Taoismus a hlupáci: Čínský duchovní proud jak jej chápe sinolog Chad Hansen

 

Mladá fronta Dnes 22.1. 2011, Kavárna Esej, str. 40-41

Existuje dost dobrých důvodů pokusit se aplikovat myšlení, které lidi naučí vystříhat se zbytečné námahy – TAOISMUS. I když se lze ptát, zda si taoisté na hlupáky jen hrají, nebo jimi skutečně jsou.

wudang-mountains-complex-1

 Palác v klášterním komplexu v horách Wu-tang (武當山/武当山, Wǔdāng Shān), zapsaném na listině UNESCO.

0022190dec450f4a84c925

I v našich parcích občas vidíme cvičení čchi-kung (氣功 / 气功, qìgōng), které má původ v čínském taoismu. Málokdo podrobil tento duchovní proud i náboženství tak důkladnému teoretickému rozboru jak to učinil jeden nejoriginálnějsích a nejcitovanějších sinologů současnosti, Američan Chad Hansen. Začněme jeho výkladem geneze taoismu.

Žít a nechat žít

Teprve známý čínský historik S’-ma Čchien (司馬遷 / 司马迁, Sīmǎ Qiān) kolem roku 98 před Kristem jako první zařadil jisté stovky let staré myslitele do skupiny, fixoval její spíše legendární příběhy a pojmenoval ji školou tao (道, dào). Kult, který se postupně nabalil na oblibu některých postav a jejich myšlenek, se posléze stal i svérázným čínským náboženstvím.

Tzv. neomohisté se ve stopách jejich mistra Mo-c´ (, Mòzǐ) pokoušeli předcházet společenským zmatkům zavedením jednotných jazykových standardů, užíváním přesného a jasného jazyka tak, aby rozdíly mezi slovy určovala jen samotná realita světa. Filosof Chuej Š (惠施, Huì Shī) ale při studiu vztahů a komparativ zjistí, že žádné rozlišování věcí není dáno vnější realitou: veškeré rozdíly mezi nimi jsou pouze promítnutími různých hledisek, z nichž lidé nahlížejí svět.

Čuang-c´ (庄子 / 莊子, Zhuāng Zǐ, Čuang Čou či Mistr Čuang) svému příteli vytknul, že učinil ze své částečné perspektivy obecný závěr. Neměl by prý absolutizovat ani tento pohled, když přece každá perspektiva je vždy pouze svou úzká, relativní. Vždy najdeme nějaké hledisko, z nějž může být cokoli prohlášeno za správné a cokoli za nesprávné. Těchto neúplných úhlů pohledu ale naštěstí máme k dispozici nepřeberné množství: můžeme dle libosti i rozmaru kategorizovat věci, toužit, žít – a nechat žít! Každá životní volba dost záleží na předešlých rozhodnutích a závazcích, ale i tak se dá nekonečně pozměňovat. Pokud ale budeme mít příliš složitý systém hodnocení všeho toho, co je správné a nesprávné, budeme jím příliš svázáni, naše dříve otevřená mysl zakrní, ztratí schopnost údivu, uvízne ve falešných jistotách a v předsudcích. Nikdy se přece nedá vyloučit, že najdeme nový způsob, jak něco dělat lépe.

Sám Čuang-c´ si dokázal vyhrát v tvorbě svých vlastních poetických světů, pěstoval obrazotvornost a vymýšlel si fantastické historky. Konvence (včetně jazyka) nám poslouží nanejvýš k eventuálnímu dorozumívání se a koordinaci našich činností. Rozmanité náhledy nám mohou dobře sloužit a zabrání nám brát něco příliš vážně. Po smrti své ženy truchlil Mistr upřímně, ale jen krátce a nedržel tradiční smutek. Jen seděl, rytmicky tloukl na džber a zpíval.

 

Nevěřte pouhým konvencím a ideálům

Chad Hansen se na rozdíl pozoruhodné slovenské sinoložky Mariny Čarnogurské i mnoha dalších badatelů domnívá, že údajný autor stěžejního textu „taoismu“ Tao te ťing (道德經 / 道德经, Dàodéjīng) mistr Lao-c´ (, Lǎozǐ) asi nikdy neexistoval. Již

úvodní slova tohoto textu prý naznačují, že žádná slovy vyjádřitelná tao (道, dào)toto slovo se v překladech textu do jiných jazyků zpravidla v ponechávalo nepřeložené, Hansen jej většinou překládá jako cesta (ale také průvodce, návod, metody, způsob, praxe atd.) – nebudou člověka schopna spolehlivě vést za všech okolností. Už jen proto, že slova a termíny nedokážou spolehlivě rozlišovat rozdíly mezi věcmi. A slova, konvence a ideály – to, čím lidé ostatní bytosti, věci a situace nálepkují – také potlačují lidskou přirozenost, autentičnost, spontánnost. Navíc ještě stimulují lidskou chamtivost, zvyšují počet věcí, po nichž lidé touží a podněcují boj o ně (a tím pádem i boje o status a moc) a zvyšují tak i celkovou úroveň násilí ve společnosti. Počet přirozených a nezbytných potřeb člověka je přitom jen omezený.

Nejlepší vláda tedy hlavně nebude vytvářet a podporovat nové, umělé potřeby lidí; nanejvýš  jim umožní, aby se mohli sami napravovat, oprošťovat a uspokojit své přirozené a nezbytné životní potřeby. Dobrý vůdce nechává lidi, aby si sami vybrali svou životní cestu; zasahuje a mluví jen v nejnutnějších případech. Takzvané sociální iniciativy ostatně mívají účinek často zcela opačný, než bylo jejich původním záměrem. Politické skupiny mají být posuzovány podle toho, co se jim podařilo dosáhnout, ne podle jejich slibů, ideálů a teorií.

Zatímco konfuciáni a další vynášeli aktivitu, dominanci, plnost, vrcholné postavení, vědění, vlastnictví, sílu, nehybnost a mužství, Lao-c´ osobitě nabourává škodlivé hromadění moci a pokladů tím, že vyzdvihuje hodnotu pasivity, nedostatku, prázdnoty, slabosti, nízkého postavení, hlouposti, vnímavé poddajnosti a ženství. Nepokouší se onen vládnoucí hodnotový systém nahradit systémem opačným. Stačí mu, že předvádí omezenost a nepromyšlenost vládnoucího ideologického schématu a zároveň ukazuje dobré stránky, úspornost a vtip schématu jakoby záměrně opačného. Tak je například dobrý válečník zdrženlivý, neprovokuje a střetnou-li se rovnocenné armády, vítězí ta strana, která prokáže smutek a soucit. Násilník naopak zahyne předčasně.

taoism-1

Socha údajného mistra Lao-c´ na úpatí hory Čching-jüan ( 清源山; Qīngyuán Shān)

Hansen je formován provozem tzv. analytické filosofie své vlasti tak výrazně, že se od něj dá těžko čekat srovnání tohoto postupu Lao-c´ s postupem dekonstrukce u francouzského filosofa Jacquese Derridy. A přitom se tito myslitelé shodují tak nápadně: oba poukazují na silnější roli a upřednostňování jednoho z dvojice binárních protikladů ve svých kulturách. Oba postupují proti silnějšímu termínu, upozorňují, že závisí na termínu slabším, jejich navyklou hierarchii svým způsobem převracejí, ale přihlížejí i k širšímu celku a nechtějí ani onen dominantní termín úplně odrovnat.

Wu-wej (無爲/无为, wúwéi – ne-jednání, ale i wúwèi​ ne-zaměřenost) neznamená úplnou pasivitu. Při jednání se nemá žádným úsilím mrhat a jednat proti přírodě / přirozenosti. Jít proti proudu neznamená proti němu bojovat ani tlouci kolem sebe, ale setrvávat v klidu na místě a nechat proud vykonávat veškerou práci tak, aby člověk postupoval proti hlavnímu směřování celé řeky. Vnějšímu světu se může zdát, že moudrý nic nečiní – ve skutečnosti však začal jednat dlouho předtím, než ostatní vůbec nahlédli, že je to zapotřebí. Působí zřejmě na to, co dosud nevzniklo a pořádá to, co dosud není rozvráceno.

 

Vnímat okolí

I vlivná buddhistická škola čchan (禪 / 禅, chán či japonsky zen), zplozená po oplodňujícím kontaktu buddhismu s taoismem, je skeptická ke slovnímu a zdlouhavému vysvětlování, vyzvedává otevřenost, bezprostřednost a vyžaduje duchapřítomnost v každém okamžiku. Zatímco ale staří taoisté ještě moc nevěřili schopnosti mistrů předat vlastní schopnosti a náhledy žákům, přímý přenos jiskry od mistra žákovi se stal přímo ústřední částí čchanové praxe.

images

 

Hansen přikládá k vybraným pasážím Tao te ťingu tématicky příbuzné pasáže původní Ježíšova slova z ústní tradice z evangelií a odhlíží od jejich pozdějších vrstev a „vysvětlování“, vytvořených a do nich zabudovaných až desítky let po Ježíšově smrti. Vyzdvihuje až překvapivou vzájemnou podobnost obou zdrojů: tyto výroky zpochybňují každodenní samozřejmé a „logické“ jistoty, uchylují se k hlubšímu intuitivnímu vhledu do problému, čelně konfrontují posluchače a nenechávají jim prostor pro vytáčky a sebeuspokojení.

Při přehledu kultury taoistů včetně meditací, dýchání, bojových a dalších umění i medicíny Hansen málo akcentuje jejich nadšení pro vše, co je neobvyklé a vybočuje z průměru. Zapálenost nejen výstředních postav jako byl Čuang-c´, který se s podivíny a magory své doby přímo programově přátelil, ale i tvrdě racionalistického, leč ducha taoismu nepostrádajícího filosofa jménem Wang Čchung (王充,Wáng Chōng). Právě tyto sklony přece stimulovaly rozkvět čínského umění, vědy, nesčetné taoistické vynálezy. Podílely se i na záchraně i klasifikačně nejbizarnější nahosemenné dřeviny světa, léčivého stromu Jinanu dvojlaločného. Americký autor zatím nenastínil přínosy středověkých taoistických filosofů, kteří přece jen významně rozvíjeli některé letmo naznačené motivy starých mistrů.

 trees_ginkgo_leaves_fruit_rsz_wiki

Podzimní listí Jinanu dvojlaločného Ginkgo biloba, jin-sing 銀杏 / 银杏yínxìng, v doslovném překladu Stříbrná meruňka či mandloň                

Taoisté dle Hansena rozhodně neuznávají Boha jako stvořitele přírody a nadpřirozenou osobu, která má pro život každého člověka již předem připravený plán. Berou spíše princip nebo návod, který funguje v přírodě či lidském jednání. Lidé jsou vždy v jistém smyslu součástí přírody, ale nedokážou jí moc pomáhat, nahradit ji ani se z ní a z jejích zákonitostí zcela vymanit. Proto s ní nemají svévolně manipulovat. Nepřirozený růst lidských potřeb bude mít v budoucnu pro celkovou rovnováhu nejspíše tak fatální důsledky jako již známý neustálý růst rakovinných buněk u jednotlivce.

Vystavenost přírodě a schopnost naslouchat jejím dějům člověku zabraňuje, aby přeceňoval vlastní schopnosti a stavěl se i ve společnosti bezhlavě proti silám, kterým se dá porozumět, předvídat je a přizpůsobit se jim. I proslulý sinolog Joseph Needham cituje názor, že taoismus je dosud jediným systémem mystiky na světě, který šmahem neodmítá ani vědu. Namísto slepé víry nebo pouhého rozumu si taoismus cení intuici – inteligenci celého těla a nejen mozku, která může napovědět řešení zapeklité situace lépe, než pouhé rozumové argumenty. Na každou situaci je především třeba odpovídat autenticky, nepřiklánět se k jedné či druhé straně (čímž si člověk jistě vyslouží nepřátele), nesnažit se celou scénu výlučně řídit, ale být otevřený ke každé nové otevírající se příležitosti.

 

Tihle lidé neubližují

Je dáno již skepsí taoistů vůči slovům, že se tito odmítají definovat. A v Tao te ťingu je zřejmě řeč o několika tao. Díky tomu, co leckdo může vnímat jako nepřesnosti, nepropracovávali taoisté – na rozdíl od středověkých Evropanů a jejich pilných moderních žáků – vlastní ideologii a tak ani historicky neměli podklady a důvody k pronásledování či usmrcování jinověrců či „odpadlíků“. Taoismus jako myšlenkový systém toleruje rozmanité náhledy a odmítá jakoukoli vrcholnou autoritu, která by ostatním vysvětlila, co je jedině správné.

S tím souvisí i jeho zvláštní slabost: tento směr ani nesplňuje podmínky striktnější a souvislejší etiky a dá se označit nanejvýš za metaetiku – teorii o etických teoriích a jejich konceptech. Avšak i ona sama zaručuje výrazné a hmatatelné důsledky pro život a politiku: Bytostně zdůrazňuje otevřenost, toleranci, zvídavost, údiv a respekt k celému fyzickému světu – tj. i přírodě. I dnešní taoisté Čínu pilně zalesňují. Vzhledem k tomu, že existuje mnoho nějak obhajitelných způsobů života, je moudré najít raději systém, který umožní lidem spolu žít a komunikovat. Lidi a bytosti nanejvýš zachraňovat a pomáhat jim. Méně moudré je naopak úsilí o jednotu. K zabíjení a ničení prý lidi motivuje spíše přemrštěná důvěra ve vlastní – či spíše o prefabrikované a od někoho či odněkud přejaté – názory. Ani z kapitoly 41 Tao te ťingu prý není zcela jasné, uzavírá Hansen svůj výklad, zda je lepší ten, kdo (nespecifikovanou) cestu-tao následuje ze všech sil či jen občas, anebo při zmínce o ní propukne ve smích. V každém případě je lepší být hloupý než mít jednostranná přesvědčení a kritéria.

 

Taoist_ritual

 

Pravda, taoismus se i svých pro nejednoho našince přímo uhozených obyčejů a rituálů houževnatě drží, ale zároveň pěstuje smysl pro humor. Čech v taoistickém klášteře může přemítat: co to jen je u všech všudy za náboženství? Jak ti lidé uvažují – a co vůbec myslí vážně? Není tohle všechno nakonec jen jakási kolosální mystifikace ve stylu Jaroslava Haška?

 

White_Cloud_Temple_two_bells_under_wofeng_bridge2

„Most nad ničím“ významného pekingského taoistického Kláštera (či areálu) bílých oblaků – Paj-jün-kuan (白雲觀/白云观, Bái Yún Gùan). Pod mostem je zavěšená kruhová deska se zvonečkem. Návštěvníci kláštera si mohou za pakatel nakoupit pytel taoistických peněz či spíše mincí z laciného materiálu a těmi se trefovat do středu kruhu. Zasáhnou-li zvoneček, budou prý mít štěstí.

 

Taoismu ve 20. a 30. letech 20. století někdy nemohl přijít na jméno ani čínský levicový, nekomunistický, duchaplný, leč netrpělivý spisovatel Lu Sün (鲁迅, Lǔ Xùn). Dnes se již můžeme lépe než on ohlédnout zpět už jen na zbytcích přírody, troskách zejména čínských kulturních památek a kostech obětí jisté angažované, důkladně propracované, nenávistí sršící a humor postrádající ideologie s kořeny v německé Střední Evropě. Co tak raději zkusit myšlení, které lidi naučí vystříhat se zbytečné námahy? Ať už si ti taoisté na hlupáky jen hrají nebo jimi skutečně jsou.

 

Zdeněk Zacpal

Autor je překladatel

Liu_Jun1_large 

Náboženství, která nechce předepisovat jednotný životní styl: Taoisté tančí s žábou

http://sites.google.com/site/delawareteasociety/a-toad-on-the-moon-or-a-brief-speculation-on-chinese-psychoactive-toad-venoms

 

 

Literatura

 

Chad Hansen – Language and Logic in Ancient China, The University of Michigan Press, 1983, ISBN-10: 0472100203, ISBN-13: 978-0472100200

 

Chad Hansen – A Daoist Theory of Chinese Thought, A Philosophical Interpretation, Oxford University Press (1992) 2000, 448 p., (ISBN 0-19-506729-0) ISBN 0-19-513419-2 (pbk.)

 

Brandon Toropov, Chad Hansen – The Complete Idiot´s Guide to Taoism, Alpha (Penguin Books), USA, First Published 2002, 315 p., ISBN 0-02-864262-7

[při citacích užívám zkratku IGT]

 

Laozi – Tao te ching: On the Art of Harmony, New Illustrated Edition of the Chinese Philosophical Masterpiece; Duncan Baird Publishers, London, 2009, ISBN 978-184483-850-9

[při citacích užívám zkratku AH a pokud se nejedná o český překlad, užívám pro citace znění Daode Jing]

 

Hansenovy současné webové stránky:

http://www.hku.hk/philodep/ch/Daoindex.html

 

 

__________

 

 

Texty čínských filosofů:

 

Mistr Zhuang – Sebrané spisy, přeložil Oldřich Král, Maxima, Lásenice, 2006, ISBN 80-86921-00-X (ISBN 80-86921-01-8 vázané)

Čínské vydání Zhuangzi: : 莊子 釋; 北京中华书局 ( 1961, dotisk 1997, 4 svazky, celkem 1118 str., komentář a interpunkce )

Chuang-tzu, A New Selected Translation with an Exposition of the Philosophy of Kuo Hsiang by Fung Yu-lan, Foreign Languages Press, Beijing, 1989, ISBN 0-8351-1970-X, ISBN 7-119-00104-3, (first published 1931 by the Commercial Press)

 

Čínský text Tao te ťingu s anglickým překladem Jamese Legge je na stránkách:

http://ctext.org/dao-de-jing

 

Další známý překlad Tao te ťingu od sinologa D.C. Lau:

Lao Tzu – Tao Te Ching, Translated with an Introduction of D.C. Lau

 

Lao Tseu – Tao Te King: Livre de la voie et de la vertu; tento francouzský překlad od Stanislase Juliena je na http://taoteking.free.fr/

 

Lao-c´ – Tao te ťing [čínský text i český překlad], přeložila Berta Krebsová, DharmaGaia, Praha, 1997, ISBN 80-85905-24-8

Oldřich Král – Kniha mlčení; texty staré Číny, Mladá fronta, Praha, 1994, ISBN 80-204-0482-1

 

Marina Čarnogurská – Lao c´ a proces vzniku Tao Te ťingu [kniha zahrnuje i čínské texty, které autorka připisuje mistru Lao c´ i i jejich překlady do slovenštiny], Veda, vydavateľstvo SAV, Bratislava, 2009, ISBN 979-80-224-1066-3

 

論衡集解, 王充 (2 svazky s jednotným číslováním) 台北[Tchaj-pej, Taipei], 1962 [dílo, v češtině uváděné pod titulem „Wang Čchung – Kritická pojednání“ nebo také „Teorie, vložené na váhu]

Lun Heng, Translated from the Chinese and Annotated by Alfred Forke; Georg Reimer; I – Philosophical Essays of Wang Ch´ung, Leipzig-London-Shanghai, 1907, II – Miscellaneous Essays of Wang Ch´ung, Berlin, Leipzig-London-Shanghai, 1911

Wang Čchung – Kritická pojednání (Lun-cheng); Výbor z díla čínského filosofa 1. stol. n. l., 24 kapitol vybral a přeložil, úvodní studii, poznámkový komentář a bibliografii napsal a sestavil Timoteus Pokora; filosofická knihovna, Academia, Praha 1971 (Pokora)

 

 

__________

 

 

Sekundární literatura:

 

Oldřich Král – Čínská filosofie, Pohled z dějin, Maxima, Lásenice, 2005, ISBN 80-901333-8-X

 

Joseph Needham – Science and Civilisation in China:

Volume 2 – History of Scientific Thought, Cambridge University Press (1956) 1962

Volume 5 – Chemistry and Chemical Technology, Part II – Spagyrical Discover and Invention, Magisteries of Gold and Immortality, Cambridge University Press, 1974

Volume 6 – Biology and Biological Technology, Part III – Agro-Industries and Forestry, Cambridge University Press (1996) 2001, ISBN 0 521 41999 9 hardback

 

Hajime Nakamura – Ways of Thinking of Eastern Peoples: India, China, Tibet, Japan, 732 pp., Revised English Translation, Edited by Philip P. Wiener, East-West Center Press, Honolulu, Hawaii, 1969, ISBN 0-8248-0078-8

 

Jacques Derrida – Positions, Les Éditions de Minuit, Paris, 1972

 

Richard Kearney – Dialogues with contemporary Continental thinkers; The phenomenological heritage Paul Ricoeur, Emmanuel Lévinas, Herbert Marcuse, Stanislas Breton, Jacques Derrida

Manchester University Press (1984) 1986, ISBN 0-7190-1729-7 (pbk.)

 

Luce Irigaray – Éthique de la différence sexuelle, ISBN 2-7073-0680-0, Br. 100.00 FRF, Minuit, Paris, 1984

 

Leo Ou-fan Lee – Voices from the Iron House; A Study of Lu Xun. Indiana University Press, Bloomington and Indianapolis, 1987, ISBN 0-253-36263-6

 

Lu Sün – Ranní květy sebrané v podvečer, SNKLHU, Praha, 1956

 

Lu Sün – Eseje I, přeložila Berta Krebsová, SNKLU, Praha, 1964

 

Zdeněk Zacpal – Lidské velikášství je směšné, Profil, Mladá Fronta Dnes, 28. 4. 2007, strana D/7 (Věda & kavárna) Praha http://zpravy.idnes.cz/wang-cchung-lidske-velikasstvi-je-smesne-ffy-/kavarna.asp?c=A100409_092016_kavarna_chu

 

 

Slovníky :

 

Česko-čínský slovník, sestavil lexikografický kolektiv Orientálního ústavu ČSAV: Dana Heroldová, Zdenka Heřmanová, Daniela Khestlová, Li Taj-ťün Hejzlarová, Academia, Praha 1974-1984 (9 svazků)

 

Čínsko-český a česko-čínský slovník, Jaromír Vochala, Leda, Voznice, 2003, ISBN 80-7335-011-4

 

A Chinese-English Dictionary by Herbert A. Giles (xviii + 1710 str. + 84 str. – 13848 znaků), Second Edition, Revised & Enlarged, Kelly & Walsh Limited, Shanghai, Hongkong, Singapore & Yokohama, 1912 London, Printed in Leyden

 

An Analytical Chinese-English Dictionary (639 str., 6000 znaků), Compiled for the China Inland Mission by F. W. Baller, Shanghai China Inland Mission and American Presbyterian Mission Press, 1900

 

Webster´s Collegiate Dictionary with Chinese Translation (xliii + 1768 str.), Commercial Press, Limited, Shanghai, 1923

 

Poznámky k textu článku

 

 

Žít a nechat žít

Teprve známý čínský historik S’-ma Čchien (司馬遷 / 司马迁, Sīmǎ Qiān) kolem roku 98 před Kristem jako první zařadil jisté stovky let staré myslitele do skupiny, fixoval její spíše legendární příběhy a pojmenoval ji školou tao (, dào).

IGT, str. 9

 

Kult, který se postupně nabalil na oblibu některých postav a jejich myšlenek, se posléze stal i svérázným čínským náboženstvím.

IGT, str. 9

 

Tzv. neomohisté se ve stopách jejich mistra Mo-c´ (, Mòzǐ) pokoušeli předcházet společenským zmatkům zavedením jednotných jazykových standardů, užíváním přesného a jasného jazyka tak, aby rozdíly mezi slovy určovala jen samotná realita světa.

IGT, str. 16-17

 

Filosof Chuej Š (惠施, Huì Shī) ale při studiu vztahů a komparativ zjistí, že žádné rozlišování věcí není dáno vnější realitou: veškeré rozdíly mezi nimi jsou pouze promítnutími různých hledisek, z nichž lidé nahlížejí svět. Čuang-c´ (庄子 / 莊子, Zhuāng Zǐ, Čuang Čou či Mistr Čuang) svému příteli vytknul, že učinil ze své částečné perspektivy obecný závěr.Neměl by prý absolutizovat ani tento pohled, když přece každá perspektiva je vždy pouze svou úzká, relativní.  

IGT, str. 17; Tohle a další je interpretace Chada Hansena, při níž se v IGT neodvolává na konkrétní místo konkrétního textu, ale v A Daoist Theory of Chinese Thought při ne nepodobné argumentaci na str. 261-263 uvádí hlavně 10 tezí. Ty jsou vyvěšeny na: A Daoist Theory of Chinese Thought, str. 261-263; jeho 10 tezí je také na Stanford Encyclopedia of Philosophy – School of Names http://plato.stanford.edu/entries/school-names/

: 莊子 釋, od str. 1065

Mistr Zhuang – Sebrané spisy, přeložil Oldřich Král, zejména kapitola 33 („Pod nebesy“) – 33, 7, str. 407-417 (kde kromě oněch „10 tezí“ také hodnotí některé postavy dějin čínské filosofie), Čuang-c´ má nad Chuej Š´ vrch zejména v 1,5-6 (str. 58-59), 5,6 (str. 115), 17, 6-7 (str. 231-232), 18,2 (str. 237-238), dále vystupuje i na 25, 4 (str. 329-330) a 26, 7 (str. 344)

Chuej Š´ žil  v letech 370-313 př.n.l.

 

Vždy najdeme nějaké hledisko, z nějž může být cokoli prohlášeno za správné a cokoli za nesprávné. Těchto neúplných úhlů pohledu ale naštěstí máme k dispozici nepřeberné množství: můžeme dle libosti i rozmaru kategorizovat věci, toužit, žít – a nechat žít!

IGT, str. 18-19, 50

 

Každá životní volba dost záleží na předešlých rozhodnutích a závazcích, ale i tak se dá dle libosti nekonečně pozměňovat.

IGT, str. 18-19

 

Pokud ale budeme mít příliš složitý systém hodnocení všeho toho, co je správné a nesprávné, budeme jím příliš svázáni, naše dříve otevřená mysl zakrní, ztratí schopnost údivu, uvízne ve falešných jistotách a v předsudcích.

IGT, str. 37

 

Nikdy se přece nedá vyloučit, že najdeme nový způsob, jak něco dělat lépe.

IGT, str. 20

 

Sám Čuang-c´ si ve svém životě dokázal vyhrát v tvorbě svých vlastních poetických světů, pěstoval obrazotvornost a vymýšlel si fantastické historky.

IGT, str. 72

 

Konvence (včetně jazyka) nám poslouží nanejvýš k eventuálnímu dorozumívání se a koordinaci našich činností.

IGT, str. 19, 39

 

Rozmanité náhledy nám mohou dobře sloužit …

IGT, str. 37

 

… a zabrání nám brát něco příliš vážně.

IGT, str. 72 aj.

 

Po smrti své ženy truchlil Mistr upřímně, ale jen krátce a nedržel tradiční smutek. Jen seděl, rytmicky tloukl na džber a zpíval.

IGT, str. 38, 70

To je až v 18. kapitole knihy Čuang-c´ [Zhuangzi], oddíl 2, cituji z českého překladu Oldřicha Krále (2006), str. 237-238:

Když zemřela manželka mistra Zhuanga, mistr Hui přišel, aby projevil soustrast, leč zastihl mistra Zhuanga, jak posedává na zemi s nedbale rozhozenýma nohama, prozpěvuje si nějakou písničku a bubnuje si k tomu na džber. Mistr Hui se pohoršil: „Ona s vámi žila, povila a vychovala vám děti, po vašem boku zestárla a teď, když zemřela, nejenom že pro ni nepláčete, ještě si tady bubnujete na džber a zpíváte si, ne, to je příliš!“

            Mistr Zhuang pravil: „Tak to vůbec není. Ani já jsem se neubránil dojetí, když jsem ji viděl umírat, ale potom jsem se vrátil v myšlenkách nazpátek, šel jsem s ní až tam, kde se ještě ani nenarodila, ale ani u toho jsem nezůstal, nezůstal jsem u tohoto stavu před narozením a šel jsem dál až tam k tomu stavu, kdy nebyla ještě ani tou živou energií qi; všechno bylo tak zmatené a nezřetelné a tu se prostřed nekonečného a nezřetelného chaosu cosi pojednou změnilo, náhle tu byla jakási živá energie qi, z té živé energie povstal tvar, z tvaru povstal život, a teď se zase cosi změnilo a ona zemřela. Tak se střídalo jedno s druhým, jako se střídá jaro s podzimem a zima s létem v koloběhu ročních dob. A ona teď leží pokojně v hlavní síni a mně připadá, že kdybych po tom všem zase šel a začal ji s nářkem oplakávat, že bych vůbec nic nepochopil, že bych nepochopil, co je to vlastně lidský osud. A tak jsem přestal.“

 

 

Nevěřte pouhým konvencím a ideálům

Chad Hansen se na rozdíl pozoruhodné slovenské sinoložky Mariny Čarnogurské i mnoha dalších badatelů domnívá, že údajný autor stěžejního textu „taoismu“ Tao te ťing (道德經 / 道德经, Dàodéjīng) mistr Lao-c´ (, Lǎozǐ) asi nikdy neexistoval.

IGT, str. 14; informativněji o tom však Hansen píše v předchozí knize – A Daoist Theory of Chinese Thought, str. 210:

The Daode Jing does not attribute any of its doctrines to a master Lao and it shows evidence of being mainly a compilation of beautiful poetic fragments. Some scholars resist the consensus, but I accept the dominant view that no actual Laozi ever lived.

            The traditional biographical information about Laozi is largely either fanciful (he lived to be 160 to 200 years old), historically dubious (he taught Confucius), or contradictory (his hometown, official posts, age). So in the sense that Laozi refers to the single author of the Daode Jing, there may never have been one. There were more likely many.

AH, str. 9-10: There is no firm evidence of the Laozi´s existence before about 250BC. When the first teachings did emerge, they drew immediate attention among philosophers. The Xunzi included an attack on Laozi and the first commentary is found in the Hanfeizi.

 

… na rozdíl pozoruhodné slovenské sinoložky Mariny Čarnogurské …

Čarnogurská, zejména str.7-31 (toto je však v širším smyslu tématem celé této její knihy).

str. 30-31 tamtéž autorka uzavírá:

Na záver si teda dovolím tvrdiť, že Starého Majstra (Lao c´a) na základe všetkých uvedených historických argumentov nepovažujem viac za nijakú vymyslenú legendu čínskeho staroveku, ktorá by bola umelo priraďovaná až k omnoho neskôr skompilovanému textu Tao Te ťingu, ale za reálneho človeka, ktorý sa narodil a naozaj žil v druhej polovici 6. stor. pred n. l. a ktorý sa počas svojho života popri archivárskej práci na čouskom cisárskom dvore intenzívne venoval aj uvažovaniu a definovaniu originálnej filozofickej koncepcie o metafyzickej podstate všetkého bytia ako o Ceste (Tao) večnej energie (Te) ustavične sa tvoriacich a späť doň zanikajúcich foriem súčinne imanentne jednotného večne živého organizmu Univerza. V rámci tohto nekonečného Univerza bytia sme aj my ľudia, spolu s našou planétou i slnečnou sústavou, našou galaxiou Mliečnou cestou i naším (Big Bangom vzniknutým a raz o biliardy rokov opäť zaniknuvším) vesmírom len jednou z jeho tu-a-teraz tvoriacich sa súčastí. Aj my teda podliehame jeho dialektickým (jin-jangovým) zákonitostiam a je našou povinnosťou ich podmienky si vo svojom správaní uvedomovať a podľa nich aj maximálne zodpovedně, v harmonickej kooperácii s okolitou prírodnou realitou, pracovať a žiť.

            Tieto svoje filozofické názory, spojené s originálnou teóriou bytia, skutočný Lao c´ zo 6. storočia pred n.l. pôvodne vyjadroval jen ústne, v rozhovoroch s ľuďmi, no najmä so svojím učeníkom Wen c´om. Ten si, našťastie, obsah Majstrových prednášok zapisoval, a tak ich potom zachoval v texte svojej knihy, ktorej obnovenú podobu sa nakoniec neskorším obdivovateľom týchto Lao c´ových názorov podarilo zrekonštruovať a dodnes existuje pod názvom Kniha Wen c´. Jej podstatnú časť si začiatkom 1. stor. pred n. l., keď ešte pravdepodobne existovali kópie jej pôvodneho originálu, skoro doslova opísal ďalší nadšený obdivovateľ Lao c´ových filozofických predstáv, filozof Chuajnan c´ (čiže chanský princ Liou An), a tak sa veľká časť skoro totožného textu zachovala aj v knihe Chuajnan c´.

            Od r. 1973 čiže od čias tzv. mawangtuejského archeologického nálezu sa dá zároveň predpokladať, že sám Lao c´ počas svojho života písomne zrekonštruoval možno aj omnoho staršie „taoistické“ názory, no zdokumentoval ich ako názory tzv. legendárneho Žltého cisára. Dnes sú ich kópie známe aj ako v hrobke pri osade Mawangtuej novoobjavené texty Chuang-Lao (Huanglao 黄老), publikované pod názvom Štyri knihy Žltého cisára (Chuangti siťing, Huangdi sijing 黄帝四經). A nakoniec, po odchode z Luoi, v pohraničnej pevnosti Loukuantchaj napísal svoje najslávnejšie filozofické dielo Te Tao (De Dao 德道), dnes však už široko-ďaleko vo svete známe ako Tao Te ťing (Dao De jing 道德經).

 

… i mnoha dalších badatelů …

Král, str. 131:

Ale když už je řeč o stylu, právě z hlediska stylu musíme rozhodně odmítnout jednu nepříliš frekventovanou, leč přesto dosti vytrvalou hypotézu, vysvětlující původ knihy jako produkt pozdějšího sběru zlomků, jež snad mohly volně existovat a udržovat se v onom duchovním proudu, který se nám nyní jeví jako proud prototaoistů a posléze taoistů různého ražení.

Na to je Laozi slohově příliš koncízní, v dikci tak jednotný, že to můžeme vysvětlit buď plným autorstvím jednoho člověka, ať už se jmenoval jakkoli, anebo tím, čemu literární historikové říkají – „poslední ruka“. Prostě, musel by tu být někdo, kdo vtiskl tomu starému textu jasný řád a jasný sloh. Musela tu být výrazná sjednocující osobnost. Ať už to byla osobnost vysloveně autorská, spoluautorská nebo redakčně-editorská.

Na existenci nějakého textu před textem ukazují některé věty v Mistru Zhuangovi. …

 

Již jeho úvodní slova prý naznačují, že žádná slovy vyjádřitelná tao (, dào – cesta, návod, metody, způsob, praxe atd.) nebude člověka schopna spolehlivě vést za všech okolností.

Daode Jing, kapitola 1:

道 可 道, 非 常 道. 名 可 名, 非 常 名.

Dào kě dào,fēi cháng dào; míng kě míng, fēi cháng míng.

Překlad Berty Krebsové (Lao-c´ – Tao te ťing), str. 29:

Tao, které lze postihnout slovy, není [věčné a] neměnné tao;

Jméno, které lze pojmenovat, není [věčné a] neměnné jméno.

Překlad Oldřicha Krále (Kniha mlčení), str. 39:

Tao co se dá povědět / už není to Tao

Jméno co se dá jmenovat / už není to jméno

Autor si ještě před několika lety mohl ze sítě opsat příslušný překlad Chada Hansena (zde celá kapitola):

道可道,非常道。名可名,非常名。無名天地之始;有名萬物之母。故常無欲,以觀其妙;常有欲,以觀其徼。此兩者,同出而異名,同謂之玄。玄之又玄,衆妙之門。

To Guide with Names

To guide what can be guided is not constant guiding.

To name what can be named is not constant naming.

‚Not-exist‘ names the beginning (boundary) of the cosmos (Heaven and earth)

‚Exists‘ names the mother of the ten-thousand natural kinds .

Thus, to treat ‚not-exist‘ as constant is desiring to use it to view its mysteries.

To treat ‚exists‘ as constant is desiring to use it to view its manifestations.

These two emerge together yet have different names.

‚Together’–call that ‚obscure. ‚ ‚Obscure‘ it and it is more obscure.

. . . the gateway of a crowd of mysteries.

A nyní v AH předkládá Hansen již zcela jiný překlad této první kapitoly:

  1. 1.     Daos, Names and Puzzles

Ways can be guided; they are not fixed ways.

Names can be named; they are not fixed names.

„Absence“ names the cosmic horizon,

„Presence“ names the mother of 10,000 natural kinds.

Fixing on „absence“ is to want to view enigmas.

Fixing on „presence“ is to want to view phenomena.

These two, emerging together, we name differently.

Conceiving of them as being one: call that „fathomless“.

Calling it „fathomless“ is still not to fathom it.

… the door to a cluster of puzzles.

V A Daoist Theory of Chinese Thought Hansen sugeruje, že tao 道dào, které většina západních překladatelů nepřekládá a nechává v původním znění, znamená něco jako guide (průvodce) či way (cesta) (celá kapitola str. 196-230), zatímco v IGT nabízí čtenáři přehršel dalších smyslů dao: course, method, manner, mode, means, practice. V AH ve svém novém překladu užívá většinou dle kontextu way nebo ways (čínština špatně rozlišuje jednotné a množné číslo), jednotlivě i paths v kap. 8, 不道překládá v 30 jako „don´t guide“, v 55 jako „not guided“.

 

Již jeho úvodní slova prý naznačují, že žádná slovy vyjádřitelné tao (-cesta, návod, metody, způsob, praxe atd.) nebude člověka schopna spolehlivě vést za všech okolností. Také proto, že slova a termíny nedokážou spolehlivě rozlišovat rozdíly mezi věcmi.

IGT, str. 6-9 a 27-28; A Daoist Theory of Chinese Thought, str. 216-219; tamtéž str. 217:

The first worry was about projecting or interpreting which triggered the theory of rectifying names. After we have learned to use a name, we have to project it to new settings before we can use the guiding discourse. The projection problem affects both making the distinction that triggers action and correctly naming the actions themselves. This familiar interpretive gap between codes and actions arises because we can worry if we have projected our pattern of naming on the world correctly. The action aspect of this interpretive worry recalls Mencius´ worry about the austerity of discourse guidance. Situations will always arise in which any prescriptive discourse will misguide us. Names are not sensitive enough to the complexity of the moral situation to provide constant guidance in making distinctions. On either ground, guiding discourse consisting of names can not guarantee a constant course of behavior.

… Ale také pro složitost dění, při němž se vzájemně proměňují a střídaji štěstí a neštěstí:

AH, str. 211 – Daode Jing 4;

AH, str.244 – Daode Jing 58

 

A slova, konvence a ideály – to, čím lidé ostatní bytosti, věci a situace nálepkují – také potlačují lidskou přirozenost, autentičnost, spontánnost. Navíc ještě stimulují lidskou chamtivost, zvyšují počet věcí, po nichž lidé touží a podněcují boj o ně (a tím pádem i boje o status a moc) a zvyšují tak i celkovou úroveň násilí ve společnosti. Když je přitom počet přirozených a nezbytných potřeb člověka jen omezený.

IGT, str. 28, 215;

AH, str. 210-211 – Daode Jing 3;

AH, str. 219-220 – Daode Jing 18;

AH, str. 231-232 – Daode Jing 38;

AH, str. 237 – Daode Jing 46;

AH, str. 243-244 – Daode Jing 57

 

Nejlepší vláda tedy hlavně nebude vytvářet a podporovat nové, umělé potřeby lidí; nanejvýš jim umožní, aby se mohli sami napravovat, oprošťovat a uspokojit své přirozené a nezbytné životní potřeby.

IGT, str. 214, 219

AH, str. 210-211 – Daode Jing 3;

AH, str. 238 – Daode Jing 48;

AH, str. 248-249 – Daode Jing 65

 

Dobrý vůdce nechává lidi, aby si sami vybrali svou životní cestu; zasahuje a mluví jen v nejnutnějších případech.

IGT, str. 217,

AH, str. 218-219 – Daode Jing 17;

AH, str. 243-244 – Daode Jing 57

Poznámka: první slova kapitoly 17 Daode Jingu:

太上,下知有之

Chad Hansen překládá takto: The best leadership is when those below know it is present.

překlad Berty Krebsové zde V dobách dávných velkých vládců lid sotva věděl, že je má.

Dá se překládat lakoničtěji bez onoho „sotva“: … ti pod nimi si jich byli vědomi. (Nic víc, ale také nic méně)

 

Takzvané sociální iniciativy ostatně mívají účinek často zcela opačný, než bylo jejich původním záměrem.

IGT, str. 218

AH, str. 220 – Daode Jing 19;

AH, str. 226 – Daode Jing 29;

Ke třem právě citovaným větám výše uvádím 57. kapitolu Daode Jingu:

其政悶悶,其民淳淳;其政察察,其民缺缺。禍兮福之所倚,福兮禍之所伏。孰知其極?其無正。正復為奇,善復為妖。人之迷,其日固久。是以聖人方而不割,廉而不劌,直而不肆,光而不燿。

a její výrazný Hansenův překlad

57. Laissez Faire Politics

Use correcting to order the state.

Use shock in deploying military force.

Use absence of social matters to take charge of the social world.

How do I know these are so?

With this.

The more the social world has to elude,

the more the people are impoverished.

The more the people have beneficial artifacts,

the more the state and society are befuddled.

The more humans are skilled and clever

the more strange natural kinds crop up.

The more standards of behavior and commands are promulgated,

the more thieves and robbers there are.

Hence sages say:

I lack deeming-action and the people self-transform.

I remain calm and the people self-correct.

I avoid social matters and the people self-enrich.

I lack desires and the people self-simplify (become like uncarved wood).  

 

Politické skupiny mají být posuzovány podle toho, co se jim podařilo dosáhnout, ne podle jejich slibů, ideálů a teorií.

IGT, str. 216

AH, str. 240-241 – Daode Jing 54

 

Zatímco konfuciáni a další vynášeli aktivitu, dominanci, plnost, vrcholné postavení, vědění, vlastnictví, sílu, nehybnost a mužství, Lao-c´ osobitě nabourává škodlivé hromadění moci a pokladů tím, že vyzdvihuje hodnotu pasivity, nedostatku, prázdnoty, slabosti, nízkého postavení, hlouposti, vnímavé poddajnosti a ženství. Nepokouší se onen vládnoucí hodnotový systém nahradit systémem opačným. Stačí mu, že předvádí omezenost a nepromyšlenost vládnoucího ideologického schématu a zároveň ukazuje dobré stránky, úspornost a vtip schématu jakoby záměrně opačného.

IGT, str. 29; A Daoist Theory of Chinese Thought, str. 222-225, 230

Obecněji: AH, str. 211, 214, 214-215, 227-229, 242-243, 253 – Daode Jing 4, 9, 10, 56, 77

Zde alespoň uveďme kapitolu 10:

載營魄抱一,能無離乎?專氣致柔,能嬰兒乎?滌除玄覽,能無疵乎?愛民治國,能無知乎?天門開闔,能為雌乎?明白四達,能無知乎?生之、畜之,生而不有,為而不恃,長而不宰,是謂玄德。

Berta Krebsová překládá poslední větu/pasáž této kapitoly takto:

Vytvářet – a nevlastnit,

Působit – a nezáviset,

být v čele – a neovládat,

to je, co nazývám tajemnou ctností.

Hansenův překlad:

10. Unfathomable Virtuosities

In general: in mustering your vitalities,

Enveloping them as one,

Can you avoid distinguishing?

In concentrating life-force and making it supple,

Can you be a child?

Polishing your unfathomed vision,

Can you eliminate all flaws?

In loving the nation and putting the subjects in order,

Can you avoid acting on constructs?

In opening and closing the heavenly channel,

Can you act the female role?

In discerning all within the four directions,

Can you lack know-how?

Generate it, nourish it:

Generating it we don´t treat it as „present“.

Acting on constructs, we don´t rely on them.

Becoming „elder“ we don´t preside.

These are called „unfathomable virtuosities“.

 

pasivity,

Daode Jing 37, 47, 50, 53, 56, 66, 80

 

… nedostatku, …

Daode Jing 12, 35, 41, 45, 64, 67

 

… prázdnoty, …

Daode Jing 11, 16, 81

 

… slabosti, …

Daode Jing 14, 43, 52, 55

 

… nízkého postavení, …

Daode Jing 13, 51, 79

 

… hlouposti, …

Daode Jing 41, 65 (愚  yú znamená spíš hloupost a tupost než prostotu, jak to přeložila Krebsová)

 

… vnímavé poddajnosti …

Daode Jing 7, 8, 36, 44, 61

 

… a ženství. …

Daode Jing 6, 10, 20, 28,

 

… Nepokouší se onen vládnoucí hodnotový systém nahradit systémem opačným. …

Chad Hansen mj. při svém komentáři ke kapitole 68 Daode Jingu upozorňuje, že ony tři poklady Laozi: 我有三寶,持而保之。一曰慈,二曰儉,三曰不敢為天下先。慈 cí dobrota, laskavost, milosrdnost, 儉 šetrnost, zdrženlivost a 敢 skromnost, umírněnost, neopovážlivost (charity, frugality and modesty) bývaly konvenčními morálními hodnotami konfuciánců a mohistů, nová byla spíše jejich varianta užití pro vládce – AH, str. 249

 

Tak je například dobrý válečník zdrženlivý, neprovokuje …

Daode Jing 30, 59, 68, 73

 

… a střetnou-li se rovnocenné armády, vítězí ta strana, která prokáže smutek a soucit.

Daode Jing 31, 67, 69

 

Násilník naopak zahyne předčasně.

Daode Jing 42

強梁者不得其死,吾將以為教父。(强梁qiángliáng – násilník, tyran)

Překlad Krebsové: Vše, co je násilné a zpupné, předčasně hyne. To mi budiž základem v mém učení. Překlad Hansena: Those who use coercion and stealth do not get their death. I would treat this saying as „the father of teaching“. Viz též AH, str. 234-235

Tento názor či dokonce „základ“ rozvíjejí a podtrhují další kapitoly Daode Jingu: 9, 30, 31, 44, 46, 53, 67, 69, 76, 77

 

Hansen je formován provozem tzv. analytické filosofie své vlasti tak výrazně, že se od něj dá těžko čekat srovnání tohoto postupu Laozi s postupem dekonstrukce u Jacquese Derridy.

Hansen – A Daoist Theory of Chinese Thought, str. x:

I cannot begin to trace and credit the sources of Western philosophical ideas I use here in explaining Chinese philosophy. Obviously, not much is original. In addition to ancient masters, my ability to distance myself from the traditional Western psychology and philosophy of language owes much to Wittgenstein, Quine, and Sellars. I have drawn especially from the more recent writings of Stephen Stitch, David Lewis, Daniel Dennett, Richard Montague, Michael Sandel, Saul Kripke, Richard Rorty, Hilary Putnam, John Rawls, Richard Grandy, Tyler Burge, Thomas Nagel, and Derek Parfit.

Ale již z Hansenových knih (i pasáží tohoto textu výše) je jasné, že Chad Hansen (na rozdíl od mnoha jiných badatelů) za východisko filosofie Lao-c´ považuje jeho analýzy fungování jazyka (a ne metafyzické náhledy na běh a fungování světa).

 

A přitom se tito myslitelé shodují tak nápadně: oba poukazují na silnější roli a upřednostňování jednoho z dvojice binárních protikladů ve svých kulturách. Oba postupují proti silnějšímu termínu, upozorňují, že závisí na termínu slabším, jejich navyklou hierarchii svým způsobem převracejí, ale přihlížejí i k širšímu celku a nechtějí ani onen dominantní termín úplně odrovnat.

Laozi – odkazy výše i celý text Daode Jing

AH, str. 224 – Daode Jing 26;

AH, str. 229-230 – Daode Jing 34;

AH, str. 233 – Daode Jing 39, 40;

Jedna z kapitol, kde si Laozi se zmíněným přímo virtuózně hraje, je kapitola 63, cituji:

為無為,事無事,味無味。大小多少,報怨以德。圖難於其易,為大於其細;天下難事,必作於易,天下大事,必作於細。是以聖人終不為大,故能成其大。夫輕諾必寡信,多易必多難。是以聖人猶難之,故終無難矣。

Hansenův překlad:

63. Not Acting on Constructs

Act on the construct „don´t act on constructs“.

Treat having no dealings as dealing.

Treat the absence of flavour as „flavour“.

Treat the small as „great“; the few as „many“;

Use your virtuosity in dealing with rancour.

Plan for the difficult while things are still easy.

Act on the great while it is still small.

Difficult dealings in the social world

Must start with something easy.

The great matters of the social world

Must start with something small.

Using this: sages, in the end, do not act great

So they can embody their greatness.

In general, frivolous assent must diminish trust.

If much is easy then much must be hard.

Using this: sages emphasize that it is hard.

So in the end it lacks hardness.

Ještě nádherný obrat z Daode Jing 52: 守柔曰強

, která říká výslovně (v překladu Berty Krebsové), že chránit v sobě slabé znamená být silný. Chad Hansen jej překládá jako: Protecting something weak, call this „enforcing.

Richard Kearney – Dialogues with contemporary Continental thinkers, str. 106:

By redirecting our attention to the shifting ´margins´ and limits which determine such logocentric procedures of exclusion and division, Derrida contrives to dismantle our preconceived notions of identity and expose us to the challenge of hitherto suppressed or concealed ´otherness´ – the other side of experience, which has been ignored in order to preserve the illusion of truth as a perfectly self-contained and self-sufficient presence. Thus, for example, we find Derrida questioning and subverting the traditional priorities of speech over writing, presence over absence, sameness over difference, timelessness over time and so on. His work of rigorous deconstruction poses, accordingly, a radical challenge to such hallowed logocentric notions as the Eternal Idea of Plato, the Self-Thinking-Thought of Aristotle or the cogito of Descartes. For Derrida, there is nothing that has been thought that cannot be rethought, nothing can be said that cannot be unsaid. Even deconstruction itself must be deconstructed.

Jacques Derrida – Positions (1972), str. 56-58:

Ce qui m´intéressait à ce moment-là, ce que j´essaie de poursuivre selon d´autres voies maintenant, c´est, en même temps qu´une « économie générale », une sorte de stratégie générale de la déconstruction. Celle-ci devrait éviter à la fois de neutraliser simplement les oppositions binaires de la métaphysique et de résider simplement, en le confirmant, dans le champ clos de ces oppositions.

            Il faut donc avancer un double geste, selon une unité à la fois systématique et comme d´elle-même écartée, une écriture dédoublée, c´est-à-dire d´elle-même multipliée, ce que j´ai appelé, dans

« La double séance », une double science : d´une part, traverser une phase de renversement. J´insiste beaucoup et sans cesse sur la nécessité de cette phase de renversement qu´on a peut-être trop vite cherché à discréditer. Faire droit à cette nécessité, c´est reconnaître que, dans une opposition philosophique classique, nous n´avons pas affaire à la coexistence pacifique d´un vis-à-vis, mais à une hiérarchie violente. Un des deux termes commande l´autre (axiologiquement, logiquement, etc.), occupe la hauteur. Déconstruire l´opposition, c´est d´abord, à un moment donné, renverser la hiérarchie. Négliger cette phase de renversement, c´est oublier la structure conflictuelle et subordonnante de l´opposition. C´est donc passer trop vite, sans garder aucune prise sur l´opposition antérieure, à une neutralisation qui, pratiquement, laisserait le champ antérieur en état, se priverait de tout moyen d´y intervenir effectivement. On sait quels ont toujours été les effets pratiques (en particulier politiques) des passages sautant immédiatement au-delà des oppositions, et des protestations dans la simple forme du ni/ni. Quand je dis que cette phrase est nécessaire, le mot de phase n´est peut-être pas le plus rigoureux. Il ne s´agit pas ici d´une phase chronologique, d´un moment donné ou d´une page qu´on pourrait un jour tourner pour passer simplement à autre chose. La nécessité de cette phase est structurelle et elle est donc celle d´une analyse interminable : la hiérarchie de l´opposition duelle se reconstitue toujours. A la différence des auteurs dont on sait que la mort n´attend pas le decès, le moment du renversement n´est jamais un temps mort.

            Cela dit – et d´autre part –, s´en tenir à cette phase, c´est encore opérer sur le terrain et à l´intérieur du système déconstruits. Aussi faut-il, par cette écriture double, justement, stratifiée, décalée et décalante, marquer l´écart entre l´inversion qui met bas la hauteur, en déconstruit la généalogie sublimante ou idéalisante, et l´émergence irruptive d´un nouveu « concept », concept de ce qui ne se laisse plus, n´est jamais laissé comprendre dans le régime antérieur. Si cet écart, ce biface ou ce biphasage, ne peut plus être inscrit que dans une écriture bifide (et il vaut d´abord pour un nouveau concept d´écriture qui à la fois provoque un renversement de la hiérarchie parole/écriture, comme de tout son système attenant, et laisse détonner une écriture à l´intérieur même de la parole, désorganisant ainsi toute l´ordonnance reçue et envahissant tout le champ), il ne peut plus se marquer que dans un champ textuel que j´appellerai groupé : à la limite, il est impossible d´y faire le point ; un texte unlinéaire, une position ponctuelle, une opération signée d´un seul auteur sont par définition incapables de pratiquer cet écart.

O („západní“ a i dle záměru samotné autorky nežádoucí) logice, upřednostňující binární opozice a struktury dvouhodnotové nad strukturami trojhodnotovými nebo vícehodnotovými také Luce Irigaray – Ethique de la différence sexuelle, str. 119-120

Wu-wej (無爲/ , wúwéi – ne-jednání, ale i wèi​ ne-zaměřenost) neznamená úplnou pasivitu. Při jednání se nemá žádným úsilím mrhat a jednat proti přírodě / přirozenosti.

IGT, str. 134

AH, str. 223 – Daode Jing 24

AH, str. 210 – Daode Jing 2:

天下皆知美之為美,斯惡已。皆知善之為善,斯不善已。故有無相生,難易相成,長短相較,高下相傾,音聲相和,前後相隨。是以聖人處無為之事,行不言之教;萬物作焉而不辭,生而不有。為而不恃,功成而弗居。夫唯弗居,是以不去。

Uvádím české překlady 4. věty druhé kapitoly:

Shìshèngrénchǔ​ wú wéi[nebo]wèizhīshì​, xíng​[nebo xìng​?​] yánzhījiào[nebo jiāo​​?​].

Krebsová, str. 32:

Proto moudrý jedná, aniž zasahuje, poučuje, aniž mluví.

Král, str. 40:

Proto:

Světec se oddává dílu nečinnosti / a hlásá učení beze slov

Hansen (celá kapitola):

2. Language and Contrasts

When all the social world regards beauty as „beauty“,

Here already is „ugly“.

If all treat mastery at „being good at“ things,

Here already is „not being good at“ things.

Thus „presence“ and „absence“ mutually sprout.

„Hard“ and „easy“ mutually inform.

„Long“ and „short“ are mutually gauged.

„High“ and „low“ mutually incline.

„Sound“ and „tone“ mutually blend.

„Before“ and „after“ mutually follow on.

Using this: sages don´t act on constructs in adressing affairs;

They practice a „don´t-use-language“ teaching.

10,000 natural kinds are made by it

Yet don´t express anything.

Sprouting, you don´t treat them as „existing“.

Acting on constructs, you don´t rely on anything.

Success taking form, you don´t dwell on it.

In general, they simply don´t dwell on it,

And in that, they don´t lose it.

Wu-wej (無爲/ , wúwéi – ne-jednání, ale i wèi​ ne-zaměřenost) …

Překladatelé před Hansenem zpravidla četli wej ve wu-wej se 2. tónem, což znamená ne-jednání.

D.C.Lau, str. 33: Wu wei literally means ´without action. Berta Krebsová toto překládá jako nejednání.

Stanislas Julien dva označené verše do francouzštiny překládá takto:

De là vient que le saint homme fait son occupation du non-agir.

Il fait consister ses instructions dans le silence.

Chad Hansen jej naopak četl zejména ve své knize A Daoist Theory of Chinese Thought (str. 213-214) se 4. tónem – a v tom případě pak wúwèi znamená ne-zaměřenost. Ve svém IGT (kde onu svou předchozí knihu sám cituje na str. 188) je již vstřícnější k různým významům čínského znaku wei dle alespoň v moderní čínštině odlišného tónu než býval ve své knize předchozí: Wu-wej 無為 mu již znamená již nejen ne-zaměřenost [wèi], ale i ne-jednání [wéi]. (IGT, str. 47-48) Jak vidno výše, v AH Hansen nově užívá konstrukci „not act on constructs in adressing affairs“

 

přírodě/přirozenosti … Cituji a překládám z anglicky psaného originálu, kde stojí „against nature“;  Číňané označují přírodu/přirozenost odedávna 自然 rán, ve staré historii nevyvinuli slova, kterými by mohli snadno označit kontrast mezi divokou přírodou na jedné straně a kultivovanou přírodou nebo přirozeností na straně druhé.

 

Jít proti proudu neznamená proti němu bojovat ani tlouci kolem sebe, ale setrvávat v klidu na místě a nechat proud vykonávat veškerou práci tak, aby člověk postupoval proti hlavnímu směřování celé řeky. Vnějšímu světu se může zdát, že moudrý nic nečiní – ve skutečnosti však začal jednat dlouho předtím, než ostatní vůbec nahlédli, že je to zapotřebí.

IGT, str. 48

AH, str. 217-218 – Daode Jing 15

AH, str. 222-223 – Daode Jing 23

AH, str. 247-248 – Daode Jing 63-64;

 

Působí zřejmě na to, co dosud nevzniklo a pořádá to, co dosud není rozvráceno.

Daode Jing, kapitola 64:

其安易持,其未兆易謀。其脆易泮,其微易散。為之於未有,治之於未亂。合抱之木,生於毫末;九層之臺,起於累土;千里之行,始於足下。為者敗之,執者失之。是以聖人無為故無敗;無執故無失。民之從事,常於幾成而敗之。慎終如始,則無敗事,是以聖人欲不欲,不貴難得之貨;學不學,復衆人之所過,以輔萬物之自然,而不敢為。

3 věta (Wéi[nebo]wèizhīwèiyǒu​, zhìzhīwèiluàn​.)

Krebsová, str. 170:

Působ na to, co dosud nevzniklo, pořádej to, co dosud není rozvráceno.

Král, str. 78:

… tak je s věcmi třeba činiti něco, dokud nejsou / a věci je třeba spravovat, dřív než jsou rozvráceny

Hansen (celá kapitola):

64. Dealing with the Small.

It is easy to grasp what is tranquil,

Easy to plan before there are any warnings,

Easy to break what is brittle;

Easy to disperse what is minuscule.

Act on it before it is present;

Put it in order before it is disordered.

Trees that fill our embrace

Emerge from small sprouts;

Nine-storey towers

Start from piles of earth.

A thousand-league walk

Starts with a footfall.

Those who act on constructs wreck things;

Those who cling lose things.

Using this: Sages do not act on constructs, hence they do not wreck things,

They do not cling and so do not lose things.

Ordinary subjects following through in their dealing

Regulary get them nearly finished then wreck them.

If you are as careful at the end as in the beginning

Then you will not  wreck deals.

So sages desire not to desire

And do not value goods difficult to obtain.

They study not-studying

And revert to what the human crowd of humanity has overlooked.

In reinforcing the autonomy of 10,000 natural kinds

They do not presume to act on constructs.

 

 

Vnímat okolí

 

I vlivná buddhistická škola čchan (禪 / 禅, chán či japonsky zen), zplozená po oplodňujícím kontaktu buddhismu s taoismem, …

IGT, str.103-116

 

… je skeptická ke slovnímu a zdlouhavému vysvětlování, vyzvedává otevřenost, bezprostřednost a vyžaduje duchapřítomnost v každém okamžiku.

IGT, str. 116

 

Zatímco ale staří taoisté ještě moc nevěřili schopnosti mistrů předat jejich schopnosti a náhledy žákům, přímý přenos jiskry od mistra žákovi se stal přímo ústřední částí chanové praxe.

IGT, str. 114

 

Hansen přikládá k vybraným pasážím Tao te ťingu tématicky příbuzné pasáže původní Ježíšova slova z ústní tradice z evangelií a odhlíží od jejich pozdějších vrstev a „vysvětlování“, vytvořených a do nich zabudovaných až desítky let po Ježíšově smrti. Vyzdvihuje až překvapivou vzájemnou podobnost obou zdrojů: tyto výroky zpochybňují každodenní samozřejmé a „logické“ jistoty, uchylují se k hlubšímu intuitivnímu vhledu do problému, čelně konfrontují posluchače a nenechávají jim prostor pro vytáčky a sebeuspokojení.

IGT, str. 169-181

 

Při přehledu kultury taoistů včetně meditací, dýchání, bojových a dalších umění i medicíny Hansen málo akcentuje jejich nadšení pro vše, co je neobvyklé a vybočuje z průměru. 氣功 / 气功, qìgōng)

IGT, str. 248-249 aj.; medicína – IGT, str. 195-202

 

Málo akcentuje jejich nadšení pro vše, co je neobvyklé a vybočuje z průměru. Zapálenost nejen výstředních postav jako byl Zhuangzi (Čuang-c´), který se s podivíny a magory své doby přímo programově přátelil, …

IGT, str. 19

 

… ale i tvrdě racionalistického, leč ducha taoismu nepostrádajícího filosofa jménem Wang Čchung (王充, Wáng Chōng).

V jeho díle Lun-cheng (論衡, Lùnhéng – Kritická pojednání či Teorie, vložené na váhu), zejména kapitola 12, Čchu-ping (初稟, Chūbǐng​) – Počáteční obdařenost, str. 58-61 – tam je str. 61 nádherná pasáž o možnostech a úspěších těch jednotlivců, které my nazýváme bohem políbenými lidmi a opět je v tomto závěru kapitoly dává do souvislosti s vlastní přirozeností C’-žan (自然, rán).

Zdeněk Zacpal – Lidské velikášství je směšné:

Koncept „ziran“, překládaný jako vlastní povaha, přirozenost či „samo od sebe tak“, přebírá Wang z Daodejingu a aplikuje jej jednotlivě na věci, živé bytosti i samotné lidi: řídí se ponejvíce samy sebou a snahy ostatních přizpůsobit je vlastním představám zpravidla mívají neblahé následky.

Daodejing, kapitoly 23, 25; Wang Čchung – Lun-cheng, kapitola 54 C’-žan (自然, rán) – Přirozenost, str. 365-371 (český překlad zejména str. 232). V Daodejingu je c’-žan užito všeho všudy pouze dvakrát – ve 23. a 25. kapitole. Ve Wangově díle je ziran užito v mnoha kapitolách a v některých z nich se vyskytuje velice hustě, zejména ve stejnojmenné kap. 54, v níž je dokonce zároveň jejím hlavním tématem). Je zkrátka u Wanga velice klíčovým a frekventovaným konceptem, který se zejména v 54. kapitole proplétá se zřejmými formulacemi Tao te ťingu a narážkami na něj. Laozi ještě užívá c´žan (自然, rán) jen v souvislosti jen s obecným (nebo přinejmenším nepříliš konkrétně formulovaným) tao (道, dào) či řádnou cestou, teprve Wang jej však užívá výslovně v souvislosti s jednotlivými a svébytnými věcmi a bytostmi.

 

Právě tyto sklony přece stimulovaly rozkvět čínského umění, vědy, nesčetné taoistické vynálezy.

Joseph Needham – Science and Civilisation in China, Volume 2 – History of Scientific Thought, str.

str. 34:

The Taoist philosophers, with their emphasis on Nature, were bound in due course to pass from the purely observational to the experimental. Later we shall study the first beginnings of this in the history of alchemy, a purely Taoist proto-science; and the beginnings of pharmaceutics and medicine, too, were very closely associated with Taoism. … The scientific or ´proto´-scientific side of Taoist thought has been very largely overlooked, and the political position of the Taoists still more so.

Joseph Needham – Science and Civilisation in China, Volume 5 – Chemistry and Chemical Technology, Part II – Spagyrical Discover and Invention, Magisteries of Gold and Immortality, str. 9:

The profound influence of Taoism on Chinese science, proto-science and medicine has been emphasized throughout our volumes … At the heart of ancient Taoism there was an artisanal element, vor both the wizards and the philosophers, the diviners and the cosmological thinkers were convinced that important and useful results could be achieved by using one´s hands. They did not share the mentality of the protofeudal lords or Confucian scholar-administrators who sat on high in their tribunals issuing orders and never employing their hands except in reading and writing. This is why it came about that wherever in ancient China one finds the sprouts of any of the natural sciences the Taoists were sure to be involved, and chemistry was no exception. The fang shih [fang1shi4], technicians, thaumaturgical craftsmen, adepts, or ´gentlemen possessing magical recipes´ …, of whom we hear so much between the -5th and +5th centuries, were certainly in general Taoist, and they worked in all kinds of fields (apart from divination and incantation) as star-clerks and weather-forecasters, men of farm-lore and as wort-cunning, leeches, irrigators and bridge-builders, architects and decorators, metal-winners and smiths, above all, alchemists.

Mnoho konkrétnějších zmínek o taoistických vědcích a vynálezcích se nachází v dalších svazcích tohoto rozsáhlého encyklopedického díla

 

Podílely se i na záchraně klasifikačně nejbizarnější nahosemenné rostliny na světě, léčivého Jinanu dvojlaločného.

http://www.conifers.org/gi/index.htm

http://www.naturalways.com/ginkgo.pdf

Joseph Needham – Science and Civilisation in China, Volume 6 – Biology and Biological Technology, Part III – Agro-Industries and Forestry, str. 578-582

 

Autor zatím nenastínil přínosy středověkých taoistických filosofů, kteří přece jen významně rozvíjeli některé letmo naznačené motivy starých mistrů.

Ani ve své knize IGT, kde autor píše o taoismu obecně. Toto mohl učinit například místo podrobností o historii buddhismu, které by šly zkrátit (IGT, str. 103-109), některých dalekosáhlých příměrů, atd.

Například Wang Pi (王弼, Wáng Bì), Kuo Siang (郭象Guō Xiàng), Wang Čchung (王充, Wáng Chōng), Čang San-feng (張三 / 张三丰, Zhāng Sān-fēng)

Viz též poznámky i k předchozímu Wang Chongovi výše

Chuang Tzu (Fung Yu-lan), str. 118:

We see that from Chuang Tzu to Kuo Hsiang there was a real development in Taoism. The rough sketch, the poetic suggestions of the former were definitely expressed by the latter in the form of clear and generalized statements. What was an idea in the former became in the latter a well-developed principle. It is needless to say that development is progress. Who can say that there is no progress when a chicken is developed from an egg?

               Besides, in Kuo Hsiang´s thought, there were really some new points, which, though in perfect harmony with the general spirit of Taoism, were something not said by either Lao Tzu or Chuang Tzu. To summarize these points is the purpose of this Appendix [str. 115-144]

 

Taoisté dle Hansena rozhodně neuznávají Boha jako stvořitele přírody a nadpřirozenou osobu, která má pro život každého člověka již předem připravený plán. Berou spíše princip nebo návod, který funguje v přírodě či lidském jednání. Lidé jsou vždy v jistém smyslu součástí přírody, ale nedokážou jí moc pomáhat, nahradit ji ani se z ní a z jejích zákonitostí zcela vymanit. Proto s ní nemají svévolně manipulovat.

IGT, str. 11; Daode Jing 77, 78; AH, str. 212-213 – Daode Jing 6

 

Nepřirozený růst lidských potřeb bude mít v budoucnu pro celkovou rovnováhu nejspíše tak fatální důsledky jako již známý neustálý růst rakovinných buněk u jednotlivce.

IGT, str. 229, AH 211-212 – Daode Jing 5

多言數窮,不如守中。

Hansenův překlad:

Much discourse, counting to the limit,

Best to stay near the middle.

Krebsová:

Leč: přemíra slov svůj počet vyčerpá.

Není proto lépe zachovávat „míru věcí“?

I v originále to může evokovat buddhistickou „střední cestu“.

 

Vystavenost přírodě a schopnost naslouchat jejím dějům člověku zabraňuje, aby přeceňoval vlastní schopnosti a stavěl se i ve společnosti bezhlavě proti silám, kterým se dá porozumět, předvídat je a přizpůsobit se jim.

IGT, str. 68-69; Daode Jing 77; AH, str. 211-212 – Daode Jing 5

 

I proslulý sinolog Joseph Needham citoval názor, že taoismus je dosud jediným systémem mystiky na světě, který šmahem neodmítá ani vědu.

Joseph Needham – Science and Civilisation in China, Volume 2 – History of Scientific Thought, str. 33:

The Taoist system of thought, which still today occupies at least as important a place in the background of the Chinese mind as Confucianism, was a unique and extremely interesting combination of philosophy and religion, incorporating also ´proto´-science and technology. According to well-known comment (which I remember hearing from Dr Feng Yu-Lan himself at Chhengtu), Taoism was ´the only system of mysticism which the world has ever seen which was not profoundly anti-scientific´.

 

Namísto slepé víry nebo pouhého rozumu si taoismus cení intuici – inteligenci celého těla a nejen mozku, která může napovědět řešení zapeklité situace lépe, než pouhé rozumové argumenty.

IGT, str. 151

 

Na každou situaci je především třeba odpovídat autenticky, nepřiklánět se k jedné či druhé straně (čímž si člověk jistě vyslouží nepřátele), nesnažit se celou scénu výlučně řídit, ale být otevřený ke každé nové otevírající se příležitosti.

IGT, str. 73-74;

AH, str. 222 – Daode Jing 22

 

 

Tihle lidé neubližují

K mezititulku ještě pár citátů z výše uvedeného největšího díla proslulého japonského historika a buddhologa Hajime Nakamury:

 “There was no individual vote guaranteed by constitution, and yet in village meetings every male adult was a voting member by natural right. In the thirteen-century long tradition of civil service examinations, the basis for the selection of government officials was individual merit rather than race, creed, economic status, sex or age.” The significance of the individual was fully admitted in ancient Chinese Philosophy: “Although the leader of three armies can be captured, the will of a common man cannot be destroyed”

Confucianism, the main ideology of Chinese intellectuals, was normally and properly associated with the idea of civic participation or public service. Nakamura, str. 247

citace z Wing-tsit Chan, “Chinese Theory and Practice,” Philosophy and Culture / East and West, edited by Charles A. Moore, (Honolulu: University of Hawaii Press, 1962), 92

 

Religious wars or struggles over ideology, which frequently arose in Europe, did not arise in China. It is true that Buddhism was frequently suppressed, not because of Buddhist doctrine, but because the Buddhist organization menaced and weakened the nation´s power politically and economically. While in Mohammedan countries fighting sometimes started on account of violations of such religious customs as eating pork, religious wars never arose in China. The emperors of China and India were similar in that they both did not regard religious differences a justification for war. Nakamura, str. 285

 

The Chinese acknowledged the individual significance not only of every human being but also of each kind of philosophy as a thought possessing some degree of truth. This tolerant leniency, however, did not exist in the thought of ancient China – Confucius (or his later disciples) stated that “it is harmful to study heretical thoughts.” Commoners, however, thought that all writings as well as the five classics revealed truth more or less, even though they were not perfect. Study was highly esteemed in China, and it became necessary to read the classics in order to become a more perfect man.

Foreign thought would not be excluded so long as the Chinese acknowledged some truth in all writings. It was not strange, therefore, that the Buddhism which was introduced into China as one great thought system was discussed and admired by the Chinese and began gradually and slowly to permeate their thought. The Chinese in the medieval period did not feel any contradiction in the fact that they followed Buddhism and also esteemed the Confucian classics as manifestations of truth at the same time. Nakamura, str. 286

 

… Li P´ing-shan, a Confucian scholar, also acknowledged the significance of other philosophies.

               Such being the case, both Buddhists and Confucianists recognized the same significance in other thought-systems as existed in their own thought-system. Of course, much opposition existed to this way of thinking. It, however, lingered on and was supported by people for a long time.

               The above may not be a peculiarly Chinese feature. In Europe, too, there was the belief that all religions are the same, but among its diverse sects there was much opposition to this belief. However, in China there has been less opposition, although this may be just a difference of degree; however, it must be remembered that with regard to religion the Chinese have enjoyed freedom of belief to a very great extent. “While in traditional China the Chinese has had no personal choice in marriage, he has enjoyed absolute freedom in the choice of religion.” citace: Wing-tsit Chan, “Chinese Theory and Practice,” Philosophy and Culture / East and West, edited by Charles A. Moore, (Honolulu: University of Hawaii Press, 1962), str. 92; Nakamura, str.288

 

Historical criticism has always been very much alive in China. The Chinese scholars include not only those who are able to harmonize contradictions in books, but those who have employed a keen system of criticism in detection of such contradictions! Perhaps Chinese Buddhism has been more at fault logically than Chinese classics. The Chinese as a whole have never accepted any single doctrine! Nakamura, str. 210

 

Je dáno již skepsí taoistů vůči slovům, že se tito odmítají definovat.

IGT, str. 130, kulturně historická skutečnost

 

A v Daodejingu je zřejmě řeč o několika dao.

Viz výše.

Výslovně v textu pro tento názor svědčí Daode Jing 77, kde je paralelně užito obratů  天之道 a 人之道: Krebsová překládá jako „tao nebes“ a „tao člověka“, Hansen jako „natural ways“ a „human ways“.

Daode Jing 1 (překlady viz výše):

道 可 道, 非 常 道. 名 可 名, 非 常 名.

Dào kě dào,fēi cháng dào; míng kě míng, fēi cháng míng.

A Daoist Theory of Chinese Thought, str. 214-219

Tamtéž, str. 215:

The standard translation of the first line is „The Dao that can be told is not the constant Dao.“ (Translators usually capitalize dao – as they would God.) Note first that nothing in the Chinese corresponds to the definite article the. Translators conform to their own community practice of always putting the before dao. We could, in principle, take as interpretive hypotheses that the subject was a dao or any dao, or simply Daos. The translating convention embodies an ancient interpretive hypothesis that all Daoists must worship a mystical godlike dao. Thus they presume in translation what they cannot find in the original: assertion of the existence of a single, ineffable dao.

Tamtéž, str. 215-216:

Remember that previous thinkers have used dao as a general term of Chinese, not as a proper name. The test of singular versus general in Chinese is whether the term can be modified. This text modifies dao exactly as both The Analects and The Mozi do. The Daode Jing refers to heavenly dao, great dao and water´s dao. The very sentence we are discussing modifies dao. It is preceded by the adjective changconstant: The concept must in principle encompass both constant and inconstant dao. It is merely implausible to assume that Daoists radically change the usual reference of dao. It is outlandish to assume that they changed its grammar from that of a general term to a singular name.

Tamtéž, str. 217-218:

Daos consist of names (not sentences). They guide behavior by means of learned skills in discriminating, desiring, and performing associated with the names. Because names are not constant, language-based guidance cannot be constant. This use of dao is continuous with its use in pre-Daode Jing literature. No meaning-change hypothesis is necessary to explain Daoism at this point. As we shall see later, the later Mohists, Zhuangzi, Xunzi and Han Feizi also use dao in this sense. We will find no evidence of a Daoist linguistic revision of the next dao.

               The Daoists do focus on and analyse the notion of dao – they find it both interesting and important. They, like other classical thinkers, treat it as a system of name use, a system that regulates and influences our lives. Since the name use is changeable, the system of guidance consisting of names is changeable.

Tamtéž, str. 218-219:

For Laozi, what lacks constancy is not the experienced world of particular physical objects, but the system of name use. No unchangeable system of discourse exist. This is not so because things change, but because names (and their distinctions) do. We are, so far at least, not dealing with a Chinese Heraclitus reflecting on how rapidly things change; obviously they do. Only Buddhists and Ionians ever seriously thought that they did not.

               Bracketing this Indo-European tradition, it is hard to show that Daoists have any reason to treat the obvious facts of natural change as a philosophical problem. What is problematical about so obvious a feature of the world? The problem of permanence would be an important philosophical problem only if you begin (as Ionian and Indian philosophy do) with quite peculiar linguistic or epistemic assumptions.

Tamtéž, str. 219:

The Daoists make none of these assumptions. Names mark distinctions, not classes of objects. Their knowledge is of ways to do things, including making distinctions and using names. That knowledge must change since each situation is unique. Daoists interest themselves only in this observation. Independently of any actual flux in the world itself, our systems of guidance attach to the world in constantly changing ways depending on conventional, and therefore changeable, practices. That is the philosophical problem about constant guidance that captures the attention of Chinese theorists.

 

Díky tomu, co leckdo může vnímat jako nepřesnosti, nepropracovávali taoisté – na rozdíl od středověkých Evropanů a jejich pilných moderních žáků – vlastní ideologii a tak ani neměli podklady a důvody k pronásledování či usmrcování jinověrců či „odpadlíků“. Taoismus jako myšlenkový systém toleruje rozmanité náhledy a odmítá jakoukoli vrcholnou autoritu, která by ostatním vysvětlila, co je jedině správné.

IGT, str. 130, mj. (i k citaci výše):

Taoism is supposed to be indefinable. What follows braves that danger, but with this caveat – these doctrines do not „define“ Taoism. They are beliefs that some Taoists have. Remember: Taoism is a system of thought that tolerates a wide variety of outlooks and accepts no final authority on which is correct. We certainly are not that authority.

 

S tím souvisí i jeho zvláštní slabost: tento směr dle Hansena ani nesplňuje podmínky striktnější a souvislejší etiky a dá se označit nanejvýš za metaetiku – teorii o etických teoriích a jejích konceptech. Avšak i ona zaručuje výrazné a hmatatelné důsledky pro život a politiku: Bytostně zdůrazňuje otevřenost, toleranci, zvídavost, údiv a respekt k celému fyzickému světu – tj. i přírodě.  … Protože existuje mnoho nějak obhajitelných způsobů života, je pak moudré najít systém, který umožní lidem spolu žít a komunikovat.

IGT, str. 184, 215

 

I dnešní taoisté Čínu pilně zalesňují.

IGT, str. 234

 

Lidi a věci či bytosti nanejvýš zachraňovat a pomáhat jim.

AH, str. 224-225: Perfect practical mastery is nothing like the kind of mastery real people can achieve, but we can think of it as a pointer to a direction of greater mastery. The more we achieve mastery, the less we are dependent on the ordinary tools we use in learning – the 轍迹/跡 „roots and footprints“ of others. The Zhuangzi frequently suggests this is a kind of achievement in which a component of skill becomes second nature, so our brains can that whole sub-routine in the process of executing some larger plan.

The subject-matter of which sages should achieve mastery should be a universal one – saving all humans (in the manner of the boddhisattva) … or even all things (another hint at an ecology theme). Sages should move beyond distinctions in their concern, hence beyond human versus non-human; however, as they do that, they move away from relevance to our most pressing concerns.

If we confine mastery to the practical level among humans, then we can see the point of teaching and learning. If we try to go beyond that and imagine situations without their human context, we will find ourselves getting confused. – Daode Jing 27:

善行無轍迹,善言無瑕讁;善數不用籌策;善閉無關楗而不可開,善結無繩約而不可解。是以聖人常善救人,故無棄人;常善救物,故無棄物。是謂襲明。故善人者,不善人之師;不善人者,善人之資。不貴其師,不愛其資,雖智大迷,是謂要妙。

Překlad 2. věty Berty Krebsové:

To je, proč moudrý vždy dobrotivě pomáhá lidem

– a nikoho nezavrhuje.

Vždy dobrotivě pomáhá tvorům

– a nikoho neodmítá.

Tomu se říká skrytá osvícenost

Laozi v této kapitole užívá silný, až křesťansky znějící obrat 聖人善救人 shèng rén shàn jiù rén – „dobrotivě zachraňovat lidi“ i obrat 善救物 shàn jiù wù, ono wù však v čínštině neznamená přesně (živé) bytosti, jak navozuje překlad Berty Krebsové, ale zahrnuje i neživé věci.

Překlad Chada Hansena:

27. Transcendent Mastery

Masterful performance ignores other´s ruts and footprints.

Masterful discourse ignores flaws and blaming.

Masterful tallying doesn´t need calculating devices.

Masterful closing doesn´t need bars and bolts

And still can´t be opened.

Masterful securing doesn´t need rope or restraint

And still can´t be loosed.

Using this: sages fix on mastery at saving humans.

So no human is abandoned.

They fix on mastery at saving natural kinds

so no natural kinds are abandoned.

Call this „doubled discerning“.

Hence masterful humans

Are the instructors of those who are not.

Humans who are masterful

Are material for those who are.

Were one not to value his instructor,

Not to care for his material,

Even if wise, he would be seriously misguided.

Call this the important secret.

Také Daode Jing 49 – viz níže

 

Méně moudré je naopak usilí o jednotu. K zabíjení a ničení prý lidi motivuje spíše přemrštěná důvěra ve vlastní – či spíše o prefabrikované a od někoho či odněkud přejaté – názory.

IGT, str. 215

 

Ani z kapitoly 41 Tao te ťingu, uzavírá Hansen svůj výklad, prý není zcela jasné, zda je lepší ten, kdo (nespecifikovanou) cestu-dao následuje ze všech sil či jen občas, anebo při zmínce o ní propukne ve smích.

Tao te ťing, kapitola 41:

上士聞道,勤而行之;中士聞道,若存若亡;下士聞道,大笑之。不笑不足以為道。故建言有之:明道若昧;進道若退;夷道若纇;上德若谷;太白若辱;廣德若不足;建德若偷;質真若渝;大方無隅;大器晚成;大音希聲;大象無形;道隱無名。夫唯道,善貸且成。

Shàngshìwéndàoérqínxíng[nebo xìng?​​] zhī​.

Zhōngshìwéndào​, ruòcúnruòwáng​.

X​​ shìwéndàoér xiàozhī​.

xiào ​ wéi dào!

Krebsová, str. 124:

Slyší-li vynikající učenec mluvit o tao, snaží se ze všech sil je následovat.

Slyší-li průměrný vzdělanec mluvit o tao, občas je zachovává, občas o ně nedbá.

Slyší-li polovzdělanec mluvit o tao, dá se do hlasitého smíchu.

Kdyby však tao nebylo vysmíváno, ani by to nemohlo být opravdové tao.

Král, str. 64:

Slyší-li velcí o Cestě / hned pílí po ní

Slyší-li prostřední o Cestě / kolísá zda je či není

Slyší-li malí o Cestě / nahlas se tomu smějí

A nebyla by to ani Cesta / kdyby se jí nesmáli -

Hansen:

41. Playing with Reversal

The ‚superior‘ scholar hears a guide.

He gets all serious and follows it.

The ‚medium‘ scholar hears a guide.

It’s like it endures; it’s like it disappears!

The ‚lower‘ scholar hears a guide.

He hilariously laughs at it.

If he did not laugh, it would not be up to being deemed a guide.

Hence, as the saying goes–

A discerning guide is like a murky one.

An guide to advancing is like one to retreating.

A guide to leveling is like one to roughing up.

‚Superior‘ virtuosity is like a valley.

The greatest ‚white‘ is like filthy.

‚Expansive‘ virtuosity is like ‚insufficient.‘

‚Creating‘ virtuosity is like ‚stealing.‘

‚Solid authenticity‘ is like ‚sliminess.‘

The greatest square has no corners.

The greatest artifact is never finished.

The greatest note rarely sounds.

The greatest sign lacks shape.

Guides hide the lack of names.

In general only guides are good at adopting and also completing.

Pokus autora:

Vynikající učenec uslyší o dao a hned je pilně uskutečňuje.

Průměrný učenec uslyší o dao a někdy si jej uchovává, někdy mu uniká

Nízký učenec uslyší o dao a propukne ve smích.

Hansen svůj výklad filosofie Lao-c´ uzavírá v této knize právě tímto:

A Daoist Theory of Chinese Thought, str. 230:

The dao, the discourse, presented in the Daode Jing is all changeable. We should throw Laozi´s parables and poetry away, like Wittgenstein´s ladder of argument, once we have climbed through them. If you understand them, you understand that you do not need them. You understand not to value them as constants.

The higher scholar hears dao – he diligently practices it. The average scholar hears dao – it´s as if it´s both there and not there. The lower scholar hears dao – he laughs at it. If he did not laugh, it could not be regarded as dao.

Which dao? Which scholar has the right response?

 

V každém případě je lepší být hloupý než mít jednostranná přesvědčení a kritéria.

IGT, str. 215, Daode Jing 65

 

Pravda, taoismus se i svých pro nejednoho našince přímo uhozených obyčejů a rituálů houževnatě drží, ale zároveň pěstuje smysl pro humor. Čech v taoistickém klášteře může přemítat: co to jen je u všech všudy za náboženství? Jak ti lidé uvažují – a co vůbec myslí vážně?

Čínské reálie, dojmy autora, návštěva taoistického kláštera / , Bái Yún Gùan v Pekingu s desítkami velice exoticky upravených mnichů, zvláštními rituály včetně házení peněz na zvoneček uprostřed okrouhlé kovové desky pod mostem a podkuřování bohu bohatství či prosperity

 

Není tohle všechno nakonec jen jakási kolosální mystifikace ve stylu Jaroslava Haška?

Taoismus může nejednomu Čechu tak připadat. Spisovatel a humorista Jaroslav Hašek představoval veřejnosti novou politickou stranu – „Stranu mírného pokroku v mezích zákona“, vymyšlená zvířata a jiné atrakce. Kdyby mu někdo býval umožnil vytvořit nové náboženství a uvolnil mu k tomu patřičné prostředky, je dost možné, že by výsledkem jeho práce bylo něco velice podobného taoismu

 

Taoismu ve 20. a 30. letech 20. století nemohl přijít na jméno ani čínský levicový, nekomunistický, duchaplný, ale netrpělivý spisovatel Lu Sün (鲁迅, Lǔ Xùn).

Lu Sün (1881-1936) – Eseje I, str. 269:

Lidé často nenávidí mnichy, buddhisty, muslimy, křesťany, a přesto klidně snášejí taoisty.

Kdo pochopil tuto morálku, pochopil Čínu více než z poloviny.

Tamtéž, str. 286:

V Číně zase, slyší-li člověk vykládat taoisty o taoismu, literární kritiky o literatuře, popadne ho z toho taková hrůza, že se mu všechny póry v těle stáhnou a nevydá jedinou kapku potu. Možná, že právě to je čínská věčná a neměnná přirozenost.

 

… duchaplný, ale netrpělivý spisovatel Lu Xun (鲁迅, Lu Sün).

Nepříliš prozřetelné či snadno politicky zneužitelné projevy z hlediska budoucího čínského vývoje se dají najít na mnoha místech díla spisovatele, přestože i on revolucionáře mnohde ironizuje a poukazuje na jejich stíny.

Například Lu Sün – Eseje I, str. 243-250 (přednáška „Literatura v revolučním období“, pronesená na Vojenské akademii ve Whampoa 8. dubna 1927), cituji str. 250:

Teprve až se dělníci a rolníci skutečně osvobodí, budeme mít i skutečnou masovou literaturu. … Vy zde, vážení posluchači, jste skutečnými vojáky, jste bojovníky revoluce, a domnívám se, že v přítomné době uděláte lépe, nebudete-li se příliš zaměstnávat literaturou. … Vládnoucího generála nezastavíte žádnou básní, ale dělová koule ho může zahnat. … Lidé zpravidla nebývají spokojeni se svým povoláním. Já sám jsem nedovedl nikdy nic jiného než napsat pár článků, a přiznávám se, že mě to krajně neuspokojuje. Naproti tomu vy, kteří třímáte v rukou skutečné zbraně, chcete slyšet o literatuře. Pokud jde o mne, já bych zase daleko raději slyšel hřímání děl, poněvadž se mi zdá, že naslouchat hlasu děl je daleko příjemnější než naslouchat hlasu literatury.

Toto přednášel spisovatel za tolerantnějších režimů, ještě před nástupem komunismu v Číně. I když něco nemusel myslet vážně, mnoho z jeho posluchačů to všechno nepochybně vážně bralo. Je známo, že mezi jeho obdivovatele se řadil i Mao Ce-tung (毛澤東 / 毛泽东, Máo Zédōng). Jak by asi s týmiž projevy pochodil ve své vlasti později za Mao Ce-tunga nebo ještě i dnes?

Nekomunistický pohled na spisovatele Lu Süna:

Leo Ou-fan Lee – Voices from the Iron House; A Study of Lu Xun, str. 191:

This study represents a first step from a non-Maoist angle to “de-deify“ Lu Xun – by recognizing his internal paradoxes and contradictions and by restoring, insofar as I am able, the artistic dimensions of his writings as literature, not ideology. For I have come to the conclusion that Lu Xun was not a systematic or even a coherent thinker; the “development“ of his thought did not follow a determinist line from Social Darwinian evolutionism to revolutionary Marxism. In my view he was a highly “intellectualized“ writer who transformed his ideas and emotions – the inner “demons“ of his mind and psyche – into artistic structures of meaning which decry the superficial effort to extract merely “revolutionary“ messages.

Tamtéž, str. 193-194:

As such it also betrays a personal identification: Lu Xun himself was very much an intellectual who, born into an old society and reluctantly drawn into the birth pangs of the new, found it difficult to live under the dominance of present political power. His “left-over mentality bespeaks the self-reference of a transitional man, a writer whose literary background and taste put him not with the rising proletarian class but squarely in the other camp, that of the educated elite. In this sense, as I have argued, Lu Xun saw himself during his leftist years as performing at best the functions of a revolutionary rear guard by attempting to hasten the demise of the old forces. Yet as a true intellectual, he apparently opted for words rather than action and did not really savor the bloodshed and chaos which inevitably accompanies any momentous revolutionary endeavor. For as he told the audience in 1927, once a man has ideas – one of the fundamental hallmarks of being an intellectual – he no longer has courage for action.

Tamtéž, str. 195:

For I am convinced that the depth and breath of his tragic insight into self and society have not been rivaled by any other modern Chinese writer, nor have his literary voices received full echoes in the history of modern Chinese literature. The style he established in his profuse writings – a lyrical prose punctuated with sardonic wit that was highly evocative, even allegorical – was not surpassed by any of his many imitators. His adroit use of ironic distance and of the role of narrator in his stories was a significant breakthrough in his time; but these techniques were not developed by the fictional writers of the 1930s and 1940s, who instead tended to confine themselves to the social realistic mode. 

 

Dnes se již můžeme lépe než on ohlédnout zpět už jen na zbytcích přírody, troskách zejména čínských kulturních památek a kostech obětí jisté angažované, výborně propracované, nenávistí sršící a humor postrádající ideologie s kořeny v německé Střední Evropě. Co tak raději zkusit myšlení, které učí lidi vystříhat se zbytečné námahy? Ať už si ti taoisté na hlupáky jen hrají nebo jimi skutečně jsou.

Narážka na marxismus, na likvidaci velké části čínských památek za kulturní revoluce, na desítky miliónů obětí experimentů „velkého kormidelníka“ Mao Ce-tunga. V tomtéž evropském „regionu“ ostatně vznikl i nacismus

 

 

 

Srovnání a další poznámky k překládání Chada Hansena

 

Chad Hansen vysvětluje mnoho názorů Lao-c´ z jeho údajného následujícího východiska: Lao-c´ byl zakořeněn v čínské tradici filosofie, která měla pragmaticky zkoumat vztah jmen a jazyka k tomu, jak jednáme a jak bychom měli jednat. Vědění u všech mělo znamenat praktickou znalost toho, co je třeba dělat, doslova znát tao – cestu, stezku, způsob. Lao-c´ ale oproti etablovanějším proudům tehdejšího čínského myšlení namítá, že žádná slovy vyjádřitelná tao (道, dào – cesta, návod, průvodce, metody, způsob, praxe atd.) nebude člověka schopna spolehlivě vést za všech okolností.

Jiní autoři viděli východiska myšlení či ústřední ideu Lao-c´ v něčem jiném: D.C. Lau vidí nahlíží hlavní ideu díla, že bychom se měli držet tao a přizpůsobovat se mu: hlavním cílem obyčejného člověka stejně jako vládce je přežít, tak je zapotřebí dokázat se šťastně podvolit: From what we have said about the Lao tzu it can be seen that the central idea is quite simple and has a direct bearing on life. In life, whether in its ethical or political aspect, we should model ourselves on the tao. The supreme goal for the common man as well as for the ruler is survival, and the means to this goal is simply to hold fast to the submissive. [D.C. Lau, str.41] Této interpretaci D.C. Lau by nasvědčovala již v jiné souvislosti výše citovaná pasáž v Tao te ťingu 42 o základu či vůdčí zásadě učení

強梁者不得其死,吾將以為教父。(强梁qiángliáng – násilník, tyran)

Překlad Krebsové: Vše, co je násilné a zpupné, předčasně hyne. To mi budiž základem v mém učení. Překlad Hansena: Those who use coercion and stealth do not get their death. I would treat this saying as „the father of teaching“. Viz též AH, str. 234-235

Chad Hansen v AH na str. 235 však k textu uvádí, že právě tato pasáž posiluje názory, že dílo vzniklo sestavením z jednotlivých fragmentů: This is another example of what tempts text theorists to suggest that the Laozi´s chapters are merely unrelated fragments cobbled together by the editors.

Na druhé straně, výchozí čínský text dovoluje přeložit některé pasáže v osobnějších formulacích, víc v kontextu vztahů mezi lidmi ve smyslu Berty Krebsové. Chad Hansen naopak do svého překladu dodává méně výslovné lásky či milosrdenství, i když ani on je zejména ve vlastních poznámkách k jednotlivým kapitolám díla zcela nepřehlíží. Tento rozdíl se dá názorně nahlédnout zejména v překladu 49. kapitoly Tao te ťingu:

聖人無常心,以百姓心為心。善者,吾善之;不善者,吾亦善之;德善。信者,吾信之;不信者,吾亦信之;德信。聖人在天下,歙歙為天下渾其心,百姓皆注其耳目,聖人皆孩之。

 

Překlad Berty Krebsové:

Moudrý zůstává bez trvalé přilnulosti,

srdce všech lidí činí svým srdcem.

K dobrému jsem dobrý,

k nedobrému jsem také dobrý;

tak prosazuji dobro.

K věrnému jsem věrný,

k nevěrnému jsem také věrný;

tak prosazuji věrnost.

Moudrý – ve vztahu ke světu –

zůstává plachý a uzavřený,

své srdce však rozšiřuje na celý svět.

Na to, k čemu všichni upírají zrak a sluch,

hledí moudrý shovívavě jako na dětinskost.

 

Překlad Chada Hansena

49. Puzzles of Error

Sages lack a fixed mind;

They treat the people´s mind as mind.

Mastery of something, I also treat as mastery of it.

Virtuosity in mastery!

Reliable things: I treat as reliable.

Unreliable things: I also treat as reliable

Virtuosity in reliability!

A sage in the social world is absorbent.

Trying to enact the social world would addle his mind.

The people all focus on their eyes and ears.

Sages all treat them like children.