Myslitelka Luce Irigaray: I byty by kvůli vyjádření individuality měly být rozděleny na mužskou a ženskou část
Zdeněk Zacpal
MF DNES, Kavárna, na webu
14. září 2010 8:28
Po několikaletém angažmá na britských ostrovech vyšla před časem jinak francouzsky píšící Luce Irigaray kniha rozhovorů, pořízených v angličtině. Jmenuje se Conversations, a při troše vehemence a trpělivosti ji lze sehnat i z českého území.
Vydalo nakladatelství Continuum, New York and London 2008, 188 stran, cena $ 27.95 (paperback).
I když v mnoha filozofických slovnících a učebnicích bývá belgicko-francozská myslitelka Luce Irigaray pokládána mimo jiné za přední feministickou myslitelku, sama ani tento, ani žádný jiný –ismus nepřijímá. Usiluje prý sice o osvobození žen a lidí obecně, avšak právě toho lidé dosáhnou pěstováním své vlastní identity. A rozdíl mezi ženou a mužem daný jednak zrozením ze stejného nebo jiného pohlaví, jednak ne/schopností rodit, milovat v sobě nebo mimo sebe je větší, než se domnívala francouzská filozofka a spisovatelka Simone de Beauvoirová, která psala o „druhém pohlaví“. Ten rozdíl totiž není zdaleka dán pouze rolí, kterou ta která kultura mužům a ženám připisuje.
Západ málo vnímá jinakost a hlavně neuznává ženství. Už proto je jeho kultura doprovázena tragédiemi a neštěstími. Privileguje oko a vidění jako prostředky panství na úkor zakoušení života samého. Vzdělávání se zaměřuje na mužské hromadění objektů, na to, aby jednotlivec zvládal jemu cizí technologie a co nejlépe obstál v soutěži. Bytost tradičního západního člověka je rozštěpena na nepěstěné tělo a na mysl, která naopak touží po ideálu, absolutnu, Bohu. Duch má být dle západního receptu povznesen potlačením těla, což se nejenže nedá provést, ale navíc to i znemožňuje cesty ke zduchovnění těla. To je běžné v asijských tradicích, s nimiž se Luce seznámila díky cvičení jógy.
Jak by se za takového rozložení sil dal navázat zdravý vztah mezi ženou a mužem?! První lidský pár namísto sdílení se sexuálním partnerem usiloval o připodobnění se Bohu. Prvotní hřích, následující šílenství a exil připravily lidi o schopnost vzájemného sdílení a uzavřely jim cestu k rozkvětu.
Kuan-jin, čínská ženská podoba původně indického bódhisattvy soucitu Avalókitéšvary.
Zanedbávání kultivace naší pohlavní identity je pravděpodobně příčinou většiny náboženských válek, alespoň v prostředí monoteistické víry. Dle Irigaray má být duchovno individuální praxí, nezávislou na politice. Institucionalizovaná náboženství velice často upřednostňují sebe sama před pravdou a nadřazují komunitu na úkor jednotlivce a jeho duchovního vývoje. Osobnosti nás mohou nanejvýš probouzet a povzbuzovat na naší vlastní, osobní duchovní cestě, kterou není žádoucí opustit ve prospěch příslušnosti do skupiny, neboť právě to vede ke konfliktům a brání mírovému soužití různých kultur a tradic.
Současní náboženští fundamentalisté nezkoumají odlišnost druhého – snaží se druhého člověka zestejnit. Stejnost a rovnost přitom nesměřují k míru, nýbrž vyvolávají konflikty s ostatními, často dost podobnými lidmi. K míru vede naopak úcta k jinakosti druhého. Vzdělávání by mělo formovat osobnost a učit této úctě a vztahům s podobnými i odlišnými lidmi z různých kultur. I byty by za účelem vyjádření individuality a nestírání rozdílů pohlaví měly být rozděleny – tvrdí Luce Irigaray – na mužskou a ženskou část.
Klášter Pulguksa / Bulguksa čili Klášter Buddhovy země v Korejské republice má „ženskou“ i „mužskou“ pagodu: původ obou je datován již do předminulého tisíciletí, do období dynastie Silla:
