Nerůst! – AD: Karel Šebesta, AD: Bjørn Lomborg

12 Kvě, 2016

Prezidentský kanál – LN 7.5.2016

Pomalu vařit žábu – LN 10.5.2016

Podle Karla Šebesty „všechny ty vznešené kulturně humanistické řeči o nerůstu znamenají“, že lidé se mají „mít zítra stejně nebo dokonce hůře než včera.“ Lidi prý k odpovídajícímu způsobu života lze leda donutit, a to buď směrnicemi a nařízeními anebo hrůzovládou na způsob kambodžského tyrana Pol Pota.

Ponechme stranou poněkud podpásovou Šebestovu výhrůžku odpůrcům – vždyť Pol Pota dnes nikdo diskutující nebere vážně. Pokud však pan Šebesta aktivisty a autory, dnes obecně považované za teoretiky nerůstu skutečně studoval, těžko mohl přehlédnout, že jejich návrhy umožňují nejen vyšší duchovní, ale v některých ohledech i vyšší materiální bohatství a životní úroveň lidí než nyní. Naopak zastánci hospodářského růstu za každou cenu často neberou v úvahu zájmy těch, kteří přišli právě kvůli této ideologii o své štěstí, život, bohatství, své rodiny, o své přístřeší. Nejen firmy, ale i státní orgány přímo či nepřímo vnucují nové technologie i způsob života lidem, kteří by raději žili postaru a jednodušeji. A co víc: představitelé „nerůstu“ více než zastánci „cesty k prosperitě“ přemýšlejí o tom, jak zabránit ekologickým a průmyslovým katastrofám, které podobně jako černobylská tragédie či výbuch americké chemičky v indickém Bhópálu postihují všechny lidi, živé bytosti a materiální statky bez rozdílu.

Namísto paušálních odsudků rozeberme argumenty teoretiků „nerůstu“ blíže a posviťme si přitom na některá demagogická, leč u nás vlivná tvrzení údajného „skeptického ekologa“ Bjørna Lomborga.

Neúprosný zákon termodynamiky

Již v úvodním článku zmíněný rumunský matematik a celosvětově respektovaný ekonom Nicolae Georgescu-Roegen (1906-1994), považovaný dnes za hlavního teoretika „nerůstu“ (anglicky „degrowth“, francouzsky „décroissance“), vyzvedl anglického ekonoma Thomase Roberta Malthuse (1766-1834), který varoval před lidským populačním růstem již před dvěma staletími – a na rozdíl od jak klasických tak i marxistických ekonomů si povšiml, že růst a činnost lidské populace poznamenává její prostředí nevratným způsobem a má zpětný dopad i na tento proces sám. A klasický model příliš jednoduché mechaniky v roce 1824 definitivně rozbil francouzský inženýr Sadi Carnot svým Druhým zákonem termodynamiky či entropie. Teplo dle tohoto zákona proudí samo z těles teplejších do chladnějších, nikdy ne naopak. A tak energie dostupná lidem k využití i cenné přírodní zdroje Země jsou lidskou ekonomickou činností neustále přeměňovány v energii nedostupnou a v bezcenný odpad.

V rámci Země tomuto schématu nepodléhá leda energie sluneční: ta – snad krom technologie jejího využití – navíc nevytváří odpad a termodynamickou rovnováhu udržuje, ať ji prvoplánovitě využíváme či ne. Je jí dostatek, její proud je relativně stálý a dlouhodobý, jen mocní nemohou dostat výrobu energie tak snadno pod kontrolu, jak je tomu u získávání energie z minerálních zdrojů.

Bukurešť bývala před dějinnými katastrofami 20. století považována za Paříž Východu. Nahoře bulvár Magheru ve 30. letech 20. století, níže univerzita

Do své emigrace si Georgescu-Roegen coby profesor statistiky na Bukurešťské univerzitě povšiml, že v Rumunsku, zejména po radikální pozemkové reformě z roku 1918, stejně jako ve většině zemí světa převládá naturální hospodářství. Lidé se jen stěží se uživí vlastními potravinami, mají přebytek nedostatečně využitých pracovních sil, nedostává se jim dalších přírodních zdrojů ani kapitálu. Avšak efektivnost, masová výroba i spotřeba průmyslového zboží i mechanizované zemědělství přinášejí nebezpečí ještě větší. Výrobou každého Cadillacu, traktoru či umělého hnojiva se umenšuje podíl nízké entropie, která by jinak bývala vynaložena na zhotovení pluhu či lopaty – a zkracuje se doba přežití samotného lidského druhu.

Trh neuchrání lidi od ekologických krizí budoucnosti, vyčerpání zdrojů i nevratného vyhubení biologických druhů. Profesor odrazoval od posedlosti technologickým vývojem kvůli vývoji samotnému, od plýtvání a okázalé spotřeby. Krom doporučování sluneční energie vyzýval lidi ke snížení vlastního početního stavu natolik, aby všechny uživilo organické zemědělství, ke snížení poptávky, k zastavení zbrojní výroby, výrobě trvanlivých věcí, které by se daly opravovat. Každému by měl mít dostatek volného času a měl by být s to jej inteligentně trávit.

Co přináší pokrok vesničanům?

I dnes nejvyšších celkových, tedy i finančních výnosů z dané rozlohy zemědělské půdy dosahují ne stroji obhospodařované monokultury, ale pečlivě obdělávané zahrady. Tak v jihoindickém státě Kérala najdeme na poměrně malých výměrách kolem rodinných usedlostí několik pater plodin: palmy, ovocné stromy a keře, liány, byliny a popínavé rostliny, což dohromady obnáší řádově až stovky druhů koření, léčivých bylin, zeleniny a ovoce. Kupříkladu kvalita kakaa z tamních podhorských oblastí se nedá srovnávat s běžnou, na tuny měřenou průmyslovou produkcí. Tamní lidé se v oněch zahradách cítí dobře, populační bomba v oné jižní části Indie nehrozí. Počet dětí na jednu matku čili tzv. total fertility rate tam činí jen 1,7 – dosahuje tedy již dnes nižší hodnoty než například v USA či ve Francii. A na rozdíl od ostatních oblastí Indie v Kérale nedochází k masovému usmrcování nechtěných dívčích plodů, počet žen v onom státě dokonce převyšuje počet mužů.

Tato kořenářská, zeleninová a ovocná zahrada v indickém státě Kérala u městečka Thekkedy (nahoře, foto autora tohoto článku, je také zmíněná v českém vydání Lonely Planet – Jižní Indie na str. 288) obsahuje několik stovek druhů plodin a poskytuje vzhledem ke své velikosti mnohonásobně vyšší výnosy než monokultury. Níže autor článku přikládá snímek jejího vlastníka, pana Justina Abrahama.

Současná indická „ekofeministka“ Vandana Šiva (1952 - ) nazývá přehlížení většího celkového přínosu rozmanitosti „monokulturou ducha“. Zatímco mnohorozměrné a rozmanité ekosystémy se mohou do značné míry přizpůsobovat měnícím se podmínkám a jednotlivý strom se sám zahojí po vylomení větve, lidské produkty to nedokážou. Upozorňuje, že vykácením lesa či výstavbou dálnic bývají místní lidé, dříve šetrní, soběstační a spokojení, vyhnáni ze svého přirozeného prostředí. Velké stavby jim ničí život, zbavují je půdy, živobytí a jistot.

Šiva uvádí případy vyhánění vesničanů z jejich půdy a jejich usmrcování v demokratické Indii kvůli stavbám nových automobilek. V Kalinganagaru ve státě Odiša (dříve Urísa) v roce 2006 byl v důsledku policejního zásahu usmrcen 1 policista, ale 13 místních lidí, zraněni byli 4 policisté, ale 37 místních lidí. Policisté pak vrátili osm mrtvých těl, ale pěti z nich uřezali ruce, aby je jejich blízcí nemohli identifikovat podle otisků prstů. V Singpuru v Západním Bengálsku, kde se dříve zemědělci těšili ze tří sklizní ročně, jim policisté při zabírání půdy zničili úrodu, znásilnili místní ženy a na závěr uvěznili 60 vesničanů.

Prý žádná tragédie

Bjørn Lomborg vysvětluje, že věci jdou v podstatě správnou cestou. Lidé jsou na naší planetě stále bohatší, gramotnější, dosahují vyššího vzdělání, dožívají se vyššího věku, díky vyšlechtěným plodinám ze „zelené revoluce“ méně hladoví. Na organické zemědělství již tolik nebere zřetel, počítá hlavně v tunách, méně již v kvalitě. Lesů prý výrazně neubývá, životní prostředí je čistší než dříve, surovin je a bude dost. To, že moře kvůli lidské činnosti stoupne jen o několik desítek cm, také ještě není žádná tragédie. Jeho tvrzení, že „situace lidstva se nesmírně zlepšila dle prakticky každého měřitelného údaje“ připomíná až parodii Egona Bondyho na slova komunistické propagandy o pochybovačích, „jak mysleli že to nejde a jde to.“

Lomborg globální oteplování nepopírá, ale není pro něj ústředním problémem– lidem prý zas až tak nevadí. Běžná produkce větrné a sluneční energie si prý prozatím zvláštní dotace nezaslouží. Až solární panely budou cenou plně konkurenceschopné – což dle jeho knihy „Skeptický ekolog“, vydané v roce 2001, mělo nastat až v roce 2030 – pak budou jejich energii všichni, včetně Číny a Indie, poptávat zcela přirozeně. Dnes se prý hodí leda tam, kde schází energetická síť.

Pro Lomborga je lepší ta společnost, která má sice vyšší spotřebu fosilních paliv, ale během jejich využívání může více investovat do výzkumu technologií a vyvine více znalostí a kapitálu k využívání alternativních zdrojů pro budoucnost. Lomborg chce prozatím soustředit prostředky na účinnější opatření: problémy znečištění ovzduší a vodstva, ale také problematiku podvýživy či infekčních chorob, lze řešit poměrně snadno a za málo peněz.

Dánský „ekolog“ Bjørn Lomborg (1965 – ) často uvádí lživé údaje

Nedůvěru k Lomborgovým projektům vzbuzují jeho kategorická a pochybně vyznívající tvrzení. Lomborgovo tvrzení o narůstající míře volného času pádně zpochybňují v posledních desetiletích jak nesčetné sociologické studie, tak obyčejná lidská zkušenost. Vídeňan a katolický kněz s chorvatskými a židovskými kořeny Ivan Illich (Ilič, 1926-2002) před rokem 1974 spočítal, že průměrný americký muž věnuje svému autu přes 1600 hodin ročně: Při jízdách, při čekání v dopravních zácpách, při hledání parkoviště, na kontrolách, při vydělávání peněz na koupi auta či splátky, palivo, poplatky, daně, pojištění. Za onu dobu ujede jen 7500 mil, tedy méně než 5 mil za hodinu celkového času. Většinu cest nepodniká dobrovolně a musí je podstupovat den co den. Silniční doprava si vynutila rozsáhlejší prostory, které musí člověk překonávat, aby se vůbec dostal do práce. Naopak tam, kde se dopravní průmysl nerozvinul, překonávají lidé mnohem kratší vzdálenosti pěšky, jen o málo pomalejším tempem. A to namísto výdajů na dopravu ve výši 28 procent svého příjmu vynakládají na dopravu jen 3-8 procent. Silniční doprava omezila volnost pěšího pohybu, lidem vnutila nezdravý způsob života, skrze dopravní tepny omezila možnosti pěšího pohybu a izolovala lidi od sebe navzájem.

Lomborgova statistika

Kritikové Lomborgovi vytýkají, že si vybírá a kombinuje data účelově, tak, aby nakonec „dokázal“, že vlastně žádné velké problémy nejsou. Podívejme se jen na některé jeho do očí bijící nesrovnalosti:

„Počet obyvatel problém nepředstavuje,“ tvrdí Lomborg. Nejhustěji zalidněný „rozvojová“ oblast jihovýchodní Asie prý nemá větší hustotu obyvatel než třiašedesátimiliónové Spojené království (to má dnes 255 obyvytel na km²). Zkontrolujme si ale oblasti se srovnatelným celkovým počtem obyvatel raději sami: Padesátimiliónová Korejská republika má asi 503, Bangladéš 1034, indické státy Bihár 1102, Západní Bengálsko 1029, Uttarpradéš 820, čínské provincie Jiangsu 770, Shandong 620, Henan 560, indonéská Jáva 1117 obyvatel na km². Až na onu Jižní Koreu mají všechny ostatní zde uvedené oblasti celkový počet obyvatel již dlouho vyšší než celé Spojené království a jsou zalidněny až několikanásobně víc, pane Lomborgu! Již zmíněný Ivan Illich se na Katolické univerzitě Portorika se proti zákazům plánování rodiny ozýval tak, že ho bylo slyšet. A vzápětí byl vyhozen z pozice jejího vícerektora.

Ivan Illich

Lomborg vyzvedává lesní plantáže, které prý tvoří pouhá 3 procenta všech zalesněných území Země a přitom dodávají velkou část lesních produktů a umenšují tak tlak na přírodní lesy. Ty prý „nejsou ohroženy … přírodní/přirozený les [natural forest] převládá na více než 95% celkové rozlohy lesů na zemi.“ Kde jste toto číslo vzal, pane Lomborgu?! Přírodní les“ je dnes přece vzácností! Kdybychom jej měli u nás, v České republice, pak by třebas smrk rostl jen ve vyšších horských lokalitách a zaujímal by jen několik málo – a ne 52 procent celkové rozlohy lesů jako nyní. Obdobně je tomu jinde. A zejména v subtropech a tropech se vytěžená místa navíc zalesňují (pokud vůbec) v mnohem větší míře zcela nepůvodními dřevinami. Ale stačí vyrazit jen na britské ostrovy, kde v nových lesích převládá severoamerický a do tradiční krajiny hrubě nezapadající Smrk sitka.

Lomborg lže, pokud tvrdí, že „nikdy nebylo tolik (přírodních) druhů jako dnes.“ Bylo! Před několika desítkami tisíc let. I Lomborg posléze dozná, že kvůli lidským činnostem vymírá 1500 násobně víc přírodních biologických druhů než před lidmi a tempo 0,7 procent za 50 let není zrovna zanedbatelné. Připomeňme mu ovšem, že mezi ony vyhynulé či spíše lidmi vyhubené patřil velký podíl alfa predátorů i největších býložravců několika velkých ekosystémů Země. Navíc se těžko dají dohledat důkazy a fosílie všech vyhubených druhů.

I do češtiny překládaný biolog Edward Wilson (1929 – ) vedle počtu přírodních druhů vyzvedává důležitost i množství skutečně divoké přírody a dále dostatek zachovaných přírodních ekosystémů. A ekolog Edward Goldsmith (1928-2009) varoval, že čím víc lidé nahrazují přirozené přírodní prostředí svými vlastními výtvory, tedy biosféru technosférou, pak schopnost seberegulace a vyrovnávání se s případnými pohromami ztrácí nejen příroda, ale i sama lidská společnost.

To je pod moji rozlišovací úroveň

Známý profesor na Stanfordu a autor knihy „Populační bomba“, z roku 1968, Paul Ehrlich (1932 – ) dnes připouští, že při odhadu následovného růstu obyvatel poněkud přestřelil. Také díky němu však byla učiněna opatření k odvrácení horší katastrofy. Vývoj neotřásl jeho základním přesvědčením, že lidská populace je příliš početná a ohrožuje jak sama sebe, tak i planetu Zemi i život na ní. Téměř dvojnásobné zdražení cen potravin od roku 2008 zpochybňuje lomborgovská ujišťování o dlouhodobě klesajících cenách a nárůstu spotřeby potravin a bylo také jedním z příčin arabských revolucí. Nekonečný růst na konečné planetě se nedá uskutečnit a nyní prognózované další 2 miliardy lidí do poloviny století situaci zhorší víc než 2 miliardy přírůstku nedávného. Ony předešlé totiž ještě vyžily díky Zelené revoluci z téměř stejné výměry pěstebních ploch, zatímco nyní již lidem k dalšímu zvýšení produkce potravin nezbývá než zničit poslední přírodu. A to je někdejšímu biologovi, entomologovi a zachránci ohrožených druhů nemilé.

Paul Ehrlich

Již anglický viktoriánský uměnovědec John Ruskin (1819-1900) stále více akcentoval důležitost přírody. Objasňoval, že hrdinka Johanka z Arku obdržela vzdělání ne zrovna rozsáhlé, ale svým způsobem v pozdějších dobách nedosažitelné: U jejího rodiště se rozprostíral nesmírně rozlehlý původní les Domrémy se staroslavnými opatstvími, opředený spoustou legend i pohádek.

A právě tohle by býval zařadil norský myslitel Arne Næss (1912-2009) mezi své velké gestalty (tvary, formy). Jako příklady gestaltů uvádí zvířata, rostliny, ekosystémy, teorie, památky, věci, hudební skladby, hory, ba i spontánní zkušenost jako něco jedinečné a nevratné, co nikdy nebylo, a ani už nebude prožito. Již při poměrně malém narušení (třebas obrazu, krajiny či autentičnosti života, pokřivení páteře) ztrácejí gestalty podstatnou část toho, co je na nich cenné. Na druhé straně práce i hra nejlépe s velkými gestalty nejlépe stimuluje mravní charakter, tvůrčí schopnosti, seberealizaci a originalitu osobnosti. Většina myšlení, činností i životní praxe jak na Západě tak i na Východě dle Næsse velké gestalty na papíře i ve skutečnosti klasifikuje, rozebírá, tříští a ničí. Posléze učí člověka pracovat leda s jejich troskami, které člověku přinášejí materiální nebo sociální výhody na úkor osobní autentičnosti. A lidé se k velkým gestaltům jen těžko dopracují za stávajícího přelidnění.

Ale samo blahodárné působení velkých gestaltů na lidi nezachytí ani mnohem serióznější statistik než je Bjørn Lomborg.

Nahoře blahovičníková (eukalyptová) plantáž, níže přirozený tropický prales. Pěstební plochy prken ve světě zaujímají mnohem větší rozlohu než píšete, pane Lomborgu!

Zdeněk Zacpal, autor je nordista

________________

Citovaná literatura

Nicholas Georgescu-Roegen – Analytical Economics: Issues and Problems; A major new essay together with twelve notable papers published 1935 to 1960, Foreword by Paul A. Samuelson, Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts, 1966:

Foreword by Paul Samuelson, str. vii-ix

11. Economic Theory and Agrarian Economics (originally published in Oxford Economic Papers, XII (1960), str. 1-40), str. 359-397

12. Mathematical Proofs of the Breakdown of Capitalism (originally published in Econometrica, XXVIII (1960), str. 225-243), str. 398-415

Nicholas Georgescu-Roegen – The Entropy Law and the Economic Process, Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts, 1971

Nicholas Georgescu-Roegen – Energy and Economic Myths (kniha): Institutional and Analytical Economic Essays, Pergamon Press Inc, New York, 1976, ISBN 0-08-021027-9

Nicholas Georgescu-Roegen – Energy and Economic Myths (článek), Southern Economic Journal, Vol. 41, No. 3 (Jan., 1975), pp. 347-381

http://www.dipecodir.it/upload/file/Cecchi/EcoTurCa/1975_georgescu-roegen_energy_and_economic_myths.pdf

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist: Measuring the Real State of the World, Cambridge University Press, 2001, ISBN 0-521 01068 3 paperback

Lomborg, Bjørn – Skeptický ekolog : jaký je skutečný stav světa? Z anglického vydání (které je upraveným a doplněným překladem dánského originálu) …, přeložil Petr Holčák, Dokořán : Liberální institut, Praha, 2006

Lukáš Kovanda – Globální oteplování je sexy. Bohužel: Rozhovor s Bjørnem Lomborgem, 10.01.2013, Týden.cz

http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/6263/globalni-oteplovani-je-sexy-bohuzel-bjorn-lomborg.html

Globální oteplování beze strachu (Bjorn Lomborg), SEP 13, 2013

http://www.project-syndicate.org/commentary/realism-in-the-latest-ipcc-climate-report-by-bj-rn-lomborg/czech

Edward O. Wilson – The Diversity of Life, Penguin Books, London 1994, ISBN 0140169776

Ivan Illich – Energy and Equity, Calder & Boyars, London, 1974, ISBN 0 7145 1057 2

Chase Madar – The People’s Priest, The American Conservative, February 1, 2010

Edward Goldsmith – The Way: An Ecological World-View, Rider, London, 1992, ISBN 0 7126 4663 9 (paper)

Population analyst warns of catastrophe [Paul Ehrlich]: The World Today, Eleanor Hall reported this story on Monday, October 31, 2011

http://www.abc.net.au/worldtoday/content/2011/s3351962.htm

Joe Robinson – Overworked and Underplayed: The Incredible Shrinking Vacation

Huffpost Healthy Living, April 22, 2014

http://www.huffingtonpost.com/joe-robinson/vacation-time_b_868655.html

New poll shows leisure time shrinking, (Louis Harris poll on leisure and the arts) The Christian Science Monitor

http://www.csmonitor.com/1988/0317/lhar.html/(page)/2

Egon Bondy – Ožralá Praha – Na ulici, Kytlice: Čítárna knihkupectví Law

http://lege.cz/kytlice/bondy.htm

http://www.lomborg-errors.dk/ (s dalšími odkazy)

Grist Staff – On Bjorn Lomborg and deforestation

http://grist.org/article/for/

Karen Holl – Tropical Moist Forest (p. 539-561), in:

Handbook of Ecological Restoration, Volume 2 – Restoration in Practice, Edited by Martin R. Perrow, Cambridge University Press 2002, ISBN 0 521 79129 4 hardback

Julian Evans – Plantation forestry in the Tropics, Clarendon Press, Oxford (1982) 2002, ISBN 0-19-854682-3 Hardback

Zdenka Neuhäuslová a kolektiv – Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia, Praha 2001, ISBN 80-200-0687-7

Arne Næss – Økologi, samfunn og livsstil, Utkast til en økosofi, Universitetsforlaget, Oslo – Bergen – Tromsø, 1974, ISBN 82-00-03224-8

The Selected Works of Arne Næss (SWAN), Revised and Edited by Harold Glasser in Cooperation with the Author and with Assistance from Alan Drengson, Springer, Dordrecht, 2005, ISBN-10 1-4020-3727-9 (set), ISBN-13 978-1-4020-3727-6 (set):

Volume: VIII.: Common Sense, Knowledge, and Truth: Inquiry into Comprehensive Systems, Cultures and Philosophies

citované články:

19. Creativity and Gestalt Thinking (str. 327-331); přetištěno z: The Structuralist 33/34 1994: 51-52

20. Gestalt Thinking and Buddhism (str. 333-342); článek napsán v roce 1985 a poprvé byl otištěn zde

21. Kierkegaard and the Values of Education (str. 343-348); přetištěno z: The Journal of Value Inquiry: 196-200, Dordrecht, Netherlands: Kluwer Academic Publishers) 12 (1968)

Volume X.: Deep Ecology of Wisdom: Explorations in Unities of Nature and Cultures

citované články:

26. Population Reduction: An Ecosophical view (str.275-281); článek byl napsán v r. 1987 a poprvé otištěn zde

56. An Outline of the Problems Ahead (str. 593-610); klíčová zahajovací přednáška na Conference on Environmental Justice and Global Ethics for the Twenty-first Century, October 1-3, 1997, Melbourne, Australia; otištěno z: Global Ethics and the Environment, 16-29; edited by Nicholas Low, New York and London: Routledge, Taylor & Francis Group, 1999

The Nancho Consultations http://www.nancho.net/advisors/anaes.html

Odkazy, citace k textu

Neúprosný zákon termodynamiky

Rumunský matematik a respektovaný ekonom Nicolae Georgescu-Roegen (1906-1994)

Nicholas Georgescu-Roegen – Analytical Economics: Issues and Problems; Foreword by Paul Samuelson, str. vii-ix

str. vii:

Professor Georgescu-Roegen has been a pioneer in mathematical economics.

str. ix:

This then is a book to own and to savor. My old master, Joseph Schumpeter, once hoped to collaborate with Nicholas Georgescu-Roegen on a definitive economic treatise. It has always been a source of regret to me that his prewar dream could not be fulfilled. These selected papers offer economists the best possible consolation.

Rumunský matematik a respektovaný ekonom Nicolae Georgescu-Roegen (1906-1994) vyzvedl anglického ekonoma Thomase Roberta Malthuse (1766-1834), který varoval před lidským populačním růstem již před dvěma staletími. Již ten si mimo jiné – a na rozdíl od jak klasických tak i marxistických ekonomů – povšiml, že růst a činnost lidské populace poznamenává její prostředí nevratným způsobem a má zpětný dopad i na tento proces sám. A klasický model příliš jednoduché mechaniky v roce 1824 definitivně rozbil francouzský inženýr Sadi Carnot svým Druhým zákonem termodynamiky či entropie. Teplo dle tohoto zákona proudí samo z těles teplejších do chladnějších, nikdy ne naopak. A tak energie dostupná lidem k využití i cenné přírodní zdroje Země jsou lidskou ekonomickou činností neustále přeměňovány v energii nedostupnou a v bezcenný odpad.

V rámci Země tomuto schématu nepodléhá leda energie sluneční: ta – snad krom technologie jejího využití – navíc nevytváří odpad a termodynamickou rovnováhu udržuje, ať ji prvoplánovitě využíváme či ne. Je jí dostatek, její proud je relativně stálý a dlouhodobý, jen lidé nemohou dostat výrobu energie pod tak libovolnou kontrolu, jak je tomu u získávání energie z minerálních zdrojů.

Mj. Nicholas Georgescu-Roegen – Energy and Economic Myths (článek)

Nicholas Georgescu-Roegen – The Entropy Law and the Economic Process (X 3 – Entropy and Development) str. 303:

In a broad perspective we may say that mankind disposes of two sources of wealth: first, the finite stock of mineral resouces in the earth´s crust which within certain limits we can decumulate into a flow almost at will, and second, a flow of solar radiation the rate of which is not subject to our control. In terms of low entropy, the stock of mineral resources is only a very small fraction of the solar energy received by the globe within a single year. More precisely, the highest estimate of terrestrial energy resources does not exceed the amount of free energy received from the sun during four days! In addition, the flow of the sun´s radiation will continue with the same intensity (practically) for a long time to come.

Do své emigrace si Georgescu-Roegen coby profesor statistiky na Bukurešťské univerzitě povšiml, že v Rumunsku zejména po agrární reformě z roku 1918 stejně jako ve většině zemí světa převládá naturální hospodářství. Lidé se jen stěží se uživí vlastními potravinami, mají přebytek nedostatečně využitých pracovních sil, nedostává se jim dalších přírodních zdrojů ani kapitálu.

Nicholas Georgescu-Roegen – Economic Theory and Agrarian Economics, str. 394:

The rather surprising intuition of the Agrarians, however, failed them in one important respect. They were unable to realize that in order to obtain the maximum output from given amount of resources, the production unit must be of optimum size. Consequently, they could not foresee the danger of determining the size of the peasant holding according to extra-economic criteria. The principle „a holding for every peasant family“ naturally led to a suboptimum size of the production unit. And this prevented the crystallization of the existing capital in the most efficient form compatible with the prevailing factor ratio and the available techniques. The unmistakable symptom of this situation was a relative excess of farm equipment. In Rumania, for instance, before the radical reform of 1918, there was a plow for every 26 acres; after the reform, there was one plow for every 15 acres. The Agrarians discovered their error only post partum, and when they did, it was much too late. For in East Europe at least, the historical changes of the early 1930´s prevented the Agrarian parties from forming a government again.

Nicholas Georgescu-Roegen – Economic Theory and Agrarian Economics, str. 370:

In the 1930´s, studies originating in several countries with large peasantries revealed the astounding fact that a substantial proportion of the population could disappear without the slightest decrease in the national product. … For two years after the beginning of hostilities in 1914, agricultural production in Russia was maintained at the prewar level, although no less than 40 per cent of the able-bodied male peasants were in the army.

str. 379: Overpopulation, therefore, is tantamount to poverty of nonlabor resources; the opposite situation to „land-of plenty.“ In the real world, however, most underdeveloped agrarian economies are poor not only because of the insufficiency of land, but also because of a chronic dearth of capital.

Avšak efektivnost, masová výroba i spotřeba průmyslového zboží i mechanizované zemědělství přinášejí nebezpečí ještě větší. Výrobou každého Cadillacu, traktoru či umělého hnojiva se umenšuje podíl nízké entropie, která by jinak bývala vynaložena na zhotovení pluhu či lopaty – a tím pádem i počet lidských životů v budoucnosti a zkracuje se doba přežití samotného lidského druhu.

Trh neuchrání lidi od ekologických krizí budoucnosti, vyčerpání zdrojů i nevratného vyhubení biologických druhů. Profesor odrazoval od posedlosti technologickým vývojem kvůli vývoji samotnému, od plýtvání a okázalé spotřeby. Krom doporučování sluneční energie vyzýval lidi ke snížení vlastního početního stavu natolik, aby všechny uživilo organické zemědělství, ke snížení poptávky, k zastavení zbrojní výroby, výrobě trvanlivých věcí, které by se daly opravovat. Každému by měl mít k dispozici dost volného času a měl by být s to jej inteligentně trávit.

Mj. Nicholas Georgescu-Roegen – Energy and Economic Myths (článek)

Viz též Nicholas Georgescu-Roegen – Mathematical Proofs of the Breakdown of Capitalism, str. 415:

6. In the preface of an admirable little book, Erwin Schrödinger expresses the thought that the difficulty of analyzing the process of life does not reside in the complication of mathematics, but in the fact that the process is too complicated for mathematics. This remark applies admirably also to the problem of the future of capitalism. For capitalism, like all other economic systems that preceded it and that will be produced by the continuous evolution of human society, is a form of life. Some aspects of its functioning lend themselves perfectly to mathematical analysis. Yet, when we come to the problem of its evolution, of its mutation into another form, mathematics proves to be too rigid and hence too simple a tool for handling it. Mathematical proofs of future evolutionary changes in any domain should, therefore, be viewed with scepticism, even if, unlike those analyzed in this paper, they are logically irreproachable.

Nicholas Georgescu-Roegen – Energy and Economic Myths (kniha), Chapter III, to vše je článek The Entropy Law and the Economic Problem (1970), (p. 53-60), str. 58:

But the ultimate and the most important result is a shift of the low-entropy input from the solar to the terrestrial source. The ox or the water buffalo – which drive their mechanical power from the solar radiation caught by chlorophyll photosynthesis – is replaced by the tractor – which is produced and operated with the aid of terrestrial low entropy. And the same goes for the shift from manure to artificial fertilizers. The upshot is that the mechanization of agriculture is a solution which, though inevitable in the present impasse, is anti-economical in the long run. There is also the risk that mechanized agriculture may trap the human species in a cul-de-sac because of the possibility that some of the biological species involved in the other method of farming will be forced into extinction.

str. 59: … the higher the degree of economic development, the greater must be the annual depletion r and, hence, the shorter becomes the expected life of the human species.

VII. The upshot is clear. Every time we produce a Cadillac, we irrevocably destroy an amount of low entropy that could otherwise be used for a plow or a spade. In other words, every time we produce a Cadillac, we do it at the cost of decreasing the number of human lives in the future. Economic development through industrial abundance may be a blessing for us now and for those who will enjoy it in the near future, but it is definitely against the interest of the human species as a whole, if its interest is to have a lifespan as long as it is compatible with its dowry of low entropy. In this paradox of economic development we can see the price man has to pay for the unique privilege of being able to go beyond the biological limits in his struggle for life.

Lukáš Kovanda – Globální oteplování je sexy. Bohužel: Rozhovor s Bjørnem Lomborgem (2013)

Říkáte, že čelíme mnohem zásadnějším problémům, než je oteplování, například znečištění vodstva a ovzduší.

Řídím think-tank Copenhagen Consensus. V jeho rámci jsme dali dohromady několik špičkových světových ekonomů, včetně sedmi nobelistů. Když to zjednoduším, tak prokazují následující: problémy typu znečištění ovzduší a vodstva, ale také problematiku podvýživy či infekčních chorob, lze řešit poměrně snadno. Za málo peněz lze pomoci velkému množství lidí. Řešení problému typu globálního oteplování je naproti tomu nesmírně nákladné a v důsledku pomůže jen poměrně málo lidem. Je zřejmé, že bychom měli nejdříve pomáhat hodně lidem za málo peněz a teprve poté eventuálně pomoci pár lidem za mraky peněz.

Co přináší pokrok vesničanům?

Znalosti „primitivních“ národů a „kmenů“ o lese, jeho ochranném potenciálu, zásobárnách vody, léčivých rostlinách, rozmanitosti druhů živých bytostí, mnohočetných zdrojích potravy, které umožňují přežít hladomor, ekologických souvislostech a kráse se ignorují. Pokácením lesa či vybudováním velké přehrady bývají lidé, dříve spokojení a soběstační ve své domovině a šetrní ke svému prostředí, vyhnáni, velké „rozvojové“ projekty jim zničí život a zbavují je půdy, obživy a jistot.

VS – Staying Alive, str. 24-26, 57-58, 61-67

VS – The Enclosure and Recovery of the Commons, str. 3-29

VS – Soil, Not Oil, téma celé knihy

Nic Paget-Clarke – Interview with Vandana Shiva; http://www.inmotionmagazine.com/global/vshiva3.html

Self-organizing, self-regulated autopoetic systems are diverse and multidimensional. They display structural and functional diversity. They can heal themselves and adapt to changing environmental conditions. they break down under stress. When a twig of a tree breaks, the branch heals itself.

Přitom nejvyšší výnosy i nejlepší ochranu půdy zajišťují pečlivě a ručně obdělávané zahrady s více patry rozmanitých plodin.

VS – Stolen Harvest, str. 21:The diversity of oilseeds has also contributed to diversity of cropping systems. In the fields, oilseeds have always been mixed with cereals. Wheat is intercropped with mustard and sesame is intercropped with millets. A typical home garden could have up to 100 different species growing in cooperation.

VS – BBC Reith Lecture 5 Poverty and Globalization; http://www.mail-archive.com/pen-l@galaxy.csuchico.edu/msg16590.html From the biodiversity perspective, biodiversity based productivity is higher than monoculture productivity. I call this blindness to the high productivity of diversity a „Monoculture of the Mind“, which creates monocultures in our fields and in our world.

The Mayan peasants in the Chiapas are characterised as unproductive because they produce only 2 tons of corn per acre. However, the overall food output is 20 tons per acre when the diversity of their beans and squashes, their vegetables their fruit trees are taken into account. In Java, small farmers cultivate 607 species in their home gardens. In sub-Saharan Africa, women cultivate 120 different plants. A single home garden in Thailand has 230 species, and African home gardens have more than 60 species of trees. Rural families in the Congo eat leaves from more than 50 species of their farm trees. A study in eastern Nigeria found that home gardens occupying only 2 per cent of a household’s farmland accounted for half of the farm’s total output. In Indonesia 20 per cent of household income and 40 per cent of domestic food supplies come from the home gardens managed by women.

Research done by FAO has shown that small biodiverse farms can produce thousands of times more food than large, industrial monocultures. And diversity in addition to giving more food is the best strategy for preventing drought and desertification. What the world needs to feed a growing population sustainably is biodiversity intensification, not the chemical intensification or the intensification of genetic engineering. While women and small peasants feed the world through biodiversity we are repeatedly told that without genetic engineering and globalisation of agriculture the world will starve.

Vandana Shiva nazývá tuto slepotu k celkově vyššímu přínosu rozmanitosti „monokulturou ducha“.

The Monoculture of the Mind (2008) na http://siu.no/magazine/layout/set/print/content/view/full/11360 The trick that has been played on humanity is what I have named “the monoculture of the mind”. The “monoculture of the mind” picks one element of a farming system, then talks about increasing the yield of wheat from five to ten per cent, and says we have grown more food. But overall the food basket has shrunk, because your oil seeds have disappeared, your fruits have disappeared, your vegetables have disappeared, and your monoculture system biologically is less productive.

Because you are only looking at one element, one commodity, through the “monoculture of the mind”, you are imagining that you have grown more food. We are now growing four crops for global trade, when humanity has eaten 8500 plants.

In the Footsteps of Gandhi, Scott London, http://www.scottlondon.com/interviews/shiva.html My reading of this, basically, is that our dominant structures of science have been extremely good at manipulating objects for single functions and for external objectives. So, for example, if you want a cow to be not just a cow but a milk machine, you can do a very good job at that by creating new hormones like the Bovine Growth Hormone. It might make the cow very ill, it might turn it into a drug addict, and it might even create consumer scares about the health and safety aspects of the milk. But we’ve gotten so used to manipulating objects and organisms and ecosystems for a single objective that we ignore the costs involved. I call this the „monoculture of the mind.“ Seen from a monocultural perspective, manipulating objects is very, very clever. But seen from a multidimensional perspective, from a perspective of diversity, this is extremely crude because what we have lost out on is a cow that serves as a source of sustainable energy.

Acceptance Speech by Vandana Shiva – Diversity and Freedom, 1993;http://www.rightlivelihood.org/shiva_speech.html For us, protecting native seeds is more than conservation of raw material for the biotechnology industry. The diverse seeds now being pushed to extinction carry within them seed of other ways of thinking about nature, and other ways of producing for our needs. Uniformity and diversity are not just patterns of land use, they are ways of thinking and ways of living.

Conservation of diversity is, above all, the commitment to let alternatives flourish in society and nature, in economic systems and in knowledge systems. Cultivating and conserving diversity is no luxury in our times. It is a survival imperative, and the precondition for the freedom of all, the big and the small.

Šiva uvádí případy vyhánění vesničanů z jejich půdy kvůli stavbám nových automobilek. V Kalinganagaru ve státě Urísa v roce 2006 byl v důsledku policejního zásahu usmrcen 1 policista, ale 13 místních lidí, zraněni byli 4 policisté, ale 37 místních lidí. Policisté pak vrátili osm mrtvých těl, ale pěti z nich uřezali ruce, aby je jejich blízcí nemohli identifikovat podle otisků prstů. V Singpuru v Západním Bengálsku, kde se dříve zemědělci těšili ze tří sklizní ročně, jim policisté při zabírání půdy zničili úrodu, znásilnili místní ženy a na závěr uvěznili 60 vesničanů.

VS – Soil, Not Oil na str. 56-57

Žádná tragédie

Dánský statistik a „skeptický ekolog“ Bjørn Lomborg globální oteplování nepopírá, ale není pro něj ústředním problémem – lidem prý zas až tak nevadí.

Lukáš Kovanda – Globální oteplování je sexy. Bohužel (Bjorn Lomborg):

Kdykoli vyjdete ze dveří svého pražského bytu, můžete spatřit Pražský hrad, sídlo českého prezidenta. Ten současný, Václav Klaus, pochybuje, že globální oteplování je způsobeno aktivitami člověka a zcela rozhodně pak odmítá, že bychom stav světa mohli zlepšit nesmírně nákladným bojem s oteplováním. Co vy na to?

Nesouhlasím s názorem, že člověk se na oteplování nijak nepodílí. Taková pozice není udržitelná. Mezi vědci panuje dobrá shoda na tom, že prostě platí, že čím větší je zastoupení oxidu uhličitého v atmosféře – zejména kvůli spalování fosilních paliv -, tím vyšší jsou i teploty. Na druhou stranu, lidé jsou značně odolní a přizpůsobiví novým podmínkám. Více, než si myslíme.

Běžná produkce větrné a sluneční energie si prý prozatím zvláštní dotace nezaslouží. Až solární panely budou cenou plně konkurenceschopné – což prý nastane až v roce 2030 – pak pak budou jejich energii všichni, včetně Číny a Indie, poptávat zcela přirozeně. Dnes se hodí leda tam, kde schází energetická síť.

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 120, 132-3; Skeptický ekolog, str. 150, 163-165

Globální oteplování beze strachu (Bjorn Lomborg):

Současné zelené technologie stále stojí příliš mnoho a produkují příliš málo na to, aby mohly nahradit stávající energetické zdroje. Trvat na nákupu těchto drahých řešení, která nic neřeší, znamená zapřahat vůz před koně. My potřebujeme investice do výzkumu a vývoje, abychom snížili náklady na zelenou energii a zvýšili její rozsah. Jakmile solární energie a další zelené technologie dokážou levně nahradit současné systémy, bude problém globálního oteplování vyřešený – a bez úzkosti.

Lukáš Kovanda – Globální oteplování je sexy. Bohužel (Bjorn Lomborg):

To známe i z ČR. Dobře informovaní „šíbři“ tu nebývale bohatnou prostřednictvím z dnešního pohledu již zcela nesmyslných dotací solární energie.

Po celém světě existuje spousta zájmových skupin, které prosazují vyšší a vyšší výdaje na boj s globálním oteplováním. Například celá řada energetických společností pohádkově vydělává díky dotacím neefektivní zelené energie. Právě tyto společnosti jsou největšími vítězi celého kjótského procesu: emisní povolenky dostaly na počátku zásadě zadarmo, přičemž je následně prodaly za desítky miliard eur. Je zjevné, že plýtváme nesmírnými sumami peněz – což také znamená, že jistí lidé nesmírně bohatnou.

Může být čistě z tohoto hlediska finanční krize prospěšná, neboť donutí politiky, aby změnili své postoje, protože prostě nebudou mít žádné další prostředky k takto plýtvavému utrácení?

V tomto vašem smyslu ano – pravděpodobně vrátí realismus zpět do debaty. V Copenhagen Consenus jsme zjistili, že se nevyplatí postupovat podle kjótského protokolu – takový postup nakonec vede k tomu, že s každým vydaným dolarem zabráníme škodě způsobené klimatickou změnou jen ve výši několik centů. To je hodně chabá investice. Když ale investujeme do inovování zelených technologií, s každým vydaným dolarem zabráníme škodě na klimatu čítající jedenáct dolarů. Přesně to je třeba! Je třeba zlevnit cenu zelené energie pod úroveň ceny fosilních paliv. Pak nebude nutné ji subvencovat, budou ji poptávat všichni zcela přirozeně – včetně těch, co absolutně neholdují „zelené imagi“, i včetně Číny a Indie. Celé je to o technologiích.

Jednou z těchto technologií je patrně frakování. Říkáte, že jde o přechodnou technologii, díky níž je v USA nejnižší úroveň emisí oxidu uhličitého za posledních dvacet let. USA tedy přijaly inovativní technologii, zatímco v Evropě ne tak docela - EU stále subvencuje zelené energie, ovšem neinovované.

V Evropě je tahle „story“ zatím téměř neznámá – i když věřím, že se to změní. Ve Spojených státech, máte pravdu, v podstatě náhodou přišli na to, jak frakovat zemní plyn. V zásadě jde o to, že tak lze produkovat mnoho plynu, jenž předtím nebyl dostupný. Americký zemní plyn díky tomu dramaticky zlevnil, třikrát až pětkrát za posledních zhruba pět let. Je levnější vyrábět z něj elektřinu než z uhlí, každý na něj přechází, pročež rapidně klesají emise oxidu uhličitého. V absolutních číslech jsou na nejnižší úrovni od roku 1991, v přepočtu na obyvatele pak nejnižší od počátku 60. let. Již dnes tak frakování plynu v USA zapříčinilo dvojnásobné snížení objemu emisí ve srovnání s celkovou redukcí, která je ve zbytku světa důsledkem kjótského procesu. Na rozdíl od procesu to nikdo neplánoval, nikdo neřídil!

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 120, Skeptický ekolog, str. 150

Lomborg chce prozatím soustředit prostředky na účinnější opatření: problémy znečištění ovzduší a vodstva, ale také problematiku podvýživy či infekčních chorob, lze řešit poměrně snadno a za málo peněz.

Lukáš Kovanda – Globální oteplování je sexy. Bohužel (Bjorn Lomborg):

Říkáte, že čelíme mnohem zásadnějším problémům, než je oteplování, například znečištění vodstva a ovzduší.

Nedůvěru k Lomborgovým chvályhodným projektům na řešení těchto problémů v čele špičkového think-tank Copenhagen Consensus vzbuzují jeho kategorická a pochybně vyznívající tvrzení.

Viz výše

Lomborgovo tvrzení o narůstající míře volného času …

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 82-84, Skeptický ekolog, str. 110-112

… pádně zpochybňují v posledních desetiletích jak nesčetné sociologické studie, tak obyčejná lidská zkušenost.

Mimo Ivana Illiche například

Joe Robinson – Overworked and Underplayed: The Incredible Shrinking Vacation

http://www.huffingtonpost.com/joe-robinson/vacation-time_b_868655.html

New poll shows leisure time shrinking, The Christian Science Monitor:

If you think your job and household duties occupy a larger chunk of your life than they used to, you’re probably right. Americans have far less free time today than 15 years ago, according to a just-released Louis Harris poll on leisure and the arts.

http://www.csmonitor.com/1988/0317/lhar.html/(page)/2

a nesčetně dalších průzkumů a studií

Vídeňan a katolický kněz chorvatských a židovských kořenů Ivan Illich (Ilič) před rokem 1974 spočítal, že průměrný americký muž věnuje svému autu přes 1600 hodin ročně: Při jízdách, čekání v dopravních zácpách, hledání parkoviště, na kontrolách, vydělávání peněz na koupi auta či splátky, palivo, poplatky, daně, pojištění. Za onu dobu ujede jen 7500 mil, tedy méně než 5 mil za hodinu celkového času. Většina cest lidí je nedobrovolná a lidé ji musejí podstupovat den co den. Silniční doprava si vynutila rozsáhlejší prostory, které musí člověk překonávat, aby se vůbec dostal do práce. Naopak tam, kde se dopravní průmysl nerozvinul, překonávají lidé mnohem kratší vzdálenosti pěšky, a to jen o málo pomalejším tempem. A to namísto výdajů na dopravu ve výši 28 procent svého příjmu vynakládají na dopravu jen 3-8 procent. Silniční doprava omezila volnost pěšího pohybu, spoluzapříčinila nezdravý způsob života a skrze dopravní tepny omezila možnosti pěšího pohybu a izolovala lidi od sebe navzájem.

Ivan Illich – Energy and Equity, str. 30-31, 35 aj.

Lomborg vysvětluje, že věci jdou v podstatě správnou cestou.

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 3-33, Skeptický ekolog, str. 23-57

Lidé jsou na naší planetě stále bohatší, gramotnější, dosahují vyššího vzdělání, dožívají se vyššího věku, díky vyšlechtěným plodinám ze „zelené revoluce“ méně hladoví. Na organické zemědělství na rozdíl od Georgescu-Roegena Lomborg již moc nebere zřetel, počítá hlavně v tunách, méně již v kvalitě.

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 93-109, Skeptický ekolog, str. 121-138).

Lesů prý výrazně neubývá …

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 110-117, Skeptický ekolog, str. 139-147

… životní prostředí je čistší než dříve, surovin je a bude dost.
téma knihy

To, že moře kvůli lidské činnosti stoupne jen o několik desítek cm, také ještě není žádná tragédie.

Lukáš Kovanda – Globální oteplování je sexy. Bohužel (Bjorn Lomborg):

Mnoho lidí po celém světě však žije v přesvědčení, že když hladina oceánů stoupne třeba o třicet centimetrů, půjde o katastrofu s nedozírnými následky a nevratnými škodami. Střízlivý pohled však říká něco jiného: jsme velmi adaptabilní a v minulosti jsme obdobné změny zvládli. Dalším zásadním mylným přesvědčením je utkvělá představa o naprosté nutnosti zásadní redukce spotřeby fosilních paliv: jestliže je globální oteplování způsobeno fosilními palivy, je třeba je razantně omezit, soudí ti lidé. Mějme ale na paměti, že fosilní látky nespalujeme proto, abychom naštvali environmentalisty, nýbrž proto, že z nich získáváme energii, jež pohání všechno to, co máme na na civilizaci rádi a co vlastně civilizací činí civilizaci.

Jeho tvrzení, že „situace lidstva se nesmírně zlepšila dle prakticky každého měřitelného údaje“ …

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 4, Skeptický ekolog, str. 25

Mankind´s lot has actually improved in terms of practically every measurable indicator.

… připomíná až parodii Egona Bondyho na slova komunistické propagandy o pochybovačích, „jak mysleli že to nejde a jde to.“

Egon Bondy – Na ulici (Ožralá Praha):

Po ulici choděj esenbáci

kteří dělají těžkou práci

Nad hlavou mi lítá éro

a já mám u jména numero

v seznamu na policii

neboť nedělám a jenom piji

Na domě mi visí plakát

na něm je Stalin – má modrej kabát

potom tam taky stojí

že se nás Truman bojí

Za vejkladem vidím srnce

a elektrický hrnce

U řezníka je uherskej salám Stojí tisíc korun

s babou jsem se hádal vo rum

u pultu v Metru

Měla díru ve svetru

pustili radio: že se v Ostravě dělá

líp než se dělalo včera

Vokolo jdou na špacír vojáci

to jsou pane junáci

oficíři maj epolety

aby bylo v armádě víc osvěty

Všichni shlédněte film Štědré léto

jak mysleli že to nejde a jde to

V půl šestý hlásej na ulici zprávy

že se maj přihlásit zdravý

že maj jít do výroby

pokud to nejsou veřejně činný vosoby

Taky nedostanou žádný lístky

tak to maj jistý

Lomborgova statistika

Kritikové Lomborgovi vytýkají, že si vybírá a kombinuje data účelově, tak, aby nakonec „dokázal“, že vlastně žádné velké problémy nejsou.

Například:

http://www.lomborg-errors.dk/ (s dalšími odkazy)

anebo

Grist Staff – On Bjorn Lomborg and deforestation

http://grist.org/article/for/

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 48, Skeptický ekolog, str. 74-75

Již zmíněný Ivan Illich se na Katolické univerzitě Portorika se proti zákazům plánování rodiny ozýval tak, že ho bylo slyšet. A vzápětí byl vyhozen z pozice jejího vícerektora.

Chase Madar – The People’s Priest

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 16-17, 110-117, Skeptický ekolog, str. 37-39, 139-147

Přírodní les“ je dnes přece vzácností! Kdybychom jej měli u nás, v České republice, pak by třebas smrk rostl přirozeně jen ve vyšších horských lokalitách a tvořil by jen několika málo – a ne 52 procent lesů jako nyní.

Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky

průběžné statistiky aj.

A zejména v subtropech a tropech se vytěžená místa navíc zalesňují (pokud vůbec) častěji zcela nepůvodními dřevinami.

Julian Evans – Plantation forestry in the Tropics, Clarendon Press, Oxford (1982) 2002, ISBN 0-19-854682-3 Hardback

Karen Holl – Tropical Moist Forest, p. 546:

Until recently most tropical were planted with just three genera: Pinus, Eucalyptus and Tectona. (Evans, 1992) Increasingly, projects are being initiated to test a wide variety of native tree species for their ability to grow rapidly in clear areas.

Ale stačí vyrazit jen na britské ostrovy, kde v nových lesích převládá severoamerický a do tradiční krajiny hrubě nezapadající Smrk sitka.

Autor mj. putoval pěšky z Glasgow – Milngavie do Invernessu

Lomborg se zajímá se o přírodní druhy a svým způsobem je chce chránit. V každém případě je zavádějící jeho věta to, že tvrdí, že „nikdy nebylo tolik (přírodních) druhů jako dnes.“

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 249, Skeptický ekolog, str. 286

I Lomborg posléze dozná, že kvůli lidským činnostem vymírá 1500 násobně víc přírodních biologických druhů než před lidmi a tempo 0,7 procent za 50 let není zrovna zanedbatelné.

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 255, Skeptický ekolog, str. 293

I do češtiny překládaný biolog Edward Wilson vedle počtu přírodních druhů vyzvedává důležitost i množství skutečně divoké přírody …

Edward O. Wilson – The Diversity of Life, str. 260

… a dále dostatek zachovaných přírodních ekosystémů.

Edward O. Wilson – The Diversity of Life, str. 148, 247

A ekolog Edward Goldsmith (1928-2009) varoval, že čím víc lidé nahrazují přirozené přírodní prostředí svými vlastními výtvory, tedy biosféru technosférou, pak schopnost seberegulace a vyrovnávání se s případnými pohromami ztrácí nejen příroda, ale i sama lidská společnost.

Edward Goldsmith – The Way, 41, str. 220:

Modern man´s religion is also heterotelic, since it diverts human religiosity from fulfilling natural homotelic religious functions towards the natural world, making the latter corresponding more vulnerable to exploitation and destruction.

Heterotelic behaviour there will always be. It could be regarded as little more than biological, social and ecological randomness. However, in a stable society, it is the exception rather than rule, and all sorts of social mechanisms exist for reducing its incidence to a minimum. It becomes the rule rather than the exception when a society disintegrates, and the biosphere is replaced by technosphere. As this occurs, It ceases to be capable of self-regulation or homeostasis, and thereby loses its capacity for counteracting or heterotely. The society is then out of control, as is our modern society today, and set on a course towards social and ecological disaster. All that can then save it is a cultural mega-mutation, and ecologically-based revitalization movement (see Chapter 66), giving rise to a society committed, as were the vernacular societies of the past, to a homeotelic behaviour pattern.

To je pod moji rozlišovací úroveň

Známý autor knihy „Populační bomba“, z roku 1968, profesor na Stanfordu, Paul Ehrlich dnes připouští, že při odhadu následovného růstu obyvatel poněkud přestřelil. Díky němu však byla učiněna opatření k odvrácení horší katastrofy. Vývoj neotřásl jeho základním přesvědčením, že lidská populace je příliš početná a ohrožuje jak sama sebe, tak i planetu Zemi i život na ní. Téměř dvojnásobné zdražení cen potravin od roku 2008 zpochybňuje lomborgovská ujišťování o dlouhodobě klesajících cenách a nárůstu spotřeby potravin a bylo také jedním z příčin arabských revolucí. Nekonečný růst na konečné planetě se nedá uskutečnit a nyní prognózované další 2 miliardy lidí do poloviny století situaci zhorší víc než 2 miliardy přírůstku nedávného. Ony předešlé ještě vyžily díky Zelené revoluci z téměř stejné výměry pěstebních ploch, zatímco nyní již lidem k dalšímu zvýšení produkce potravin nezbývá než zničit poslední přírodu. A to je někdejšímu biologovi, entomologovi a zachránci ohrožených druhů nemilé.

Population analyst warns of catastrophe [Paul Ehrlich]

… lomborgovská ujišťování o dlouhodobě klesajících cenách a nárůstu spotřeby potravin …

Bjørn Lomborg – The Skeptical Environmentalist, str. 109, Skeptický ekolog, str. 138

Ale již anglický viktoriánský uměnovědec John Ruskin (1819-1900) akcentoval přírodu s postupem doby stále více a její ničení odsuzoval. Objasňoval, že vzdělání Johanky z Arku nebylo rozsáhlé, ale bylo svým způsobem v pozdějších dobách nedosažitelné: U jejího rodiště se rozprostíral nesmírně rozlehlý původní les Domrémy se staroslavnými opatstvími, opředený spoustou legend i pohádek.

John Ruskin – Sesame and Lilies. Lecture II.—Lilies: Of Queens’ Gardens

http://www.bartleby.com/28/7.html

81. And give them, lastly, not only noble teachings but noble teachers. You consider somewhat, before you send your boy to school, what kind of a man the master is;—whatsoever kind of a man he is, you at least give him full authority over your son, and show some respect for him yourself;—if he comes to dine with you, you do not put him at a side table; you know, also, that at his college, your child’s immediate tutor will be under the direction of some still higher tutor, for whom you have absolute reverence. You do not treat the Dean of Christ Church or the Master of Trinity as you inferiors. 53

But what teachers do you give your girls, and what reverence do you show to the teachers you have chosen? Is a girl likely to think her own conduct, or her own intellect, of much importance, when you trust the entire formation of her character, moral and intellectual, to a person whom you let your servants treat with less respect than they do your housekeeper (as if the soul of your child were a less charge than jams and groceries), and whom you yourself think you confer an honor upon by letting her sometimes sit in the drawing-room in the evening? 54

82. Thus, then, of literature as her help, and thus of art. There is one more help which we cannot do without—one which, alone, has sometimes done more than all other influences besides,—the help of wild and fair nature. Hear this of the education of Joan of Arc:— 55

“The education of this poor girl was mean, according to the present standard; was ineffably grand, according to a purer philosophic standard; and only not good for our age, because for us it would be unattainable—… 56

“Next after her spiritual advantages, she owed most to the advantages of her situation. The fountain of Domremy was on the brink of a boundless forest; and it was haunted to that degree by fairies, that the parish priest (curé) was obliged to read mass there once a year, in order to keep them in any decent bound…. 57

“But the forests of Domremy—those were the glories of the land; for in them abode mysterious powers and ancient secrets that towered into tragic strength. Abbeys there were, and abbey windows,—‘like Moorish temples of the Hindoos,’ that exercised even princely power both in Touraine and in the German Diets These had their sweet bells that pierced the forests for many a league at matins or vespers, and each its own dreamy legend. Few enough, and scattered enough, were these abbeys, so as in no degree to disturb the deep solitude of the region; yet many enough to spread a network or awning of Christian sanctity over what else might have seemed a heathen wilderness.” 5 58

Now you cannot, indeed, have here in England, woods eighteen miles deep to the center; but you can, perhaps, keep a fairy or two for your children yet, if you wish to keep them. But do you wish it? Suppose you had each, at the back of your houses, a garden large enough for your children to play in, with just as much lawn as would give them room to run,—no more—and that you could not change your abode; but that, if you chose, you could double your income, or quadruple it, by digging a coal-shaft in the middle of the lawn, and turning the flower-beds into heaps of coke. Would you do it? I hope not. I can tell you, you would be wrong if you did, though it gave you income sixty-fold instead of four-fold.

Většina myšlení, činností i životní praxe jak na Západě tak i na Východě velké gestalty na papíře i ve skutečnosti klasifikují, rozebírají, tříští a ničí. Posléze učí člověka pracovat leda s jejich troskami, které člověku přinášejí materiální nebo sociální výhody na úkor osobní autentičnosti.

Arne Næss – Økologi, samfunn og livsstil, str. 201-205 zejména str.203;

Arne Næss – SWAN VIII Common Sense, Knowledge, and Truth:

19. Creativity and Gestalt Thinking, str. 330-331

20. Gestalt Thinking and Buddhism, zejména str. 333, 340

21. Kierkegaard and the Values of Education, zejména str. 348

Jiná cesta k přežití ani není, pokud je lidí na naší planetě tak mnoho. Næss by si přál, aby společnost lidi nenutila plodit děti.

The Nancho Consultations http://www.nancho.net/advisors/anaes.html

Arne Næss – SWAN X Deep Ecology of Wisdom:

26. Population Reduction: An Ecosophical View, str. 275, 276

56. An Outline of the Problems Ahead, str.608