Lidové noviny, pondělí 7. listopadu 2022, str. 9

AD: Karel Oliva – Iluze a realita samostatnosti, LN 3. 11. 2022, str. 16 (Poslední slovo)

Spíše než samoúčelem jsou státy prostředkem k ochraně lidí. A nezáleží tak moc na délce jejich trvání, jak, pane Olivo, sugerujete – Vámi zmiňované dvousetleté „banánové republiky“ daný účel ostatně neplní. Onen „s největší okázalostí a pompou slavený svátek ČR“, totiž 28. říjen, připomíná zásluhy těch, kteří s nesrovnatelně většími oběťmi i erudicí než vůdci a účastníci změn v letech 1989 a 1992 založili nejen stát, ale i tolik potřebné trvalé světové povědomí o dvou před rokem 1918 politicky i jazykově dost omezovaných národech.

Nikoli Čech, nýbrž rakousko-britský filosof, Sir Karl Popper prohlásil, že „nikdy v dějinách nebyl nový stát – který koneckonců vzešel z revoluce – tak mírumilovný a tak úspěšný“. Ono Masarykovo Československo bylo prý dokonce „nejotevřenější ze všech společností, které kdy v Evropě spatřily světlo světa.“ Je prý třeba si připomínat onu „otevřenou společnost natolik silnou, že po řadě násilných a smrtelných nehod dokázala vždy znovu povstat.“

Centrum indonéské Jakarty

Nostalgik po Rakouském mocnářství Oliva varuje před „asiatskými živly“. Ponechme stranou, že demokracie se v jistých částech Asie rozvíjejí rychleji a některé začínají již leckterý evropský systém zahanbovat. Po Korejské republice a Tchajwanu probíhá pozoruhodný vývoj i v Indonésii za prezidentů S. B. Yudhoyona a Joko Widoda. Olivovy nálepky spíše zakrývají velice podobný vývoj Rakouské říše a Ruska: Obě země se po dlouhé době vývoje těšily částečné demokracii, jenže pak i Rakousko-Uhersko řešilo problémy svých vládců válkou proti Srbsku a opětovným nastolením vojenské diktatury pod Hötzendorfem (1914-1917). Rozdíl je zatím v počtu obětí: evropské Rakousko-Uhersko připravilo válkou o život téměř dva milióny vlastních občanů, nepočítaje v to statisíce Srbů, většinou civilistů – názorné fotografie ze Srbska se stromy prohýbajícími se pod oběšenci nepřehlédl ani Josef Švejk. Putin s počtem obětí v řádu mnoha desítek tisíc tak má ještě co dohánět.

Rakousko-uherská genocida Srbů: Srbsko za Velké války ztratilo přes milion občanů. Vladimir Putin má ještě co dohánět.

Zdeněk Zacpal, překladatel

 

 

A tak nezáleží tak moc na délce jejich trvání, jak, pane Olivo, sugerujete – ony Vámi zmiňované dvousetleté „banánové republiky“ tento účel ostatně neplní.

Krom chaosu a občanských válek panuje ve Střední Americe i Venezuele největší počet vražd na 100 000 lidí na světě.

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_intentional_homicide_rate

 

Pražská přednáška Sira Karla Poppera česky i anglicky:

http://www.hoschl.cz/files/3752_cz_popp-prj-cz.pdf

https://www.lf3.cuni.cz/3LFEN-255.html

 

Počet obětí války – heslo Wikipedie: World War 1 casualties

http://www.100letprve.si/en/world_war_1/casualties/index.html

Některé další zdroje udávají i vyšší počet obětí.

 

 

Rakousko řešilo problémy svých vládců válkou proti Srbsku a opětovným nastolením vojenské diktatury pod Hötzendorfem.

Příznačná charakteristika Hötzendorfa (připomínajícího Putina) z Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franz_Conrad_von_H%C3%B6tzendorf

Jako náčelník generálního štábu (AOK) dlouhodobě naléhal na modernizování rakouských ozbrojených sil. Byl přesvědčen, že mezi rakouskými Němci a slovanskými národy musí dojít ke konfliktu a obával se maďarské elity v říši. Už od roku 1906 znovu a znovu navrhoval preventivní válku proti Srbsku. Když vypukla první světová válka, Conrad von Hötzendorf často navrhoval nereálné grandiózní plány bez ohledu na terén či klima. Podceňoval také sílu nepřítele.

Jeho největší porážka přišla v roce 1916, kdy nedokázal čelit ofenzívě ruského generála Brusilova. Od té doby se Rakousko-Uhersko neobešlo bez pomoci Německa.

Hötzendorfova pohřbu roku 1925 se zúčastnilo asi sto tisíc lidí a mnozí historici jej hodnotili jako vojenského génia. Na druhé straně bilance světové války je hrozná: z 8 milionů mužů, kteří pod Hötzendorfovým velením bojovali, více než 1,5 milionu padlo a téměř 2 miliony utrpěly zranění. Kritičtí autoři mu vytýkají velikášské plány, podceňování protivníka i to, že armádám velel zdálky a jen výjimečně se objevoval na frontě a mezi vojáky.

 

 

Názorné fotografie ze Srbska se stromy prohýbajícími se pod oběšenci nepřehlédl ani Josef Švejk.

Mezi tou dobou prohlížel si Švejk auditorovu kancelář. Že by činila velice příznivý dojem, zejména fotografiemi na stěnách, nedá se říci. Byly to fotografie různých exekucí, provedených armádou v Haliči i v Srbsku. Umělecké fotografie s vypálenými chalupami a se stromy, jichž větve se skláněly pod tíhou oběšených. Zejména pěkná byla fotografie ze Srbska s pověšenou rodinou. Malý hoch, otec i matka. Dva vojáci s bajonetem hlídají strom s popravenými a nějaký důstojník jako vítěz stojí v popředí a kouří cigaretu.

 

„Když jsem byl v Srbsku,“ řekl Vodička, „tak u naší brigády věšeli, kteří se přihlásili, čúžáky za cigarety. Kerej voják pověsil chlapa, ten dostal deset športek, za ženskou a za dítě pět. Potom začlo intendantstvo spořit a vodstřelovalo se to hromadně. Se mnou sloužil jeden cikán a vo tom jsme to dlouho nevěděli. Bylo nám to jenom nápadný, že ho vždycky na noc někam volali do kanceláře. To jsme stáli na Drině. A jednou v noci, když byl pryč, tak někomu napadlo šťourat se v jeho věcech, a pacholek měl v ruksaku celý tři krabičky po stovce športek. Potom se vrátil k ránu do naší stodoly a my jsme s ním udělali krátkej soud. Povalili jsme ho a nějakej Běloun
ho uškrtil řemenem. Měl ten pacholek tuhej život jako kočka.“

Starý sapér Vodička si odplivl: „Ne a ne ho uškrtit, už se nám podělal, voči mu vylezly, a pořád ještě byl živej jako nedoříznutej kohout. Tak ho trhli jako kočku. Dva za hlavu, dva za nohy a zakroutili mu vaz. Potom jsme na něho navlíkli jeho ruksak i s cigaretama a hodili ho pěkně do Driny. Kdopak by takový cigarety kouřil. Ráno byla po něm sháňka.“

„To jste měli hlásit, že dezentýroval,“ rozšafně podotkl Švejk, „že už se na to připravoval a že každej den říkal, že se ztratí.“

„Ale kdo by na takový věci myslel,“ odpověděl Vodička, „my jsme svý udělali a vo věci ostatní jsme neměli žádnou starost. Tam to bylo úplně lehký. Každej den někdo zmizel, a ani už to z Driny nelovili. Plaval tam nadmutej čúžák vedle našeho rozflákanýho landveráka hezky po Drině do Dunaje. Někteří nezkušení, když to viděli ponejprv, tak dostali malinkou horečku.“

„Těm měli dát chinin,“ řekl Švejk.

__________________________

Relevantní pasáže citovaného článku Karla Olivy:

…

Zaprvé (což je pouhá připomínka všeobecně známé skutečnosti) je neformálně nejdůležitější, nebo alespoň s největší okázalostí a pompou slavený svátek České republiky výročím státu, jenž již neexistuje – to se mi zdá dosti bizarní (jistou podobnost lze najít snad jen v ruských oslavách vítězství SSSR nad Německem). A zadruhé , což ovšem s tím prvním souvisí, je tímto svátkem oslavován a připomínán stát, jehož souvislá samostatnost, nezávislost a svoboda netrvala ani 20 let (od konce října 1918 do konce září 1938, léta 1939-1989 do nezávislých a svobodných počítat nelze, a to ani období 1945-1948, a krátkým úsekem let 1990-1992, navíc postiženým slovensko-českými třenicemi a výsledným rozpadem, snad ani nemá cenu se zabývat.

Dvacetileté (a ostatně i čtyřiasedmdesátileté, míním 1918-1992) období je ovšem nicotné nejen proti věčnosti, ale i ve srovnání s životností běžných státních útvarů, ba i lecjakých „banánových“ republik. Státy se přece nezakládají na desetiletí, ale (přinejmenším) na staletí. A tady je potřeba si konečně už jednou přiznat objektivní skutečnost, že myšlenky, že se (meziválečné) Československo s geopolitickou situací, již dostalo do vínku, trvale udrží jako svobodný a nezávislý stát, byla zdvořile vyjádřeno velmi naivní (na což poukázali už tehdejší koncepčně uvažující historici, např. Josef Pekař, kteří v tom ovšem navazovali na své předchůdce, zejména na Františka Palackého a jeho výrok o podunajské monarchii jako o státu „jenž od přírody již i od dějepisu powolán jest, aby byl záštitau a strážcem Ewropy před asiatskými žiwly wšelikého způsobu…“).

…