Lidové noviny, pondělí 13. ledna 2020, str. 11, Názory – Dopisy redakci

AD Martin Kubík – Odluka staví víru na vedlejší kolej, Lidové noviny, úterý 7. ledna 2020, str. 9, Názory – Dopisy redakci

Martin Kubík nerozlišuje mezi nahrazením jedné povinné náboženské ideologie druhou, jak tomu po roce 1789 ve Francii, a mezi rezignací státu na privilegování jakékoli církve či ideologie. Což se podařilo uskutečnit ve Francii roku 1905 a v menší míře i v USA a v Československu po roce 1918.

Je příznačné, že větší míru imunity vůči diskriminaci Židů a vůči „totalitním režimům,“ jichž se Kubík hrozí, projevily některé země protestantské (s méně reglementovaným myšlením) a dále meziválečná Francie a Československo. Tedy právě země, v nichž odluka „postavila víru na vedlejší kolej.“ Naopak země pravoslavné a katolické, kde církev zůstala se státem spjata, upadaly do diktatur, ba i totalit mnohem snadněji.

Norský filosof Arne Næss (1912-2009) nabídl v roce 1950 vysvětlení: Neblahý běh událostí 20. století je způsoben tím, že nekritičnost, ”teologický fanatismus” a slepá důvěřivost minulých staletí se ve 20. století zčásti přesunuly do politiky. Politici ani duchovní nevyužili své pozice ve společnosti k tomu, aby širší veřejnost naučili provádět analýzu. Neumějí ani nechtějí seriózně diskutovat a argumentovat.

Požadavek na placení kněží státem je obzvlášť nesmyslný u nás, kde se na 86% občanů k žádné církvi nehlásí a mohou se právem cítit diskriminováni. Již Karel Havlíček Borovský (1821-1855) upozorňoval, že dokud náboženství nebude zcela odtrženo od veřejných státních záležitostí a nestane se záležitostí v každém ohledu jen privátní, pak „pokrytci, kteří sami nic nevěří, budou ve jménu náboženství pronásledovati poctivé lidi, kteří něčemu věří.“

Aby opět nekynuly „světské užitky“ tomu, „kdo se k jistému náboženství přiznává,“ je namístě následovat spíše než Václava Havla Havlíčkova skutečného žáka T. G. Masaryka. Svou větší zdrženlivostí ohledně církevních ceremonií ve své době šťastněji prosazoval onu prvorepublikovou „úctu k poctivému přesvědčení.“

 

Zdeněk Zacpal, nordista

 

A už je náš. Právě tohohle jsme potřebovali ulovit. To, že se ke svému vlastnímu mimomanželskému „nenarozenému dítěti“ nezachoval zrovna katolicky, je v jeho případě vedlejší. Hlavně že nám opět dá moc a vydá majetek, který jsme Čechům zkonfiskovali po jejich porážce na Bílé hoře!

_______________________

 

Poznámky a odkazy pod čarou:

 

Je příznačné, že větší míru imunity vůči diskriminaci Židů a vůči „totalitním režimům,“ jichž se Kubík hrozí, projevily některé země protestantské (s méně reglementovaným myšlením) a dále meziválečná Francie a Československo.

Ve Francii, ČSR a ve Velké Británii se Židé mohli stávat politiky,  v zemích nereformovaných a tradicionalistických (ba ani v Rakousku – tam Židé neměli nárok ani na akademickou dráhu, jak dosvědčil slavný historik Eric Voegelin) zpravidla ne.

 

Naopak země pravoslavné a katolické, kde církev od státu oddělena nebyla, upadaly do diktatur, ba někde i totalit mnohem snadněji.

Myslím tím celou tehdejší Latinskou Ameriku, fašistickou Itálii, později fašistické Rakousko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Rumunsko, Polsko …

 

Již Karel Havlíček Borovský (1821-1855) upozorňoval, že dokud náboženství nebude zcela odtrženo od veřejných státních záležitostí a nestane se záležitostí v každém ohledu jen privátní, pak „pokrytci, kteří sami nic nevěří, budou ve jménu náboženství pronásledovati poctivé lidi, kteří něčemu věří.“

Karel Havlíček – Epištoly Kutnohorské II. Kutná Hora, 1851

Norský filosof Arne Næss (1912-2009) nabídl v roce 1950 vysvětlení: Neblahý běh událostí 20. století je způsoben tím, že nekritičnost, ”teologický fanatismus” a slepá důvěřivost minulých staletí se ve 20. století zčásti přesunuly do politiky. Politici ani duchovní nevyužili své pozice ve společnosti k tomu, aby širší veřejnost naučili provádět analýzu. Neumějí ani nechtějí seriózně diskutovat a argumentovat.

The Selected Works of Arne Næss (SWAN, 10 svazků)

Revised and Edited by Harold Glasser in Cooperation with the Author and with Assistance from Alan Drengson, Springer, Dordrecht, 2005

ISBN-10 1-4020-3727-9 (set), ISBN-13 978-1-4020-3727-6 (set):

Svazek IX.  lxxv + 370 str. 18 článků pod souhrnným titulem: Reason, Democracy, and Science: Understanding Among Conflicting Worldviews

Článek 1. The Function of Ideological Convictions (str. 3-27) – tento článek napsal Næss jako vědecký pracovník v rámci UNESCO. Byl poprvé otištěn v: Tensions that Cause Wars: … edited by H. Cantril, Urbana IL: University of Illinois Press, 1950, str. 257-298

 

 

Ona závěrečná fráze je z článku „Národní vzdělání“ Františka Drtiny, zahrnutého v „Národní čítance.“

___________________________________________________________

 

Odluka staví víru na vedlejší kolej

AD LN 6. 1.: Z restitucí církev žádné…

 

Odpovědi pana Romana Češky mi nepřipadají adekvátní stavu v církvi římskokatolické. Díla církve kvetou! Navíc odpovědi ve mně vyvolávají pocit příznivce jakéhosi napravitelného snílkovství. To si místo přítomnosti a celebrování mší svatých má kněz spolu s věřícími stoupnout na roh ulice jako svědci Jehovovi? Restituce se uskutečnily správně, ale místo náhrad za nevydaný majetek měl stát i nadále platit kněze ve farnostech ze státního rozpočtu. Je zcela bez pochyb, že ani kněz nežije ve vzduchoprázdnu a jako dělník vinice Páně má nárok na mzdu a byt. Kněz je i kulturní pracovník a nemocniční kaplan je i psycholog.

Odluka odlučuje církev od státu, ale nemyslím si, že je to dobře.

Horování pro odluku mělo podklady po neblahých zkušenostech za totalitních režimů, ale kdyby opět vznikly totalitní režimy, udělají si stejně, co chtějí. Demokratické státy v Evropě, které stojí (ještě naštěstí stále, i když se vlivem zvyšující se migrace z jiného kulturního vývoje se vše mění i zde) na křesťansko-judaistických základech, by neměly mít odluku! Odluka totiž staví víru na vedlejší kolej, prvně se tak stalo ve Francii po vražedné revoluci v roce 1789 a její důsledky zde vidíme stále. Výsledek? Naprostý zmatek pojmů, a to u věřících, ač teologicky vzdělaných.

 

Martin Kubík, Praha