ORIENTACE STUDOVNA Sobota 13. dubna 2013 LIDOVÉ NOVINY IV, str. 24 

 

ZDENĚK ZACPAL

překladatel

Letos oslaví devadesátiny Lee Kuan Yew (李光耀, Lǐ Guāngyào). Muž, o němž zesnulá britská premiérka Margaret Thatcherová prohlásila, že četla každou jeho řeč a že se nikdy nemýlil. Pro Tony Blaira to byl „nejbystřejší vůdce, kterého kdy potkal“. Muž, který vydupal z chudého a lidnatého ostrova nejzelenější, nejspořádanější a nečistší velkoměsto – Singapur. Obchodní velmoc, která v příjmu na hlavu již překonala Švýcarsko a USA, o Brtánii nemluvě.

K nejnovější – únorové knize rozhovorů s ním s titulem Náhledy Velkého mistra na Čínu, USA a svět napsal úvod někdejší ministr zahraničí USA, Henry Kissinger. Toho prý „žádný světový vůdce nenaučil víc“. Přitom Lee Kuan New je asi nejserióznějším oponentem šíření západního modelu liberální demokracie ve světě. Na rozdíl od kritiků Západu typu Kim Ir-Sena, Roberta Mugabeho nebo Fidela Castra ale dokázal svým občanům zajistit bezpříkladný blahobyt a vládu práva.

 

Pořádek, stabilita, prosperita

Lee byl premiérem Singapuru přes třicet let (1959-1990) a i poté si zachoval značný vliv na politiku ostrovního státu. Zažil britské impérium („mysleli jsme si, že tu bude ještě tisíc let“) japonskou okupaci („velmi krutí lidé…“) i komunistickou subverzi („kdybych tušil, jak nebezpeční jsou protivníci, nikdy bych do politiky nešel“). Jen náhodou unikl při japonské razii zastřelení a jen málo chybělo v 50. létech, aby se dnešní výspa volného trhu, Singapur, stala komunistickou zemí (bylo to v době rozsáhlého komunistického povstání v sousední Malajsii). A byla to do značné míry právě zásluha Lee Kuan Yewa, premianta práv v Cambridgi, že se tak nestalo.

Singapurské děti vítají v roce 1945 po kruté japonské okupaci návrat britských sil

 

Založil Stranu lidové akce (PAP), dokázala porazit komunisty. Zpočátku používala PAP levicvou rétorku. „Neměli jsme na výběr. Komunisté ovládali noviny, odbory, čínské spolky, studentské spolky…“. Ale Lee vyhrál první všeobecné volby v roce 1959 a pak i následujících sedm voleb. Bojkotování voleb komunisty umožnilo PAP ve většinovém volebním systému dlouhodobě obsadit téměř celý parlament a stanovit svoje pravidla hry. Kontinuita její moci přinesla lidem stabilní právní prostředí, spolehlivé instituce a možnost zapustit kořeny: na 90% bytů vlastní samotní jejich obyvatelé. „Je to takový jejich malý stát ve státě. A kdyby jejich synové museli bojovat, ví, že bojují i za svůj dům“.

Lee respektoval různé tradice a zajistil i na malém ostrově čtyřjazyčnou legislativu. Na druhé straně omezil vliv odborů a nechal zavést individuální zdravotní účty. Nebyl bytostný demokrat. Stabilitu vždy upřednostňoval před svobodou. Omezil například svobodu médií: „Singapur není Západ. Jestli s něčím nesouhlasíme, tak je to přesvědčení, že tisk je čtvrtá moc. Naše společnost je zranitelná, je složitou rasovou, etnickou a náboženskou směsí. Nemůžeme si dovolit americký koncept jakéhosi trhu myšlenek na úkor harmonické a stabilní společnosti. Jinak skončíme v periodických explozích rasových nepokojů“.

A byl to právě pořádek, stabilita a pokojná atmosféra „prvního světa“ v prostředí „světa třetího“ posléze na ostrov přilákala finance, talenty i obdiv ze zahraničí a nejnovější technologie.

Neodepisujte USA!

Lee Kuan Yew počítá s vládou PAP ještě nejméně na dalších 10 let. Svou stranu nemůže popsat standardním pravo-levým slovníkem. Není fixovaný na žádnou zvláštní teorii ani ji nevypracovává. Vybírá si taková opatření, která doma či v zahraničí fungují. Zkoumá principy jen toho, co se mu osvědčí ku prospěchu a dobrému životu lidí. Při aplikaci něčeho nového si vždy ponechává otevřená zadní vrátka pro alternativní postupy. Brzy nahlédl meze socialismu a dokázal, že volný trh a velké mezinárodní korporace mohou přinést zemi blahobyt.

Lee Kuan Yew i ve svých skoro devadesáti letech pilně glosuje domácí i mezinárodní scénu. Největší problém současnosti vidí v eurozóně. Pokud se nepodaří zvládnout řeckou dluhovou krizi, ta zachvátí Portugalsko, Španělsko a Itálii a na konci řetězové reakce budou tratit i USA a Čína.

USA se všemi svými dluhy, rozpočtovými schodky nejsou ani tváří v tvář rostoucí Číně zdaleka odepsané natolik, aby zaujaly pozici druhořadé velmoci. V historii již nejednou prokázaly schopnosti obnovy a oživení. Mají svěží myšlení, nové technologie a schopnost vynalézat. Jsou přitažlivé pro talenty z celého světa a přístupné svým jazykem. Na druhé straně nemají při svém jednání ve světě náhled do myšlení, historie, fungování a reálií jiných kultur, za což platí i vojenskými neúspěchy. Bylo by ale škoda, kdyby záplava Hispánců jedinečnou tvářnost země i třebas jen částečně pozměnila.

Čína, největší hráč v dějinách, chce být zemí mocnou a vyspělou a ne jen čestným členem západního společenství. Studuje dějiny světových velmocí a snaží se poučit z historických chyb hlavně Německa, Japonska a Sovětského svazu. Nechce rozvrátit dosavadní světový pořádek a dostat se do křížku s USA, neboť to by zastavilo její růst. Ví, že vojenských schopností USA ještě pěkných pár desítek let nedosáhne.

Nebezpečí vidí Lee v tom, že její mladí, nyní vychováváni v duchu vlastenectví, nevnímají palčivě historické nástrahy, které daly generaci jejich dědů za vyučenou. Přijetím liberální demokracie by Čína zkolabovala. Bez monopolu komunistické strany na moc by došlo k rozpadu obrovské země a válkám jako ve 20. a 30. letech 20. století. Vynucování západních standardů lidských práv jsou neúčinná, nechápou kulturní rozdíly a problémy neřeší. Je spíš na místě posilovat svazky Číny se světem a neponižovat ji. Země postrádá tradice celoplošné demokracie: její hlavy se v její historii nesčítaly, ale usekávaly. V zemi půjde spíše o dlouhý evoluční proces, přičemž v příštích 50 let se její poměry přece jen výrazně změní.

Čínský chrám Thian Hock Keng, 天福宫, Tiānfú Gōng či Thian-hok-kiong – čili Chrám nebeského štěstí: taoisticko-buddhisticko-konfuciánský komplex

– a jedna z nejstarších památek Singapuru (1839)

Číňané si nyní, ve věku lidských práv, uvědomují, že mají-li mít i mezi samotnými rozvojovými zeměmi, s nimiž čile obchodují, vůbec nějakou reputaci, nesmějí se k vlastním lidem chovat zcela barbarsky. Výhoda Číny spočívá v její pracovní síle a ekonomickém vlivu, ale země dobře zná svou závislost na dovozu surovin. Cizince těžko asimiluje a nepřiláká takový podíl talentů odjinud jako USA anebo i anglicky hovořící Singapur. Problémem je také s jinými nekompatibilní jazyk, malá míra svobody myšlení, kulturní zvyklosti, upřednostňující poslušnost před tvořivostí, privilegia straníků, absence vlády zákona a možné sociální nepokoje. Takže ani za desítky let nebude Čína moci Asii dominovat. Pravděpodobnost, že Čína na této cestě ztroskotá, tipuje Lee v poměru 1:5.

Čínský reformní komunistický vůdce Teng Siao-pching se rád od Leeho lecčemu přiučil

 

Národnostně rozdrobená Indie obdobně jako mnoho dalších „osvobozených“ zemí promrhala 40 let ústředním plánováním, které zavedl Néhrú. Nyní má v čele vynikající odborníky, kapitálový trh, bankovní i právní systém, ale v nižších patrech mnoho nekvalifikovaných. IT sektor mnoho lidí nezaměstnává a průmyslovou výrobu nenahradí. I po reformách v roce 1991 brání byrokracie, kastovní systém, četné dotace, nepružnost pracovního zákoníku a nepřítomnost materiální infrastruktury, využití lidského potenciálu. Budoucí nejlidnatější země ale může alespoň trochu vyvážit dominanci Číny.

Radikální netolerantní islamismus po světě šíří hlavně Saúdská Arábie. Ve zbohatlé a tudíž pro mnoho chudých muslimů atraktivní zemi jsou duchovní ochotni podporovat svou vládu, jen když jim ta z ropy poskytne prostředky na zřizování medres, vymývajících dříve tolerantním národům mozky. Spolu se zbraněmi masového ničení představuje hnutí velkou hrozbu. Nevyřešený a hnisající problém Izraele a Palestinců a okupace palestinských území s podporou USA je jen jednou z příčin, ale ani jeho eventuální vyřešení neodstraní dlouhodobý problém: „Nad radikálními muslimy mohou nabýt vrch jen umírnění muslimové, nikdo jiný.“

 

Pár ran holí neuškodí

Svou výchovou Lee vrostl do konfuciánství a jeho přesvědčení, že společnost funguje nejlépe tehdy, když každý chce být „junzi“ – ušlechtilým člověkem, gentlemanem, tedy tím, kdo nechce žít jako parazit, nechce činit zlo druhým, chce dobro, je dobrým občanem i přítelem, chová úctu ke svým rodičům a je své ženě věrný. Lee tomu dostál: se svou manželkou Kwa Geok Choo (柯玉芝, Kē Yùzhī) (také mimořádně právničkou) tvořili harmonický pár a stihli před její nedávnou smrtí ještě oslavit diamantovou svatbu.

Lee Kuan Yew přitom obdivoval i tradiční britské ctnosti. „Když jsem poprvé vylezl v Londýně z vlaku, na Trafalgar Square jsem viděl stánek s novinami. Bez prodavače. Lidé si brali noviny a peníze házeli do krabice, odkud si také brali zpět drobné. Říkal jsem si, že tohle je skutečně civilizovaná země.“ Jenže to bylo před šedesáti lety a Lee brzy došel k názoru, že „není nic, co bychom nedokázali stejně dobře jak kolonizátoři nebo lépe.“

Západ se svým povinně měkkým přístupem vydává na ostraňování graffiti milióny.

Tohle si v Singapuru nikdo nedovolí

 

Většina neřešitelných problémů západního světa pramení podle Lee Kuan Yewa z přemrštěných práv jednotlivce na úkor společnosti. Důsledkem je pak zejména v USA rozvrat tamní občanské společnosti, plno zbraní, násilí, zločinnosti, přepadání lidí na veřejných prostranstvích. Zločinci mají příliš velkou šanci uniknout trestu. Důsledkem drog je pak nekázeň ve školách, polovzdělnaost a špatná práce. V Singapuru jsou i za drobné prohřešky tresty přísné, bez ohledu na to, že mohou vzbudit mezinárodní odpor. Když americký student Michael P.Fay ukradl dopravní značky a poničil řadu aut, dostal za opakovaný vandalismus čtyři rány holí – přes protesty Billa Clintona. „Když se ten chlapec vrátil do Ameriky, zdrogoval se a zbil svého otce. Takže kdo měl pravdu? Jsou lepší jejich měkké metody nebo naše tvrdé metody?“ Ostatně, i sám byl bit za pozdní příchody ve škole. „Nechápu, co mají západní pedagogové proti tělesným trestům. Nijak mi to neuškodilo. “

Nad zájmy jednotlivce mají mít přednost zájmy společnosti. I Singapur poskytuje podporu asi 20-25% sociálně nejslabším, aby zmírnil dopady trhu. Přerozdělování ale odmítal: „Lidé si nejsou rovní. Nikdy nebudou. A já nejsem Bůh, abych to změnil. Můžu jim leda dát k dispozici dobré školy, Ať se snaží.

K úspěšné proměně jakékoli společnosti je dle jeho názoru třeba 1) odhodlaného vedení, 2) účinné administrace a 3) sociální disciplíny. Lidská společnost potřebuje více disciplíny a méně demokracie. Ta neumí odstranit, jak je zřejmé i ze sousedních Filipín, bídu, korupci a politický chaos.

 

Vůdcovství je vrozené

 

Zleva: Margaret Thatcherová, Lee Kuan Yew a jeho manželka Kwa Geok Choo (Associated Press)

Politik musí mít zájem o lidi – ti to vycítí. Pokud neochvějně bojuje s protivenstvími, vytvoří si s nimi důvěrné pouto. Dle Leeova názoru je nejméně 70% lidských schopností dáno geneticky: „Geny předávané dalším generacím jsou velmi důležité. Musíme přimět vzdělané lidi, aby plnili svou ´povinnost´. Jenom ještě nevím, jak…“ (nutno říct, že v tomto Lee neuspěl a vzdělané Singapuřanky mají dětí čím dál tím méně…). Vůdcem se člověk již rodí, vůdce musí umět přesvědčit, nadchnout – a umět prosadit i nepopulární řešení. Snaží-li se zalíbit za každou cenu, je slabý: „Pokud se mne nikdo neobává, nemám žádný význam. Je třeba, aby mne brali vážně, když něco říkám a abych před příštími volbami mohl něco voličům ukázat.“

Orchidej Dendrobium Margaret Thatcher v Národní zahradě orchidejí: ta se nachází v Singapurské botanické zahradě, každodenně otevřené od 5.00 do 24.00, do níž jako celku návštěvníci neplatí žádné vstupné

Ve své starší autobiografii ocenil Lee Margaret Thatcherovou, ale nedávno vynesl tři další vůdce: De Gaulla a Churchilla, kteří prokázali odvahu a ani po porážkách se nevzdávali. Třetím, a vlastně největším politikem posledních desítek let je mu čínský komunistický vůdce Teng Siao-pching (鄧小平, Dèng Xiǎopíng). Ano, právě ten, který sloužil i Maovi a v roce 1989 dal zelenou zákroku proti studentům na Tchien-an-men. Po Maově smrti totiž zachránil nelidnatější zemi před celkovým kolapsem, dokázal přesvědčit starou gardu komunistů k obratu ke kapitalismu, svými reformami vyprostil stamilióny Číňanů z chudoby a po stovkách let jim konečně dal realistickou naději a zdravé sebevědomí.

Mocenská struktura v těžkých časech zabrání anarchii a chaosu. Když Michail Gorbačov prohlásil, že se lidé již více nemusejí bát KGB, zatajil se Leeovi dech. Při setkání s ním však Lee viděl, jak je sovětský vůdce zmatený: „skočil do hlubokého bazénu, aniž by se naučil plavat.“

Vláda má poskytnout rámec pro naplňování potřeb lidí a dát každému příležitost, aby mohl ze sebe vydat to nejlepší. Singapur je řízen tak trochu jako firma. Ne nadarmo přijal systém výběru kádrů od společnosti Shell. Nejlepší pro vládu je jmenovat nejnadanější osobu to té nejobtížnější funkce. Schopným a obětavým ministrům náleží odpovídající plat – a to největší na světě (premiér si příjde na tři miliony dolarů ročně, ministr na zhruba dva miliony).

Lee Kuan Yew uznává i své politické chyby. Trvá ale na tom, že všechno dělal s poctivými úmysly. I těch několik uvěznění bez rozsudku v časech ohrožení: „musíme uvěznit lidi bez soudu, pokud jsou komunisté, šovinisté nebo náboženští extrémisté. Pokud to neuděláte, země skončí v ruinách“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BIBLIOGRAFIE

Lee Kuan Yew – The Grand Master’s Insights on China, the United States and the World

Graham Allison, Robert D. Blackwill, Ali Wyne, Foreword

Vydal The MIT Press, Cambridge, Massachusetts 2013, 232 stran.

 

Conversations with Lee Kuan Yew

Citizen Singapore: How to Build a Nation in Giants of Asia

Tom Plate

Vydal Marshall Cavendish, Singapur 2011, 211 stran.

 

The Singapore Story

Lee Kuan Yew

Vydal Times Editions, Singapur 1998, 680 stran

 

From Third World to First

The Singapore Story: 1965 – 2000

Lee Kuan Yew

Vydal HarperCollins Publishers, New York 2000, 752 stran