Respekt 25 / 2002 (17. – 23.6.), str. 20 – Dopisy

 

Teodor Marjanovič v článku Církev a sex (Respekt č. 21 / 2002) píše o přístupu k sexuální morálce jako o hlavní oblasti, v níž se katolická církev míjí s dobou. Ovšem. Církevní „ne“ kondomům má neblahé důsledky – hromadné nákazy AIDS ponejvíce v nejchudších a nejzbídačenějších zemích světa.

 

 

Zdaleka to však není jediný problém, s kterým se církev potýká. Stačí nahlédnout do statistik Transparency International: mezi první desítkou nejméně zkorumpovaných zemí zpravidla nebývá ani jedna katolická země, ale země protestantské – Singapur a dále Nizozemí, Švýcarsko a Kanada, tedy země zčásti katolické, v jejichž politice však hráli prim protestanté. Na východě je nejpoctivější zemí protestantské Estonsko, pořadník EU uzavírá výrazně katolická Itálie.

 

 

Tohle ani sebevstřícnější vztah k sexu nenapraví. Tam, kde jsou lidé schopní tvůrčí myšlenkové práce, dokážou lépe reagovat na výzvy doby.  Katolík ale musí přijmout nejen množství názorů, ale zejména výraz všech názorů, což – slovy Ludwiga Wittgensteina – spíše než jako zeď působí jako brzda nebo závaží na noze, jichž si člověk není vědom. Lidé mají buď jen přijímat, nebo jen odmítat obrovské ideologické konglomeráty bez analýzy a vyhodnocování jejich jednotlivých částí, detailů a perspektiv. Vztahy s bližními, akcentované v evangeliích, se dostávají na druhou kolej.

 

Filosof Ludwig Wittgenstein (1889-1951)

 

Katolické „církevní učení“ nepřipouští široké spektrum perspektiv pohledu na věci i biblické události, dostatečně nerozlišuje a neuznává různé typy a formy diskurzu, neprovádí správnou logickou indukci ani dedukci a bezděčně šíří tyto nešvary i mezi své odpůrce.

 

 

Zdeněk Zacpal, Praha

_________________________________________________________________________________

 

Citace

 

Ludwig Wittgenstein – Culture and Value:

 

If certain graphic propositions for instance are laid down for human beings as dogmas governing thinking, namely in such a way that opinions are not thereby determined, but the expression of opinions is completely controlled, this will have a very strange effect. People will live under an absolute, palpable tyranny, yet without being able to say they are not free. I think the Catholic Church does something like this. For dogma is expressed in the form of an assertion & is unshakable, & at the same time any practical opinion can be made to accord with it; admittedly this is easier in some cases, more difficult in others. It is not a wall setting limits to belief, but like a brake which in practice however serves the same purpose; almost as though someone attached a weight to your foot to limit your freedom of movement. This is how dogma becomes irrefutable & beyond the reach of attack.

11.9.1937