S Buddhou proti hlouposti a bídě: Blogger Atanu Dey chce otevřenou Indii a kritizuje postupy Mahátmy Gándhího, Nehrúa či Matky Terezy

Zdeněk Zacpal

Mladá Fronta Dnes 30. 10. 2010, Kavárna Profil, str. 40-41

 

Indie nejsou jen legendární postavy a tradice minulosti. Nejeden Ind se již tvrdě pouští do kritiky jejích stále oficiálních ikon, aniž by musel ze Západu všechno opisovat. Jedním z nejvlivnějších myslitelů asijské střední generace se stává čtyřiapadesátiletý ekonom a indický blogger roku 2004, Atanu Dey.

 

AtanuDey

 

 

 

 

V první řadě neškodit

Atanu Dey (anglicky Dej, bengálsky De) původně studoval strojní inženýrství a počítače. Poslouchal i rozhlasové přednášky Alana Wattse o duchovním růstu. Při práci v Silicon Valley shledal, že počítače jsou uměle hloupé a jej zaujala spíše přirozená hloupost lidí. Aby prý mohl působit proti ní, vystudoval v kalifornském Berkeley ekonomii. Píše především blogy (http://www.deeshaa.org/), ale i básně, přednáší o ekonomii i o buddhismu, zajímá se o fyziku, poslouchá klasickou hudbu.

Nejdůležitější a nejnaléhavější povinností současnosti je pro Atanu zachování veškerého (tedy nejen lidského) života na Zemi. Všechny bytosti mají žít dál ve svém kouzlu a rozmanitosti. A člověk by měl mít možnost vlastní životní volby. Známé Buddhovy čtyři vznešené pravdy o utrpení ve světě i slavnou buddhistickou osmidílnou stezku k vysvobození aplikuje Atanu šířeji než tradiční buddhisté. Nejen k duchovnu, meditacím (Atanu sám praktikuje meditaci vipassaná) a náležitému vedení života, ale také k soustavnému používání rozumu k řešení různých problémů. To znamená problém vymezit, pochopit jeho příčinu, ukázat, že – a jak – může být příčina odstraněna a nakonec načrtnout řešení. Asi nejdůležitější je prý první článek stezky: správný názor – nalezení správné cesty k nahlédnutí problému, abychom se na ně mohli jim odpovídajícím způsobem soustředit. Atanu Dey se obává, že se bezhlavě vrháme do technických řešení problémů, které jsou primárně sociologické.

Přelidněná Indie se má vyvíjet tak, aby se její obyvatelé zbavili své bídy, nabyli lidské důstojnosti, ale zároveň musí počítat s velice omezenými zdroji. Atanu Dey je hrdý spíše na její starší potenciál: Indové kdysi vyvinuli i jógu a některé techniky meditace. Což přispívá k řešení mnohých potíží: tato duchovní cvičení stimulují pozornost k tomu, co člověka obklopuje, k ostatním lidem a ke světu. Prvním pokynem Buddhy bylo: neškoďte ostatním. Teprve pak mistr pokračoval: pokoušejte se činit dobro. Již před 2500 lety přál Buddha jednotlivci svobodu.

Volný trh myšlenek

Nezbytnými podmínkami zlepšování lidské společnosti i života je svoboda hospodářská i myšlenková. A ne-monoteistické náboženské soustavy velké části Asie také povolují jednotlivcům vypracovat jejich vlastní koncepci dobra i práce dle jejich vlastních preferencí. Stará Indie se svými konkurujícími si školami hinduismu (s milióny bohů), buddhismu a džinismu, připouštějícími různé duchovní cesty pro odlišné lidi, prý dlouho umožňovala názorovou svobodu, intelektuální soutěž a volný trh myšlenek.

Tato možnost volby je však dnes nejen v jižní Asii ohrožována hlavně skupinami náboženských fanatiků, kteří se řídí opačnými zásadami a naučili se využívat demokracie a „lidských práv“ k tyranizování ostatních. Největší pohromou pro lidstvo je prý slepá monoteistická víra bez pochybností. Podněcuje i dobré lidi, aby prováděli špatné věci. Svými represívními mechanismy ve velkých částech světa svobodu myšlení zablokovala a její struktura prostoupila i pozdější komunistickou ideologii, která opět znevolnila i hospodářství.

Hinduističtí předkové Atanu Dey, usazení po staletí v Bengálsku, ostatně museli odtamtud uprchnout, když jim tamní muslimská většina, posílená svévolným rozdělením Bengálska Brity před 100 lety, dala na vybranou buď konverzi k islámu, nebo smrt. Atanu uvádí mnoho minulých i nedávných masakrů, spáchaných ve jménu judaismu, křesťanství a islámu, aniž by však podrobněji rozebíral jejich jednotlivé směry. Monoteistické systémy volný projev zakazují, protože svoboda by odhalila, že všechny názory do jejich propracovaných ideologií stejně nepasují. Jediní vlastníci pravdy pak hloupnou, tyranizují a zabíjejí ty, kteří s nimi v něčem nesouhlasí. V rámci století, z nějž ony ideje pocházejí, pak stagnuje celá společnost. Svoboda projevu a vyjadřování je prý důležitá hlavně proto, že odhaluje hloupé ideje. A společnosti, které svobodný projev zakazují, bývají nepevné, shrbené, vystrašené a zbabělé.

Atanu se dodnes stydí za to, že Indická republika vystrojila státní pohřeb Matce Tereze, která prý – na rozdíl od mnoha obětavců, působících i v horších podmínkách – chápala charitu ne jako cíl, nýbrž jako prostředek k mocenskému posilování svého řádu a katolické církve v Indii. Přítelkyně spíše chudoby než chudých i v přelidněném Bengálsku vystupovala proti kontrole porodnosti a emancipaci žen, aby docházelo k početnímu růstu těch, kteří pak bez vzdělání odkývají cokoliv.

Nehrúovo tempo růstu

Na Západě, který se kvůli svým monoteistickým systémům na rozdíl od Indie myšlenkové svobodě těšit nemohl, docházelo v novověku k uvolňování alespoň ekonomického systému. Zato indičtí národně osvobozenečtí vůdci volný trh zboží podceňovali. Zatímco kriticky myslící Buddha prý objevil pro jednání i pro duchovní svět důležitost umírněnosti a vyhýbání se extrémům, Mahátma Gándhí se bohužel z jeho přednášek náležitě nepoučil. Plně prý nechápal, že preference jiných lidí mohou být jiné než ty jeho. A ve fyzickém světě, jehož části jsou již ze své povahy na kterékoli úrovni vzájemně závislé, je jeho ideál soběstačnosti Indie návodem k chudobě nejen těla, ale i ducha.

Sebestředný Gándhí často namísto toho, aby učil Indy přemýšlet, vydíral své názorové odpůrce hladovkami. Gándhího postupy, tzv. satjágraha a nenásilí, jsou sice zajímavými a prvotřídními nástroji, ale jen ke zvláštním účelům. V mnoha situacích nefungují a nezmohou nic proti těm nejhorším agresorům typu Hitlera. Jejich uživatelé se nicméně vždy těší někdy až nemístné prestiži. A nadšení těch, kteří to myslí dobře, naneštěstí často převyšuje jejich schopnost chápat svět takový, jaký je.

Sám první indický prezident Džaváharlál Nehrú, o němž Atanu Dey píše s ještě větším despektem než o Gándhím, svým spojenectvím se Sovětským svazem a ústřední plánováním zajišťoval dvou až tříprocentní růst hospodářství, který jen taktak stačil držet krok s růstem indické populace. A korupci, s níž se Indie potýká dodnes. Ani dnes úřadům moc nevadí, že trestní stíhání je nebo bylo vedeno proti 120 z celkově 543 členů indického parlamentu ve složení z roku 2004, kteří se celkově dopustili 333 vážných zločinů. Zato bezúhonné a podnikavé lidi úřady stále obtěžují.

Neustálé splácení dluhů

Atanu Dey obdivuje ze svých současníků nejvíce zakladatele moderního Singapuru Lee Kuan Yew (Li Kuang-jao). Za jeho představivost, schopnost se učit a dovést fungování věcí nezbytných pro lidi k dokonalosti. Naštěstí nepostrádal ani vůli prosadit i vymáhat tresty za rozsévání náboženské nenávisti i samotného obracení jiných na víru. Tak dokázal omezit moc náboženských vůdců, předešel indické bigotní atmosféře a periodicky se opakujícím násilnostem. Proto se dnes i v tomto přelidněném státě tak příjemně žije.

Naopak v „sekulární“ Indii horlivě zakázali Rushdieho Satanské verše ještě dříve než v Íránu. A úřady si uvězní redaktora novin kvůli tomu, že tisíce náboženských fanatiků požadují jeho smrt. Sám Nehrú začal přidělovat kvóty jednotlivým náboženským komunitám v úřadech a školách a tak vedl národ nejen k pokrytectví a absurditám, ale i k diskriminaci lidí kvůli jejich vyznání či přesvědčení.

Chaotický růst indické populace způsobuje i bídu, podvyživenost, nevzdělanost a devastaci země a její přírody. Zákon nabídky a poptávky se přenáší i do mezilidských vztahů a čím je lidí více, tím větší hodnotu nabývá zboží a tím méně znamená jednotlivec. Rodina pak nemá dost prostředků, aby mohla investovat sama do sebe, nadpočetné děti vybavila do života a poskytla jim vzdělání. Hrubý domácí produkt Indie na hlavu tak činí po 60 letech „svobody a demokracie“ pouhá dvě procenta HDP USA. Jejích 16 procent ze světové populace spotřebuje pouze 3 procenta světových zdrojů. Američané mají mimořádně efektivní výrobu, ale moc plýtvají; Indové se mohou naopak pochlubit jedině velice efektivní spotřebou.

Indové jsou zkrátka národem nekvalifikovaných a nemajetných dělníků, kteří mají sice hojné potomstvo, ale pro sebe nic a celý život jsou nuceni za nevýhodných podmínek dřít na splácení dluhů minulosti. Za to mohou poděkovat svým tradicím, předkům i sobě samým. Kéž by alespoň věděli, co s tím vším provedou nyní.

 

 

 

Ovoce na dolních větvích

Atanu Dey spolu se svým přítelem, filantropem a spoluzakladatelem firmy Sun Microsystems jménem Vinod Khosla (Vinód Khóšla) podporují vzdělávání a vypracovali i plán RISC na vybudování celkem asi 5 000 středisek na indickém venkově. Ta by znevýhodněným indickým venkovanům, stále tvořícím většinu obyvatelstva země, lacino poskytovala široké spektrum základních služeb a příležitosti k vlastnímu výdělku. Jejich síť má být tak hustá, aby k nim mohl dojet každý Ind na kole, na druhé straně si musejí zachovat jistý standard. Zabránila by masívnímu přílivu stovek miliónů Indů do měst a snad by podnítila i opačnou migraci za levným bydlením. Hlavně chudí by mohli získat přístup k úvěrům, energii, právu, komunikačním prostředkům, informacím, vzdělávání se na dálku i zábavě; a svým způsobem by se zapojili do světového trhu. Mohli by jak prodávat výrobky tradičních indických řemesel do prvního světa, tak se seznamovat s moderními technologiemi. Snížily by se náklady na výrobu, sjednávání obchodů a získávání informací. Přesnou sestavu agendy má spoluurčovat trh.

Tato střediska by měla nejen vytvořit a usnadnit účinné tržní mechanismy a prostředky, ale být týmiž tržními silami vytvořena i sama tak, aby z nich měli prospěch všichni jejich zřizovatelé. Již první a krátkodobé přínosy středisek by prý zaplatily i náklady dlouhodobějších investic hlavně v oblasti vzdělávání. Vždyť dle odhadů až 40 procent indické zemědělské produkce přijde nazmar, zejména kvůli špatným informacím o možnostech prodeje.

V současnosti se však již začíná uskutečňovat konkurenční plán (PURA), protlačený technokratičtěji orientovaným bývalým indickým prezidentem Abdulem Kalámem. Počítá s masívní účastí státu a větší měrou rozprostření těchto vymožeností do jednotlivých vesnic. Atanu Dey namítá, že směrodatní vládní plánovači nemají patřičnou ekonomickou odbornost ani zkušenosti se zakládáním úspěšných podniků. A hospodářství se prý může účinněji rozvíjet až v soustředěnějších městských celcích, v nichž se ušetří výdaje na vyřizování záležitostí a může dosáhnout potřebného soustředění služeb a infrastruktury.

Navzdory vládnímu projektu, který občanskou společnost opět příliš neposílí, neztrácí Atanu Dey naděje. Změnu špatného vzdělávacího systému a politiky v Indii prý vynutí spíše než politikové tržní síly, již částečně uvolněné reformami, s nimiž započal bohužel brzy usmrcený Rádžív Gándhí. Stávající ekonomický systém je nadále nesvobodný a neefektivní. V každém případě v Indii ještě dlouho zůstane k eventuální sklizni dost ovoce i na dolních větvích.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tržní síly vystrkují růžky i v Indii. Snímek Bengalúru, prosperujícího hlavního města jihoindického státu Karnátaka. Tam mluví především drávidským (tj. neindoevropským) jazykem kannada, které má své vlastní, slabičné písmo. 

moving_to_bangalore

Autor je překladatel

Poznámky, literatura

 Blog Autora:

Atanu Dey on India´s Development:

http://www.deeshaa.org/

také http://uk.asiancorrespondent.com/atanu-dey-blog/

Rozhovor s Atanu Dey: Blogs cannot change India:

http://www.indibloggies.org/blogs-cannot-change-india-atanu-dey

Základní koncept RISC (Vinod Khosla a Atanu Dey):

http://www.khoslaventures.com/

Trochu delší článek

http://www.i4donline.net/july04/rural_full.asp

Plán RISC z roku 2003:

http://www.kpcb.com/files/RISCNov.2003.doc.

RISC – Rural Infrastructure & Services Commons, A Model For Implementing the „Bicycle Commute Economy“, Vinod Khosla & Atanu Dey, Executive Summary

O RISC od samotného Atanu Dey) mj.:

http://indianeconomy.org/2007/01/23/a-brief-introduction-to-risc-rural-infrastructure-services-commons/

http://greathumancapital.wordpress.com/2007/01/29/deeshaa-transforming-rural-india/

Stránky indického exprezidenta (také o PURA):

http://www.abdulkalam.com/kalam/index.jsp

O konkurenčním a oficiálnějím plánu PURA:

Mohit Agarwal, A.Radha – Provision of Urban Amenities in Rural Areas (PURA)

05927823-06329024_PURA1-5

Opozice vůči PURA z jiné strany: Antidote by Sauvik Chakraverti: Libertarian Opinion From Indyeah

http://sauvik-antidote.blogspot.com/2009/04/on-apj-abdul-kalams-technical-solution.html

Buddhistické základní texty – Pálijský kánon

http://www.volny.cz/tipitaka/

… do angličtiny byl přeložen již téměř celý

http://www.accesstoinsight.org/                                                                   Nedostižným vzorem pro Atanu Dey je zakladatel moderního Singapuru Lee Kuan Yew (Li Kuang-jao; 李光耀, Lǐ Guāngyào).

Projevy, rozhovory (i živě) a odkazy LKY na: http://www.lee-kuan-yew.com/

Autobiografie Lee Kuan Yew ve dvou svazcích:

Lee Kuan Yew – The Singapore Story, Memoirs of Lee Kuan Yew, Times Editions Pte Ltd and The Strait Times Press, Singapore, 1998, ISBN 981 204 983 5

Lee Kuan Yew – From Third World to First, The Singapore Story 1965-2000, HarperCollins Publishers, New York, 2000, ISBN 0-06-019776-5

K problémům jižní Asie po odchodu Britů a k přínosu Nehrúa pro Indii se LKY vyjadřuje (dost kriticky) v tomto druhém dílu ve spíše vzpomínkově koncipované kapitole South Asia´s Legends and Leaders – str. 403-422

Doktorát z ekonomie Atanu Dey obdržel za práci o indickém telekomunikačním systému.

Wikipedia:

In 2006, Khosla founded ck12.org that aims to develop open source textbooks and lower the cost of education in America and the rest of the world. Khosla and his wife Neeru are also relatively substantial donors to the Wikimedia Foundation, in the amount of $500,000.