Letos je tomu šedesát let, co se Vandana Šiva narodila, a třicet let existuje nadace, kterou založila a řídí. Narodila 5. listopadu 1952 ve městě Dehra Dún pod Himalájemi. V roce 1982 Vandana Šiva (Shiva) tamtéž založila a dosud řídí Výzkumnou nadaci pro vědu, technologii a přírodní zdroje. 

Mladá fronta Dnes, sobota, 3.-4. 11. 2012, Kavárna, str. 34-35, Zdeněk Zacpal

 

 Vandana Šiva

 

Oba její rodiče – ochránce národního parku a učitelka – milovali přírodu a oblékali se pouze do podomácku utkaných bavlněných látek. Jednoho dne se Vandana po návratu ze školního internátu dožadovala nylonových šatů, jako měly bohatší dívky. Maminka jí nechtěla bránit: „Jestli chceš jen tohle, máš to mít. Ale pamatuj, že Tvé nylonové šaty pomohou bohatému muži, aby si koupil větší auto. A bavlna, kterou nosíš teď, dopomůže chudé rodině alespoň k jednomu jídlu.“

Zájem o přírodní vědy Vandanu v mládí přivedl k nukleární fyzice. Při studiu teoretické fyziky elementárních částic na univerzitě Západního Ontaria v Kanadě již nedoufala, že vyspělá věda Indie vyprostí její obyvatele z úděsné chudoby. Jako první žena prošla instruktáží pro první rychlý plodící reaktor v Indii. Ale přestože však měla doktorát z jedné z nejprestižnějších univerzit v oboru, na zhoubné účinky radiace na zdraví a životní prostředí ji upozornila teprve její sestra, lékařka!

Svůj obor raději opouští a přidává se k příslušnicím hnutí Čipko (Chipko), které se v rámci již 300 let staré indické tradice objímáním stromů pokoušely bránit dřevorubcům v soustavném kácení horských himalájských lesů, v nichž sama vyrůstala (narodila se 5. listopadu 1952 ve městě Dehra Dún pod Himalájem). Zprvu, počátkem 70. letech, byly zesměšňovány, ale již o desetiletí později tam bylo velkoplošné kácení zastaveno, lesy byly převedeny pod místní správu a za prvotní funkci lesů byla vyhlášena namísto produkce dřeva ochrana vod, půdy a vzduchu. A to vše díky negramotným venkovským ženám, které k opětovnému údivu Vandany věděly o lese a jeho zdrojích víc, než její vlastní otec s „přírodovědným“ vzděláním.

Sociální inženýrství po americku

Šiva připomíná, že indické způsoby obhospodařování půdy dříve obdivovali i západní zemědělští odborníci a i první představitelé země usilovali o soběstačnost, chtěli odvětví jen opatrně vylepšovat a nahradit spíše jen některé primitivní nástroje a zařízení. Až katastrofální sucho v roce 1966 přimělo Indii přijmout větší dodávky z USA, jimiž Lyndon Johnson donutil Indii k přijetí amerického modelu: k masívnímu nasazení průmyslových hnojiv, herbicidů, pesticidů, velkoplošnému zavlažování a nových výnosných odrůd z laboratoře. Nevelký počet vyšlechtěných a náročných odrůd tak nahradil tisíce místních plodin či odrůd, které se do jednotlivých lokalit hodily a byly odolné proti suchu, škůdcům a nemocem.

 

Sdružení Vandany Šivy navštívil i Princ Charles

Nárůst výnosů zejména v prvních letech však nebyl ani zdaleka úměrný ceně všech nezbytných investic a vstupů. Dosavadní organické hnojení bylo přehlíženo, protože se s ním nedalo tak dobře kalkulovat, a nové chemikálie poškodily i ty, kteří chtěli žít postaru. Nové monokultury pšenice a rýže také neodpovídaly potřebám a tradicím Indů, z nichž mnozí jakožto vegetariáni potřebují rozmanitou a vyváženou výživu s luštěninami. A zatímco ty dusík vázaly, oxidy nových dusičnatých hnojiv naopak skleníkový efekt podporují. Velké množství čerpané vody narušilo vodní rovnováhu a půdu zasolilo. Rolníci se většinou zadlužili. Byly zpřetrhány přirozené a tradiční vazby a oslabeny místní přirozené autority, zmírňující sociální rozdíly a napětí mezi venkovem a ústředím. Společnost dostaly pod kontrolu celostátní orgány a velké nadnárodní agrochemické a semenářské společnosti, které mnoho dříve samostatných rolníků zproletarizovaly, a jimž ani ti úspěšnější nedokázali čelit. Právě v Paňdžábu, tedy nejvyspělejším a nejzámožnějším indickém státě, kde došlo k nejvýraznějšímu naplnění deklarovaných cílů oné „Zelené revoluce“, došlo k nejvýraznějšímu zhoršení životního prostředí a posléze tam vypukly nejkrvavější násilnosti celé země, které si v 80. letech vyžádaly mnoho tisíc obětí.

Šiva tedy v roce 1987 zakládá sdružení jménem Navdanya, čili Devět plodin. Dnes již působí v 16 státech Indie, provozuje 54 semenných bank s mnoha tisíci odrůdami a provozuje vlastní obchodní síť s organickými produkty. Zaškolilo již přes půl miliónu zemědělců k soběstačnosti a k výnosnému a zároveň trvale udržitelnému zemědělství. A to s minimálními náklady, s tradičními nepřešlechtěnými plemeny zvířat i kulturními rostlinami (proso, amarant, pohanka, sezam, hořčice, podzemnice olejná), jimž stačí přírodní hnojivo, spotřebují několikanásobně méně vody, jsou výživnější a nepotřebují pesticidy.

 

Monokultura ducha

Běžný provoz „vědy“ dle Šivy totiž slouží silným zájmovým skupinám a přitom stojí mimo kritiku, má privilegované epistemologické postavení a je pokládán za sociálně a politicky neutrální. Věda je rozdělena do úzkých a vzájemně nepřehledných disciplín, přehlíží celek a vedlejší zhoubné důsledky. Nabízí technická řešení, ale neodpovídá za sociální a politické problémy, které sama způsobuje. Nepřipouští odlišné způsoby pohledu a vědění. Všechny základní procesy nahlíží mechanicky – zkoumané soustavy jsou prý utvořeny ze zhruba stejných základních a k sobě se nevztahujících složek. Složité ekosystémy tak bývají zredukovány na jednu složku a ta na jednu funkci.

Les tak prý roste kvůli komerčnímu dřevu. Znalosti „primitivních“ národů a „kmenů“ o lese, jeho ochranném potenciálu, zásobárnách vody, léčivých rostlinách, rozmanitosti druhů živých bytostí, mnohočetných zdrojích potravy, které umožňují přežít hladomor, ekologických souvislostech a kráse se ignorují. Pokácením lesa či vybudováním velké přehrady bývají lidé, dříve spokojení a soběstační ve své domovině a šetrní ke svému prostředí, vyhnáni, velké „rozvojové“ projekty jim zničí život a zbavují je půdy, obživy a jistot. Přitom nejvyšší výnosy i nejlepší ochranu půdy zajišťují pečlivě a ručně obdělávané zahrady s více patry rozmanitých plodin.

Snímek z jihoindického státu Kérala: Stín čajovým plantážím tam poskytuje nejčastěji strom Grevillea robusta (Grevilea mohutná, zvaná také Hedvábný dub) z východního pobřeží subtropického pásma Austrálie

Vandana Šiva nazývá tuto slepotu k celkově vyššímu přínosu rozmanitosti a různorodosti „monokulturou ducha“. Odvolává se k filosofovi Paulu Feyerabendovi, popírajícímu, že by existovala jakákoli všeobecně platná „vědecká metoda“, procedura či soubor pravidel, aplikovatelné na všechna zkoumání. K indickému učení o dualitě a žádoucí rovnováze ženského a mužského principu ve světě. K jiným přístupům již ne mechanistické, ale kvantové vědy, dle nichž objektům nejsou dány jednou provždy neměnné vlastnosti, ale vlastnosti bývají utvářeny skrze vztahy a procesy. Tedy ke způsobu myšlení, který se mnohem dříve než v Evropě rozvinul v Indii, Číně a Tibetu díky vlivu indického buddhistického filosofa Nágárdžuny.

Jihoindický buddhistický filosof Nágárdžuna

 

Kovbojská ekonomika

Kovbojská ekonomika je dle Šivy taková, kde se nepřihlíží k potřebám společenství, ale zdroje a moc získává ten, kdo si je jako první dokáže vydobýt. Těmito zásadami se řídí i zástupci z farmaceutických, potravinářských či geneticky inženýrských firem především ze Spojených států. Pilně cestují po světě, vyhledávají i tisíciletí známé druhy nebo odrůdy rostlin, vyzvídají od dobromyslných „domorodců“ jejich užívání, léčivé a čistící účinky, ale i různé dovednosti a dokonce i přípravu jídel, a dávají si to vše patentovat. Politikové USA pak nutí tak slabé vlády rozvojových zemí, aby svým vlastním občanům zakazovali prakticky totéž, co jejich předkové nebo oni sami během podstatně delší historie objevili, vynalezli a na co si zvykli a za co doposud nikomu neplatili. Proti zemím, které na tuto hru nechtějí přistoupit, zavádějí odvetná opatření. Vyrábějí si tak po rozvojovém světě nepřátele, aby pak proti nim vedli nekonečné válečné akce.

Velká část veřejného prostoru, majetku a užitečných zařízení se privatizuje tak, aby namísto dosud samozřejmého užívání místních zdrojů museli Indové kupovat produkty nových vlastníků. Tak Coca-Cola na více místech Indie namnoze ilegálně vyčerpala část vodních zdrojů a znečistila jejich zbytek. Místní ženy tak přišly o vodu. Po protestech byly stovky z nich orgány „demokratické“ Indie uvězněny. Jen exploze v americké továrně na pesticidy Union Carbide v Bhópálu v roce 1984 za sebou zanechala desítky tisíc mrtvých a stovky tisíc nadosmrti poznamenaných Indů.

Nové genové inženýrství ještě dále posiluje moc agrobyznysu v čele s americkou společností Monsanto. Její patenty teď již rolníkům předepisují způsoby setí plodin, jejich ochrany před plevelem a hnojení, čímž je spoutávají do nové formy otroctví. Nejenže si rolníci již nesmějí mezi sebou osivo volně vyměňovat a tak jej přirozeně vylepšovat, jak to činili předchozích 10 000 let, ale nové technologie již umějí jeho reprodukční schopnosti umrtvovat, aby byli lidé znovu a znovu nuceni nakupovat opět u ní. Přestože má Monsanto ani ne 22 000 zaměstnanců, mnoho z asi 160 000 rolníků, kteří jen v Indii od roku 1997 dodnes spáchali sebevraždu, se předtím beznadějně uvázalo právě k této firmě.

Náboženství zejména v jeho fundamentalistické formě se v podmínkách umenšování veřejného prostoru a jistých kombinací protekcionismu i „volného trhu“, střižených na míru zájmů nejmocnějších států a korporací, dle Šivy dobře daří. Náboženští vůdci a ideologie sice hlubší lidské potřeby zpravidla nenaplňují, ale za ekonomické nejistoty poskytují pocit bezpečí. Jejich štvaní stoupenců proti jiným, podobně vykořeněným lidem srovnává Šiva s kanibalismem vepřů, vznikajícím jen ve stísněných průmyslových velkochovech. Globální patriarchální síly si stále přisvojují život: buď přes zdeformovaný trh či přes dovolávání se náboženských textů.

 

Kanárci v uhelném dole

Na rozdíl od těch, které si pod „životem“ ponejvíce představují život pouze lidský a díky programově početnému potomstvu celkový počet živých bytostí na Zemi spíše umenšují, je v očích Vandany i starost o lidi a jejich zdraví neoddělitelná od úsilí jak o uchování jak divoké přírody, tak různých odrůd kulturních rostlin i plemen domácích zvířat. Jejich ničení i diktátu nadnárodních organizací se dá v duchu Mahátmy Gándhího zabránít přenesením správy dolů. Šiva brojí proti mechanickým vstupům zdrojů, energie a peněz do živých a seberegulujících se (eko)systémů, společností a kultur, nyní hlavně proti stavbě nových dálnic a automobilek v Indii. Oslabují dokonce i právní řád. Dle (zdaleka ne obecně platné) teorie Šivy je i prudký nárůst populace především racionální odpovědí vyvrženců, kteří přestali být pány ve vlastní zemi. Uvádí, že nejnižší míra nárůstu obyvatel v Indii (1,7 dětí na jednu ženu, tedy nižší než v celku USA s 2,1) je v jihoindickém státě Kérala – tedy právě tam, kde se ženy a muži těší největší míře vzájemné rovnosti a kde uskutečnili pozemkovou reformu tak důsledně, že prakticky každý vlastní nějakou půdu.

Tato kořenářská, zeleninová a ovocná zahrada v indickém státě Kérala u městečka Thekkedy (nahoře, je také zmíněná v českém vydání Lonely Planet – Jižní Indie na str. 288) obsahuje několik stovek druhů plodin a poskytuje vzhledem ke své velikosti mnohonásobně vyšší výnosy než monokultury. Níže autor článku přikládá snímek jejího vlastníka, pana Justina Abrahama.

„Privatizace“ dříve veřejného prostoru, lesů a vody znevýhodňují hlavně ženy, které již stávající zdroje pečlivě chrání, využívají, a jejichž společenské vztahy jsou založeny na výměně a sdílení. Jejich prestiž ve společnosti akumulace majetku klesá. „Vědeckými projekty“ bývají postiženy jako první a právě ony si tudíž často všimnou zhoubných tendencí nejdřív. Slouží celé společnosti jako kanárci horníkům v uhelném dole. Sbírají klestí na otop. Musejí nosit vodu domů a tak si jako první všimnou, že voda je znečištěná, zasolená nebo vyschla. Díky průmyslovému rozvoji se jim rodí znetvořené děti. A tak není divu, že tvoří velkou část ekologických aktivistů.

Vandana vzpomíná, jak peníze za kácení lesů v Himaláji muži stejně propíjeli a navíc začali bít své ženy a děti. A nebývalé povodně pak ženám ničily domy a splachovaly vzácnou půdu. Vládním činitelům, kteří se je pokoušeli zastrašit, ženy vyšly za denního světla v ústrety s lucernami, že je prý budou učit lesnictví. Vrchní lesník jim namítal: vy hloupé ženské, bráníte kácení, ale jak můžete znát hodnotu toho, co lesy přinášejí? Přinášejí profit, pryskyřici a průmyslové dřevo.“ Ženy ihned začaly sborově zpívat: „Cože to lesy přinášejí? / Půdu, vodu a čistý vzduch / Půdu, vodu a čistý vzduch / Zachovejte Zemi a vše, čemu dává život.“

 Vandana Šiva při mnoha příležitostech vyzvedává strom Neem – Zederach indický (Azadirachta indica, Meliaceae), který dobře odolává suchu, dává hojný stín a není náročný na půdu. Jeho listí se dává do šatníků na odpuzování hmyzu, jeho čerstvé výhonky a květy se dají jíst jako zelenina, smažit s lilkem, připravovat s rýží, jeho pryskyřice je bohatým zdrojem bílkovin. Je přírodním antibiotikem bez nežádoucích účinků. Má rozmanité léčivé a antibakteriální účinky. Užívá se i jako medonosná rostlina, hnojivo, šampon, na čištění zubů, v kosmetice i pro výrobu mýdla.

Autor je překladatel

Citovaná literatura

 

Vandana Shiva (VS) – Staying Alive: Women, Ecology and Development (Kali for Women, Delhi, 1989); Zed Books, London – Atlantic Highlands NJ, 1991, pbk., 234 str., ISBN 0-86232-823-3

 

Maria Mies, Vandana Shiva – Ecofeminism; Zed Books, London & New Jersey (1993) 1996, 328 str., Pb ISBN 1-85649-156-0

 

Close to Home: Women Reconnect Ecology, Health and Development Worldwide; Edited by Vandana Shiva, 1994, Published in cooperation with Kali for Women, India, New Society Publishers, Philadelphia PA, pbk., 170 str., 0-86571-264-6:

Vandana Shiva – Women, Ecology and Health: Rebuilding Connections (str. 1-9);

Vandana Shiva – The Seed and the Earth: Biotechnology and the Colonisation of Regeneration (str. 128-143)

 

Dr. Vandana Shiva, Afsar H. Jafri, Gitanjali Bedi, Radha Holla-Bhar – The Enclosure and Recovery of the Commons: Biodiversity, Indigenous Knowledge and Intellectual Property Rights; Research Foundation for Science, Technology and Ecology, New Delhi, 1997, pbk., 183 str. The President of India, Dr. Shanker Dayal Sharma gave his blessings for this book on 4.4.1997

 

Vandana Shiva – Betting on Biodiversity: Why Genetic Engineering Will Not Feed the Hungry, RFSTE, New Delhi, 1998, pbk, 57 str.

 

Vandana Shiva – The Violence of the Green Revolution: Third World Agriculture, Ecology and Politics, (1991);

London – New York – Penang, 2000, Pb, 264 str., ISBN 0-86232-965-5

 

Vandana Shiva – Stolen Harvest: The Hijacking of the Global Food Supply; South End Press, Cambridge MA, 2000, pbk., 146 str., ISBN 0-89608-607-0

 

Vandana Shiva – Water Wars: Privatization, Pollution and Profit; South End Press, Cambridge MA, 2000, pbk., 160 str., ISBN 0-89608-650-X

 

Vandana Shiva – Protect or Plunder? : Understanding Intellectual Property Rights; Zed Books, London, 2001, 146 str., Pb, ISBN 1-84277-109-4

 

Vandana Shiva – Earth Democracy: Justice, Sustainability and Peace (str. 103-104) (2005)

Zed Books, London, South End Press – Cambridge MA, 2006, 205 str., Pb, ISBN 1-84277-777-7

 

Vandana Shiva – Soil, Not Oil: Climate Change, Peak Oil and Food Insecurity, Zed Books, London, 2008, ISBN 978-1-84813-315-0

 

 

Paul Feyerabend, Science in a Free Society; NLB, London, 1978, 221 str., hardback, ISBN 86091-008-3

 

David J. Kalupahana – Nāgārjuna, The Philosophy of the Middle Way,: Introduction, Sanskrit Text, English Translation and Annotation, State University of New York Press, Albany 1986, 412 str. (ISBN 0-88706-148-6) ISBN 0-88706-149-4 (pbk.); text jeho základního díla Mūlamadhyamaka-kārikā je na str.105-391

Jedno ze základních filosofických textů Asie o 27 kapitolách ve verších

 

Christian Thomas Kohl – Eastern and Western Modes of Thought: Nagarjuna and Quantum Physics

summary: https://sites.google.com/site/ctkohl/

 

Encyclopedia of Indian Philosophies, General Editor Karl Potter

Sāṃkhya: A Dualist Tradition in Indian Philosophy; Edited by Gerald James Larson and Ram Shankar Bhattacharya, Princeton University Press, Princeton NJ, 1987, 675 str., hardback, ISBN 0-691-07301-5

 

Michael Schuman / Vidarbha – Alleviating food shortages and poverty are the aims of a resurrected Green Revolution. In:

Time, Vol. 174, No. 16 / 2009 (October 26, 2009), str. 28-33, (Cover story)

 

http://www.navdanya.org/

 

http://www.policyinnovations.org/innovators/organizations/data/00807

 

The Right Livelihood Awards 1993, Acceptance Speech by Vandana Shiva – Diversity and Freedom, December 9th, 1993 http://www.rightlivelihood.org/shiva_speech.html

 

Vandana Shiva, BBC Reith Lecture 5 Poverty and Globalization, Louis Proyect, Mon, 15 May 2000 08:24:17 -0700

http://www.mail-archive.com/pen-l@galaxy.csuchico.edu/msg16590.html

 

Vandana Shiva – Seeds of Self-Reliance, by Meenakshi Ganguly, New Delhi

http://www.time.com/time/2002/greencentury/heroes/index_shiva.html

 

Interview with Vandana Shiva, Discussing “Water Wars”: Resurrection of commons, community rights,and direct and basic democracy, Interview by Nic Paget-Clarke, Johannesburg, South Africa (2002) http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

 

In the Footsteps of Gandhi: An Interview with Vandana Shiva

This interview was adapted from the radio series Insight & Outlook, hosted by Scott London.

http://www.scottlondon.com/interviews/shiva.html

 

The Monoculture of the Mind / No 1 2008 (reportáž a rozhovor) na http://siu.no/magazine/layout/set/print/content/view/full/11360

 

Vandana Shiva – Harvest of suicides, May 11, 2009, http://www.freepress.org/departments/display/9/2009/3444

 

Savitha Gautam – If Belo Horizonte can do, why can´t we, asks Vandana Shiva; in: The Hindu, Chennai, September 11, 2009

http://beta.thehindu.com/sci-tech/energy-and-environment/article18584.ece#

 

 

 

 

 

Citace k textu článku

 

 

Oba její rodiče – ochránce národního parku a učitelka – milovali přírodu a oblékali se pouze do podomácku utkaných bavlněných látek. Jednoho dne se Vandana po návratu ze školního internátu dožadovala nylonových šatů, jako měly bohatší dívky. Maminka jí nechtěla bránit: „Jestli chceš jen tohle, máš to mít. Ale pamatuj, že Tvé nylonové šaty poslouží bohatému muži, aby si koupil větší auto. A bavlna, kterou nosíš teď, dopomůže chudé rodině alespoň k jednomu jídlu.“

Meenakshi Ganguly – VS, Seeds of Self-Reliance; http://www.time.com/time/2002/greencentury/heroes/index_shiva.html Vandana Shiva will never forget a lesson she learned at the age of 13. Her parents, who like many educated Indians had supported Mohandas Gandhi’s struggle against colonialism, insisted on wearing clothing made only of homespun cotton. One day Vandana, having returned from a boarding school to her home in the Himalayan foothill town of Dehra Dun, demanded a nylon dress, the fashion adopted by her rich friends. Her mother, a teacher turned farmer, agreed. „If that is what you want, of course you shall have it,“ she said. „But remember, your nylon frock will help a rich man buy a bigger car. And the cotton that you wear will buy a poor family at least one meal.“

Now 50, Shiva still chuckles when she tells the story. „Of course, I did not get that frock,“ she says. „I kept thinking of some poor family starving because of my dress.“ True to her upbringing, Shiva has made it her mission to fight for social justice in many arenas. With a doctorate in physics from the University of Western Ontario, she has been a teacher, an ecologist, an activist, a feminist and an organic farmer.

 

Zájem o přírodní vědy Vandanu v mládí přivedl k nukleární fyzice. Při studiu teoretické fyziky elementárních částic na univerzitě Západního Ontaria v Kanadě již nedoufala, že vyspělá věda Indie vyprostí její obyvatele z úděsné chudoby. Jako první žena prošla instruktáží pro první rychlý plodící reaktor v Indii. …

Svůj obor raději opouští a přidává se k příslušnicím hnutí Chipko, které se v rámci již 300 let staré indické tradice objímáním stromů pokoušely bránit dřevorubcům v soustavném kácení horských himalájských lesů, v nichž sama vyrůstala. Zprvu, počátkem 70. letech, byly zesměšňovány, ale již o desetiletí později tam bylo velkoplošné kácení zastaveno, lesy byly převedeny pod místní správu a za prvotní funkci lesů byla vyhlášena namísto produkce dřeva ochrana vod, půdy a vzduchu. A to vše díky negramotným venkovským ženám, které k opětovnému údivu Vandany věděly o lese a jeho zdrojích víc, než její vlastní otec s „přírodovědným“ vzděláním.

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

In the Footsteps of Gandhi; http://www.scottlondon.com/interviews/shiva.html

2. odstavec také: VS – Staying alive, str. 67-77

 

Ale přestože však měla doktorát z jedné z nejprestižnějších univerzit v oboru, na zhoubné účinky radiace na zdraví a životní prostředí ji upozornila teprve její sestra, lékařka!

MM & VS – Ecofeminism, str. 22

VS –The Monoculture of the Mind; http://siu.no/magazine/layout/set/print/content/view/full/11360

 

…, které se v rámci již 300 let staré indické tradice objímáním stromů pokoušely bránit dřevorubcům v soustavném kácení … lesů …

VS – Staying Alive, str. 67: Vandana Shiva a Chipko se odvolávají na původní příklad 300 členné komunity Bishnoi v Radžasthánu, vedené ženou jménem Amrita Devi

 

 

Sociální inženýrství po americku

Šiva připomíná, že indické způsoby obhospodařování půdy dříve obdivovali i západní zemědělští odborníci a i první představitelé země usilovali o soběstačnost, chtěli odvětví jen opatrně vylepšovat a nahradit spíše jen některé primitivní nástroje a zařízení.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 25-31, cituji ze str. 25-26: In 1889, Dr John Augustus Voelcker was deputed by the Secretary of State to India to advice the imperial government on the application of agricultural chemistry to Indian agriculture. In his report to the Royal Agriculture, Voelcker stated:

´I explain that I do not share the opinions which have been expressed as to Indian Agriculture being, as a whole, primitive and backward, but I believe that in many parts there is little or nothing that can be improved. Whilst where agriculture is manifestly inferior, it is more generally the result of the absence of facilities which exist in the better districts than from inherent bad systems of cultivation…. I may be bold to say that it is a much easier task to propose improvements in English agriculture than to make really valuable suggestions for that of India. To take the ordinary act of husbandry, no where would one find better instance of keeping land scrupulously clean from weeds, of ingenuity in device of water raising appliances, of knowledge of soils and their capabilities as well as of the exact time to sow and to reap as one would in Indian agriculture, and this is not at its best only but in at its ordinary level. It is wonderful, too, how much is known of rotation, the system of mixed crops and of fallowing. Certain it is that I, at least, have never seen a more perfect picture of careful cultivation combined with hard labour, perseverance and fertility of resource.´

 

Až katastrofální sucho v roce 1966 přimělo Indii přijmout větší dodávky z USA, jimiž Lyndon Johnson donutil Indii k přijetí amerického modelu: k masívnímu nasazení průmyslových hnojiv, herbicidů, pesticidů, velkoplošnému zavlažování a nových výnosných odrůd z laboratoře.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 31-44

 

Nevelký počet vyšlechtěných a náročných odrůd tak nahradil tisíce místních plodin či odrůd, které se do jednotlivých lokalit hodily a byly odolné proti suchu, škůdcům a nemocem.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 44-46; 61-102

 

Nárůst výnosů zejména v prvních letech však nebyl ani zdaleka úměrný ceně všech nezbytných investic a vstupů.

VS – The Violence of the Green Revolution, mj. výmluvná tabulka na str. 196:

Table 6.1: Comparison of productivity of native varieties and Borlaug varieties of wheat [vyšlechtěných odrůd]

                                                                                              Native variety         Borlaug variety

Yield Kg/ha                                                                           3291                       4690

Water Demand                                                                     12´´ (5,3 cm)          36´´ (16 cm)

Fertilizer Demand                                                                47,3                        88,5

Productivity with respect to water use (kg/ha/cm)                               620,94                    293,1

Productivity with respect to fertilizer use (kg/ha/kg)           69,5                        52,99

 

Dosavadní organické hnojení bylo přehlíženo, protože se s ním nedalo tak dobře kalkulovat, a nové chemikálie poškodily i ty, kteří chtěli žít postaru.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 103-120

VS – The Seed and the Earth, str. 131-132

 

Nové monokultury pšenice a rýže neodpovídaly potřebám a tradicím Indů, z nichž mnozí jakožto vegetariáni potřebují rozmanitou a vyváženou výživu s luštěninami.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 69-71

VS – Stolen Harvest, str. 21; 103-104

 

A zatímco ty dusík vázaly, oxidy nových dusičnatých hnojiv naopak skleníkový efekt podporují.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 71

VS – Earth Democracy, str. 103-104

VS – The Seed and the Earth, str. 132

 

Velké množství čerpané vody narušilo vodní rovnováhu a půdu zasolilo.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 121-170

 

Rolníci se většinou zadlužili. Byly zpřetrhány přirozené a tradiční vazby a oslabeny přirozené autority a místní představitelé, zmírňující sociální rozdíly a napětí mezi venkovem a ústředím. Společnost dostaly pod kontrolu celostátní orgány a velké nadnárodní agrochemické a semenářské společnosti, které části dříve samostatných rolníků zproletarizovali, a jimž ani úspěšnější rolníci nedokázali čelit.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 171-190

 

Právě v Paňdžábu, tedy nejvyspělejším a nejzámožnějším indickém státě, kde došlo k nejvýraznějšímu naplnění deklarovaných cílů oné „Zelené revoluce“, došlo k nejvýraznějšímu zhoršení životního prostředí a posléze tam vypukly nejkrvavější násilnosti celé země, které si v 80. letech vyžádaly mnoho tisíc obětí.

Historický a sociologický fakt

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 9-25; 171-193

Na str. 13 tamtéž (rok publikace 1991) udává Vandana Shiva nejméně 15 000 obětí, v pozdějším rozhovoru (2008) udává již 30 000 obětí – viz VS – The Monoculture of the Mind; http://siu.no/magazine/layout/set/print/content/view/full/11360

 

Šiva tedy v roce 1987 zakládá sdružení jménem Navdanya, čili Devět plodin. Dnes již působí v 16 státech Indie, provozuje 54 semenných bank s mnoha tisíci odrůdami a provozuje vlastní obchodní síť s organickými produkty. Zaškolilo již přes půl miliónu zemědělců k soběstačnosti a k výnosnému a zároveň trvale udržitelnému zemědělství.

http://www.navdanya.org/

http://www.policyinnovations.org/innovators/organizations/data/00807

 

A to s minimálními náklady, s tradičními nepřešlechtěnými plemeny zvířat i kulturními rostlinami (proso, amarant, pohanka, sezam, hořčice, podzemnice olejná), jimž stačí přírodní hnojivo, spotřebují několikanásobně méně vody, jsou výživnější a nepotřebují pesticidy.

http://www.navdanya.org/

http://www.policyinnovations.org/innovators/organizations/data/00807

VS – Stolen Harvest, str. 21-22

 

Monokultura ducha [Mind]

Běžný provoz „vědy“ dle Vandany Šivy totiž slouží silným zájmovým skupinám a přitom stojí mimo kritiku, má privilegované epistemologické postavení a je pokládán za sociálně a politicky neutrální. Věda je rozdělena do úzkých a vzájemně nepřehledných disciplín, přehlíží celek a vedlejší zhoubné důsledky. Nabízí technická řešení, ale neodpovídá za sociální a politické problémy, které sama způsobuje.

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 21-22

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

 

Nepřipouští odlišné způsoby pohledu a vědění. Všechny základní procesy nahlíží mechanicky – zkoumané soustavy jsou prý utvořeny ze zhruba stejných základních a k sobě se nevztahujících složek.

VS – Staying Alive, str. 21-22

VS – Soil, Not Oil, str. 15-16: Self-organizing, self-regulated autopoetic systems are diverse and multidimensional. They display structural and functional diversity. They can heal themselves and adapt to changing environmental conditions. Mechanically organized industrial systems are designed externally. They are structurally uniform and functionally one-dimensional. Mechanically organized systems do not heal or adapt; they break down under stress. When a twig of a tree breaks, the branch heals itself. When a part of a car breaks, the car cannot repair itself. It must be taken to the mechanic.

                Mechanical-industrial systems are responsible for the increasing amount of greenhouse gases in the atmosphere and the decreasing ability of societies and ecosystems to adapt to the resulting climate change.

                The imposition of the mechanical of the mechanical-industrial paradigm for production and distribution of food, clothing, and other basic needs in the South was initially carried out by the World Bank and IMF through „development“ aid. It is now imposed through World Bank/IMF structural adjustment programs (SAPs) and the WTO rules of so-called free trade, which are, in effect, rules for the freedom to destroy resources, deplete energy, and pollute the atmosphere.

                Globalization is, in effect, the globalization of energy-intensive, resource-wasteful, fossil fuel-driven industrialization of our production and consumption patterns. Globalization forces non-sustainability on the world. The players are neither individual citizens nor individual countries. The players are global corporations who move production of goods around the globe to where they can obtain the highest profit margins by bearing the lowest cost.

                In the face of climate change, corporate globalization advocates business as usual: allow corporations to gain increasing control of the earth´s resources – energy, water, air, land, and biodiversity – to continue to run the industrialized globalized economy.This path can only last a few decades, and at very high social, economic, and ecological costs. I call this path eco-imperialism and it is totally undesirable.

                Eco-imperialism is a complex dynamic. It includes the control over the economies of the world through corporate globalization and transforms the resources and ecosystems of the world into feedstock for an industrialized globalized economy. It contains the oil wars being fought in the Middle East, Central Asia, and Africa and the new land and food wars triggered by the emergence of industrial biofuels. …

 

Složité ekosystémy tak bývají zredukovány na jednu složku a ta na jednu funkci. Les tak prý roste kvůli komerčnímu dřevu.

VS – Staying Alive, str. 23-24

 

Znalosti „primitivních“ národů a „kmenů“ o lese, jeho ochranném potenciálu, zásobárnách vody, léčivých rostlinách, rozmanitosti druhů živých bytostí, mnohočetných zdrojích potravy, které umožňují přežít hladomor, ekologických souvislostech a kráse se ignorují. Pokácením lesa či vybudováním velké přehrady bývají lidé, dříve spokojení a soběstační ve své domovině a šetrní ke svému prostředí, vyhnáni, velké „rozvojové“ projekty jim zničí život a zbavují je půdy, obživy a jistot.

VS – Staying Alive, str. 24-26, 57-58, 61-67

VS – The Enclosure and Recovery of the Commons, str. 3-29

VS – Soil, Not Oil, téma celé knihy

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

 

Přitom nejvyšší výnosy i nejlepší ochranu půdy zajišťují pečlivě a ručně obdělávané zahrady s více patry rozmanitých plodin.

VS – Stolen Harvest, str. 21:The diversity of oilseeds has also contributed to diversity of cropping systems. In the fields, oilseeds have always been mixed with cereals. Wheat is intercropped with mustard and sesame is intercropped with millets. A typical home garden could have up to 100 different species growing in cooperation.

VS – BBC Reith Lecture 5 Poverty and Globalization; http://www.mail-archive.com/pen-l@galaxy.csuchico.edu/msg16590.html From the biodiversity perspective, biodiversity based productivity is higher than monoculture productivity. I call this blindness to the high productivity of diversity a „Monoculture of the Mind“, which creates monocultures in our fields and in our world.

                    The Mayan peasants in the Chiapas are characterised as unproductive because they produce only 2 tons of corn per acre. However, the overall food output is 20 tons per acre when the diversity of their beans and squashes, their vegetables their fruit trees are taken into account. In Java, small farmers cultivate 607 species in their home gardens. In sub-Saharan Africa, women cultivate 120 different plants. A single home garden in Thailand has 230 species, and African home gardens have more than 60 species of trees. Rural families in the Congo eat leaves from more than 50 species of their farm trees. A study in eastern Nigeria found that home gardens occupying only 2 per cent of a household’s farmland accounted for half of the farm’s total output. In Indonesia 20 per cent of household income and 40 per cent of domestic food supplies come from the home gardens managed by women.

                    Research done by FAO has shown that small biodiverse farms can produce thousands of times more food than large, industrial monocultures. And diversity in addition to giving more food is the best strategy for preventing drought and desertification. What the world needs to feed a growing population sustainably is biodiversity intensification, not the chemical intensification or the intensification of genetic engineering. While women and small peasants feed the world through biodiversity we are repeatedly told that without genetic engineering and globalisation of agriculture the world will starve.

 

Vandana Shiva nazývá tuto slepotu k celkově vyššímu přínosu rozmanitosti „monokulturou ducha“.

The Monoculture of the Mind (2008) na http://siu.no/magazine/layout/set/print/content/view/full/11360 The trick that has been played on humanity is what I have named “the monoculture of the mind”. The “monoculture of the mind” picks one element of a farming system, then talks about increasing the yield of wheat from five to ten per cent, and says we have grown more food. But overall the food basket has shrunk, because your oil seeds have disappeared, your fruits have disappeared, your vegetables have disappeared, and your monoculture system biologically is less productive.

Because you are only looking at one element, one commodity, through the “monoculture of the mind”, you are imagining that you have grown more food. We are now growing four crops for global trade, when humanity has eaten 8500 plants.

In the Footsteps of Gandhi, Scott London, http://www.scottlondon.com/interviews/shiva.html My reading of this, basically, is that our dominant structures of science have been extremely good at manipulating objects for single functions and for external objectives. So, for example, if you want a cow to be not just a cow but a milk machine, you can do a very good job at that by creating new hormones like the Bovine Growth Hormone. It might make the cow very ill, it might turn it into a drug addict, and it might even create consumer scares about the health and safety aspects of the milk. But we’ve gotten so used to manipulating objects and organisms and ecosystems for a single objective that we ignore the costs involved. I call this the „monoculture of the mind.“ Seen from a monocultural perspective, manipulating objects is very, very clever. But seen from a multidimensional perspective, from a perspective of diversity, this is extremely crude because what we have lost out on is a cow that serves as a source of sustainable energy.

Acceptance Speech by Vandana Shiva – Diversity and Freedom, 1993; http://www.rightlivelihood.org/shiva_speech.html For us, protecting native seeds is more than conservation of raw material for the biotechnology industry. The diverse seeds now being pushed to extinction carry within them seed of other ways of thinking about nature, and other ways of producing for our needs. Uniformity and diversity are not just patterns of land use, they are ways of thinking and ways of living.

Conservation of diversity is, above all, the commitment to let alternatives flourish in society and nature, in economic systems and in knowledge systems. Cultivating and conserving diversity is no luxury in our times. It is a survival imperative, and the precondition for the freedom of all, the big and the small.

 

Odvolává se k filosofovi Paulu Feyerabendovi, popírajícímu, že by existovala jakákoli všeobecně platná „vědecká metoda“, procedura či soubor pravidel, aplikovatelné na všechna zkoumání.

VS – Staying Alive, str. 27: This view of reductionist science as being a description of reality as it is, unprejudiced by value, is being rejected increasingly on historical and philosophical grounds. It has been historically established that all knowledge, including modern scientific knowledge, is built on the use of a plurality of methodologies, and reductionism itself is only one of the scientific options available.

There is no ´scientific method´; there is no single procedure, or set of rules that underlies every piece of research and guarantees that it is scientific and, therefore, trustworthy. The idea of a universal and stable method that is an unchanging measure of adequacy and even the idea of a universal and stable rationality is as unrealistic as the idea of a universal and stable measuring instrument that measures any magnitude, no matter what the circumstances. Scientists revise their standards, their procedures, their criteria or rationality as they move along and enter new domains of research just as they revise and perhaps entirely replace their theories and their instruments as they move along and enter new domains of research.

Tímto VS cituje z: Paul Feyerabend, Science in a Free Society: New Left Books, 1978, p. 10

V londýnském vydání (které měl autor článku k dispozici a uvádí v seznamu citované literatury výše) je totéž na str. 98

 

K indickému učení o dualitě a žádoucí rovnováze ženského a mužského principu ve světě.

VS – Staying Alive, str. 38-42. VS se zde odvolává spíše na staré náboženské představy a odkazuje na spisy:

Alan Danielon – The Gods of India, New York: Inner Traditions International Ltd., 1985

Sir John Woodroffe – The Serpent Power, Madras: Ganesh and Co., 1931

Sir John Woodroffe – Shakti and Shakta, London: Luzaz and Co., 1929

W. C. Beane, Myth, Cult and Symbols in Sakta Hinduism: A Study of the Indian Mother Godess, Leiden: E.J. Brill, 1977

Lalita Sahasranama, (Reprint), Delhi: Giani Publishing House, 1986

Kalika Purana, 22. 10-13, Bombay: Venkateshwara Press, 1927

VS užívá (obdobně jako hinduistický filosofický systém sāṃkhya/sámkhja) koncepty „prakriti“ a „purusha“, ale dává je do souvislosti s ženským a mužským principem. Na tento systém se neodvolávala a její argumentace probíhala spíše v jiném duchu. Až nyní sámkju a její interpretace (stále jen jinými autory než je ona) zmiňuje: VS – Soil, Not Oil, str. 136-137

 

K jiným přístupům již ne mechanistické, ale kvantové vědy, dle nichž objektům nejsou dány jednou provždy neměnné vlastnosti, ale vlastnosti bývají utvářeny skrze vztahy a procesy.

In the Footsteps of Gandhi; http://www.scottlondon.com/interviews/shiva.html Shiva: Well, my training in science is actually one that is very critical of mechanistic science. I was trained in quantum theory which emerged at the turn of the last century. We are a whole century behind in absorbing the leaps that quantum theory made for the human mind. For example, the idea that objects have properties out there in fixed ways is an incorrect idea about the world. Properties are created through relationships and processes. They are not inherent in electrons or photons or quanta any more than they are inherent in soil or trees or people. So my critique of reductionistic science is a critique that I have inherited from my scientific training. But it has been deepened by my experiences as an ecologist, in seeing the ecological destruction taking place today.

 

Tedy ke způsobu myšlení, který se mnohem dříve než v Evropě rozvinul v Indii, Číně a Tibetu díky vlivu indického buddhistického filosofa Nágárdžuny.

VS tohoto filosofa (žil zhruba někdy mezi lety 150-250 n.l.) neuvádí, ale její argumentace (výše) se mu nápadně podobá.

David J. Kalupahana – Nāgārjuna, 1. kapitola, 1. verš (str. 105):

Na svato nāpi parato na dvābhyāṃ nāpy ahetutaḥ |
utpannā jātu vidyante bhāvāḥ kvacana kecana ||

No existents whatsoever are evident anywhere that are arisen from themselves, from another, from both, or from a non-cause.

str. 33: In other words, Nāgārjuna appears more as an empiricist than as a dialectician who merely utilizes reason. Thus, the text begins with a simple denial of self-nature [substance, svabhāva] as something that is not evident.

str. 34: What is denied here is not the simple effect that depends upon the condition or conditions for its arising, but an effect that is either pre-existent, and therefore permanent, or non-existent because it is not pre-existent.

str. 84-85: … the Buddha´s famous dictum: „All things are non-substantial“ (sabbe dhammā anattā).

                For this reason, Nāgārjuna´s first major enterprise in the Kārikā is to establish the non-substantiality of the elements (dharma-nairātmya). This called for a critique of the Sarvāstivāda conception of substance (svabhāva). As mentioned earlier, the epistemological method by which he tried to achieve this was „appeal to experience“. In other words, he was calling for identification of substance, which none of his opponents were able to do.

                However, Nāgārjuna believed that an identification of an event can be made on the basis of „fruit“ or „effect“ (artha), for, according to him, in the absence of a fruit, one cannot speak of a condition or non-condition (I.14). This is a pragmatic theory of truth or reality. However, if his substantialist opponents were to insist that the substance can be identified through its fruit or effect, Nāgārjuna´s immediate response is that the fruit or effect is dependent upon a condition (or a set of conditions), whereas substance is not. The definition of substance (svabhāva) as „having its own (svo) existence (bhāvo)“ stood in the way of  Nāgārjuna´s accepting his opponent´s explanation. „How can a substance be conditioned?“ (XV.2) … grumbled Nāgārjuna. For him, the conception of a „dependent substance“ was no more than a self-contradiction (XV.1). … … …

Unlike some of his predecessors and most of his modern day admirers, Nāgārjuna was indeed cognisant of the possible dangers involved in a „non-substantialist discourse.“ He was aware that the idea of non-substantiality could eliminate even the empirical conception of a person (pudgala) and of elements (dharma) and enthrone itself as the ultimate truth or reality. Hence his rather bold declaration: „Those who are possessed ot the view of emptiness are said to be incorrigible.“ (XIII.8)

Ippolito Desideri – Cesta do Tibetu (reportáž italského jezuity (1684-1733) o Tibetu), přeložil Josef Hajný, Odeon, Praha, 1976, str. 222-224:

Jejich lstivý zákonodárce … Tvrdí totiž, že veškeré poznání zprostředkovává intelekt a že kterýkoli předmět lze nazírat dvojím způsobem: ve smyslu materiálním neboli, jak říká, zřejmém, nebo ve smyslu vyšším, mystickém a povznešeném. … Rozvleklými, početnými, abstraktními a šalebnými traktáty jim osvětluje tento nejvyšší a základní princip své pekelné doktríny a ďábelského náboženství. Tvrdí, že není věc, která by existovala, a že všechny věci bez výjimky jsou bez existence. … Tvrdí, že žádná věc nemá svou přirozenou povahou vlastní bytí a není jím v podstatě ani sama o sobě. Důvod je třeba spatřovat v tom, že není věc, která by byla úplně nezávislá, neboli taková, která by byla tenčing delwar čhungwa (rten-čing ´brel-bar ´bjung-ba), to je bez spojitosti, bez sdružení a souvstažnosti. (Sic! Jaká přehršel negací!) Má-li tedy každá věc nazíraná ve své podstatě nějaký vztah k cíli nebo objektu své souvztažnosti, pak absolutně nemá bytí sama od sebe, ale je jí dáno cílem a objektem souvztažnosti. Například dřevo je hořlavé tím, že je v nutné souvztažnosti k ohni a jeho schopnosti hořet. Není však hořlavé jinak než v této závislosti, a tudíž, nahlíží-li se pouze jeho podstata bez přihlédnutí k jiné věci, nelze o něm tvrdit, že je hořlavé. Dokonce je nemožné poznat jeho hořlavost bez současného poznání jiné věci, a je tudíž ne-hořlavé, pokud jde o ně samé, ale ve smyslu absolutním hořlavé není.

V Číně na tyto proudy navázala škola Sanlun, ve zjednodušené čínštině: 三论宗; tradiční zápis: 三論宗; pinyin: sān lùn zōng, tedy “Škola tří pojednání” [jejichž autorem byl či měl být Nágárdžuna].

 

Kovbojská ekonomika

Kovbojská ekonomika je dle Shivy taková, kde se nepřihlíží k potřebám společenství, ale zdroje a moc získává ten, kdo si je jako první dokáže vydobýt.

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html In Motion Magazine: What is cowboy economics?

Vandana Shiva: Cowboy economics is the mentality of, if you get somewhere first you have absolute rights to rape, plunder, pollute. You have no responsibility for neighbors, for those who came before you, the inhabitants who were there, or those who have to come after you. It is cowboy economics that is being brought back to the front with privatization. Cowboy economics was the basis of the water rights in the western United States. Whoever gets there first has absolute rights. Eastern United States had a much more decent form of water distribution — use-rights based on not disrupting the river flow so that others’ rights are not interfered in. It took others into account. Cowboy economics takes no one else into account – just the cowboy. The cowboy and his gun.

 

Těmito zásadami se řídí i zástupci z farmaceutických, potravinářských či geneticky inženýrských firem především ze Spojených států. Pilně cestují po světě, vyhledávají i tisíciletí známé druhy nebo odrůdy rostlin, vyzvídají od dobromyslných „domorodců“ jejich užívání, léčivé a čistící účinky, ale i různé dovednosti a dokonce i přípravu jídel, a dávají si to vše patentovat. Politikové USA pak nutí tak slabé vlády rozvojových zemí, aby svým vlastním občanům zakazovali prakticky totéž, co jejich předkové nebo oni sami během podstatně delší historie objevili, vynalezli a na co si zvykli a za co doposud nikomu neplatili. Proti zemím, které na tuto hru nechtějí přistoupit, zavádějí odvetná opatření. 

VS – The Enclosure and Recovery of the Commons, str. 30-61

VS – Protect or Plunder, str. 49-68

VS v těchto knihách a jinde uvádí mimo jiné případy patentovaných užívání nesčetných indických druhů léčivých rostlin, zčásti patentované indické odrůdy rýže Basmati, produktů přírodního pesticidu (a také léčivé rostliny, čističe) Neem [Azadirachta indica].

In the Footsteps of Gandhi; http://www.scottlondon.com/interviews/shiva.html

 

Vyrábějí si tak po rozvojovém světě nepřátele, aby pak proti nim vedli nekonečné válečné akce.    

VS – Water Wars, str. xii-xv

 

Velká část veřejného prostoru, majetku a užitečných zařízení se privatizuje tak, aby namísto dosud samozřejmého užívání místních zdrojů museli Indové kupovat produkty nových vlastníků.

VS – Earth Democracy, str. 2-3: Corporate globalization is based on new enclosures of the commons; enclosures which imply exclusions and are based on violence. Instead of a culture of abundance, profit-driven globalization creates cultures of exclusion, dispossession, and scarcity. In fact, globalization´s transformation of all beings and resources into commodities robs diverse species and people of their rightful share of ecological, cultural, economic, and political space. The „ownership“ of the rich is based on „dispossession“ of the poor – it is the common, public resources of the poor which are privatized, and the poor who are disowned economically, politically, and culturally.

                Patents on life and the rhetoric of the „ownership society“ in which everything – water, biodiversity, cells, genes, animals, plants – is property express a worldview in which life forms have no intrinisic worth, no integrity, and no subjecthood. It is a worldview in which the rights of farmers to seed, of patients to affordable medicine, of producers to a fair share of nature´s resources can be freely violated. The rhetoric of the „ownership society“ hides the anti-life philosophy of those who, while mouthing pro-life slogans, seek to own, control, and monopolize all of the earth´s gifts and all of human creativity. The enclosures of the commons that started in England created millions of disposable people. While these first enclosures stole only land, today all aspects of life are being enclosed – knowledge, culture, water, biodiversity, and public services such as health and education. Commons are the highest expression of economic democracy.

Údaje o obecním, veřejném a soukromém vlastnictví, příslušné kritiky a diskuse najdeme zejména ve: VS – The Enclosure and Recovery of the Commons, str. 73-178

               

Tak Coca-Cola na více místech Indie namnoze ilegálně vyčerpala část vodních zdrojů a znečistila jejich zbytek.Místní ženy tak přišly o vodu. Po protestech byly stovky z nich orgány „demokratické“ Indie uvězněny.

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

 

Jen exploze v americké továrně na pesticidy Union Carbide v Bhópálu v roce 1984 za sebou zanechala desítky tisíc mrtvých a stovky tisíc nadosmrti poznamenaných Indů.

http://en.wikipedia.org/wiki/Bhopal_disaster

Asi největší průmyslová katastrofa v dějinách 3. prosince 1984, kterou VS často uvádí.

 

Nové genové inženýrství ještě dále posiluje moc agrobyznysu v čele se společností Monsanto.

VS – Betting on Biodiversity, str. 48-55

 

Její patenty teď již rolníkům předepisují způsoby setí plodin, jejich ochrany před plevelem a hnojení, čímž je spoutávají do nové formy otroctví. Nejenže si rolníci již nesmějí mezi sebou osivo volně vyměňovat a tak jej přirozeně vylepšovat, jak to činili předchozích 10 000 let, ale nové technologie již umějí jeho reprodukční schopnosti umrtvovat, aby byli lidé znovu a znovu nuceni nakupovat u té samé firmy.

VS – Betting on Biodiversity, str. 55: Monsanto itself has patent no. EP 546090 for glyphosate (herbicide) resistant plants. This patent covers herbicide resistant corn, wheat, rice, soybean, cotton, sugar beat, oilseed rape, canola, flax, sunflower, potato, tobacco, alfalfa, poplar, pine, apple and grape. It also cover methods for weed control, planting of seeds, and application of glyphosate. Thus Monsanto controls the entire production process of the plants, from the breeding of the plants to their cultivation and sale.

                The combination of concentration of ownership of companies, and ownership of plants through plants thus creates a new form of high-tech slavery of farmers.

                Farmers have been pushed into a situation of total lack of freedom to exercise their role as breeders, or as members of a community or producers, freely saving and exchanging plant material.

                The latest in the attempt at total control is the ´terminator technology´ developed jointly by the U.S. Department of Agriculture and Mississippi based Delta and Pine Land Seed Company. The technology switches a plant´s reproductive processes off so that the harvested seed will be sterile if farmers attempt to replant it so they are forced to buy seed every year and hence create a permanent market for the biotechnology industry. Engineering sterility might be a good mechanism for total control. But it is a bad idea for feeding the world. Feeding the world requires enhancing the fertility of soils and seeds, not killing off the fertility of seeds with ´terminator technology´.

                The totalitarian structures which are being put in place to launch genetic engineering as the dominant technology for food production will neither feed the hungry nor save the planet. 

VS – Protect or Plunder?, str. 69-85

VS – The Enclosure and Recovery of the Commons, str. 62-70

 

… Nejenže si rolníci již nesmějí mezi sebou osivo volně vyměňovat a tak jej přirozeně vylepšovat, jak to činili předchozích 10 000 let …

VS – The Violence of the Green Revolution, str. 63

 

Přestože má Monsanto ani ne 22 000 zaměstnanců, mnoho z asi 160 000 rolníků, kteří jen v Indii od roku 1997 dodnes spáchali sebevraždu, se beznadějně uvázalo právě k této firmě. 

http://en.wikipedia.org/wiki/Monsanto

VS – Harvest of suicides, May 11, 2009; http://www.freepress.org/departments/display/9/2009/3444 NEW DELHI – An epidemic of farmers‘ suicides has spread across four Indian states – Maharashtra, Andhra Pradesh, Karnataka, and Punjab – over the last decade. According to official data, more than 160,000 farmers have committed suicide in India since 1997.

These suicides are most frequent where farmers grow cotton, and appear directly linked to the presence of seed monopolies. For the supply of cotton seeds in India has increasingly slipped out of the hands of farmers and into the hands of global seed producers like Monsanto. These giant corporations have begun to control local seed companies through buyouts, joint ventures, and licensing arrangements, leading to seed monopolies.

When this happens, seed is transformed from being a common good into being the „intellectual property“ of companies such as Monsanto, for which the corporation can claim limitless profits through royalty payments. For farmers, this means deeper debt.
Seed is also transformed in this way from being a renewable regenerative resource into a non-renewable resource and commodity. Seed scarcity is directly caused by seed monopolies, which have as their ultimate weapon a „terminator“ seed that is engineered for sterility. This means that farmers can’t renew their own supply but must return to the monopolist for new seed each planting season. For farmers, this means higher costs; for seed corporations, higher profits.

V The Monoculture of the Mind; http://siu.no/magazine/layout/set/print/content/view/full/11360 udává VS celkově počet 200 000 rolníků, kteří spáchali sebevraždu.

 

 

Kanárci v uhelném dole

Náboženství zejména v jeho fundamentalistické formě se v podmínkách umenšování veřejného prostoru a jistých kombinací protekcionismu i „volného trhu“, střižených na míru nejmocnějších států a korporací, dle Šivy dobře daří. Náboženští vůdci a ideologie sice hlubší lidské potřeby zpravidla nenaplňují, ale za ekonomické nejistoty poskytují pocit bezpečí. … Globální patriarchální síly si stále přisvojují život: buď přes zdeformovaný trh či přes dovolávání se náboženských textů.

Earth Democracy, str. 132-133: Religion and capitalism have common roots in patriarchy. They have conventionally been viewed as opposing forces with religious patriarchy defending traditions and capitalist patriarchy pushing for progress and modernity. The emergence of a world order driven by global capital – globalization – is, therefore, often seen as undermining religious patriarchy and as liberatory for women. However, what we are witnessing in contemporary times is not a contest between, but a convergence of, religious and capitalist patriarchy in the form of religious fundamentalism and market fundamentalism.

                Religion is often opposed to the market. However, when the market itself becomes the ruling religion and takes on the form of market fundamentalism, it can actually converge with religious fundamentalism. The convergence  occurs at multiple levels.

                Both market fundamentalism and religious fundamentalism make women as human beings disappear. Women are reduced to sex objects or reproductive machines to be controlled by men – either through the market or through the invocation of religious texts.

                As market fundamentalism generates economic insecurity, people move to religious fundamentalism as a source of security, reinventing identity to deal with the culture of insecurity. Right-wing ideologies grow in direct proportion to the insecurities generated by deregulated markets.

                Globalization erodes democratic control over economic processes. Representative democracy becomes empty of economic content. The vacuum is filled with xenophobic, exclusivist fundamentalist ideologies that are divorced from people´s real needs but offer an illusion of security.

                Religion, which, in its embedded, inclusive, relational form,  could be a countervailing value system to the excesses of the market, has become, in its fundamentalist form, part of vicious circle of violence and exclusion.

                Globalization has unleashed a contest between women-centered worldviews, knowledge systems, and productive systems that ensure sustenance and sharing and patriarchal systems of knowledge and the economy primarily in women´s hands, women generate, sustain, and regenerate life. Global patriarchal institutions are unleashing death and destruction by trying to own and commodify life. The issues are old, instruments are new. The paradigms are old, the projects are new. The ecological and feminist struggle to protect life is ancient, the context of the globalized economy is new. The epic contest of our times is about staying alive.

                When food and water are hijacked by corporations for profits, women´s economies and knowledge systems are destroyed – and as marginalization of women increases, so does violence against them.

                Capitalist patriarchy and religious patriarchy share the following aspects: domination of men with religious or economic power over other humans and the earth; devaluation of women, workers, and other beings; and disconnection from the earth and living cultures and economies. 

… v podmínkách umenšování veřejného prostoru a jistých kombinací protekcionismu i „volného trhu“, střižených na míru nejmocnějších států a korporací …

Poznámka autora: je třeba nepřehlédnout, že Vandana Šiva nebojuje proti veškerému soukromému vlastnictví, volnému trhu a privatizacím, má na mysli specifické oblasti a ochranu zemědělství, kultivované a divoké přírody. Kritizuje specifické kombinace ochranářství a trhu (tedy celkově vzato spíše deformovanou podobu trhu), který, jak při nesčetných příležitostech připomíná, do Indie zavlekli Britové a účelově tak zničili také textilní výrobu, zemědělství, lesy … Indie. Mj. VS – Protect or Plunder či VS – The Enclosure and Recovery of the Commons, str. 6-12

Jiné svědectví probíraného problému s dopadem na Indii, pocházící ze zdroje jistě ne příliš komunistického či levicového: Time, Vol. 174, No. 16 / 2009 (October 26, 2009), str. 28-33, Cover story: Michael Schuman / Vidarbha – Alleviating food shortages and poverty are the aims of a resurrected Green Revolution. Str. 33: The Nagpur-based activist, whose organization, the Vidarbha People´s Protest Forum, has championed the region´s cotton growers, says that the package has alleviated some of the farmers´ distress. But Tiwari says that more government intervention is needed to solve the real underlying problem: a global agricultural market rigged against the small tiller. While the costs of crucial inputs, like fertilizer, have been rising, global prices for cotton are being depressed to an artificially low level by U.S.-government subsidies for its cotton farmers – a one-two punch, he says, that makes profitable farming in Vidarbha practically impossible. „The input prices are set by someone else while the purchase prices are set by someone else,“ Tiwari says. „That´s why the farmers are killing themselves.“

 

Jejich štvaní stoupenců proti jiným, podobně vykořeněným lidem srovnává Šiva s kanibalismem vepřů, vznikajícím jen ve stísněných průmyslových velkochovech.

VS – Earth Democracy, str. 2-3: The privatization of public goods and services and the commodization of the life support systems of the poor is a double theft which robs people of both economic and cultural security. Millions, deprived of a secure living and identity, are driven toward extremist, terrorist, fundamentalist movements. These movements simultaneously identify the other as enemy and construct exclusivist identities to separate themselves from those with whom, in fact, they are ecologically, culturally, and economically connected. This false separation results in antagonistic and cannibalistic behavior. The rise of extremism and terrorism is a response to the enclosures and economic colonization of globalization. Just as cannibalism among factory-farmed animals stops when chickens when chicken and pigs are allowed to roam free, terrorism, extremism, ethnic cleansing, and religious intolerance are unnatural conditions caused by globalization and have no place in Earth Democracy.

 

Na rozdíl od těch, které si pod „životem“ ponejvíce představují život pouze lidský a díky programově početnému potomstvu celkový počet živých bytostí na Zemi spíše umenšují, je v očích Vandany i starost o lidi a jejich zdraví neoddělitelná od úsilí jak o uchování jak divoké přírody, tak nejrůznějších kulturních rostlin i domácích zvířat. 

VS – Women, Ecology and Health, str. 3: Environmental problems become health problems because there is a continuity between the earth body and the human body through the processes that maintain life. This continuity also implies that the challenge of the reproduction of nature and the challenge of the reproduction of society need to be addressed systemically. …

VS – Women, Ecology and Health, str. 9: Environmental hazards are also health hazards in food systems. Pesticides do not merely pollute fields, they end up polluting our bodies. Destruction of biodiversity does not merely impoverish nature, it impoverishes tribal and peasant societies.

VS – Earth Democracy, str. 9

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

 

Jejich ničení i diktátu nadnárodních organizací se dá v duchu Mahátmy Gándhího zabránít přenesením správy dolů.

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

In Motion Magazine: Do you have ideas on that deep change?

Vandana Shiva: I’ve called it earth democracy. And by that I mean three critical things.

First, recognizing once again that we are just one inhabitant, one species among many on the earth. We have to be responsible to the rest of the earth’s inhabitants. We have to relocate ourselves not in the global marketplace but in the earth family, in the earth community.

Secondly, to conserve the resources of the earth, and this can only be done through custodianship, guardianship, love and care in concreteness and locally, it is necessary that power-responsibility rights go where water can be conserved, seeds can be conserved, biodiversity can be conserved, education can be guaranteed, livelihoods can be generated, people can have meaning. The highest powers need to go right to the bottom.

We’ve had radical shifts in our Indian constitution recognizing this. If you really want to conserve resources you’ve got to put the powers to make decisions about natural resources on the ground. Of course, now that is conflicting with globalization and we have massacres over that conflict right now. But our constitution recognizes that the highest powers must be at the bottom. The right powers must go upwards.

So, resurrection of commons, community rights, and direct and basic democracy.

VS – Earth Democracy, str. 10

In the Footsteps of Gandhi; http://www.scottlondon.com/interviews/shiva.html

 

… diktátu nadnárodních organizací …

Vandana Shiva uvádí na nesčetně místech nejen velké firmy, MMF (IMF), WTO ap., ale i (již v roce 1989) diktát EEC, tedy předchůdce dnes ještě sílící Evropské unie: VS – Staying Alive, str. 176

 

Šiva brojí proti mechanickým vstupům zdrojů, energie a peněz do živých a seberegulujících se (eko)systémů, společností a kultur, nyní hlavně proti stavbě nových dálnic a automobilek v Indii.

VS – Soil, Not Oil, str.13-14:

In biology, the term development refers to self-directed, self-regulated, and self-organized evolution from within. In the terms of Chilean scientists Humberto Maturana and Francisco Varela, systems that self-organize and self-renew are autopoetic systems. And in the language of David Pimentel of Cornell, autopoetic systems are based on endosomatic or metabolic energy. If the economic domain were to think of development in the same way, it would lead to a flourishing of biodiversity and cultural diversity. Development would conserve resources and energy while improving human well-being and human welfare.

                Unfortunately, development in economics has the opposite meaning. In economics, development is an externally driven process. It refers to self-organizing, self-regulating systems as „undeveloped“ and „underdeveloped“ and suggests that they sould be made dependent on external inputs – external resources, energy and money. Living systems, living societies, living cultures are thus transformed into mechanical systems, or, in Maturana and Varela´s terms, into allopoetic systems – systems run from external sources. In energy terms these are based on exosomatic energy. Systems that are autopoetic and endosomatic need no external energy inputs. They are self-organizing and self-generative. They are models for a post-oil future.

                Indigenous communisties are fully aware of the authentic meaning of development. …

H.R. Maturana and F.J. Varela – The Tree of Knowledge: The Biological Roots of Human Understanding (Boston: Shambala Publications, 1987)

 

Oslabují dokonce i právní řád.

VS – Soil, Not Oil na str. 56-57 uvádí případy vyhánění vesničanů z jejich půdy kvůli stavbám nových automobilek. V Kalinganagaru ve státě Urísa v roce 2006 byl v důsledku policejního zásahu usmrcen 1 policista, ale 13 místních lidí, zraněni byli 4 policisté, ale 37 místních lidí. Policisté pak vrátili 8 mrtvých těl, ale 5 z nich uřezali ruce, aby je jejich blízcí nemohli identifikovat podle otisků prstů! V Singpuru v Západním Bengálsku, kde se dříve zemědělci těšili ze 3 sklizní ročně, jim policisté při zabírání půdy zničili úrodu, znásilnili místní ženy a na závěr uvěznili 60 vesničanů!

 

Dle (zdaleka ne obecně platné) teorie Vandany Shivy je i prudký nárůst populace především racionální odpovědí vyvrženců, kteří přestali být pány ve vlastní zemi. Uvádí, že nejnižší míra nárůstu obyvatel v Indii (1,7 dětí na jednu ženu, tedy nižší než v celku USA s 2,1) je v jihoindickém státě Kérala – tedy právě tam, kde se ženy a muži těší největší míře vzájemné rovnosti a kde uskutečnili pozemkovou reformu tak důsledně, že prakticky každý vlastní nějakou půdu.

In the Footsteps of Gandhi; http://www.scottlondon.com/interviews/shiva.html

Poznámka autora: Tato teorie může platit v Indii, ale na mnoha dalších místech světa neplatí – pádným protiargumentem je už jen populační historie USA

 

„Privatizace“ dříve veřejného prostoru, lesů a vody znevýhodňují hlavně ženy, které již stávající zdroje pečlivě chrání, využívají, a jejichž společenské vztahy jsou založeny na výměně a sdílení. Jejich prestiž ve společnosti akumulace majetku klesá.

VS – Staying Alive, str. 176-178

 

„Vědeckými projekty“ bývají postiženy jako první a právě ony si tudíž často všimnou zhoubných tendencí nejdřív. Slouží celé společnosti jako kanárci horníkům v uhelném dole. Sbírají klestí na otop. Musejí nosit vodu domů a tak si jako první všimnou, že voda je znečištěná, zasolená nebo vyschla. Díky průmyslovému rozvoji se jim rodí znetvořené děti. A tak není divu, že tvoří velkou část ekologických aktivistů.

Savitha Gautam – If Belo Horizonte can do, why can´t we, asks Vandana Shiva; in: The Hindu, Chennai, September 11, 2009

http://beta.thehindu.com/sci-tech/energy-and-environment/article18584.ece#

Another area that Dr. Shiva is passionate about is eco-feminisim. “It’s a simple philosophy. I believe women are like the canaries in a coal mine. Thanks to division of labour, it is the women who collect firewood, tend to animals and take care of children. So when the ground water gets polluted because of a Coke factory dumping, it is a Mariamma who raises her voice. Or when children are born deformed because of the chemicals that leak from a Bhopal factory, the women protest. They are the ones who are directly affected and so they are the ones who are aware of the ecological pillage.”

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

 

Vandana vzpomíná, jak peníze za kácení lesů v Himaláji muži stejně propíjeli a navíc začali bít své ženy a děti.

VS – Staying Alive, str. 72

 

Bezprecedentní povodně pak ženám ničily domy a splachovaly vzácnou půdu.

VS – Staying Alive, str. (61-)74

 

Vládním činitelům, kteří se je pokoušeli zastrašit, ženy vyšly za denního světla v ústrety s lucernami, že je prý budou učit lesnictví. Vrchní lesník jim namítal: vy hloupé ženské, bráníte kácení, ale jak můžete znát hodnotu toho, co lesy přinášejí? Přinášejí profit, pryskyřici a průmyslové dřevo.“ Ženy okamžitě začaly sborově zpívat: „Cože to lesy přinášejí? / Půdu, vodu a čistý vzduch / Půdu, vodu a čistý vzduch / Zachovejte zemi a vše, čemu dává život.“

VS – Staying Alive, str. 76-77: The forest officials arrived to browbeat and intimidate the women and Chipko activists, but found the women holding up lighted lantern in broad daylight. Puzzled, the forester asked them their intention. The women replied, ´We have come to teach you forestry.´ He retorted, ´You foolish women, how can you who prevent felling know the value of the forest? Do you know what forests bear? They produce profit and resin and timber.´ And the women immediately sang back in chorus:

                What do the forests bear?

                Soil, water and pure air.

                Soil, water and pure air

                Sustain the earth and all she bears.