Práci a sebevládu i na úkor produktivity: Před 140 lety, 2. října 1869, se narodil Móhandás Karamčand Gándhí

 

 Hospodářské noviny 1. 10. 2009, článek otiskly pod titulem „Mahátma Gándhí: Před 140 lety se narodil kritik i obdivovatel podnikání.“ Portrét, str. 13 (zkráceno)

Zdeněk Zacpal

 

Původní, nezkrácená verze článku:

Práci a sebevládu i na úkor produktivity: Před 140 lety, 2. října 1869, se narodil Móhandás Karamčand Gándhí

 

Nečekané gentlemanství

Ani ne čtyřiadvacetiletý, v Londýně vystudovaný a prozatím neúspěšný právník připluje v květnu 1893 z Indie do Jižní Afriky, aby řešil spor mezi tamními indickými firmami. Na vlastní kůži zakusí hned v prvních dnech pobytu tamní rasismus, šikanu a soustavné ponižování indických přistěhovalců i původních Afričanů. Gándhí Indům ve volném čase pomáhá, ale vláda sjednané dohody plnit nemíní. Indové se tedy přestávají nechat ponižovat, slavně spálí vlastní průkazy totožnosti a rádi, dobrovolně a dochvilně i bez vazby chodí k procesům a do vězení. Ti, kteří jsou zrovna na svobodě a bez prostředků, nacházejí útočiště ve dvou venkovských komunitách, kde se všichni – bez ohledu na názory, rasu, vyznání, kastu a stav učí společnému skrovnému životu s manuální zemědělskou prací bez násilí a bez požívání masa, alkoholu a tabáku.

Gándhí tehdy utvořil koncepci satjágrahy – tento výraz znamená držení se pravdy i síla pravdy nebo pevnost v pravdě. Její uskutečňovatelé se nemají nechat zastrašit silnějším protivníkem nebo se na něj hněvat. Zprvu vyjednávají, obracejí se k veřejnému mínění ale v případě, že neuspějí, poslechnou vnitřní hlas, jednají dle svého svědomí a svou nevinu demonstrují vlastním utrpením – ztrátou místa, hladovkami nebo podrobením se trestu.

Po vládním zrušení platnosti indických manželství vysílá Gándhí z farmy k dolům poslední rezervu – skupinu statečných žen, které velice snadno přesvědčí indické horníky ke stávce. Ženy jsou ihned poslány na nucené práce, ale horníci poté, co jsou vyhnáni majiteli dolů z příbytků, obratem utvoří dvoutisícový dav „poutníků“, táhnoucích na Johannesburg. Jejich zatýkání vyvolává lavinu stávek v dalších dolech. Vládě Transvaalu docházejí vězeňské kapacity. Zkouší z bývalých dolů vytvořit pracovní tábory, ale bičováním, dokonce ani ostrou střelbou nedokáže donutit přes deset tisíc mírumilovných Indů k poslušnosti. K tomu všemu ještě propuká stávka „bílých“ a násilí se neštítících železničářů. Běh událostí může vést ke smetení ještě donedávna arogantní vlády generála Jana Smutse, ale i k anarchii. Gándhí učiní gentlemanský a historicky zřejmě bezprecedentní krok: plánovaný pochod Indů odvolá, od železničářů se distancuje a sklízí tak počátkem roku 1914 vstřícnost vlády ke splnění klíčových požadavků Indů i údiv a obdiv napříč britským impériem. Potrestání těch, kteří se na Indech dopustili násilí, jménem celého hnutí nežádá.

 

Omezit vlastní potřeby

Díky duchovnímu charismatu, přirozené úctě a autoritě u prostých Indů pak již Mahátma (Velký duch) v Indii vede větší počet nenásilných akcí, v nichž hájí životy a zájmy ponížených a chudých Indů proti neoprávněnému útlaku nebo přehmatům úřadů. Ještě za 1. světové války Gándhí dobrovolně pomáhá Britskému impériu: v roce 1914 sestaví v Anglii indický zdravotní sbor a ještě v roce 1918 verbuje ve své domovině Indy do armády proti Německu. Britské úřady však sliby z války neplní, obyvatelům Indie samosprávu po vzoru Austrálie, Nového Zélandu či Kanady nedopřávají, ale zavádějí naopak nové, represívní zákony.

V roce 1920 tedy Gándhí vrací svá britská vyznamenání, organizuje protesty a začíná vyzývat Indy k nespolupráci. K masívnímu bojkotu anglického zboží, škol a soudů, ke všeobecnému nenásilí, nezávislému vzdělávání, nezávislým soudům. Někdy i k cílenému přehlížení jistých zákonů. Solidarizuje se způsobem života i oděvem s nejopovrhovanějšími a zmírňuje kastovní rozdíly. S přáteli obnovuje prestiž vesnických řemesel, hlavně téměř zapomenutého domácího předení na kolovrátku, aby hladoví a nezaměstnaní získali sebevědomí a zdroje příjmů. Akce citelně narušují odbyt britského průmyslu. Po vyhlášení samostatnosti zastavuje osobní autoritou krvavé boje mezi muslimy a hinduisty a 30. ledna 1948 je zastřelen hinduistickým fanatikem.

Gándhímu šlo o to, aby Indové dokázali vládnout sobě samým jako národ. K sebevědomí a sebevládě či samosprávě (svarádž) se lidé dopracují nejprve jako jednotlivci: spíše než vnějškovými výkony sebeovládáním a ekonomickou nezávislostí jednotlivců. Ekonomiku chtěl co nejvíc decentralizovat, aby ji nemohli ovládnout ani komunisté, stát ani pár kapitalistů. K důstojnému životu stačí, bráno zvnějšku, zdraví, hygiena, čisté životní prostředí, potrava, přístřeší, oděv. Na druhé straně je třeba se vymanit z pout k „nadbytečným“ věcem a luxusu, který člověka pohlcuje a stimuluje jeho závislost.

Společnost by se neměla snažit prací příliš šetřit – příliš překotné změny a vyšší „efektivita práce“ za sebou často zanechá spoušť nebo zbídačené nezaměstnané. Gándhí nahlížel nebezpečí a sociálně-výbušný potenciál průmyslu. Primitivní prostředky v místních podmínkách naopak často fungují lépe a navíc podněcují chudé a nekvalifikované lidi k činnosti. V Jižní Africe namísto motoru prosadil ruční pohon tiskárny. I když pak byla většina komunity ve vězení, její noviny „Indian Opinion“ spolehlivě vycházely.

 

Rodinné hodnoty a bída

Pozdější indičtí vůdci počínaje Néhrúem sice netroufli proti Gándhímu vystupovat otevřeně, avšak v mnohém zastávali stanoviska odlišná. Mahátmu tak nelze činit výlučně odpovědným za pozdější nedostatky samostatné Indie, avšak svým dílem se i on přičinil o to, že stále chudá Indie dnes nevyzařuje do světa svou kulturu natolik, jak by jejímu významu a miliardě obyvatel příslušelo.

Gándhí na mnohé problémy a výzvy doby svébytně zareagoval, ale některé přehlížel. Skutečné nebo domnělé poklesky ostatních netrestal, vinu jiných bral na sebe a sám hladověl, aby je přesvědčil k nápravě nebo je k něčemu přiměl. Tyto přístupy mohou fungovat v ášramech, mezi svými a snad i v miniaturních chráněných státech, avšak nenahradí ještě plnou politickou zodpovědnost a každodenní práci s nezbytným státním aparátem. Přes pečlivé účetnictví Gándhí nedoceňoval některé politické prostředky a opatření, nezbytné pro fungování stamiliónových společností, v nichž se vyskytují i lidé jiných typů a názorů, než byli jeho stoupenci. A jeho koncept sebevlády příliš nenapomáhal širším zahraničním kontaktům.

V jeho idealizované staré Indii před Brity ve skutečnosti jen tehdejší války a násilí umožňovaly Indům za občasných období míru i větší spotřebu a konzumaci více potravin než později. Pokud však Gándhí nepomýšlel na snížení počtu Indů na středověkou úroveň (což jej nejspíš ani nenapadlo), těžko by býval dosáhl „původní“ životní úrovně bez průmyslu. A ten se tam ironií osudu začal výrazněji rozvíjet po roce 1900, tj. právě v období nejtvrdších Gándhího útoků proti moderní civilizaci.

Antikoncepci Gándhí přitom odsuzoval jako nemorální a na pohlavní styk později shlížel i v zemi Kámasútry jako na zvířecí vášeň, přípustnou nanejvýš ke zplození potomstva. Přestože si přečetl i cosi z mladých volnomyšlenkářů Bertranda Russella a Havelocka Ellise, sám se v důsledku předčasného dojednaného sňatku a svých osobních psychických dispozic k vyzrálému a šťastnému intimnímu životu nikdy nepropracoval. Mnozí Indové jej obdivovali víc než jeho vlastní čtyři synové. Emancipovaná básnířka a aktivistka Sarojini Naidu (Saródžiní Naidúová), známá i z fotografií Gándhího legendárního „Solného pochodu“ z roku 1930, Mahátmu pro jeho osobní neprůraznost přezdívala „Mickey Mouse“.

Postupem doby Gándhí uznával statut žen a jejich práva na jinakost, právo na ekonomickou nezávislost, vzdělání a dokonce i na kvalifikovaná pracovní místa. Stále však viděl místo ženy především doma, měla být „královnou domácnosti“. Přitom právě možnost práce mimo domov a účinnější regulace porodnosti v nejedné zemi mimo Indii již zlomila začarovaný kruh nadpočetných dětí a bídy.

 

Přesvědčit odpůrce

Málokdo z podrobených národů však dokázal v historii obohatit kulturu národa vládnoucího tak, jako Mahátma Gándhí; sami Britové jej dokonce zvolili v anketě mužem tisíciletí. V mnohém ohledu šel proti směru, jímž obvykle kráčejí typičtí násilníci, z nichž se přes noc stanou národně-osvobozenečtí vůdci. Zasloužil se naopak o utišení mnoha konfliktů, které by profesionální politikové nedokázali řešit ani se svým aparátem či kvůli němu. Snažil se kteréhokoli svého odpůrce přesvědčit. Na studiích v Anglii se rád seznamoval s tehdejšími nekonformními lidmi a k jiným názorům byl tolerantnější než i většina Evropanů jeho doby. Gándhího zdravotní sbory při „povstání“ Zuluů zachraňovaly i černé Afričany a po výsleších jim ošetřovaly hnisající rány od příslušníků „západní civilizace“. Od Gándhího se poučil i jeho tamní pověstný a tvrdý protivník, světově významný politik Jan Smuts, který pak na sklonku svého života v Jižní Africe prosazoval zrušení apartheidu.

Gándhí na jedné straně učil dělníky, jak svým pánům mohou dát na vědomí, kde začíná lidská důstojnost. Na druhé straně uznával kapitalistův význam pro hospodářství víc než i leckterý sociální demokrat a dělníky varoval, že pokud se jako jediní vlastníci zmocní jeho majetku, zabijí nejspíš slepici, snášející zlatá vejce. Již v roce 1921 předjímal budoucí osudy zemí, které se jednou vymaní od cizí nadvlády: nekonformní jednotlivec pak bude ohrožen daleko víc než před „osvobozením“, protože novopečené vlády pak k němu budou s podporou ulice tvrdší než pár nepopulárních kolonizátorů, kteří si ještě leccos nemohli dovolit. Své zásady, způsoby a kritické přístupy k držitelům moci ani po vyhlážení nezávislosti 15. srpna 1947 nepozmění.

Gándhího charisma a vliv na výběr směrodatných osobností zajistily i multikulturní Indii méně konfliktních vůdců a násilí než u sousedů – v Pákistánu, Nepálu, Srí Lance, Barmě. Nesčetné množství odpůrců nelegitimní či zhoubné moci se pak na mnoha jiných místech světa inspirovalo spíše těmi šťastnějšími Gándhího nápady a skutky. A i když byly jinde gándhíovské postupy a nenásilí často spíše jen fermenty změn, působily výrazně ve prospěch řádného převzetí moci, pořádku a zabránily leckde občanské válce.

 

 

 

 

 

Otištěno toto:

Mahátma Gándhí: Před 140 lety se narodil kritik i obdivovatel podnikání.

 

091001_13_1

Ani ne čtyřiadvacetiletý, v Londýně vystudovaný právník, poznal v květnu 1893 na vlastní kůži rasismus, šikanu a ponižování. Jmenoval se Móhandás Karamčand Gándhí a ve volném čase se právě snažil pomáhat Indům, jenže vláda sjednané dohody neplnila. Indové tedy spálili průkazy totožnosti a dobrovolně začali chodit k procesům i do vězení. Právě tak spatřila světlo světa koncepce satjágrahy. Její uskutečňovatelé se neměli nechat zastrašit silnějším protivníkem. Zprvu vyjednávají, obracejí se k veřejnému mínění, ale v případě, že neuspějí, poslechnou vnitřní hlas, jednají dle svého svědomí a svou nevinu demonstrují vlastním utrpením – ztrátou místa, hladovkami nebo přijetím trestu.

Díky duchovnímu charizmatu, přirozené úctě a autoritě u prostých Indů pak již Mahátma (Velký duch) v Indii vede větší počet nenásilných akcí, v nichž hájí životy a zájmy ponížených a chudých Indů proti neoprávněnému útlaku nebo přehmatům úřadů. Ještě za 1. světové války Gándhí dobrovolně pomáhá britskému impériu: v roce 1914 sestaví v Anglii indický zdravotní sbor a ještě v roce 1918 verbuje ve své domovině Indy do armády proti Německu. Britské úřady však sliby z války neplní, obyvatelům Indie samosprávu po vzoru Austrálie, Nového Zélandu či Kanady nedopřávají, ale zavádějí naopak nové, represivní zákony.

V roce 1920 tedy Gándhí vrací svá britská vyznamenání, organizuje protesty a začíná vyzývat Indy k nespolupráci. K masivnímu bojkotu anglického zboží, škol a soudů, ke všeobecnému nenásilí, nezávislému vzdělávání, nezávislým soudům. Někdy i k cílenému přehlížení jistých zákonů. Solidarizuje se způsobem života i oděvem s nejopovrhovanějšími a zmírňuje kastovní rozdíly. S přáteli obnovuje prestiž vesnických řemesel, hlavně téměř zapomenutého domácího předení na kolovrátku, aby hladoví a nezaměstnaní získali sebevědomí a zdroje příjmů. Akce citelně narušují odbyt britského průmyslu. Po vyhlášení samostatnosti zastavuje osobní autoritou krvavé boje mezi muslimy a hinduisty a 30. ledna 1948 je zastřelen hinduistickým fanatikem.

 

Omylný prorok

Gándhímu šlo o to, aby si Indové dokázali vládnout. Ekonomiku chtěl co nejvíc decentralizovat, aby ji nemohli ovládnout ani komunisté, stát, ani pár kapitalistů. K důstojnému životu podle jeho měřítek stačilo zdraví, hygiena, čisté prostředí, potrava, přístřeší a oděv. Gándhí nahlížel nebezpečí a sociálně výbušný potenciál průmyslu. V Jižní Africe namísto motoru prosadil ruční pohon tiskárny. I když pak byla většina komunity ve vězení, její noviny „Indian Opinion“ spolehlivě vycházely.

Pozdější indičtí vůdci počínaje Néhrúem si sice netroufli proti Gándhímu vystupovat otevřeně, avšak v mnohém zastávali stanoviska odlišná. Mahátmu tak nelze činit výlučně odpovědným za pozdější nedostatky samostatné Indie, avšak svým dílem se i on přičinil o to, že stále chudá země dnes nevyzařuje do světa svou kulturu natolik, jak by jejímu významu a miliardě obyvatel příslušelo.

Gándhí mnohé výzvy doby přehlížel. Skutečné nebo domnělé poklesky ostatních netrestal, vinu jiných bral na sebe a sám hladověl, aby je přesvědčil k nápravě nebo je k něčemu přiměl. Tyto přístupy mohou fungovat v ášramech a snad i v miniaturních chráněných státech, avšak nenahradí ještě plnou politickou zodpovědnost a každodenní práci s nezbytným státním aparátem.

Přes pečlivé účetnictví Gándhí nedoceňoval některé politické prostředky a opatření, nezbytné pro fungování stamilionových společností, v nichž se vyskytují i lidé jiných typů a názorů, než byli jeho stoupenci. A jeho koncept sebevlády příliš nenapomáhal širším zahraničním kontaktům.

 

Lesk a bída civilizace

Pokud Gándhí nepomýšlel na snížení počtu Indů na středověkou úroveň (což jej nejspíš ani nenapadlo), těžko by býval dosáhl „původní“ životní úrovně bez průmyslu. A ten se tam ironií osudu začal výrazněji rozvíjet po roce 1900, tj. právě v období nejtvrdších Gándhího útoků proti moderní civilizaci.

Málokdo z podrobených národů však dokázal v historii obohatit kulturu národa vládnoucího tak, jako Indové za Gándhího obohatili Brity. Ostatně sami ostrované jej zvolili v lidové anketě mužem tisíciletí. V mnohém ohledu šel totiž proti směru, jímž obvykle kráčejí typičtí násilníci, z nichž se přes noc stanou národněosvobozenečtí vůdci. Zasloužil se naopak o utišení mnoha konfliktů, které by profesionální politikové nedokázali řešit ani se svým aparátem či kvůli němu. Snažil se kteréhokoli svého odpůrce přesvědčit.

Za studií v Anglii se rád seznamoval s tehdejšími nekonformními lidmi a k jiným názorům byl tolerantnější než i většina Evropanů jeho doby. Gándhího zdravotní sbory při „povstání“ Zuluů zachraňovaly i černé Afričany a po výsleších jim ošetřovaly hnisající rány od příslušníků „západní civilizace“. Od Gándhího se poučil i jeho tamní pověstný a tvrdý protivník, světově významný politik Jan Smuts, který pak na sklonku svého života v Jižní Africe prosazoval zrušení apartheidu.

 

Nezabíjejte zlatonosnou slepici

Mahátma Gándhí na jedné straně učil dělníky, jak svým pánům mohou dát na vědomí, kde začíná lidská důstojnost. Na druhé straně uznával kapitalistův význam pro hospodářství víc než i leckterý sociální demokrat a dělníky varoval, že pokud se jako jediní vlastníci zmocní jeho majetku, zabijí ze všeho nejspíš slepici snášející zlatá vejce.

Již v roce 1921 předjímal budoucí osudy zemí, které se jednou vymaní od cizí nadvlády: nekonformní jednotlivec pak bude ohrožen daleko víc než před „osvobozením“, protože novopečené vlády pak k němu budou s podporou ulice tvrdší než pár nepopulárních kolonizátorů, kteří si ještě leccos nemohli dovolit. Své zásady, způsoby a kritické přístupy k držitelům moci ani po vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947 nepozměnil.

Gándhího charizma a vliv na výběr směrodatných osobností zajistily i multikulturní Indii méně konfliktních vůdců a násilí než v sousedních zemích – Pákistánu, Nepálu, Srí Lance či Barmě. Nesčetné množství odpůrců nelegitimní či zhoubné moci se pak na mnoha jiných místech světa inspirovalo spíše těmi šťastnějšími Gándhího nápady a skutky. A i když byly jinde gándhíovské postupy a nenásilí často spíše jen fermenty změn, působily výrazně ve prospěch řádného převzetí moci, pořádku a zabránily leckde líté a krvavé občanské válce.

 

 

 

 

 

 

 

Použitá literatura

 

Gándhího spisy:

 

Sebrané spisy Mahátmy Gándhího (psal v angličtině, ale i v gudžarátštině a hindštině) mají celkem 98 svazků většinou po více než 500 stránkách; http://www.gandhiserve.org/cwmg/cwmg.html

The Collected Works of Mahatma Gandhi (CWMG), The Publications Division, Ministry of Information and Broadcasting, Government of India, Navajivan Trust, Ahmedabad 1960-1981

Většinu textu tvoří chronologicky seřazené články, rozhovory, soudní spisy, projevy. Gándhího soustavnější díla ve formátu knih tvoří celkově nepatrnou část CWMG.

Většina svazků je k nahlédnutí na Indickém velvyslanectví v Praze ve Valdštejnské ulici

 

Móhandás Karamčand Gándhí – Hind svarádž / Indická samospráva; Společensko-ekologická edice, Nakladatelství Doplněk, Brno 2003), Navajivan Trust 1938 (sepsáno jako Gándhího knižní prvotina 1909 v gudžarátštině)

M. K. Gandhi – Hind Swaraj and other writings, pp.208 (+ Editor´s Introduction etc. lxxvii), Edited by Anthony J. Parel, Cambridge University Press, 1997

Toto je Gándhího kromě novinových článků první, programové ((a ne zcela zralé)) dílo. Ono britské vydání má dobrý úvod a připojuje několik úryvků z Gándhího mnohem pozdějších spisů nebo vyjádření.

 

M. K. Gandhi – Satyagraha in South Africa; Translated from the Gujarati by Valji Govindji Desai, Navajivan Publishing House, Ahmedabad (1928) 1961 (348 stran)

 

M. K. Gandhi – An Autobiography or The Story of My Experiments with Truth; Translated from the original in Gujarati by Mahadev Desai, Navajivan Publishing House, Ahmedabad-14, (1927) 1966 (404 stran)

 

(Předešlé dvě knihy z vězení popisují činy Gándhího mládí, úsilí o povznesení indické komunity v Jižní Africe a počátky veřejného působení v Indii. První se soustředí více na Gándhího politickou práci, a hnutí Indů za důstojnost, druhá více na jeho duchovní vývoj. Ona autobiografie Můj život z českého vydání 1931 je bohužel nepříliš souvislým výběrem kapitol z obou knih a tvoří ani ne třetinu celkového rozsahu těchto knih.)

 

 

 

 

Za mnoho sbírek Gándhího myšlenek a postřehů například:

 

Mahatma Gandhi – The Essential Writings; Oxford World´s Classics, Edited with an Introduction and Notes by Judith Brown, Oxford University Press, 2008, ISBN 978-0-19-280720-5

 

The Message of Mahatma Gandhi, Compiled and edited by U. S. Mohan Rao; Publications Division, Ministry of Information and Broadcasting, Government of India, Delhi 1968

 

M. K. Gandhi – For Pacifists; Navajivan Publishing House, Ahmedabad (1949) 1971

 

All Men Are Brothers, Life and Thought of Mahatma Gandhi as Told in His Own Words, Compiled and Edited by Krishna Kripalani, Unesco, Paris-Lausanne 1958

 

Gandhiji´s Correspondence with the Government 1942-44, Navajivan Publishing House, Ahmedabad (1945) 1957

 

The Gandhi Reader, A Sourcebook of His Life and Writings; Edited by Homer Alexander Jack, Grove/Atlantic, Inc., 1994, ISBN-13: 9780802131614

 

 

 

 

Sekundární literatura:

 

Kathryn Tidrick – Gandhi; A Political and Spiritual Life; I. B. Tauris, London – New York, 2006, ISBN 10   1 84511 166 4; ISBN 13   978 1 84511 166 3

 

Mind over matter

Well known psychoanalyst and author Sudhir Kakar offers his views on a variety of subjects including his novels, Gandhi, India and the West.

The Hindu, Online edition of India´s National Newspaper, Sunday, November 02, 2008

http://www.hindu.com/mag/2008/11/02/stories/2008110250040200.htm

 

Arne Næss – Gandhi og Atomalderen; Universitetsforlaget Oslo – Bergen, 3. opplag 1961 (– starší verze norsky)

 

The Selected Works of Arne Naess (10 svazků), Volume V – Gandhi and Group Conflict, Explorations of Nonviolent Resistance, Satyágraha; Springer, Dordrecht, 2005 (tato aktualizovaná verze v angličtině byla poprvé publikována roku 1974 v Universitetsforlaget Oslo). Celý soubor má:

ISBN-10 1-4020-3727-9 (set)

ISBN-13 978-1-4020-3727-6 (set)

 

Eknath Easwaran – Gándhí člověk, příběh jeho transformace [Gandhi, the Man]; Volvox Globator, Praha, 1999, ISBN 80-7207-270-6

 

Charles Chaplin – My Autobiography; Simon and Schuster, New York 1964

 

Jaroslav Strnad, Jaroslav Filipský, Jaroslav Holman, Stanislava Vavroušková – Dějiny Indie; Nakladatelství Lidové noviny, ISBN: 80-7106-493-9, 1186 stran, Praha 2002

 

Otakar Hulec – Dějiny Jižní Afriky; Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997, ISBN 80-7106-247-2 (345 stran)

 

William Beinart – Twentieth-century South Africa; Oxford University Press, 1994, 293 pp, ISBN 0-19-289239-8

 

B. M. Bhatia – Famines in India, A Study in Some Aspects of the Economic History of the Economic History of India; New India Press, New Delhi, 1963; P. S. Jayasinghe, Asia Publishing House, New York

 

The Cambridge Economic History of India, Volume I – II; Tapan Raychaudhuri, Irfan Habib, Dharma Kumar, Meghnad Desai, Cambridge University Press, 1982-1989, ISBN 0-521-22692-9

 

Paul Williams – Indian Philosophy (p.793-847); in: Philosophy 2, Further through the Subject, Edited by A.C. Grayling; Oxford University Press, London and New York, 1998, ISBN 0-19-875178-8 (Pbk.)

 

Padmanabh S. Jaini – The Jaina Path of Purification; Motilal Barnasidass Publishers Private Limited, Delhi, ((1979) 1998), ISBN: 81-208-1578-5

 

Bhagavadgíta, přeložil Jan Filipský a Jaroslav Vacek; Odeon, Praha, 1976

 

John R. Searle – The Construction of Social Reality; Penguin Books, London (1995) 1996, ISBN 0-14-023590-6

 

Lee Kuan Yew – From Third World to First, The Singapore Story: 1965-2000; HarperCollins Publishers Inc., New York 2000, ISBN 0-06-019776-5

 

http://www.mkgandhi.org/sfgbook/index.htm

 

http://www.deeshaa.org/

(blog indického bloggera roku 2004 jménem Atanu Dey)

 

Citace

 

Úvodní část až po větu:

Po vyhlášení samostatnosti zastavuje osobní autoritou pouliční krvavé boje mezi muslimy a hinduisty, než je 30. ledna 1948 zastřelen hinduistickým fanatikem. 

tato část i některé další biografické a historické pasáže a údaje:

M. K. Gandhi – Satyagraha in South Africa

M. K. Gandhi – An Autobiography

Kathryn Tidrick – Gandhi; A Political and Spiritual Life

Eknath Easwaran – Gándhí člověk, příběh jeho transformace [Gandhi, the Man]

Otakar Hulec – Dějiny Jižní Afriky

William Beinart – Twentieth-century South Africa

encyklopedické prameny a další literatura

 

Gándhí zformoval koncepci satjágrahy – tento výraz znamená držení se pravdy i síla pravdy nebo pevnost v pravdě. Její uskutečňovatelé se nemají nechat zastrašit silnějším protivníkem nebo se na něj hněvat.

M. K. Gandhi – Satyagraha in South Africa, XIII (str. 111-115); Wikipedia: Gandhi described it as follows: Its root meaning is holding onto truth, hence truth-force. I have also called it love-force or soul-force. In the application of satyagraha, I discovered in the earliest stages that pursuit of truth did not admit of violence being inflicted on one’s opponent but that he must be weaned from error by patience and sympathy. For what appears to be truth to the one may appear to be error to the other. And patience means self-suffering. So the doctrine came to mean vindication of truth, not by infliction of suffering on the opponent, but on oneself.

(není jednoznačný překlad, i Gándhí užívá více obratů, proto to jsem to víckrát v textu opsal)

Harijan, 17.11. 1946: Thus the votary must refuse to be cowed down by his superior, without being angry. He must, however, be ready to sacrifice his post, however remunerative it may be. Whilst sacrificing his all, if the votary has no sense of irritation against his employer, he has ahimsa of the brave in him.

 

Zprvu vyjednávají, obracejí se k veřejnému mínění ale v případě, že neuspějí, poslechnou vnitřní hlas, jednají dle svého svědomí a svou nevinu demonstrují vlastním utrpením – ztrátou místa, hladovkami nebo podrobením se trestu.

Selections from Gandhi, by Nirmal Kumar Bose, 34, Published by Navajivan Publishing House, Ahmedabad 1948; citováno z: All Men Are Brothers, Life and Thought of Mahatma Gandhi as Told in His Own Words, str. 89: Passive resistance is a method of securing rights by personal suffering; it is the reverse of resistance of arms. When I refuse to do a thing that is repugnant to my conscience, I use the soul-force … If I do not obey the law and accept the penalty for its breach, I use soul-force. It involves sacrifice of self.

Harijan, 26.7.1942: Fasting unto death is an integral part of satyagraha programme, and it is the greatest and most effective weapon in its armoury under given circumstances … Non-violence in its positive aspect as benevolence (I do not use the word love as it has fallen into disrepute) is the greatest  force because of the limitless scope it affords for self-suffering without causing or intending any physical or material injury to the wrong-doer. The object always is to evoke the best in him. Self-suffering is an appeal to his better nature, as retaliation is to his baser.

Harijan, 5.11. 1938: A satyagrahi goes to prison, not to embarass the authorities but to convert them by demonstrating to them his innocence. You should realize that unless you have developed the moral fitness to go to prison, which the law of satyagraha demands, your jail-going will be useless and will bring nothing but disappointment in the end.

Young India, 20.10. 1927: Since satyagraha is one of the most powerful methods of direct action, a satyagrahi exhausts all other means before he resorts to satyagraha. He will therefore constantly and continually approach the constituted authority, he will appeal to public opinion, state his case calmly and coolly before everybody, who wants to listen to him, and only after he has exhausted all these avenues will he resort to satyagraha. But when he has found the impelling call of the inner voice within him and launches out upon satyagraha he has burnt his boats and there is no receding.

 

Ještě za 1. světové války Gándhí dobrovolně pomáhá Britskému impériu: v roce 1914 sestaví v Anglii indický zdravotní sbor a ještě v roce 1918 verbuje ve své domovině Indy do armády proti Německu. Britské úřady však sliby z války neplní, obyvatelům Indie samosprávu po vzoru Austrálie, Nového Zélandu či Kanady nedopřávají, ale zavádějí naopak nové, represívní zákony.

K tématu je mnoho pramenů, mimo zmíněné biografické knihy Gándhí vlastními slovy vysvětluje in:

Young India, 5.11. 1925; in: M. K. Gandhi – For Pacifists, str. 64 By enlisting men for ambulance-work in South Africa and in England, and recruits in field service in India, I helped not the cause of war, but I helped the institution called the British Empire in whose ultimate beneficial character I then believed.

Young India, 17.11. 1921; in: M. K. Gandhi – For Pacifists, str. 62-63: I know now that I was wrong in thinking that I was a citizen of the empire. But on those four occasions I did not honestly believe that, in spite of the many disabilities that my country was labouring under, it was making its way towards freedom, and that on the whole the Government from the popular standpoint was not wholly bad, and that the British administrators were honest though insular and dense. Holding that view, I set about doing what an ordinary Englishman would do in the circumstances. … The whole situation is now changed for me. My eyes, I fancy, are opened. Experience has made me wiser. I consider the existing system of government to be wholly bad and requiring special national effort to end or mend it. It does not possess within itself any capacity for self-improvement. That I still believe many English administrators to be honest does not assist me, because I consider them as blind and deluded as I was myself. Therefore I can take no pride in calling the empire mine or describing myself as a citizen.

 

V roce 1920 tedy Gándhí vrací svá britská vyznamenání, organizuje protesty a začíná vyzývat Indy k nespolupráci. K masívnímu bojkotu anglického zboží, škol a soudů, ke všeobecnému nenásilí, nezávislému vzdělávání, nezávislým soudům. Někdy i k cílenému přehlížení jistých zákonů. Solidarizuje se způsobem života i oděvem s nejopovrhovanějšími a zmírňuje kastovní rozdíly. S přáteli obnovuje prestiž vesnických řemesel, hlavně téměř zapomenutého domácího předení na kolovrátku, aby hladoví a nezaměstnaní získali sebevědomí a zdroje příjmů. Akce citelně narušují odbyt britského průmyslu.

Dost klíčová je Gándhího řeč o nespolupráci, pronesená v Madrasu (dnes Chennai) 12.8. 1929; in: CWMG 18, str. 143-155, kde mluví již konkrétněji než v Hind Svárádž o vrácení titulů, vyzvednutí dětí z vládních škol atd. … a vyhrazuje si, že i tyto kroky jsou stále ústavní.

Asi nejlegendárnější případ porušení zákona: solný pochod na jaře roku 1930 a následná ilegální výroba soli.

 

Solidarizuje se způsobem života i oděvem s nejopovrhovanějšími a zmírňuje kastovní rozdíly.

Kathryn Tidrick – Gandhi, str. 108-111, str. 110: Gandhi believed in the caste system, purged of untouchability. … The future to which he aspired for the untouchables was to be absorbed into the Sudra caste. His plan for reforming the caste system was to abolish the thousands of subcastes within the four main divisions and encourage mutual respect. … Gandhi thought (as Vivekananda had) that the caste system was what prevented India from becoming an individualistic, competitive, materialistic free-for-all like the West. He believed that caste, like rejection of machinery, was a great ´spiritual discovery´ of the ancient Hindus. They had perceived that men whose occupation was settled at birth would be able to keep their minds off bettering themselves materially and concentrate on their spiritual progress. Str. 111: It was ironic that Gandhi had to take on conventional Hindu opinion over untouchability at a time when he was steadily Hinduizing his public persona, his manner of life, and his beliefs.

 

Gándhímu šlo o to, aby Indové dokázali vládnout sobě samým jako národ. K sebevědomí a sebevládě (svarádž) se lidé dopracují nejprve jako jednotlivci: spíše než vnějškovými výkony sebeovládáním a ekonomickou nezávislostí jednotlivců.

M. K. Gandhi – Hind Swaraj and other writings, 4 (str. 26-29); 14 (str. 72-74); 20 (str. 113-116 cit. vyd. – ale též český překlad)

Selections from Gandhi, by Nirmal Kumar Bose, 39; Navajivan Publishing House, Ahmedabad, in 1948; in: All Men Are Brothers, str. 108

Civilization, in the real sense of the term, consists not in the multiplication but in the deliberate and voluntary restriction of wants. This alone promotes real happiness and contentment, and increases the capacity for service.

 

Ekonomiku chtěl co nejvíc decentralizovat, aby ji nemohli ovládnout ani komunisté, stát ani pár kapitalistů. … Společnost by se neměla snažit prací příliš šetřit – příliš překotné změny a vyšší „efektivita práce“ za sebou často zanechá spoušť nebo zbídačené nezaměstnané. Gándhí nahlížel nebezpečí a sociálně-výbušný potenciál průmyslu. Primitivní prostředky v místních podmínkách naopak často fungují lépe a navíc podněcují chudé a nekvalifikované lidi k činnosti.

The Modern Review, Calcutta, October 1935: I look upon an increase in the power of the State with the greatest fear because, although while apparently doing good by minimizing exploitation, it does the greatest harm to mankind, by destroying individuality, which lies at the root of all progress.

M. K. Gandhi – Constructive Programme: Its Meaning and Place; in: Hind Swaraj and other writings, str. 173-174

O strojích: M. K. Gandhi – Hind Swaraj and other writings, str. 164-170 (CWMG 16, 134-135; CWMG 22, 401-402; CWMG 25, 251-252; CWMG 47, 89-90; CWMG 48, 353; CWMG 58, 400; CWMG 61, 416; CWMG 64, 118; CWMG 71, 383)

Harijan, 2.11. 1934 … Your mass-production is … production by the fewest possible number through the aid of highly complicated machinery … My machinery must be of the most elementary type which I can put in the homes of the millions.

            „So you are opposed to machinery only because and when it concentrates production and distribution in the hands of the few?“

            You are right. I hate privilege and monopoly. Whatever cannot be shared with the masses is taboo to me. That is all.

Constructive programme: Its Meaning and Place, Navajivan Publishing House, Ahmedabad, str. 7; in: The Message of Mahatma Gandhi, str. 78-79: But the Khadi mentality means decentralization of the production and distribution of the necessities of life. Therefore, the formula so far evolved is, every village to produce and use all its necessaries and, in addition, produce a certain as its contribution to the requirements of the cities.

Heavy industries will necessarily be centralized and nationalized. But they occupy the least part of the vast national activity in the villages.

 

K důstojnému životu stačí, bráno zvnějšku, zdraví, hygiena, čisté životní prostředí, potrava, přístřeší, oděv.

Kathryn Tidrick – Gandhi, str. 273-275: The anti-untouchability cause was effectively dropped, with the assurance that it would now be a part of village uplift, of which untouchables would be beneficiaries. …

He saw improvements in diet and hygiene as the path to health. Village sanitation, the conversion of night-soil by simple scientific methods into usable manure, improved and humane dairy practices, non-violent beekeeping were all attempted under the aegis of AIVIA.

Many of these efforts would meet with approval of development agencies today.

 

Na druhé straně je třeba se vymanit z pout k  „nadbytečným“ věcem a luxusu, který člověka pohlcuje a stimuluje jeho závislost.

Selections from Gandhi, by Nirmal Kumar Bose, 39; Navajivan Publishing House, Ahmedabad, in 1948; in: All Men Are Brothers, str. 108

Civilization, in the real sense of the term, consists not in the multiplication but in the deliberate and voluntary restriction of wants. This alone promotes real happiness and contentment, and increases the capacity for service.

Hind Swaraj – zejména Chapter 13 (str. 66-71)

http://www.mkgandhi.org/sfgbook/index.htm

06. The Distribution Of Wealth

 

V Jižní Africe namísto motoru prosadil ruční pohon tiskárny. I když pak byla většina komunity ve vězení, její noviny „Indian Opinion“ spolehlivě vycházely.

M. K. Gandhi – Satyagraha in South Africa, XXXIX (str. 278)

M. K. Gandhi – An Autobiography IV, 19-21 (str. 225-229)

 

Skutečné nebo domnělé poklesky ostatních netrestal, vinu jiných bral na sebe a sám hladověl, aby je přesvědčil k nápravě nebo je k něčemu přiměl.

Gandhi – An Autobiography, IV, 35-36 (str. 257-259) uvádí příklad, jak se Gándhí kvůli „moral fall of two inmates of the Ashram“ zarmoutil a nařídil sám sobě sedmidenní půst a jen 1 jídlo denně na 4 a půl měsíce.

Kathryn Tidrick – Gandhi, str. 95-96:

At Phoenix, Gandhi´s unfulfilled sense of his own destiny drove him to be cruel. When boys and girl showed sign of awakening sexual interest in each other, he personally cropped the girl´s hair. When he found out that his 12-year-old son Devdas and some other boys had bought snacks with money they had found, he fasted for a week. When Devdas illicitly ate lemons and failed to confess for fear of being slapped, he slapped his own face and wept inconsolably. In April 1914 disaster struck, from Gandhi´s point of view, when a young woman and a young man were discovered to have ´fallen´. The discovery impelled him to fast for 14 days – at a time when Kasturbai was seriously ill, and negociations with Smuts were at a critical stage. What drove him to this desperate act was probably the identity of the fallen pair. From his lettres to Kallenbach it is clear that they were his son Manilal and a young teacher, Jeki, the daughter of Gandhi´s close frond Dr Pranjivan Mehta and the wife of Manilal Doctor, who was in Fiji. Massive efforts at penance and self-purification were thus required. Jeki was sent home, and Manilal took a vow, in ´atonement´, to postpone marriage for a length of time to be determined by his father. 

 

Tyto přístupy mohou fungovat v ášramech, mezi svými a snad i v miniaturních chráněných státech, avšak nenahradí ještě plnou politickou zodpovědnost a každodenní práci s nezbytným státním aparátem.

I když Gándhí zpovzdálí někdy vyzývá nejen Indy, ale i Brity, aby pustili Nacisty nebo Japonce do země, ale nespolupracovali s nimi, občas přizná svou neobeznámenost se situací, např. v Harijan, 25.8. 1940: „We cannot visualize how you will stand non-violently against a foreign invasion.“ I cannot draw the whole picture to you because we have no past experience to fall back upon and there is no reality facing us today. Nebyl si také jist efektivností nenásilného odporu za různých okolností, např. v Harijan, 13.4. 1940: The underlying belief in either case is that even a Nero is not devoid of a heart. The unexpected spectacle of endless rows upon rows of men and women simply dying rather than surrender to the will of an aggressor must ultimately melt him and his soldiery. Practically speaking there will be probably no greater loss in men than if forcible resistance was offered; there will be no expenditure in armaments and fortifications. … It gives me ineffable joy to make experiments proving that love is the supreme and only law of life. Much evidence to the contrary cannot shake my faith. Even the mixed non-violence of India has supported it. But if it is not enough to convince an unbeliever, it is enough to incline a friendly critic to view it with favour.

Harijan, June 21, 1942: Complete independence frees India´s energies, frees her to make her contribution to the world crisis. Today´s allies are carrying the burden of a huge corpse – a huge nation lying prostrate at the feet of Britain …

Mnoho dalších a pro Čecha nepochybně naivních pasáží, jak měly ostatní národy včetně Čechů otevřít dveře totalitním tyranům, najdeme in: M. K. Gandhi – For Pacifists, str. 71-92

 

Přes pečlivé účetnictví …

M. K. Gandhi – Satyagraha in South Africa, XIV, str. 122: I note down the fact that we were so punctilious in keeping the accounts of the deputation that we preserved even such trifling vouchers as the receipts for the money spent in the steamers upon, say, soda water.

Young India, 6.7. 1921: If we do not account for every single pie we receive and do not make a judicious use of the funds, we shal deserve to be blotted out of public life.

M. K. Gandhi – Satyagraha in South Africa, str. 202: The public should be the bank for all public institutions, which should not last a day longer than the public wish. An institution run with the interest of accumulated capital ceases to be amenable to public opinion and becomes autocratic and self-righteous.

… Gándhí nedoceňoval některé politické prostředky a opatření, nezbytné pro fungování stamiliónových společností, …

Některé věty, třebas projevy z 8. srpna – Harijan, 22.3. 1942; in: Gandhiji´s Correspondence with the Government 1942-44, str. 114-115 jako např: I therefore want freedom immediately, this very night, before dawn, if it can be had. … I have always recognized a fundamental difference between Fascism and the democracies, despite their many limitations, and even between Fascism and  British imperialism which I am fighting. … Englishmen did not die to the last man in Malaya or on the soil of Burma. They effected instead, what has been described as a ´masterly evacuation´. But I cannot afford to do that. Where shall I go, where shall I take the forty crores of India? … If lustre has to be restored to their eyes, freedom has to come not tomorrow but today. Congress must therefore pledge itself to do or die. ještě vypadají v širším kontextu jako jakási (i když poněkud riskantní) politická zodpovědnost, i když Indové téměř neměli zbraně. Problém je, že Gándhí na více místech ve spisech chce odchod Britů ze dne na den, zatímco některé životně důležité otázky pro přebírání moci a fungování společnosti Gándhí nepromýšlel, neprobíral a tím dával také jistý příklad svým učedníkům a kolegům – Harijan, 19.7. 1942:

„You desire to have India´s freedom in order to help the Allies,“ was Mr. Edgar Snow´s question, and the last question. „Will Free India carry out total mobilization and adopt the methods of total war?“

„That question is legitimate,“ said Gandhiji, „but it is beyond me. I can only say Free India will make common cause with the Allies. I cannot say that Free India will take part in militarism or choose to go the non-violent way. …

Harijan, 14. 6. 1942:

But what does a free India mean, if, as Mr. Jinnah said, Muslims will not accept Hindu rule?

            A. I have not asked the British to hand over India to the Congress or to the Hindus. Let them entrust India to God or in modern parlance to anarchy. Then all the parties will fight one another like dogs, or will, when real responsibility faces them, come to reasonable agreement. I shall expect non-violence to arise out of that chaos.

… v nichž se vyskytují i lidé jiných typů a názorů, než byli jeho přátelé. A jeho koncept sebevlády příliš nenapomáhal širším zahraničním kontaktům.

Hind Swaraj – zejména Chapter 13 (str. 66-71), 18 (str. 100-106) a 20 (str. 112-119)

Atanu Dey – On Gandhian Self-sufficiency

http://www.deeshaa.org/2004/07/03/on-gandhian-self-sufficiency/

Second best worlds are not perfect and indeed have multiple distortions. Employing tools that are meant for first best worlds could lead one to make a situation worse. And that is what most well-meaning but misguided moral busybodies end up doing — making a bad situation worse. Their enthusiasm to do good often outstrips their ability to comprehend the nature of the world. “Let me save you from drowning,” said the monkey to the fish, as he put the fish up on a tree.

Mere good intentions are not sufficient; often they pave the road to hell. In my considered opinion, it was Gandhi’s good intentions that have paved the way India’s descent into hell. My contention is that the ‘Gandhian Revolution’ is what has condemned hundreds of millions (if not more than a billion) people to lead inhuman lives.

By ‘Gandhian revolution’ I mean the notion of ‘Gandhian self-sufficiency’ and Gandhian economics. And here in a nutshell is the problem: in a world that is mutually interdependent, it is insanity to insist upon self-sufficiency at any level — whether it is the level of the nation, the city, the village, the family, or the individual. Mutual dependencies exist at all levels down to the gut level where we depend on bacteria for our lives.

A goal that seeks self-sufficiency (at any level of analysis) is a prescription for poverty — not just of the body but also of the mind. We are deeply and inalienably connected with all others, however one defines the ‘other.’

My criticism of Gandhi is that he did not comprehend the interconnectedness of the world we live in. But that is not surprising considering that he was perhaps one of the world’s greatest egotists. His ego was sufficiently large that he sometimes eschewed the use of reasoned argument for persuading others and instead blackmailed others into complying with his demands by threatening to starve himself to death. The public, like doting parents scared stiff that the child may indeed hold his breath till he turns blue, gave in to blackmail repeatedly. But that is par for the course for the unreasoning masses of India — they go for this kind of pathetic uncritical hero-worship. However noble the cause, blackmail is blackmail. And the larger the canvas upon which the ransom note is written, the more egregious the crime committed.

I claim that he was the greatest egotist around because to him, only his wishes counted. Sure, it was all dressed up in saintly rhetoric but in the end it was what he wanted that mattered. He wanted to be celibate; so the heck with Kasturba. He could make do with little if needed; therefore every Indian must make do with little. His needs could be satisfied with simple handmade goods, so every person must also aim for that. The spinning wheel and self-sufficient village economy and small scale enterprises were prescribed. He failed to see that in a world which is second-best, he was using a prescription that suited him best. Being an egotist, he could not comprehend that others’ preferences may be different.

Being an egotist is not against any laws, however. At worst, in the case of the average human, it is a handicap not much worse than extreme body odor. But it does have the unfortunate consequence of the person feeling a sense of being above others, not really connected to others. In the case of a ‘mahatma’, that sense of self-reliance translates into xenophobic isolation for the entire nation.

That is the Gandhian revolution that I am against.

The Gandhian revolution has been an unmitigated disaster. It ranks up there with communism as ideologies that have wreaked havoc on human societies. The Chinese suffered under communism and only in the past few years have they started up the road to development once they realized their mistake.

India has to look very critically at the burden we bear of the legacy of Gandhi. We must choose to free ourselves from a blind uncritical acceptance of a defunct ideology. Until we do that, I am afraid that we are condemning large masses of humans to needless misery.

Communism fails because it is a first-best recommendation (behave like saints) in a second-best world (where people are selfish and there is not enough to go around.) Similarly for the Gandhian revolution; it would have ushered in a heaven on earth had the nation been a collection of selfless ascetics. Instead Indians are average humans and therefore the same prescription has given the majority of us a living hell.

 

V jeho idealizované staré Indii před Brity ve skutečnosti jen tehdejší války a násilí umožňovaly Indům za občasných období míru i větší spotřebu a konzumaci více potravin než později. Pokud však Gándhí nepomýšlel na snížení počtu Indů na středověkou úroveň (což jej nejspíš ani nenapadlo), těžko by býval dosáhl „původní“ životní úrovně bez průmyslu. A ten se tam ironií osudu začal výrazněji rozvíjet po roce 1900, tj. právě v období nejtvrdších Gándhího útoků proti moderní civilizaci.

B. M. Bhatia – Famines in India; The Cambridge Economic History of India, Volume I – II, Tapan Raychaudhuri, Irfan Habib, Dharma Kumar, Meghnad Desai; M. K. Gandhi – Hind Swaraj and other writings – téměř celá publikace, ale zejména chapter VIII (str. 42): It is my deliberate opinion that India is being ground down not under the English heel but under that of modern civilisation. It is groaning under the monster´s terrible weight.

http://www.mkgandhi.org/sfgbook/index.htm  06.The Distribution Of Wealth

Hind Swaraj, zejména Chapter 19 (str. 107-111)

 

Antikoncepci Gándhí přitom odsuzoval jako nemorální a pohlavní styk považoval i v zemi Kámasútry za zvířecí vášeň, přípustnou nanejvýš ke zplození potomstva.

článek Birth Control; in: Young India 12.3. 1925 (CWMG, 26, str. 279-280) dost drsné kázání: lékaři mají doporučovat totální askesi brahmačarju, žádné umělé metody

And medical men will earn the gratitude of mankind, if instead of devising artificial means of birth-control they will find out the means of self-control. The union is meant not for pleasure but for bringing forth progeny. And union is a crime when the desire for progeny is absent.

článek s příznačným názvem Towards Moral Banktrupcy; in: Young India 19.8. 1926

a článek Contraception – ´most pernicious education´; in: Harijan 2.5. 1936 (CWMG 62, str. 361-363)

The Gandhi Reader, str. 304: Mrs. Sanger was thus led on to her apotheosis of „sex love,“ which she said „is a relationship which makes for oneness, for completeness between husband and wife and contributes to a finer understanding and a greater spiritual harmony.“ …

            Gandhiji: „When both want to satisfy animal passion without having to suffer the consequences of their act it is not love, it is lust. But if love is pure, it will transcend animal passion and will regulate itself. We have not had enough education of the passions. When a husband says, ´Let us not have children, but let us have relations,´ what is that but animal passion? If they do not want to have more children, they should simply refuse to unite. Love becomes lust the moment you make it a means for the satisfaction of animal needs. It is just the same with food. If food is taken only for pleasure, it is lust. …

 

Přestože si přečetl i cosi z mladého Bertranda Russella a Havelocka Ellise, …

Gudžarátec Gándhí však četl dokonce i mladého Bertranda Russella a Havelocka Ellise a je pozoruhodné, že na rozdíl od mnoha tehdejších Britů si jejich odvážného a nekonvenčního postoje váží, i když s nimi nesouhlasí: Mahatma Gandhi, the last phase, by Pyarelal I, 588-589, Navajivan Publishing House, Ahmedabad 1956; in: All Men Are Brothers, Life and Thought of Mahatma Gandhi as Told in His Own Words, str. 114-115: For 20 years I was in the closest touch with the West in South Africa. I have known the writings on sex by eminent writers like Havelock Ellis, Bertrand Russell, and their theories. They are all thinkers of eminence, integrity and experience. They have suffered for their convictions and for giving expression to the same. While totally repudiating institutions like marriage, etc., and the current code of morals—and there I disagree with them—they are firm believers in the possibility and desirability of purity in life independently of those institutions and usages. I have come across men and women in the West who lead a pure life although they do not accept or observe the current usages and social conventions.

… sám se také v důsledku předčasného dojednaného sňatku a svých osobních psychických dispozic k vyzrálému a šťastnému intimnímu životu nikdy nepropracoval.

Je to zřejmé už jen z mnoha pasáží M. K. Gandhi – An Autobiography or The Story of My Experiments with Truth

Sudhir Kakar – Mind over matter

 

Mnozí Indové jej obdivovali mnohem víc než jeho vlastní 4 synové.

Kathryn Tidrick – Gandhi, str. 96: Gandhi´s relations with his children were of casualty of these years. Only Devdas, the youngest, who was treated less harshly and given some education, seems to have remained on relatively good terms with him. His lettres to the oldest boys during the final years in South Africa make melancholy reading.

Kathryn Tidrick – Gandhi, str. 207: Harilal kept on giving trouble, leading a rackety life, drinking too much and drifting around. In 1936 he converted briefly do Islam. He was the only one of the four sons to take serious issue with his father´s ideals. At the time of Manilal´s request to marry the Muslim girl, he sent a letter to Navajivan in favour of inter-faith marriages, but Gandhi refused to print it or to make a public reply. In 1927 he was writing to the papers accusing his father of propagating Buddhism. But there were moments when reconciliation seemed possible, and in spite of his efforts at non-attachment Gandhi was always overjoyed at the prospect. His hopes came to nought, as they were bound to do. ´I have always believed´, he wrote to the most spirited of his sons, ´that I was a bad man when Ba carried you in her body, but after your birth I have been doing greater and greater penance for my former life. How can I, therefore, give up all hope?´ (CWMG 60, str. 95-97, ´Before January 1921, 1935)

 

Emancipovaná básnířka a aktivistka Sarojini Naidu, známá i z fotografií Gándhího „Solného pochodu“ z roku 1930, Mahátmu pro jeho osobní neprůraznost přezdívala „Mickey Mouse“.

Známá fotografie z tzv. Solného pochodu v roce 1930 site:upload.wikimedia.org Sarojini Naidu

http://www.kamat.com/kalranga/freedom/naidu.htm#BottomOfThePage Towards Gandhi, Sarojini had both respect and mischief. She was famous for wit and humor, and called Gandhi  „Mickey Mouse.“ because of his frail structure. She has an amusing narration of her first meeting with Gandhiji in England. „A little man with a shaven head …eating a messy meal of squashed tomatoes and olive oil out of a wooden bowl“ she burst instinctively into happy laughter. Gandhi lifted his eyes. „Ah! You must be Mrs. Naidu! Who else dare be so irreverent? Come and share my meal!“ he is reported to have said. … Her joke „It costs a lot  to keep Gandhi poor!“ is well-known.

 

Postupem doby Gándhí uznával statut žen a jejich práva na jinakost, právo na ekonomickou nezávislost, vzdělání a dokonce i na kvalifikovaná pracovní místa. Stále však viděl místo ženy především doma, měla být „královnou domácnosti“.

Family life first, Daily Herald, 28.9. 1931; in: CWMG 48, str. 80-81; citováno z: Mahatma Gandhi – The Essential Writings, str. 229-230: What I want to se is the opening of all offices, professions and employments to women; otherwise there can be no real equality. But I most sincerely hope that woman will retain and exercise her ancient prerogative as queen of the household. …

M. K. Gandhi – Constructive Programme: Its Meaning and Place; in: Hind Swaraj and other writings, str. 175-176 (CW 75: 146-66)

The Mind of Mahatma Gandhi, 112, compiled by R.K. Prabhu and U.R. Rao, Oxford University Press 1945; in: All Men Are Brothers, str. 162: Women are special custodians of all that is pure and religious in life. Conservative by nature, if they are slow to shed superstitious habits, they are also slow to give up all that is pure and noble in life.

 

Málokdo z podrobených národů však dokázal v historii obohatit kulturu národa vládnoucího tak, jako Mahátma Gándhí; …

D. G. Tendulkar – Mahatma, life of Mohandas Karamchand Gandhi V, 273 (Bombay, 1952); citováno z: All Men Are Brothers, Life and Thought of Mahatma Gandhi as Told in His Own Words, str. 106

I must continue to argue till I convert opponents or I own defeat. For my mission is to convert every Indian, even Englishmen and finally the world, to non-violence for regulating mutual relations whether political, economic, social or religious.

… sami Britové jej dokonce zvolili v anketě mužem tisíciletí.

http://news.bbc.co.uk/hi/english/static/events/millennium/

 

Na studiích v Anglii se rád seznamoval s tehdejšími nekonformními lidmi a k jiným názorům byl tolerantnější než i většina Evropanů jeho doby.

Kathryn Tidrick – Gandhi, str. xiv: Gandhi never acknowledged the importance of these early experiences except to a few intimates. With the shrewdness about matters of tone, style and comportment that distinguished his career after he returned to India, he would have known to associate with figures, not exactly on the fringe of English society but connected with activities which even in their own day invited ridicule, would compromise the world role that he set out to play. References to the ´cranks´ ha had known in youth, though indulgent, were few.

 

Jeho zdravotní sbory pak asistují i při „povstání“ Zuluů. Mohl tak zachraňovat i černé Afričany a po výsleších jim ošetřovat hnisající rány od příslušníků „západní civilizace“.

M. K. Gandhi – An Autobiography, IV, 24-25 (str. 235-239)

 

Od Gándhího se poučil i jeho tamní pověstný protivník, světově významný politik Jan Smuts, který pak na sklonku svého života v Jižní Africe prosazoval zrušení apartheidu.

například in: Correspondence on Sir Reginald Maxwell´s Speech, Detention Camp 21st May, 1943, str. 69; in: Gandhiji´s Correspondence with the Government 1942-44 – str.58-70

I never despair of converting any person even an official of the hardest type. General Smuts was converted or say reconciled as he declared in his speech introducing the bill giving relief in terms of the settlement arrived at between him and me in 1914.

O pozdějším politickém úsilí Jana Smutse je historická literatura, Wikipedia, ap.

 

Gándhí také učil a instruoval dělníky, jak svým pánům mohou dát na vědomí, kde začíná lidská důstojnost.

Equal Distribution, Harijanbandhu 24.8. 1940, Harijan, 25.8. 1940; citováno z: Mahatma Gandhi – The Essential Writings, str. 94-96, str. 96: If, however, in spite of the utmost effort, the rich do not become guardians of the poor in the true sense of the term and the latter are more and more crushed and die of hunger, what is to be done? In trying to find the solution to this riddle I have lighted on non-violent non-co-operation and civil disobedience as the right and infallible means. The rich cannot accumulate wealth without the co-peration of the poor in society.

 

Na druhé straně uznával kapitalistův význam pro hospodářství víc než i leckterý sociální demokrat a varoval dělníky, že pokud se jako jediní vlastníci zmocní jeho majetku, zabijí nejspíš slepici, snášející zlatá vejce.

The Mind of Mahatma Gandhi, 116, compiled by R.K. Prabhu and U.R. Rao, Oxford University Press 1945; in: All Men Are Brothers, str. 135: By the non-violent method, we seek not to destroy the capitalist, we seek to destroy capitalism. We invite the capitalist to regard himself as a trustee for those on whom he depends for the making, the retention, and the increase of his capital. Nor need the worker wait for his conversion. If capital is power, so is work. Either power can be used destructively or creatively. Either is dependent on the other. Immediately the worker realizes his strength, he is in a position to become a co-sharer  with the capitalist instead of remaining his slave. If he aims at becoming the sole owner, he will most likely be killing the hen that lays golden eggs.

 

Již v roce 1921 předjímal budoucí osudy zemí, které se jednou vymaní od cizí nadvlády: v takové zemi bude nekonformní jednotlivec ohrožen daleko víc než před „osvobozením“, protože novopečené vlády pak k němu budou s podporou ulice tvrdší než pár nepopulárních kolonizátorů, kteří si to ještě nemohli dovolit.

Pozoruhodná a jasnozřivá prognóza budoucího vývoje v rozvojových zemích, který se tak či onak naplnil po „osvobození“ z koloniální nadvlády všude: Selections from Gandhi, 193-194 by Nirmala Kumar Bose, Published by Navajivan Publishing House, Ahmedabad 1948; in: All Men Are Brothers, str. 142: Our tyranny, if we impose our will on others, will be infinitely worse than that of the handful of Englishmen who form the bureaucracy. Theirs is a terrorism imposed by a minority struggling to exist in the midst of opposition. Ours will be a terrorism imposed by a majority and therefore worse and really more godless than the first. We must therefore eliminate compulsion in any shape from our struggle. If we are only a handful holding freely the doctrine of non-cooperation, we may have to die in the attempt to convert others to our view, but we shall have truly defended and represented our cause. If however we enlist under our banner men by force, we shall be denying our cause and God, and if we seem to succeed for the moment, we shall have succeeded in establishing a worse terror.

Young India, October 27, 1921

 

Nesčetné množství odpůrců nelegitimní či zhoubné moci se pak na mnoha jiných místech světa inspirovalo spíše těmi šťastnějšími Gándhího nápady a skutky. A i když byly jinde gándhíovské postupy a nenásilí často spíše jen fermenty změn, působily výrazně ve prospěch řádného převzetí moci, pořádku a zabránily leckde občanské válce.

Wikipedia zde níže jmenuje jen pár z mnoha příkladů typicky gándhíovských postupů; jedním z jejich nejčistších příkladů je ale i tzv. Sametová revoluce roku 1989 u nás.

http://en.wikipedia.org/wiki/Gandhism

Gandhi’s deep commitment and disciplined belief in non-violent civil disobedience as a way to oppose tyranny, oppression and injustice has inspired many subsequent political figures, including Martin Luther King Jr. of the United States, Julius Nyerere of Tanzania, Nelson Mandela and Steve Biko of South Africa, Lech Wałęsa of Poland and Aung San Suu Kyi of Myanmar