Respekt 47 / 2020 (16.-22.11), str. 9 – dopisy; a ještě jednou: Respekt 49 / 2020 (30.11.-6.12.), str. 9 – dopisy

AD: Marek Švehla – Co s Bílou horou? Respekt 45/2020 (2.-8.11)

Vysokokostelská škola v Kutné Hoře poprvé doložena roku 1363. Patřila k nejpřednějším českým městským školám (obdoba dnešních gymnasií). Dnešní budova z let 1594–6. Jako škola fungovala do počátku 30leté války, poté se stala, jak jinak arciděkanským úřadem té jediné oficiální a povinné církve. U nás již dávno existovaly zárodky občanské společnosti – ovšem než je Habsburkové s jezuity vylikvidovali.

 

Marek Švehla uvádí dnes často opakovanou (a nedostatečně doloženou) tezi Josefa Pekaře, že „v případě vítězství protestantské armády by české země prošly germanizací výrazně větší.“

Toto tvrzení zůstává v rovině spekulací. Naopak za bernou minci musíme brát některá tvrdá historická fakta, dokládající oslabení země po Bílé hoře. Vzaly za své svobodné sněmy, umožňující účast na vysoké politice, schvalování daní a volbě panovníka i zástupcům menších pozemkových vlastníků a měšťanů. Byly zrušeny také domácí svobody, které zabraňovaly svévoli shora: Matyášovo privilegium (1610), znemožňující svévolnou konfiskaci majetku, i právní systém zčásti založený na precedentech, zabraňujících zneužívání moci. A zatímco dříve museli úředníci českých zemí (nikoli rozsáhlejší stavovské federace) ovládat češtinu, která se rokem 1615 na Zemském sněmu dokonce stala výlučným jednacím jazykem, po Bílé hoře úřadování v němčině zvítězilo na celé čáře a takzvané Obnovené zřízení zemské (1627/8) ani nebylo přeloženo do češtiny. Podíl Němců na obyvatelstvu země byl i před Bílou horou sice o něco větší, než později nostalgicky naznačoval Bohuslav Balbín, ale zdaleka ne tak velký jako o sto či dvě stě let později.

Habsburkové s jezuity dále zlikvidovali na svou dobu obdivuhodnou náboženskou svobodu pro jednotlivce. Jen část nekatolíků mohla „odejít ze země“, jak se dnes pěkně korektně píše, zbylí bývali za svou víru mučeni a někde i masově usmrcováni. Pekař si plně neuvědomoval, že na základě domácích reformací, které nebyly potlačeny zvnějšku, vyrostly jinde dost dobře spravované společnosti, a to se silnou národní identitou. Suverénnější Anglie, Skotsko, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko a Nizozemí mohly rozvíjet vlastní, nezávislou kulturu i svobodnější politiku.  Jejich kulturní a vědecký přínos s hvězdnými jmény tvůrčích osobností byl díky tomu silnější než přínos později téměř zapomenutých českých zemí.

Univerzita v Cambridge. Vědu zde nedusili žádní jezuité, žádná inkvizice, žádný absolutismus. O možnost takovéhoto rozkvětu v baroku a klasicismu jsme kvůli Habsburkům a jejich rekatolizaci přišli.

Zdeněk Zacpal, nordista

 

___________________________________

 

Vysvětlivky a doklady pod čarou:

… právní systém založený na precedentech, zabraňujících zneužívání moci.

Viktorin Kornel ze Všehrd stále aktuální?

26 Února 2018

Článek ve sborníku odborných statí: Památník 1868 – 2018 Všehrd, Spolek českých právníků Všehrd, ISBN 978-80-85305-52-4, str. 11-16, Zdeněk Zacpal

Autor těchto řádků dále napsal po konzultaci s právním historikem (a někdejším rektorem UK) Karlem Malým o onom právním systému a Všehrdovi hesla do anglické a francouzské Wikipedie:

https://en.wikipedia.org/wiki/Viktorin_Kornel_of_V%C5%A1ehrdy

http://zdenek.zacpal.cz/viktorin-kornel-de-vsehrdy-mot-de-passe-pour-wikipedia-francais/

 

Podíl Němců na obyvatelstvu země byl i před Bílou horou sice o něco větší, než později nostalgicky naznačoval Bohuslav Balbín, …

„po česku mluvila … celá země česká (mimo malé území loketské).“

Bohuslava Balbína Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště pak českého, Nákl. Spolku pro vydávání laciných knih českých, Praha, 1869, str. 28

https://books.google.cz/books/about/Bohuslava_Balb%C3%ADna_Rozprava_na_obranu_ja.html?hl=cs&id=lscDAAAAQAAJ&redir_esc=y

 

 

Jen část nekatolíků mohla v oněch dobách „odejít ze země“, jak se dnes pěkně korektně píše, zůstavší byli za svou víru mučeni a někde i masově usmrcováni.

Jan Amos Komenský – Historie o těžkých protivenstvích církve české

https://cs.wikisource.org/wiki/Historie_o_t%C4%9B%C5%BEk%C3%BDch_protivenstv%C3%ADch_c%C3%ADrkve_%C4%8Desk%C3%A9

 

https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/165184/prapor-z-bitvy-na-bile-hore-pod-cisarskou-zastavou-vyplenili-i-pisek.html

 

P. Frant. Jos. Slámy – Obraz minulostí starožitného města Prachatic, Praha 1891 udává 1500 obětí

 

Prachatice město české historie, MNV v Prachaticích, 1948, str. 12:

Za válek třicetiletých Prachatice velice trpěly. Město se přidalo na stranu Bedřicha Falckého a proto obleženo r. 1620 Buquoyem a dobyto. Při obraně zahynulo na 2000 Prachatických. Prachatičtí se pak opět vrátili k víře katolické.

Velice korektně řečeno. Dle Komenského jich zbylo všehovšudy 15!

 

 

A zatímco dříve museli úředníci českých zemí (nikoli rozsáhlejší stavovské federace) ovládat češtinu, která se rokem 1615 na Zemském sněmu dokonce stala výlučným jednacím jazykem, po Bílé hoře úřadování v němčině zvítězilo na celé čáře a takzvané Obnovené zřízení zemské (1627/8) ani nebylo přeloženo do češtiny.

To jsou dost obecně známá fakta, k tématu píše mj.:

Miloš Neumann – Práva národnostních menšin v ČSR a jejich uplatňování, Právnická fakulta (PF) Katedra právních dějin, Praha, 2013 https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/64170/

 

 

Suverénnější Anglie, Skotsko, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko a Nizozemí mohly rozvíjet vlastní, nezávislou kulturu i svobodnější politiku.  Jejich kulturní a vědecký přínos s hvězdnými jmény tvůrčích osobností byl díky tomu silnější než přínos později téměř zapomenutých českých zemí.

Zde není místo na vyjmenování všech vynálezů a kulturních osobností všech těchto zemí, tak jen telegraficky z Dánska a Švédska (z „mého“ nordistického oboru): Emanuel Swedenborg, Carl Linné, Anders Celsius, Ole Rømer (matematik, astronom, dokázal konečnou rychlost světla), Hans Christian Ørsted (elektromagnetismus, vynálezce telegrafu), Hans Christian Andersen, Søren Kierkegaard … Naopak, česká hvězdná jména se vyskytovala tak leda do Bílé hory a pak jen v emigraci.

Se sběrem lidové slovesnosti se začalo u nás i na Severu v renesanci, u nás máme počátky sběru lidové slovesnosti u Komenského, ale na rozdíl od Severu, kde sběr vrcholil v 17. století, byly tyto aktivity nadlouho přerušeny se u nás muselo na pokračování čekat až do století 19., zřejmě o část těchto pokladů země přišla nadobro.