Lidové noviny, sobota 22.4. 2017, str. 12 Dopisy redakci

AD: Jaroslav Veis – Exorcismus pro 21. století, LN 19.4. 2017, str. 10

Srovnává-li pan Jaroslav Veis vypuzování Středoevropské univerzity z Prahy premiérem Klausem v roce 1996 a nyní z Budapešti „národoveckým“ premiérem Orbánem s Kutnohorským dekretem, vydaným již v roce 1409, pomíjí odlišný smysl těchto jen zdánlivě podobných rozhodnutí. Záleží totiž na konkrétní situaci a zaměření té které školy.

Dnes je nejen médiích Kutnohorský dekret interpretován ne jako „pozitivní moment“, jak píše Veis, ale bývá častěji – a to většinou bez podrobnějšího zkoumání – zavrhován. A to přesto, že reformní myšlenky, které měly přímý i nepřímý vliv na duchovní i politické dějiny Evropy, se mohly brzy prosadit právě díky němu, zatímco v pedagogickém sboru oné univerzity v Leipzigu/Lipsku, utvořené převážně německými mistry, kteří opustili Prahu, ještě řadu generací po svém založení (1409) těžko najdeme nějaké výraznější učence.

Je lhostejno, odkud je univerzita řízena. Záleží na tom, zda poskytuje liberální vzdělání a rozvíjí tvůrčí schopnosti, anebo je účelovou mocensko-ideologickou institucí. Nezávislost na tlaku ze zahraničí, umožňující svobodné bádání, je v některých případech důležitá. Cenili si jí nejen čeští univerzitní mistři 15. století, ale mezi dalšími i anglický politický myslitel Thomas Hobbes (1588-1679), polemizující se svatým Robertem Bellarminem (1542-1621), který prosazoval jednotné evropské církevní školství. A dnes po této nezávislosti touží a vliv Ruska doma se snaží omezit mladí Bělorusové.

Zdeněk Zacpal, bývalý předseda výboru Petice za zachování Středoevropské univerzity v Praze

Na obrázcích jsou současné budovy Středoevropské univerzity v Budapešti

___________________________________

Poznámky a citace pod čarou:

Dnes je nejen médiích Kutnohorský dekret interpretován ne jako „pozitivní moment“, jak píše Veis, ale je spíše – a to většinou bez podrobnějšího zkoumání – zavrhován.

Autor většinou v médiích naráží na negativní odsudky Dekretu.

Avšak autor i na prohlídce Vlašského dvora v Kutné Hoře byl instruován o škodlivosti Dekretu mladým průvodcem, který ovšem na námitku nebyl s to uvést žádný argument k tomu, co říkal a co jej naučili.

A to přesto, že reformní myšlenky, které měly přímý i nepřímý vliv na duchovní i politické dějiny Evropy, se mohly brzy prosadit právě díky němu, zatímco v pedagogickém sboru oné univerzity v Leipzigu/Lipsku, utvořené převážně německými mistry, kteří opustili Prahu, ještě řadu generací po svém založení (1409) nějaké výraznější učence najdeme těžko. 

Co se týče samotného učitelského sboru, tam ani v podrobném heslu anglické Wikipedie nenajdeme významnější učitele ještě do 300 let po založení univerzity. Významné studenty (formované však i jinými univerzitami či prostředími) najdeme po polovině 16. století – Tycho Brahe, Leibniz. Je však příznačné, že až po německé reformaci, na niž mělo jistý vliv i české reformní hnutí u nás o 110 let dříve než v Německu

Ovšem i po silné generaci i ve světě vlivných českých reformátorů přes částečný úpadek nebyla Utrakvistická univerzita v Praze zcela neplodná či netvůrčí (zmiňuji Martina Bacháčka, který umožňoval jisté přednášky i Keplerovi, dále Tadeáš Hájek z Hájku, Viktorin Kornel ze Všehrd, Jan Jessenius …), řídila dobrou síť tehdejších středních škol …

Cenili si jí nejen čeští univerzitní mistři 15. století, …

Autor rozebral myšlení Jana Husa i Viktorina Kornela ze Všehrd:

Prorazit zdivo evropského chlívku (o Janu Husovi jakožto mysliteli), Lidové noviny, sobota 20. června 2015, str. 22 IV Orientace – Téma

Užitečné se neliší od slušného: Viktorin Kornelius ze Všehrd podal před půl tisíciletím pronikavou analýzu zvykového práva, Mladá fronta Dnes 30.4. 2011, Kavárna Esej, str. 40-41

…ale i anglický politický myslitel Thomas Hobbes (1588-1679), polemizující se svatým Robertem Bellarminem (1542-1621), který prosazoval jednotné evropské církevní školství.

Thomas Hobbes – Leviathan, Edited by C.B. Macpherson, Penguin Books, 729 str., 1968

L II, 30; L III, 33, 39, 42 (v této kapitole známá polemika s kardinálem Robertem Bellarminem); L IV, 46, 47

Zdeněk Zacpal, bývalý předseda výboru Petice za zachování Středoevropské univerzity v Praze

Autor i jeho přátelé vybrali přes 1600 podpisů (sám podpisy vybíral kromě hostinců ap. i v tehdejší redakci Lidových novin na Národní třídě) , přes jejich přijetí tehdejším ministrem Igorem Němcem na Úřadu vlády ČR dne 20. dubna 1995 se nepodařilo zabránit vystěhování Středoevropské univerzity z Prahy do Varšavy a Budapešti

 

Kritizované pasáže z výše uvedeného článku pana Veise:

Vypuzování leckoho včetně univerzit či jejich členů u nás dobře rozumíme. Už Kutnohorským dekretem (1409) byly z Karlovy univerzity vypuzeny tři cizí „univerzitní národy“ a univerzita sama se podřídila králi. Výsledkem byl odchod převážné většiny studentů i učitelů z Prahy a univerzita se na dlouhá staletí propadla do provinciální bezvýznamnosti. Paradoxně, většina z nás si ze školy odnáší interpretaci dekretu jako výrazně pozitivního momentu českých dějin, skoro základního kamene rozvoje české vzdělanosti…

… A čerstvěji: v 90. letech vypudila vláda premiéra Klause z Prahy právě CEU – sice nikoli zákonem, nýbrž ediktem. Jak se nechal Václav Klaus v reakci na současný vývoj v Maďarsku slyšet (LN 7.4.), považoval ji v Praze za velký problém. CEU tu podle něho nikdo nezakázal, jen „Česká vláda, jejímž jsem byl předsedou, tehdy ´pouze´ většinově odmítla této instituci poskytnout dalekosáhlá privilegia a úlevy, které si nárokovala a jimiž podmiňovala své fungování v Praze…“.

V dnešním Budapešťském příběhu jde o víc. To, že jednomu národoveckému premiérovi a jeho trabantům překážela jedna liberálně laděná univerzitní instituce, která navíc kazí víc mezinárodní než maďarskou mládež (na škole studují zejména zahraniční postgraduální studenti a doktorandi), je vrstva v příběhu nejdůležitější, nikoli však jediná. Ve spodní vrstvě jde i o liberální vzdělávání jako takové, které je ohrožováno úzce zaměřenými univerzitními programy pomíjejícími společenské kontexty vzdělání, což ve svém důsledku ohrožuje otevřenou společnost v popperovském smyslu i liberální, nikoli pouze volební demokracii. Ostatně proto věnuje snad nejlepší současný analytik liberální demokracie Fareed Zakaria velkou pozornost právě obhajobě liberálního vzdělání.