Echo 7/2020, 13. 2., str. 5, Dopisy@maily 

 

Jistá skupina lidí chce nikoli mimo středověké jádro města nýbrž na jednom z hlavních starobylých náměstí země na základě kusé dokumentace „obnovit“ či „vrátit“ takzvaný “mariánský sloup.” Memorandum 26 předních uměnovědců země z počátku července 2019 říká, že sloup byl již při svém vzniku „symbolem expanzivní habsburské katolicko-protireformační propagandy“, důkazem jsou na jeho nárožích po čertech militantní kamenní andělé, propichující kacíře. A ti byli jen ilustrací skutečných událostí po roce 1620, po likvidaci českých náboženských, politických a ekonomických svobod Habsburky.

Sochař Váňa si bez veřejné soutěže pochybnými způsoby prosazuje instalaci svého výtvoru, proti vůli řady občanských spolků, kunsthistoriků i většiny nekatolických církví a sborů. On i jeho blízcí nelegálně poškozují dlažbu památkově chráněného náměstí. A kupodivu to nevadilo, na Magistrátu mu 23. ledna jeho nápad přiklepli. Pravda, územní rozhodnutí ze strany Prahy 1 jim nadále schází.

Mezi řečníky z řad občanů na zasedání tvořili odpůrci sloupu většinu. Zůstaly oslyšeny výzvy blíže zasvěcených lidí na Magistrátu, aby vertikální objekt na náměstí vzešel „z otevřené soutěže“ a měl „ekumenický, smířlivý a sjednocující ethos“.

Novou aktuálnost získávají téměř sto let stará slova čínského spisovatele jménem Lu Sün: „Je rozdíl, zda nás bijí cizinci, nebo se bijeme sami. Může se zdát, že je ostudnější, když našinec dostane políček od cizince, v tom případě utrpí jeho čest. Na druhé straně, když je někdo takový trouba, že se sám fackuje, pak si plně zasluhuje, aby mu jednu vrazil každý kolemjdoucí.“

 

Zdeněk Zacpal, nordista

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lu Sün (Lǔ Xùn 鲁迅, 1881-1936)

 

 

 

Původní, nezkrácená verze:

 

 

Statisíce občanů potřebují větší a lepší prostory Národní knihovny. Na její novou budovu byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž. Aniž budeme hodnotit vítězný projekt, faktem zůstává, že ani ona Kaplického chobotnice, kterou v roce 2007 vybrali nejlepší světoví architekti a za kterou demonstrovaly velké davy, nemohla být realizována. Široká studentská a čtenářská obec tak nemá po mnohá desetiletí přístup ke značné části drahocenného a nyní špatným skladováním znehodnocovaného knihovního fondu.

A na druhé straně se vyskytne jistá skupina lidí, kteří nikoli mimo středověké jádro, jako v případě knihovny, nýbrž na jednom z hlavních starobylých náměstí země, chtějí na základě kusé dokumentace „obnovit“ či „vrátit“ takzvaný “mariánský sloup”, který však i podle Memoranda odborníků 26 předních uměnovědců země z počátku července 2019 odborníků z počátku loňského července již v okamžiku svého vzniku byl „symbolem expanzivní habsburské katolicko-protireformační propagandy.“ Nasvědčují tomu na nárožích po čertech militantní kamenní andělé, propichující kacíře. Stoupenci sloupu chtějí bez jakékoli veřejné soutěže postavit něco, co by bylo neautentickým a moderním zásahem do cenné podoby historického centra hlavního města Prahy a co, cituji, „v žádném případě nemůže fungovat jako deklarace ekumenického smíření mezi církvemi.“

Sochař Váňa, jehož práce posuzují odborníci spíše kriticky, si pochybnými způsoby vynucuje instalaci svého výtvoru, proti vůli řady občanských spolků i velké většiny nekatolických církví a sborů. On i jeho blízcí nelegálně a opakovaně poškozovali dlažbu památkově chráněného náměstí. A kupodivu má cestu umetenou, na Magistrátu mu jeho nápad 23. ledna přiklepli. I když, pravda, územní rozhodnutí ze strany Prahy 1 jim nadále schází. Většina Zastupitelstva natruc Pirátům, kteří jim v zaběhnutých způsobech udělali průvan, sloup o dva hlasy schválila.

Co naplat, že proti výstavbě sloupu se stavějí zástupci většiny církví a mnoha občanských sdružení. Co pomůže, že mezi řečníky z řad občanů na zasedání tvořili odpůrci sloupu většinu. Marná byla slova prohlášení Memoranda, že „podoba soch není v žádném případě taková, aby obstála v náročném prostředí Staroměstského náměstí.“ Zůstaly oslyšeny výzvy s problematikou blíže zasvěcených lidí na Magistrátu, aby vertikální objekt na náměstí vzešel „z otevřené soutěže“ a měl „ekumenický, smířlivý a sjednocující ethos.“

Politika a také publicistika má ale spočívat v něčem jiném. V naslouchání různým stranám a vážení jejich argumentů. K toleranci k různým skupinám lidí, aby spory nemuseli řešit ručně anebo střelbou. A také v úctě k historickým faktům.

Tak co se například týče běžných tvrzení, že „většina z 27 popravených českých pánů neuměla česky“, je třeba v první řadě trvat na tom, že z těchto usmrcených poblíž pozdějšího sloupu byli jen tři páni, ostatní byli rytíři nebo měšťané. Jednalo se spíše o představitele stavovského odboje. A většina z nich uměla a také musela umět mluvit česky. Již podle českého jazykového zákona, přijatého v roce 1615 na generálním, tehdy ještě svobodném sněmu, nařizujícího, že obyvateli Českého státu se mohou stát pouze cizinci znalí českého jazyka. Pravda, celá tehdejší stavovská konfederace národnostní nebyla. Byla jen na svou dobu nadstandardně tolerantní. Ani mnozí odpůrci sloupu nejsou typičtí národovci 19. století, jak je jim často nesprávně připisováno. Naopak, litují nastolení pobělohorské totality, v níž více neměli právo na život protestanté a svobodomyslní lidé obecně. Kvůli níž prchali ze země Češi jako Hollar a Komenský, ale i Němci jako horní odborníci z Jáchymova nebo hvězdář Johannes Kepler. Habsburkové naopak využili příležitosti, aby krvavě potlačili nejen českou reprezentaci, ale i českou identitu. Totalitu zavádějící Obnovené zřízení zemské 1627/8 bylo již, na rozdíl od předbělohorských dokumentů, psáno jen německy. Samo právo užívat vlastní jazyk ale není právo jen národnostní, nýbrž všelidské.

Je to ohromná ostuda před cizinci, pokud si národ postaví na jednom z hlavních historických náměstí země triumfální sloup cizího okupanta, cizí nadvlády. A to navíc takové, která se prosadila zrušením dřívějších předbělohorských nadstandardních náboženských, politických a ekonomických svobod země. Hrubé násilí Habsburků, jimž asistovali tehdejší jezuité, zlikvidovalo i dřívější svobodné myšlení.

Dnes, kdy se u nás obnovují pomníky cizím okupantům, kteří zaváděli či udržovali násilnější a primitivnější způsoby jednání s lidmi, než si sami Češi během staletí v zemi před Bílou horou vytvořili, nabývají na nové aktuálnosti téměř 100 let stará slova čínského spisovatele jménem Lu Sün: „Je rozdíl, zda nás bijí cizinci nebo se bijeme sami. Může se zdát, že je ostudnější, když našinec dostane políček od cizince, v tom případě utrpí jeho čest. Na druhé straně, když je někdo takový trouba, že se sám fackuje, pak si plně zasluhuje, aby mu jednu vrazil každý kolemjdoucí.“

 

Zdeněk Zacpal, nordista

 

________________

 

 

Poznámky pod čarou

 

 

Pokud se sloup bude „vracet“ či „obnovovat“, pak se vším všudy. Tedy i s oněmi anděly a historickým nápisem, který česky zní: „Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař.“

Vzhledem k tomu, že Váňa a jeho kolegové opakovaně porušují zákon, nejsou jejich skutečné záměry předvídatelné, nicméně pokud chtějí ty násilné sochy modifikovat, ony panem Bradnou navrhované moderní plastiky jsou dle Závazného stanoviska, Odboru památkové péče Magistrátu ze dne 20. října Č.j. S-MHMP 336107/2014, cituji, „nepřípustné“.

 

Onu obrazovou dokumentaci, kterou se mi jen zčásti podařilo promítnout při své interpelaci, posílám v příloze

 

Vyhlazovací akce s tisíci a více oběťmi, o nichž se dnes nepíše, nemluví:

Písek a Prachatice 1620, přežil nepatrný zlomek jejich původních protestantských obyvatel (obdobně jako v některých nacistických koncentračních táborech vyhlazujících Židy), prameny v místních informacích o historii dotyčných měst i v Komenského Historii o těžkých protivenstvích církve české

http://rodon.cz/admin/files/ModuleKniha/17-Historie-o-tezkych-protivenstvich-cirkve-ceske.pdf

 

 

Tak co se například týče běžných tvrzení, že „většina z 27 popravených českých pánů neuměla česky“, …

To je běžné tvrzení, pronesl ho například zastupitel a tehdejší předseda strany TOP 09 Jiřího Pospíšil na 9. zasedání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 19.9.2019, asi ve 13.10

 

 

A většina z nich uměla a také musela umět mluvit česky. Již podle českého jazykového zákona, přijatého v roce 1615 na generálním, tehdy ještě svobodném sněmu, nařizujícího, že obyvateli Českého státu se mohou stát pouze cizinci znalí českého jazyka. Pravda, celá tehdejší stavovská konfederace národnostní nebyla avšak byla ještě na svou dobu nadstandardně tolerantní.

Z publikace, vydané roku 2009: Karolína Adamová – První federativní ústava z roku 1619, doporučuji strany 37-40.

 

 

války Habsburků: od Třicetileté války až po 1. světovou

 

„Rekatolizace u nás proběhla dvěma cestami. Jednou z nich byla násilná rekatolizace prostřednictvím reformačních komisařů doprovázených vojskem. Obvyklou metodou byly tzv. dragonády, kdy se ve vesnici usadili vojáci, kteří nejen vyjídali, ale i terorizovali obyvatele, dokud se nezřekli „kacířství“. Zvláštní komise vyhledávaly tajné evangelíky, zabavovaly jim závadné knihy. Nejlépe se vtéto činnosti uplatnili jezuité, svou horlivostí vynikal mezi nimi především páter Antonín Koniáš. …“

http://www.truhla.cz/predmety/dejepis/prezentace/kvinta/Habsburska_%20monarchie_po1648.pdf

 

Přikládáme znění dopisu od Mgr. Martina Bendy z MHMP (30. 9. 2019):

 

Vážený pane Kolinský,

 

Děkuji za Váš dopis a zájem o podobu našeho města.

 

Není ani mým cílem na exponované místo naší metropole umísťovat umělecké dílo, které má tak štěpící charakter. Jsem nicméně toho názoru, že vertikální umělecký objekt na dané místo patří, ale že má vzejít z otevřené soutěže a má mít ekumenický, smířlivý a sjednocující ethos.

—

Ať se Vám daří!

 

 

Datum: 27. 9. 2019 19:13:06
Předmět: Re: m.sloup
Zdravím, pro informaci z MHMP:

Mgr. Martin Štěrba
poradce primátora

 

Vážený pane Kolínský,

 

jménem pana primátora MUDr. Zdeňka Hřiba Vám děkuji za zprávu a zdravím Vás.

 

Mohu Vás ujistit, že není cílem pana primátora a momentálně ani celého Zastupitelstva hlavního města Prahy obnovovat Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Vedení města se řídí platným usnesením zastupitelstva ze září 2017 i z června 2019, které rozhodli o tom, že se sloup na náměstí nevrátí. Věřím, že existují skupiny, které by rády sloup vrátily, to je však jejich demokratické právo.

 

S pozdravem a přáním hezkého víkendu,

 

Martin Štěrba

 

 

včera jsme se účastnili jednání 13. Zastupitelstva HMP k bodu 4. tisku 7807. Ze strany naší iniciativy byli zastupitelé a kontrolní výbor ZHMP upozorněn na právní rozpory. Jeden z důkazů bylo nepravdivé tvrzení v územním rozhodnutí MČ Praha 1. Jednalo se o tvrzení v územním rozhodnutí Prahy 1:

Záměr řeší obnovu barokní památky, nemovité kulturní památky zapsané v seznamu kulturních památek pod R.č. 38169/1-16.

Jedná se o nepravdivý údaj.

Mariánský sloup nemůže být národní kulturní památkou (neexistuje) a nemůže být veden pod  R.č. 38169/1-16.,

Národní kulturní památka R.č. 38169/1-16 .je  Staroměstské náměstí Praha.

 

Upozornili jsme na záměrně pozměněné včerejší usnesení o revokaci usnesení č.29/87 z 14.9.2017.

V bodě II. včerejšího  přijatého usnesení na jednání ZHMP byla oproti usnesení zastupitelstva č.29/87 z 14.9.2017, ve kterém se jednalo o obnovu Mariánského sloupu, odhlasována instalace Mariánského sloupu.

V principu se jedná o podvod a nerespektování stanoviska Národního památkového ústavu, kterým je vázán odbor památkové péče MHMP. Na skutečnost, že se nebude a nemůže jednat o obnovu historické podoby Mariánského sloupu upozornil primátor Zdeňek Hřib, tvrzení doložil vyjádřením z dopisu 26 představitelů odborných uměleckohistorických institucí a vysokoškolských pracovišť.