Obnova pomníku maršála Radeckého vyvolala protesty
Husité vyjdou do ulic proti Radeckému. S písněmi i peticí
Tomáš Belica Metro.cz 12. června 2012 15:25, zpráva
Protestní průvod proti možnému obnovení soch maršála Radeckého a Mariánského sloupu obzvláštní kališnické pecky a prapory. Nepřejí si návrat pomníku představitele nenáviděné mocnosti zpět na původní místo. Řeč je o soše rakouského vojevůdce maršála Radeckého, která do roku 1918 stávala na Malostranském náměstí, a o jejímž návratu prý město uvažuje. Kritici této myšlenky tvrdí, že také návrat Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí je na spadnutí a chtějí se proti tomu důrazně ohradit.
Husité předají petici
„O Mariánském sloupu se má rozhodovat co nevidět. Je připravený, může to být už příští rok,“ tvrdí Zdeněk Zacpal. Ten je jedním z organizátorů zítřejšího protestního průvodu, kterým chtějí odpůrci upozornit na nevhodnost možného obnovení pomníků. Průvod vyzbrojen husitskými prapory a za doprovodu husitských písní vyrazí zítra ve čtyři odpoledne od Betlémské kaple k magistrátu, kde chtějí organizátoři akce předat petici.
Podle starosty první městské části Oldřicha Lomeckého ovšem není návrat soch na pořadu dne. „Vzhledem k současné situaci, kdy musí Praha 1 investovat do bytového fondu, zdravotnictví a mnohem potřebnějších projektů, je jakákoliv investiční akce do obnovy soch v nejbližším volebním období vyloučena,“ řekl deníku Metro Lomecký.
Soše by musely ustoupit tramvaje
Návrat sochy Radeckého na původní místo by se navíc neobešel bez problémů. Socha totiž před lety stávala v místech, kudy dnes vedou koleje tramvají. A ty by se musely předělávat. „Mnoho lidí navrhuje, aby byly sochy umístěny jinde, například v církevní zahradě. Já jsem pro to neobnovovat ten stav před rokem 1918,“ uzavírá Zacpal.
Obnova pomníku maršála Radeckého vyvolala protesty
13. 6. 2012 10:53, ČT 24, autor: kat
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/181453-obnova-pomniku-marsala-radeckeho-vyvolala-protesty/
Praha – V současnosti se uvažuje o znovuobnovení pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí. Vzácná socha stála na Malé straně od roku 1858 do roku 1918 a příznivci jejího obnovení argumentují tím, že je výtvarně a urbanisticky součástí náměstí. Jiným se návrh nelíbí, především kvůli osobnosti maršála Radeckého. Odpůrci umístění sochy dnes pořádají protestní pochod. Dnešní protest bude probíhat formou pochodu od Betlémské kaple k pražskému magistrátu, kde protestující předají petici primátorovi Svobodovi. „Bude to takové procesí mírně husitského procesí,“ uvedl spolupořadatel protestu Zdeněk Zacpal.
Nejstarší z pomníků Radeckého vznikl v Praze krátce po maršálkově úmrtí. Podle návrhu malíře prof. Christiana Rubena jej provedli sochaři bratři Josef Max (sochy vojáků) a Emanuel Max (socha maršálka). Z kovu ukořistěných italských děl jej odlili Jakob Daniel Burgschmiet a Christoph Lenz v Norimberku. Pomník stál v letech 1858–1919 na dolním Malostranském náměstí v Praze v místech dnešního tramvajového ostrůvku proti tehdejší kavárně Caffé Radetzky. Po intervenci italského velvyslanectví, které v Praze sídlilo v nedalekém Thunovském paláci a protestovalo proti Radeckému jako nepříteli sjednocení Itálie, byl koncem roku 1919 pomník rozebrán a přenesen do Lapidária Národního muzea na Pražském výstavišti, kde je vystavena dodnes.
Odpůrci pomníku Radeckému vyčítají, že byl služebníkem Habsburků. Radecký se také podílel na potlačení povstání Italů, kteří bojovali o odtržení od Habsburské monarchie a vytvoření vlastní svobodné země. „Nechal usmrtit 4 000 Italů. To, že má socha stát jen asi jeden blok od italské ambasády, vypadá poněkud cynicky,“ upozornil spolupořadatel protestu Zdeněk Zacpal.
Na druhou stranu navrácení sochy na Malostranské náměstí má i mnoho příznivců. V roce 2011 vzniklo sdružení Radecký 1766-2016, jehož cílem je obnova pomníku. Podařilo se mu pro svůj záměr získat podporu mnoha významných osobností kulturní, církevní i akademické oblasti, jako např. kardinála Duky, malíře Adolfa Borna či historika Jiřího Raka. Příznivci pomníku argumentují výtvarnou hodnotou sochy, která byla ve své době jednou z nejkrásnějších pražských plastik. Navíc byla i přirozenou součástí Malé strany, kde stála mezi lety 1858 a 1918. Původně socha stála na místě současné tramvajové zastávky, zády k tržišti a čelem ke Královské cestě. Na tomto místě dnes socha být nemůže, podle architektonické studie by mohla být umístěná před kostelem svatého Tomáše.
Studio 6, Zpravodajský náskok do nového dne. Ranní infoservis ČT.
Rozhovor s Janem Bártou a Zdeňkem Zacpalem
13. 6. 2012 10:53, ČT 24
Záměr znovu umístit na Staroměstském náměstí v Praze Mariánský sloup opět vyvolává vášně. Prahou dnes odpoledne projde průvod, který má vyjádřit nesouhlas s tímto plánem. A nejenom s ním. Organizátorům akce se nelíbí ani možná obnova pomníku maršála Radeckého na Malé Straně. Ještě připomínáme, že Mariánský sloup stál na Staroměstském náměstí do roku 1918, kdy byl stržen coby symbol habsburské monarchie. No a právě teď na Malé Straně, konkrétně na Malostranském náměstí, kde by měl umístěn znovu pomník maršála Radeckého, stojí Pavel Štrunc. Pavle, zdravíme tě.
PŠ: Dobré ráno.
Co odpůrcům obou pomníků vadí?
PŠ: Dobré ráno. Tak jak jsi už v úvodu řekl, ta debata o znovuinstalaci obou soch vyvolává poměrně vášnivé debaty. Co se týče toho pomníku maršála Radeckého tady na Malostranském náměstí, těm odpůrcům vadí to, podle nich byl maršálek pouhým služebníkem Habsburků; zase jeho zastánci třeba oceňují jeho vojenské schopnosti. Každopádně ta socha jako taková je velmi vzácná, stále existuje a nyní sílí hlasy o tom, zda by měla být sem na Malostranské náměstí opět umístěna. A jak už jsi řekl už v úvodu, bude se kvůli tomu i dneska v Praze protestovat. Se mnou jsou tady už zástupci obou těch stran, je tady architekt Jan Bárta.
JB: Dobrý den.
PŠ: A je tady taky z řad odpůrců pan Zdeněk Zacpal. Dobrý den.
ZZ: Zdeněk Zacpal, společnost Veritas, dobrý den.
PŠ: Pánové, za začátek poměrně jednoduchá otázka, ovšem zásadní: Proč by měla být ta socha být zpátky umístěna?
JB: Inu, ta socha zde stála 60 let: od roku 1858 do roku 1918. A vlastně byla doplňkem nebo výtvarným doplňkem Malostranského náměstí, je považována za jednu z nejkrásnějších bronzových plastik vůbec, autory byli bratři Maxové a Tomáš Seidan, všichni tři autoři byli Češi, respektive v Čechách žijící dva Němci a jeden Čech a ten pomník zde vlastně dotvářel Malostranské náměstí, on stál zády k tomu tržišti a čelem k hlavní trase, která vedla Královskou cestou na Pražský hrad. Myslíme si, že už proto, pro ty sochařské kvality toho pomníku, že by bylo správné, aby se znova ocitl na veřejném prostoru, aby mohl být obdivován veřejností a turisty, prostě aby fungoval tak, jak fungoval jako výtvarné dílo. Pokud se týče připomenutí osobnosti maršála Radeckého, k tomu se můžeme vrátit.
PŠ: Určitě, pane Zacpale, váš argument, vy se poměrně silně vymezujete proti tomu, aby ta socha byla tady umístěna, tak jaké jsou ty vaše argumenty?
ZZ: Tak z toho, co bylo, co tady stálo, nevyplývá to, co má být. Maršál Radecký se podílel na potlačení povstání Italů, kteří chtěli žít vedle svých krajanů po svém, kteří chtěli žít ve vlastní svobodné zemi, a nechal usmrtit 4000 Italů. To, že má být socha asi jen jeden blok od Italské ambasády, vypadá poněkud cynicky. Dále potom se mu připisují zásluhy, že byl vítězem nad Napoleonem. Co se týče francouzských politických systémů, ty byly svobodnější po stránce politické, demokratické, myslím tím v 19. století i ve smyslu svobody jednotlivce i svobody ekonomiky. A já bych radši žil pod Paříží než pod Habsburky a pod Vídní.
PŠ: Pane Bárto, souhlasil byste s tímhle náhledem na osobu maršála Radeckého?
JB: No tak, nesouhlasil. Navíc se domnívám, já zase na rozdíl od pana předřečníka bych samozřejmě nerad žil pod Napoleonem a radši jsem, že naši předkové žili pod tou Vídní. My jsme byli dost přirozenou součástí toho mocnářství mnohonárodnost-ního státu a bohužel nebylo dost času nebo nestihlo se dost včas, když už teda mluvíme o Habsburcích, přetvořit monarchii na federaci svobodných národů tak, jako to chtěl pravděpodobně Ferdinand d´Este a určitě to chtěl potom poslední císař a král Karel I. Ale já si myslím, že ty resentimenty ve vztahu třeba k Francouzům, k Italům, já se domnívám, že i Francouzi i Italové jsou natolik velkorysí, že tohle by jim asi už dneska nevadilo. Navíc, maršál Radecký například v té Itálii, samozřejmě, že usmrtil 4000 vojáků, to se ve válkách stává, a v 19. století se prostě válčilo. Naším dnešním pohledem prostě je samozřejmě každá válka špatná, já s tím naprosto souhlasím, ale prostě musíme vidět ty historické souvislosti takové, jaké byly, my je nemůžeme zpětně opravovat. A na druhou stranu je známo, že zaprvé zabránil svým vojákům zničit Milán, k čemuž se chystali, zakázal rabování a potom byl v Miláně místodržitelem, na kterého tam do dneška Italové vzpomínají v dobrém.
PŠ: Pan Zacpal chce reagovat na to, předpokládám.
ZZ: Já myslím, že maršálu Radeckému se dostalo již dostatečné odměny od svých chlebodárců, on má pomník ve Vídni, a pokud ho někdo chce tady uctívat, nechť ho postaví někam jinam.
PŠ: Já se ještě zeptám k tomu vašemu protestu dneska. Jenom jakou formou to bude probíhat, jak to bude vypadat? Vy chcete předat petici primátorovi Svobodovi. Už jste se s ním na toto téma nějakým způsobem bavili třeba?
ZZ: Bavili se s ním už jiní lidé, které nechci teď jmenovat. A ten náš průvod bude od Betlémské kaple a bude to takové procesí takového trošku mírně husitského ražení a skončí na Magistrátu, kde tu petici odevzdáme. Budeme tam mít i husitské vlajky.
PŠ: Pane Bárto, kdyby došlo k obnovení té sochy, s jakými technickými problémy by se tady na Malostranském náměstí potýkala?
JB: No, je to, my to máme docela dost proštudováno, dokonce jsem ještě s jedním kolegou architektem připravil takovou malou studii toho nového umístění. On stál původně, protože máme původní plány, stál původně na ose Grömlingovského paláce, tedy Malostranské kavárny, a jak jsem říkal, hleděl směrem na Královskou cestu, to znamená směrem jakoby k Újezdu a za zády měl to tržiště, kterým tenkrát Malostranské náměstí bylo. Na tomto místě se pomník obnovit nedá, protože jsou tam podzemní sítě, je tam tramvajová zastávka, koleje, a tak dále. My jsme dost dlouho hledali, radili jsme se s řadou jako kunsthistoriků a urbanistů a v podstatě jsme navrhli, že by mohl stát přibližně tam, směrem ke kostelu svatého Tomáše, v těch místech, kde jsou dnes ty hodiny a ten stánek.
PŠ: Dobře, pane Bárto, děkuju mockrát, děkuju panu Janu Bártovi, děkuju Zdeňku Zacpalovi. Bezpochyby ty debaty o tom, zdali ta socha má být zde umístěna nebo ne, budou ještě pokračovat.
Tak to byly poměrně detailní historické argumenty, děkujeme za ně.
_________________________________________________________________________________
Pod svobodnějšími francouzskými politickými systémy Zdeněk Zacpal má na mysli zejména „červencovou monarchii 1831-1848, v níž již fungovaly demokratické mechanismy, vysoká míra svobody projevu a již, na rozdíl od téměř absolutistického Rakouska, hlasovací právo mužů dle majetku. Výmluvné svědectví o oné profízlované rakouské říši v oné době ostatně podává Charles Sealsfield ve své knize Rakousko jaké je (Odeon, Praha, 1992). Dále, od roku 1870 bylo ve Francii zavedeno všeobecné hlasovací právo mužů (na rozdíl od Rakouska, kde bylo zavedeno až roku 1905 a kde měly volené orgány, pokud vůbec fungovaly (za války ne) mnohem méně pravomocí než ve svobodné Francii.
Jan Bárta nepravdivě tvrdí, že „maršál Radecký … usmrtil 4000 vojáků“ (1848), ve skutečnosti se jednalo o civilisty, kteří povstali proti rakouské okupaci. A ani ne o generaci později se od rakouského jha za cenu další krve stejně osvobodili (1859-1860). Ostatně svobodnější a demokratičtější systémy měli někteří Italové i před cizími okupacemi.
„Bohužel nebylo dost času nebo nestihlo se dost včas, když už teda mluvíme o Habsburcích, přetvořit monarchii na federaci svobodných národů“? To bylo téměř 300 let (1620-1918) málo?! Nahnat Čechy do krvavé války pod velením Německa kupodivu stihli.
Otto Dix (1891-1969) – Válka (1928-1932), Albertinum, Drážďany