Proti výstavbě takzvaného Mariánského sloupu
Řeč přednesená k nultému bodu 12. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy dne 12. 12. 2019
Zdeněk Zacpal: Váňův „Mariánský sloup“ jako nebezpečný precedens
Vážení zastupitelé,
Jistá skupina lidí neúnavně prosazuje nový Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mnozí si řeknou: když o to tak usilují, tak jim vyjdeme vstříc. Mnozí Římané také vycházeli prvním křesťanům vstříc. Jenže legalizace jejich ctižádostivcům nestačila. Takže ta nejlépe proorganizovaná z církví dostala v Římě až podezřele brzy oficiální status, roku 380. A okamžitě získala vrch nad císařem i jinými církvemi. Hned roku 381 se stalo pohanství trestným a pohanské chrámy byly ničeny. Okamžitě se začali křesťané pronásledovat i mezi sebou. Hned roku 383 byli popraveni první kacíři. Hned 393 byly Olympijské hry zakázány a roku 426 byly zničeny jejich budovy. 529 byla zrušena Akademie v Athénách. A poslední pohanská filosofka Hypatie byla zaživa rozsápána stoupenci svatého Cyrila Alexandrijského, stále učitele církve, v roce 415. A brzy zanikl i Řím a jeho civilizace.
Tato země je po roce 1989 na podobně nebezpečné cestě. Pod pojmem křesťanství se nyní rozumí katolicismus, jeho ideologie, církevní moc a majetek, zatímco skutečné texty evangelií s opačnými ideály již jdou stranou. Ti, kteří chválí neblahé působení jezuitů, dostávají hlavní místa na tribunách a v televizi a zesměšňují jejich odpůrce. Katolické pomníky a symboly vytlačují ostatní. Nestačí několik nových pomníků panenky Marie po Praze, nestačí jim, že byla od novoměstské radnice z údajně estetických důvodů odstraněna socha husity Jana Želivského. Chtějí Váňovým sloupem zabrat i Staroměstské náměstí.
My ze společnosti Veritas, potomci pronásledovaných, naopak nechceme vládnout, ba nechceme ani to, co nám Habsburkové uloupili po Bílé hoře. Bohatě se těšíme z toho, co jsme si sami vybudovali či co máme z První republiky. Avšak Váňův sloup a pomníky Habsburků odmítáme.
Příklady v dějinách výmluvně ukazují, že prosperují a kulturně kvetou ty společnosti, které dokážou udržet toleranci a názorovou pluralitu. Pokud se poddají jedné ideologii, vede to k úpadku, otevřeným či skrytým konfliktům. A k pronásledování i těch, kteří ctižádostivcům uvolnili cestu k moci, mějte to na paměti, vážení zastupitelé. Nakonec se poškorpí či bojují sami mezi sebou, jak jsme mohli vidět i minule na příkladu konfliktu pana Hnátka a paní Postlové. Připomnělo mi to scénku, jak kluci uličníci zradili nejen Hurvínka, ale začali svádět vinu jeden na druhého. A Spejbl s Máničkou mohli Hurvínkovi konečně vysvětlit: Hurvajs, mohl´s vidět, že ti velicí kamarádi zas až tak velicí kamarádi nejsou.
Řeč přednesená k nultému bodu 11. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy dne 14.11.2019:
Zdeněk Zacpal: Váňův „Mariánský“ sloup z konzervativního stanoviska
Vážení zastupitelé,
Pod pojmem „konzervativci“ se, alespoň v teorii, míní noblesní gentlemani, kteří respektují stávající zákony a staré tradice země a jsou ochotni provádět jen velice opatrné inovace, reagující na skutečné problémy a výzvy doby. Mají nedůvěru vůči přílišné moci jak krále, tak církví i radikálních ideologií. Vyhýbají se kulturním bojům; chtějí spíše udržovat rovnováhu sil ve společnosti.
Pokud sochař Váňa, který se snaží umíněně a bez soutěže umístit svůj výtvor na Staroměstské náměstí, opakovaně rozbíjí tamní historickou dlažbu, pokud bývalý radní Wolf i novopečený konvertita a europoslanec Alexandr Vondra morálně podporují nelegální jednání, pak se projevují spíše jako anarchisté nebo fašisté než konzervativci.
Konzervativní přístupy přinášely dobré ovoce během suverenity českého státu do Bílé hory. Vedle českých knížat a králů měly v politice co rozhodovat dvorské a krajské sjezdy, později zemské sněmy. Jejich váha byla posílena husitskou reformací, po níž se v jejich rámci mohli na vysoké politice podílet i příslušníci nižších vrstev – rytíři a měšťané. V této, tehdy ještě převážně nekatolické zemi vládla větší tolerance a daleko humánnější poměry než ve většině ostatní Evropy.
Z konzervativních přístupů, hlásajících nezcizitelnost majetku, je nepřijatelná habsburská konfiskace tří čtvrtin veškerého majetku Čechů, jeho rozdání či prodání pod cenou jejich pomahačům, cizincům či římskokatolické církvi. A výměna oběživa v roce 1622, která ožebračila i ty, kteří neměli ty správné konexe, a drzé čelo. Slovy historika Petra Hory-Hořejše se sešla skupina mafiánů, kteří vědomě a programově uskutečňovali finanční podvody a machinace neuvěřitelného rozsahu, aniž je za to kdy stihl přiměřený trest.
S konzervativní úctou ke starým institucím se neslučovala germanizace ani pobělohorská likvidace až 200 let starých a dříve většinových církví a násilná habsbursko-jezuitská rekatolizace. Ani likvidace dřívějšího domácího, precedenčního práva, které do roku 1627 obdobně jako v Anglii značně zabraňovalo účelovému zneužívání moci.
Součástí nekonzervativní a svévolné likvidace starších českých tradic habsburským vídeňským okupantem byla již dle ikonografie i nápisu původní instalace takzvaného Mariánského sloupu. Dovedete si představit, s jakým opovržením by se na nás po eventuální instalaci sloupu shlíželi jiní, třeba Britové a Francouzi?
Interpelace k nultému bodu 10. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 17.10. 2019, pronesená asi v 9.30 hodin dopoledne
Vážení zastupitelé,
Statisíce občanů potřebují větší a lepší prostory Národní knihovny. Na její novou budovu byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž. Nechci tady hodnotit vítězný projekt. Faktem však je, že ani to, co vybrali nejlepší světoví architekti, se nemohlo realizovat. Ke škodě široké čtenářské obce: ta nemá po mnohá desetiletí přístup ke značné části drahocenného a nyní špatným skladováním znehodnocovaného knihovního fondu.
A na druhé straně se vyskytne jistá skupina lidí, kteří nikoli mimo středověké jádro, jako v případě knihovny, nýbrž na jednom z hlavních starobylých náměstí země, chtějí na základě kusé dokumentace napodobit takzvaný “Mariánský sloup”, který však i podle memoranda odborníků z počátku letošního července již v okamžiku svého vzniku byl „symbolem expanzivní habsburské katolicko-protireformační propagandy.“ Chtějí bez jakékoli veřejné soutěže postavit něco, co by bylo neautentickým a moderním zásahem do cenné podoby historického centra hlavního města Prahy a co, cituji, „v žádném případě nemůže fungovat jako deklarace ekumenického smíření mezi církvemi.“
Sochař Váňa, jehož práce posuzují mnozí odborníci kriticky, si různými způsoby vynucuje instalaci svého výtvoru, a to proti vůli řady občanských spolků i velké většiny nekatolických církví a sborů. Když nemá souhlas, opakovaně on i jeho blízcí nelegálně poškozují dlažbu památkově chráněného náměstí. Zákony prakticky zpochybňují i některá média a jeden bývalý radní. Připomeňme, že právě v důsledku podobného opovrhování zákony a pravidly slušného chování byl nastolen fašismus v Itálii, v Německu a Rakousku.
Jedná se již dle historického nadpisu o ideologicko-mocenský pomník cizího panství. Habsburkové získali absolutní moc tím, že zlikvidovali dřívější české náboženské, politické a hospodářské svobody, zkonfiskovali ¾ dosavadního majetku Čechů a soustavně, někde až v tisícových počtech vraždili evangelíky. Habsburskou politiku spálené země známý historik Petr Hora-Hořejš nazval sociální a kulturní genocidou, která postihla všechny složky národa. A nyní se těmto okupantům ještě stavějí pomníky. Děláme si z ostudy kabát.
Je politicky moudré něco tak kontroverzního a pro značnou část občanů absolutně nepřijatelného schvalovat?
Interpelace na zastupitele a předsedu strany TOP 09 Jiřího Pospíšila na9. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 19.9.2019, asi ve 13.10
Nepravdivá tvrzení zastupitele Jiřího Pospíšila k Mariánskému sloupu
Pane zastupiteli, nelze než se ohradit proti Vašemu tvrzení, že totiž většina z 27 popravených českých pánů neuměla česky. Jen tři z nich byli páni, ostatní byli rytíři nebo měšťané. Byli to představitelé stavovského odboje. A většina z nich uměla a také musela umět mluvit česky. Již podle českého jazykového zákona, přijatého v roce 1615 na generálním, tehdy ještě svobodném sněmu, nařizujícího, že obyvateli Českého státu se mohou stát pouze cizinci znalí českého jazyka. Podívejte se třeba na publikaci, vydané roku 2009: Karolína Adamová – První federativní ústava z roku 1619, doporučuji strany 37-40.
Pokud ovšem bereme celou českou konfederaci, to je rozdíl, ta národnostní nebyla. My také nejsme typičtí národovci 19. století, jak jste nám nesprávně připsal. Pravda, i národovci mají v demokracii právo na svůj názor. My však litujeme nastolení pobělohorské totality, v níž neměli právo na život protestanté a svobodomyslní lidé obecně. Kvůli níž prchali ze země Češi jako Hollar a Komenský, ale i Němci jako horní odborníci z Jáchymova nebo hvězdář Johannes Kepler. Totalitu zavádějící Obnovené zřízení zemské 1627/8 bylo již na rozdíl od předbělohorských dokumentů psáno jen německy. Domníváme se, že právo užívat vlastní jazyk není právo jen národnostní, nýbrž všelidské.
Prohlásil jste, že otázka Mariánského sloupu by se měla v odborné debatě zhodnotit. Nuže, pár dní po Vaší řeči obdržela Rada hlavního města Prahy od předních českých odborníků-uměnovědců „Memorandum k obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.“ Podepsali jej i mnozí katolíci, dokonce i z katolických institucí a škol. Píšou v ní, že podoba Váňových soch neobstojí v náročném prostředí Staroměstského náměstí a že „argumentovat proto úctou k významné barokní památce a její obnovou je tedy zcela liché a nepravdivé.“ Že i sám původní sloup byl „symbolem expanzivní habsburské katolicko-protireformační propagandy. V tomto kontextu je zřejmé, že v žádném případě nemůže fungovat jako deklarace ekumenického smíření mezi církvemi.“
Politik musí vnímat i jiné než estetické aspekty ohledně Váňova sloupu. Pro nás, jejichž evangeličtí předkové přežili habsbursko-jezuitskou totalitu, zejména v počátcích krutější a statisticky krvavější než kterýkoli režim 20. století zde, znamenají pokusy o jeho instalaci něco podobného, jako kdyby si dnešní neonacisté chtěli veřejně postavit hákový kříž a vysvětlovali ho jako symbol smíření se Židy.
Řeč k nultému bodu 9. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 19. 9. 2019, pronesená v dopoledních hodinách
Vážení zastupitelé,
my, občané a vaši voliči se chceme vyslovit proti dalšímu zařazování a projednávání eventuální výstavby Váňova sloupu na Staroměstské náměstí. Máme k tomu pádné důvody:
1) Tato kauza českou společnost zbytečně rozděluje, rozděluje dokonce i rodiny a kolem ní se již vyskytují první případy fyzického násilí.
2) Stoupenci Váňova sloupu zavedli i skrze média novořeč či newspeak, hrubě zkreslující historické i samotné fyzické skutečnosti. A to lidi mate a zneprůhledňuje i jazyk obecně. Zakrývají tak mimo jiné, že
a) sloup byl již podle historického nápisu symbolem habsburské nadvlády
b) prakticky sloužil k oslavám likvidace dřívějšího českého a mnohem svobodnějšího státu
c) sloup nelze obnovit kvůli chybějící dokumentaci; kdyby šlo o opravdovou obnovu, musely by se zhotovit katoličtí andělé mečem usmrcující kacíře či, tehdy, evangelíky; od toho se nyní autoři distancují, ale budoucnost a jejich skutečné záměry nyní neznáme
d) již dle protestů nekatolických církví a občanských iniciativ sloup rozhodně není a nemůže být sloupem smíření, jak tvrdí jeho podporovatelé. Některé skutečnosti nasvědčují naopak tomu, že eventuální instalace Váňova sloupu by vyvolala ještě větší konflikty a problémy než probíhají nyní, kdy sloup nestojí.
3) Nekonečné a k ničemu pokojnému nevedoucí diskuse, řeči a interpelace, týkající se sloupu, ubírají nejen drahocenný čas, který by bylo namístě věnovat nepoměrně naléhavějším tématům a problémům města. Jitří zášť i mezi zastupiteli a politiky, a nepřímo tak znesnadňují i vypořádávání se s problémy, na potřebě jejichž řešení by se jinak snadněji shodli všichni.
Řeč na 8. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 20. 6. 2019
Díky za zásah proti svévolnému rozkopání Staroměstského náměstí.
Děkujeme panu primátorovi, děkujeme zastupitelům, politikům, státní a městské policii, kteří zamezili svévolnému rozkopání Staroměstského náměstí.
V této kauze nejde o obnovení kulturního dědictví z minulých století, ale prosazování zájmu bohužel jedné skupiny věřících. Zpochybňovat, nerespektovat nebo odmítat rozhodnutí, usnesení zastupitelstva z jakékoliv úrovně, jak to činí například europoslanec Saša Vondra, je odmítáním demokratických principů, napadením Ústavy ČR. A to je v právním státě nepřijatelné. Pokud by tak začala jednat všechna občanská uskupení, dojde k anarchii, rozpadu státu.
Nejen z konfesionálního, nýbrž i z občanského pohledu je výstavba jakéhokoli podobného sloupu na onom místě pro mnohé nepřijatelná. O čemž svědčí celkově desítky tisíc protestních podpisů, shromážděných po roce 1989. Lépe, když na onom místě nebude nic.
Pokud by se však mělo něco stavět ke smíření, nemělo by to vůbec onen neblahý a konflikty stimulující sloup národní i občanské potupy připomínat. Hodilo by se spíš něco menšího. Na ono dílo sochaře Váni je dost místa na nějakém církevním pozemku, třeba v areálu nějakého kláštera.
Co se týče eventuálního referenda: Některé skulptury historického sloupu, například tato, kde římskokatoličtí andělé s chutí propichují kacíře tedy tehdy pronásledované a usmrcované evangelíky, nejsou veřejně známé. Ruku na srdce: vypíšete referendum na výstavbu podobně protižidovského či protiromského pomníku?
Sama Ekumenická rada církví nezahrnuje všechny církve. A mimoto, vůdčí osobnosti církví nezastupují všechny jejich členy. Důkazem budiž otevřený dopis Zastupitelstvu ze dne 11.9. 2017 proti takzvanému Mariánskému sloupu s podpisy i některých katolíků. Skutečný pomník smíření by si vyžádal co nejširší konsensus celé, to jest nejen církevní společnosti, občanských sdružení. Připomínám mimo jiné společnost Veritas, která se na vědecky odborné úrovni zabývá dobou protireformace a dobou toleranční.
Jsme proti zneužívání Marie, takto královny míru, pro oslavu triumfálního dobytí Prahy Habsburkem. Je ohromná ostuda i před cizinci, když národ, který býval touto neblahou dynastií v dějinách tolikrát početně umenšován a znevolňován, jí ještě má stavět pomníky.
Projev na 29. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 14.9.2017 – Zdeněk Zacpal
Včera se mimo jiné jednalo o tom, že je třeba projekt takzvaného Mariánského sloupu dát k posouzení kunsthistorikům, což může znamenat, že se najmenují ti, kteří půjdou někomu na ruku. Jiní jsou pro demokratičtější přístup. Ovšem i referendum je spíš na místě, řeší-li občané problémy, které důvěrně znají a zakoušejí. Problematika Mariánského sloupu však není obecně známá natolik, jako přesun nějakého nádraží. Je dnes přijatelný dopad referenda, v němž se dejme tomu 60% občanů vysloví za diskriminační opatření proti Romům nebo Židům? Pokud němečtí neonacisté zadarmo věnují sloup s hákovým křížem a budou-li jej vydávat za pomník smíření se Židy, má si jej město instalovat na své hlavní náměstí?
Srovnání není úplně od věci. Zatímco nacisté vraždili Čechy na jeden zátah, v Lidicích, nanejvýš po stovkách, což jsme měli v hodinách dějepisu za komunistů i nyní, pak Habsburkové, krom utrácení statisíců Čechů ve válkách za uchování své dynastie, vraždili bezbranné Čechy i po tisících, třeba v Písku nebo v Prachaticích. A to se neučilo v dějepise ani za komunistů ani dnes. Zbytek Čechů byl po likvidaci tradičních svobod země a konfiskaci tří čtvrtin jejich majetku donucen k jediné správné víře z Říma nátlakem, mučením, znásilňováním a dragonádami. Pro velkou část Čechů a také konkrétně pro nás, občany evangelické tradice, jejichž rody v ilegalitě přežily Habsburky, nebude nikdy přijatelný pomník cizí nadvlády, jehož ikonografie byla utvořena na základě papežské mince Řehoře XIII oslavující vyhlazení asi 20 000 hugenotů. O tom svědčí opakované protestní petice s celkově desítkami tisíc podpisů.
Zatímco jiné země ctí milníky své národní suverenity, svobod, humanismu, u nás se potichu a téměř bez diskuse obnovují rokem 1918 odstraněné pomníky násilně zavedené habsburské nadvlády a nesvobody. Jejich instalace oslabuje ekumenu, kritičtěji myslící katolíky, leč posiluje pozice netolerantního křídla té církve, jejíž jméno se již pomalu bojíme vyslovit. Tato tendence odsouvá řešení skutečných problémů, posiluje konflikty ve společnosti a křísí tradice neosvíceného absolutismu na úkor menšinových vyznání i tvůrčích a kriticky myslících občanů. Nekončícím a zbytečným konfliktům můžete předejít návratem k důsledně sekulárním principům a tradici T. G. Masaryka, jehož výročí si právě dnes připomínáme. Ponechte náměstí v daném stavu a odmítněte záměr stavět sloup hanby a ponížení!
Část řeči na:
https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/zastupitele-odmitaji-mariansky-sloup-rozdeluje-prazany.html
http://www.praha.eu/public/2a/7d/37/2559787_835216__31_ZHMP_INT_OBC.pdf
31. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 30.11.2017
INT. č. 31/4 – Zdeněk Zacpal – interpelace směřovala na radního Wolfa ve věci
- plnění usnesení ZHMP č. 29/87 tisk Z-5680 ze dne 14. 9. 2017 „ petice k Mariánskému sloupu“
na interpelaci reagoval radní Wolf
vyřízeno přímo na zasedání ZHMP
Nyní pan Marek Tošil. Připraví se pan Mgr. Zacpal. Pan Tošil interpeluje ve věci rozpočtu Dopravního podniku. Čekáme na pana Tošila. (Informace.) Dal to písemně, dobře. Děkuji. Určitě odpovíme. Nyní pan Mgr. Zacpal a prosím, připraví se pan inženýr Hnátek.
Mgr. Zdeněk Zacpal:
Vážené Zastupitelstvo, dovídáme se, že někteří chtějí zvrátit usnesení Magistrátu ze dne 14. 9. 2017. V rozhovoru jste pak, pane Wolfe, přiznal, že aktuálně už nikdo nebude tvrdit, že se jedná o sloup smíření. To je s
tím Mariánským sloupem zajímavý obrat. Ujišťujeme vás, že my, odpůrci instalace tzv. Mariánského sloupu z různých občanských sdružení a církví nechceme žádné duchovno, žádný ideový směr potlačovat. Někteří z nás včetně mne podepsali ještě před rokem 1989 dokonce římskokatolickou petici za práva věřících. Teď se ale bojíme, že tatáž církev získá výlučné postavení, což obvykle znamená pronásledování nebo diskriminaci řádných občanů s jinými názory. Nechápeme, proč někteří katolíci, ač se jen na exponovaných místech centra Prahy mohou těšit z několika Mariánských sloupů – na Hradčanském náměstí, pod Strahovským klášterem, vedle Týnského chrámu, nepočítáme-li reliéf Panny Marie na průčelí téhož chrámu, stále nemají dost.
Někteří z nás máme raději Jana Žižku, těšíme se z něj, ale jedna jeho socha v Praze nám, jak vidíte, docela stačí. Dnes se má bourat prasečák v Letech, přestože slouží jen svému účelu a žádné nacistické sochy proti Romům na něm nestojí. V této souvislosti je pro nás nepochopitelné, že někdo triumfální sloup cizího podmanění naší země, likvidace jejího tolerantního systému i svobod chce stavět dnes, a s názorně ztvárněním vybíjením kacířů, které bylo a jeho neodmyslitelnou součástí. Dá se doložit, že tato ikonografie vznikla jako oslava vyvraždění asi 20 000 hugenotů ve Francii, můžete se tady u mne podívat, a že zčásti stimulovala podobně krvavý postup proti nekatolíkům u nás. Římskokatolická církev se stala proti vůli asi 80 % občanů zdejším největším pozemkovým vlastníkem. A my nejsme proti tomu, aby byla současná, ne zcela přesná napodobenina onoho sloupu umístěna někde na jejím pozemku, například v nějaké klášterní zahradě či příznačně třeba v Mariánských lázních.
Žádáme pověřené, aby bez průtahů plnili ono usnesení Magistrátu, které uložilo Radě hl. města učinit všechny právní kroky k rozvázání smluvních závazků a k odnětí souhlasu Prahy s umístěním tzv. Mariánského sloupu na náměstí, a to již do konce letošního roku. Děkuji.
Nám. Dolínek:
Také děkuji. Chce pan radní reagovat? Prosím, pane radní.
P. Wolf:
Pane magistře, myslím, že už sem na Zastupitelstvo ani nechoďte. Právě jste se dopustil schvalování trestného činu, protože jste řekl, že tam, kde byl nacistický lágr, kde umírali lidé romského původu, vy jste řekl, že tam nebyl. Vy jste teď právě řekl tu věc, že schvalujete nacistické činy. Tak jestli takto vystupujete, tak omlouvám se, já se o Mariánském sloupu nebudu bavit, protože vy jste teď předvedl něco, co nemá nic společného s lidskostí. Vůbec se nebavím o náboženské věci. A jestli ještě jednou přijdete a budete se tady bavit o nacismu, o tom, že Lety jako takové zpochybňujete – já jenom čekám, kdy příště řeknete, že zpochybňujete vyvražďování Židů. To si děláte legraci!
Nám. Dolínek:
Děkuji. S technickou s přednostním právem předsedkyně klubu KSČM
paní Semelová. Prosím, paní předsedkyně.
P. Semelová:
Chtěla bych pana radního, aby tady nezvyšoval na interpelující hlas a
aby je tady takhle nemoralizoval. Co se týká Letů, tak to je na jiném místě -
Nám. Dolínek:
Paní kolegyně, to není technická.
P. Semelová:
Je. – a ten pomník je tam řádně udržován. Není na tom místě, o kterém
vy mluvíte.
Nám. Dolínek:
Paní kolegyně, omlouvám se, není to technická, není to rozprava.
Omlouvám se. Prosím, máte právo na reakci.
Mgr. Zdeněk Zacpal:
Já jenom tvrdím, že teďka na tom prasečáku v Letech nic nestojí
a nezpochybňuji žádný nacismus, i když po Bílé hoře zásluhou také Habsburků a jezuitů tato země ztratila více obyvatel.
Nám. Dolínek:
Děkuji. Pan radní ještě bude reagovat. Prosím, pane radní.
P. Wolf:
Ano. Já si myslím, že bohužel jste přivedl diskusi úplně někam jinam, než jste chtěl, ale to je prostě vaše chyba. A já se omlouvám v
tuto chvíli, já už nemám s vámi o čem diskutovat. Jestli takto přistupujete opravdu k výkladu historie obecně, i té blízké, to znamená od roku 1945, 1942, 1943, tak je mi líto, omlouvám se.
Interpelace na radního Jana Wolfa, proslovená na 18. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy dne 16. června 2016
Proti tendenci obnovovat památky starého Rakouska-Uherska, včetně pomníku rakouského maršála Radetzkého na Malostranské náměstí proběhlo více demonstrací a bylo podáno mnoho petic s desítkami tisíc podpisů na různá místa. Jejich signatáři už ani nevědí, co mohou dělat dál. Vznášejí mnoho námitek:
1) Dnes je někde v Evropě trestné uhodit vlastní dítě. Pak, když se na věc podíváme z pacifistického hlediska, je ve srovnání s tím absurdní nebo směšné, že se má oslavovat Radetzky von Radetz, který jen kolem roku 1848 nechal postřílet nebo zmasakrovat 4000 Italů.
2) Z mravního hlediska je pozoruhodné, že Češi během asi 150 let oslavovali a vynášeli nezištné obětavce, kteří šířili kulturu, humanitu anebo bránili vlast před cizími utiskovateli. Po roce 1989 je tendence opačná a dle našeho názoru nebezpečná: některé české památky se likvidují a obnovují se pomníky cizí a uzurpátorské dynastie, například Franze I, či jejich dobře zaplacených pomahačů jako Albrechta von Waldstein – plenitele a strůjce masakrů za 30-leté války.
3) Z všelidského hlediska je sporné obnovovat vojevůdce, který přispěl k restauraci rakouského absolutismu po porážce Napoleona. Rakouského okupanta severní Itálie a likvidátora Italů, kteří chtěli žít mezi svými krajany po svém. Který prodloužil tamní panství Habsburků ani ne o jednu generaci, než se Italové stejně, za cenu další krve, osvobodili. Svobodnější systémy měli ostatně i před onou rakouskou okupací. Je to také faux-pas pod Italským velvyslanectvím.
4) A z národního hlediska je ostudné obnovovat na veřejnosti pomníky cizí nadvlády, odstraněné již první republikou. Je to ohromná ostuda před cizinci poklonkovat panstvu, které se Čechů na nic neptalo a pro nějž byli Češi poddaní, hmyz nebo kanonenfutr – to je krásné německé slovo.
Je pozoruhodné, že 1. republika i Češi před Bílou Horou dopřávali menšinovým národnostem více svobod než Rakousko Čechům. A mezi největší Čechy ze soutěží stále nepatří Habsburkové a jejich nohsledi. Jejich obnova staví obránce, útočníky a pomahače na jednu rovinu. My ale nechceme žít v německém ani rakouském protektorátě! Odmítáme oslavy oné zdegenerované a neschopné dynastie, která vyháněla statisíce Čechů na smrt na bojišti, aby si ještě o pár let udržela ten svůj Schönbrunn.
Interpelace na zastupitelku Janu Plamínkovou
7. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 28.5.2015
Mariánský sloup není dílem smíření, 28.5.2015
Tzv. Mariánský sloup může být těžko dílem smíření, když jeho ikonografie s anděly s křížem v jedné a s mečem ve druhé ruce, vybíjející evangelíky, má původ v pamětní mince papeže Řehoře, oslavující po Bartolomějské noci vybití asi 20 000 hugenotů. Přidávat triumfální pomník, oslavující rekatolizaci na krvi a kostech vídeňskými Habsburky vyhlazených tisíců evangelíků, ano, například v Kutné Hoře, Prachaticích, Písku, může působit asi tak tragikomicky, jako kdyby na náměstí v Německu proti soše nějakého slavného Žida teď umístili sochu hajlujícího esesáka.
Sloup může být těžko symbolem křesťanství, ekumenické spolupráce církví, když jej představitelé druhé i třetí největší křesťanské církve v zemi – tedy církví evangelické a husitské – odmítají. Nedávnou petici proti sloupu přijaly až na jednu výjimku všechny oslovené evangelické sbory.
Citují se zde uměnovědci a historikové, kteří jdou rakouskému výkladu českých dějin na ruku. Citujme tedy nejznámějšího současného historika Petra Horu: „Co se dostavilo po Bílé hoře, vzalo na sebe sice náboženský, tedy ideologický háv, ve skutečnosti však šlo o sociální a duchovní genocidu, která postihla všechny složky národa.“ A kunsthistorika Sršně: Nevytvářejme pomník naší nezralosti. Raději zachraňujme památky, které se zachránit dají. Zpravidla se pomíjejí ohledy politické, obchází se problém a neodpovídá se na námitky občanů. Přestože v uplynulých letech tak či onak protestovalo proti sloupu několik desítek tisíc lidí. Některé petice byly doručeny sem, další jinam, například do parlamentu.
Sloup nechceme, ani kdyby ho někdo zaplatil. Mnozí sloup a další sochy rakouských masových vrahů jako byl maršál Radetzky von Radetz nebo Albrecht von Waldstein odmítají bezpodmínečně. Nechtějí, aby jednomu z hlavních historických náměstí země dominoval sloup nenávisti a cizí habsburské a jezuitské poroby. Obdobně jako v některých islámských zemích lidé nechtějí medresy, šířící terorismus a nenávist, i když jim je ropná Saúdská Arábie nabízí zadarmo.
Paní Plamínková, domníváte se, že je politicky rozumné lidem vnucovat něco, co velká část odmítá a co zasévá zbytečné konflikty? Jen jednoduchou odpověď, prosím.
Zdeněk Zacpal
Interpelace na 6. zasedání ZHMP dne 14.4.2015 na Elišku Kaplickou:
Smysl českých dějin občané nevidí v poklonkování cizím utlačovatelům
INT.- č. 6/6 Zdeněk Zacpal
- interpelace směřovala na zastupitelku Kaplický Fuchsovou ve věci
- proti obnově rakouských triumfálních pomníků
- k problematice obnovení staroměstského Mariánského sloupu – uvedeny argumenty proti jeho obnově (je na něm málo českého)
stenozáznam předán k písemné reakci zastupitelce Kaplický Fuchsová
Prim. Krnáčová: Děkujeme. Další se přihlásil pan Zbyněk Zacpal a bude interpelovat paní zastupitelku Elišku Kaplický Fuchsovou – smysl českých dějin občané nevidí v poklonkování cizím utlačovatelům.
P. Zacpal: Vážení zastupitelé, vážená paní Kaplická. Češi sice dost ubližovali jiným, ale jenom v raném středověku. Pak to mnoho set let bývali mnohonásobně více kořistí a oběťmi cizích útočníků a cizí nadvlády – připomínám téměř výlučně evropských lumpů – a mnohonásobně méně utlačovateli nebo poškozovateli jiných.
Za smysl českých dějin bývalo považováno dospívání k humanitě, toleranci, lepšímu údělu lidí. Jan Hus vystupoval proti pálení třebas i pohanských knih a proti donucování k víře. Češi sami vyvinuli politických systém, v němž měli podíl na moci nejen král, ale také radnice a svobodné sněmy, kam se díky reformaci pak dostávali i zástupci méně privilegovaných vrstev. Precedent si omezovali zneužíváním moci. Po roce 1485 se jednotlivci bez ohledu na víru mohli sdružovat do politických stran či seskupení, a to 300 až 400 let před Anglií. Národní obrození působilo víc zdola než jinde. První republika se vstřícným postojem k menšinám a k Židům byla poslední suverénní demokracií ve střední, východní a jižní Evropě.
Také díky sledování těchto cílů v minulosti je u nás stále Johnnyho koeficient míra sociální rovnosti jeden z nejlepších na světě. Svoboda tisku je stále vyšší než ve Spojených státech a ve Spojeném království. Index demokracie je zhruba na stejné úrovni. Češi v minulosti také oslavovali víc než jiné národy nezištné obětavce namísto násilnických triumfátorů, což obdivuje i v současnosti mnoho cizinců. A tohle jsou originální české výdobytky.
Naproti tomu na zamýšleném tzv. Mariánském sloupu je pramálo českého. Jeho ikonografie s anděly s křížem v jedné a s mečem v druhé ruce, vybíjejícími evangelíky, pochází z pamětní mince papeže Řehoře XIII., který tímto originálním způsobem oslavil vybití asi 20 000 hugenotů po bartolomějské noci. Dále je Radušan Radetzky von Radetz nechal postřílet asi 4 000 Italů, aby udržel moc zdegenerované a neschopné cizí dynastie v okupované Itálii ještě na několik let. Připouštím, že Radetzky občas, byť mu v bitvě teklo do bot, tak zavelel vojákům i česky, když nemohl jinak.
Pokud se dnes mají násilníci Habsburkové a jejich nohsledi oslavovat, pokud se jim staví a mají stavět sochy, není divu, že se proti tomu staví desítky tisíc lidí, kteří je nechtějí. Ptám se, zda ona tendence reprezentuje tu pravdu a lásku, která má zvítězit nad lží a nenávistí. Děkuji.
Prim. Krnáčová: Pane Zacpale, co bylo předmětem té interpelace?
P. Zacpal: To bylo proti stavbě rakouských triumfálních pomníků po ujařmení této země, dnes zejména maršála Radetzkeho a Mariánského sloupu. Ale už stojí Albrecht von Waldstein a už stojí Franz I.
Prim. Krnáčová: Dobře. Děkuji. Paní Kaplická, prosím, ujměte se slova.
P. Kaplicky Fuchsová: Děkuji vám. Myslím si, že by bylo nejlepší, kdybych vám mohla – pokud byste to akceptoval – odepsala písemně. (Děkuji.) Také děkuji.
Poznámka autora: Eliška Kaplická po podrobnějším seznámení s problematikou vyšla vstříc kritikům instalace sloupu.
Interpelace na paní primátorku Krnáčovou ohledně tzv. Mariánského sloupu na 4. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 19.2.2015
text na:
http://www.praha.eu/public/c4/97/2d/2014287_572674_RM4_ZHMP__INT_CIT_obcane_2.pdf
obrazový a mluvený záznam na:
Pan poslanec Wolf tvrdí, že tzv. Mariánský sloup je křesťanský pomník a křesťanství tu bylo mnoho set let. Ano, ale během období 200 let české suverenity a náboženské svobody před Bílou Horou naprosto většinově v evangelické a ne katolické podobě. Nucená rekatolizace po Bílé Hoře vypovídáním, mučením, popravami, dragonádami, a vyvražďováním evangelíků po tisících, sice zvýšila podíl katolíků z možná 14% na 100% nežidů, ale jen dočasně, dokud fungovala vídeňská knuta. Dle nápisu císaře Ferdinanda III a děkovných poutí na oslavu dobytí Prahy vídeňskými Habsburky je sloup pomníkem politickým, zvěčňuje ujařmení země a jeho ikonografie byla vytvořena za papeže Řehoře XIII a znázorňuje a oslavuje vybíjení evangelíků.
Možná by bylo korektnější, kdyby tuhle agendu prosazovali tzv. monarchisté. Ti však, i když se úspěšně prosazují v médiích, dostali ve volbách jen, připomínám, sedmnáct setin jednoho procenta. Vy – i já jsme se hlásili před volbami k tradici státnosti československé či české, vy nejste Rakušané ani Němci a na hájení zájmů revanšistů moc silný mandát nemáte. Vaší povinností je chránit suverenitu této země a nestavět pomníky jejím cizím utlačovatelům ani von Waldsteinovi, ani katanovi severní Itálie, maršálu Radetzky von Radetz na Malostranské náměstí. Ten má jakožto dobře placený sluha Habsburků na svědomí asi 4000 svobodymilovných Italů. Zrovna tak by pak šlo oslavovat třeba generála Emanuela Moravce a obnovovat německé nacistické nápisy.
Osobně nejsem jednostranný a ještě za komunistů podepsal katolickou petici za práva věřících – možná nebudete věřit. Ale dnes, jak si zde můžete zjistit, mnozí občané podepisují četné petice proti instalaci sloupu a rakouských pomníků. Uspořádali také již vícekrát demonstrace jako jednotlivci, po desítkách i stovkách. Dávají tak zřetelně najevo, že sloup pro velkou část české společnosti „symbolem smíření“ není. Připomínám jen nedávnou petici z kruhů kolem Církve českobratrské evangelické s více než čtyřmi stovkami podpisů.
Vážená paní primátorko, ptám se na Váš názor: je moudré vztyčovat na tak exponovaná místa pomníky, které odstranila již první republika a které oslavují strůjce masakrů? Pomníky pro velkou část občanů absolutně nepřijatelné? Pomníky, proti nimž protestují třeba Jazzová sekce, Bojovníci za svobodu, druhá i třetí největší církev země? Je moudré obnovovat pomníky, které zasuté konflikty neusmiřují, ale naopak jitří?
Interpelace Zastupitelstva přednesená na 28. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy dne 20.6.2013
Vážení členové zastupitelstva, mluvím za sebe, ale následující řeč má razítka od ústředí Českého svazu bojovníků za svobodu i Společnosti Veritas.
Propaganda druhé strany nyní tvrdí, že tzv. mariánský sloup je pomník čistě náboženský a postavili ho prý místní. Podívejte se tedy na jeho historický nápis: „Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař“ – Ferdinand III. Triumfálních procesí u sloupu se pak účastnili rakouští císaři právě při výročích likvidace českého stavovského státu.
Ona propaganda se nezmiňuje o sochách andělů s křížem v jedné a mečem v druhé ruce, podívejte se na ně. Stejná symbolika byla užita poprvé na pamětní minci papeže Řehoře XIII., vyražené na oslavu vyvraždění asi 20 000 hugenotů během Bartolomějské noci. Právě těmito metodami, které byly tak názorně zpodobeny na sloupu, byl tenhle před Bílou Horou poměrně svobodný, samosprávný, většinově evangelický a nezvykle tolerantní národ s nejvyšší měrou svobody svědomí v Evropě donucen k tzv. rekatolizaci dle metod svatého Tomáše Akvinského nebo svatého Ignáce z Loyoly. To jest: vypovídáním, mučením, popravami, dragonádami, vyvražďováním. A tenkrát po tisících. Onen sloup oslavuje toto násilí.
Nejednalo se jen popravu 27 představitelů českého stavovského odboje. Připomeňme si například asi 2 000 českých husitských mučedníků z Kutné Hory kolem roku 1420. Připomeňme si, jak v dobytých Prachaticích katolická vojska v roce 1620 vyvraždila asi 1 500 až 2 000 evangelíků, kteří se nebránili.
Mnozí občané podepisují četné petice proti instalaci sloupu, podívejte se. Demonstrují tím, že sloup s katolickými anděly, kteří usmrcují ďábly či evangelíky, pro velkou část české společnosti „symbolem smíření“ není. Tím méně pro nás, jejichž evangeličtí předkové přežili 160 let cizího jařma, kdy se za jinou víru i popravovalo. Pro nás je sloupem smíření asi jen do té míry, jako kdyby si dnes neonacisté chtěli vystavět sloup s hákovým křížem a vydávat ho za symbol smíření se Židy.