Staroměstské náměstí, 21. června 2022, 18.15

 

Zdeněk Zacpal u desky se jmény popravených:

Začnu Havlíčkovým epigramem, nazvaným Účinky bělohorské bitvy:

Pokavad se s Čechů kacířství nesmeklo,
měli v Čechách nebe a po smrti peklo;
co nám, Ferdinande, osud poslal tebe,
máme v Čechách peklo a po smrti nebe.

Měl básník pravdu, že zde bylo opravdu nebe? Úplně ne, i po husitských válkách se lidé, byť již velice zřídka, pro víru usmrcovali, ale to v podmínkách, kdy samotný katolík Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic v roce 1489 napsal: „Velká je v tomto národě svoboda pro pověry, aniž je komu pokládáno za zlé, aby následoval náboženství, jaké chce. … Aniž jest snad dovoleno tak jen smýšlet, ale i veřejně hlásat. Neboť všude se hovoří o víře i starci i mládež, muži i ženy vykládají Písmo svaté, jemuž se nikdy neučili.“ Zatím v jiných evropských zemích lidé své odlišné přesvědčení skrývali a i tak za něj bývali usmrcováni. Inkvizice u nás byla zrušena. A v roce 1485 Kutnohorským smírem byl nastolen bezpříkladný systém dvou stejně oficiálních církví (většinové utrakvistické a katolické) a dalších více či méně tolerovaných menších reformovaných seskupení.

Díky české reformaci směli pak i křesťané půjčovat peníze na úrok a Židé mohli více než kde jinde provádět velké obchody, měli přístup k výrobním profesím i svobodným povoláním. Po několika generacích se pak na dalších 150 let stala Praha městem s největším počtem Židů v křesťanském světě, těch zde žilo kolem 8-10-14 tisíců. (A ještě více Židů žilo v oné době v Soluni/Thesaloniki a v Istanbulu, tato města však byla pod tureckou, tedy islámskou správou.)Také díky kapitálu Židů převážně protestantská Praha vypadala a fungovala trochu jako Amsterdam o 200 let později. I Židé zde měli přístup k raně novověké, takřka experimentální vědě, k hvězdářství, k alchymii – máme zachované tajné a po povodních znovuobjevené laboratoře, to jak se podmáčený chodník propadl do podzemí Haštalské 1.

Tajná alchymistická laboratoř v Haštalské 1

Tato země se před rokem 1620 těšila i právním a politickým svobodám. Zejména na zemské úrovni tzv. zvykovému právu, založenému na obyčejích a precedentech, dost podobnému jako v Anglii a některých dalších částech anglosaského světa funguje dodnes, jaké ale bývalo i ve starých Uhrách a Polsku. Stálost a síla zvyklostí tak sloužila jako záruka svobody i překážka proti zbytečnému násilí a účelovému zneužívání práva ze strany mocných. Na zemských sněmech rokovali nejen šlechtici, ale i příslušníci nižších vrstev, tedy rytíři a měšťané. Mohli vybírat či volit novou dynastii, schvalovat následníky trůnu, daně, vojenské kvóty. Úředníci českých zemí tehdy museli ovládat češtinu, která se rokem 1615 na Zemském sněmu dokonce stala výlučným jednacím jazykem. Dnes se neví a cizinci žasnou nad skutečností, že již v pohusitské době nešťastné manželství mohlo být rozvedeno a rozvedení se směli opět ženit a vdávat.

Tyhle všechny pozoruhodné výdobytky pak již absolutističtí Habsburkové zrušili, zlikvidovali a nádavkem tři čtvrtiny majetku Čechů zkonfiskovali a zčásti rozdělili svým pomahačům a též katolické církvi. Bez zpětných restitucí. Česky se člověk nedomluvil ani později na nádraží. A usmrcování evangelíků probíhalo kolem Bílé Hory někde až po tisících (Písek, Prachatice), v dalším století už jenom v řádu mnoha desítek.

Natolik otevřená společnost, jakou Češi a další u nás vytvořili do Bílé Hory, byla obnovena až po třech stech letech, díky vyhlášení republiky roku 1918. Takže se dá říct, že těch předešlých tři sta let bylo u nás, užijeme-li slova otřepaného maďarského vtipu, historicky nejdelším a nejobtížnějším obdobím přechodu od větší svobody k větší svobodě.

Ale závěrem bych rád upozornil na to, co zbylo z duchovna české reformace. Z naší protestantské ikonografie se dochovalo strašně málo, neboť jezuitští kontroloři a paliči pracovali velice systematicky. Ty nesčetné pozůstatky originálního českého výtvarného umění ale reprodukuje kniha Umění české reformace z roku 2010, zde.

Můžete si ji koupit anebo půjčit v knihovnách. Krásné písně starých dobrých časů gotiky a renesance, z nichž některé jsou připisované samotnému Husovi, najdete v dnešních  evangelických, husitských, a něco z nich i v katolických zpěvnících. A představu o tom, jak naši předkové dokázali, jak málokdo v dějinách křesťanství, sloučit svobodu myšlení i duchovna, najdete v knihách i v tom, co po ničení zbylo z odkazu literátských bratrstev. Jejich členové si půjčovali knížky, organizovali kulturu a hudbu v kostelích. Tu si můžete dodnes poslechnout, i z této nádherné desky. Přeji dobrý a nerušený poslech a děkuji za pozornost.

________________________________________________________

Citace, odkazy:

 

Alexandr Putík, Olga Sixtová – Histoire des Juifs en Bohême et en Moravie: Des origines à l´émancipation, str. 9:

Les autorités spirituelles hussites condamnaient sévèrement les prêts d´argent sur intérêt come l´usure. Le mouvement cependant, malgré quelques excès (comme le pillage des maisons juives de Prague par les pauvres en 1422), ne se retourna pas contre les Juifs. Il faut dire que les groupes les plus radicaux s´identifiaient à l´Israël biblique. Les Juifs tchèques et d´Europe centrale sympathisaient avec les hussites et les aidaient en leur fournissant des armes et d´autres marchandises. … Les guerres hussites eurent pour conséquences d´ébranler la puissance économique et le monopole idéologique de l´Église catholique.

str. 25: Après l´époque hussite, les théologiens ne jugeaient plus aussi sévèrement l´usure et les chrétiens commencèrent également à travailler dans la finance. Dans le même temps, les limitations concernant les professions que les Juifs pouvaient exercer commencèrent peu à peu à se libérer.

str. 67-68: Depuis la fin du 16^e siècle et pendant cent cinquante ans, le ghetto pragois fut la communauté juive la plus peuplée de l´Europe chrétienne.

 

Viz články autora těchto řádků:

https://www.idnes.cz/zpravy/archiv/viktorin-kornelius-ze-vsehrd-uzitecne-se-nelisi-od-slusneho.A120319_163057_kavarna_chu

… i pro britskou a francouzskou Wikipedii: https://en.wikipedia.org/wiki/Viktorin_Kornel_of_V%C5%A1ehrdy

https://fr.wikipedia.org/wiki/Viktorin_Kornel_de_V%C5%A1ehrdy

 

Hrůzy rekatolizace: Historické spisy od Petra Hory-Hořejše, Jana Fialy, Evy Melmukové a dalších …