Lidové noviny, pátek 12. ledna 2024, str. 9, Názory – Dopisy redakci

AD: Ladislav Doleček – Návrat k roztříštěnosti Evropy byl omyl (Lidové noviny, pátek 12. ledna 2024, str. 11

 

Odkud Ladislav Doleček zjistil, že jsme byli světovou mocností za Rakouska-Uherska a že se naše postavení v něm „dalo časem napravit“? Češi v oné monarchii nehráli ani druhé housle a zrovna v zahraniční politice mocnářství se jejich zapojení limitně blížilo nule. A navíc se ona „světová mocnost“ i kvůli své neschopnosti vést válku, kterou sama vyhlásila, dostávala pod vliv silného Německa, které posléze řídilo její vlastní vojenské operace, ba hlídalo i jejího císaře Karla Posledního. Ze školních knihoven byly vyloučeny nejen svazky „závadné z hlediska náboženského nebo politického“, tedy spisy T. G. Masaryka, Aloise Jiráska, J. S. Machara a dalších, ale i „knihy autorů původem z nepřátelských států“.

Tehdejší vyhlídky Čechů ilustruje i Masarykův záznam důvěrného rozhovoru (ve Světové revoluci) s bývalým rakouským premiérem Ernestem von Koerberem, který očekával po eventuální vítězné válce další germanizaci a centralizaci. O tendenci mocnářství vytěsňovat svobodu však pádně svědčí především jeho proměna z umírněně autoritářského systému s nepříliš silným parlamentem k vojenské diktatuře po roce 1914. Její protagonista Hötzendorf vykazoval podobné „úspěchy“ na bojišti a asi takovou ohleduplnost k životům i vlastních vojáků jako Putin, Prigožin a Surovikin.

 

Zdeněk Zacpal, nordista

Marné pokusy zlovolných starců potlačovat národy a zachránit vlastní impérium

___________________

 

Citace a vysvětlivky pod čarou:

 

Prostor pro Čechy se za Velké války opět zužoval

“Opět” znamená obdobně jako pro letech 1620, 1711, 1792, 1849, 1867 ….

 

Češi v něm nehráli ani druhé housle a zrovna v té zahraniční politice mocnářství se jejich zapojení limitně blížilo nule.

Hlavní roli hrála habsburská císařská rodina, rakouští urození, ale druhé housle hráli v monarchii Maďaři a třetí možná Poláci – dokonce bylo možné, aby se stal premiérem „Předlitavska“ i Polák Kazimír Felix hrabě Badeni (1895-1897), ale těžko se mohl stát premiérem Čech.

 

Ze školních knihoven byly vyloučeny nejen svazky „závadné z hlediska náboženského nebo politického“, tedy spisy T. G. Masaryka, Aloise Jiráska nebo J. S. Machara, ale i „knihy autorů původem z nepřátelských států“.

Jan Lukavec – Předznamenala první světová válka nejzrůdnější totality 20. století?

https://www.iliteratura.cz/clanek/36157-lenderova-milena-vse-pro-dite

 

A navíc se ona Dolečkova „světová mocnost“, také díky své neschopnosti vést válku, kterou sama vyhlásila, dostávala pod vliv silného Německa, kterému nezbývalo než řídit samotné její vojenské operace …

O tendenci mocnářství vytěsňovat svobodu však pádně svědčí především jeho proměna z umírněně autoritářského systému s nepříliš silným parlamentem k vojenské diktatuře po roce 1914. Její protagonista Hötzendorf vykazoval podobné „úspěchy“ na bojišti a asi takovou ohleduplnost k životům i vlastních vojáků jako Putin, Prigožin a Surovikin.

Lawrence Sondhaus – Franz Conrad Von Hotzendorf: Architect of the Apocalypse, Brill Academic Publishers, Leiden, 2000.

(ovšem dostatečně výmluvná jsou hesla Franz Conrad von Hötzendorf i na české i anglické Wikipedii a další příslušné prameny)

 

Tehdejší vyhlídky Čechů ilustruje i Masarykův záznam (ve Světové revoluci) důvěrného rozhovoru s bývalým rakouským premiérem Ernestem von Körberem, který očekával po eventuální vítězné válce další germanizaci a centralizaci.

Tomáš Garrigue Masaryk – Světová revoluce: Za války a ve válce 1914-1918, Orbis, Praha, 1925

8. … Abych ještě jednou revidoval své definitivní odsouzení Rakouska, jel jsem do Vídně promluvit s několika politiky.

Šel jsem mezi jinými ke Körbrovi, s nímž jsem častěji mluvíval hodně odkrytě. Tentokrát jsme mluvili déle než dvě hodiny a probrali jsme celou situaci; zejména jsem se ho doptával na některé přídvorské osoby. Formuloval jsem svou hlavní otázku takto: Bude Vídeň schopna nutných reforem, jestliže vyhraje? Körber po zralém uvážení a odhadnutí osob řekl docela určitě: ne! Vítězství posílí starý režim, a nový (Karel) nebude o nic lepší; po válce vítězné budou rozhodovat vojáci. A ti budou centralisovat a germanisovat, bude absolutism s parlamentní okrasou. A co Berlín, tázal jsem se, nebude ten tak rozumný, aby svého spojence vedl k reformám? Sotva, zněl úsudek.

Kdyby bylo víc místa, mohl bych ze zkušeností Körbrových na vídeňském dvoře a v jeho okolí uvést mnohé až anekdotické doklady neschopnosti a mravní degenerace; ale není toho již třeba a paměti Körbrovy se jistě neztratí. Körber se ovšem nedíval na dynastii, Vídeň a Rakousko jak já, neposuzoval jich se stanoviska mravního – tím pádnější bylo jeho rozpoznání čistě politické.

Vyhledal jsem také několik německých známých z parlamentu. Potvrdili mi jen to, co mi řekl Körber a co jsem sám očekával. Chtěl jsem v tak vážném rozhodnutí přece jen ještě naposled slyšet, co Němci sami o Rakousku myslí. Z těch rozmluv ve Vídni vypozoroval jsem zejména, že vojáci naladili proti nám i klidné Němce. Naznačovali mi někteří vědoucí, že budou persekuce; o budoucích administračních a politických plánech (po vítězství), o nichž mluvil také Körber, věděli. …

 

10. … Upozorňoval jsem na pangermanism stále a nabádal vůbec k studiu nové světové politiky a k tomu, aby se naše politika stala světovější. Odpor proti pangermanismu, jemuž Vídeň a Budapešť sloužily, diktoval moje zasažení do vídeňské politiky proti Srbsku a konečně do světové války. …