RESPEKT 3 / 2002, (14. – 20. 1.) – str. 20 (Dopisy)

 

Dominik Lukeš se v článku Nejsme jako oni (Respekt č. 52 / 2001) vyslovil proti trestu smrti. Možná má pravdu, že absolutní trest nemá smysl ve spořádaných zemích s dlouhou právní kontinuitou. Má však smysl v zemi, která zoufale potřebuje provést reformy, zajistit odpovídající stabilitu a jejíž pan prezident přitom nemá na práci nic lepšího, než amnestovat asi dvě třetiny odsouzených. Připomeňme si jen, jak se díky Václavu Havlovi dostali ven vrazi – viz případ Masára, Molnára a dalších, aby pak na svobodě, dokonce v Rakousku, mohli vraždit dál. V době, kdy se za ubití starého bezbranného člověka pro pár stovek dává pár let, se sluší připomenout slova našeho prvního (a lepšího) prezidenta T. G. Masaryka: „Můj argument pro trest smrti není, že je odstrašující, ale že v něm je mravní expiace: vzít člověku život je bezpráví tak strašlivé, že může být usmířeno jen výkupným stejně těžkým.“ Ostatně, zabezpečení naší nejlépe střežené věznice prověřil nedávno pan Kajínek.

Zdeněk Zacpal, Praha

 

Karel Čapek – Spisy XX – Hovory s T. G. Masarykem, str. 199; Československý spisovatel, Praha, 1990

 

(Otištěno redakcí pod titulem „Naše země trest smrti potřebuje“, proti němuž jsem se pak ohradil.)