Neexistuje jen Jochův konzervatismus – AD: Roman Joch 1

Polemika AD: Roman Joch – Náš fundament? Silné rodiny – základ bohatství – LN Pátek, 7, února 2014, str. 7

 

Roman Joch ve svém článku o celkovém pojetí světa „konzervativců“ považuje za fundament „našeho světonázoru v situaci současné ekonomické krize“ toto: „Generace, jež naletěly falešným prorokům, přirozenou cestou odejdou. A s nimi odejde i jejich životní styl, jejich ´nepotomkové´. V populaci zbudou ti, kdo z různých důvodů, především náboženských, jsou ochotni mít potomků spíše více než méně, dobře je vychovat, aby byli produktivními lidmi. A když tito získají v populaci většinu – tím myslím, že tento životní styl rodinných hodnot a silných, početných rodin se stane většinovým – , pak společnost může být opět na cestě k mnohem intenzívnější tvorbě bohatství. Budou tady totiž ti, kdo budou bohatství tvořit.“ Tak pravil Joch.

I z jiných pramenů je zřejmé, že ředitel Občanského institutu pod pojmem konzervatismus, k němuž se sám hlásí, míní jen to, co se hlavně v USA nazývá „sociální konzervatismus“. Tedy myšlenkové proudy, jejichž stoupenci chtějí ty či ony historicky nahodile vzniklé či mocí prosazené náboženské ideály či tradiční uspořádání společnosti mechanicky přejímat a udržovat dál. Tváří v tvář těmhle zjednodušením je záhodno zmínit i jiné konzervativce, kteří sice také chtějí mnoho věcí uchovat/konzervovat, ale řešení „sociálních konzervativců“ jim připadají příliš jednoduchá a nebezpečná.

 

Nestrhněte celou stavbu!

V základech více typů konzervatismu stojí ti, které za Velké francouzské revoluce popudilo lehkomyslné porušování tradic i právních norem, účelové popravy odpůrců, zabavování majetku a nástup nekvalifikovaných lidi k moci.

 

Jmaistre

 

Savojan Joseph De Maistre (1753-1821) vinil z vypuknutí revoluce především encyklopedisty a pokusy starého režimu o liberalizaci života v zemi. Navrhoval ustavení tuhého režimu s neomylným papežem v čele. Historicky nejúspěšnější mocenské útvary prý vždy pěstují pevný náboženský kult, ale nezdůvodňují samy sebe, aby neposkytovaly odpůrcům záminky k rozkladnému působení.

 

NPG 655; Edmund Burke studio of Sir Joshua Reynolds

 

Proti němu Brit Edmund Burke (1729 – 1797) již v onom 18. století odmítl jakákoli jednoduchá pravidla vládnutí (kam lze vzhledem jeho poukazům na složitost sociálních jevů zařadit recepty typu à la Joch) : ta jsou prý vadná již z podstaty. Pro budování státu je zapotřebí zkušeností, dokonce větších, než může za celý život získat i ten nejchytřejší a nejpozornější člověk. Je třeba mít před očima příklady a vzory, jejichž užitečnost byla již dlouhodobě ověřena. V žádném případě není žádoucí strhnout stavbu, jež po věky alespoň uspokojivě společnosti sloužila. Když budeme o společnosti uvažovat pouze z jednoho hlediska, budou razantní řešení toho kterého problému neskonale lákavá. Je však lepší, je-li nedokonale a nepravidelně vyhověno celku, než když se jedněm pečlivě vyhoví a přitom dojde k opomenutí či poškození jiných. Burke vyzvedává Angličany, že, stejně tak jako v dějinách odolali křižáckým tažením a nepřijali za svou víru v neomylnost papežů, tak nyní nepřijmou ani víru filosofů z Francie. K lidem s odlišnými názory býval Burke tolerantní, nicméně spojení anglikánské církve se státem se dle jeho mínění v zemi dobře osvědčilo.

 

Klid počestné mysli

Dle anglického politologa, Michaela Oakeshotta (1901-1990) nutně neznamenají sklony ke konzervatismu zastávání jistých náboženských názorů. Silným a postačujícím argumentem je zkušenost, že změna a inovace zvláště v politice není nikdy pouze k lepšímu, neboť vždy mění celkovou situaci a nese s sebou i nějaké ztráty, nežádoucí a nezvladatelné důsledky.  Ani praktické úspěchy člověka v jiných oborech nezaručují, že bude dobrým politikem. Politika je velice specifická a krom znalostí jejích pravidel a principů musí politik vědět, jak se má za různých okolností vhodně chovat. Vládnutí poskytuje, udržuje i vynucuje pravidla chování tak, aby lidé mohli dle vlastní volby provozovat své aktivity, sdružovat se a jít si za svým štěstím. Reforma bývá vhodnější jako omezená odpověď na specifické nedostatky než totální pokus přivést lidstvo k dokonalosti. Spíše než člověk tak bohatý, že je mu jedno, že něco ztratí, to může nahlédnout ten, kdo se bojí o něco milého, důvěrně známého, o to, o co se naučil starat, pečovat, pěstovat a užívat toho. Skromní lidé ocení vládnutí, které vymáhá řádnost a soustřeďuje povinnosti tak, aby ponechalo místo potěše a radosti.

 

Michael_Oakeshott

Michael Oakeshott

 

Což již Jan Amos Komenský vyjádřil slovy „klid počestné mysli, vzniklý z pokojného a nerušeného vlastnictví a užívání si svých věcí.“ Blahobyt v jeho pojetí spočívá v tom, aby si všichni dokázali „vystačit, nemít nouzi, netoužit proto po cizím a nerušit řád touto dychtivostí.“

 

 

Morálka jiného světa

Ani základem převratných změn Margaret Thatcherové prý nebyla ekonomická teorie, ale to, v čem byla ona a milióny dalších lidí vychováni: poctivá každodenní práce, život z vlastních prostředků, ukládání něčeho stranou do nepohody, včasné placení účtů. Thatcherová v Parlamentu v roce 1969 hlasovala za zachování trestu smrti, aby prý i vrah mohl s možností vlastního brzkého konce alespoň počítat. I sama „železná lady“ však pocházela z církve menšinové (Metodistické) a obdobně jako Komenský akcentovala dobrovolnost. Nechtěla vnucovat jeden způsob života ostatním. Prosazovala nezávislost jednotlivce na státu a jeho dávkách. Jako jedna z mála konzervativců se však hlasováním podílela i na zrušení zákazu homosexuality a na zlegalizování potratu v roce 1967.

Když si Václav Havel při svých volbách prezidentem nechával katolickými arcibiskupy vysluhovat ve Svatovítské katedrále slavnostní mše Te Deum, neobracel se v hrobě jen T. G. Masaryk. Již Karel Havlíček Borovský se obával, že dokud náboženství nebude zcela odtrženo od veřejných státních záležitostí a nestane se záležitostí jen privátní (osobní) v každém ohledu, potud pokrytci, kteří sami nic nevěří, budou ve jménu náboženství pronásledovati poctivé lidi, kteří něčemu věří. Kvitoval tehdejší pokusy o uzákonění civilního sňatku.

Jeho hrdý žák T. G. Masaryk svým způsobem úspěšně konzervoval a prosadil již ve starém Řecku vyvinutou možnost svobodné diskuse, která není mocensky směrována k předem určeným cílům. Při svém boji za opětovnou možnost kritiky, s níž si ujasňujeme důkazy svého vědění, se odvolával na Sókrata. A svůj požadavek, aby nikdo nebyl nucen se tvářit, že věří, čemu nevěří, považoval za etickou záležitost. Za války se spojil s mocnostmi odmítajícími teokracii a po svém vítězství zrušil církevní, šlechtická i genderová privilegia a pro státní zaměstnance i studenty povinnou účast na mši svaté.

Současný britský konzervativní filosof Roger Scruton ve svém mládí vyslovil obavy, že rozbití dogmat, liturgie a obřadů „křesťanství“ zanechalo po sobě nebezpečné vakuum. Je prý naopak „politicky nezbytné proti sekularizaci bojovat.“ Takové obavy jsou pro současné konzervativce z řad tzv. nových konfuciánů těžko pochopitelné.

Singapurský vůdce Lee Kuan Yew (Li Kuang-jao李光耀) odpoví, že defektem západní společnosti je právě ona závislost na jakýchsi pro jiné civilizace těžko pochopitelných dogmatech a výhodou východoasijských systémů naopak dobře nastavená a udržovaná morálka tohoto světa. Západ prý poškozuje hlavně  zvýhodňování neúplných rodin a přemíra lidských práv pro ty, kteří celou společnost poškozují. Dle Tu Wej-minga (Tu Weiming, 杜維明, 1940- ) z Harvardu mají lidé na proměnu sebe sama k lepšímu  uplatňovat spíše svou vlastní vynalézavost. Mohou se vzájemně inspirovat a povzbuzovat. Rozdíly pohledů konfuciáni vítají, jen nesmí dojít k rozvrácení prvotního řádu světa. Tento profesor se výslovně hlásí k pelagiánskému pojetí Krista, který je pro něj velkým příkladem toho, co člověk může dosáhnout vlastním úsilím.

Tu-Weiming-8-May-2013-b

Profesor Tu Wej-ming

 

A teď se nechechtejte!

Svérázný americký zpěvák, skladatel a myslitel Frank Zappa (1940-1993) vyznal své přesvědčení bez okolků: „Politicky se považuju za (nechechtejte se) praktického konzervativce. Chci malou, míň vtíravou vládu a nižší daně. Cože? Vy taky?“

Nahrazením daně z příjmu spotřební daní by se dle Franka ušetřilo 95% pracovníků finančních úřadů. Lidé by byli k vydělávání peněz motivováni, daně by museli platit i podvodníci a obchodníci s drogami. Služby federální vlády a jejich katalog i smysl jí samotné by měly být stoprocentně nahlédnutelné, transparentní. – V tomto se Zappa obrací od ideálu De Maistra o 180 stupňů.

Spory mezi Izraelem a Palestinci by prý byly dávno vyřešeny ku prospěchu a státnosti obou stran, psal Zappa v roce 1988. Nebýt ovšem náboženských fanatiků na obou stranách, pošetilého úsilí izraelské lobby v USA, slabosti a krátkozrakosti několika administrací USA a chlápků, kteří raději z výnosů z prodeje střeliva žijí na  jachtách, než by stáli ve frontě nezaměstnaných.

V osmdesátých letech se Zappa děsil neuvěřitelného nárůstu projevů rasismu a šovinismu, jejichž většině prý pomohla na svět Republikánská strana. Její sjezd přirovnal k Norimberskému sjezdu NSDAP. USA viděl na cestě k fašistické teokracii. A tomu všemu vévodili obchodníci s nenávistí, televizní kazatelé – fašouni s křížem. Chtějí prý společnosti namísto morálky pravidel chování a mezilidského soužití vnucovat morálku, diktovanou náboženským dogmatem.

Přitom pikantní je i to, že sám Zappa do oné škatulky, kam oni teleevangelisté automaticky zařazovali sekularisty a ateisty , nespadal. Návštěvníci jeho šestičlenné domácnosti dosvědčovali její ukázněnost, soulad a radostné ovzduší v ní panující. Životopisec Peter Ochiogrosso Zappu dokonce označil za vzorný rodinný typ Italoameričana. To naopak Zappa zpronevěry a sexuální poklesky demagogických kazatelů veřejně zesměšňoval a rozmazával ve svých písních.

 

frank_zappa_family_photo

Na „rodinné hodnoty“ nemá monopol žádný světonázor. Frank Zappa se svými rodiči (výše) a se svou vlastní rodinou (níže):

Frank Zappa family LOS ANGELES, 1988

 

article-2188624-148DD2D4000005DC-904_634x406

Pravicový hudebník uznával, že díky odborům si velcí zaměstnavatelé již více nemohou dovolit bezohlednost k obyčejným zaměstnancům. Avšak zároveň nelibě nesl, že si odbory diktují podmínky práce, vynucují si příspěvky a poškozují mu tak nepřímo i kvalitu nahrávek a představení. Ze strachu před „pravicí náboženskou“ nicméně on a pak jeho vdova Gail podporovali raději levicovější demokraty, a to tak masívně, že se Gail posléze zařadila mezi jejich 10 největších dárců v USA.

 

Povinnost dobrého křesťana

Pro legendárního a dlouholetého arizonského senátora Barryho Goldwatera, který do episkopálního kostela zavítal zřídka, bylo náboženství více než doktrínou „vnitřním přesvědčením a podnětem k lepšímu životu“. Věřil, že politické kultuře i schopnosti země čelit komunismu a nakonec jej porazit prospěje spíše dostatečný prostor pro tvůrčí schopnosti lidí než okázalé vzývání ideologie zdánlivě opačné než je marxismus. Vládní moc má prý právo zasahovat jen na ochranu dětí a proti nezodpovědnému chování škodícímu jiným. Stavěl se za čisté životní prostředí, podporoval volební právo Afroameričanů a zrušení segregace, později občanská práva gayům a lesbám. Jako vášnivý obhájce osobní svobody považoval přístupy americké náboženské pravice za zasahování do osobního soukromí a svobody jednotlivce.

6a00d834520b4b69e20154369edfa7970cBarry_Goldwater_photo1962

Barry Goldwater (1909-1998)

 

Poněkud sebestředný herec Ronald Reagan neopomněl válečného i antikomunistického veterána Goldwatera ihned po svém zvolení prezidentem přivítat jako proroka a samotného „Jana Křtitele konzervatismu“. Ovšem onen bezúhonný a přímočarý generál letectva mu vstřícnost neopětoval. Nepřipustil ani, že by Reagan důsledným konzervativcem kdy byl. Přestože Reagana někdy podpořil a považoval jej i později za relativně dobrého politického vůdce, jeho prodej zbraní již fundamentalistickému Íránu označil za nejpitomější botu v historii země.

51178H60HYL

 

svFALWELL_wideweb__470x418,0

 

Jak se dá tušit, televizní kazatel Jerry Falwell (na horním snímku druhý zleva, na snímku níže s Ronaldem Reaganem) měl se svou nesmiřitelnou rétorikou velký zákulisní vliv nejen na americké prezidenty, ale i na společnost jako celek

 

093ee7d51c3bc11f2a0e88c6dbe78860

 

book_77495

1383656_770409499652792_1960610023_n-1111

 

V roce 1981, při jmenování Sandry Day O´Connorové do Nejvyššího soudu USA se zakladatel „Morální většiny“, teleevangelista a Reaganův podporovatel Jerry Falwell (1933-2007) postavil proti její nominaci slovy: „Každý dobrý křesťan by měl být znepokojen“. Prostořeký Goldwater okamžitě opáčil: „Každý dobrý křesťan by měl Falwella nakopat přímo do koulí.“ A v senátní řeči v tomtéž roce se Goldwater postavil proti zastrašování amerických politiků náboženskými organizacemi: „Náboženské kliky, prorůstající naší zemí, neužívají svého vlivu moudře. Chtějí si vynutit, aby je vládní vůdci poslouchali na 100 procent. Jestliže s nimi v jediné morální otázce nesouhlasíte, stěžují si, vyhrožují vám ztrátou peněz nebo hlasů.“ (…) „Čím si jen myslí, že jsou?“ (…) „Varuji je: budu proti nim bojovat na každém kroku, pokud chtějí svá morální přesvědčení všem Američanům diktovat ve jménu „konzervatismu.“

 

WP-CostaRicaMTCMYK

Avšak mnohé a většinou méně nápadné náboženské skupiny v USA šíří mír a porozumění mezi lidmi. Na snímku pastorka Moravské církve – Moravian Church – Amy Gohdes-Luhman (zcela vlevo) z Minnesotského Northfieldu na družební návštěvě v Kostarice

 

Zdeněk Zacpal, překladatel

 

 

Citovaná literatura

 

Joseph de Maistre –

Considérations sur la France (str. 9-193)

Essai sur le principe générateurdes constitutions politiques (orig. 1809, str. 195-277)

Présentation de Pierre Manent, Complexe, Bruxelles, 1988, ISBN 2-87027-260-X

 

Joseph de Maistre – Considérations sur la France (orig. 1797), Libraire philosophique Vrin, Paris, 1936

 

Joseph de Maistre – Du Pape, Charpentier, Paris, 1841

 

Edmund Burke – Reflections on the French Revolution & Other Essays: Reflections on the Revolution in France (1790), str. 1-244, J.M.Dent & Sons, Ltd., London, (1910) 1920

Edmund Burke – Úvahy o revoluci ve Francii, přeložili Jana Ogrocká a Jiří Ogrocký, CDK, Brno, 1997, ISBN: 8085959232

 

Edmund Burke – Speech on the Bill for the Relief of Protestant Dissenters (1773)

http://museworship.blogspot.cz/2011/02/edmund-burke-speaks-of-tolerance-limits.html

 

Michael Oakeshott – Rationalism in politics and other essays, New and expanded edition, Liberty Fund, Indianapolis 1991, ISBN 0-86597-095-5, ISBN 0-86597-094-7 (hardcover), citované příspěvky:

Michael Oakeshott – Rational conduct (orig. 1950) – str. 99-131

Michael Oakeshott – On being conservative (orig. 1956) – str. 407-437

 

Jan Amos Komenský – Obecná porada o nápravě věcí lidských, I. svazek, Svoboda, Praha 1992, ISBN 80-205-0226-2 (ISBN 80-205-0225-4 soubor)

Jan Amos Komenský – Obecná porada o nápravě věcí lidských, III. svazek, Svoboda, Praha, 1992, ISBN 978-80-205-0226-1

Iohannis Amos Comenii De rerum humanarum emendatione consultatio catholica, Tomus I, Academia, Praha 1966

Johann Amos Comenius – Pampaedia, Lateinischer Text und deutsche Übersetzung, Herausgegeben von Dmitrij Tschižewskij in Gemeinschaft mit Heinrich Geissler und Klaus Schaller, Quelle & Meyer, Heidelberg 1960

 

http://en.wikiquote.org/wiki/Margaret_Thatcher

The News of the World (20 September, 1981)

 

http://www.margaretthatcher.org/document/104641

1981 May 5 Tu, Margaret Thatcher, House of Commons PQs

 

http://www.margaretthatcher.org/speeches/displaydocument.asp?docid=105764

1984 Oct 15 Mo, Margaret Thatcher, TV Interview for Channel 4 A plus 4

 

Hynek Fajmon – Margaret Thatcherová a její politika, Barrister & Principal, Brno, 1999, ISBN 80-85947-44-7

 

Archív Pražského hradu, prováděcí instrukce k organizaci a zajištění prezidentských voleb mj. pod: Č.j.: P 609 / 37 a Č.j.: 3253 / 317 / 11 – S / 27

 

Jiří Nolč – Čeští a slovenští prezidenti, LP Books, a.s., Brno 2005, ISBN: 80-251-0545-8

 

Karel Havlíček – Epištoly kutnohorské

 

Karel Havlíček – Civilní sňatek manželský, Slovan 1850, tiskem Františka Procházky v Kutné Hoře – říjen, listopad, prosinec, str. 1543-1545

 

Spisy T.G.Masaryka, svazek 29: T.G.Masaryk – Parlamentní projevy 1907-1914, Masarykův ústav AV ČR, Praha, 2002, ISBN 80-86495-11-6

 

T.G. Masaryk – Světová revoluce (1925), Čin, Praha, 1938

http://bratrstvo.org/Brotherhood.php?content=literatura&book=revoluce

 

Roger Scruton – Smysl konzervatismu, přeložil Petr Pithart a Allan Plzák Torst, Praha, 1993, ISBN 80-85639-10-6

Roger Scruton, The Meaning of Conservatism, Penguin Books, London, 1980, ISBN 0-14-02.2193-X

 

Jan Macháček – Svět viděný z Asie: Morálka a demokracie očima Lee Kuan Yewa, Respekt 18 / 1995 (2.-8.5.), str. 17

(To je přepis výroků Lee Kuan Yewa, které pronesl při příležitosti návštěvy Václava Havla v roce 1995. Lee zde mluví volněji a pronáší i ty názory, které by si ani on nemohl dovolit autorizovat – o to jsou ostřejší a zajímavější.)

 

Culture Is Destiny; A Conversation with Lee Kuan Yew by Fareed Zakaria; Foreign Affairs March/April, 1994

http://www.lee-kuan-yew.com/leekuanyew-freedzakaria.html

Český překlad tohoto rozhovoru Fareeda Zakarii s Li Kuang jao pod titulem „Kultura je osud“ na: http://www.obcinst.cz/cs/KULTURA-JE-OSUD-Rozhovor-s-Li-Kuang-jaem-c655/

 

Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000, HarperCollins Publishers, New York, 2000, ISBN 0-06-019776-5

 

Velké učení, Doktrína středu, přeložil Oldřich Král, Maxima, Praha, 2008, ISBN 978-80-86921-04-4

 

Jaromír Vochala – Konfucius v zrcadle sebraných výroků, Academia, Praha, 2009, ISBN 978-80-200-1695-9

 

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, State University of New York Press (1985) 1997, ISBN 0-88706-006-4 (pbk.)

 

2012.06.04 Istanbul University, Eurasia Institute Presentation

http://www.tuweiming.net/

 

http://en.wikipedia.org/wiki/Pelagianism

 

Populárnější přednášky profesora Tu http://www.tuweiming.net/

 

Peter Ochiogrosso – The Real Frank Zappa Book, Poseidon Press, New York, 1989, ISBN 0-671-70572-5 pbk

 

Peter Occhiogrosso Internet Interview by Vladimir Sovetov

http://www.arf.ru/Misc/po_int.html

 

Frank Zappa: Interview by Bob Marshall, October 22, 1988

http://www.science.uva.nl/~robbert/zappa/interviews/Bob_Marshall/Part08.html

 

Pulse! Magazine: August 1993 by Dan Ouellette

http://home.online.no/~corneliu/pulse.htm

 

Neil Slaven – Zappa: Elektrický Don Quijote, přeložil Richard Podaný, Jiří Buchal – BB art, Praha, 2002, ISBN 80-7257-888-X

 

Zappa on CNN’s Crossfire in 1986 (03 – 28 – 86)

 

http://articles.latimes.com/1988-10-30/magazine/tm-692_1_frank-zappa-s-imagination

Los Angeles Times: Living

Democracy’s Pitchman : Frank Zappa Urging Young People to Vote? : Has One of Rock’s Most Iconoclastic Icons Gone Straight?

October 30, 1988, Joe Morgenstern

 

Robert Alan Goldberg – Barry Goldwater, Yale University Press, New Haven and London, 1995, ISBN 0-300-06261-3

 

http://en.wikipedia.org/wiki/Barry_Goldwater

 

 

Poznámky, citace k textu článku

 

 

Média v takovýchto případech zpravidla míní to, co se hlavně v USA nazývá „sociální konzervatismus“. Tedy takové myšlenkové proudy, jejichž stoupenci chtějí mocenskými prostředky ty či ony historicky nahodile vzniklé ideály či tradiční uspořádání společnosti mechanicky prosadit, aniž by se ohlíželi na názory jiných.

Přitom mají kupodivu raději moderní technologie a zbraně, zatímco přírodu, ba často ani památky moc nekonzervují. Přístupy amerických neoconů, například National Rifle Association má blízko k Republikánům, například za „konzervativce“ Ronalda Reagana, kterého ochrana přírody nezajímala, se zhyzdilo centrum staroslavné Philadelphie novými mrakodrapy. Dost podobné přístupy mají i současní islamisté – v Saúdské Arábii ničí staré stavby a památky, v Mali zničili hrobky v Timbuktu, atd.

 

Nestrhněte celou stavbu!

V základech více typů konzervatismu stojí ti, které za francouzské revoluce popudilo lehkomyslné porušování tradic i právních norem, účelové popravy odpůrců, zabavování majetku a nástup nekvalifikovaných lidi k moci:

Téma mnoha knih

Burkeho citát – viz níže

 

Savojan Joseph de Maistre (1753-1821) vinil z vypuknutí revoluce především encyklopedisty a pokusy starého režimu o liberalizaci života v zemi.

Není nad starší vydání, které otisklo i pasáže samotným autorem vyškrtnuté, které jsou snad ještě výraznějším výlevem jeho nitra –

Joseph de Maistre – Considérations sur la France (1936), str. 11:

Passage rayé dans le ms. : …

(c) «Malesherbes tenait infiniment à cette secte philosophique, ennemie mortelle de l´Eglise et de l´Etat et qui a produit tous les maux que nous voyons. Il était lié avec les chefs de cette coalition anti-française et anti-sociale ; il les caressait même, et l´on se rappelle qu´en recevant d´Alembert à l´Académie française, il lui disait : «Vous marchez le front ceint de laurier », comme si les titres littéraires du géomètre Français étaient quelque chose de commensurable avec la gloire de Newton !

            Pendant… lui donnait inspection sur la libraire, il favorisa puissamment l´introduction des livres produits par cette secte détestable. Par lui les poisons circulent librement. Sans doute il se trompait, sans doute son cœur était excellent ; ses grandes qualités n´ont pas de plus sincère admirateur que moi et quoiqu´il soit demeuré fort au-dessous de son nom dans la défense de Louis XVI, ce moment de sa vie ne le recommande pas moins à la postérité. »

Lamoignon de Malesherbes byl pradědečkem a jeho památka celoživotním příkladem pro francouzského politologa a myslitele Alexise de Tocquevilla (1805-1859). Malesherbes (1721-1794), známý právník i botanik díky svým kontaktům a spíše krátkodobým veřejným funkcím umožnil vědcům a literátům vydávání slavné Encyklopedie, výrazně přispěl k ulehčení údělu krutě pronásledovaných protestantů i Židů a stavěl se proti nezákonným praktikám krále Ludvíka XVI. Po převratu si však dovolil již bezmocného krále hájit před revolučním tribunálem, aby pak roku 1794 pod gilotinou obratem skončil i on, jeho dcera i vnučky.

 

Navrhoval ustavení tuhého režimu s neomylným papežem v čele.

Hlavní téma knihy  Joseph de Maistre – Du Pape, téma je široce rozpracováno, jen na ukázku str. 1: L´infallibilité dans l´ordre spirituel, et la souveraineté dans l´ordre temporel, sont deux mots parfaitement synonymes. L´un et l´autre expriment cette haute puissance qui les domine toutes, dont toutes les autres dérivent, qui gouverne et n´est pas gouvernée, qui juge et n´est pas jugée.

str. 444-445 Les pontifes seront bientôt universellement proclamés agents suprêmes de la civilisation, créateurs de la monarchie et de l´unité européennes, conservateurs de la science et des arts, fondateurs, protecteurs-nés de la liberté civile, destructeurs de l´esclavage, ennemis du despotisme, infatigables soutiens de la souveraineté, bienfaiteurs du genre humain.

 

Historicky nejúspěšnější mocenské útvary prý vždy pěstují pevný náboženský kult, ale nezdůvodňují samy sebe, aby neposkytovaly odpůrcům záminky k rozkladnému působení.

Essai sur le principe générateurdes constitutions politiques (1988) – Téma celého tohoto dlouhého eseje, zejména

XXIX, str. 239:

A cette règle générale que nulle constitution ne peut être écrite, ni faite à priori, on ne connaît qu´une seule exception ; c´est la législation de Moïse.

XXXII … XXXIII, str. 242:

Les nations les plus fameuses de l´antiquité, les plus graves surtout et les plus sages, telles que les Égyptiens, les Étrusques, les Lacédémoniens et les Romains, avaient précisement les constitutions les plus réligieuses; et la durée des empires a toujours été proportionnée au degré d´influence que le principe religieux avait acquis dans la constitution politique …: Jamais les nations n´ont été civilisées que par la religion.

IX, str. 219:

… je ne crois pas qu´il reste le moindre doute sur l´incontestable vérité des propositions suivants: …

3°. Que ce qu´il y a de plus essentiel, de plus intrinsèquement constitutionnel, et de véritablement fondamental, n´est jamais écrit, et même ne saurait l´être, sans exposer l´état.

4°. Que la faiblesse et la fragilité d´une constitution sont précisement en raison directe de la multiplicité des articles constitutionnels écrits

A co tehdy prosperující (a i když stále ještě rozlohou malé) laické a republikánské USA? Kdepak, ani ty de Maistrovi nevzbuzují důvěru(!)

Joseph de Maistre – Considérations sur la France (1988), VII, str. 98-99, mj.:

Non seulement je ne crois point à la stabilité du gouvernement américain, mais les établissements particuliers de l´Amérique anglaise ne m´inspirent aucune confiance.

 

Oproti němu Brit Edmund Burke (1729 – 1797) již v onom století odmítl jakákoli jednoduchá pravidla vládnutí (kam lze vzhledem jeho poukazům na složitost sociálních jevů zařadit recepty typu à la Joch) : ta jsou prý vadná již z podstaty. Pro budování státu je zapotřebí zkušeností, dokonce větších, než může za celý život získat i ten nejchytřejší a nejpozornější člověk. Je třeba mít před očima příklady a vzory, jejichž užitečnost byla již dlouhodobě ověřena. V žádném případě není žádoucí strhnout stavbu, jež po věky alespoň uspokojivě společnosti sloužila. Když budeme o společnosti uvažovat pouze z jednoho hlediska, budou razantní řešení toho kterého problému neskonale lákavá. Je však lepší, je-li nedokonale a nepravidelně vyhověno celku, než když se jedněm pečlivě vyhoví a přitom dojde k opomenutí či poškození jiných. Burke vyzvedává Angličany, že, stejně tak jako v dějinách odolali křižáckým tažením a nepřijali za svou víru v neomylnost papežů, tak nyní nepřijmou ani víru filosofů z Francie. K lidem s odlišnými názory býval Burke tolerantní, nicméně spojení anglikánské církve se státem se dle jeho mínění v zemi dobře osvědčilo.

Edmund Burke – Reflections on the Revolution in France, str. 58-59:

The science of constructing a commonwealth, or renovating it, or reforming it, is, like every other experimental science, not to be taught a priori. Nor is it a short experience that can instruct us in that practical science,because the real effects of moral causes are not always immediate; but that which in the first instance is prejudicial may be excellent in its remoter operation, and its excellence may arise even from the ill effects it produces in the beginning. The reverse also happens: and very plausible schemes, with very pleasing commencements, have often shameful and lamentable conclusions. In states there are often some obscure and almost latent causes, things which appear at first view of little moment, on which a very great part of its prosperity or adversity may most essentially depend. The science of government being therefore so practical in itself and intended for such practical purposes — a matter which requires experience, and even more experience than any person can gain in his whole life, however sagacious and observing he may be— it is with infinite caution that any man ought to venture upon pulling down an edifice which has answered in any tolerable degree for ages the common purposes of society, or on building it up again without having models and patterns of approved utility before his eyes.

These metaphysic rights entering into common life, like rays of light which pierce into a dense medium, are by the laws of nature refracted from their straight line. Indeed, in the gross and complicated mass of human passions and concerns the primitive rights of men undergo such a variety of refractions and reflections that it becomes absurd to talk of them as if they continued in the simplicity of their original direction. The nature of man is intricate; the objects of society are of the greatest possible complexity; and, therefore, no simple disposition or direction of power can be suitable either to man’s natureor to the quality of his affairs. When I hear the simplicity of contrivance aimed at and boasted of in any new political constitutions, I am at no loss to decide that the artificers are grossly ignorant of their trade or totally negligent of their duty. The simple governments are fundamentally defective, to say no worse of them. If you were to contemplate society in but one point of view, all these simple modes of polity are infinitely captivating. In effect each would answer its single end much more perfectly than the more complex is able to attain all its complex purposes. But it is better that the whole should be imperfectly and anomalously answered than that, while some parts are provided for with great exactness, others might be totally neglected or perhaps materially injured by the over-care of a favorite member.

Z českého překladu (str. 71-72):

K čemu je rozebírání abstraktních práv na jídlo nebo léky? Problémem je to, jak je obstarat a poskytovat. K jeho řešení každopádně doporučuji přivolat na pomoc sedláka a lékaře spíše než profesora metafyziky.

            Jako každou jinou empirickou vědu, ani vědu o budování, renovaci nebo reformování státu, není možné si osvojit a priori. Krátká zkušenost nás nemůže v této praktické vědě poučit, protože skutečné účinky morálních příčin nejsou vždy bezprostřední; co se na první pohled jeví jako škodlivé, může být později vynikající a z nepříliš povedených začátků mohou dozrát dokonalé plody. Dochází i k opaku – velmi věrohodné a nadějně se vyvíjející plány mají často ostudné a politováníhodné konce. O osudech států rozhodují často nejasné a téměř latentní příčiny, věci, které se na první pohled jeví jako bezvýznamné, na nichž však z velké části závisí jejich prosperita a bída. Jelikož věda o vládě je sama o sobě tak praktická a zaměřená na tak praktické cíle, vyžaduje zkušenost dokonce větší, než může za celý svůj život získat i ten nejchytřejší a nejpozornější člověk. Je třeba nekonečné obezřetnosti, pokud se někdo odváží strhnout stavbu, jež po věky alespoň uspokojivě odpovídala obecným cílům společnosti, nebo ji stavět znovu, aniž by měl před očima příklady a vzory, jejichž užitečnost byla již ověřena. … Jelikož věda o vládě je sama o sobě tak praktická a zaměřená na tak praktické cíle, vyžaduje zkušenost dokonce větší, než může za celý svůj život získat i ten nejchytřejší a nejpozornější člověk. Když budeme o společnosti uvažovat pouze z jednoho hlediska, budou všechny neskonale lákavé. Každá z nich plní svůj účel daleko dokonaleji, než je schopen složitější systém, který má vyhovět všem komplexním účelům. Je však lepší, je-li nedokonale a nepravidelně vyhověno celku, než když dojde k situaci, kdy je o některé části postaráno s velkou pečlivostí, zatímco jiné jsou v důsledku přehnané péče o upřednostněný cíl úplně opomíjeny nebo snad i závažně poškozovány.

Edmund Burke – Reflections on the Revolution in France, str. 85-86 (česky str. 97):

I hear it is sometimes given out in France that what is doing among you is after the example of England. I beg leave to affirm that scarcely anything done with you has originated from the practice or the prevalent opinions of this people, either in the act or in the spirit of the proceeding. Let me add that we are as unwilling to learn these lessons from France as we are sure that we never taught them to that nation. The cabals here who take a sort of share of your transactions as yet consist of but a handful of people. If, unfortunately, by their intrigues, their sermons, their publications, and by a confidence derived from an expected union with the counsels and forces of the French nation, they should draw considerable numbers into their faction, and inconsequence should seriously attempt anything here in imitation of what has been done with you, the event, I dare venture to prophesy, will be that, withsome trouble to their country, they will soon accomplish their own destruction.This people refused to change their law in remote ages from respect to the infallibility of popes, and they will not now alter it from a pious implicit faith in the dogmatism of philosophers, though the former was armed with the anathema and crusade, and though the latter should act with the libel and thelamp-iron.

Edmund Burke – Reflections on the Revolution in France, str. 87 (česky str. 99):

WE KNOW, AND WHAT IS BETTER,we feel inwardly, that religion is the basis of civil society and the source of all good and of all comfort. In England we are so convinced of this, that there is no rust of superstition with which the accumulated absurdity of the human mind might have crusted it over in the course of ages, that ninety-nine in a hundred of the people of England would not prefer to impiety. We shall never be such fools as to call in an enemy to the substance of any system to remove its corruptions, to supply its defects, or to perfect its construction. If our religious tenets should ever want a further elucidation, we shall not call on atheism to explain them. We shall not light up our temple from that unhallowed fire. It will be illuminated with other lights. It will be perfumed with other incense than the infectious stuff which is imported by the smugglers of adulterated metaphysics. If ourecclesiastical establishment should want a revision, it is not avarice or rapacity, public or private, that we shall employ for the audit, or receipt, or application of its consecrated revenue. Violently condemning neither the Greek nor the Armenian, nor, since heats are subsided, the Roman system of religion,we prefer the Protestant, not because we think it has less of the Christian religion in it, but because, in our judgment, it has more. We are Protestants,not from indifference, but from zeal.

Edmund Burke – Speech on the Bill for the Relief of Protestant Dissenters (1773)

http://museworship.blogspot.cz/2011/02/edmund-burke-speaks-of-tolerance-limits.html

I take toleration to be a part of religion. I do not know which I would sacrifice; I would keep them both: it is not necessary that I should sacrifice either.

 

Klid počestné mysli

Dle anglického politologa, Michaela Oakeshotta (1901-1990) sklony ke konzervatismu v politice nutně neznamenají zastávání jistých náboženských názorů. Silným a postačujícím argumentem je zkušenost, že změna a inovace zvláště v politice není nikdy pouze k lepšímu, vždy mění celkovou situaci a nese s sebou i nějaké ztráty, nežádoucí a nezvladatelné důsledky. … Vládnutí poskytuje, udržuje i vynucuje pravidla chování tak, aby lidé mohli dle vlastní volby provozovat své aktivity, sdružovat se a jít si za svým štěstím. Reforma bývá vhodnější jako omezená odpověď na specifické nedostatky než totální pokus přivést lidstvo k dokonalosti. Spíše než člověk tak bohatý, že je mu jedno, že něco ztratí, to může nahlédnout ten, kdo se bojí o něco milého, důvěrně známého, o to, o co se naučil starat, pečovat, pěstovat a užívat. Skromní lidé ocení vládnutí, které vymáhá řádnost a soustřeďuje povinnosti tak, aby ponechalo místo potěše a radosti.

Michael Oakeshott – On Being Conservative (výpisky autora článku):

One (407-412)

konzervativní vedení života / způsoby (conduct) se přece jen dají artikulovat, nejsou však krédem či doktrínou, ale spíše dispozicí

takovou dispozici má konzervativec: má sklony k nesouhlasu s nimi: ne absolutnímu, ale odstupňovanému

Two (412-422)

přes změny nastávají situace, v nichž se konzervativní dispozice výtečně uplatňují:

spíše přátelství (jeden přítel těžko nahradí dobrého druhého), věrnost, patriotismus, konverzace, a také aktivity pro radost a ne pro zisk, které ani nemusejí zahrnovat lidské kontakty, např. rybaření jako způsob trávení volného času

nástroje (tools) a jejich soubory bývají stabilnější a odolávají změnám víc než nejrůznější a dobám podléhající projekty a produkty; konzervativní důvěra k nim bývá nejčastěji podstatou užívání nástrojů a bez ní by se mnoho projektů neuskutečnilo

totéž se dá říci o všeobecných pravidlech chování, úřední rutině, pravidlech jednání

politických orgánů, pravidlech hry, která se během ní nesmí měnit, nemluvě o pravidlech morálky, náboženství – málo aktivit nevyžaduje za všech okolností vstupovat do partnerství s konzervativní dispozicí a nad některými z nich musí tato svrchovaně vládnout

Three (422-434)

vláda nemá vnucovat své přesvědčení druhým, agitovat k akci, ale pouze vládnout (to rule), což je velice je specifická a vymezená činnost, a jakkoli je nepostradatelná, bývá snadno korumpovatelná, pojí-li se s jinými činnostmi

obrázek vládce se podobá rozhodčímu či arbitrovi, dohlížejícímu na pravidla hry nebo

konferenciérovi, řídícímu debatu, kteří se však her sami neúčastní

pokud lidé mají právo na svobodnou volbu, je pak přirozeným právem právo na soukromé vlastnictví a názorová svoboda

na námitky, zpochybňující toleranci rozmanitosti názorů a činností (ve jménu zavedení vládního snu proti celé společnosti) je postačující odpověď: proč ne? tolerujme maniaky, ale proč by se jim měla celá společnost podřizovat?

dispozice vynucovat stejná pravidla jednání pro všechny je taktéž konzervativní (spíš než hledání pravdy a dokonalosti) – má zajišťovat mír a pořádek mezi svéprávnými jednotlivci

pouze ta vláda, která upustila od hledání pravdy a je indiferentní k „pravdě“ i „mylným

názorům“ a pouze usiluje o mír, nepředstavuje překážku pro nezbytnou loajalitu lidí

modifikace pravidel by vždy měla jen reflektovat a nikdy nevynucovat změnu v aktivitách a přesvědčení jim podřízených lidí a neměla by být nikdy tak velká, aby zničila celek

konzervativec bude raději vynucovat pravidlo, které má, než vymýšlet nové (a teprv ne pouze na hypotetickou situaci), bude podezřívavý k rozsáhlejším změnám či opatření než je zapotřebí a k těm, kteří požadují mimořádné pravomoci pro veřejné dobro a „sociální spravedlnost“

jediná specificky ekonomická činnost, která sluší vládě, je udržovat pevnou a stabilní měnu

vláda má naopak lidi umírňovat a smiřovat – konjunkce snu a vlády vytváří tyranii

Four (434-437)

pro mladé entuziasty, pro něž lákadlo násilnických emocí je neodolatelné, je tento

konzervatismus obtížný, avšak jsou i výjimky, které však musejí být doma ne v solipsistických snech, ale v pevném světě i jiných lidí, faktů, věcí, z nichž každá má svůj tvar, rovnováhu, cenu, – a pak se mohou, pokud nemají nic lepšího na mysli, účastnit toho, co člověk konzervativní dispozice nazývá politikou

 

… Ani praktické úspěchy člověka v jiných oborech nezaručují, že bude dobrým politikem. Politika je velice specifická a krom znalostí jejích pravidel a principů musí politik vědět, jak se má za různých okolností vhodně chovat. …   

Oakeshott – Rational conduct, str. 113-114:

If you start being merely ´intelligent´ about a boiler or an electrical generator you are likely to be pulled up short by an explosion; but in politics all that happens is war and chaos, which you do not immediately connect with your error. The doctrinaire in politics is not a man, the spring of whose activity is independent propositional knowledge about an end to be pursued, but a man who fails to recognize what the true spring is. Usually he is a man who, having rejected as worthless the current knowledge of how to behave in politics, falls back upon his knowledge of how to behave in other activities (which is not always a good guide) while erroneously supposing that he has fallen back upon knowledge independent of any activity and provided by some potentially infallible ´intelligence´.

Oakeshott – Rational conduct, str. 121-122:

All actual conduct, all specific activity springs up within an already existing idiom of activity. And by an ´idiom of activity´ I mean a knowledge of how to behave appropriately in the circumstances. … And we come to penetrate an idiom of activity in no other way than by practising the activity; for it is only in the practice of an activity that we can acquire the knowledge of how to practise it. … Gradually, and by a variety of means, we improve and extend our first knowledge of how to pursue the activity. Among such means (though in a subordinate position, because it obviously depends upon the achievement of a certain level in our knowledge of how to pursue the activity) is the analysis of the activity, the definition of the rules and principles which seem to inhere in it and in reflection upon these rules and principles. But these rules and principles are mere abridgments of the activity itself; they do not exist in advance of the activity, they cannot provide the impetus of the activity. A complete mastery of these principles may exist alongside a complete inability to pursue the activity to which they refer. For the pursuit of the activity does not consist in the application of these principles; and even if it did, the knowledge of how to apply them (the knowledge actually involved in pursuing the activity) is not given in a knowledge of them.

 

Jde tedy o něco, co již Jan Amos Komenský z Jednoty bratrské vyjádřil slovy „klid počestné mysli, vzniklý z pokojného a nerušeného vlastnictví a užívání si svých věcí.“

Jan Amos Komenský – Obecná porada o nápravě věcí lidských, III. svazek, str.28:

22. Je tedy žádoucí, aby lidé měli hojný majetek (každý podle své potřeby), a proto se mají všichni učit umění bohatnout. To znamená, že všichni mají umět si vystačit, nemít nouzi, netoužit proto po cizím a nerušit řád touto dychtivostí. Ach, jaký pokoj by byl na světě, kdyby všichni žili spokojeni se sebou a se svým jměním a kdyby nikdo nezačínal spory o mém a tvém! Kdyby každý seděl pod svou révou a pod svým fíkovníkem jako za časů Šalomounových (1 Kr 4, 25)

Johann Amos Comenius – Pampaedia, str. 62:

22. Homines possidere multa (juxta necessitatem suam quisque) optandum est, eoque ditescendi artem docendi Omnes. Id est, ut sibi sufficere, non egere, eoque aliena non appetere, nec illis inhiando quidquam rerum turbare, sciant Omnes. O quam tranquillare in Mundo res essent, si se, rebusque suis contenti, viverent Omnes, de meo et tuo lites moveret nemo! sedens sua sub vite et ficu quisque, sicut Salomonis tempore (1. Reg. 4. 25).

 

Blahobyt v jeho pojetí spočívá v tom, aby si všichni dokázali „vystačit, nemít nouzi, netoužit proto po cizím a nerušit řád touto dychtivostí.“

Jan Amos Komenský – Obecná porada o nápravě věcí lidských, III. svazek, str.28:

23 (?) Je žádoucí, aby všichni mohli žít v bezpečí, a proto mají být všichni učeni, jak se toho dá dosíci. Bezpečím míním klid počestné mysli, vzniklý z pokojného a nerušeného vlastnictví a užívání si svých věcí. Za bouřlivého stavu světských věcí není každému dáno užívat tohoto klidu, i když se všichni zabezpečují výsadami proti bezprávným útokům králů.

Johann Amos Comenius – Pampaedia, str. 64:

23. Secure vivere posse omnes optandum est, quomodoque id obtineatur docendi sunt Omnes. Securitatem sive mentis honestae tranquillitatem, ex pacato et placido rerum suarum usu ac fruitione ortam. Qua gaudere in tumultuoso rerum mundanarum statu non cuivis datur, tametsi se adversus injuriosos impetus Regum privilegiis circummuniant hi et illi.

 

Ani základem převratných změn Margaret Thatcherové prý nebyla ekonomická teorie, ale to, v čem byla ona a milióny dalších lidí vychováni: poctivá každodenní práce, život z vlastních prostředků, ukládání něčeho stranou do nepohody, včasné placení účtů.

http://en.wikiquote.org/wiki/Margaret_Thatcher

The News of the World (20 September, 1981):

My policies are based not on some economics theory, but on things I and millions like me were brought up with: an honest day’s work for an honest day’s pay; live within your means; put by a nest egg for a rainy day; pay your bills on time; support the police.

 

Thatcherová v Parlamentu v roce 1969 hlasovala za zachování trestu smrti, aby prý i vrah mohl s možností vlastního brzkého konce alespoň počítat.

Historický fakt

http://www.margaretthatcher.org/document/104641

1981 May 5 Tu, Margaret Thatcher, House of Commons PQs:

Mr. Duffy: Is the Prime Minister aware that one of the difficulties in Ireland is that there has always been too much „me too-ism“ in the House of Commons on the subject? Is she aware of the widespread impression overseas—notably on the part of the New York Times, until recently a stout ally of this country’s policy on Northern Ireland—that the death of Mr. Sands whom you, Mr. Speaker, have already described this afternoon as a fellow Member of Parliament will be due to the right hon. Lady’s intransigence?

Mr. Robert Atkins: Shame.

Mr. Duffy: Is the Prime Minister further aware that by appearing hard and unfeeling or „firm and determined“ she has spectacularly illuminated for growing bodies of opinion in neighbouring and allied countries, whose comments are flowing in hourly, her Government’s moral bankruptcy and the colossal and criminal incompetence of Conservative Governments at all times in their dealings on Ireland?

The Prime Minister: Her Majesty’s Government are on the side of protecting the law-abiding and innocent citizen and we shall continue in our efforts to stamp out terrorism. Mr. Sands was a convicted criminal. He chose to take his own life. It was a choice that his organisation did not allow to many of its victims.

http://www.margaretthatcher.org/speeches/displaydocument.asp?docid=105764

1984 Oct 15 Mo, Margaret Thatcher, TV Interview for Channel 4 A plus 4:

Paul Jones: Thank you very much. Prime Minister, we have had a lot of questions on a variety of subjects, with obviously a great many of them on the bomb outrage at Brighton. There is a question here which says: Will the Conservatives now be backing a law to restore the death penalty in the light of what happened in Brighton?

Prime Minister: I expect that there will be a demand to have another debate on the death penalty. We had one at the beginning of this Parliament. I personally have always voted for the death penalty because I believe that people who go out prepared to take the lives of other people forfeit their own right to live. I believe that that death penalty should be used only very rarely, but I believe that no-one should go out certain that no matter how cruel, how vicious, how hideous their murder, they themselves will not suffer the death penalty. But I say that as a personal view. There has never been a party political view on the death penalty. It has always been held that we vote individually. I have consistently voted to retain the death penalty for the reasons which I have given.

 

I sama „železná lady“ však pocházela z církve menšinové (Metodistické), … Prosazovala nezávislost jednotlivce na státu a jeho dávkách.

Hynek Fajmon – Margaret Thatcherová a její politika

 

… obdobně jako Komenský akcentovala dobrovolnost. Nechtěla vnucovat jeden způsob života ostatním. …

Jan Amos Komenský – Obecná porada o nápravě věcí lidských, I. svazek, str. 118:

Jaké kdy byly o nápravu věcí lidských pokusy učiněny nebo k jakým ještě může dojít, nic nepomohou, pokud k nim nepřistoupí ona složka, kterou nazýváme dobrovolnost (ať už se vynoří kdekoli). Ať všeobecnost a jednoduchost spolu vytvoří cokoli naprosto harmonického, zůstane to neužitečným strojem, kterému bude chybět duše a pohyb, pokud nebude přidána dobrovolnost. Bude tomu zcela tak, jako by sis připravil vůz k odjezdu na cesty, ale žádného koně na přípřež, nebo jako by sis vystrojil trojveslici a neměl ani vítr, ani veslaře. Nebo jako bys sestrojil s velkou obratností mechanické hodiny a nepřivěsil k nim žádná závaží.

Iohannis Amos Comenii De rerum humanarum emendatione consultatio catholica, Tomus I, str. 84

Qvicqvid ergò pro Emendatione Rerum Humanarum unqvam tentatum est, vel adhuc tentari qveat, nisi accesserit (unde unde tandem obventura) illa de qva loqvimur Spontaneitas, omnia frustra erunt. Componatur ex Universalitate et Simplicitate qvicqvid concinnissimum excogitari poterit: sine addita tamen Spontaneitate, inutilis erit machina, cui scilicet anima motúsqve defuerit. Perinde si ad profectionem paratum habeas Currum, et in illo omnia; nullos autem praejunctos eqvos. Aut paratam ad navigandum Triremem; nullum autem Ventum, aut Remiges. Aut artficiosè constructum Automaton; sed illi appensa Pondera nulla.

 

Jako jedna z mála konzervativců se však hlasováním podílela i na zrušení zákazu homosexuality a na zlegalizování potratu v roce 1967. 

Což byl tehdy ve Spojeném království významný kulturně-historický předěl.

 

Morálka jiného světa

Když si Václav Havel při svých volbách prezidentem nechával katolickými arcibiskupy vysluhovat ve Svatovítské katedrále slavnostní mše Te Deum, neobracel se v hrobě jen T. G. Masaryk.

Jiří Nolč – Čeští a slovenští prezidenti, LP Books, a.s., Brno 2005

Část 2: Naši prezidenti v otázkách a odpovědích, Otázka č. 9, str. 44:

Kteří prezidenti měli slavnostní mši Te deum laudamus v chrámu sv. Víta na Hradě pražském?

Odpověď: Byli to tři prezidenti – Emil Hácha v r. 1938, Klement Gottwald v r. 1948 a Václav Havel v r. 1989.

Archív Pražského hradu, prováděcí instrukce k organizaci a zajištění prezidentských voleb mj. pod: Č.j.: P 609 / 37 a Č.j.: 3253 / 317 / 11 – S / 27

 

Již Karel Havlíček Borovský se obával, že dokud náboženství nebude zcela odtrženo od veřejných státních záležitostí a nestane se záležitostí jen privátní (osobní) v každém ohledu, pak „pokrytci, kteří sami nic nevěří, budou ve jménu náboženství pronásledovati poctivé lidi, kteří něčemu věří“.

Karel Havlíček – Epištoly Kutnohorské II

 

Kvitoval tehdejší pokusy o uzákonění civilního sňatku.

Karel Havlíček – Civilní sňatek manželský, Slovan 1850, tiskem Františka Procházky v Kutné Hoře – říjen, listopad, prosinec, str. 1543-1545

 

Jeho hrdý žák T. G. Masaryk svým způsobem úspěšně konzervoval a prosadil již ve starém Řecku vyvinutou možnost svobodné diskuse, která není mocensky směrována k předem určeným cílům. Při svém boji za opětovnou možnost kritiky, s níž si ujasňujeme důkazy svého vědění, se odvolával na Sókrata. A svůj požadavek, aby nikdo nebyl nucen se tvářit, že věří, čemu nevěří, považoval za etickou záležitost.

T.G.Masaryk – Parlamentní projevy 1907-1914, Poslanecká sněmovna – 40. schůze XVIII. zasedání, 4. prosince 1907, Řeč za svobodu vědy a vysokého školství a proti klerikalismu, str. 64-74, str. 65:

Poslanec dr. Masaryk: Pánové! Hovořil jsem zde pro vědu, a nikoli proti náboženství, a definice vědy, již jsme právě vyslechli, je to, co jsem včera řekl. Věda – tak nějak jsem to řekl a musím opakovat, o to jde – je vědění, to, co člověk ví a co neví. Tato, jak jsem uvedl, kritika sebe samého i ostatních, kritika, s níž ujasňujeme důkazy svého vědění, to, čemu nás učil nejen Sokrates, nýbrž i takový Kant a všichni velcí myslitelé a co pro vědu přijal i kolega dr. Krek, to je věda. Netvrdit nic, co nemohu dokázat. (Výkřiky) …

Pánové! Výslovně jsem uvedl, že nechci mluvit o náboženských věcech. Náboženská otázka je dnes především – a zejména v Rakousku – otázkou etickou, otázkou poctivosti. Nežádejte na nikom, aby se tvářil, že věří, čemu nevěří. (Výkřiky: Vždyť to nikdo nežádá!) Už dítě ve škole je nuceno – což bylo zcela správně podotknuto -, na střední škole, každý úředník, snad každý ponocný má vyznávat vaše oficiální krédo. Tím však křesťanství, katolicismu ani náboženství neposloužíte.

 

Za války se spojil s mocnostmi odmítajícími teokracii a po svém vítězství zrušil církevní, šlechtická i genderová privilegia a pro státní zaměstnance i studenty povinnou účast na mši svaté.

T.G. Masaryk – Světová revoluce (1925), Čin, Praha, 1938

http://bratrstvo.org/Brotherhood.php?content=literatura&book=revoluce

Demokracie a humanita, 113:

Válka byla světovou, nebyla jen sporem francouzsko-německým (pro Alsasko-Lotrinsko), ani bojem Němců a Rusů nebo Germánů a Slovanů; všecky tyto a jiné otázky byly částí velikého boje za svobodu a demokracii, boje mezi theokratickým absolutismem a humanitním demokratismem. Války se proto účastnil do slova svět celý, a válka tím, že trvala dlouho, rozšířila se v světovou revoluci. …

    Světovou revolucí padly tři mocné theokratické monarchie: Rusko – pravoslavná, Rakousko-Uhersko – katolická, Prusko-Německo – lutherská. Kdo by byl na začátku války, kdy se spor prakticky vedl především o napadení Srbska a Belgie, předvídal, že padnou ty tři mocnosti, vůdcové středověkého theokratismu a monarchického aristokratismu!

Demokracie a humanita, 137:

Pravidlo tolerance je také původu reformačního. Ne že by reformace hned ve svých začátcích byla uskutečnila svobodu, které se domáhala vůči církvi; teprve dalším vývojem a zejména Independenty v Anglii svoboda svědomí a tolerance se upevnila. V církvi středověké autoritou Augustinovou a Tomáše Aquinského kacíř propadl smrti; nemusím citovat případ Servetův, aby bylo zjevno, že v nových církvích středověké barbarství nebylo ihned zlomeno. Vývoj tolerančního ducha byl velmi povlovný; vzpomeňme si, že Locke, veliký zastánce tolerance, nedovedl tolerovat atheisty. Teprve francouzská Revoluce kodifikovala právo člověka, a tudíž úplnou svobodu svědomí, a uskutečnila ji v oboru náboženském, nikoli ještě v politickém.

    V Rakousku svobody svědomí nebylo; v naší demokratické republice opravdová svoboda svědomí, tolerance a uznávání dobrého a lepšího musí být nejen kodifikována, nýbrž také praktikována a to ve všech oborech veřejného života. Je to požadavek národní, požadavek daný naším vývojem historickým; Palackého filosofie našich dějin hodnotí České Bratrství jako jejich vrchol: čisté křesťanství, tedy učení Ježíšovo a jeho přikázání lásky, je závětí otce národa a našich dějin – demokracie je politickou formou lidskosti. Tolerancí se vyvineme z habsburské theokracie v demokracii.

    Ježíš, ne Caesar, opakuju – toť smysl našich dějin a demokracie.

http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1920.html

http://www.ct24.cz/textove-prepisy/osobnosti-na-ct24/80201-dospely-clovek-nemuze-byt-znechuceny-politikou-rika-pavel-kosatik/ Dále u Olgy Sommerové aj. :

Ústava Československé republiky

Hlava pátá

Práva a svobody, jakož i povinnosti občanské

Rovnost

§ 106

(1) Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.

(2) Všichni obyvatelé republiky Československé požívají v stejných mezích jako státní občané této republiky na jejím území plné a naprosté ochrany svého života i své svobody nehledíc k tomu, jakého jsou původu, státní příslušnosti, jazyka, rasy nebo náboženství. Úchylky od této zásady jsou přípustny jen, pokud právo mezinárodní dovoluje.

 

Současný britský konzervativní filosof Roger Scruton ve svém mládí vyslovil obavy, že rozbití dogmat, liturgie a obřadů „křesťanství“ zanechalo po sobě nebezpečné vakuum. Je prý „politicky nezbytné proti sekularizaci bojovat.“

Roger Scruton, The Meaning of Conservatism, str. 174-175:

Religion – and in particular Christianity – was too much a part of the common way of seeing things. The destruction of its dogmas, its liturgy, its rituals, and its ceremonial presence, has left a vacuum. But this destruction has been largely deliberate, carried out by Churchmen and so-called believers. Therefore, if we accept that secularization hinders the recognition of social bonds, it becomes politically necessary to fight secularization.

Roger Scruton – Smysl konzervatismu, str. 238-239:

Náboženství – a zejména křesťanství – bylo totiž příliš součástí běžného způsobu vidění věcí. Rozbití jeho dogmat, jeho liturgie a jeho obřadů zanechalo proto po sobě vakuum. Tato destrukce byla však vesměs záměrná: podíleli se na ní duchovní i takzvaní věřící. Jestliže tudíž přijímáme myšlenku, že se sekularizace staví do cesty uznání těchto sociálních svazků, stává se politicky nezbytné proti sekularizaci bojovat.

 

Singapurský vůdce Lee Kuan Yew (Li Kuang-jao) odpoví, že defektem západní společnosti je právě ona závislost na jakýchsi pro jiné civilizace těžko pochopitelných dogmatech a výhodou východoasijských systémů naopak dobře nastavená a udržovaná morálka tohoto světa. Západ prý poškozuje hlavně zvýhodňování neúplných rodin a přemíra lidských práv těm, kteří celou společnost poškozují.

Culture Is Destiny; A Conversation with Lee Kuan Yew by Fareed Zakaria; Foreign Affairs March/April, 1994, mj.:

There is a little Chinese aphorism which encapsulates this idea: Xiushen qijia zhiguo pingtianxia. Xiushen means look after yourself, cultivate yourself, do everything to make yourself useful; Qijia, look after the family; Zhiguo, look after your country; Pingtianxia, all is peaceful under heaven. We have a whole people immersed in these beliefs. My granddaughter has the name Xiu-qi. My son picked out the first two words, instructing his daughter to cultivate herself and look after her family. It is the basic concept of our civilization. Governments will come, governments will go, but this endures. We start with self-reliance. In the West today it is the opposite. The government says give me a popular mandate and I will solve all society’s problems.

Jan Macháček – Svět viděný z Asie: Morálka a demokracie očima Lee Kuan Yewa (článek částečně vychází z rozhovoru výše):

Lee je velkým kritikem Spojených států. Podle něj je tu příliš velká zločinnost, existují tu extrémní sociální rozdíly, příliš velká práva jednotlivců omezují práva komunity jako celku. Kriminálníci v euroamerických civilizacích často unikají trestu, protože právo s presumpcí neviny příliš chrání jejich lidská práva. Podobně jsou zájmy celé americké komunity podřízeny lidským právům obchodníků a uživatelů drog. Singapuru umožnil vyřešit problém s drogami přístup k právu vycházející z asijských hodnot: v zemi se uplatňuje trest smrti za přepravu a obchod s drogami, policie má možnost kontrolovat moč a testovat ji na přítomnost drog každému, kdo se „chová podezřele. Když je test pozitivní, následuje povinné léčení. Něco podobného by v USA bylo považováno za protiústavní narušení soukromí občana. Zločinnost spojená s drogami vzkvétá, drogy jsou běžně přítomny ve školách, kde se množí i případy násilí. Úroveň vyučování a disciplína v amerických školách klesá. Ze špatných studentů se stávají špatní pracovníci. A začarovaný kruh se uzavírá. …

Podle Leea současný rozpad rodinných vazeb v západní Evropě souvisí s postupným odvratem od křesťanství. Křesťanské náboženství je podle něho příliš zaměřené mimo tento svět, v něčem pro obyčejné lidi příliš složité, v něčem pro moderního vzdělaného člověka nedůvěryhodné (představa pekla a ráje). Konfucianismus a další asijské morální systémy nikdy nekladly důraz na „zásvětnictví“, ale na morálku tohoto života a tohoto světa. Proto Lee Asii věští, že si vysokou kvalitu rodinných vazeb přirozeně udrží i do budoucna. Asii nehrozí krize světa bez boha, již Evropě předpověděl Dostojevskij.

Originál Velkého učení Dà Xué大學 / 大学, které koncipoval Ču Si (Zhū 朱熹 , 1130-1200) – na: http://www.blind.org.tw/book/lit2/liter004.html

I.5. …  身修而後家齊。家齊而後國治。國治而後天下平。

Velké učení, Doktrína středu, přeložil Oldřich Král, str. 38

až po vypěstování osobnosti lze usebrat rodinu

až po usebrání rodiny lze vládnout státu

až po ovládnutí státu nastane v podnebesí mír

Jaromír Vochala – jeho překlad Velkého učení se nachází v rámci jeho knihy Konfucius v zrcadle sebraných výroků, str. 448

Sebezdokonalování umožní následně uvést do pořádku rod a rodinu. Uvedením rodu a rodiny do pořádku se dospěje k uspořádání státu. Budou-li státy uspořádány, zavládne v Podnebesí klid a mír. 

Lee Kuan Yew – From Third World to First: The Singapore Story 1965-2000, zejména kapitola II, 30 – America´s New Agenda (str. 487-500)
Dle Tu Weiminga (Tu Wej-ming) z Harvardu na proměnu sebe sama k lepšímu mají lidé uplatňovat spíše svou vlastní vynalézavost. Mohou se vzájemně inspirovat a povzbuzovat; …

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 178:

Nevertheless, a person becomes a personality not by conscientiously obeying conventional rules of conduct but by exemplifying a form of life worth living; indeed by establishing a standard of self-transformation as a source of inspiration for the human community as a whole. The interchange between an exemplary teacher and the students is never one-way. As fellow travelers on the Way, they form a community of the like-minded so that the project of human flourishing becomes a joint-venture, mutually admonishing and mutually encouraging. The exemplary teacher as an achieved personality in the eyes of the students must continue to cultivate his inner resources for self-transformation. … Real personalities are always evolving.

 

… rozdíly pohledů konfuciáni vítají …

2012.06.04 Istanbul University, Eurasia Institute Presentation

http://www.tuweiming.net/

 

… jen nesmí dojít k rozvrácení prvotního řádu světa.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str. 76:

Implicit in this spiritual orientation is a concerted effort to maintain a delicate balance between freedom as an inner moral direction and knowledge as a self-disclosure to the cosmos as a whole. It rejects both an introspective affirmation of the self as an isolable and complacent ego and an unrestrainted attachment to the external world for the sake of a limitless expansion of one´s manipulative power. The myth of the Faustian drive or of the unbound Prometheus, symbolising the human passion to know, to change, and to conquer, is alien to the Confucian concept of man not because it dramatizes self-transcendence, but because it glorifies a complete destruction of the primordial order. …

str. 77: If knowledge is pursued for its own sake to the extent that it becomes completely beyond human self-understanding, it will turn out to be a serious threat to our inner freedom.

            On the other hand, the appropriation of knowledge in the Confucian tradition never intends to be a possession, as a way of controlling nature. Rather, it implies a movement of opening up the self to nature.

 

Tento profesor se výslovně hlásí k pelagiánskému pojetí Krista, který je pro něj velkým příkladem toho, co člověk může dosáhnout vlastním úsilím.

Tu Wei-ming – Confucian Thought: Selfhood as Creative Transformation, str.125:

To translate this [The Mencian thesis] into Christian terms, it means that humanity itself, without God´s grace, can fully realize its circumscribed divinity to such an extent that the historical Jesus as God symbolizes no more than a witness of what people ought to be able to attain on their own. After all, Christ is also called the Great Exemplar. However, this claim exhibits a family resemblance to the notorious Confucian pelagianism: the denial of original sin, the assertion that we are endowed with the freedom of will not to sin, and the avowal that we as human beings have the unassisted initiating power to appropriate the necessary grace for salvation. Indeed, the Confucian position does not even consider grace relevant for self-realization.

http://en.wikipedia.org/wiki/Pelagianism

 

A teď se nechechtejte

Svérázný americký zpěvák, skladatel a myslitel Frank Zappa vyznal své přesvědčení bez okolků: „Politicky se považuju za (nechechtejte se) praktického konzervativce. Chci malou, míň vtíravou vládu a nižší daně. Cože? Vy taky?“

Peter Ochiogrosso – The Real Frank Zappa Book, str. 315

 

Nahrazením daně z příjmu spotřební daní by se dle Franka ušetřilo 95% pracovníků finančních úřadů. Lidé by byli k vydělávání peněz motivováni, daně by museli platit i podvodníci a obchodníci s drogami. 

Peter Ochiogrosso – The Real Frank Zappa Book, str. 315-316

Srv. citát Barryho Goldwatera na http://en.wikiquote.org/wiki/Barry_Goldwater:

The income tax created more criminals than any other single act of government.

 

Služby federální vlády a jejich katalog i smysl jí samotné by měly být stoprocentně nahlédnutelné, transparentní. (Což je od ideálu de Maistra obrat o 180 stupňů.)

Peter Ochiogrosso – The Real Frank Zappa Book, str. 316-317, mj:

Efficient Federal Government should present social policy choices to the electorate in clear language:

„If you want these services, it will cost this much. Are you sure you want them now? Here is a list of ways they can be paid for – choose one. If you say you want these services, we´ll take care of it for you. If you say no – next case.“

That´s right, folks: Utopia.

 

Spory mezi Izraelem a Palestinci by prý byly dávno vyřešeny ku prospěchu a státnosti obou stran, psal Zappa v roce 1988. Nebýt ovšem náboženských fanatiků na obou stranách, pošetilého úsilí izraelské lobby v USA, slabosti a krátkozrakosti několika administrací USA a chlápků, kteří raději žijí na  jachtách z výnosů z prodeje střeliva, než by stáli ve frontě nezaměstnaných.

Peter Ochiogrosso – The Real Frank Zappa Book, str. 322, pošetilé úsilí zní v originále „misguided efforts“

 

V osmdesátých letech se Zappa děsil neuvěřitelného nárůstu projevů rasismu a šovinismu, jejichž většině prý pomohla na svět Republikánská strana. Její sjezd přirovnával k Norimberskému sjezdu NSDAP. USA viděl na cestě k fašistické teokracii. A tomu vévodili obchodníci s nenávistí, televizní kazatelé – fašouni s křížem.

Neil Slaven – Zappa: Elektrický Don Quijote, str. 307:

A kromě toho tu byla „náboženská pravice“. „Nehrajme si a říkejme tomu pravými jmény,“ prskal Frank. „Je to banda kurevských fašounů. Fašounů s křížem.“

Pulse! Magazine: August 1993 by Dan Ouellette

http://home.online.no/~corneliu/pulse.htm

He pauses to let the effect take hold, shakes his head slowly in disgust, then comments, „There’s been an incredible rise in racist and fascist attitudes here, most of them being helped along by the Republican Party. That Republican National Party Convention last summer was just unbelievable. Even the set decor looked like a Nuremberg rally. Hatemongers like Pat Buchanan and Pat Robertson and the rest of the featured speakers were convinced they were going to win again.

He says he’s anti-union and takes pride in his success as an entrepreneur. It’s easy to see why, even if his corporate style is a parody version of the American way: In a field dominated by media giants, Zappa’s home-grown ventures not only survive but flourish. Although neither husband nor wife will discuss overall grosses or profits, the Wall Street Journal reported that Barfko-Swill, their mail-order business, sold about $1 million worth of records, posters and T-shirts in 1986 alone.

He insists that he could identify with Republican doctrine „if you were to subtract from the Republican Party the evil influence of the religious right.“ But the Christian fundamentalists have driven him wild ever since the 1985 campaign to impose ratings on rock lyrics–“Jesus Thinks You’re a Jerk,“ one song from the recent concert tour that will be a new Zappa album, denounces TV preachers stashing „Jeezo-bucks“ in the bank–and he sees their influence undermining American democracy.

„What has happened to the presidency as an institution in the United States is a disaster. It’s not a matter of conservative versus liberal; it’s a matter of fascist versus freedom. Because what you’ve seen for the last eight years is bunting-encrusted fascism waving a flag in one hand and a cross in the other.“

Zappova zkušenost – Frank Zappa: Interview by Bob Marshall, October 22, 1988

http://www.science.uva.nl/~robbert/zappa/interviews/Bob_Marshall/Part08.html

Frank Zappa:  You see, I’m not a Bible scholar. I had enough Bible when they sent me to the catechism classes when I was a Catholic, and all I know is he was full of dread. It’s a religion that’s based on fear and punishment and loathing. The whole Catholic version of what the Bible says and what it does is quite a bit different than the way the Fundamentalist Christians deal with it. So, I wouldn’t consider myself to be conversant with the bulk of the stuff.

 

Chtějí prý společnosti namísto morálky pravidel chování a mezilidského soužití vnucovat morálku, diktovanou náboženským dogmatem.

Peter Ochiogrosso – The Real Frank Zappa Book, str. 317

Zappa on CNN’s Crossfire in 1986 (03 – 28 – 86): Zappa uznával, že vláda musí být založena na morálce, avšak: „Morality in terms of behavior, not in terms of theology.“

“Could I make a statement about national defense? The biggest threat to America today is not communism, it’s moving America toward a fascist theocracy. And everything that’s happened to the Reagan administration is steering us right down that pipe.”

 

Přitom pikantní je i to, že sám Zappa do oné škatulky, kam oni teleevangelisté sekularisty a ateisty automaticky zařazovali, nespadal. Návštěvníci jeho šestičlenné domácnosti dosvědčovali její ukázněnost, soulad a radostné ovzduší v ní panující. Životopisec Peter Ochiogrosso Zappu dokonce označil za vzorný rodinný typ Italoameričana.

Peter Ochiogrosso – The Real Frank Zappa Book, Chapter 14 – str. 243-259, zejména str. 251-252:

I don´t have any time for ´social activities.´ I do, however, have a wonderful wife and four totally unbelievable children, and that, folks, is way better.

            As far as rearing children goes, the basic idea I try to keep in mind is that a child is a person. Just because they happen to be a little shorter than you doesn´t mean they are dumber than you. A lot of people make that mistake, and forget how much value there is in raw intuition – and there´s plenty of that in every child.

Peter Occhiogrosso Internet Interview by Vladimir Sovetov

http://www.arf.ru/Misc/po_int.html

Peter Ochiogrosso: I’ve often wondered about Frank’s inner spiritual feelings. Although he hated organized religion, he did not attack belief in God per se. Since my book is out of print, I’ll scan in here a quote from it in which Frank talks about his religious feelings:

„Sure, I had religious feelings, but that’s not something that you quantize by whether or not Jesus, or a replica or representative thereof, is whispering in your ear. I don’t think that necessarily has anything to do with spiritual feelings. It’s like when you listen to music: you either get it or you don’t. A real religious feeling transcends the brand of the religion. It doesn’t make any difference if it’s Hebrew or Moslem or any of the little splinter Christian things. You got it or you don’t have it, and no amount of banging you over the heed is going to instill it in you. You can’t inflict that on somebody. That’s the thing you can really learn to bate about the dogma, because it IS like, „Repeat after me.“ And then you have to ask yourself, Why am I repeating after YOU? Who in the fuck are YOU? Why are you so terrific? You dress like Halloween, but other than that, what are you telling me? Why are you improving my spiritual health here? Because I’ve already got it, I don’t need you.

„You can practice spirituality and lead a good life without going through the dogmatic machinery of any kind of religion. I think that many people have found that for themselves–one of the statistics is that there are 40 million unchurched in the United States today. That does not mean that they’re atheists or that they’re hateful people; it just means simply that they do not subscribe to any particular brand of rigamarole. Nor do they invest in it. I would consider myself to be religious but unchurched. I intend to remain that way, and I’m going to continue to raise my children that way….“ Ochiogrosso cituje z The Real Frank Zappa Book, str. 334-335

 

Peter Occhiogrosso Internet Interview by Vladimir Sovetov

http://www.arf.ru/Misc/po_int.html

PO: ….. He was very good with his kids, a pretty regular dad, and the proof is they all seemed to like him, even when he told Ahmet he couldn’t go out to the movies with his friends one night when I was there, because he had school the next day.

VS: Really? Just regular dad. Hmmm. Upon reading the autobiography it usually come to me that he wasn’t the father who had time for and enjoying too much just fooling around with his offsprings. Wrong impression or just one of pop-idol publicity disguises?

PO: I think Frank wore a number of disguises for various reasons. I think he was a very decent guy when it came to family and kids — a pretty standard Italian-American family man. After all, you have to remember that he claims he virtualluy never did drugs and that he threatened to fire anyone in his band who did use drugs. Just because his music was far out, those of us who grew up in the 1960s and listened to his records while stoned out of our minds on pot and acid just couldn’t imagine that he was not stoned when he made those records, but he insists that is the truth. Another disguise? I don’t think so. I think he liked to drink wine, cognac and coffee, but drugs might have made him feel too out of control. Remember the line from Flaubert that I used as an epigraph to his book (I don’t know if he realized why, but he went along with it so i suspect it tickled him on some level): „Be regular and orderly in your life so that you may be violent and original in your work.“

…..

 It’s important to add that, from what I observed, Frank’s kids ADORED him. Moon and Dweezil were both around. They had their own careers and enough money to go out on their own, but they CHOSE TO LIVE AT HOME. At their age, that says something about how much they loved their Dad. He told me that he always offered his kids the chance to reason with him. If they wanted to do something or go somewhere and he was against it he’d tell them that if they had good logical reasons, he would let them. I don’t know, of course, if they ever won any of those „logical“ arguments!

 

Naopak Zappa zpronevěry a sexuální poklesky demagogických kazatelů veřejně zesměšňoval a rozmazával ve svých písních.

Neil Slaven – Zappa: Elektrický Don Quijote, str. 304-305:

Nové písně se strefovaly do soudobé americké nábožensko-politické polízanice, vysmívaly se Nixonovi, Reaganovi a Bushovi, ale také reverendu Jesse Jacksonovi, Patu Robertsonovi, Jimu a Tammy Bakkerovým. …

            Nejplodnějším pramenem výsměchu byl Jimmy Swaggart. Když v roce 1987 konečně prasklo, co měl Jim Bakker s Jessikou Hahnovou, Swaggart ho kritizoval ze všech nejhlasitěji a nejsvatouškovštěji. A ještě přidal na vehemenci, když byl Bakker odsouzen na 45 let vězení za to, že defraudoval 158 milionů dolarů, které mu věnovali jeho příznivci. Za katr ho poslal Bob Potter, soudce Roy Bean své generace. Bakker ale nebyl první Swaggartovou kořistí. V červenci 1986 Swaggart obvinil z nevěry kněze Marvina Gormana, svého kolegu z organizace Assemblies of God. Příštího roku se Gorman dozvěděl, že muž, který jej udal, jezdí hledat blíže neurčenou „úlevu“ do Texaského motelu v Metairie, nedaleko New Orleansu. Gorman si najal soukromého detektiva a ten 17. října načapal Swaggarta v autě před hotýlkem Travel Inn, an jest právě profesionálně obšťastňován.

            Jiná prostitutka jménem Debra Murpheeová se pro stanici WVUE-TV vyjádřila takto: „Pověděl mi, ať se svlíknu a lehnu si na postel a pózuju. (…) Já si teda myslím, že je trochu perverzní, (…) na pokoji ved takový řeči, že bych teda nechtěla, aby se s ním znaly moje děti.“ S tímhle názorem nebyla sama. Svou farnost v louisianském Ferriday, rodiště Swaggarta a jeho bratrance Jerry Lee Lewise, musel opustit další kněz. Noviny citovaly sestru Jerry Leeho, Frankie Jean: „To je teda zločin století. Toho chudáka z Assemblies of God tady zatknuli a říkají, že znásilnil svoje dvě dcery.“

            Swaggart se celé měsíce vyhýbal slibované veřejné zpovědi. Konečně se Gorman sebral a odnesl důkazní materiál včetně fotek do ústředí Assemblies of God v missourském Springfieldu. Swaggartovi sebrali svěcení, nejdříve na tři měsíce a pak na rok. O první postní sobotě, 21. února 1988, udělal slzavé, komediantské veřejné přiznání, a to před vlastní ženou a ohromeným televizním publikem. Pomsta možná patří Pánu, ale Frank se jí ujal neméně svižně a s chutí. Hned dva dny nato předvedl v newyorském Poughkeepsie „swaggartovské“ verze „More Trouble Every Day“ a „Penguin In Bondage“. A 8. března v Pittsburghu k nim přidal i swaggartovskou verzi „Lonesome Cowboy Burt“. …

str. 319:

V době, kdy vyšlo Make a Jazz Noise Here, načapali Swaggarta s další prostitutkou. „Některé věci se nezmění,“ komentoval mi to Frank.

Příklady Zappova rozmazávání poklesků a zesměšňování příslušníků oné tzv. náboženské pravice:

Broadway the Hard Way:

When the Lie´s So Big                    – Pat Robertson

Rhymin´ Man                         – narážky na Jesse Jacksona

Promiscuous                                    – Dr. Koop

The Untouchables                            – Ronald Reagan, William Casey (šéf CIA)

Jesus Thinks You´re Jerk                – Pat Robertson a Jim a Tammy Faye Bakker

You Are What You Is:

The Meek Shall Inherit Nothing       – Billy Graham

 

Pravicový hudebník uznával, že díky odborům si velcí zaměstnavatelé již více nemohou dovolit bezohlednost k obyčejným zaměstnancům. Nelibě nesl, že si odbory diktují podmínky práce, vynucují si příspěvky a poškozují mu tak nepřímo i kvalitu nahrávek a představení.

Peter Ochiogrosso – The Real Frank Zappa Book, str. 205-209

Odbory prý za nulové služby si při pronájmech sálů a studií vynucují tisícové příspěvky na něco, co samy nedokážou vysvětlit, a vyhrožují vypnutím aparatury.

Na konci své písně „Flakes“ o odborech coby záštity lemplovské práce a mizerných služeb si Frank Zappa mumlá slova, připomínající We are coming together – Scházíme se, která však ústech tohoto individualisty však znějí spíše jako Were coming to get ya – Přicházíme si pro tebe.

http://www.lyricsmode.com/lyrics/f/frank_zappa/flakes.html

 

Ze strachu před „pravicí náboženskou“ však on a pak jeho vdova Gail podporovali raději levicovější demokraty, a to tak masívně, že se Gail posléze zařadila mezi jejich 10 největších dárců v USA.

Viz výše

http://georgepetros.com/writings/seconds/zappa_gail.pdf

 

Povinnost dobrého křesťana

Pro legendárního a dlouholetého arizonského senátora Barryho Goldwatera, který do episkopálního kostela zavítal zřídka, bylo náboženství ne doktrínou, ale „vnitřním přesvědčením a podnětem k lepšímu životu.“

Robert Alan Goldberg – Barry Goldwater, str. 27; 335

 

Věřil, že politické kultuře i schopnosti země čelit komunismu a nakonec jej porazit prospěje spíše dostatečný prostor pro tvůrčí schopnosti lidí než okázalé vzývání ideologie zdánlivě opačné než je marxismus. Vládní moc má prý právo zasahovat jen na ochranu dětí a proti nezodpovědnému chování škodícímu jiným. Stavěl se za čisté životní prostředí, podporoval volební právo Afroameričanů a zrušení segregace, později občanská práva gayům a lesbám.

Robert Alan Goldberg – Barry Goldwater, str. 333

http://www.brainyquote.com/quotes/authors/b/barry_goldwater.html:

Equality, rightly understood as our founding fathers understood it, leads to liberty and to the emancipation of creative differences; wrongly understood, as it has been so tragically in our time, it leads first to conformity and then to despotism.

 

… Stavěl se za čisté životní prostředí, …

I feel very definitely that the [Nixon] administration is absolutely correct in cracking down on companies and corporations and municipalities that continue to pollute the nation’s air and water. While I am a great believer in the free competitive enterprise system and all that it entails, I am an even stronger believer in the right of our people to live in a clean and pollution-free environment. To this end, it is my belief that when pollution is found, it should be halted at the source, even if this requires stringent government action against important segments of our national economy.

Barry Goldwater, The Conscience of a Majority (1969) in Brian Allen Drake, „The Skeptical Environmentalist: Senator Barry Goldwater and the Environmental Management State“, Environmental History, (2010) 15#4 pp 587–611, p. 589

citováno z: http://en.wikipedia.org/wiki/Barry_Goldwater

 

Jako vášnivý obhájce osobní svobody považoval přístupy americké náboženské pravice za zasahování do osobního soukromí a svobody jednotlivce.

V rozporu s oficiální linií své domovské republikánské strany chránil právo žen na potrat: je to rozhodnutí ženy, … na světě neexistuje způsob, jak potraty zrušit, … na této zemi se potraty prováděly vždycky, co spolu muž a žena začali žít.

Robert Alan Goldberg – Barry Goldwater, str. 330-332

 

Poněkud sebestředný herec Ronald Reagan neopomněl válečného i antikomunistického veterána Goldwatera ihned po svém zvolení prezidentem přivítat jako proroka a samotného „Jana Křtitele konzervatismu“. Ovšem onen bezúhonný a přímočarý generál letectva mu vstřícnost neopětoval. Nepřipustil ani, že by Reagan důsledným konzervativcem kdy byl. Přestože Reagana někdy podpořil a považoval jej i později za relativně dobrého politického vůdce, jeho prodej zbraní již fundamentalistickému Íránu označil za nejpitomější botu v historii země.

Robert Alan Goldberg – Barry Goldwater, str. 155-157; str. 302:

I campaigned for a man who we can see now was a prophet in his own time. I hope the ideals he spoke about then, that those ideals will remain our ideals. … I think he walked his lonely road; it was necessary that as a John the Baptist someone do that, or maybe what we´re enjoying tonight wouldn´t be happening there. Ronald Reagan, November 19, 1980

Ronald Reagan was never a conservative. … I don´t think he ever thought anything through. Barry Goldwater, September 24, 1992

http://en.wikipedia.org/wiki/Barry_Goldwater

Journalist Robert MacNeil, a friend of Goldwater’s from the 1964 Presidential campaign, recalled interviewing him in his office shortly afterward. „He was sitting in his office with his hands on his cane … and he said to me, ‚Well, aren’t you going to ask me about the Iran arms sales?‘ It had just been announced that the Reagan administration had sold arms to Iran. And I said, ‚Well, if I asked you, what would you say?‘ He said, ‚I’d say it’s the god-damned stupidest foreign policy blunder this country’s ever made!’“,though aside from the Iran-Contra scandal, Goldwater thought nonetheless that Reagan was a good president.

 

V roce 1981, při jmenování Sandry Day O´Connorové do Nejvyššího soudu USA se zakladatel „Morální většiny“, teleevangelista a Reaganův podporovatel Jerry Falwell postavil proti její nominaci slovy: „Každý dobrý křesťan by měl být znepokojen“. Prostořeký Goldwater okamžitě opáčil: „Každý dobrý křesťan by měl Falwella nakopat přímo do koulí.“

Robert Alan Goldberg – Barry Goldwater, str. 315

http://en.wikipedia.org/wiki/Barry_Goldwater (citace se vztahuje i k předchozím pasážím):

As a passionate defender of personal liberty, he saw the religious right’s views as an encroachment on personal privacy and individual liberties. In his 1980 Senate reelection campaign, Goldwater won support from religious conservatives but in his final term voted consistently to uphold legalized abortion and, in 1981, gave a speech on how he was angry about the bullying of American politicians by religious organizations, and would „fight them every step of the way“. Goldwater also disagreed with the Reagan administration on certain aspects of foreign policy (for example, he opposed the decision to mine Nicaraguan harbors). Notwithstanding his prior differences with Dwight D. Eisenhower, Goldwater in a 1986 interview rated him the best of the seven Presidents with whom he had worked.

In response to Moral Majority founder Jerry Falwell’s opposition to the nomination of Sandra Day O’Connor to the Supreme Court, of which Falwell had said, „Every good Christian should be concerned“, Goldwater retorted: „Every good Christian ought to kick Falwell right in the ass.“ (According to John Dean, Goldwater actually suggested that good Christians ought to kick Falwell in the „nuts“, but the news media „changed the anatomical reference.“) Goldwater also had harsh words for his one-time political protege, President Reagan, particularly after the Iran-Contra Affair became public in 1986. Journalist Robert MacNeil, a friend of Goldwater’s from the 1964 Presidential campaign, recalled interviewing him in his office shortly afterward. „He was sitting in his office with his hands on his cane … and he said to me, ‚Well, aren’t you going to ask me about the Iran arms sales?‘ It had just been announced that the Reagan administration had sold arms to Iran. And I said, ‚Well, if I asked you, what would you say?‘ He said, ‚I’d say it’s the god-damned stupidest foreign policy blunder this country’s ever made!’“, though aside from the Iran-Contra scandal, Goldwater thought nonetheless that Reagan was a good president. In 1988 during that year’s presidential campaign, he pointedly told vice-presidential nominee Dan Quayle at a campaign event in Arizona „I want you to go back and tell George Bush to start talking about the issues.“

 

V senátní řeči v témže roce se Goldwater postavil proti zastrašování amerických politiků náboženskými organizacemi: „Náboženské kliky, prorůstající naší zemí, neužívají svého vlivu moudře. Chtějí si vynutit, aby je vládní vůdci poslouchali na 100 procent. Jestliže s nimi v jediné morální otázce nesouhlasíte, stěžují si, vyhrožují vám ztrátou peněz nebo hlasů.“ … „Čím si jen myslí, že jsou?“ … „Varuji je: budu proti nim bojovat na každém kroku, pokud chtějí svá morální přesvědčení všem Američanům diktovat ve jménu „konzervatismu.“

http://en.wikiquote.org/wiki/Barry_Goldwater:

On religious issues there can be little or no compromise. There is no position on which people are so immovable as their religious beliefs. There is no more powerful ally one can claim in a debate than Jesus Christ, or God, or Allah, or whatever one calls this supreme being. But like any powerful weapon, the use of God’s name on one’s behalf should be used sparingly. The religious factions that are growing throughout our land are not using their religious clout with wisdom. They are trying to force government leaders into following their position 100 percent. If you disagree with these religious groups on a particular moral issue, they complain, they threaten you with a loss of money or votes or both.

I’m frankly sick and tired of the political preachers across this country telling me as a citizen that if I want to be a moral person, I must believe in „A,“ „B,“ „C“ and „D.“ Just who do they think they are? And from where do they presume to claim the right to dictate their moral beliefs to me?

 And I am even more angry as a legislator who must endure the threats of every religious group who thinks it has some God-granted right to control my vote on every roll call in the Senate. I am warning them today: I will fight them every step of the way if they try to dictate their moral convictions to all Americans in the name of „conservatism.“

Speech in the US Senate (16 September 1981)