Majetek vzniklý za totality patří spíše státu – AD: Petr Placák 3

Petr Placák – Když se k dějinám přistupuje ideologicky, Lidové noviny, 2.2.2012, str. 13,

Polemika s předchozím článkem: Zdeněk Zacpal – Český stát si má udržovat vlastní důstojnost, Lidové noviny, pátek, 13.1. 2012, Horizont – Úhel pohledu, str. 12

 

Když se k dějinám přistupuje ideologicky

 

Právní vědomí pana Zdeňka Zacpala, který se v LN pustil do církevních restitucí (Český stát si má udržovat vlastní důstojnost, LN 13. 1.), je pozoruhodné – aby někomu vrátil ukradený majetek, musel by okradený nejdříve prokázat svou morální způsobilost! To je geniální – banditi by si mohli něco podobného zvolit za své motto. Podle všeho ale pan Zacpal jen nemá rád všeobecnou, tj. katolickou církev a hledá – podle své argumentační rozkomíhanosti – zřejmě na internetu, čím by své negativní pocity podpořil.

Nalezne tak například Ambrože Milánského, biskupa ze 4. století, který byl podle něj jeden „z největších likvidátorů antického právního řádu a kultury“. Ejhle, podiví se čtenář.

Skutečnost je ovšem opačná. I školní děti vědí, že právě díky církevním strukturám se podařilo na Západě udržet jistou úroveň antické kultury a vzdělanosti. Pak byly ovšem věci, které křesťanství skutečně zrušilo, třeba otcovskou absolutní moc nad dětmi i nad dospělými dcerami, kdy hlava rodiny mohla beztrestně zabít narozené děti, pokud byly ženského pohlaví, a stejně tak zabít chlapce, který byl postižený či neduživý. Tyto „vymoženosti“ antické civilizace byly ovšem s vítězstvím křesťanství ve 4. století prohlášeny za zločin. Místo zabíjení nechtěných dětí se naopak začínají budovat nalezince, které byly mimo jiné vybaveny „babyboxy“.

S dalším argumentem pana Zacpala se dostaneme k našim církevním restitucím přece jen o něco blíž – alespoň časově. Instrukce Ignáce z Loyoly z roku 1554 podle něj podnítily „pozdější asi 130 leté vyhlazování evangelíků u nás“! Co tím „vyhlazováním“ myslí? Popravu 27 českých pánů na Staroměstské radnici? V té ovšem Loyolovy instrukce nehrály sebemenší roli. Tu naopak hrály v Británii, ne ovšem při pronásledování nekatolíků, ale jezuitů, kteří zde, dopadeni, byli bez milosti popravováni.

Podle Zacpala křesťanská historie Evropy nepodává žádný příklad, kdy by se prostředí svobodné kultivované diskuse mohlo ustavit a prosadit bez boje: Teprve díky husitským bojovníkům mohla vzniknout v Evropě celá společnost s dobrým školstvím…“ „Husitským školstvím“ myslí pan Zacpal pana profesora Nejedlého? Byla to církev a kláštery, které připravily půdu pro vznik autonomních středověkých univerzit, jejichž součástí byl i tzv. kvodlibet, tj. veřejná disputace, kde mohl vznést kdokoliv jakoukoliv otázku na jakékoliv téma. Atp. atd.

Něco tak nepoučeného a zmateného, jako jsou výlety pana Zacpala do historie, se v tuzemském mediálním provozu vidí málokdy, a to je co říct. Nespojitost vývodů pana Zacpala je bezpochyby podtržena tím, že pan Zacpal přistupuje k dějinám ideologicky: svou víru si snaží upevnit očerňováním druhých. Tak to ovšem nedělají křesťané ani buddhisté, ale komunisté.

Jsou snad texty pana Zacpala tisknuty pro pobavení čtenářů? Nebo k vyvolání diskuse? Jeho vývody jsou natolik chaotické, že se prakticky nedají nijak uchopit. Ale možná že tato amébovitá klipovitost je dnes vzdělanost sama.

 

 

 

Dopis – polemika: Majetek vzniklý za totality patří spíše státu (Ad: Petr Placák – Když se k dějinám přistupuje ideologicky, Lidové noviny, 2. 2. 2012), Lidové noviny, sobota, 4.2. 2012, str. 12, Horizont, Dopisy redakci

 

 

Majetek vzniklý za totality patří spíše státu

 

Děkuji panu Placákovi za reklamu na mé články na internetu, z nichž se čtenář o mých pozitivních ideálech asi dozví víc než od něho. Omezím se zde na polemiku s jeho alespoň něčím doloženými výtkami.

Hájím zásadu nedotknutelnosti (i restitucí) majetků, které kdokoli vybudoval v prostředí třebas i ne stoprocentně svobodné ekonomické, myšlenkové i duchovní konkurence. Tedy i majetků komunistů vzniklých před rokem 1948 a majetků katolické církve z let 1440 až 1620 a po roce 1848. Avšak majetek vybudovaný totalitní silou patří spíše do vlastnictví státu.

Nikdy jsem nepopíral jistou míru myšlenkové plurality v evropském středověku. Ovšem v antice byla pluralita větší. Alespoň před definitivním uzavřením filozofických škol „křesťanským“ císařem Justiniánem I. v roce 529 – anebo jejich vylikvidováním tehdejšími křesťanskými fanatiky. Větší pluralitě se těšil i středověký indický svět. Než ze západu přitáhnuvší islámští dobyvatelé vypálili všech šest staroslavných indických buddhistických univerzit a povraždili jejich personál. A než katoličtí Portugalci zničili menší buddhistické univerzity Srí Lanky, jejichž učitele a další buddhisty pro změnu házeli krokodýlům. Soukromé vysoké školy či akademie Číny – něco těžko představitelného ve středověké Evropě – byly naštěstí dále a tak ještě pár set let vydržely.

ad 도산서원 전경

Dosan Seowon, soukromá korejská konfuciánská akademie, založená roku 1574 ve městě Andong

 

Zpátky do českých zemí: započteme-li i masakr v obci Růžďka na Vsetínsku v roce 1777, pak ono vyhlazování evangelíků, doprovázené jezuitským pálením knih, trvalo dokonce přes 150 let. Své „dragonády“ by Habsburkové či jejich potentáti neprováděli tak snadno, nebýt přízně mnoha církevních autorit. Nebýt směrodatné Summy teologické svatého Tomáše Akvinského (II, II, otázka 11, článek 103) anebo Listu svatého Ignáce z Loyoly z Říma do Vídně (13. srpna 1554) přes svatého Petra Kanisia pro Ferdinanda I, které doporučují i bezúhonné lidi usmrcovat za jejich názory. K instituci, dodnes uctívající i takové persony, by se měl stát, který má hájit zájmy všech občanů této země, chovat obezřetněji.

 

trasa57i3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdeněk Zacpal, nordista

____

6 indických univerzit: Nálanda, Vallabhí, Vikramašíla, Džagadalala, Ódantapurí, Sómapur

http://dharmadveepayeiranama.blogspot.com/2010/12/worlds-first-buddhist-university.html

 

http://www.lankalibrary.com/phpBB/viewtopic.php?t=2904

Atrocities committed by the Portuguese in Lanka

1557 AD – Great Buddhist Universities, known in Asia, are burnt & monks massacred :

Sunethra Devi Pirivena of Kotte, Vidagama Pirivena of Raigama, Thotagamuwe Pirivena of Hikkaduwa were looted and burnt. The Buddhist monks were massacred as they tried to escape. The learning’s of these universities were known and were recorded in Buddhist monasteries of Myanmar, Thailand, Laos, Cambodia, and South Vietnam.

 

1557 AD – 400 acre Vidagama Pirivena of Raigama, is converted into a church graveyard:

Buddhist monks who protested, were killed. It was this lovely university complex that was described in glory in Loweda Sangarawa by Thotagamuwe Sri Rahula thero. Today this Pirivena, which was originally a 400 acre complex, has been rebuilt in just one acre area. It was turned into a Church and a Church graveyard.

 

Buddhism in Sri Lanka: A Short History by H.R. Perera

http://www.accesstoinsight.org/lib/authors/perera/wheel100.html#sect-33

Z kapitoly 33:

The Portuguese arrived in Colombo in 1505 and, gradually occupying all maritime provinces, remained in their possession up to 1658. The Lanka chronicles as well as the records of their friendly historians describe them as cruel, inhuman, rapacious, bigoted and savage persecutors of Buddhism in their endeavor to impose their own faith — Roman Catholicism — on the people of Sri Lanka.

A few decades after the arrival of the Portuguese, King Bhuvanekabaahu VI (1534-1551), who ruled at Kotte, sought the assistance of his allies, the Portuguese, to ensure the succession of his grandson Dharmapaala to the throne. For this purpose an ivory image of Dharmapaala was sent to Portugal where a coronation of the effigy was held by the Portuguese emperor. When the Sinhalese ambassadors returned they were accompanied by a party of Franciscans who, under the direction of the Portuguese emperor and with the permission of the king of Kotte, preached the Christian Gospel in Lanka. Thus for the first time Christian communities were organized in the maritime provinces of Lanka. Dharmapaala, who had become a baptized Christian under the name of Don Juan Dharmapaala, as an expression of thankfulness to the Portuguese gave them a deed of gift (sannas) after his accession, transferring to them the Daladaa Maaligaawa (i.e., the Temple of the Tooth), the temple at Kelaniya and all the temple revenues in the island for the maintenance of the missionary establishments.

Thus there was the necessary assistance given to the Portuguese by the rulers of Kotte to suppress the national religion of the Sinhalese and propagate their own religion — Catholicism. With this support they set about their task. In their conversions they adopted two distinct methods, namely, inducement by offices and other temporal favors, and brutal punishment where inducement failed. People who wished to obtain high offices under them and who wished to earn the goodwill of those in power readily adopted the new faith and took up new Biblical names. Others who hesitated to give up their national faith and showed resistance were brutally punished.

There are lurid accounts of men thrown into rivers to be eaten by crocodiles, babies spitted on the soldiers‘ pikes and held up before the parents, or crushed between millstones before the eyes of their mothers who later were to be tortured to death. Those who dared to worship in public or wear the yellow robe were put to death. Buddhist monasteries and institutions were destroyed and their treasures looted. Libraries were set on fire. Thus did the period of Portuguese rule become one of the darkest periods of Buddhism in Sri Lanka.

 

Senaka Weeraratna – Repression of Buddhism in Sri Lanka by the Portuguese (1505 – 1658) http://www.vgweb.org/unethicalconversion/port_rep.htm

 

http://bystricka.cz/historie/nabozenske-pomery/

Bývalí jezuité Jan Kořistka a Petr Jiříček, ve snaze zjistit, kolik je na Valašsku tajných evangelíků (jejichž existence byla veřejným tajemstvím), rozhlásili, že podle (jimi smyšleného) patentu Marie Terezie se každý může přihlásit k libovolnému náboženství. Výsledek byl šokující, neboť mnohdy se přihlásily k evangelictví celé obce. Stát reagoval vysláním vyšetřující komise a vojenských oddílů. Byli zatýkáni evangeličtí vůdci a kazatelé.

V Růžďce došlo přímo k fyzickému střetu, kdy občané v noci z 8. na 9. června přispěchali na pomoc zatýkanému kazateli Pavlu Hořanskému; když se odmítli rozejít, byla zahájena střelba, jejíž obětí se stali 3 muži a těhotná žena. Hořanský byl odvlečen do Sedmihradska, kde zemřel. (Na místě tuto tragédii připomíná pomník z roku 1927.) Navzdory tomuto konfliktu tajná shromáždění pokračovala, i přes to, že do všech protestantských vsí bylo nastěhováno vojsko. V celé kampani se jako předseda vládní vyšetřovací komise výrazně angažoval pozdější litoměřický biskup Jan Leopold Hay, který příčinu krize spatřoval ve špatném stavu duchovní správy.

 

Svatý Tomáš Akvinský – Theologická summa, Druhé části druhý díl, Otázka 11, Článek 3, str. 103

Odpovídám: Musí se říci, že o bludařích jest uvážiti dvojí: A sice jedno se strany jich samých; druhé pak se strany Církve. A sice se strany těchto je to hřích, pro nějž se zasloužili, nejen aby vyobcováním byli odloučeni od Církve, nýbrž také aby smrtí byli vyloučeni se světa. Neboť mnohem těžší je porušiti víru, skrze niž je život duše, než padělati peníze, kterými se podporuje časný život. A proto, jestliže penězokazi nebo jiní zločinci po právu ihned jsou vydáváni na smrt světskými knížaty, tím spíše bludaři, jakmile jsou usvědčeni z bludu, mohli by se nejen vyobcovati, nýbrž i spravedlivě zabíti.

Avšak se strany Církve je milosrdenství na obrácení bloudících. A proto „neodsuzuje hned“, nýbrž „po prvním a druhém napomenutí“, jak učí Apoštol. Potom však, jestliže se shledává, že je zatvrzelý, nedoufajíc v jeho obrácení, pečuje Církev o spásu ostatních, oddělujíc jej od Církve rozsudkem vyobcování; a potom ponechává jej světskému soudu smrtí vyhladiti se světa. Neboť praví Jeronym, a je to v 24. ot. 3: „Má se odříznouti shnilé maso, má se odehnati od stájí prašivá ovce, aby celý dům, všechno tělo a dobytek se nezanítil, nenakazil, nehnil, nezašel. Arius v Alexandrii byl jednou jiskřičkou; ale poněvadž nebyl hned potlačen, jeho plamen zpustošil celý svět.“

 

87 (VII, 4709), Svatý Ignác z Loyoly (zakladatel řádu tzv. Tovaryšstva Ježíšova) – List P. Petru Kanisiovi T.J. ve Vídni z Říma 13. srpna 1554

(List inicioval krvavé pronásledování nekatolíků ve Střední Evropě za protireformace a příslušnými praktikami se inspirovaly i totalitní systémy 20. století:)

Za prvé a především se, jestliže by se Jeho královská Milost projevovala nejen katolíkem (což vždy činila), nýbrž i nesmiřitelným a ostrým nepřítelem kacířstev a vypověděla všem kacířským bludům zřejmou a ne skrytou válku, podobá nade vši pochybnost, že to by byl veleúčinný a přední z lidských prostředků. Z něho by plynul druhý svrchovaně důležitý: jestliže by Jeho královská Milost netrpěla ve své královské radě žádného kacíře, a tím méně se zdála ceniti si takové lidi; vždyť o jejich radách je nutné míti za to, že konec konců zjevně nebo skrytě směřují k tomu, aby živili a posilovali kacířskou zlobu, kterou jsou prosáklí. Dále že by bylo svrchovaně prospěšné, kdyby král netrpěl, aby ve správě, zvláště nejvyšší, toho kterého kraje anebo místa zůstal někdo kacířstvím nakažený; rovněž ne v žádných úřadech nebo stupních důstojenství. Konečně, kéž by to byla věc uznaná a všem známá, že, jakmile bude někdo usvědčen z kacířského bludu anebo z něho velice podezřelý, že mu nebudou udělena žádná vyznamenání a statky, nýbrž že jich bude spíše zbaven, atd.; a kdyby byly stanoveny nějaké výstražné příklady tím, že by byli někteří potrestáni na hrdle anebo zabráním jmění a vyhnanstvím, aby bylo viděti, že se to míní s náboženskou otázkou doopravdy, byl by tento prostředek tím účinnější. Na Vídeňské univerzitě a jiných by měli všichni veřejní profesoři, anebo kdo mají správu univerzity, býti zbaveni své hodnosti, jde-li o nich špatná pověst stran toho, co se týká katolického náboženství. Totéž míníme stran ředitelů, správců a profesorů na soukromých učilištích, aby ti, kdo by měli mládež vzdělávati ke zbožnosti, ji nekazili. Podezřelí by se tam tedy naprosto neměli nechávati, aby neotravovali mládeže, a mnohem méně zřejmí kacíři. Ale také studenti, u kterých se nepodobá, že budou snadno přivedeni k rozumu, by měli býti bez milosti i vylučováni, budou-li takoví. Ba i všichni učitelé a vychovatelé by to měli věděti a skutečně zakoušeti, že pro ně není v královských zemích žádného místa, leč když budou katolíci a katolíky se budou osvědčovati.

Bylo by s prospěchem, aby všechny kacířské knihy, kolik se jich bedlivým pátráním najde u knihkupců a soukromníků, byly buď páleny, anebo vyváženy ven ze všech královských zemí. (…)

Kacířští kazatelé a původci kacířstev, a zkrátka kdokoliv bude přistižen, že touto nákazou zamořuje jiné, by měli býti trestáni přísnými tresty. Všude by se mělo veřejně prohlásiti, že se těm, kdo do měsíce ode dne vyhlášení zanechají bludů, dostane od obojí vrchnosti milostivého odpuštění; po té době však, kdo bude přistižen v kacířství, že bude bezectný a neschopný k jakémukoliv čestnému úřadu; a kdyby se vidělo, že se může trestati vyhnanstvím nebo žalářem nebo někdy i smrtí, bylo by to snad lepší. Ale o upalování kacířů a zavedení inkvizice v těch zemích nemluvím, poněvadž se to jeví nad chápavost Německa, v jakém je nyní stavu.

Kdo nazve kacíře evangelíky, tomu by měla býti uložena nějaká pokuta, aby se zlý duch neradoval, že si nepřátelé evangelia a kříže Kristova osobují jméno, které je v rozporu s činy; a měli by býti nazýváni svým vlastním jménem, totiž kacíři, aby se lidé hrozili i při pouhém vyslovení jména těch, kdo jsou takoví, a smrtonosný jed nebyl zakrýván rouškou spásného jména.

Výbor z listů a instrukcí svatého Ignáce z Loyoly, přeložil Jaroslav Ovečka S.J., s biskupským schválením vydal: Vyšehrad, Praha, 1940, str.221-223.

 

známá slova katolíka Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic:

Velká jest v tomto národě svoboda pro pověry (sekty), aniž jest komu pokládáno za zlé, aby následoval náboženství, jaké chce. Neboť abych pomlčel o wyclefitech (husitech) a o těch, jež lid nazývá pikarty, jsou i takoví, kteří popírají, že by Ježíš Kristus, Spasitel náš, byl Bohem. Jiní praví, že naše duše s těly hynou [...] přemnozí mají za to, že nebe i peklo vše je vymyšleno aj.