AD: Ondřej Nezbeda – Filozofové na barikádách: Co zbylo z myšlenek slavné Frankfurtské školy, Respekt 37/2011 (12-18.9.2011), str. 64

 

Respekt 42/2011 (17.-23.10. 2011), Dopisy, str. 6

 

Aby byla tvrzení článku, že členové frankfurtské školy viděli jedinou možnost v řízené ekonomice a vůbec je „nenapadlo, že by se kapitalismus mohl nějak korigovat“, platná, nemohla by je vyvracet žádná tvrzení jejích představitelů. Tito myslitelé se však na korekci kapitalismu podíleli nejen svými skutky, ale i slovy. Podívejme se třeba na klasiku citovaného psychoanalytika Ericha Fromma, i v češtině vydávanou knížku Umění milovat: „…i když zásada kapitalismu je neslučitelná se zásadou lásky, musíme uznat, že ,kapitalismus‘ je sám o sobě složitou a neustále se měnící strukturou, která připouští i značné množství nekonformity a osobní svobody jednání.“

 

Herbert Marcuse (1898-1979) se studenty University of California San Diego

 

Radikálnějšímu představiteli hnutí, Herbertu Marcusemu, se zajisté dá adresovat mnoho výtek; také to, že při své kritice Wittgensteina, Austina a dalších přehlédl či nepochopil osvobozující potenciál tzv. analytické filozofie. I Marcuse však lidi ve stávajícím řádu povzbuzuje především k rozchodu s jejich dosavadními potřebami (principu výkonu za každou cenu, přílišného konzumu, plýtvající a ničící produktivity, násilí a represe proti lidem odlišným), které lidskou osobnost zbytečně omezují, a vede je k novým, šťastnějším požadavkům: „Nové potřeby … se projevují zprvu jako negace potřeb a hodnot, které nesou dnešní systém panství. …

Tyto potřeby by byly negovány v životní, biologické potřebě míru, která, jak dobře víte, není životní potřebou většiny, v potřebě klidu, v potřebě být sám, se sebou samým nebo s druhým, vyvoleným člověkem, v potřebě krásna, v potřebě ,nezaslouženého‘ štěstí; to vše by tu bylo nejen jako individuální potřeby, nýbrž jako společenská produktivní síla, jako společenské potřeby, které začínají rozhodujícím způsobem působit při řízení a uplatňování výrobních sil. … Teprve v takto přetvořeném žitém světě se stanou možnými nové lidské poměry, nové vztahy mezi lidmi.“

 

Zdeněk Zacpal, překladatel

 

__________________________________________________

 

Citace, poznámky:

 

 

Erich Fromm – Umění milovat (The Art of Loving), str. 125, přeložil Jan Vinař, Český klub, nakladatelství Josefa Šimona, 2010

 

Herbert Marcuse – Psychoanalýza a politika, Svoboda, Praha, 1969, str. 68-70

 

Herbert Marcuse – One-dimensional Man (1964)

http://www.filestube.com/452da443f829816e03ea,g/Herbert-Marcuse-One-Dimensional-Man.html

Kapitola 7:

Austin’s contemptuous treatment of the alternatives to the common usage of words, and his defamation of what we „think up in our armchairs of an afternoon“; Wittgenstein’s assurance that philosophy “leaves everything as it is“ – such statements[2] exhibit, to my mind, academic sado-masochism, self-humiliation, and self-denunciation of the intellectual whose labor does not issue in scientific, technical or like achievements. These affirmations of modesty and dependence seem to recapture Hume’s mood of righteous contentment with the limitations of reason which, once recognized and accepted, protect man from useless mental adventures but leave him perfectly capable of orienting himself in the given environment. However, when Hume debunked substances, he fought a powerful ideology, while his successors today provide an intellectual justification for that which society has long since accomplished namely, the defamation of alternative modes of thought which contradict the established universe of discourse.

 

Pohled autora těchto řádků: Názory obou těchto filosofů se dají velice snadno obrátit naruby a zejména pak slouží tázajícímu se člověku k objevování nových myšlenkových či duchovních horizontů. Wittgensteinův koncept jazykové hry, který jazykové hry a tím pádem i nepřímé sdělení a umělecký jazyk apod. vzájemně zrovnoprávňuje, Marcuse býval mohl užít na napadání oné instrumentální racionality, Austinova kritéria hladkého a neproblematického fungování performativ se zase snadno dají zproblematizovat a jejich porušená verze zase Marcusovi mohla sloužit při utváření zejména taktiky k rozkládání oficiálního jazyka a rituálů jeho doby, atd. …