Hus byl opět představen ideologicky – AD: Václav Malý

 

Mladá Fronta Dnes, 4. 7. 2006, strana A 7 (Fórum čtenářů), Praha

 

Římskokatolický biskup Václav Malý ve svém pravidelném sloupku v MF DNES doporučuje pozornosti čtenářů závěry mezinárodního sympozia o Janu Husovi v Římě roku 1999, jehož účastníky přijal na závěr sám papež. Historici „konstatovali, že byl řádným katolickým knězem, který usiloval o nápravu, nikoli o založení nové církve“. V mnohém se prý Hus „teologicky mýlil“, ale alespoň ten „jeho apel na hledání Boží pravdy jako poslední normy pro svědomí zůstává aktuální“. Tento, dle biskupa Malého „odideologizovaný pohled“ nicméně „ke škodě věci nevzbudil pozornost společnosti“.

Ponechme stranou otázku, zda Mistr Jan se svým docela nenuceným přístupem k církevní vrchnosti a jejímu světskému podnikání mohl vůbec kdy být „řádným katolickým knězem“ – k odpovědi je případné číst Husovy spisy a mít základní ponětí o fungování katolické hierarchie. Co však u všech všudy znamená teologický omyl a jaké je jeho kritérium? Shodla by se na něm alespoň část veřejnosti, přesahující rámec římskokatolické církve? Těžko a bez širšího konsensu ve věci se zbožná přání biskupa stávají další ideologickou zátěží a zdrojem konfliktů do budoucna.

 

Zdeněk Zacpal, Praha

 

 

Jan_Hus2

 

 

MF DNES, 1.7. 2006, str. B 2 – Praha, Sloupek

Václav Malý, biskup – Hus neideologický

 

Každoročně v červenci si připomínáme památku mistra Jana Husa, jehož život a působení jsou neodlučitelně spojeny s Prahou. Bohužel ještě na počátku minulého století byl český národ kvůli pohledu na něj rozdělen na dva nesmiřitelné tábory. Za vlády komunistů byl ve školách prezentován jako sociální rebel, tvůrce nových sociálních poměrů, který chtěl otřást tehdejším společenským řádem. Bylo mu podsouváno, že jeho hlavním cílem bylo založení nové církve oproštěné od všech zlořádů. V tomto duchu byly masírovány tři generace našich spoluobčanů. Zkreslené pojetí přežívá dodnes.

V prosinci 1999 se konalo na Lateránské univerzitě v Římě mezinárodní sympozium o Janu Husovi, jehož se aktivně zúčastnili mj. významní čeští historici – křesťané i nekřesťané. Na závěr byli účastníci sympozia přijati papežem Janem Pavlem II., který projevil lítost nad jeho násilnou smrtí a mj. konstatoval, že „Hus byl pamětihodnou, mimořádnou postavou… osvědčil morální odvahu…“ Historici konstatovali, že byl řádným katolickým knězem, který usiloval o nápravu, nikoli o založení nové církve. V mnohém se teologicky mýlil, ale jeho apel na hledání Boží pravdy jako poslední normy pro svědomí zůstává aktuální. Odideologizovaný pohled, který ke škodě věci nevzbudil pozornost společnosti.