Lidské velikášství je směšné (O Wang Čchungovi)

V době, kdy klimatologové připisují lidstvu vinu za globální oteplování a nevratné škody na Zemi, je osvěžující číst si v díle dávného čínského filosofa, který považoval lidi víceméně za parazity svého okolí

 

MF DNES 28. 4. 2007, strana D/7 Věda & Kavárna,  Profil

ZDENĚK ZACPALw(1)

Před 1980 lety, roku 27 našeho letopočtu přišel na svět v Šang-jü (上虞; Shàngyú) na území dnešní čínské provincie Če-ťiang (浙江; Zhèjiāng) mimořádně nadaný chlapec Wang Čchung (王充; Wáng Chōng). Získal rozsáhlé vzdělání, leč nebažil po postupu za každou cenu; však se také dostal do funkce nejvýš na provinční úrovni. Při každé příležitosti pak připomínal, že úspěch ve veřejném životě nebývá přímo úměrný schopnostem a charakteru jednotlivce. Víc než o kariéru nebo změnu vládnoucí ideologie usiloval o pravdu: o poznání věcí takových, jaké jsou, aniž bral přílišný ohled na obecně přijímané názory. Zároveň prověřoval shodu lidských slov a skutků.

Programové úsilí o otevřené, nestranné a nezaujaté zkoumání vyjadřuje i název jeho ústředního, nejméně dvousvazkového spisu Lun-cheng (論衡; Lùnhéng), jehož příliš úzký výbor 24 kapitol z celkových 85 vyšel v češtině v roce 1971 v překladu Timotea Pokory pod názvem Kritická pojednání. Titul se ovšem dá přeložit i doslovněji a takřka popperovsky jako Teorie, vložené na váhu – Wang nepřijímal žádnou dobovou teorii jako celek bez kritiky. Byl Sókratovi příbuznější než mnozí další Číňané i předsevzetím rozloučit s tím, co se v kritické diskusi ukázalo jako falešné, uchovávat pouze to, co obstálo, a vposledku též životem v dobrovolné chudobě.

 

Vidí, a stejně nevěří

Pečlivá pozorování ani zjišťování, zda lidské výpovědi a jednání neobsahují protimluvy, která Wang prováděl v úctyhodném rozsahu, samy nestačí. K vypěstování poznávacích schopností je nezbytná též jistá suma znalostí, nadání, hluboké studium a schopnost vlastního zjišťování, formulací a vznášení dotazů. I kdyby byli staří klasikové sebelepší, texty o nich nedokážou poskytnout odpovědi ani na všechny dotazy na ně samotné, natož na problémy současnosti. Lidé se naneštěstí nejen neumějí dobře tázat, ale ani neberou vážně to, co sami vidí – věří raději tomu, co říkají ostatní. Nadpřirozené minulé události, idealizaci staré Číny, obětiny, víru ve věštby a pověry (vrcholící právě za vlády dynastie Chan (漢; Hàn)) přičítal sklonům lidí k nepřesnostem, přehánění, bájení a zkreslování věcí. Účelově využíváná nebeská a osudová znamení však nezprostí člověka odpovědnosti a potřeby samostatného myšlení.

Užíváním výše uvedených zásad Wang odhaluje a demonstruje, že spousta věcí, událostí a jevů spolu nesouvisí tak, jak lidé tvrdí a věří. Není rozumné provádět kupříkladu vymítání duchů a démonů. Buď neexistují, nebo nemají vědomí a těžko budou schopni škodit. Pokud duchové a démoni jsou, vědomí mají a škodit chtějí, pak se, jako u ostatních vědomých bytostí, dá čekat, že se za nebezpečí schovají a budou vyčkávat odchodu vymítačů jako loupežníci v krajině nebo vrabci kolem dvorku s obilím –  a bylo by je třeba vyhánět a zabraňovat jim v aktivitách ne pouze jednorázově, jak činí vymítači, ale neustále. Ovšem tam, kde vládne ctnost, zpravidla scházejí události, které by se jim daly připisovat. Třeba však ony bytosti nechtějí lidem škodit a jenom u nich rády bydlí: pak ovšem nenatropí žádnou škodu, ani když nebudou vyhnány.

 

Nebesa člověka neslyší

Pokud by už nebe mělo rozumně ovlivňovat chod pozemských věcí, asi by napřed nerodilo nedobré vládce, kteří se cesty a ctnosti nedrží, aby je pak muselo napomínat špatnými znameními, ale rovnou by už mělo dokonalého vládce a tomu by ještě nařídilo, aby si vybral dobré lidi a do vlády jim nemusel zasahovat. Povyšovalo by schopné a čestné úředníky a kariéru naopak zarazilo neschopným, závistivcům a intrikánům; dopřálo by ctnostným, aby si vychutnali život do sta let, zatímco špatné by již v mládí přivedly k smrti vlastní zločiny.

Další pověry Wang napadá poukazem na statistickou nepravděpodobnost: veškeré obyvatelstvo přes noc zatopeného města i statisíce vojáků zcela pobité armády dopadly nakonec stejně, i když měl každý jistě zvláštní horoskop a věštbu. Ani on, obdobně jako základní text taoismu Tao te ťing od údajného mistra Lao-c´ (道德經 od 老子; Dàodéjīng od Lǎozǐ), nevěří, že by byla nebesa rozumná, spravedlivá, lidi záměrně stvořila a starala se o ně. Nemají uši, oči ani ústa a jsou tak obrovská, že by člověka stejně nezaslechla. Měla by příliš práce, kdyby měla neustále a záměrně řídit tvorbu všech listů, vytvořit a vybarvit každý chlup nebo pírko všech zvířat.

 

Přisátá veš

Druhým významným důsledkem Wangových empirických zkoumání je náhled, že záměrné ovlivňování věcí, bytostí a událostí lidmi bývá v praxi často velice neúčinné. Wang uvádí historku o muži, který přišel o úrodu, protože se pokoušel urychlovat růst obilí vytahováním jeho výhonků. Koncept „c´-žan“ (自然; zìrán), překládaný jako vlastní povaha, přirozenost či „samo od sebe tak“ přebírá Wang z Tao te ťingu a aplikuje jej na věci, živé bytosti i lidi: řídí se ponejvíce sami sebou a snahy přizpůsobit je něčím představám zpravidla mívají neblahé následky.

Filosofie Wang Čchunga tak akcentuje svébytnost věcí, bytostí i různých lidských individualit více než valná část jak západní filosofie, tak i buddhistických směrů indického původu. Spoustu složitých věcí lidé neumějí poznat, natož s nimi pracovat. A cokoli ovládat umějí, bývá to vše stejně jen malou částí něčeho velkolepějšího, co řídit nedokážou. I (v Číně rozsáhlé) umělé zavlažování je jen malou součástí celkového koloběhu vody, který člověk řídit neumí.

Cenné plody, které lidstvo užívá, tak vznikají daleko více spíše díky povaze věcí a bytostí než zásluhou principu záměrného jednání za každou cenu. Velikášství člověka tudíž bývá škodlivé i směšné. Člověk se vzhledem ke svému okolí podobá spíše než pánu tvorstva nepříliš vítané vši, přisáté na tkáni.

Wangův postoj trochu připomínají některé obrazy taoistických výtvarníků s krajinou jako ústředním motivem, ale člověkem nanejvýš kdesi dole v rohu.

 SongGuoXiHE1

Kuo Si (郭熙; Guō Xī) (asi 1001-1090) – Předjaří (早春 Zǎochūn​), datováno 1072, závěsný svitek 158,3 x 108,1 cm,inkoust a světlé barvy na hedvábí, Collection of National Palace Museum, Taiwan 

FILOSOFOVA KRAJINA Postoj Wang Čchunga nemá daleko k čínským obrazům krajiny, v níž člověk je až „tím druhým“

 

Vyhnout se nejhoršímu

Lidé by měli neustále počítat s vlastními omezenými schopnosti řídit sami sebe, natož svět. Nahlížení věcí z více úhlů či perspektiv, v němž se někteří čínští myslitelé cvičili již pár století před Wangem, jim může napomoci tento handicap trochu umenšit a Wang Čchung je dále uplatňuje i v politice. Navrhuje nedosazovat do vrcholných státních funkcí pouze lidi vzájemně si podobné: dominanci kariérních úředníků a praktiků moci chce vyvážit a navrhuje obsazovat část postů i učenci. Schopnosti a vysokou výkonnost úředníků i obvyklé nedostatky učenců Wang připouští, zároveň neopomene zdůraznit zpravidla přehlížené či vysmívané kvality učenců – otevřenost, cit pro spravedlnost a principiální politiku, schopnost kultivovat a mravně očišťovat okolí, stanovit dobrá pravidla jednání.

Teoretiku čínského tzv. legismu jménem Chan Fej-c´ ( 子, Hán Fēizǐ), který o několik století dříve chtěl vládnout výhradně pomocí účelového zákoníku, vymezujícího odměny a především kruté tresty dle kritéria posilování či poškozování státu, Wang vytýká, že jeho systém nedává žádný prostor kultivaci přirozeného života, laskavého přístupu a ctnosti a spoléhá se výlučně na sílu. Vládnutí státu dle Wanga není zas tak moc odlišné od vedení jednotlivců a sílu stát ke svému prostému přežití sice potřebuje, ovšem neméně než ctnost, bez níž jakákoli společenská formace nebude fungovat. Nemusí fungovat ani po eventuální porážce a rozsekání povstalců či „banditů“, jejichž příchod bývá ostatně symptomem nedobré vlády.

Racionalista Wang Čchung i tak počítal s limity růstu a „rozvoje“ více než typičtí evropští sociální inženýři. Na rozdíl od nich se dokázal radovat nikoliv až z naplnění vlastní velkolepé vize rozmachu lidstva a jeho neustálého růstu, nýbrž již z každého jednorázového uniknutí hrozbě. Západní, ale i čínští političtí myslitelé obvykle probírají jen dvě alternativy: štěstí a blahobyt jako důsledek dobrých politiků či dobrého (a zpravidla jimi doporučovaného) systému, anebo opak, totiž bídu coby následek špatných vládců, špatného systému.

Wang poctivě promýšlí ještě další, i dnes stále reálnou vyhlídku – totiž permanentní válku nebo nedostatek zdrojů k životu, s čímž jakýkoli systém ani sebelepší vládci téměř nic nesvedou.

 

Nezasahuj, nezaměřuj

Již od projektů u Platóna se mnozí úporně snažili naplánovat nějakou sjednocenou ideální společnost, ovládanou z jednoho vrcholného a všemu nadřazeného hlediska a  bodu, v níž mají být lidé na sobě a na vládcích ještě závislejší než dřív. Wang žádný striktně vymezený názor vnucovat nechce a nemá ani touhu po ještě těsnějším „spojení“ s ostatními. Cestou nebes je nezasahování, nezaměřenost. Jeho srdci by byla nejbližší všeobecná svoboda vzdělaných jednotlivců nejen od politiky, ale i od přílišné vzájemné závislosti a kontrol, aby si každý mohl uchovávat a kultivovat onu blahodárně působící vlastní přirozenost. Poměry, v nichž by mohli jak lidé v životě, tak vládce a ministr při vládě na sebe vzájemně zapomínat, přehlížet se, stejně jako na sebe zapomínají ryby ve vodě a zvěř v lesích. Za vyzvedáváním legendárních taoistických vládců s přirozenou autoritou, za jejichž vlády byl v zemi pořádek a klid, i když se oni bohatýři namísto přímých zásahů do politiky pohříchu oddávali lenošení, je spíše než touha po nadsázce Wangův postřeh, že politické schopnosti se nedají naučit přímo, bývají něčím velice specifickým, neprobádaným a neodvoditelným od běžného lidského hodnocení. Intuice zde může zafungovat lépe než veškeré vědomosti.

Slova chvály si s menšími výhradami Wang našel jen pro vládnoucí dynastii Chan, která se ovšem v jistých dobách zasloužila o takový mír a blahobyt, že by mohlo mnoho národů 20. století tehdejší Číně závidět. A když ona dynastie posléze přijala konfuciánství za státní ideologii, neváhal Wang Čchung kritizovat konfuciány včetně samotného Konfucia (Kchung-c´; ; Kǒng zǐ) za neschopnost a nekoherentnost slov a skutků.

Těm, kteří dnes chtějí navracet sebe i celou společnost k jistým duchovně-mocenským „kořenům Evropy“, sluší se připomenout, že Wang Čchung nebyl přes onu nemilosrdnou kritiku, přes originální názory i nekonformní povahu ve staré Číně otráven bolehlavem, ukřižován, upálen, umučen ani popraven. Zemřel přirozeně v kmetském věku jako vážený člověk a v životě si dokonce mohl jako správný Číňan i zaúřadovat.

Autor je překladatel

 

 

LITERATURA

 

Originál: 論衡集解, 王充 (2 svazky s jednotným číslováním), vydaný v 台北 (Tchaj-pej Taipei), 1962 (při citacích užívám zkratky LH)

(v použitém, poměrně dobře čitelném a zde citovaném výtisku z Čínské Lu Sünovy knihovny v Praze-Ďáblicích bohužel chybí strany 487-534, proto ty otazníky – text autor dohledal v jiném, starším, chatrném a špatně čitelném vydání)

 

Seznam výslovně citovaných kapitol z Lun Heng

Číslo   Název kapitoly                                                         Strana

čínsky                         česky                                     čínsky:            česky:

論衡    Lun4 Heng2    Teorie, vložené na váhu     1-645  text samotný bez kaligrafie

8        率性    Shuai4xing4   Utváření charakteru            34-39                -

9        吉驗    Ji2yan4                Ověření zdaru                         40-46                -

12       初稟    Chu1bing3      Počáteční obdařenost         58-61                 -

14       物勢    Wu4shi4          Působení věcí a bytostí       68-72              116-121

15       奇怪    Qi2guai4         Podivnosti                                 73-78                -

20       福虛    Fu2xu4            Představy štěstí                    119-124             -

26       儒增    Ru2zeng1        Přehánění učenců                165-174             -

28       問孔    Wen4 Kong1  Dotazy na Konfucia             181-196         154-182

29       非韓    Fei1 Han2       Han Feizi                                  197-205            -

30       刺孟    Ci4 Meng4      O Mengzi (Menciovi)          206-214            -

(doslovněji: píchnutí do Menga)

34       程材    Cheng2cai2    Cesty pro talenty                  245-251            -

41       寒溫    Han2wen1       O chladu a teple                    291-294            -

43       變動    Bian4dong4    Proměny                                 303-309            -

45       明雩    Ming2yu3        Budoucí déšť                         311-318            -

52       是應    Shi4ying1        Co je vhodné                          355-360            -

53       治期    Zhi4qi1             Období vládnutí                   361-364         216-223

54       自然    Zi4ran2            Přirozenost                            365-371         224-236

56       齊世    Qi2shi4             Podobnost dob                    381-386         237-248

57       宣漢    Xuan1 Han4   Oslava Hanů                          387-398            -

60       須頌    Xu1song4       Nezbytnost chvalořečí     403-408            -

61       佚文    Yi4wen2          Ztracené texty                     409-413            -

71       卜筮    Bu3shi4           Věštění                                    482-486            -

72       辨祟    Bian4sui4       Rozeznávání zlých vlivů  487-491?          -

75       解除    Jie3chu2         Vymítání                                504-507?       278-283

77       祭意    Ji4yi4               Obětnictví                              513-518?          -

78       實知    Shi2zhi1          Skutečné poznání                 519-527         284-300

79       知實    Zhi1shi2          Poznatky                                  528-536            -

85       自紀    Zi4ji4                Vlastní paměti                       579-592         323-345

Prý (dle Anne Cheng) prozatím jediný kompletní překlad LH do západního jazyka:

Lun Heng, Translated from the Chinese and Annotated by Alfred Forke; Georg Reimer; I – Philosophical Essays of Wang Ch´ung, Leipzig-London-Shanghai, 1907, II – Miscellaneous Essays of Wang Ch´ung, Berlin, Leipzig-London-Shanghai, 1911

Wang Čchung – Kritická pojednání (Lun-cheng); Výbor z díla čínského filosofa 1. stol. n. l., 24 kapitol vybral a přeložil, úvodní studii, poznámkový komentář a bibliografii napsal a sestavil Timoteus Pokora; filosofická knihovna, Academia, Praha 1971 (Pokora)

 

Lao-c´ – Tao te ťing, přeložila Berta Krebsová (překlad vydaný spolu s originálním textem), DharmaGaia, Praha, 1997, ISBN 80-85905-94-8;

Překlad na síti: The Daode Jing (Tao Te Ching) of Laozi (Lao Tzu), Chad Hansen´s translation of Tao Te Ching;  DaoismTaoism:

http://www.hku.hk/philodep/courses/EWEthics/ttc.htm#57; hrxahac@hkuxa.hku.hk.

 

Anne Cheng – Dějiny čínského myšlení, (zejména str. 274-297) DharmaGaia, Praha 2006, přeložila Helena Beguivinová, překlady z čínštiny Olga Lomová, David Sehnal, Dušan Vávra (689 s.), ISBN 80-86685-52-7

Oldřich Král – Čínská filosofie, Pohled z dějin, Maxima, Lásenice, 2005, ISBN 80-901333-8-X

Joseph Needham – Science and Civilisation in China, Volume II – History of Scientific Thought (zejména str. 368-386), Cambridge University Press (1956) 1962

Fung Yu-lan – History of Chinese Philosophy, Volume 2 – The Period of Classical Learning (zejména str. 150-167), Translated by Derek Bodde, Princeton University Press (1953) 1983, ISBN 0-691-07115-2

Chad Hansen – A Daoist Theory of Chinese Thought, A Philosophical Interpretation, Oxford University Press (1992) 2000, (ISBN 0-19-506729-0) ISBN 0-19-513419-2 (pbk.),

Confucius, The Analects (Lun yü), Translated with an Introduction of D.C. Lau, Penguin Books 1979, ISBN 0-14-044348-7

Luce Irigaray – Entre Orient et Occident, Éditions Grasset, Paris 1999, ISBN 2-246 58121 4

 

Česko-čínský slovník, sestavil lexikografický kolektiv Orientálního ústavu ČSAV: Dana Heroldová, Zdenka Heřmanová, Daniela Khestlová, Li Taj-ťün Hejzlarová, Academia, Praha 1974-1984 (9 svazků)

Čínsko-český a česko-čínský slovník, Jaromír Vochala, Leda, Voznice, 2003, ISBN 80-7335-011-4

A Chinese-English Dictionary by Herbert A. Giles (xviii + 1710 str. + 84 str. – 13848 znaků), Second Edition, Revised & Enlarged, Kelly & Walsh Limited, Shanghai, Hongkong, Singapore & Yokohama, 1912 London, Printed in Leyden

An Analytical Chinese-English Dictionary (639 str., 6000 znaků), Compiled for the China Inland Mission by F. W. Baller, Shanghai China Inland Mission and American Presbyterian Mission Press, 1900

Webster´s Collegiate Dictionary with Chinese Translation (xliii + 1768 str.), Commercial Press, Limited, Shanghai, 1923

 CITACE  A   POZNÁMKY

 

Před 1980 lety, roku 27 našeho letopočtu přišel na svět v Šang-jü (上虞; Shàngyú) na území dnešní čínské provincie Če-ťiang (浙江; Zhèjiāng) mimořádně nadaný chlapec Wang Čchung (王充; Wáng Chōng).

LH 85 – str. 579-580 (česky str. 325, též str. 36

Forke I, str. 64; in: Wang Ch´ung – Lun Heng, Translated into English by Alfred Forke, Berlin 1907 a 1911

 

Získal rozsáhlé vzdělání, leč nebažil po postupu za každou cenu; však se také dostal do funkce nejvýš na provinční úrovni.

LH 85 – str. 580 (česky str. 325-326), též sekundární literatura; nejvyšší byla pozice sub-prefekta (v r. 85 n.l.); Pokora, str. 36-38

 

Při každé příležitosti pak připomínal, že úspěch ve veřejném životě nebývá přímo úměrný schopnostem a charakteru jednotlivce.

Ve více kapitolách včetně několika kapitol českého výboru je tento problém hlavním nebo vedlejším tématem. I v životopisné kapitole LH 85 – str. 580-582 (česky str. 326-329)

 

Víc než o kariéru nebo změnu vládnoucí ideologie usiloval o pravdu: o poznání věcí takových, jaké jsou, aniž bral přílišný ohled na obecně přijímané názory.

Srv. díla ostatních čínských klasiků stejně starých nebo starších dob s jeho dílem, případně viz sekundární literatura – např. Hansen, str.95-150

 

Zároveň prověřoval shodu lidských slov a skutků.

V rámci Wangových zkoumání, některé příklady níže. Analytičtí filosofové požadují, aby pravda odpovídala realitě a pravdivý výrok byl zároveň koherentní (ne v rozporu) s jinými pravdivými výroky. Viz Petr Kolář – Argumenty filosofické logiky, str. 239-283, Filosofia, Praha, 1999, ISBN 80-7007-121-4. V úvodu lehce naznačuji, že s obojím i Wang pracoval, i když byl trochu méně explicitní než moderní západní klasikové. V západní tradici požadavek na shodu s realitou formuloval zejména Aristotelés ve své Metafyzice (kniha  Omylem jest, jestliže řekneme, že jsoucí není anebo že nejsoucí jest; pravdou jest, řekneme-li, že jsoucí jest a nejsoucí není. Požadavek na koherenci formuloval sugestívně zejména Sókratés v dialogu Gorgiás (482b-c), kde promlouvá ke Kalliklovi: A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrála a aby falešně zpíval sbor, který bych řídil, a aby celý svět se mnou nesouhlasil a mluvil opačné věci, nežli abych já sám jediný byl se sebou v nesouladu a sobě odporoval. Ke koherenci je hezký esej: Donald Davidson – Deception and Division (p.138-148); in: Actions and Events: Perspectives on the philosophy of Donald Davidson, Edited by Ernest LePore and Brian McLaughlin, Basil Blackwell, Oxford, New York 1985, ISBN 063114451X

 

Programové úsilí o otevřené, nestranné a nezaujaté zkoumání vyjadřuje i název jeho ústředního, nejméně dvousvazkového spisu Lun-cheng (論衡; Lùnhéng), jehož příliš úzký výbor 24 kapitol z celkových 85 vyšel v češtině v roce 1971 v překladu Timotea Pokory pod názvem Kritická pojednání. Titul se ovšem dá přeložit i doslovněji a takřka popperovsky jako Teorie, vložené na váhu – Wang nepřijímal žádnou dobovou teorii jako celek bez kritiky.

Nejraději bych titul Lunheng přeložil po vzoru stávajících čínských lapidárních titulků díla i jeho jednotlivých kapitol jako „Teorie na váze“, problémem je však velice malá schopnost čínštiny (a v tomto zvláštním případu i češtiny) rozlišovat singulár a plurál. Vzhledem k tomu, že Wang Čchung v rozsáhlém díle probírá a kritizuje mnoho teorií a přístupů, přebírám raději delší překlad Olgy Lomové „Teorie vložené na váhu“ (Cheng, str. 295), kde je plurál akcentován.

Ono programové úsilí je též reflektováno mj. dále ve Wang Čchungově pasáži v LH 45, str. 318 – zde je též zřejmá občasná tirádovitost Wangova textu:

Han4 li4 bo2 shi4 zhi1 guan1.           Hanové [dynastie] založili akademii vynikajících vzdělanců.

Si4 di4 zi3 xiang1 he1 nan2.              Všichni mladíci si tam vzájemně pomáhají v obtížných otázkách.

Yu4 zhi4 dao4 zhi1 shen1.                 Touží jít do nejzazšího bodu do hloubky/temnot.

Xing2 shi4 fei1 zhi1 li3 ye3.               Zkoumat formu i odůvodnění správného a nesprávného.

Bu4 chu1 heng4 nan2.                        Ne(chtějí) svévolně vytvářet obtíže.     

Bu4 de0 cong2 shuo1                          Ne zlehčovat problematiku tlacháním.

Bu4 gou4 ku3 jie3.                               Ne vyčerpávat se v hořké/tvrdé kritice.

Bu4 men2 gan1 dui4.                          Ne dávat průchod sladkému/příjemnému souhlasu. 

Dao3 cun4 di1 yang3.                        Jsou vedeni, aby se uměli sklonit i vzhlížet vzhůru. 

Yu4 qiu2 bei1 ye3.                              Aby toužili žádat i pomáhat.

Chi3 shi2 mei2 li4.                               Při broušení jde o ostří 

Yu4 qiu2 xian2 ye3.                           a ne o rozseknutí brusného kamene.

xing2 – tvar, (vnější) forma

是非 shi4fei1 – pravda a nepravda (lež); to, co je správné a co ne / rozepře, sváry, nesnáze, nepříjemnosti

li3 – oprávněnost, opodstatnění, racionální důvod, pravda

Co k takovýmto pasážím u Wanga ještě dodat? Snad že se slavní filosofové Hegel, Husserl i Patočka zřejmě hluboce mýlí, pokud a nakolik upírají Číňanům filosofické schopnosti a předsevzetí oddat se zkoumání výlučně za účelem neutilitárního poznání.

 

Byl Sókratovi příbuznější než mnozí další Číňané i předsevzetím rozloučit s tím, co se v kritické diskusi ukázalo jako falešné, uchovávat pouze to, co obstálo, a vposledku též životem v dobrovolné chudobě. 

LH 85, str. 580, 585, (česky str. 334); výrok v podobném duchu též zakončuje LH 61, str. 413; Pokora, str. 36-37

a prakticky každá sekundární literatura o něm; Obrana Sókratova 22e-23c

Christopher Janaway, Ancient Greek Philosophy I: The Pre-Socratics and Plato (p.338-437); in: Philosophy ((1995) 1996)

Platon – Apologie de Socrate, p.165-167 (36b-37b); in: Oeuvres Complètes, Tome I, Texte Établi et Traduit par Maurice Croiset, Deuxième Édition Revue et Corrigée, Société d´Édition «Les Belles Lettres», Paris, 1925

 

 

Vidí, a stejně nevěří

 

Pečlivá pozorování ani zjišťování, zda lidské výpovědi a jednání neobsahují protimluvy, která Wang prováděl v úctyhodném rozsahu, samy nestačí. K vypěstování poznávacích schopností je nezbytná též jistá suma znalostí, nadání, hluboké studium a schopnost vlastního zjišťování, formulací a vznášení dotazů.

LH 78, str. 522-524 (česky str. 292, 294); dotaz – wen4.

 

I kdyby byli staří klasikové sebelepší, texty o nich nedokážou poskytnout odpovědi ani na všechny dotazy na ně samotné, natož na problémy současnosti.

LH 28, celá kapitola, zejména str. 181-182 (česky str. 154-156); ona distance od klasiků je v celém díle, v němž zdůrazňuje potřebu vlastního zkoumání – též LH 52, str. 360

 

Lidé se naneštěstí nejen neumějí dobře tázat, ale ani neberou vážně to, co sami vidí – věří raději tomu, co říkají ostatní.

LH 56 – str. 385-386 (česky str. 244 a 246) co říkají ostatní: jia1zhi1yan2

 

Nadpřirozené minulé události, idealizaci staré Číny, obětiny, víru ve věštby a pověry (vrcholící právě za vlády dynastie Chan (; Hàn)) přičítal sklonům lidí k nepřesnostem, přehánění, bájení a zkreslování věcí.

Mnoho kapitol díla se vztahuje k tomuto dobovému folklóru, celá LH 26 a části mnoha jiných kapitol jsou kritikou přehánějících výpovědí, LH 77 je kritikou obětin; viz též LH 52; LH 56 – kritika idealizace minulosti

 

Účelově využíváná nebeská a osudová znamení ale nezprostí člověka odpovědnosti a potřeby samostatného myšlení.

mj. LH 28, str. 189-190 (česky str. 169-170); samostatné myšlení LH 52, str. 360

význam mít mohou – zejména při převratných změnách počátcích nových epoch dai4 – LH 9, str. 40-46, zejména str. 46.

 

Užíváním výše uvedených zásad Wang odhaluje a demonstruje, že spousta věcí, událostí a jevů spolu nesouvisí tak, jak lidé tvrdí a věří. 

Wangovo dílo sestává hlavně z takovýchto kritických rozborů.

 

Není rozumné provádět kupříkladu vymítání duchů a démonů. Buď neexistují, nebo nemají vědomí a těžko budou schopni škodit. Pokud duchové a démoni jsou, vědomí mají a škodit chtějí, pak se, jako u ostatních vědomých bytostí, dá čekat, že se za nebezpečí schovají a budou vyčkávat odchodu vymítačů jako loupežníci v krajině nebo vrabci kolem dvorku s obilím –  a bylo by je třeba vyhánět a zabraňovat jim v aktivitách ne pouze jednorázově, jak činí vymítači, ale neustále. Ovšem tam, kde vládne ctnost, zpravidla scházejí události, které by se jim daly připisovat. Třeba však ony bytosti nechtějí lidem škodit a jenom u nich rády bydlí: pak ovšem nenatropí žádnou škodu, ani když nebudou vyhnány.

LH 75, str. 504-506 (česky hlavně str. 278-281) ti duchové a démoni jsou 鬼神 gui3shen2 (kvůli lepší recepci evropského čtenáře je píšu v opačném pořadí, než stojí v textu), ctnost je opět 德 de2.

 

Nebesa člověka neslyší

 

Pokud by už nebe mělo rozumně ovlivňovat chod pozemských věcí, asi by napřed nerodilo nedobré vládce, kteří se cesty a ctnosti nedrží, aby je pak muselo napomínat špatnými znameními, ale rovnou by už mělo dokonalého vládce a tomu by ještě nařídilo, aby si vybral dobré lidi a do vlády jim nemusel zasahovat.

LH 54, str. (česky str. 226) jun1 – vládce, pán, kníže – tento koncept užívá Wang často i v jiných kapitolách, dao4 – cesta, 德 de2 – ctnost (Wang často v narážce na Tao te ťing užívá spojení „daode“ (cesta+ctnost), občas na jiných místech užívá Wang jako ctnost i 品德 pin3de2): v této kapitole je asi nejvíce narážek na Tao te ťing od Lao-c´ a Wang použil i některé jiné obraty z něj

 

Povyšovalo by schopné a čestné úředníky a kariéru naopak zarazilo neschopným, závistivcům a intrikánům; dopřálo by ctnostným, aby si vychutnali život do sta let, zatímco špatné by již v mládí přivedly k smrti vlastní zločiny.

LH 20, str. 123-124

O údělu, nadání, nespravedlivosti, pomluvách závistivců, historických příkladech, o přebytku absolventů škol a nedostatku teplých úřednických míst a funkcí atd., atd. … píše Wang Čchung v desítkách kapitol, ale je originálnější v některých jiných náhledech, jimž dávám víc místa.

 

Další pověry Wang napadá poukazem na pouhou statistickou nepravděpodobnost: veškeré obyvatelstvo přes noc zatopeného města i statisíce vojáků zcela pobité armády dopadly nakonec stejně, i když měl každý jistě zvláštní horoskop a věštbu. LH 72, str. 491?

 

Ani on, obdobně jako základní text taoismu Tao te ťing od údajného mistra Lao-c´ (道德經 od 老子; Dàodéjīng od Lǎozǐ), nevěří, že by byla nebesa rozumná, spravedlivá, lidi záměrně stvořila a starala se o ně. Nemají uši, oči ani ústa a jsou tak obrovská, že by člověka stejně nezaslechla.

LH 14, str. 68; LH 54 – str. 365 (česky str. 224-225) a řidčeji v celé této kapitole; LH 71, str. 482; Daodejing – první verše kapitoly 5

 

Měla by příliš práce, kdyby měla neustále a záměrně řídit tvorbu všech listů, vytvořit a vybarvit každý chlup nebo pírko všech zvířat.

LH 54 – str. 367 (česky str. 229).

 

Přisátá veš

Druhým významným důsledkem Wangových empirických zkoumání je náhled, že záměrné ovlivňování věcí, bytostí a událostí lidmi bývá v praxi často velice neúčinné.

Empirické pozorování – LH 52, str. 360; LH 54 a jiné kapitoly: celé dílo Wang Čchunga je plné odpovídajících příkladů

 

Wang cituje Menciovu historku o muži, který přišel o úrodu, protože se pokoušel urychlovat růst obilí vytahováním jeho výhonků.

LH 54, str. 368 (česky str. 230)

Koncept „c´-žan“ (自然; zìrán), překládaný jako vlastní povaha, přirozenost či „samo od sebe tak“ přebírá Wang z Tao te ťingu a aplikuje jej na věci, živé bytosti i lidi: řídí se ponejvíce sami sebou a snahy přizpůsobit je něčím představám zpravidla mívají neblahé následky.

Daodejing, kapitoly 23, 25, LH 54 – str. 232. V Daodejingu je 自然 zi4ran2 užito všeho všudy pouze dvakrát – ve 23. a 25. kapitole. Ve Wangově díle je ziran užito v mnoha kapitolách a v některých z nich se vyskytuje velice hustě, zejména ve stejnojmenné kap. 54, v níž je dokonce zároveň jejím hlavním tématem). Je zkrátka u Wanga velice klíčovým a frekventovaným konceptem, který se zejména v 54. kapitole proplétá se zřejmými formulacemi Daodejingu a narážkami na něj. Laozi ještě užívá ziran jen v souvislosti jen s dao či řádnou cestou, teprve Wang jej však užívá výslovně v souvislosti s jednotlivými a svébytnými věcmi a bytostmi.

Ovšem, ziran znamená dle nových slovníků též „přírodu“, ale tento význam nabyl koncept až o mnoho set let později po Wangovi – až po navázání kontaktů s Evropany, kteří „přírodu“ stavěli do opozice vůči vlastnímu světu do té míry, že pro ni měli a potřebovali i jméno.

 

Filosofie Wang Čchunga tak akcentuje svébytnost věcí, bytostí i různých lidských individualit víc než valná část jak západní filosofie, tak i buddhistických směrů indického původu.

Wang ji akcentuje dokonce i víc než klasici Platón a Aristotelés – to by ovšem bylo téma na celou disertační práci. Silná akcent na lidské individualitě na mnoha místech, zejména LH 12, str. 61 – tam je nádherná pasáž o možnostech a úspěších těch jednotlivců, které my nazýváme bohem políbenými lidmi a opět je v tomto závěru kapitoly dává do souvislosti se 自然 zi4ran2 – str. 61. Snad Zhuangzi – Čuang-c´, Mistr Čuang či Čuang Čou akcentuje lidskou individualitu stejně nebo víc.

 

… tak i buddhistických směrů indického původu.

- Víc než Pálijský kánon (základní buddhistický text asi 25 krát rozsáhlejší než Bible, většina je v angličtině, menšina textů je v angličtině na síti (access to insight) a ještě menší jeho část je již na síti i v češtině)

- Víc než třeba buddhistická šúnjaváda – viz David J. Kalupahana – Nágárjuna, The Philosophy of the Middle Way,: Introduction, Sanskrit Text, English Translation and Annotation, State University of New York Press, Albany 1986, (ISBN 0-88706-148-6) ISBN 0-88706-149-4 (pbk.);

- Víc než pozdní buddhistické logické školy – třeba Dharmakírti – Pramánavárttikasvavrtti; in: Vittorio A. van Bijlert – Epistemology and Spiritual Authority, The Development of Epistemology and Logic in the Old Nyáya and the Buddhist School of Epistemology with an Annotated Translation of Dharmakírti´s Pramánavárttika II (Pramánasiddhi) VV: 1-7, Arbeitskreis für Tibetische und Buddhistische Studien, Universität Wien, 1989

- nebo jeho starší kolega: Dignága – On Perception, being the Pratyaksapariccheda of Dignága´s Pramánasamuccaya, from the Sanskrit fragments and the Tibetan versions Translated and annotated by Masaaki Hattori, Cambridge, Massachusets, Harvard University Press 1968

- Souhrnné informace: Paul Williams – Indian Philosophy (p.793-847); in:

Philosophy 2, Further through the Subject, Edited by A.C. Grayling, Oxford University Press, London and New York, 1998, ISBN 0-19-875178-8 (Pbk.)

- Nemluvě už o nějakém buddhistickém katechismu – třebas : K. Sri Dhammananda – What Buddhists Believe, Expanded & revised edition, Fifth Edition 1993, Reprinted and Donated by The Corporate Body of the Buddha Educational Foundation, Taipei, Tai-wan R.O.C.

(širší pohled: Roy W. Perrett – Causation, Indian Theories of; in: Routledge Encyclopedia of Philosophy, Volume 2, General Editor Edward Craig, Routledge, London and New York 1998, ISBN: 0415-18707-9)

 

Spoustu složitých věcí lidé neumějí poznat, natož s nimi pracovat.

LH 78, zejména str. 526-527 (česky str. 297-300)

 

A cokoli ovládat umějí, bývá to vše stejně jen malou částí něčeho velkolepějšího, co řídit nedokážou.I (v Číně rozsáhlé) umělé zavlažování je jen malou součástí celkového koloběhu vody, který člověk řídit neumí. Cenné plody, které lidstvo užívá, tak vznikají daleko více spíše díky povaze věcí a bytostí než zásluhou principu záměrného jednání za každou cenu. Velikášství člověka tudíž bývá škodlivé i směšné.  

LH 54, str. 369 (česky str. 232); o škodlivosti a směšnosti velikášství je i mnoho příběhů v dalších kapitolách

 

Člověk se vzhledem ke svému okolí podobá spíše než pánu tvorstva nepříliš vítané vši, přisáté na tkáni.

LH 15, str. 75, ta veš je shi1; Wang má ten příměr lidí jako hmyzu a cizopasníků, především vší, zřejmě rád – užívá ho celkem na 4 místech spisu – ještě i v kapitolách LH 14, str. 68; LH 43, str. 303 a LH 71, str. 482

 

Wangův postoj trochu připomínají některé obrazy taoistických výtvarníků s krajinou jako ústředním motivem, ale člověkem nanejvýš kdesi dole v rohu.

Takových obrazů je spousta po galeriích i v Evropě a USA, ale na některých obrazech taoistů také vidíme, jak se lidé přímo baví se zvířaty (taoistický nesmrtelný a zajíc kráčejí bok po boku, skupinka taoistů hraje a tančí se žábou ap).

 

Vyhnout se nejhoršímu

 

Vyhnout se nejhoršímu

narážka na počáteční verše z kapitoly 72 Daodejingu od Laozi, kterou Berta Krebsová překládá jako: „Když se lid neděsí hrozného, dochází k nejhroznějšímu.“ – Min2bu4wei4wei1, ze2da4wei1zhi4 – Lao-c´ – Krebsová (viz výše), str. 190-193, 243

 

Lidé by měli neustále počítat s vlastními omezenými schopnosti řídit sami sebe, natož svět. Nahlížení věcí z více úhlů či perspektiv, v němž se někteří čínští myslitelé cvičili již pár století před Wangem, jim může napomoci tento handicap trochu umenšit a Wang Čchung je dále uplatňuje i v politice.

S různými hledisky a perspektivami Wang Čchung v mnoha kapitolách pracuje, reflektuje je občas (z toho a onoho hlediska), i když je netématizuje tak výslovně jako Zhuangzi nebo neomohisté (Hansen, str. 233-303, případně vydání neomohistického kánonu od Anguse Grahama) nebo některých dalších asijských filosofů, na druhé straně nepostuluje nějaké nejvyšší (ať více či méně reflektované) hledisko na rozdíl od Platóna, Aristotela, scholastiků, německé klasické filosofie a mnohých dalších evropských filosofů.

Hlediska jsou reflektována třeba zrovna v (celé) následující kapitole LH 34, možná trochu víc v LH 85, str. 583

 

Navrhuje nedosazovat ani do vrcholných státních funkcí jen lidi vzájemně si podobné: dominaci kariérních úředníků a praktiků moci chce vyvážit a obsazovat část postů i učenci. Schopnosti a vysokou výkonnost úředníků i obvyklé nedostatky učenců Wang připouští, ovšem zároveň neopomene zdůraznit zpravidla přehlížené či vysmívané kvality učenců –  otevřenost, cit pro spravedlnost a principiální politiku, schopnost kultivovat a mravně očišťovat okolí, stanovit dobrá pravidla jednání, usměrňovat nadřízené a dokonce je vyprostit z krizových situací.

Tato argumentace tvoří celou kapitolu LH 34, str. 245-251; úředníci (základní koncept): 文吏 wen2li4; učenci ((některé české slovníky uvádějí pod ru pouze konfuciány, ale slovíčko znamená též učence) základní koncept): 儒生 ru2sheng1; ctnost je opět de2, talent cai2.

 

Teoretiku čínského tzv. legismu jménem Chan Fej-c´ (, Hán Fēizǐ), který o několik století dříve chtěl vládnout výhradně pomocí účelového zákoníku, vymezujícího odměny a především kruté tresty dle kritéria posilování či poškozování státu, Wang vytýká, že jeho systém nedává žádný prostor kultivaci přirozeného života, laskavého přístupu a ctnosti a spoléhá se výlučně na sílu. Vládnutí státu dle Wanga není zas tak moc odlišné od vedení jednotlivců a sílu sice stát ke svému prostému přežití sice potřebuje, ovšem o nic víc než ctnost, bez níž jakákoli společenská formace nebude fungovat. 

Tato argumentace tvoří celou kapitolu LH 29; zákoník – fa3 (ve slovnících bývá u fa3 uvedeno především zákony, právo, ale tohle má v očích (zejména intelektuála postkomunistického světa) jakési vysoké a posvátné konnotace, které účelová opatření Chan Fej-c´ rozhodně nesdílela; laskavý přístup – en1, ctnost opět – de2 a síla – li4

 

Nemusí fungovat ani po eventuální porážce a rozsekání povstalců či „banditů“, jejichž příchod bývá ostatně symptomem nedobré vlády.

LH 75, pravděpodobně str. 504 nebo 505 (česky str. 279); v originále je přímo „rozsekání“ – che4

 

Racionalista Wang Čchung i tak počítal s limity růstu a „rozvoje“ více než typičtí evropští sociální inženýři. Na rozdíl od nich se dokázal radovat nikoliv až z naplnění vlastní velkolepé vize rozmachu lidstva a jeho neustálého růstu, nýbrž již z každého jednorázového uniknutí hrozbě. Západní, ale i čínští političtí myslitelé obvykle probírají jen dvě alternativy: štěstí a blahobyt jako důsledek dobrých politiků či dobrého (a zpravidla jimi doporučovaného) systému, anebo opak, totiž bídu coby následek špatných vládců, špatného systému. Wang poctivě promýšlí ještě další, i dnes stále reálnou vyhlídku – totiž permanentní válku nebo nedostatek zdrojů k životu, s čímž jakýkoli systém ani sebelepší vládci téměř nic nesvedou.

Zejména celá kapitola LH 53 (česky str. 216-223)

V nesčetných příbězích z historie, které Wang v tomto rozsáhlém díle vypráví, nechce prosazovat žádný celkový teleologicky zaměřený všezahrnující projekt, ale vyřešení konkrétních problémů nebo hrozby, která lidstvo sužuje; chce spíš vůbec nějaký pořádek, mír

 

Nezasahuj, nezaměřuj

 

Již od projektů u Platóna se mnozí úporně snažili naplánovat nějakou sjednocenou ideální společnost, ovládanou z jednoho vrcholného a všemu nadřazeného hlediska a  bodu, v níž mají být lidé na sobě a na vládcích ještě závislejší než dřív. Wang žádný striktně vymezený názor vnucovat nechce a nemá ani touhu po ještě těsnějším „spojení“ s ostatními. Cestou nebes je nezasahování, nezaměřenost. Jeho srdci by byla nejbližší všeobecná svoboda vzdělaných jednotlivců nejen od politiky, ale i od přílišné vzájemné závislosti a kontrol, aby si každý mohl uchovávat a kultivovat onu blahodárně působící vlastní přirozenost. Poměry, v nichž by mohli jak lidé v životě, tak vládce a ministr při vládě na sebe vzájemně zapomínat, přehlížet se, stejně jako na sebe zapomínají ryby ve vodě a zvěř v lesích.

LH 54, str. 369-370 (česky str. 233) Vzájemně na sebe zapomínat, přehlížet se –

xiang1wang4. Překvapivě fungující vlastní přirozenost asi nejvíc akcentována opět v LH 12, str. 61

 

Za vyzvedáváním legendárních taoistických vládců s přirozenou autoritou, za jejichž vlády byl v zemi pořádek a klid, i když se oni bohatýři namísto přímých zásahů do politiky pohříchu oddávali lenošení, je spíše než touha po nadsázce Wangův postřeh, že politické schopnosti se nedají naučit přímo, bývají něčím velice specifickým, neprobádaným a neodvoditelným od běžného lidského hodnocení. Intuice zde může zafungovat lépe než veškeré vědomosti.

LH 54 – str. 366-367 (česky str. 226-227)

 

Slova chvály si s menšími výhradami Wang našel jen pro vládnoucí dynastii Chan, která se ovšem v jistých dobách zasloužila o takový mír a blahobyt, že by mohlo mnoho národů 20. století tehdejší Číně závidět.

Dynastie se dle historických pramenů určitě zasloužila o období míru a rozkvětu Číny. Celá kapitola LH 57, koncentrovaná chvála: LH 57 – str. 397-398 (část této koncentrované chvály cituje též Anne Cheng na str. 297, do češtiny přel. Olga Lomová); chvála kompetentnosti vlády při výběru úředníků LH 34, str.246; Wang se dokonce domnívá, že Chanové jsou tak dobří, že je nezbytné jim vytvořit chvalozpěvy ( song4), což je hlavním tématem celé kapitoly LH 60;

s menšími výhradami: narážka na bezradné vládce, kteří nevěděli jak vládnout: LH 85 – str. 583 (česky str. 331), zmínky o zkorumpovanosti spíše nižších úředníků za Wangovy doby se najdou ve více kapitolách

 

A když ona dynastie posléze přijala konfuciánství za státní ideologii, neváhal Wang Čchung kritizovat konfuciány včetně samotného Konfucia (Kchung-c´; ; Kǒng zǐ) za neschopnost a nekoherentnost slov a skutků.

Otevřenou či implicitní kritiku Konfucia, případně konfuciánů najde čtenář v mnoha kapitolách, ve dvou z nich – LH 28 a LH 79 je kritika Konfucia přímo ústředním tématem, zatímco kapitola LH 30, jejíž název doslova znamená „píchnutí do Meng-c´“, kritizuje výlučně Mencia (Mengzi), filosofa, pokládaného mnoha Číňany v různých historických obdobích za druhého největšího konfuciána po samotném Konfuciovi

 

Těm, kteří dnes chtějí navracet sebe i celou společnost k jistým duchovně-mocenským „kořenům Evropy“, sluší se připomenout, že Wang Čchung nebyl přes onu nemilosrdnou kritiku, přes originální názory i nekonformní povahu ve staré Číně otráven bolehlavem, ukřižován, upálen, umučen ani popraven.

Narážky na osudy Sókrata, Krista, Husa, Giordana Bruna, mnoho pohanů, heretiků, Židů a nesčetná množství dalších „Evropanů“. Novátorské názory a nekonformní povaha jsou též naznačeny mj. v LH 85, str. 579-581 (česky str. 325-328)

 

Zemřel přirozeně v kmetském věku jako vážený člověk a v životě si dokonce mohl jako správný Číňan i zaúřadovat.

Wang Čchungova biografie v Dějinách pozdních Chanů, str. 348; in: Pokora, str. 346-348 (cituji z Pokorova překladu): Su-cung [tehdejší císař Čang] mu zvláštním nařízením poslal vůz s pozváním, kterého Čchung nemohl pro nemoc využít.

 

Závěrem ještě dvě krásné pasáže ze závěrečné, 85. kapitoly díla Wang Chonga, s obecnějším dosahem

Pokus autora:

He2 yi3 wei4 bian4.                                          K čemu má směřovat diskuse?

Yu4 shen1 yi3 qian3.                                        K vysvětlení hlubokého názorným. 

He2 yi3 wei4 zhi4.                                             K čemu má směřovat moudrost ?

Yu4 nan2 yi2 yi4.                                              K vysvětlení obtížného snadným. 

Xian2 sheng4 quan2 cai3 zhi1 suo3 yi2.   Výteční a skvělí si vybírají různě nadané. 

Gu4 wen2 neng2 wei4 / wei2                       Staré spisy tak mohou být zaměřeny 

shen1 qian3 zhi1 cha1.                                      buď do hloubky či k názornosti.

LH 85, str. 583

Co se nazývá diskutováním? Vysvětlit prostě hluboké problémy. Co se nazývá znalostí? Vysvětlit obtížné pomocí jednoduchého. Moudří a nejmoudřejší zvažují, co je přiměřené pro různé talenty a proto v pojednáních nacházíme rozdíl mezi hlubokými a jednoduchými. (Pokora, str. 330)

 

Lun4 gui4 shi4 er2 bu4 wu4 hua2.       Teorie/pojednání ale nemá směřovat ke květnatosti.

Shi4 shang4 ran2                                       Má též odpovídat věcem

er2 bu4 gao1 he2.                                         a nepřeceňovat konsens s ostatními.      

Lun4 shuo1 bian4 ran2 fou3.                 Teorie/pojednání vysvětluje diskusi o pravdě a fikci.

An1 de0 bu4 jue2 chang2 xin1.              Při tom nebývá klid, srdce/mysli se často rozcházejí.

Ni4 su2 er3.                                                   Protichůdný názor dráždí vulgární ucho.

Chong4 xin1 fei1 er2 bu4 cong2.           Je však nesprávné se davu srdcí/myslí poddat.

Gu4 sang1 chu1 qi2 wei3                         Je-li dosavadní falešné, rozloučíme se s ním, vyřadíme jej 

er2 cun2 ding4 qi2 chi3.                            a uchováváme zároveň vše, co [v diskusi] obstálo. 

Ru2 dang1 cong2 chong4 shun4          Pokud bychom měli být ochotni řídit se davem 

ren2 xin1 zhe3.                                              jeho srdcem/myslí,

Xun2 jiao1 shou3 ya3.                               mohli bychom pak jen sledovat staré normy, 

Feng3 xi2 er2 yi3.                                      Vysmívání se zvykům by sice skončilo.

He2 bian4 zhi1 you3.                                Ale jak by pak mohla být diskuse?

LH 85, str. 585

Odpověď na to je, že pojednání musí usilovat o pravdu a nesnažit se o květnatost, údaje musí odpovídat skutečnosti a není třeba stavět vysoko shodu s jinými názory. Při zkoumání výroku se posuzují shody a rozpory – což je možné nedotknout se přitom ustálených názorů a nestřetnout se s banálnostmi? Je-li obecné mínění nesprávné, nelze je následovat. Proto likvidujeme a odstraňujeme falešné, zachovávajíce při tom pravdivé. Jestliže bychom měli následovat poslušně názory ostatních lidí, dodržovat staré a držet se vzorů, pouze dokola opakovat naučené, k čemu by nám bylo posuzování? (Pokora, str. 334)

 

Pravda – Ran2: 85 – str. 585 (česky str. 334) – slovo u Wang Chonga velice frekventované. Pravda či pravdivý se dá také říci zhi2 – označuje, „zda náš výrok odpovídá skutečnosti správně“ (Král, str. 72), zda je rovný, upřímný, přímý; (话)  zhen1(hua4) – skutečný, reálný, pravý, pravdivý; 实(话) shi2(hua4) – opravdový, skutečný, realita, fakt (Vochala)