Sloup vlastní poroby: K výstavbě tzv. Mariánského sloupu je tak málo důvodů jako k obnovování Stalinova pomníku – AD: Karel Kavička

 

Lidové noviny, pondělí, 7.5. 2012, Názory, Úhel pohledu, str. 11

 

Umisťování nových soch v historických jádrech měst lze zajisté posuzovat v kontextu zkrášlení města. Zřetel estetický však není jediný, výlučný. V dnešní klipové a obrazové kultuře se dá namísto argumentů a rozborů spíš na to, co hezky vypadá. A za hezké může být snadno prohlášeno to, co je vposledku projeví především jako prostředek posilování něčí moci, stimulátor konfliktů a vyřizování skutečných či domnělých účtů.

 

Zpět pod knutu Habsburků

Po roce 1989 se u nás hodně hovoří o demokracii, „odstraňování křivd minulosti“ a „odbourávání stereotypů“. Pokud člověk tyto fráze vezme vážně, jako první jej napadne, že znamenají úsilí ponechat ze současnosti to dobré a zároveň inspiraci dobami státní samostatnosti a suverenity této země. Že si společnost podle všeho vezme poučení i příklady především z první republiky a od těch, kteří bojovali v první světové válce za ni a pak za svobodu proti nacistickým a sovětským uchvatitelům.

Jenže, ejhle, po roce 1989 se odkudsi vyrojily vlivné síly, jimž se zamlouvají tradice ne české svobody a suverenity, ale panství Vídně a Říma. Odkaz demokratického Československa likvidují a sledují návrat do dob před rok 1918. Okázale ignorují stále platné zákony které svobodné myšlení a odlišné i neprivilegované lidi chránily: zákony o zákazu užívání šlechtických titulů, o oddělení (té nejmocnější) církve od státu a státních ceremonií. Nenápadně dávají z veřejných prostranství pryč památníky těch dob, kdy byli Češi větší měrou vlastními pány, například v Praze z Karlova náměstí v Praze odstranily Jana Želivského. Obnovují památníky, odstraněné obecným konsensem po roce 1918. A po této zemi již nainstalovaly tolik Habsburků, že je již lze těžko spočítat. Nyní chtějí na Staroměstské náměstí v Praze nainstalovat nepříliš přesnou novou kopii tzv. Mariánského sloupu z roku 1650.

Nezaslouží si ona mocná říše na Dunaji i ocenění? V něčem ano – ale zároveň se kdykoli za jejího panství po světě daly najít státy svobodnější, vyspělejší a tolerantnější. Nebylo sice tolik ukázňujících a bezobsažných schůzích jako za komunistů – zato se každou neděli přísně kontrolovala docházka gymnazistů na mši svatou. A na rozdíl od Rakouska komunisté nevyháněli do válek statisíce Čechů, aby pak vykrváceli, slovy klasika, za zájmy úplně cizí. Alespoň že tato říše v některých svých obdobích dopřávala zde lidem o něco víc svobod politických a ekonomických. Ale ani to ne vždy.

Odhlédneme-li od nevolnictví, císař Ferdinand II, (1619-1637) zkonfiskoval a svým přisluhovačům pod cenou vydal  tři čtvrtiny majetku Čechů, i těch, kteří se do stavovského povstání za svobodu nezapojili. Spolu se záměrným zruinováním tehdejší měny šlo o největší majetkový přesun v dějinách této země. Vedle toho, co náš přední současný historik nazval  „sociální a kulturní genocidou, která postihla všechny složky národa“.

Pane Kavičko, to vážně věříte tomu, že tzv. Mariánský sloup, který připravujete pro Staroměstské náměstí v Praze, je natolik, jak uvádíte, dílem „měšťanů“? Podívejte se jen na jeho nápis. Postavil jej „za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař” Ferdinand III – právě syn a pokračovatel zkázonosného díla onoho rakouského konfiskátora. Po vzoru Mariánského sloupu v Mnichově, zhotoveného již roku 1638 vévodou Maxmiliánem Bavorským na oslavu vítězství katolicismu nad reformací. Ten předtím s Ferdinandem II. na Bílé hoře r. 1620 přivodil konec stavovského státu, českých politických svobod a suverenity na téměř 300 let.

 

andele2

 Původní přední levé sousoší na rytině z roku 1685

 

Oslava vítězství nebo poprav?

Zamlouvají se vám po stranách sloupu ti kamenní andělé probodávající kacíře? Ano, mají vskutku evropskou tradici a punc. Stejná dobová symbolika anděla s křížem a mečem byla užita na pamětní minci papeže Řehoře XIII, vyražené na oslavu vítězství – či pobití asi 20 000 hugenotů ve Francii již v r. 1572, při Bartolomějské noci.

Vzhledem k počtu obětí Habsburských poprav po celé zemi těsně po Bílé Hoře i pozdějších dragonád proti evangelickým i neloajálním krajům, barvitě vylíčeným i u Komenského, je k výstavbě tzv. Mariánského sloupu právě tak málo důvodů jako k obnovování Stalina na Letné. Politicky – a to bez ohledu na dobové tendence – není moudré stavět pomníky, obecně oslavující podmanění vlastní země cizími násilníky. Takové, které jsou v rozporu s převládajícím humanistickým dědictvím této země a jsou pro velkou část občanů nepřijatelné.

 

PJE26dba7_MS_snimky_Bradna_036

 

PJE26dbac_MS_snimky_Bradna_046

 

WAG4e3837_stalin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

568972

 

Zdeněk Zacpal

 

_____

Citace, poznámky:

I takové, které dopřávaly větší míru svobodu i svým podřízeným národům. … Rusko Finsku, Anglie Skotsku, dominiím i Singapuru, Dánsko a pak Švédsko Norsku, Švédsko Estonsku …

 

„Ústřední rada Církve československé husitské s výstavbou na náměstí z důvodů historických a náboženských též nesouhlasí, ale na Staroměstském náměstí uvítá naopak obnovení myšlenky Městské rady pražské z r. 1848 bývalý sloup naopak nahradit pomníkem 27 reprezentantů stavovského odboje, popravených Habsburky 21. června 1621. Není proti jeho výstavbě na jiném místě – Katolíci si mohou nový sloup vystavět, ale na jiném místě – nejlépe uvnitř některé vlastní klášterní zahrady.“

 

Usnesení Prvního veřejného zasedání Ústřední rady CČSH z 8.12.2001

 

Karel Kavička z olomouckého arcibiskupství (mj. obhajující arcibiskupa Graubnera v cause kroměřížských vinných sklepů), místopředseda Společnosti: „nedá-li souhlas tato radnice, vyjde nám vstříc ta budoucí“.

 

Metro, 7.11.2001

 

Kardinál však pokládá obnovení sloupu za dlouhodobý úkol: „Musejí se nejprve odbourat předsudky, které zatěžují mentalitu mnoha lidí,“ dodává.

 

Katolický týdeník 46, 16.11.2003

 

„Připravované nové dílo nebude vzhledem ke koncepci Společnosti ani kopií barokního sloupu Bendlova, ani soudobým sochařským projevem (umělce konce 20. století), ale vznikne nejspíše hybrid, falešná maketa bez historie a bez estetických kvalit, prázdná forma bez ducha, nepřirozené dílo bez pohlaví“ … „Bude tedy jen jinou formou plnit v podstatě tutéž funkci, kterou má dnes pamětní kámen umístěný v dlažbě Staroměstského náměstí 3.11.1993.“ Veřejnost závěrem vyzývá: „Nevytvářejme pomník, který by byl pomníkem naší nezralosti. Snažme se raději zachránit ty památky, které se zachránit dají.“

 

Zprávy památkové péče 7/1999

 

„Na konci XVI. století zůstávalo v Čechách jen po 200 farách katolických a starokališnických, naprostá většina – 1 200 far se hlásila k novokališníkům. Zcela samostatně stály sbory Jednoty bratrské.“

 

Jan Fiala – Hrozné doby protireformace, Eman, Heršpice u Slavkova, 1997, s. 38

 

Sloup byl vždy v jeho minulosti politikum a nápis na jeho podstavci neznamenal pouze oslavu „Panny Marie“: „Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař.“ Děkovná procesí za vítězství nad reformací, pravidelně konané v předvečer výročí bitvy na Bílé hoře u sloupu na Staroměstském náměstí, jichž se účastnili habsburští císaři (Ferdinand III., Leopold I.).

 

z materiálu společnosti VERITAS

 

František Ebert – Posvátná místa král. hl. města Prahy, Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království českého, sv. I–II, 1883–1884, v Praze, Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého)

 

Michael Schattenhofer – Die Marienzäule im München, München 1971 (informace o Mariánském sloupu v Mnichově)

 

Citát Petra Hory z Toulek českou minulostí

 

Jaroslav Hašek – Osudy Dobrého vojáka Švejka, I, 6

 

Informace o pamětní minci papeže Řehoře – též byly u již zesnulého pracovníka Národního muzea, Vladimíra Sakaře, též v historických knihách, na síti

 

J. A. Komenský – Historie o těžkých protivenstvích církve české

 

nepřijatelné pomníky pro velkou část občanů této země – vím o šesti peticích výlučně nebo částečně proti Mariánskému sloupu. Autor může ukázat kopii petice ČSBS s 260 podpisy i ještě neodevzdaný originál petice proti MS společnosti Veritas.