MF DNES, 4. března 2005 – Praha – C 5

Čtenáři reagují na rozhodnutí státu dovolat se ve sporu o Chrám svatého Víta k Nejvyššímu soudu

 

Současná katolická propaganda vytváří dojem, jako by byly minulé doby idylou, kterou narušili její jediní nebo hlavní odpůrci – komunisté. Odraz tohoto přístupu najdeme i v článku. V české historii a tradici se však proti jejímu výsadnímu postavení a mocenským nárokům stavělo daleko početnější názorové spektrum a to zdaleka nezahrnovalo jen komunisty – jmenujme namátkou Volnou myšlenku, mladočechy, nekatolické církve, ba sám étos první republiky. Nejen lidi s jiným životním názorem, ale i mnoho těch, jimž byl křesťanský odkaz vlastní.

 

 

Katolická církev vytváří a vysílá do boje o svůj vliv další svá prodloužená chapadla – po Katolickém metropolitním kostele u sv. Víta a Pražské proboštské benefici Metropolitního dómu nasazuje Metropolitní kapitulu u svatého Víta. Názvy těchto institucí znějí tak malebně a bizarně, až se člověku nechce věřit, že jsou řízeny z jednoho centra. Inu, stojí to za to dále zkoušet, třeba to vyjde, najde se nějaká skulina a posléze základna k dalším požadavkům. Kdo by si jen před nemnoha lety představil tak rozvětvenou síť katolických gymnázií po celé zemi, kdo by si jen pomyslel, že ve Františkových Lázních postaví pomník císaře Franze Josefa I., že se na Smetanově nábřeží v Praze instaluje pomník rakouského císaře Františka I, odstraněný již během zakládání První republiky? A že se na druhé straně z estetických důvodů odstraní socha husitského vůdce Jana Želivského od Novoměstské radnice v Praze a z Letohrádku Hvězda výstava o České reformaci. Odkud asi ty tlaky a peníze jdou? Připravují snad na druhé straně Rakušané či sudetští Němci pomník Žižkovi nebo Edvardu Benešovi?

Katolická církev chce vlastním převzetím katedrály napravovat křivdy minulosti. Odstraní tedy z Týnského chrámu Pannu Marii a nainstaluje na něj zpětně kalich a portrét husitského krále Jiříka z Poděbrad? Vrátí taktéž většinu starých kostelů v zemi, včetně Týnského chrámu nebo katedrály svaté Barbory v Kutné Hoře evangelíkům, kteří před rokem 1620 tvořili asi 85% české populace? Velice výmluvný plán odstranění příslušníků nekatolických církví z veřejného života a posléze fyzické likvidace jejich představitelů si může čtenář přečíst například v dopise svatého Ignáce z Loyoly svatému Petru Canisiovi 13.8. 1554 v latinských vydáních sebraných spisů obou světců. Český překlad vyšel ve výboru instrukcí sv. Ignáce s biskupským schválením i v nakladatelství Vyšehrad v roce 1940. Plán se u nás po Bílé hoře podařilo trochu opožděně realizovat na výtečnou s nádavkem spálené země. Připomeňme si, že ještě za Marie Terezie se uplatňoval trest smrti za pouhé čtení jiného než oficiálního překladu Bible. Ještě na sklonku Rakouska-Uherska byla každou neděli přísně kontrolována účást studentů gymnázií na katolických bohoslužbách. Ještě za druhé republiky (1938-39) byly katolické kříže znovu povinně zavedeny do škol.

Úkolem státu je v prvé řadě chránit svou důstojnost a vlastní ústavu, která nepředepisuje žádné vyznání za státní; dohlížet ne na svobodu vyznání, ale na svobodu svědomí svých občanů. Z tohoto hlediska má dobrý smysl pečovat o rovnováhu moci a katedrálu nevydávat, i kdyby se ty všelijaké katolické organizace o ni dokázaly postarat nakrásně lépe než stát. Čím jsou tyto spolky v tomto světě mocnější, tím víc se v nich na úkor pokorných z evangelií prosazují protřelí cynici a zatlačují lidi s vlastním svědomím do pozadí. Tím víc se pak majetná katolická církev vzdaluje a ostatní odrazuje od odkazu onoho, na nějž se sama dovolává, totiž chudého Ježíše Krista.

 

František Kupka (1871-1957) – Studie k cyklu náboženství (1902-1904)

 

Zdeněk Zacpal, Praha

 

 

 

Za prvé a především se, jestliže by se Jeho královská Milost projevovala nejen katolíkem (což vždy činila), nýbrž i nesmiřitelným a ostrým nepřítelem kacířstev a vypověděla všem kacířským bludům zřejmou a ne skrytou válku, podobá nade vši pochybnost, že to by byl veleúčinný a přední z lidských prostředků. Z něho by plynul druhý svrchovaně důležitý: jestliže by  Jeho královská Milost netrpěla ve své královské radě žádného kacíře, a tím méně se zdála ceniti si takové lidi; vždyť o jejich radách je nutné míti za to, že konec konců zjevně nebo skrytě směřují k tomu, aby živili a posilovali kacířskou zlobu, kterou jsou prosáklí. Dále že by bylo svrchovaně prospěšné, kdyby král netrpěl, aby ve správě, zvláště nejvyšší, toho kterého kraje anebo místa zůstal někdo kacířstvím nakažený; rovněž ne v žádných úřadech nebo stupních důstojenství. Konečně, kéž by to byla věc uznaná a všem známá, že, jakmile bude někdo usvědčen z kacířského bludu anebo z něho velice podezřelý, že mu nebudou udělena žádná vyznamenání a statky, nýbrž že jich bude spíše zbaven, atd.; a kdyby byly stanoveny nějaké výstražné příklady tím, že by byli někteří potrestáni na hrdle anebo zabráním jmění a vyhnanstvím, aby bylo viděti, že se to míní s náboženskou otázkou doopravdy, byl by tento prostředek tím účinnější. Na Vídeňské univerzitě a jiných by měli všichni veřejní profesoři, anebo kdo mají správu univerzity, býti zbaveni své hodnosti, jde-li o nich špatná pověst stran toho, co se týká katolického náboženství. Totéž míníme stran ředitelů, správců a profesorů na soukromých učilištích, aby ti, kdo by měli mládež vzdělávati ke zbožnosti, ji nekazili. Podezřelí by se tam tedy naprosto neměli nechávati, aby neotravovali mládeže, a mnohem méně zřejmí kacíři. Ale také studenti, u kterých se nepodobá, že budou snadno přivedeni k rozumu, by měli býti bez milosti i vylučováni, budou-li takoví. Ba i všichni učitelé a vychovatelé by to měli věděti a skutečně zakoušeti, že pro ně není v královských zemích žádného místa, leč když budou katolíci a katolíky se budou osvědčovati.

Bylo by s prospěchem, aby všechny kacířské knihy, kolik se jich bedlivým pátráním najde u knihkupců a soukromníků, byly buď páleny, anebo vyváženy ven ze všech královských zemí. …

…

            Kacířští kazatelé a původci kacířstev, a zkrátka kdokoliv bude přistižen, že touto nákazou zamořuje jiné, by měli býti trestáni přísnými tresty. Všude by se mělo veřejně prohlásiti, že se těm, kdo do měsíce ode dne vyhlášení zanechají bludů, dostane od obojí vrchnosti milostivého odpuštění; po té době však, kdo bude přistižen v kacířství, že bude bezectný a neschopný k jakémukoliv čestnému úřadu; a kdyby se vidělo, že se může trestati vyhnanstvím nebo žalářem nebo někdy i smrtí, bylo by to snad lepší. Ale o upalování kacířů a zavedení inkvizice v těch zemích nemluvím, poněvadž se to jeví nad chápavost Německa, v jakém je nyní stavu.

            Kdo nazve kacíře evangelíky, tomu by měla býti uložena nějaká pokuta, aby se zlý duch neradoval, že si nepřátelé evangelia a kříže Kristova osobují jméno, které je v rozporu s činy; a měli by býti nazýváni svým vlastním jménem, totiž kacíři, aby se lidé hrozili i při pouhém vyslovení jména těch, kdo jsou takoví, a smrtonosný jed nebyl zakrýván rouškou spasného jména.

87 (VII, 4709), List P. Petru Kanisiovi T.J. ve Vídni z Říma 13.srpna 1554

Výbor z listů a instrukcí svatého Ignáce z Loyoly, přeložil Jaroslav Ovečka S.J., Vyšehrad, Praha, 1940, str.221-223.

 

 

Primum omnium, si Regia Majestas non solum catholicum, ut semper fecit, sed infestum omnino haeresum inimicum se esse profiteretur, et omnibus erroribus haereticis manifestum et non occultum bellum indiceret, praesentissimum et summum ex humanis remediis fore haud dubie videtur.

Alterum ex hoc sequeretur maximi momenti: si in consilio suo Regio haereticum nullum partiatur, nedum hujusmodi homines magni facere videatur, quorum consilia vel aperte vel occulte eo tandem tendere credendum est, ut foveant et nutriant haereticam, qua imbuti sunt, pravitatem.

Praeterea, summopere conferret, si in gubernatione, praesertim suprema, provinciae aut loci ullius nullum haeresi infectum manere permitteret, neque in magistratibus ullis vel dignitatis gradibus.

Denique, utinam contestatum hoc esset et omnibus notum, quod simul atque quisquis de haeretica pravitate convictus vel vehementer suspectus esset, nullis honoribus vel divitiis ornandus esset, quin potius ab eis exturbandus: et si aliqua exempla ederentur, aliquos vita vel bonorum expoliationibus et exilio plectendo, ut serio tractari negotium religionis videretur, eo remedium hoc efficacius esset.

Ab Universitate Viennensi et aliis omnes publici professores, vel qui Universitatis administrationem exercent, si male audiant in his, quae ad catholicam religionem pertinent, de gradu dejiciendi esse videntur. Idem sentimus de privatorum Collegiorum rectoribus, gubernatoribus et lectoribus: ne qui juventutem informare ad pietatem deberent, corrumpant eam. Suspecti ergo minime ibi videntur retinendi, ne juventutem inficiant: multo minus qui aperte haeretici sunt: sed et scholastici, qui facile non videntur posse resipiscere, etiam expellendi, si tales fuerint, omnino viderentur. Imo et ludimagistri omnes et paedagogi hoc intelligere deberent, et revera experiri, sibi nullum relinqui locum in Regiis provinciis, nisi sint et praeseferant, se esse catholicos.

Omnes libri haeretici, quotquot diligenti praehabita investigatione inventi fuerint apud bibliopolas et privatos, vel comburi vel extra omnes Regni provincias educi expediret. …

…

Concinatores haeresum et haeresiarchae et demum quicumque deprehensi fuerint hac peste alios inficere, gravibus suppliciis puniendi videntur. Publice ubilibet declarari oporteret, quod ii, qui intra unum mensem a die publicationis resipiscerent, absolutionem benignam consecuturi essent in utroque foro: et post id tempus qui deprehensi essent in haeresi, quod infames et inhabiles ad omnes honores futuri essent, et si videretur, exilio aut carcere, vel aliquando etiam morte mulctari posse, consultum forte esset. Sed de extremo supplicio et de Inquisitione ibi constituenda non loquor, quia supra captum videtur Germaniae, ut nunc affecta est.

Qui haereticos evangelicos nominaverit, poenam pecuniariam aliquam subire conveniret, ne gaudeat daemon quod inimici Evangelii et crucis Christi usurpent nomen factis contrarium; et nomine suo vocandi sunt haeretici, ut horror sit vel nominare eos, qui hujusmodi sunt, et venenum mortiferum salutaris nominis pallio velant. Ignatius of Loyola, p.489-491; in: Canisius (1896)

 

Petrus Canisius – Beati Petri Canisii Epistulae et Acta, ed.Otto Braunsberger, Volumen Primum (1541-1556), Freiburg, 1896