To se ti komunisté mýlili absolutně ve všem? – AD: Erik Tabery

Polemika s článkem Erika Taberyho Volba prezidenta, církevní restituce a co s EU? Respekt 7 / 2011, strana 18, Komentáře

 

Respekt 8 / 2012 (20.-26.2), str. 8, Dopisy

AD: Volba prezidenta, církevní restituce a co s EU?

 

Projev Stanislava Humla je bagatelizován přirovnáním k proslovu z padesátých let. Srovnání s padesátými léty bez věcného rozboru se vůbec po roce 1989 stalo oblíbenou metodou, zhusta užívanou k diskvalifikaci protivníka. Čtenáři maně vyvstane otázka: To se ti komunisté mýlili absolutně ve všem? Opravdu je všechno na světě naopak, než tvrdili oni? Když mluvili o gravitaci zemské, máme si myslet, že věci padají nahoru? Anebo když zmiňovali inkvizici a čarodějnické procesy s tisíci oběťmi, násilnou likvidaci antických filosofických škol, ničení domodorých kultur „univerzální církví“, plyne z toho, že se nic takového neudálo?

Ale událo, a komunisté se právě oněmi metodami zhusta inspirovali. Připomeňme i v Respektu recenzovanou knihu Skryté evangelium. Neil Douglas-Klotz v ní píše o milionu křesťanů, vyhlazených právě díky „spolupráci církve a státu“. Jen proto, že odmítli dodnes užívané tzv. „Nicejsko-cařihradské vyznání víry“!

Tyto metody posilování vlastní moci a jejich církevní protagonisté v historické perspektivě spadají do vyššího řádu než oni lumpové, které pan Huml poslal po zásluze za mříže. Údaj, že „Huml a řada dalších politiků viditelně řeší své předsudky“ si zaslouží posudek či přezkoumání spíše psychologem. Ale od nás ostatních si Humlův proslov zaslouží namísto pár frází důkladnější analýzu, také proto, že se v ní vedle věcných argumentů nachází i několik pozoruhodných údajů. Čtenář jej pod názvem „Proč ne církevním restitucím“ najde alespoň na síti. http://www.humlstanislav.cz/snemovna/legislativa/proc-ne-cirkevnim-restitucim-projev-na-p-d-sn-movny/

 

Pogrom_de_Strasbourg_1349

Evropští lumpové s křížem vyvražďují Židy: při tzv. Štrasburském masakru došlo dne 14.2.1349 k záměrnému upálení několika stovek Židů

Zdeněk Zacpal, překladatel

 

 

Pasáž Erika Taberyho, s níž autor polemizuje:

Huml, Herr Gott

Jestli Pithart ukázal, jak vypadá projev velkého politika, poslanec ČSSD Stanislav Huml vyjevil, jak znějí slova politika malého. Při projednávání zákona o církevních restitucích brojil proti návrhu tak, až člověk už už čekal protesty komunistických poslanců, že porušil jejich duševní vlastnictví a ukradl jim proslov z padesátých let.

Huml mimo jiné prohlásil, že jako bývalý policista dostal do kriminálu řadu lumpů, ale vedle kněží a mnichů „to byli žabaři“. Také apeloval, aby poslanci nezapomněli na „čarodějnické procesy“ nebo na to, že „kvůli církevním aktivitám byly revoluce a padaly vlády i mocnáři“. Kromě toho se poslanec Huml blýskl se zajímavou teorií, že „byznys církví je postaven na strachu ze smrti“ a že „majetek, který církve získají od vyděšených lidí na smrtelné posteli, odpustky za hříchy, tedy vykoupení za trestné činy, nemá být použit na tryskáč pro kardinála nebo papeže“.

Nic proti kritice způsobu restitucí. Vláda očividně svůj postup (zejména určení výše náhrady) neumí dobře vysvětlit a vystoupení ministryně kultury v televizi rozpaky jen zesílilo. Na otázku, jak se určovala cenová mapa vraceného majetku, odpověděla: „Nemůžu přesně říct, jak k tomu došlo. Musela bych si vymýšlet.“ Huml a řada dalších politiků ale viditelně řeší své předsudky, a nikoli narovnání křivd, kterých se stát v minulosti na církvích dopustil. Proto je dobře, že zákon o restitucích dál postupuje parlamentem.

 

___________

 

Neil Douglas-Klotz – Skryté evangelium: Dešifrování duchovního poselství aramejského Ježíše, DharmaGaia, Praha, 1. vyd. 2009, ISBN 978-80-86685-97-7, Váz., 208 str., str. 20-21:

Při existenci mnoha těchto existujících zapsaných evangelií rozmanitost uvnitř prakřesťanství pokračovala ještě dalších tři sta let, do doby, než si římský císař Konstantin, právě konvertovavší k jedné z forem víry, uvědomil, že stabilní impérium nelze vybudovat na stovkách protikladných výkladů ohledně toho, kdo vlastně Ježíš byl. V roce 325 n. l. přikázal, aby se shromáždil koncil biskupů a teologů do Niceje (ležící v dnešním Turecku), aby bylo jednou a provždy stanoveno, co Ježíš řekl a vykonal. Teologická část debaty se soustředila na to, zda byl Ježíš člověk, božstvo nebo kombinace obojího. Údajně byl v Niceji vyvíjen na všechny zúčastněné určitý nátlak v tom smyslu, že pokud Konstantin neobdrží souhlasné stanovisko, které si přeje, může stáhnout svoji podporu křesťanství jako takovému. … Koncil rovněž přejal tradiční symbol slunce, světelný kříž, jako oficiální symbol křesťanství. Předtím figuroval kříž v křesťanském umění či ve výzdobě katakomb jen zřídkakdy. … Na teologické úrovni sestavil koncil Nicejské vyznání víry, jež představovalo další kompromis, jež řada účastníků koncilu nemohla ani plně podpořit, a mnohdy ani plně pochopit. Pod toto vyznání se však „podepsali“, aby se zalíbili císaři. Nicejské vyznání vyřešilo otázku, zda byl Ježíš člověkem nebo Bohem, nesrozumitelnými slovy popisujícími Ježíše jako „zrozeného, ne stvořeného, jedné podstaty s Otcem.“ Krédo rovněž ustanovilo jednu z verzí toho, čemu se říká Trojice – víru v Boha jako Otce, Syna a Ducha svatého – jako ortodoxní nauku západní církve. Neméně početná, a snad dokonce převážná část křesťanů té doby věřila, že Bůh je jeden a neviditelný, jak učí židovská Písma a jak o tom jasně vypovídá Boží jméno Alaha (jež znamená Jednotu) v Ježíšově jazyce, aramejštině. Z toho důvodu bylo v následujících letech po koncilu v Niceji a po navazujících koncilech v Efezu a Chalcedonu zavražděno kvůli svému přesvědčení zhruba milion těchto „unitářských“ křesťanů.

 

http://bystricka.cz/historie/nabozenske-pomery/

Bývalí jezuité Jan Kořistka a Petr Jiříček, ve snaze zjistit, kolik je na Valašsku tajných evangelíků (jejichž existence byla veřejným tajemstvím), rozhlásili, že podle (jimi smyšleného) patentu Marie Terezie se každý může přihlásit k libovolnému náboženství. Výsledek byl šokující, neboť mnohdy se přihlásily k evangelictví celé obce. Stát reagoval vysláním vyšetřující komise a vojenských oddílů. Byli zatýkáni evangeličtí vůdci a kazatelé.

V Růžďce došlo přímo k fyzickému střetu, kdy občané v noci z 8. na 9. června přispěchali na pomoc zatýkanému kazateli Pavlu Hořanskému; když se odmítli rozejít, byla zahájena střelba, jejíž obětí se stali 3 muži a těhotná žena. Hořanský byl odvlečen do Sedmihradska, kde zemřel. (Na místě tuto tragédii připomíná pomník z roku 1927.) Navzdory tomuto konfliktu tajná shromáždění pokračovala, i přes to, že do všech protestantských vsí bylo nastěhováno vojsko. V celé kampani se jako předseda vládní vyšetřovací komise výrazně angažoval pozdější litoměřický biskup Jan Leopold Hay, který příčinu krize spatřoval ve špatném stavu duchovní správy.

 

http://www.lankalibrary.com/phpBB/viewtopic.php?t=2904

Atrocities committed by the Portuguese in Lanka

1557 AD – Great Buddhist Universities, known in Asia, are burnt & monks massacred :

Sunethra Devi Pirivena of Kotte, Vidagama Pirivena of Raigama, Thotagamuwe Pirivena of Hikkaduwa were looted and burnt. The Buddhist monks were massacred as they tried to escape. The learning’s of these universities were known and were recorded in Buddhist monasteries of Myanmar, Thailand, Laos, Cambodia, and South Vietnam.

 

1557 AD – 400 acre Vidagama Pirivena of Raigama, is converted into a church graveyard:

Buddhist monks who protested, were killed. It was this lovely university complex that was described in glory in Loweda Sangarawa by Thotagamuwe Sri Rahula thero. Today this Pirivena, which was originally a 400 acre complex, has been rebuilt in just one acre area. It was turned into a Church and a Church graveyard.

 

Buddhism in Sri Lanka: A Short History by H.R. Perera

http://www.accesstoinsight.org/lib/authors/perera/wheel100.html#sect-33

Z kapitoly 33:

The Portuguese arrived in Colombo in 1505 and, gradually occupying all maritime provinces, remained in their possession up to 1658. The Lanka chronicles as well as the records of their friendly historians describe them as cruel, inhuman, rapacious, bigoted and savage persecutors of Buddhism in their endeavor to impose their own faith — Roman Catholicism — on the people of Sri Lanka.

A few decades after the arrival of the Portuguese, King Bhuvanekabaahu VI (1534-1551), who ruled at Kotte, sought the assistance of his allies, the Portuguese, to ensure the succession of his grandson Dharmapaala to the throne. For this purpose an ivory image of Dharmapaala was sent to Portugal where a coronation of the effigy was held by the Portuguese emperor. When the Sinhalese ambassadors returned they were accompanied by a party of Franciscans who, under the direction of the Portuguese emperor and with the permission of the king of Kotte, preached the Christian Gospel in Lanka. Thus for the first time Christian communities were organized in the maritime provinces of Lanka. Dharmapaala, who had become a baptized Christian under the name of Don Juan Dharmapaala, as an expression of thankfulness to the Portuguese gave them a deed of gift (sannas) after his accession, transferring to them the Daladaa Maaligaawa (i.e., the Temple of the Tooth), the temple at Kelaniya and all the temple revenues in the island for the maintenance of the missionary establishments.

Thus there was the necessary assistance given to the Portuguese by the rulers of Kotte to suppress the national religion of the Sinhalese and propagate their own religion — Catholicism. With this support they set about their task. In their conversions they adopted two distinct methods, namely, inducement by offices and other temporal favors, and brutal punishment where inducement failed. People who wished to obtain high offices under them and who wished to earn the goodwill of those in power readily adopted the new faith and took up new Biblical names. Others who hesitated to give up their national faith and showed resistance were brutally punished.

There are lurid accounts of men thrown into rivers to be eaten by crocodiles, babies spitted on the soldiers‘ pikes and held up before the parents, or crushed between millstones before the eyes of their mothers who later were to be tortured to death. Those who dared to worship in public or wear the yellow robe were put to death. Buddhist monasteries and institutions were destroyed and their treasures looted. Libraries were set on fire. Thus did the period of Portuguese rule become one of the darkest periods of Buddhism in Sri Lanka.

 

 

 

Senaka Weeraratna – Repression of Buddhism in Sri Lanka by the Portuguese (1505 – 1658) http://www.vgweb.org/unethicalconversion/port_rep.htm