Lidové noviny, Úterý 21. června 2016, str. 11 – Názory, AD: Rusko za Brežněva bylo menší hrozbou (Rozhovor s Tomášem Halíkem) – LN 18.6.2016

 

Tomáš Halík tvrdí, že „češství bez uvědomělého evropanství je zatuchlý provincionalismus. Máme se prý účastnit procesu evropské integrace.  Izolacionismus od „srdcových zemí Unie by pro nás byl politickou a kulturní sebevraždou“ – znamenal by vydat se do mocenské sféry Ruska.

Nepřehlédněme ale, že řada zemí, které nám mohou být vzorem, k tvrdému jádru EU nepatří, ba právě ty poměrně dobře vedené (Norsko, Švýcarsko, nemluvě o zámoří) být členy Unie odmítají, a přesto se jim stále daří. Krom EU působí přece i svým způsobem mocnější NATO, v němž Německo navíc nehraje tak dominantní roli. A zatímco EU byla, jak známo, v Bosně bezmocná, teprve s Američany tam byl nastolen jakýsi mír.

Skutečný svět je naštěstí větší než ten Halíkův a nabízí ještě další a nezřídka prospěšnější zdroje inspirace. Světoobčanství otevírá svéprávnému jednotlivci i zemi širší horizont i manévrovací prostor než pouhé „evropanství.“ To Halík výběr umně zúží na dvě alternativy, tu první z nich formuluje tak, aby byla pro jeho obecenstvo nepřijatelná a aby bylo nuceno přijmout alternativu druhou, předem připravenou.

Na primitivnost a škodlivost takovýchto způsobů, tedy upřednostňování binárních opozic a struktur dvouhodnotových nad strukturami troj- a vícehodnotovými upozorňuje, profesore Halíku, více, zejména francouzsky píšících, myslitelů. Ovšem i Vy si můžete přečíst v češtině od vámi vyzdvihovaného Karla Čapka podobenství o oslu, který neupřednostňuje otýpku pravou ani levou, nýbrž si vybírá z té i oné strany ta nejlepší stébla.

 

Ilustrace: Alžírsko-francouzský filosof Jacques Derrida (1930-2004) – foto z cyklu „Deconstruction is overturning binaries“)
a Čapkův osel sice omezený, ale věcný. 

Profesore Halíku, doučte se francouzsky. Pokud ovšem francouzským teoretikům diference neporozumíte, vezměte si příklad alespoň z oné němé tváře!

Zdeněk Zacpal, překladatel

 

———–

Odkazy a citace pod čarou

 

Na primitivnost a škodlivost takovýchto způsobů, tedy upřednostňování binárních opozic a struktur dvouhodnotových nad strukturami troj- a vícehodnotovými upozorňuje, profesore Halíku, více myslitelů.

Luce Irigaray – Éthique de la différence sexuelle, ISBN 2-7073-0680-0, Br. 100.00 FRF, Minuit, Paris, 1984, str. 119-120 aj.

Tutéž pasáž opakuje či spíše přetiskuje ve své další knize:

Luce Irigaray – To Speak is Never Neutral, Translated from the French by Gail Schwab, Routledge, New York 2002, ISBN 0-415-90813-2 (pbk) [Originál : Luce Irigaray – Parler n´est jamais neutre, Les Editions de Minuit, Paris, 1977]

Dále Jacques Derrida a další

 

Ovšem i Vy si můžete přečíst v češtině …

Tomáš Halík francouzsky neumí, jak sám doznává i na svých stránkách

… od Vámi vyzdvihovaného Karla Čapka …

otec Tomáše Halíka, Miloslav Halík, byl hlavním editorem Čapkových spisů a i Tomáš Halík často řeční nad Čapkovým hrobem. Kéž by měl i hlubší náhled do Čapkova myšlení!

 

podobenství o oslu, který neupřednostňuje otýpku pravou ani levou, nýbrž si vybírá z té i oné strany ta nejlepší stébla.   

Karel Čapek – Ignoramus et Ignorabimus, text z roku 1924, později zahrnut do souboru „O věcech obecných či Zoon politikon“

 

Avšak slova “ignoramus et ignorabimus” mají patrně v tomto časovém užití nebo zneužití znamenat něco jiného: 
asi to, že naše generace, postavena mezi různá řešení života, se nemůže až do morku rozhodovat pro tu či pro onu stranu, tezi, pravdu nebo směrnici; že je nakloněna vidět tady i tam pomícháno dobré i zlé a že vzdychá sklíčeně: nevíme a nemůžeme vědět, co z toho dvojího či několikerého je horší nebo nesmyslnější nebo katastrofálnější; a že tedy tato generace se zříká vlastního a zásadního mínění, oddávajíc se pochmurné bázni, rezignaci a nízké citové kompromisnosti.
Dejme tomu, že tomu tak opravdu je (o čemž mám jinak své pochybnosti); táži se, je-li toto stanovisko samo o sobě chatrné nebo pochmurné. Pochmurný je ovšem Buridanův osel, který mezi dvěma otýpkami sena hyne hladem, jelikož se nemůže rozhodnout, do které z nich se má pustit. Ale pochmurný je také normální čili ideový osel, který žere jen z otýpky vlevo v děsné víře, že otýpka vpravo je překonaná, buržoazní a zkrátka prohnilá, nebo naopak z otýpky vpravo, pln opovržení k otrávené, nenárodní a zhoubné otýpce levé. V této alternativě věřím, že nejzdravější je názor osla sice omezeného, ale věcného, který v obou otýpkách vidí jen seno a nechává si pokdy, aby si z té i oné strany vybíral nejlepší stébla. Tento osel je sice, jak se říká, kompromisní, ale zajisté nikoli bezzásadní; neboť jeho zásadou je hledat trpělivě a po kouskách to nejlepší.