Výpisky z četby: Søren Kierkegaard – Deníkové zápisky (1836-38)

Literární noviny 17/1993 (29. dubna), str.14, Praha

 

Soren_Kierkegaard

Søren Kierkegaard (1813-1855) 

 

Lidé mi rozumějí tak málo, že ne­rozumějí dokonce ani mým stížnos­tem na to, že mi nerozumějí.

 

K čertu, dokážu abstrahovat od všeho, jenom ne od sebe sama; ne­dokážu na sebe zapomenout, ani když spím.

 

Situace: Dva jednotlivci, oba ješitní - každý chce tomu druhému vyprávět skvělý příběh z vlastního života, ale ani jeden v podstatě neposlouchá, co říká ten druhý. Nakonec každý z nich pronese o tom druhém tutéž poznám­ku, že jej ten druhý nudil, protože by pořád mluvil jen o sobe.

 

Filosofie si každým krokem, který udělá, svléká kůži a do té pak nalezou její hloupější přívrženci.

 

Filosofie je chůva života, může nás ochraňovat, ale ne – kojit.

 

Spojil jsem rovněž tragické s komic­kým: vyprávím vtipy, lidé se smějí a já

- pláču.

 

Mám mnohem raději podzim než ja­ro, protože na podzim se člověk dívá k nebi, na jaře – na zem.

 

Jako osamělý smrk, egoisticky sám v sobe uzavřený a směřující k vyš­šímu, stojím, nevrhám stín, a pouze holub hřivnáč si staví hnízdo v mých větvích.

 

Všechno lidské lže, naděje stejně jako zoufalství, to jsem si přečetl jako citát ze staré náboženské knihy.

 

Spisovatel by mel vždy dávat něco ze své osobnosti, podobně jako nás Kristus živí svým tělem a krví.

 

 

Z dánštiny přeložil ZDENĚK ZACPAL