětavých lidí do práce a omezila individualismus. Ćlánku se ihned z titulu malé opoziční Demokratické strany Singapuru chopil Bellův kolega z „National University of Singapore“, Dr. Chee Soon Juan. A okamžitě přišel o místo kvůli velmi spornému prohřešku. Téhož roku nebyla prodloužena smlouva ani samotnému Bellovi. Až letos se do 87 členného parlamentu dostalo celých 6 zástupců opozice.

 

Útrpné pohledy

I Mou Cung-san se snažil vyvarovat jednostranných pohledů. Rozlišoval dvojí pravdy. Extenzionální pravdy vědy o vnějším světě nezávislé na našem subjektivním postoji jsou hlavním tématem západní filosofie. Univerzálně však platí a osobní pocity přesahují i intenzionální pravdy metafyziky, umění, a duchovna, i když jsou od subjektivních postojů neoddělitelné. „Logičtí pozitivisté“ prý ze své teze, že „metafyzická tvrzení“ nemají žádný kognitivní význam, nesprávně vyvodili závěr, že jsou proto jen emotivní a nesmyslná.

Profesor Mou vybízí Číňany k přijetí extenzionálních pravd: je třeba, aby se doučili vědu, ale hlavně demokracii! Na druhou stranu stále důtklivěji upozorňoval Západ, že jen intenzionální pravdy mají co do činění se životem a morálkou, kolem nichž se točí čínská filosofie. Nestačí pohled ven na přírodu ani vzhůru k Bohu – je třeba se zahledět i na člověka a do jeho nitra. Pokud lidé nebudou vnímat a rozlišovat morální ryzost a provinění, nezabrání sebelepší technická řešení úpadku lidstva.

Tváří v tvář výzvám jižní a východní Asie ztrácejí na síle teze o nezastupitelnosti „západní civilizace“ a výhružky jejích duchovních či politických vůdců ve stylu: já vám předvedu islám nebo komunismus, a ještě rádi přijdete za námi. Kardinále Vlku, islám dnes není jedinou reálnou duchovní ani myšlenkovou alternativou! Lidé na Dálném východě mají nižší kriminalitu, větší smysl pro řád a jsou v mnoha ohledech ukázněnější než Evropané kdykoli v historii. A přitom tam náboženští vůdci světskou moc a výlučnou roli při výchově mládeže buď neměli, nebo byli od mocenských nástrojů brzy odstřiženi.

IMGP5190

Singapur: bazén na střeše mrakodrapů

 

Při konfrontaci s jinými kulturami slábnou i důvody proč je třeba programově pěstovat zrovna „evropskou identitu“ a tím přibouchnout dveře pozoruhodným vymoženostem, které vznikly o kus dál. A to navíc u národů, které Čechům nikdy neublížily. Konfuciánci jsou přitom zdvořilí hosté, nevnucují se a stav Západu příliš nekomentují. Jen občas jim unikne útrpný pohled na naše euroamerické slumy, ghetta, povalující se narkomany a opilce, graffiti, veřejná prostranství plná psích i lidských výkalů, moče a nakažených injekčních stříkaček.

Buďme rádi, že je máme

Kdyby však byli při posuzování jiných kultur tak neomalení a vnucovali své představy jiným  tak, jak to leckdy činí lidé našeho židovsko-křesťansko-islámského okruhu, mohli by se nás cynicky optat: Chcete společnost, v níž udávají tón zákonem nepostižitelné tlupy násilníků, narkomanů, alkoholiků, žebráků a bezdomovců z přesvědčení? Chcete vidět ve zločincích jen oběti společnosti a řádné občany trestat za ty detaily, za něž záměrně bezprizorné potrestat nemůžete a nesmíte? Výborně, rozšiřujte práva jednotlivců, oslabujte pozici učitelů a autorit, zavádějte daleko od lidí neprůhledné centrální instituce, sociální dávky, sjednocujte si Evropu. Rušte nebo oslabujte místní instituce, které ještě fungují a do kterých i obyčejní lidé ještě mohou nahlédnout – národy a jejich parlamenty, státnost a státní hranice, jež si samy konfuciánské země bedlivě střeží. Teroristé se budou pohybovat ještě lépe. Jen vám pak do nich asi před nimi i vámi uteče za ochranou našich hranic ještě více spořádaných a kvalifikovaných lidí ze Západu, než jich tam je již dnes. Posílí již tak dost vysoký myšlenkový potenciál východoasijských zemí.

Jestli se vám to ale nelíbí, máte šanci: pokud ještě budou u vás přistěhovalci z konfuciánských zemí, budou se sami starat o pořádek a vaši neschopnou a samovolně se rozkládající západní civilizaci zachraňovat. I tak, jako to již v dubnu 1992 za všeobecného plenění města Los Angeles namísto vystrašených policistů činili s revolverem v ruce korejští zelináři.

 

                                                                                                                                             Zdeněk Zacpal

Autor je překladatel

 

Kam směřuje Západ se svými čím dál většími lidskými právy pro zločince?

Za to, jací jsme, může společnost, tak je třeba jí to oplatit: Protestující v Los Angeles se radují, jak vytáhli a doživotně zmrzačili nic netušícího řidiče nákladního auta. 

reginalddenny

Přístup Lee Kuan Yew je však jiný: člověk potřebuje morální smysl správného a špatného. Existuje něco jako zlo a lidé nejsou zlí jen z toho důvodu, že jsou oběťmi společnosti. 

 

3 následující snímky z plenění města Los Angeles v roce 1992: byly vypáleny tisíce obchodů

US-SOCIAL-RACISM-RIOTS-ANNIVERSARY-FILES

LA-riots-1

 la_riots2

Americký filosof John Rogers Searle: Policie uvěznila majitele obchodu, který chtěl bránit svůj majetek. A přitom si masového plenění obchodů kolem dokola nevšímala.

522366991c69d67bc63ad05bbb85d03bec256614_r 

 

 

CITOVANÁ   LITERATURA

 

Jeden ze základních textů konfucianismu od mistra Konfucia – Kchung-c´ či Kchung-fu-c´ , Kǒng zǐ či 孔夫子, Kǒng Fūzǐ – kniha o jeho postojích a názorech Lun-jü Lún Yǔ v čínském originále a některých světových překladech na:

http://www.confucius.org/main01.htm

http://www.afpc.asso.fr/wengu/wg/wengu.php?l=Lunyu&no=279

Konfucius – Rozpravy, přeložil Jaroslav Průšek, Mladá fronta, Praha, 1995, ISBN 80-204-0295-0

Jaromír Vochala – Konfucius v zrcadle sebraných výroků, Academia, Praha, 2009, ISBN 978-80-200-1695-9

 

Jeden ze základních textů taoismu Tao te ťing道德经 / 道德經, Dàodéjīng od údajného mistra Lao-c´老子, Lǎozǐ  v čínském originále a některých světových překladech na:

http://www.afpc.asso.fr/wengu/wg/wengu.php?l=Daodejing&no=30

Lao-c´ – Tao te ťing, přeložila Berta Krebsová, DharmaGaia, Praha (1971) 1997, ISBN 80-85905-24-8

Kniha mlčení: Texty staré Číny, přeložil Oldřich Král, Mladá fronta, Praha (1971) 1994, ISBN 80-204-0482-1

 

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad, Praha, 1979

 

Velké učení, Doktrína středu, přeložil Oldřich Král, Maxima, Praha, 2008, ISBN 978-80-86921-04-4

 

S. Thomae Aquinatis, O. P. Summa Theologica, Tomus tertius (Continens secundam secundae), Parisiis, Sumptibus P. Lethielleux, Bibliopolae editoris, 1887

Příslušná pasáž na síti: http://www.santorosario.net/summatheologiae/secundasecundae/11.htm

Svatý Tomáš Akvinský – Theologická summa, druhé části druhý díl, Redigoval P. Emilián Soukup, Ord. Praed., Vydali profesoři bohovědného učiliště Řádu dominikánského v Olomouci, Nihil Obstat, Olomucii, 1938

 

Hajime Nakamura – Ways of Thinking of Eastern Peoples: India, China, Tibet, Japan, 732 pp., Revised English Translation, Edited by Philip P. Wiener, East-West Center Press, Honolulu, Hawaii, 1969, ISBN 0-8248-0078-8   (Hajime Nakamura – renomovaný japonský buddholog)

 

Mou Zongsan’s Autobiography at Fifty (Wushi Zishu), http://www.fscpc.org/mouzongsan/mou.asp

Translated from the Chinese by Ming-Yeung Lu, English translation authorized by the estate of Mou Zongsan, © Foundation for the Study of Chinese Philosophy and Culture www.fscpc.org

Originally published as “Shengming zhi li qi ziji de fazhan,” by Mou Zongsan, also spelled Tsung-san (1909-1995), © 1989 Legein (Ehu or Oehu) Publisher, Taipei. Also included in volume 32 of

Mou Zongsan Quanji (The Complete Works of Mou Zongsan) published by Linking (Lianjing) Publisher, Taipei, 2003.

Mou Cung-san – 19 přednášek o čínské filosofii:

Autor se dostal jen k šanghajskému vydání z roku 1997 se zjednodušenými znaky

牟宗三 °  讲座: 牟宗三   中国哲学十九讲  (tradiční písmo by bylo:中國 哲學 十九 ) 上海古籍出版社出版, 上海1997, ISBN 7-5325-2321-7

Anglický překlad –

1. přednáška: http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture1.pdf

2. přednáška: http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture2.pdf

 

Contemporary Chinese Philosophy, Edited by Chung-ying Cheng and Nicholas Bunnin, Blackwell Publishers, Malden, Massachusetts – Oxford, 2002, ISBN 0-631-21724-X, ISBN 0-631-21725-8 (pbk.)

Citovaný článek: Refeng Tang – Mou Zongsan on Intellectual Intuition (str. 327-345)

Celá kniha se najít na: http://wenku.baidu.com/view/c50d0d5f312b3169a451a4de.html

Kniha odkazuje na Mou Cung-san – Pojednání o dokonalém dobru: 牟宗三   圓善論(台北:台灣學生書局, 1985

 

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, Revised Edition, State University of New York Press, Albany ((1985)) 1997, ISBN 0-88706-006-4 (pbk.)

Tu Wei-ming – Cultural China: The Periphery as the Center (str. 1-34); in:

 

The Living Tree: The Changing Meaning of Being Chinese Today, Edited by Tu Wei-ming, Stanford University Press, Stanford (1991) 1994, ISBN 0-8047-2137-8 (pbk.)

 

Jung Sun Oh – A Korean Theology of Human Nature: With Special Attention to the Works of Robert Cummings Neville and Tu Wei-ming, University Press of America, Maryland, Lanham, 2005, ISBN 0-7618-2945-8 (pbk.)

 

Lee Kuan Yew – The Singapore Story: Memoirs of Lee Kuan Yew, Times Editions Pte Ltd and The Strait Times Press, Singapore, 1998, ISBN 981 204 983 5

Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000, HarperCollins Publishers, New York, 2000, ISBN 0-06-019776-5

http://www.lee-kuan-yew.com/leekuanyew-freedzakaria.html

Culture Is Destiny; A Conversation with Lee Kuan Yew by Fareed Zakaria; Foreign Affairs March/April, 1994

Český překlad tohoto rozhovoru Fareeda Zakarii s Li Kuang jao pod titulem „Kultura je osud“ na: http://www.obcinst.cz/cs/KULTURA-JE-OSUD-Rozhovor-s-Li-Kuang-jaem-c655/

http://www.youtube.com/watch?v=uLyPpUsNkAE

 

Management of Success: The Moulding of Modern Singapore, Edited by Kernial Singh Sandhu, Paul Wheatley; Institute of Southeast Asian Studies, Singapore (1989) 1990, ISBN 981-3035-42-0 soft cover, (ISBN 9971-988-96-8 hard cover)

Citované příspěvky:

Yap Mui Teng – The Demographic Base, str. 455-476

Trevor Ling – Religion, str. 692-709

W. Timothy Austin – Crime and Control, str. 913-927

Ong Jin Hui – Community Security, str. 928-948

 

Jan Macháček – Svět viděný z Asie: Morálka a demokracie očima Lee Kuan Yewa, Respekt 18 / 1995 (2.-8.5.), str. 17

(To je přepis výroků Lee Kuan Yewa, které pronesl při příležitosti návštěvy Václava Havla v roce 1995. Lee zde mluví volněji a pronáší i ty názory, které by si ani on nemohl dovolit autorizovat – o to jsou ostřejší a zajímavější.)

 

Daniel A. Bell – Beyond Liberal Democracy: Political Thinking for an East Asian Context, Princeton University Press, 2006, ISBN-10: 0-691-12308-X (pbk. : alk. paper)

 

Daniel A. Bell – Teaching political theory in Beijing, Dissent, Spring 2006 http://www.dissentmagazine.org/article/?article=418

 

http://en.wikipedia.org/wiki/Chee_Soon_Juan

 

Lewis Coser – The Functions of Social Conflict, First published in 1956 by Routledge and Kegan Paul Ltd, Reprinted in 1998 by Routledge, London, ISBN 0-415-17627-1

 

http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/2009/cpi_2009_table

 

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2188rank.html

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ja.html

 

http://en.wikipedia.org/wiki/People’s_Liberation_Army

 

 

 

John King Fairbank – China: A New History, The Belknap Press of Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts (– London, England), 1992, ISBN 0-674-11670-4

 

Stanislav Komárek – Zápisky z Orientu, Nakladatelství Dokořán, Praha, 2008, ISBN 978-80-7363-175-8

 

http://www.obcinst.cz/cs/Alexis-de-Tocqueville-8211-genius-demokratickeho-veku-c805/

Roman Joch – Alexis de Tocqueville – génius demokratického věku Poprvé publikováno v Revue Politika č. 8-9 / 2003

 

John R. Searle – The Construction of Social Reality, Penguin Group, London, 1995, ISBN 0-713-99112-7

 

http://en.wikipedia.org/wiki/1992_Los_Angeles_riots

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

POZNÁMKY   A   CITACE

 

Jejich přirozené autority nemají zapotřebí vzývat žádného Hitlera, ale na druhé straně se ani nenechávají ostouzet v médiích.

Obecná charakteristika poměrů a událostí v konfuciánských zemích, například levicoví násilníci, kteří se na sklonku 60. let 20. století pokoušeli univerzity v Japonsku, zejména v Tokiu, obsadit, neuspěli ani v dlouhodobé perspektivě tak, jako jejich západoevropští či američtí kolegové – univerzitní představenstva i pořádkové síly tam osvědčily tvrdší postoj.

Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000, str. 191:

We have always banned communist publications; no Western media or media organization has ever protested against this. We have not banned any Western newspaper or journal. Yet they frequently refused us the right of reply when they misreported us. We decided in 1986 to enact a law to restrict the sale or distribution of foreign publications that had engaged in the domestic politics of Singapore. One of our tests for „engaging in the politics of Singapore“ was whether, after they had misreported or slanted stories of Singapore, they refused to publish our reply. We did not ban them, only restricted the number of copies they sold. Those who could not buy the copies could get them photocopied or faxed. This would reduce their advertising revenue but did not stop their reports from circulating. They could not accuse us of being afraid to have their reports read.

 

Dnes se již ale ani pevninští Číňané za starověkého učence Konfucia, natož za znakové písmo (jehož výuka také učí ukázněnosti) nestydí.

Konfucius žil asi v letech 551-479 př.n.l.

Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000, str. 148-149:

The opposition to English as the one common language was unremitting. The irony was that I was as keen and anxious as anyone to retain the best features of Chinese education. When I acted as legal adviser for the Chinese middle school student leaders in the 1950s, I was impressed by their vitality, dynamism, discipline, and social and political commitment. By contrast, I was dismayed at the apathy, self-centeredness, and lack of self-confidence of the English-educated students. The crux of the problem was that in our multiracial and multilingual society, English was the only acceptable neutral language, besides being the language that would make us relevant to the world. But it did seem to deculturalize our students and make them apathetic.

Lee Kuan Yew – From Third World to First, str. 153-154:

As these changes were taking place, I feared we were losing something valuable in the Chinese school system. I wanted to preserve what was good in the Chinese schools: the discipline, self-confidence, and moral and social values they instilled in their students, based on Chinese traditions, values, and culture. We had to transmit these same values to students in the new bilingual schools or we would deculturalize them. When we use English as the medium of instruction, Confucian values of the family could not be reinforced in schools because both teachers and students were multiracial and the textbooks were not in Chinese.

                           In addition, the traditional moral values of our students were being eroded by increasing exposure to the Western media, interaction with foreign tourists in Singapore, and their own overseas travel. The values of America´s consumer society were permeating Singapore faster than the rest of the region because of our education in the English language.

                           …

                           We wanted to preserve the distinctive traditional values of our different cultures. The Japanese have been able to absorb American influence and remain basically Japanese. Their young, having grown up in affluence, appear less dedicated to the companies they work for than their parents, but they are essentially Japanese and more hardworking and commited to the greater good of their society than Europeans or Americans. I believed that if the Japanese could do this, so could we.

                           I decided to preserve the best nine of the Chinese schools under a special assistance plan, or SAP. These SAP schools would admit students in the top 10 percent passing the primary schools leaving examination. They would teach Chinese at the first language level but have English as the medium of instruction as in other schools. We provided them with additional teachers to enable the pupils to learn English and Chinese through special immersion programs. The SAP schools succeeded in retaining the formality, discipline, and social courtesies of traditional Chinese schools. The ethos in these schools was, and still is, superior to that of the English-language schools, which tended to be more slack in these matters. Today most SAP schools, including the once communist-controlled Chinese High Schools, are premier institutions with modern facilities to match their proud history and traditions.

Jde o zkušenost mnoha lidí včetně autora těchto řádek

 

Mnozí dokonce věří, že nynější globalizace jejich vlastní čínskou identitu ještě posílí.

Tu Wei-ming – Cultural China: The Periphery as the Center, str. 8:

The most radical iconoclastic assertion espoused by some of the articulate May Fourth intellectuals – that Chinese culture, not just Confucianism, but the ideographic language itself, would have to be abolished as a precondition for China´s modernization – is now regarded as completely outdated. Even the most ardent Westernizers in Beijing and Shanghai chose to see their ideas circulated in the Chinese characters. To Chinese intellectuals in industrial East Asia, the awareness that active participation in the economic, political, social, and cultural life of a thoroughly modernized community does not necessarily conflict with being authentically Chinese implies the possibility that modernization may enhance rather than weaken Chineseness. Still, the meaning of being Chinese is itself undergoing a major transformation.

 

 

 

Tři učení pospolu

三教(sānjiāo​), rozumí se jimi konfucianismus (  Rújiā), taoismus (道家Dàojiā či 道敎Dàojiào) a buddhismus (佛教 Fójiào)

 

O zdravé sebevědomí dnešních Číňanů se zasloužil i filosof Mou Cung-san (牟宗三, Móu Zōngsān 1909–1995), pozdější emigrant a profesor na Tchaj-wanu a v Hongkongu.

Přehled sebraných spisů na: http://esthersu.com/articles/mouzongsanreview.pdf. Tamtéž i další informace o onom profesorovi Mou. Stručné informace i na http://en.wikipedia.org/wiki/Mou_Zongsan

 

Čínských tradic si na rozdíl od mnoha svých vrstevníků vážil …

http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Life_On_Its_Way.pdf: Chapter Two (Life on Its Way, away from Itself) of Mou Zongsan’s Autobiography at Fifty, str. 9-19 – zde filosof dává k dobru své zkušenosti ze svého mládí s venkovem a čínskými tradicemi (oplodňujícími ducha)  na jedné straně – a komunisty a moderními plenícími vojsky a bandami (bez kořenů, kultury, jen s touhou po moci) na straně druhé

 

… – a již při studiích se pečlivě učil pracovat s výdobytky nejnovější západní logiky.

Ze západní filosofie pilně Mou studoval již mezi válkami Alfreda Northa Whiteheada, Bertranda Russella a Ludwiga Wittgensteina. Ve vlastních pamětech o tom píše v rámci Chapter Three (Intuitive Understanding) http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Intuitive_Understanding.pdf, viz zejména str. 5:

At the time, the philosophy of Bertrand Russell, mathematical logic, and Neorealism were the kind with which I felt more of a connection, but even there I was still a passive listener, absorbing what I could rather than thinking independently. Beyond the curriculum I read quite a bit on my own, focusing on The Book of Change (Yijing or Zhouyi) and the philosophy of Alfred North Whitehead, neither of which was talked about by anybody at the University. Back in those days, none of the scholars in classical Chinese literature paid much attention to the Yijing, nor did people in philosophy. Shallow in their understanding, they didn’t have the cosmological outlook, not to say the brilliance of mind and spirit, to fathom the metaphysical aspects of Western philosophy, and worse still when it came to Chinese philosophy.

http://esthersu.com/articles/mouzongsanreview.pdf, str. 2:

Mou´s entry into philosophy at a young age was characterized by a strong affinity with Western philosophy. He showed a particularly high interest in abstract thinking in logic. In the library of Beijing University, he immersed himself in the works of Whitehead, Russell and Wittgenstein. He also studied other contemporary logical systems like Brouwer´s, Dewey´s and Lewis´ (see vols. 11, 12 and 17). His intense efforts in learning logic were manifested in his many Chinese translations and introductory essays of these Western writings on logic (see vol. 17).

Tamtéž, str. 3-4:

Bertrand Russell once joked that there were „only six people who had read the later parts of his book [Principia Mathematica], three of these were Poles, subsequently (I believe) liquidated by Hitler. The other three were Texans, subsequently successfully assimilated. (Bertrand Russell, My Political Development, New York, Simon and Schuster, 1959, p. 86. He would have never thought that a five-foot-tall young Chinese in the Far East actually re-proved every one of his propositions in the Principia. As Mou recalled: I began with Russell and Whitehead´s Principia … I copied and re-derived the proof of every proposition. Every symbol that entered into my consciousness required a high concentration and great effort. I copied and derived, in the mean time, I processed its meaning.“ (32:59). Mou was definitely deeply absorbed in Russell´s work. The absorption in Principia satisfied his thirst for pure logical thinking. In Mou´s mind, however, Russell had failed to provide a proper foundation for logic. It was exactly his search for the ground of logic that led Mou to Kant.   

 

Nejznámějším žákem profesora Mou i předním představitelem současného „nového konfuciánství“ je profesor na Harvardu Tu Wej-ming (Tu Weiming, 杜維明, Dù Wéimíng, 1940-) Filosof se dle něj nedovolává nesmrtelnosti duše či boží existence, ale „intelektuální intuice“ v nitru pravého já.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 25:

However, the pursuit of the Way requires a process of ultimate self-transformation which appeals neither to the immortality of the soul nor to the existence of God but to the „intellectual intuition“ inherent in the true self. …

                 Accordingly, despite divergent approaches to the actual process of moral and spiritual self-development, Confucianism, Taoism, and Buddhism all share this fundamental belief: Although existentially human beings are not what they ought to be, they can be perfected through self-cultivation; and the reason that they can become fully realised is inherent in what they are. Therefore, the human condition here and now, rather than either the original position in the past or a utopian projection into the future, is the central concern. It is in this sense that ontological postulate of human perfectibility must be supplemented by an experiential assertion about the concrete path by which one´s own „germinations“ and „seeds“ can eventually be brought to fruition.

 

Namísto přijímání pravd zvenčí od nějakého zjevení si příslušník východoasijské kultury vystačí s empirickým věděním, snaží se vlastním úsilím proměňovat a osvobozovat sám sebe i při běžném životě, …

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 19-21

 

… eticky formovat svou osobnost, autenticitu.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 52

 

Bere si za základ ne obecné, ale vlastní konkrétní vnitřní zkušenosti …

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 21, 145

Jung Sun Oh – A Korean Theology of Human Nature: With Special Attention to the Works of Robert Cummings Neville and Tu Wei-ming, str. 105: Third, Tu argues that to criticise Neo-Confucian ideology as male-oriented without a serious understanding of Confucian religiosity is an introduction to „a modern Western feminist perspective beyond the realm of imagination in most traditional discourses Eastern or Western.“ Instead of imposing a Western feminist perspective, we must criticise „the outmoded Neo-Confucian ideology in order to retrieve the deep meaning of its universal humanistic teaching.“ Only then can modern human beings stress the necessity and desirability of the participation of women in influencing, shaping, and leading the Confucian Way in the future.

 

… a jeho duchovní cesta a seberealizace tak bývá individuální.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 27:

The underlying thesis, then, is equality without uniformity. Moral and spiritual self-development can be understood as a process toward an ever-deepening subjectivity, but this must not be taken as a quest for pure morality or spirituality. The idea that inner truth is mysteriously connected with a transcendental reality not accessible to the human community at large does not feature prominently in East Asian thought at all. The perfected self is never conceived of as a depersonalized entity assuming a superhuman quality. This partly explains the absence of priesthood, presumably a spiritual elite meditating between the secular and the sacred, in any of the Three Teachings. Confucian, Taoist, and Ch´an masters are supposed to be exemplary teachers. They may try to instruct, discipline, and enlighten the student. But the purpose is always to inspire the self-effort of the student because the ultimate reason for self-realization is one´s own inner strength.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 62

 

V člověku jsou nekonečné zdroje a nekonečný potenciál růstu: poznávání sebe sama …

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 19-20

 

… a transcendence (překračování svého dosavadního já) se odehrává uvnitř jej samého.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str.  61, 64

Jung Sun Oh – A Korean Theology of Human Nature: With Special Attention to the Works of Robert Cummings Neville and Tu Wei-ming, str. 80 (odkazy na: John H. Berthrong, „The Problem of the Mind: Mou Tsung-san´s Critique of Chu Hsi,“ Journal of Chinese Religion, 1992. 39-52):

Berthrong summarizes Mou´s basic understanding of Chinese philosophy in two points. First, the primary concern of Chinese philosophy is „two inter-related themes of subjectivity and inner morality,“ not a typical Western epistemology and logic. Second, the Confucian tradition has a unique sense of transcendence, which is different from the Christian or Islamic theistic sense: It views the transcendent and immanent aspects of reality as complementary and expressed in the classical Mencian doctrine of human nature. As Bethrong argues, for Mou the ontological first principle of Confucianism is „creativity itself.“ It is an appeal to the ongoing power of cosmic transformation which never ceases for a moment.

 

Dobývání, prométheovský vzdor ani faustovský neklid se neslučuje s tímto úsilím o harmonii, kdy si člověk naopak neustále rozšiřuje a pěstuje síť vztahů, překračujících v posledku antropocentrické meze.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 21

 

K jiným čínským směrům dnes konfuciáni přistupují ještě vstřícněji než dříve.

Dříve byli někteří konfuciáni, například málo tolerantní k jiným směrům, málo tolerantní byl například předchůdce „neokonfuciánství“ Han Yu (韩愈; 韓愈; Hán Yù) (768—824)

Hajime Nakamura – Ways of Thinking of Eastern Peoples: India, China, Tibet, Japan, str. 286

The Chinese acknowledged the individual significance not only of every human being but also of each kind of philosophy as a thought possessing some degree of truth. This tolerant leniency, however, did not exist in the thought of ancient China – Confucius (or his later disciples) stated that “it is harmful to study heretical thoughts.” Commoners, however, thought that all writings as well as the five classics revealed truth more or less, even though they were not perfect. Study was highly esteemed in China, and it became necessary to read the classics in order to become a more perfect man.

Foreign thought would not be excluded so long as the Chinese acknowledged some truth in all writings. It was not strange, therefore, that the Buddhism which was introduced into China as one great thought system was discussed and admired by the Chinese and began gradually and slowly to permeate their thought. The Chinese in the medieval period did not feel any contradiction in the fact that they followed Buddhism and also esteemed the Confucian classics as manifestations of truth at the same time.

 

Dost podobné zásady prý vyznávají i buddhisté a taoisté, …

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 19-20

 

konfuciáni jen víc akcentují roli společenských vztahů při budování vlastní důstojnosti a sebeúcty.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 55

 

Jejich sebezdokonalování … může nabývat rozmanitých forem a je jak jedním z cílů, tak nezbytným předpokladem souladu mezi lidmi.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 55-57

 

… akceptující duchovní i tělesnou stránku člověka, …

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 173

 

Misí konfuciánů je soucítit s druhými a zlepšovat stav světa jeho aktivním přetvářením zevnitř.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 175-176

 

Nejúčinnějším prostředkem je jim vzdělání, chápané jako budování individuální osobnosti s dobrým charakterem a morálkou, která je nezbytným předpokladem dobré politiky.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 134, 176-177

Originál Velkého učení Dà Xué大學 / 大学, které koncipoval Ču Si (Zhū​ 朱熹 , 1130-1200) – na: http://www.blind.org.tw/book/lit2/liter004.html

I.5. …  身修而後家齊。家齊而後國治。國治而後天下平。

Velké učení, Doktrína středu, přeložil Oldřich Král, str. 38

až po vypěstování osobnosti lze usebrat rodinu

až po usebrání rodiny lze vládnout státu

až po ovládnutí státu nastane v podnebesí mír

Jaromír Vochala – jeho překlad Velkého učení se nachází v rámci jeho knihy Konfucius v zrcadle sebraných výroků, str. 448

Sebezdokonalování umožní následně uvést do pořádku rod a rodinu. Uvedením rodu a rodiny do pořádku se dospěje k uspořádání státu. Budou-li státy uspořádány, zavládne v Podnebesí klid a mír. 

Culture Is Destiny; A Conversation with Lee Kuan Yew by Fareed Zakaria; Foreign Affairs March/April, 1994
There is a little Chinese aphorism which encapsulates this idea: Xiushen qijia zhiguo pingtianxia. Xiushen means look after yourself, cultivate yourself, do everything to make yourself useful; Qijia, look after the family; Zhiguo, look after your country; Pingtianxia, all is peaceful under heaven. We have a whole people immersed in these beliefs. My granddaughter has the name Xiu-qi. My son picked out the first two words, instructing his daughter to cultivate herself and look after her family. It is the basic concept of our civilization. Governments will come, governments will go, but this endures. We start with self-reliance. In the West today it is the opposite. The government says give me a popular mandate and I will solve all society’s problems.

Český překlad tohoto rozhovoru Fareeda Zakarii s Li Kuang jao pod titulem „Kultura je osud“ na: http://www.obcinst.cz/cs/KULTURA-JE-OSUD-Rozhovor-s-Li-Kuang-jaem-c655/

 

Konfucián nemusí v politice uspět, nemusí ani o místo či kariéru usilovat, ale nedokáže se vzdát úsilí k dobrému stavu společnosti nějak přispívat.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 177

 

 

 

Jen stříbrné pravidlo

Zlatým pravidlem se rozumí Miluj svého bližího jako sebe samého, jehož původní formule je ve 3. knize Mojžíšově (Leviticus) 19, 18

Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.

Mnohde akcentují pravidlo jen v negativní formě a mnozí jej nazývají stříbrné pravidlo. V Konfuciově provedení viz níže:

Jaromír Vochala – Konfucius v zrcadle sebraných výroků, str. 289:

Konfuciovo zdůrazňování, že se člověk nemá přátelit a kompromitovat s těmi, kteří ho nejsou hodni (IX.25), není myšleno jako elitářské nadřazování a pohrdání obyčejnými lidmi. Jak řekl jeho učedník Zizhang ( ): „Pravý aristokrat ctí moudré, ale má porozumění i pro obyčejné lidi, oceňuje dobré a schopné a soucítí s neschopnými. Jsem-li člověkem vysokých morálních kvalit, proč bych neměl mít porozumění i pro obyčejné lidi?“ (XIX.3) Nemá se však zkompromitovat se společenskou spodinou, protože pak je veškeré zlo připisováno i na jeho vrub. (XIX.20)

 

Velikonoční příběh o Kristu a Barabášovi, …

Matouš 27, 15-26; Marek 15, 6-15; Lukáš 23, 13-25; Jan 18, 28-40

 

… svatý Tomáš Akvinský se svým trestem smrti pro kacíře, koncily, inkvizice i komunistické čistky svorně svědčí o tom, nakolik evropské tradice pokládají slušné lidi s jinými názory za nebezpečnější než zločince.

nachází se i v: S. Thomae Aquinatis, O. P. Summa Theologica (II., II., Questia 11), str.78

citace z: http://www.santorosario.net/summatheologiae/secundasecundae/11.htm

Respondeo dicendum quod circa haereticos duo sunt consideranda, unum quidem ex parte ipsorum; aliud ex parte Ecclesiae. Ex parte quidem ipsorum est peccatum per quod meruerunt non solum ab Ecclesia per excommunicationem separari, sed etiam per mortem a mundo excludi. Multo enim gravius est corrumpere fidem, per quam est animae vita, quam falsare pecuniam, per quam temporali vitae subvenitur. Unde si falsarii pecuniae, vel alii malefactores, statim per saeculares principes iuste morti traduntur; multo magis haeretici, statim cum de haeresi convincuntur, possent non solum excommunicari, sed et iuste occidi.

Ex parte autem Ecclesiae est misericordia, ad errantium conversionem. Et ideo non statim condemnat, sed post primam et secundam correctionem, ut apostolus docet. Postmodum vero, si adhuc pertinax inveniatur, Ecclesia, de eius conversione non sperans, aliorum saluti providet, eum ab Ecclesia separando per excommunicationis sententiam; et ulterius relinquit eum iudicio saeculari a mundo exterminandum per mortem. Dicit enim Hieronymus, et habetur XXIV, qu. III, resecandae sunt putridae carnes, et scabiosa ovis a caulis repellenda, ne tota domus, massa, corpus et pecora, ardeat, corrumpatur, putrescat, intereat. Arius in Alexandria una scintilla fuit, sed quoniam non statim oppressus est, totum orbem eius flamma populata est.

Svatý Tomáš Akvinský – Theologická summa, Druhé části druhý díl, Otázka 11, Článek 3, str. 103

Odpovídám: Musí se říci, že o bludařích jest uvážiti dvojí: A sice jedno se strany jich samých; druhé pak se strany Církve. A sice se strany těchto je to hřích, pro nějž se zasloužili, nejen aby vyobcováním byli odloučeni od Církve, nýbrž také aby smrtí byli vyloučeni se světa. Neboť mnohem těžší je porušiti víru, skrze niž je život duše, než padělati peníze, kterými se podporuje časný život. A proto, jestliže penězokazi nebo jiní zločinci po právu ihned jsou vydáváni na smrt světskými knížaty, tím spíše bludaři, jakmile jsou usvědčeni z bludu, mohli by se nejen vyobcovati, nýbrž i spravedlivě zabíti.

            Avšak se strany Církve je milosrdenství na obrácení bloudících. A proto „neodsuzuje hned“, nýbrž „po prvním a druhém napomenutí“, jak učí Apoštol. Potom však, jestliže se shledává, že je zatvrzelý, nedoufajíc v jeho obrácení, pečuje Církev o spásu ostatních, oddělujíc jej od Církve rozsudkem vyobcování; a potom ponechává jej světskému soudu smrtí vyhladiti se světa. Neboť praví Jeronym, a je to v 24. ot. 3: „Má se odříznouti shnilé maso, má se odehnati od stájí prašivá ovce, aby celý dům, všechno tělo a dobytek se nezanítil, nenakazil, nehnil, nezašel. Arius v Alexandrii byl jednou jiskřičkou; ale poněvadž nebyl hned potlačen, jeho plamen zpustošil celý svět.“

I v jiných evropských tradicích existují nápadně shodné způsoby uvažování.

 

Naopak v Číně (i ve staré Indii), jejichž obyvatelstvo se těšilo svobodné volbě náboženství …

Hajime Nakamura – Ways of Thinking of Eastern Peoples: India, China, Tibet, Japan, str. 170-172

… Generally speaking, we cannot find in any Indian religion the conception of “heretic” in the sense of Western usage.

            Such a tolerant attitude is found not only in religious teachings but in the fundamental policies of administration taken by many kings and rulers throughout the history of India … …

Those religious attitudes differ from those in the West. In the history of Europe we often find religious antagonisms which inevitably led to political and military conflicts. But we can hardly find many cases of religious war in India. There were, of course, in India a few rulers who adhered to some indigenous faith and oppressed some of the universal religions arising among Indian people. But we cannot find any rulers who were Buddhists or Jainists and who persecuted other religion.

            This fact would be more obvious if we compare it with the facts in the West. Christianity and Mohammedanism have both engaged in religious wars. … We know that religious leaders in the West were often persecuted and put to death. On the contrary, in India there were no religious wars. Neither Buddhists nor Jains ever executed heretics. What they did to heretics was only to exclude them from the orders. Religious leaders in India died peacefully attended by their disciples and followers. Toleration is the most conspicuous characteristics of Indian culture.

            The Indians developed individualism in their unique way. They have preserved the attitude of religious freedom traditionally, probably more than any other country.

Hajime Nakamura – Ways of Thinking of Eastern Peoples: India, China, Tibet, Japan, str. 288, citace Wing-tsit Chan, “Chinese Theory and Practice,” Philosophy and Culture / East and West, edited by Charles A. Moore, (Honolulu: University of Hawaii Press, 1962), 92

… Li P´ing-shan, a Confucian scholar, also acknowledged the significance of other philosophies.

            Such being the case, both Buddhists and Confucianists recognized the same significance in other thought-systems as existed in their own thought-system. Of course, much opposition existed to this way of thinking. It, however, lingered on and was supported by people for a long time.

            The above may not be a peculiarly Chinese feature. In Europe, too, there was the belief that all religions are the same, but among its diverse sects there was much opposition to this belief. However, in China there has been less opposition, although this may be just a difference of degree; however, it must be remembered that with regard to religion the Chinese have enjoyed freedom of belief to a very great extent. “While in traditional China the Chinese has had no personal choice in marriage, he has enjoyed absolute freedom in the choice of religion.”

 

… a nikdy nepřijalo jako celek jen jeden myšlenkový směr, …

Hajime Nakamura – Ways of Thinking of Eastern Peoples: India, China, Tibet, Japan, str. 210

Historical criticism has always been very much alive in China. The Chinese scholars include not only those who are able to harmonize contradictions in books, but those who have employed a keen system of criticism in detection of such contradictions! Perhaps Chinese Buddhism has been more at fault logically than Chinese classics. The Chinese as a whole have never accepted any single doctrine! So the varying of a sútra represent some typical aspects of Chinese ways of thinking.

 

… náboženské či ideologické války naopak téměř nikdy nevznikaly.

Hajime Nakamura – Ways of Thinking of Eastern Peoples: India, China, Tibet, Japan, str. 285

Religious wars or struggles over ideology, which frequently arose in Europe, did not arise in China. It is true that Buddhism was frequently suppressed, not because of Buddhist doctrine, but because the Buddhist organization menaced and weakened the nation´s power politically and economically. While in Mohammedan countries fighting sometimes started on account of violations of such religious customs as eating pork, religious wars never arose in China. The emperors of China and India were similar in that they both did not regard religious differences a justification for war.

 

Zároveň se tam mohla vyvinout etika méně spjatá se světonázorem a funkční i po jeho eventuálním pádu.

Konfucius – Rozpravy, 11,11 či 12

(Průšek) C´-lu se tázal, jak má člověk sloužit duchům. Pravil Mistr: Jak můžeš sloužit duchům, když dosud neumíš sloužit lidem? C´-lu se potom odvážil otázky o smrti. Pravil Mistr: Jak se můžeš něco dovědět o smrti, dokud nic nevíš o životě?

(Vochala) Ji Lu se tázal na to, jak sloužit bohům a duchům. Mistr řekl: „Ještě ani neumíme sloužit lidem, jak bychom mohli umět sloužit duchům?“ „A směl bych se zeptat, co je vlastně smrt?“ – pokračoval Ji Lu. Mistr řekl: „Ještě ani nevíme, co je život, jak můžeme vědět, co je smrt?“
























 

Jan Macháček – Svět viděný z Asie: Morálka a demokracie očima Lee Kuan Yewa

Podle Leea současný rozpad rodinných vazeb v západní Evropě souvisí s postupným odvratem od křesťanství. Křesťanské náboženství je podle něho příliš zaměřené mimo tento svět, v něčem pro obyčejné lidi příliš složité, v něčem pro moderního vzdělaného člověka nedůvěryhodné (představa pekla a ráje). Konfucianismus a další asijské morální systémy nikdy nekladly důraz na „zásvětnictví“, ale na morálku tohoto života a tohoto světa. Proto Lee Asii věští, že si vysokou kvalitu rodinných vazeb přirozeně udrží i do budoucna. Asii nehrozí krize světa bez boha, již Evropě předpověděl Dostojevskij.

Viz výše i níže.

 

– a proto také profesora Mou Cung-sana zajímala autonomní etika německého novověkého filosofa Immanuela Kanta, kterého překládal do čínštiny.

Viz odkazy na profesorovy spisy a sekundární literaturu výše. Mimochodem, je kouzelné, jak Číňané překládají Kantovo jméno do svého jazyka: „康德- Kāng“​ je něco jako „zdravá ctnost“

 

Konfucius má jen negativní, „stříbrné pravidlo“: nečiňte jiným, co nechcete, aby činili vám.

Konfucius – Rozpravy 12,2

(Průšek) Žan Jung se tázal na Dobro. Pravil Mistr: Jednej mimo dům, jako by byl přítomen vzácný host. Jednej s prostým lidem, jako bys konal důležitou oběť. Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. Pak nebude vůči tobě nenávisti, ať řídíš stát nebo rodinu.

            Žan Jung pravil: Ač nejsem chytrý, prosím, abych tato slova směl vtělit v činy.

(Vochala) Zhong Gong se tázal na zásady lidskosti. Mistr řekl: „Mimo dům vystupuj se zdvořilostí prokazovanou významným hostům, s prostými lidmi zacházej s pozorností hodnou důležitého obřadu, co si sám nepřeješ, nečiň to ani jiným; takto nevyvoláš nevraživost v zemi ani u zemské šlechty, ani u hodnostářů rodu.“ Zhong Gong řekl: Nejsem sice příliš bystrého rozumu, ale budu se snažit řídit těmito slovy.“























使



















 

Konfucius – Rozpravy 12,3 (zde je zřejmý opatrnější přístup než mnoho přístupů západních):

(Průšek) S´-ma Niou se tázal na Dobro. Pravil Mistr: Dobrý (žen) muž šetří (žen) slovem. S´-ma Niou pravil: Dobrem tedy je míněno být šetrným v řeči? Pravil Mistr: Konat Dobro je tak obtížné, že nelze jinak než být v řeči o něm šetrný.

(Vochala) Sima Niu se tázal na zásady lidskosti. Mistr řekl: „Ten, kdo ctí zásady lidskosti, vždy obezřetně váží slova.“ Sima Niu řekl: Znamená to tedy, že když někdo obezřetně váží slova, že tím ctí zásady lidskosti?“ Mistr řekl: A když se něčeho dosahuje jen velmi obtížně, nemělo by se o tom hovořit velmi obezřetně?“

































 

 

Konfucius – Rozpravy 15,23 či 24

(Průšek) C´-kung se tázal řka: Je nějaké rčení, podle něhož by bylo možno jednat až do konce života? Pravil Mistr: Snad rčení o ohleduplnosti: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“

(Vochala) Zigong se otázal: „Je nějaký takový výraz, který by platil pro člověka po celý život?“ Mistr řekl: „Snad asi ´mít pochopení pro druhé´! Ci sám nechceš, nečiň jiným! / [Nedělej jinému to, čeho si sám nepřeješ!]“



























 

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 26:

Only after one has penetrated the deepest ground of one´s existence can one truly experience the „taste“ of one´s enlightening self, which significantly also provides the authentic possibility for communicating with others and understanding things as they are. The self so conceived, far from being an isolated and enclosed individual, signifies a shareable commonality accessible to every member of the human community. However, it is vitally important to note that commonality here by no means implies sameness, for it inevitably assumes different shades of meaning as it is perceived and manifested in different persons. The idealists´ claim that all rational beings will finally agree is too restrictive a notion to account for the complex structure of selfhood in East Asian thought. It is also in this sense that all Three Teachings assume that moral and spiritual self-development involves not only a convergence of stages to be perfected but also a multiplicity of ways to be pursued. Exclusivism in ethicoreligious thought is rejected mainly because by insisting upon a single path it would be incapable of accomodating the divergent interests and concerns of human beings as a whole. The recognition that the best way for me is not necessarily the best for my neighbor is a psychology essential for the peaceful coexistence of different and even conflicting beliefs in East Asian society and culture. The Confucian Golden rule, for instance, is deliberately stated in a negative form: Do not do to others what you would not want others to do to you.“

                           The reluctance to impose one´s own way on others is a consideration for the integrity of the other, and also a recognition that one can never fully comprehend another to the same extent and in the same degree as one can comprehend oneself. The veil of ignorance, however, must not prevent one from constantly trying to empathize with other human beings as an integral part of one´s own guest for self-knowledge. Indeed, a sense of community, which is a manifestation of the organic vision, is absolutely essential for moral and spiritual self-development. Only Confucianism among the Three Teachings unequivocally asserts that society is both necessary and intrinsically valuable for self-realization. Taoism and Ch´an do not seem to have attached much importance to human relations. But neither Taoism nor Ch´an belittles the lived world as a meaningful context in which ethicoreligious developments are assessed, …

 

A stačí, když nenávist člověk oplácí přímostí: morální síla (de) je zde až nadbytečná.

Konfucius – Rozpravy 14,34 či 36

(Průšek) Kdosi pravil: Co je se rčením „Na nenávist odpovídej morální silou“ (te)? Pravil Mistr: Nač odpovídat morální silou? Na nenávist odpovídej přímostí a na vnitřní sílu vnitřní silou.

(Vochala) Kdosi řekl: „Mělo by se příkoří / [zlo] oplácet dobrem?“ Mistr řekl: „A čím oplácet dobro? Příkoří / [zlo] by se mělo oplácet spravedlností a dobro dobrem!“




















 

 

Zakladatel státu Singapur, Li Kuang-jao (Lee Kuan Yew, 李光耀, Lǐ Guāngyào) si ve svých pamětech všímá východoasijské země s kulturou nejvíce poznamenanou Západem: Filipíny bývaly ještě v 50. a 60. letech i díky štědré podpoře Američanů nejrozvinutější zemí regionu. Dnes je jeho nejzkorumpovanější a nejchudší zemí z těch, které tak dlouho mohly rozvíjet tržní hospodářství. Obdobně jako v Latinské Americe se v zemi vytvořila vrstva extrémně bohatých a extravagantních vlastníků latifundií – a na druhé straně masy chudých bezzemků. Katolická kultura Filipín znemožňuje veřejnou diskusi na některá témata a plánování rodiny chudým – a zároveň je příliš měkká, shovívavá, lidé odpouštějí přečiny příliš snadno. Diktátorovi Ferdinandu Marcosovi, který vlastní zemi plenil po 20 let a jejž lid v krátkodobém rozčilení vyhnal do exilu, vystrojí brzy na to státní pohřeb jeden z jeho nástupců. … Neustálá politická nestabilita a velké příležitosti pro dobrodruhy odrazují seriózní investory víc než třebas autoritářský, leč alespoň inteligentní vládce. Jak by jen kdy země mohla vybřednout z bídy i s nynější demokrací, střídáním vlád a svobodou tisku, když ten patří pár magnátům? Když zločinci nejsou patřičně a důsledně trestáni a v zemi je všechno na prodej! Co pak zemi pomůže, že filipínští profesionálové jsou ještě kvalitnější než singapurští?

Lee Kuan Yew – From Third World to First, str. 299-305

…Dnes je jeho nejzkorumpovanější a nejchudší zemí z těch, které tak dlouho mohly rozvíjet tržní hospodářství. …

Snad jen před Laosem a Kambodžou, které však ke svému vývoji měly nesrovnatelně horší podmínky.

 

Mimochodem i tento prezident Joseph Estrada, bývalá televizní hvězda, byl později díky davu svržen, odsouzen na doživotí za korupci – a posléze opět omilostněn.

Historický fakt

 

 

 

Stát má dost času

Ve Východní Asii platí spíše opak poučky Lorda Actona o moci, která má sklon korumpovat tím více, čím je absolutnější.

Power tends to corrupt, and absolute power corrupts absolutely. Great men are almost always bad men.

Známý citát Lorda Actona (Sir John Dalberg-Acton, 1834-1902) z roku 1887 z jeho dopisu biskupovi jménem Mandell Creighton

 

Nejméně absolutní je na zmíněných Filipínách, zatímco dlouhodobý růst a pokles korupce probíhá v Singapuru, Hongkongu, Tchajwanu, Japonsku, Korejské republice – tam, kde i desítky let vládla nebo vládne jedna strana či skupina – ale kde zároveň panuje vzdělání, tvrdá práce, pořádek a odpovědnost.

Míní se skutečně pluralitní volby, střídání mnoha prezidentů (mimo délesloužícího Marcose) a různých politických skupin na Filipínách u moci, zatímco i ve vyspělém Japonsku vládla Liberálně demokratická strana téměř bez přerušení od roku 1955 až do své porážky v roce 2009.

Statistiky Transparency International, pořadník zemí dle indexu vnímání korupce (tedy v pořadí dle nejmenší míry korupce), jde vesměs o země, silně ovlivněné protestantstvím, které však jsou již postupně doháněny některými zeměmi konfuciánskými:

1.Nový Zéland, 2.Dánsko, 3.-4.Singapur a Švédsko, 5.Švýcarsko, 6-7.Finsko a Nizozemí, 8.-10.Austrálie, Kanada a Island, 11.Norsko, 12.Hongkong, … 14.Německo, … 17.-18.Japonsko a Spojené království, 19.USA, … 24.Francie, … 37.Tchajwan, … 39.Korejská republika, … 52. Česká republika, … 56.-59 Malajsie a Slovensko, … 79.Čína, … 84.-86. Indie a Thajsko, … 111.Indonésie, … 120. Vietnam, … až 139.Filipíny a pořadník téměř uzavírají na místě 146.-149. Rusko a Ukrajina.

více na: http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/cpi/2009/cpi_2009_table

 

Z devíti zemí světa s největšími devizovými rezervami je šest konfuciánských v pořadí: Čína, Japonsko, Tchajwan, Korejská republika, Hongkong a Singapur, který na 697 km2 a s pouhými 4,7 milióny obyvatel má téměř dvaapůlkrát vyšší devizové rezervy než celé USA.

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/

Tabulka níže je na:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2188rank.html

Country Comparison: Reserves of foreign exchange and gold

V přehledu CIA za konec roku 2009 nebyly zastoupeny všechny země. Při pátrání po dalších možných kandidátech vysokých devizových rezerv ve statistikách alespoň za rok 2008:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ja.html

… neujde pozornosti ještě konfuciánské Japonsko:

Japan $1.011 trillion (31 December 2008 est.)

USA mají pouhých: $77.65 billion (31 December 2008 est.)

 

Tento státeček s nejabsolutnější mocí mezi dlouhodobými tržními ekonomikami Asie má z celé Asie vůbec nejtransparentnější ekonomické prostředí a je nejméně zkorumpovaný.

Viz předchozí 2 odkazy výše

 

Po uchopení moci budoval Li Kuang-jao ono město-stát s aplausem většiny obdobně jako Tomáš Baťa svůj Zlín.

Historická fakta. Lidi fascinují jeho úspěchy, čelí pohotově a jako první výzvám doby a s nepředstíraným souhlasem většiny občanů vítězí i ve volbách.

Lee Kuan Yew – The Singapore Story: Memoirs of Lee Kuan Yew

Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000

 

Jasný vítěz voleb z roku 1968 nevyužil silného mandátu k tvorbě příliš silného aparátu.

Historická fakta.

Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000, str. 109-112

 

(Ostatně i otec veleúspěšných čínských reforem, Teng Siao-pching (Deng Xiaoping i邓先, Dèng Xiānshèng) varoval před vytvářením příliš velké armády.)

Známá historická fakta, zprávy z dobového tisku.

Mj. http://en.wikipedia.org/wiki/People’s_Liberation_Army

In 1985, under the leadership of the Central Committee of the Communist Party of China and the CMC, the PLA changed from being constantly prepared to „hit early, strike hard and to fight a nuclear war“ to developing the military in an era of peace. The PLA reoriented itself to modernization, improving its fighting ability, and to become a world-class force.

Deng Xiaoping stressed that the PLA needed to focus more on quality rather than on quantity. The decision of the Chinese government in 1985 to reduce the size of the military by one million was completed by 1987. Staffing in military leadership was cut by about 50 percent. During the Ninth Five Year Plan (1996–2000) the PLA was reduced by a further 500,000. The PLA had also been expected to be reduced by another 200,000 by 2005. The PLA has focused on increasing mechanization and informatization so as to be able to fight a high-intensity war.

 

Co je příliš mocné, začne upadat a chátrat a to by bylo proti (taoistické) Cestě.

 

Lao-c´ – Tao te ťing, 30. kapitola (přeložila Berta Krebsová)

 

Ten, kdo v radách pozemskému vládci uplatňuje tao,
nezastrašuje svět řinčením zbraní.
Takové počínání přináší odvetu.

Kde tábořilo početné vojsko,
zarůstá země hložím a bodláčím.
Kudy táhla mocná armáda,
vždy přicházejí hladová léta.

Dobrý se spokojuje s dosažením výsledku, toť vše,
a neodvažuje se uplatňovat dále násilí.
Dosáhl-li výsledku, nebude se vynášet,
nebude se zpupně chovat;
neboť došel výsledku,
protože nemohl jinak.

Výsledku se nesmí dosahovat násilím,
neboť co je příliš silné,
počne upadat a chátrat;
a to je proti tao.

Co je proti tao -
předčasně zaniká.

 

 

 

Lao-c´ – Tao te ťing, 30. kapitola (přeložil Oldřich Král)

 

Kdo skrze Tao slouží pánu lidí

neznásilní zbraní svět

neboť se jeho dílo rádo vrací zpět

 

Kde vojsko přebývá

tam rodí se trn a hloží

za vojskem v sledu

s jistotou zlá léta jdou

dobrý vůdce si vezme kořist vítěznou a dost

násilím netěží víc –

zvítězil, aniž se chlubí

zvítězil, aniž se činí soudcem

zvítězil, aniž se tím pyšní

zvítězil, že nebylo zbytí

zvítězil, a není násilník!

Neboť co do síly roste

to stárne

a tomu se říká Necesta

a Necesta se brzy končí

 

 

































































 

Došlo „jen“ k utvoření trvale udržitelného a tvrdě i geniálně seřizovaného státu. Se zpětnými vazbami řešil Li s předstihem současné i potenciální problémy, …

Mj. W. Timothy Austin – Crime and Control: na str. 914-920 jsou analyzovány všeobecně známé singapurské přístupy: zákaz opilství na veřejnosti, tvrdé tresty (i smrti) a pohotové rozsudky za obchod s drogami, vraždy i znásilnění, povinné otisky prstů a občanské průkazy, pokuty vynucované i za odhazování odpadků a plivání na ulici a také rozdělení policie do lokálních skupin, aby měla zpětnou vazbu i s komunitními centry a byla v kontaktu s místními.

Ong Jing Hui – Community Security, str. 942

The interventionist philosophy of the government is not hidden but freely admitted.

Zpětné vazbě slouží i kontakty politiků s občany, občanské výbory, jmenování nečlenů strany PAP do parlamentu – Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000, str. 131-132

 

… jejichž systémová nebezpečí i přínosy rozpoznával snad ještě lépe než americký sociolog konfliktů Lewis Coser.

Lewis Coser – The Functions of Social Conflict; pro poznávání singapurské reality (a reality čínského světa obecně) jsou relevantní velké části knihy.

Obecněji: Stanislav Komárek – Zápisky z Orientu, str. 158

Čína jako celek budí spíše dojem úlu nebo termitiště nežli státu evropského typu. Její neobyčejná úspěšnost nespočívá až tak v nějaké zuřivé pracovitosti, jako spíše v tom, že jen velice málo energie uniká „vnitřním třením“ systému, což je faktor, který v Evropě polyká většinu našeho snažení. Porozumět tomu, kde a jak vlastně v Číně vznikají rozhodnutí, je stejně neprůhledné jako v mraveništi, v jehož rozkopaných troskách marně hledáme politbyro … Je zcela iluzorní, že by evropský podnikatel absolvoval půlroční rychlokurs čínského myšlení a reálií a odjel uzavírat obchodní kontrakty. V okamžiku, kdy po obrovské námaze fungování čínské společnosti pochopí, sám se stane Číňanem a součástí systému a vytratí se původní intence, proč se o věc vlastně zajímal.

 

Masívní výstavba a promíchávání národností v nových bytových blocích znemožnilo vytváření ghet, z jednomandátových obvodů se do parlamentu nedostali extremisté ani nikdo, kdo by se ujal role jazýčku na váze.

W. Timothy Austin – Crime and Control, str. 918-919

 

Jednotlivé národnosti přitom dostaly vícejazyčnou legislativu i kvóty ve vládnoucí straně PAP. 

Jeden ze základních stavebních kamenů postkoloniálního Singapuru. Tato idea uzrála již při zakládání strany PAP (People´s Action Party) v listopadu 1954, strana tak přiměla ostatní strany k témuž a zřejmě tím utlumila konflikty mezi národnostmi Singapuru. Lee Kuan Yew se sám naučil hlavní jazyky ostrova.

Lee Kuan Yew – The Singapore Story: Memoirs of Lee Kuan Yew, str. 178-179 aj.

 

Li nepotlačoval ani vůdce náboženských komunit, jen se museli zřeknout pouličních bitek …

Ještě i v červenci 1964 (23 zabitých a stovky zraněných), v listopadu 1967 a počátkem června 1969 (4 zabití a 80 zraněných)

 

… a dohodnout se, než je osobně přijal.

Trevor Ling – Religion, str. 693: po provokacích mj. v Utusan Melayu jedná Lee Kuan Yew v září 1965 s Mezináboženskou organizací vůdců, až když si problémy vyříkali a vzájemné spory řešili.

 

Na podvracení sekulárního zřízení se jim stejně moc času nedostávalo.

sekulární zřízení: Trevor Ling – Religion, str. 692 a dále

 

Při špatném prospěchu muslimských Malajců z matematiky Li jejich tradiční autority naopak přiměl k doučování vlastní mládeže.

… aby dokázali držet krok s ostatními komunitami … Lee Kuan Yew – From Third World to First, str. 210-212

Trevor Ling – Religion, str. 706:

Not all of the island´s religious communities, however, are as economically or educationally disadvantaged as the Muslims.

 

V patriarchálním regionu se stát snaží vycházet vstříc i ženám …

Yap Mui Teng – The Demographic Base: na str. 467 autor uvádí již v 60. letech rozvíjené programy vzdělávání, antikoncepce a legální možnosti potratu, na str. 469 nedlouho poté veřejně deklarovaný cíl – připuštění i nulového populačního růstu a prostor pro usazení kvalifikovaných přistěhovalců.

Lee Kuan Yew – The Singapore Story: Memoirs of Lee Kuan Yew, str. 325-326: Lee popisuje své úsilí o emancipaci žen, které bylo přímo součástí volební kampaně jeho strany. K osvětové práci nakonec přemluvil vlastní manželku. Po svém vítězství vtělila jeho vláda Ženskou chartu (Women´s Charter) do singapurského zákonodárství.

 

… a homosexuálům.

Dnes již v Singapuru veřejně působí gay a lesbické komunity(, zatímco v sousední a dle některých kritérií „demokratičtější“ Malajsii se skutečná anebo domnělá homosexualita trestá mnohaletým vězením jak je zřejmé i z případu Anwara Ibrahima, který chtěl konkurovat premiérovi Dr. Mahathirovi). I současný singapurský premiér Lee Hsien Loong je podstatně vstřícnější – viz PM Lee Hsien Loong’s comments on homosexuality in Singapore http://www.youtube.com/watch?v=Y1h3KiD1GLE

 

S rušením trestu smrti a zaváděním sociálních dávek a jistot pro každého ale žádná konfuciánská země příliš nespěchá.

Sociopolitický fakt. Trest smrti se vykonává i v Japonsku.

 

Na běžné otázky novinářů Li poprávu odpovídal, že jeho strana mívá podporu nejméně dvou třetin voličů a mnozí „bílí“ do země přicházejí.

Dost povrchní otázky tohoto typu Lee Kuan Yewovi položil (ve svém novějším rozhovoru) 23.9. 2008 i sám Fareed Zakaria na http://www.youtube.com/watch?v=uLyPpUsNkAE

 

Až letos se do 87 členného parlamentu dostalo celých 6 zástupců opozice.

 

Americký vyučující Daniel A. Bell však v roce 1994 do místního odborného časopisu napsal o tamním ekonomickém nátlaku na kandidáty malých opozičních stran, o jejich ponižování, vyhazovech z práce a vytlačování do exilu. Opozici se tak nedostávalo více kvalifikovaných kandidátů k poskytnutí reálné alternativy moci. Větší svoboda by prý naopak pomohla zapojit více obětavých lidí do práce a omezila individualismus. Ćlánku se ihned z titulu malé opoziční Demokratické strany Singapuru chopil Bellův kolega z „National University of Singapore“, Dr. Chee Soon Juan. A okamžitě přišel o místo kvůli velmi spornému prohřešku. Téhož roku nebyla prodloužena smlouva ani samotnému Bellovi.

Daniel A. Bell – Beyond Liberal Democracy: Political Thinking for an East Asian Context

str. 161:

The drawbacks of „Confucian authoritarianism“ are even more evident in Singapore. Singapore is nominally democratic, but opposition candidates face retaliation in the form of bankruptcy, humiliation, and exile, with the result that few qualified individuals dare to contest the ruling People´s Action Party (PAP) at election time. In between elections, the government employs harsh measures against professionals and religious organizations critical of its policies. The predictable consequence is a pervasive atmosphere of fear in the country, as well as implicit encouragement for antisocial, narrowly self-interested behavior.

str. 210:

As it turns out, however, the PAP has not loosened its grip on national politics. 13 Any challenges to its political dominance are harshly met, with responses ranging from job sackings, public humiliation, and bankruptcy to forced exile. 14

13 One Singaporean academic who prefers to remain anonymous (for obvious reasons) told me that the real stumbling block to political liberalisation is Lee Kuan Yew himself and that the system will likely open up after his death. A more pessimistic view regarding the likelihood of political liberalisation is put forward by science fiction writer Yann Quero: he imagines a world in 2143 where Singapore, under the leadership of an englightened despot, remains the world´s only functioning state. Yann Quero, Le Procès de l´Homme Blanc (La Corneuve: Editions Arkuiris, 2005) 

14 See my book, East Meets West, chaps. 3 and 4. In Chapter 4 I argue that the PAP´s ruthless measures make Singaporeans more individualistic than they would otherwise be, and that there are good communitarian reasons for favoring more democracy in Singapore because the freedom of association and the right to run for the opposition without fear of retaliation are more likely to make people care about the good of others beyond their immediate circle of family and friends. I first put forward this communitarian justification for democracy in a Singapore publication („What Communitarianism is,“ Trends [a monthly publication of the Institute for Southeast Asian Studies, Singapore], 27-28 March 1993, i, iv), an argument that was explicitly quoted by opposition figure Dr. Chee Soon Juan in his first book, Dare to Change: An Alternative Vision for Singapore (Singapore: Singapore Democratic Party, 1994). Dr. Chee was a friend and colleague at the National University of Singapore who was sacked from his job on trumped up charges shortly after he joined the opposition Singapore Democratic Party. Not surprisingly, my contract at the National University of Singapore was not renewed in 1994.

Daniel A. Bell – Teaching political theory in Beijing

The willingness to put up with political constraints depends partly upon one’s history. In my case, I had taught at the National University of Singapore in the early 1990s. There, the head of the department was a member of the ruling People’s Action Party. He was soon replaced by another head, who asked to see my reading lists and informed me that I should teach more communitarianism (the subject of my doctoral thesis) and less John Stuart Mill. Naturally, this made me want to do the opposite. Strange people would show up in my classroom when I spoke about “politically sensitive” topics, such as Karl Marx’s thought. Students would clam up when I used examples from local politics to illustrate arguments. It came as no surprise when my contract was not renewed.

In comparison, China is a paradise of academic freedom. Among colleagues, anything goes (in Singapore, most local colleagues were very guarded when dealing with foreigners). Academic publications are surprisingly free: there aren’t any personal attacks on leaders or open calls for multiparty rule, but particular policies, such as the household registry system, which limits internal mobility, are subject to severe criticism. In 2004, state television, for the first time in history, broadcast the U.S. presidential elections live, without any obvious political slant. (I suspect that the turmoil surrounding the 2000 U.S. presidential elections, along with the 2003 U.S.-led invasion of Iraq, discredited U.S.-style democracy among many Chinese, and the government has less to fear from the model.) More surprisingly, perhaps, I was not given any explicit (or implicit, as far as I could tell) guidance regarding what I could teach at Tsinghua. My course proposals have been approved as submitted.

Oficiální postoj Lee Kuan Yewa k opozici … Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000, str. 125

Singaporeans were now more confident and wanted the PAP to know that they could not be taken for granted. In the 1984 election, we lost two seats, to JBJ in Anson and to Chiam See Tong, another lawyer and the secretary-general of the Singapore Democratic Party (SDP), in Potong Pasir. Chiam took a shrewder line than JBJ, more in tune with the sentiments of the population, that the PAP was doing a fair job, but could do better and should listen more to criticism. He improved his public standing. He and the people who made up the SDP were not the types to be used by the communists for their front activities. We treated him differently, extending him respect and latitude. We hoped that if he expanded, those who opposed us could gravitate toward a nonsubversive opposition.

            These opposition figures were unlike the formidable adversaries we had met in Lim Chin Siong and his comrades who were serious men, committed to their cause. Jeyaretnam was a poseur, always seeking publicity, good or bad.

 

… Článku se ihned z titulu malé opoziční Demokratické strany Singapuru chopil Bellův kolega z „National University of Singapore“, Dr. Chee Soon Juan. A okamžitě přišel o místo kvůli velmi spornému prohřešku. …

http://en.wikipedia.org/wiki/Chee_Soon_Juan

Chee was a lecturer in neuropsychology at the National University of Singapore when he joined the SDP in 1992.[2] The first election Chee contested was the 1992 Marine Parade by-election when his team won 24.5% of the votes. In 1993, a few months after Chee joined the SDP, the university terminated his employment for an alleged misappropriation of $226 and sued him for defamation when Chee contested the allegations. …

 

Až letos se do 87 členného parlamentu dostalo celých 6 zástupců opozice.

Po volbách 7.května 2011

 

Útrpné pohledy

I Mou Cung-san se snažil vyvarovat jednostranných pohledů. Rozlišoval dvojí pravdy. Extenzionální pravdy vědy o vnějším světě nezávislé na našem subjektivním postoji jsou hlavním tématem západní filosofie.

牟宗三   中国哲学十九讲,  讲, str. 18-22, 34-35

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture2.pdf, str. 1-3, 10).

Extenzionální pravdy jsou v citované publikaci uvedeny jako „外延 真理 (extensional truth)“ – wàiyán de​​ zhēn

 

Univerzálně však platí a osobní pocity přesahují i intenzionální pravdy metafyziky, umění a duchovna, i když jsou od subjektivních postojů neoddělitelné.

牟宗三   中国哲学十九讲,  讲, str. 22-27

str. 26: 真理可以普遍性°  个人情感没有普遍性,  比如杜甫, 当时那个主观情感没有人替代, 没有人° 可是个个人特殊情感真实相当普遍, 普遍内容普遍 (intensional universality) °

人人可以, 我们地方普遍°

Dá se mluvit o univerzální povaze u obou druhů pravdy. Osobní pocity vůbec univerzální povahu nemají, tak například řekněme, že když Tu Fu napíše báseň, nikdo další tehdy ony subjektivní pocity nemá, aby jej mohl nahradit, nenajde se ani nikdo, kdo by ji mohl napsat vyjádřit tak jako on. Ale jakmile byly zvláštní pocity tohoto jednotlivce zapsány v básni, tato báseň tak vlastně vyjádřila povahu skutečnosti, tím odpovídá univerzálnosti, a tento druh univerzálnosti je pak univerzálností intenzionální. V každém, kdo čte tuto báseň, se mohou probudit stejné city, nahlédneme tak tedy, že tato oblast je univerzální povahy.

Intenzionální pravdy jsou v citované publikaci uvedeny jako „内容 真理 (intensional truth)“ – nèiróng de​​ zhēn

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture2.pdf, str. 3-6, citace na str. 5).

 

… morálky … – v originále 道德dào – stejně jako část titulu výše v seznamu literatury uvedeného taoistického díla.

 

… duchovna​ … – v originále 宗教 zōngjiào – překládám raději jako „duchovno“ než „náboženství – religion, jak to stojí v anglickém překladu, protože ony 3 výše uváděné čínské duchovní směry se od západních monoteistických náboženství výrazně liší, jednak proto, že profesor Mou jinde kritizuje zaměřenost jen na zkoumání přírody nebo jen na Boha, dokonce mu nestačí ani zaměřenost na obojí.

 

„Logičtí pozitivisté“ prý ze své teze, že „metafyzická tvrzení“ nemají žádný kognitivní význam, nesprávně vyvodili závěr, že jsou proto jen emotivní …

牟宗三   中国哲学十九讲,  讲, str. 27

emotivní 情感

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture2.pdf, str. 6)

 

… a metafyzika nesmyslná.

牟宗三   中国哲学十九讲,  讲, str. 21-22

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture2.pdf, str. 3).

metafyzika 逻辑Mou mluví o „logických pozitivistech“ 逻辑实证většinou obecně, v textu ale zmiňuje Bertranda Russella

nesmyslná 没有意义

 

Profesor Mou vybízí Číňany k přijetí extenzionálních pravd: je třeba, aby se doučili vědu, ale hlavně demokracii!

牟宗三   中国哲学十九讲,  讲, str. 41

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture2.pdf, str. 15)

mj: 学科容易, 学民主政治°

Naučit se vědě je ještě snadné, naučit se demokratické politice je mnohem obtížnější.

John King Fairbank – China: A New History, str. 432

We may justifiably see the Chinese movement toward civil society as a historic trend without jumping to the conclusion that it must lead in China to the Western type of democracy with free elections, representative government, and human rights guaranteed by law. On the contrary, a Chinese type of democracy might have, for example, elections within status groups, representation by consensus and within a peer group, with the individual´s rights specified more narrowly than in the West.

 

Na druhou stranu stále důtklivěji upozorňoval Západ, že jen intenzionální pravdy mají co do činění se životem a morálkou, kolem nichž se točí čínská filosofie.

牟宗三   中国哲学十九讲,  讲, str. 14

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture1.pdf, str. 11)

život 生命

 

Nestačí pohled ven na přírodu ani vzhůru k Bohu – je třeba se zahledět i na člověka a do jeho nitra.

牟宗三   中国哲学十九讲,  讲, str. 15

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture1.pdf, str. 12), mj.:

基督教 永远 °  科学永远

Křesťané stále zůstávají vzdáleni venku, obracejí se směrem vzhůru. Věda je také stále zaměřena ven …

 

Pokud lidé nebudou vnímat a rozlišovat morální ryzost a provinění, nezabrání sebelepší technická řešení úpadku lidstva.

牟宗三   中国哲学十九讲,  讲, str. 15-16,   讲, str. 28-30

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture1.pdf, str. 11-12),

(http://www.fscpc.org/mouzongsan/pdf/Lecture2.pdf, str. 7-8).

Refeng Tang – Mou Zongsan on Intellectual Intuition, str. 341:

Mou considered moral practice to be the blind spot of Western culture, and this also rendered Western religion empty. „With its blind morality and empty religion, even its science, technology and democratic politics cannot lead society to its perfect state. This is the flaw of Western culture“ (Mou, 1985, p. 156). „Where morality is blind, people turn to make a fetish of science as something omnipotent and think that all problems can be solved when we have enough scientific knowledge. At that point, there is nothing that can be called fate. This is the ignorance and conceit of shallow rationalists“ (Mou, 1985, p. 157).

 

Tváří v tvář výzvám jižní a východní Asie ztrácejí na síle teze o nezastupitelnosti „západní civilizace“ a výhružky jejích duchovních či politických vůdců ve stylu: já vám předvedu islám nebo komunismus, a ještě rádi přijdete za námi. Kardinále Vlku, islám dnes není jedinou reálnou duchovní ani myšlenkovou alternativou!

Miloslav Kardinál Vlk – Bilanční rozhovor – 2. část

http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=397

8. … Ani demokracie sama není samospasitelná, není-li zakotvena v Bohu. Tohle věděl T. G. Masaryk a bohužel jsme na to po roce 1990 nenavázali. Mám zkušenost z mnoha přednášek v západní Evropě po pádu komunismu, jak posluchači toto svědectví brali. Jde o to, abychom je opravdu vážně brali i my sami. Pak můžeme být přesvědčivými svědky toho, že obstát může jen takové dílo, které se pevně opírá o Kristův kříž. Obstojí právě proto, že odtud vychází tolik potřebná naděje. …

Jiné alternativy jsou srovnatelné s islámem, u nás se navíc hlásí k buddhismu (většinou jeho formám ovlivněným konfuciánstvím) více lidí než k islámu. Nedá se říci, že by demokracie ve východní a jihovýchodní Asii vůbec nefungovala a nerozvíjela se, neměla tam velké perspektivy. A to mezi rodinami lépe fungujícími právě díky etice méně závislé na náboženském světonázoru (viz výše i níže), ale i mnoho z „našich“ Vietnamců a Číňanů mají dobré důvody tyto věty odmítnout.

21. … Takže je nutno počítat s tím, že pokud se nezmění vztah Evropy k vlastním kořenům, že se Evropa bude islamizovat.

Na výše řečené se dá latinou (kterou má p. kardinál tak rád) odpovědět lapidárně: non sequitur (nenásleduje, nevyplývá). A nejen teoretických, ale i reálných a pravděpodobných alternativ je víc.

 

Lidé na Dálném východě mají nižší kriminalitu, větší smysl pro řád a jsou v mnoha ohledech ukázněnější než Evropané kdykoli v historii.

Na Dálném východě se téměř nekrade. A mají i méně než 1 vraždu na 100 000 obyvatel za rok. V Evropě jich bývá na stejný počet několik, v USA v průměru víc a v Latinské Americe i desítky nebo stovky – viz statistiky Interpolu.

 

A přitom tam náboženští vůdci světskou moc a výlučnou roli při výchově mládeže buď neměli, …

Nikde v konfuciánském prostředí nehrála žádná církev, žádné náboženství tak ideologicko-mocensky dominantní roli jako římskokatolická církev, papežství či koncily ve středověké latinské Evropě. Například korejské hwarangy (družiny pro výchovu mládeže) seznamovaly mladé lidi se všemi tehdejšími tam známými duchovními směry. A konfuciánství bylo spíše sekulárním myšlenkovým směrem či ideologií, avšak ani ono nemělo tak absolutní vliv – viz výše. Nemluvě o buddhistických univerzitách severní Indie (Nálanda, Vallabhí, Vikramašíla, Ódantapurí, Džagadalala a Sómapurí), kde se studovaly i ne-buddhistické myšlenkové a filosofické směry, zničených později muslimskými nájezdníky.

Typický autisticky laděný monolog autora, který vězí v západních stereotypech minulosti a není otevřen ani potenciálu staletého a v praxi fungujícího konceptu organické solidarity sociologa Émila Durkheima:

Roman Joch – Alexis de Tocqueville – génius demokratického věku

Ctnosti! Tady je jádro problému: Tocqueville považoval ctnosti za nezbytné pro udržení svobody v demokratické společnosti, moderní liberalismus považuje ctnosti za irelevantní, nebo dokonce podezřelé. A věci zhoršuje ještě víc i to, že v rámci celé společnosti jsou ctnosti nemyslitelné bez náboženství. Tocqueville proto považoval náboženství, konkrétně křesťanství, za jednu ze dvou naprosto zásadních podmínek toho, aby se demokracie nezvrhla v tyranii (tou druhou je decentralizace). Pokud je v zemi tyranie či diktatura, lidé nemusí být ctnostní – mohou být jacíkoli, a vládce je už k poslušnosti donutí – silou. Pokud však máme demokracii – v níž lidé jsou zároveň vládci i ovládaní – aby se nestali kolektivním tyranem, je nezbytné, aby byli ctnostní. V demokracii zachrání svobodu lidí před lidmi samými jen jejich ctnosti, nic jiného. Toto bylo, mimochodem, mínění i otců-zakladatelů americké republiky. Její ústavu a svobodné instituce považovali za vhodné jen pro lidi nábožensky založené, nikoli pro žádné jiné. Takže v jejich pohledu – a v Tocquevillově pohledu – náboženství je nutnou podmínkou svobody. V pohledu moderního liberalismu je však jejím nepřítelem a proto moderní liberalismu vede proti náboženství vyhlazovací válku, která pokračuje ještě dnes, a to s narůstající intenzitou. Dva tak rozdílné názory na vztah náboženství a svobody, jaké panují mezi Tocquevillem a moderním liberalismem, jen tak snadno nenajdeme. Vskutku, moderní společenský řád, jaký existuje např. v Evropě, považuji za postavený na křehkých základech; a má-li nám být Tocqueville prorokem, budoucnost toho řádu není nijak skvělá.

 

…nebo byli od mocenských nástrojů brzy odstřiženi.

V Číně v roce 845 byla buddhistická obec či církev (dříve vyňatá z daní) nakrátko pronásledována a až dodnes oslabena císařem Wu-cungem. V Koreji byl buddhismus (který ale ani dříve neměl výlučné postavení) velmi citelně omezován nedlouho po nástupu dynastie Čoson / Joseon (1392-1910). Ale jeho vyznavači nebývali systematicky vyhlazováni jako jinověrci ve většině Evropy do relativně nedávné doby.

 

Při konfrontaci s jinými kulturami slábnou i důvody proč je třeba programově pěstovat zrovna „evropskou identitu“ a tím přibouchnout dveře pozoruhodným vymoženostem, které vznikly o kus dál. A to navíc u národů, které Čechům nikdy neublížily.

Je přece „logické“ se přátelit namísto několika neblaze proslulých (a České země v historii okupujících) evropských národů spíše s těmi národy, kteří nikdy tuto malou zemi neokupovali, nepronásledovali a neusmrcovali její obyvatele. A dá se čekat od změn ve směru posílení „Evropy“, že tato změna si vynutí zvýšenou izolaci vůči světu za jejími hranicemi. Dvě strany téže mince.

 

Konfuciánci jsou přitom zdvořilí hosté a stav západní společnosti příliš často nekomentují.

Mimochodem, „objektivní, nestranný“ se čínsky řekne客观 guān – kche-kuan, což doslovněji přeloženo může znamenat i „hostův pohled“.

I Vietnamci říkají, že se jim u nás prý líbí, na dotazy zdvořile chválí Českou republiku, i když ta má k dokonalosti a vstřícnosti k nim daleko.

Konfucius – Rozpravy 1.10.

(Průšek) Pravil C´-čchin C´-kungovi: Přijde-li náš Mistr do nové země, vždy se mu podaří vypátrat zásady její vlády. Docílí toho tím, že klade otázky, nebo mu to lidé říkají sami od sebe? Pravil C´-kung: Náš Mistr dociluje všeho tím, že je srdečný, upřímný, zdvořilý, umírněný, povolný. To je způsob, jakým se náš Mistr dotazuje – způsob zajisté velice rozdílný od způsobu, jakým se lidé obyčejně dotazují.

(Vochala) Ziqin se otázal Zigonga: „Když Mistr přijde do nějakého státu, pak se tam jistě dozví o tamějším způsobu vládnutí – musí však o to někoho požádat, anebo mu to oni sami řeknou?“ Zigong odpověděl: „Mistr toho dosáhne svou vlídností, laskavostí, uctivostí, prostotou a skromností. Není-liž tento způsob, jakým toho Mistr dosahuje, zcela odlišný od způsobů, jakými toho zpravidla dosahují ostatní?“


















































 

 

 

Jen občas jim unikne útrpný pohled na naše slumy, ghetta, povalující se narkomany a opilce, graffiti, veřejná prostranství plná psích i lidských výkalů, moče a nakažených injekčních stříkaček.

Mj.: Autor těchto řádek cestoval v roce 1997 s čínským studentem a začínajícím vědcem, který utekl do USA po tragédii roku 1989, a postřehl mj. jeho útrpný pohled při projíždění otřesnými slumy Chicaga a jeho dříve slavného ocelářského předměstí Gary. Číňan věřil, že až bude jeho vlast na srovnatelné materiální úrovni, její lidé tam něco takového nedopustí.

Autor si dále srovnával města Dálného východu a Západní Evropy: za stejného materiálního bohatství jsou ta první mnohem čistší a upravenější. Srovnával si mimo jiné města s nejznámějšími plážemi Koreje a Francie: město Cannes má předměstí plná odpadků, daleko neupravenější než zadní kouty města Pusanu / Busanu. Hlavní pláž v Cannes je sice téměř stejně pěkně upravená jako pláž Haeundae na předměstí Pusanu, ale na rozdíl od ní v evropském Cannes hluční bezdomovci znečišťovali hlavní promenádu města, aniž by jim kdokoli cokoli vytknul.

 

 

 

Buďme rádi, že je máme

Kdyby však byli při posuzování jiných kultur tak neomalení a vnucovali své představy jiným  tak, jak to leckdy činí lidé našeho židovsko-křesťansko-islámského okruhu, mohli by se nás cynicky optat: Chcete společnost, v níž udávají tón zákonem nepostižitelné tlupy násilníků, narkomanů, alkoholiků, žebráků a bezdomovců z přesvědčení? Chcete vidět ve zločincích jen oběti společnosti a řádné občany trestat za ty detaily, za něž záměrně bezprizorné potrestat nemůžete a nesmíte? Výborně, rozšiřujte dále práva jednotlivců, oslabujte pozici učitelů a autorit, …

Lee Kuan Yew – From Third World to First, The Singapore Story 1965-2000, str. 491-492:

There is no Asian model as such, but there are fundamental differences between East Asian Confucian and Western liberal societies. Confucian societies believe that the individual exists in the context of the family, extended family, friends, and wider society, and that the government cannot and should not take over the role of the family. Many in the West believe that the government is capable of fulfilling the obligations of the family when it fails, as with single mothers. East Asians shy away from this approach. Singapore depends on the strength and influence of the family to keep society orderly and maintain a culture of thrift, hard work, filial piety, and respect for elders and for scholarship and learning. These values make for a productive people and help economic growth.

            I stressed that freedom could only exist in an orderly state, not when there was continous contention or anarchy. In Eastern societies, the main objective is to have a well-ordered society so that everyone can enjoy freedom to the maximum. Parts of contemporary American society were totally unacceptable to Asians because they represented a breakdown of civil society with guns, drugs, violent crime, vagrancy, and vulgar public behavior. America should not foist its system indiscriminately on other societies where it would not work.

            Man needs a moral sense of right and wrong. There is such a thing as evil, and men are not evil just because they are victims of society. I said in Foreign Affairs [February 1994] that many of the social problems in the United States were the result of erosion of the moral underpinnings of society and the deminution of personal responsibility. Some American liberal intellectuals had developed the theory that their society had advanced to a stage where everyone would be better off if they were allowed to do their thing. This encouraged Americans to abandon a moral or ethical basis for society.  

Jan Macháček – Svět viděný z Asie: Morálka a demokracie očima Lee Kuan Yewa

Lee je velkým kritikem Spojených států. Podle něj je tu příliš velká zločinnost, existují tu extrémní sociální rozdíly, příliš velká práva jednotlivců omezují práva komunity jako celku. Kriminálníci v euroamerických civilizacích často unikají trestu, protože právo s presumpcí neviny příliš chrání jejich lidská práva. Podobně jsou prý zájmy celé americké komunity podřízeny lidským právům obchodníků a uživatelů drog. Singapuru umožnil vyřešit problém s drogami přístup k právu vycházející z asijských hodnot: v zemi se uplatňuje trest smrti za přepravu a obchod s drogami, policie má možnost kontrolovat moč a testovat ji na přítomnost drog každému, kdo se „chová podezřele“. Když je trest pozitivní, následuje povinné léčení. Něco podobného by v USA bylo považováno za protiústavní narušení soukromí občana. Zločinnost spojená s drogami vzkvétá, drogy jsou běžně přítomny ve školách, kde se množí i případy násilí. Úroveň vyučování a disciplína v amerických školách klesá. Ze špatných studentů se stávají špatní pracovníci. A kruh se uzavírá.

Pozici a autoritu učitelů oproti „kulturní revoluci“ v pevninské Číně posílil Teng Siao-pching.

John King Fairbank – China: A New History, str. 432

China´s attempts to imitate the democratic procedure used in other countries have got very mixed results. And until Western democratic regimes have a more effective way of curbing corruption and maintaining public morale, these examples of democratic government may fail to win public approval in China. We outsiders can offer China advice about the overriding need for human rights, but until we can set an example by properly curbing our own media violence and the drug and gun industries, we can hardly urge China to be more like us. Instead, we must scrutinize the adequacy of our basic assumptions about the Chinese scene.

 

Chcete … řádné občany trestat za ty detaily, za něž záměrně bezprizorné potrestat nemůžete a nesmíte?

Za přestupky, znečišťování veřejných prostranství, za černou jízdu tramvají …

 

… zavádějte daleko od lidí neprůhledné centrální instituce, sociální dávky, sjednocujte si Evropu. Rušte nebo oslabujte místní instituce, které ještě fungují a do kterých i obyčejní lidé ještě mohou nahlédnout – národy a jejich parlamenty, státnost a státní hranice, jež si samy konfuciánské země bedlivě střeží. Teroristé se budou pohybovat ještě lépe.

Hranice konfuciánských zemí byly tradičně pevnější a méně prostupné než například v Evropě, Americe, starověké Indii … I nyní není cestování ani mezi konfuciánskými zeměmi s demokratickým kapitalismem tak rozšířené jako mezi jednotlivými zeměmi Západní Evropy. Kromě pomalých a málo četných trajektů i na jiná místa a některých leteckých linek jezdí hlavní a zdaleka nejefektivnější námořní spoj – nepříliš velké vznášedlo či raketa mezi korejským Pusanem a japonskou Fukuokou (2 hodiny 55 minut) jen 5 krát denně (mezi zeměmi s 50 a 130 milióny obyvatel). Srovnejme si toto s hustotou provozu trajektů na La Manche nebo severoevropských úžinách.

 

Jen vám pak do nich asi před nimi i vámi uteče za ochranou našich hranic ještě více spořádaných a kvalifikovaných lidí ze Západu, než jich tam je již dnes. Posílí již tak dost vysoký myšlenkový potenciál východoasijských zemí.

Na rozdíl od Indie, Srí Lanky ap. zůstal v Singapuru i po vyhlášení samostatnosti poměrně velký počet „bílých“ Britů a lidí ze „Západu“: někteří se sice vystěhovali, ale mnoho nových naopak do města-státu přibylo. I v Číně je nyní dost kvalifikovaných lidí ze „Západu“.

 

Jestli se vám to ale nelíbí, máte šanci: pokud ještě budou u vás přistěhovalci z konfuciánských zemí, budou se sami starat o pořádek a vaši neschopnou a samovolně se rozkládající západní civilizaci zachraňovat. I tak, jako to již v dubnu 1992 za všeobecného plenění města Los Angeles namísto vystrašených policistů činili s revolverem v ruce korejští zelináři.

http://en.wikipedia.org/wiki/1992_Los_Angeles_riots At approximately 6:45 p.m., Reginald Oliver Denny, a white truck driver who stopped at a traffic light at the intersection of Florence and South Normandie Avenues, was dragged from his vehicle and severely beaten by a mob of local black residents as news helicopters hovered above, recording every blow, including a concrete fragment connecting with Denny’s temple and a cinder block thrown at his head as he lay unconscious in the street. The police never appeared, having been ordered to withdraw for their own safety, although several assailants (the so-called L.A. Four) were later arrested and one, Damian Williams, was sent to prison. Instead, Denny was rescued by an unarmed, African American civilian named Bobby Green Jr. who, seeing the assault live on television, rushed to the scene and drove Denny to the hospital using the victim’s own truck, which carried twenty-seven tons of sand. Denny had to undergo years of rehabilitative therapy, and his speech and ability to walk were permanently damaged. Although several other motorists were brutally beaten by the same mob, Denny remains the best-known victim of the riots because of the live television coverage. …  [edit] Second day (Thursday, April 30)

Although the day began relatively quietly, by mid-morning on the second day violence appeared widespread and unchecked as heavy looting and fires had started being witnessed across Los Angeles County. The Korean American community, seeing the police force’s abandonment of Koreatown, organized armed security teams composed of store workers, who defended their livelihoods from assault by the mob. Open gun battles were televised as Korean shopkeepers were forced to shoot at the mob to protect their businesses, and most likely their lives, from crowds of violent looters.

John R. Searle – The Construction of Social Reality, str. 90-91 (pohled již slavného amerického kalifornského filosofa): And what is at stake? It is tempting to think that such institutional structures as property and the state itself are maintained by the armed police and military power of the state, and that acceptance will be completed where necessary. But in the United States, and in several other democratic societies, it is the other way around. The armed might of the state depends on the acceptance of systems of constitutive rules, much more than conversely. This was apparent at the time of the well-televised street riots in Los Angeles in 1992. Looters walked out of stores carrying valuable property while the police pointed their guns at them and ordered them to stop. The looters simply ignored the police, with no further consequences. „Why are you doing this?“ asked one reporter. „It´s free,“ the thief replied. All this was watched by millions on television. The police power of the government is usable only against very small numbers, and even then on the assumption that nearly everyone else accepts the systems of status-functions. Once the number of lawbreakers is more than tiny, the police typically retreat to the station house, or put on a ceremonial show of acting as if they were enforcing the law, as in Los Angeles, or quite often arrest the law-abiding citizenry. In Berkeley during the same period of rioting and looting, a store owner was arrested because he had armed himself with the intent of defending his store, and this arrest occurred while looters robbed nearby stores unhindered by the police. In many democratic societies, once the number of lawbreakers reaches critical mass, the police force is largely for show.

… budou se sami starat o pořádek a vaši neschopnou a samovolně se rozkládající západní civilizaci zachraňovat.

Osobní postřeh autora článku z cest: Číňané v Šanghaji panorama nábřeží se známými starými mrakodrapy „The Bund“ nechávají být a nové mrakodrapy stavějí až o kus dál. Zato Američané stavějí i v posledních desítkách let nové mrakodrapy i v nejstarších částech Philadelphie. Číňané tedy panorama i nepříliš starých památek cizinců z jejich tehdejších licencí památkově chrání lépe než Američané chrání panorama jednoho ze svých vlastních nejvýznamnějších starých historických měst.

… samovolně se rozkládající západní civilizaci …

Ještě jednou onu citaci od Daniela Bella – Daniel A. Bell – Beyond Liberal Democracy: Political Thinking for an East Asian Context, str. 210

A more pessimistic view regarding the likelihood of political liberalisation is put forward by science fiction writer Yann Quero: he imagines a world in 2143 where Singapore, under the leadership of an englightened despot, remains the world´s only functioning state. Yann Quero, Le Procès de l´Homme Blanc (La Corneuve: Editions Arkuiris, 2005)