Lidové noviny 25.2. 2019, strana 9

(Otištěný titul O agresorech a obráncích, pasáže psané kurzívou nebyly otištěny)

 

AD: Martin Kubík – Na straně dobra a kompromisů

Lidové noviny 23.2. 2019, strana 12

 

Otto Dix (1891-1969) – Válka / Der Krieg (1929-1932)

Galerie Neue Meister, Drážďany

 

Z dopisu Martina Kubíka vypadla podstatná věc, totiž že velkou válku s tragickými důsledky vyhlásilo jako první Rakousko-Uhersko. Češi ve vedení jeho silových a směrodatných státních orgánech nebyli zastoupeni téměř vůbec, zato na válečná jatka byli vyháněni v takové míře, že pomníky s dlouhými seznamy padlých jsou prakticky v každé vesnici. Tito padlí se již bohužel do debaty, na rozdíl od pana Kubíka, zapojit nemohou.

Zrušení šlechtických titulů a také rovnoprávnost pohlaví v Ústavě ČSR z roku 1919 byly zaměřeny na odstranění útlaku či diskriminace neprivilegovaných. Těžko se dá doložit jeho spojitost s nástupem německého nacismu.

         Bez vlastního státu jsou příslušníci toho kterého národa považováni za druhořadé občany téměř všude, bez ohledu na to, zda se považují za vlastence či kosmopolity. Z případné dobré vůle císaře Karla I. nelze vyvodit eventuální směřování Vídně a Berlína. Potřebu branné moci Čechů si uvědomovali již národní obrozenci, sokolové a legionáři. Slovy Karla Havlíčka Borovského: osvěta bez statečnosti, bez moci národní, bez chrabrosti a nepoddajnosti nestačí. … Ctěte se sami a ostatní vás budou ctíti.“

Zřízení národních států zmírňuje boje mezi etniky, které obvykle cyklicky propukají ve vícenárodnostních říších. První republika vytvořila v turbulentní době podmínky k relativnímu blahobytu a vyhnula se hyperinflaci a občanským bojům, sužujícím meziválečné Německo i Rakousko.

Také díky její tradici, umírněnosti a příkladům tehdejší rozumné politiky i moudrých vůdců nejsou Češi a ani Slováci, projevující vlastní vůli, více biti a vězněni. Na rozdíl od dnešních Kurdů a dokonce Katalánců, kteří přitom žijí v evropské vícenárodnostní monarchii i s oněmi Kubíkem vyzvedávanými šlechtickými tituly.

 

Zdeněk Zacpal, překladatel

Dva z nejvýznamnějších strůjců Velké války: německý císař Wilhelm II. (1859-1941) a rakouský císař Franz Josef I. (1830-1916)

 

 

 

________________________

 

Odkazy a poznámky pod čarou:

 

 

Z anglicky psané Wikipedie https://en.wikipedia.org/wiki/World_War_I

The assassination led to a month of diplomatic manoeuvring between Austria-Hungary, Germany, Russia, France and Britain, called the July Crisis. Austria-Hungary correctly believed that Serbian officials (especially the officers of the Black Hand) were involved in the plot to murder the Archduke, and wanted to finally end Serbian interference in Bosnia.^[60] On 23 July, Austria-Hungary delivered to Serbia the July Ultimatum, a series of ten demands that were made intentionally unacceptable, in an effort to provoke a war with Serbia.^[61] Serbia decreed general mobilisation on the 25th. Serbia accepted all of the terms of the ultimatum except for article six, which demanded that Austrian delegates be allowed in Serbia for the purpose of participation in the investigation into the assassination.^[62] Following this, Austria broke off diplomatic relations with Serbia and, the next day, ordered a partial mobilisation. Finally, on 28 July 1914, a month after the assassination, Austria-Hungary declared war on Serbia.

 

 

„Nejenom světlo může českému národu dopomoci k blahobytu, osvěta bez statečnosti, bez moci národní, bez chrabrosti a nepoddajnosti nestačí.“

dopis z Ruska, Havlíčkova čítanka, Fr. Radoušek, Přerov, 1907, str. 6

 

„Ctěte se sami a ostatní vás budou ctíti.“

Naše politika, Národní noviny 12.-28.4. 1848

 

První republika vytvořila v turbulentní době podmínky k přežití mnohých, k relativnímu blahobytu a vyhnula se hyperinflaci a občanským bojům, sužujícím meziválečné Německo i Rakousko.

Hyperinflace počátkem 20. let a nástup nacismu v Německu o desetiletí později jsou události všeobecně známé. Avšak ani Rakousko nestálo stranou tragických událostí:

 

https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_Austria

Despite the absence of reparations, Austria under the coalition suffered hyperinflation similar to that of Germany, destroying some of the financial assets of the middle and upper classes, and disrupting the economy.

………

Both right-wing and left-wing paramilitary forces were created during the 20s. The Heimwehr (Home Resistance) first appeared on 12 May 1920 and became progressively organised over the next three years and the Republikanischer Schutzbund was formed in response to this on 19 February 1923. From 2 April 1923 to 30 September there were violent clashes between Socialists and Nazis in Vienna. That on 2 April, referred to as Schlacht auf dem Exelberg (Battle of Exelberg), involved 300 Nazis against 90 Socialists (Steininger 2008). Further episodes occurred on 4 May and 30 September 1923. A clash between those groups in Schattendorf, Burgenland, on 30 January 1927 led to the death of a man and a child. Right-wing veterans were indicted at a court in Vienna, but acquitted in a jury trial. This led to massive protests and a fire at the Justizpalast in Vienna. In the July Revolt of 1927, 89 protesters were killed by the Austrian police forces.

 

https://en.wikipedia.org/wiki/Austrian_Civil_War

Several hundred people (including paramilitaries, members of the security forces and civilians) died in the armed conflict; more than a thousand suffered wounds. The authorities tried and executed nine Schutzbund leaders under the provisions of martial law. In addition, over 1,500 arrests were made. Leading socialist politicians, such as Otto Bauer, were forced into exile.^[8] John Gunther reported that Schutzbund members received „mercilessly severe“ sentences.^[9]

The incidents of February 1934 were taken as a pretext by the government to prohibit the Social Democratic Party and its affiliated trade unions altogether. In May, the conservatives replaced the democratic constitution by a corporatist constitution modelled along the lines of Benito Mussolini‚s fascist Italy; therefore the socialists coined the term ‚Austrofascism‚ although the underlying ideology was essentially that of the most conservative elements in the Austrian Catholic clergy, a feature inconsistent with both Italian Fascism and Nazism. The Patriotic Front (Vaterländische Front), into which the Heimwehr and the Christian Social Party were merged, became the only legal political party in the resulting authoritarian regime, the Ständestaat.

 Ilustrační foto: Evropanský klerofašistický režim

Martin Kubík – Na straně dobra a kompromisů, LN 23.2. 2019, str. 12

AD LN 19. 2. : Ilegální bojovníci

 

Zbyněk Petráček spekuloval, jak by se zachovalo Rakousko-Uhersko v případě vyhrané války k legionářům. Císař Karel I. uvažoval o jejich amnestování i proto, že byl vždy na straně dobra a kompromisů, byl i proto v roce 2004 blahořečen papežem Janem Pavlem II. Ne tak legionáři a vedení Československa, jehož prvním bodem bylo zrušení šlechtických titulů a glorifikace legionářů naproti c. k. důstojníkům a vojákům Rakouska-Uherska, kteří se vrátili ze zákopů. Někteří legionáři zradili dokonce vícekrát a někteří se stali českými fašisty (generál Gajda) či spolupracovníky nacistů (plukovník Moravec). Špatně dopadl i generál Syrový, ač nemohl vlastně za nic. Nakonec i poslední ve své době žijící (vyloučený) legionář a tehdy nejstarší Čech pan Alois Vocásek (1896-2003) byl obviněn v roce 1946 z kolaborace. Každopádně nebyli legionáři nikdy s komunisty. Československo vzniklo v roce 1918, ale zapomnělo na velkorysost či shovívavost vůči poraženým, právě proto se dožilo pouhých dvaceti let. Šlechtici totiž měli heslo: ve válce udatnost – po válce odpuštění a milost. To se nekonalo po první ani druhé válce, ale ani po roce 1968. Heslo vyplnil jedině Václav Havel po roce 1989 a je za to některými primitivními antikomunisty i komunisty samými dosud vysmíván.