Mladá Fronta Dnes, 15. 4. 2006, strana E/7 Kavárna, Profil (tam mírně zkráceno)

ZDENĚK ZACPAL

 

Vzácné snímky : LUCE IRIGARAY se širší publicitě vyhýbá

 

Luce Irigaray, belgicko-francouzská feministka, filosofka, psychoanalytička a teoretička rodové (gender) diference, za niž se pokládá především, se otázkám na svůj život a věk úzkostlivě vyhýbá. Neuznává umělé datování – podle ní souvisí s mužskou historií. Ta je pro ni natolik nepodstatná, že není všeobecně známé ani datum jejího narození, různé prameny buď udávají rok 1930 či 1932, nebo na přesný letopočet úplně rezignují. Podstatnější je pro Luce rytmus přílivu a odlivu moře, fáze měsíce na obloze i u ženy.

Při práci se starými lidmi trpícími senilní demencí a schizofrenií Luce Irigaray zjistila, že ženský pohled, mluva i slovník se od mužského liší. Ženy zajímá především vztah ke druhé osobě, muži se vztahují ke světu nebo k objektu v osobě třetí, navíc mnohdy skrze nějaký nástroj.

 

Úd versus celé tělo

Celý hlavní proud „západní civilizace“ již od antiky se svou mytologií i filosofií ustavuje základní přístupy a pravdy z perspektivy mužské. Ty jsou označovány za neutrální, ženu a matku nevnímají, přehlížejí, diskriminují nebo potlačují. Tyto přístupy převzala tradiční psychoanalýza: z Freudovy perspektivy vypadá ženská subjektivita jako deformovaná nebo nedostatečně vyvinutá forma subjektivity mužské, když už je ženin klitoris menší než mužský penis. Tito psychoanalytikové nevznášejí otázku podmíněnosti údajně pasívní a „frigidní“ ženské sexuality kulturními normami a pojmy tradiční patriarchální společnosti.

Luce Irigaray se táže, zda zůstane ženská sexualita stejná a dosavadní psychoanalytické koncepty funkční ve společnosti, která dovolí ženě projevovat vlastní rozkoš a nebude ztotožňovat její sexuální funkci s funkcí reprodukční. Mnohá fakta a četné zkušenosti nasvědčují tomu, že na ženu se v každém případě hodí koncepty podstatně jiné než na muže. Na rozdíl od muže není ženská sexualita koncentrována v jednom údu, ale má pluralitní povahu a je dána takřka celým tělem; přes veškeré úsilí mužů se nedá zcela kontrolovat ani potlačit. K ženské sexualitě se podle Irigaray hodí vědecký model takzvaných disipativních struktur, který zavedl chemik Ilya Prigogine při svém popisu nerovnovážných, nevratných a ponejvíce složitých fyzikálních, chemických, ale i sociálních dějů a stavů. Ty jsou založeny na výměně s jim vnějším světem a překračování (polopropustných a poloprůchodných) prahů a mezí.

Jakkoli Irigaray připouští mužům některé přednosti: větší zájem o věci samotné, více objevů a vynálezů v dějinách civilizace, vysokou míru sublimace instinktů, schopnost názorového a charakterového vývoje i ve vyšším věku, vytýká mužům, že si zformovali vědecké obory dle obrazu svému a přehlížejí principy jiné nebo opačné. Tradiční psychoanalýza se točí jen kolem principů sexuality mužské – napětí a jeho uvolnění, zachovávání požadované energie, udržování rovnovážných stavů, fungování uzavřeného okruhu, vratnosti času. Ženská sexualita se řídí principy namnoze opačnými a krom toho nespočívá v jednom údu, je rozptýlená po těle a muži si ani neuvědomují, že ji nedokážou zcela dostat pod kontrolu. Fyziku, jejíž reprezentanti byli většinou zároveň dominantními představiteli západní filosofie, formovala především mechanika pevných látek a ne tekutin. Hlavní proudy matematických věd stále přehlížejí problematiku (ženskému myšlení bližších) neostře určených množin. Logika upřednostňuje binární opozice a struktury dvouhodnotové nad strukturami trojhodnotovými nebo vícehodnotovými. Má sice symboly pro negaci, konjunkci, disjunkci, implikaci a ekvivalenci, avšak žádný symbol pro ne-kvantitativní diferenci, pro reciprocitu nestejných vlastností nebo nestejných množin, pro výměnu, prostupnost a fluiditu. Pro ekonomické a sociální vědy jsou ústřední otázky nedostatku a přežití, zatímco problematika volného času, nadbytku a života je pro ně okrajová. Lingvistické vědy nedokážou dobře rozlišovat diskurzy, charakteristická pro jednotlivá pohlaví.

 

Luce si však zároveň vyprošuje slova svého učitele, psychoanalytika Jacquese Lacana, že na rozdíl od něj „ženy nevědí, co říkají“. Začíná jasněji formulovat výtky vůči stávající mužskě vědě, vůči její iluzi, že má před sebou celý svět „objektivně“ jako na dlani, když si díky „zprostředkování“ přístrojů vytváří svůj umělý svět, ideální modely. Prostředí, v němž se poznávající subjekt sice čím dál více vzdaluje živým bytostem i běžným věcem, postižitelným smysly, ale které umožňuje mužům dominovat.

Jak příznačné! – zmíněný Lacan v souvislosti s „restrukturalizací“ Univerzity ve Vincennes (na předměstí Paříže) ustavil v roce 1974 ustavil tříčlennou komisi. Ta bez vysvětlení Luce zamítla projekty, jež měly zkoumat odlišnost ženské a mužské sexuality. Irigaray byla připravena o učitelské místo.

 

Sestry, zanechme rivality

Přestože Luce vždy obdivně vzhlížela ke spisovatelce a esejistce Simone de Beauvoirové (autorce i českému čtenáři známé knihy Druhé pohlaví) jako ke starší sestře, Simone svou „mladší sestru“ nikterak neprotežovala ani poté, co tato přišla o práci. Rozdíl měl zřejmě hlubší kořeny: emancipovaná Simone usilovala o vzájemnou rovnost příslušníků obou pohlaví; Luce se dvěma doktoráty (z lingvistiky i z filozofie), ale především s diplomy a certifikáty psychoanalytičky, nahlížela identitu jednotlivce v prvé řadě jako identitu sexuální. Na rozdíl od tradičních mužských vůdců Západu ovšem Irigaray nechce ženám předepisovat identitu novou, nýbrž ponechává na nich, k jaké identitě se dopracují samy.

Jazykem Aristotelovy Fyziky připomíná, že „západní civilizace“ předepisuje ženám, aby vytvářely prostor pro dítě, zatímco jim samotným prostor pro individuální rozvoj nepopřává. Právo ženy na rovnost s muži před zákonem, právo chodit do práce mimo domov a dostávat stejnou mzdu za stejnou práci jsou zajisté práva důležitá. Avšak zákony musejí akcentovat i rozdíl mezi muži a ženami už jen proto, aby se ženy vůbec měly o co opřít při vymáhání specificky ženských práv. Zákony mají chránit nedotknutelnost ženy jako jednotlivce a právo jak na její svobodné a dobrovolné mateřství, tak samozřejmě i na bezdětnost; mají zabránit pokusům politických a náboženských vůdců ženám mateřství, manželství nebo celibát vnucovat. Ženy s dětmi by dokonce neměly být daňově zvýhodňovány na úkor žen, které žijí samy. Prvním právem by ovšem mělo být právo na (kulturu) mlčení a ticho. V televizi, placené z daní všech občanů, by neměly převládat mužské pokleslé zábavy, násilnické filmy a sporty.

I když se Irigaray soustředí na lásku heterosexuální, lásku a úctu k jinému opačného pohlaví, který mne nekonečně přesahuje, předpokladem šťastného vztahu ženy k muži je nejen láska ženy k sobě samé a její sebeúcta, nýbrž také upuštění od rivality mezi ženami navzájem. Taková rivalita je sráží do jedné řady, v níž se vzájemně stávají strůjkyněmi svého vlastního znicotnění. Žena se má snažit vystříhat se obratů „jako ty“, „já také“, „jako všichni“, přemoci se a snažit se – paradoxně ve spolupráci s ostatními ženami – pěstovat vlastní individualitu.

 

Ten druhý mě překračuje

Všude na Západě se v teorii i v praxi projevuje fatální oddělení sexuality a duchovna, nitra a vnějšku. Západ se nedokázal dopracovat ke skutečné kultuře sexuality.

Pro Luce je sexuální diference jedním z hlavních témat naší doby, snad tématem ústředním. Vzájemné oplodnění ženy a muže nepředstavuje toliko nejvyšší štěstí, nýbrž zároveň potenciální hlavní zdroj motivace k mravnímu jednání. První vášní, žádoucí a nepostradatelnou nejen pro život, nýbrž i pro utváření etiky se má stát údiv nad krásou a jinakostí druhého pohlaví. Irigaray filosofu Descartovi vzkazuje, že u kořene první vášně – údivu (nad něčím novým a neobvyklým) – je sexuální diference a nikoliv přírodověda. A na rozdíl od předmětu přírodovědného zkoumání údiv po prvním seznámení s příslušníkem druhého pohlaví nemizí a mizet nemá; partneři mají uchovávat a nestírat svou individualitu.

Slovo „diference“ [différence] ve výrazu „sexuální diference“ je pro Irigaray obdobně jako pro Jacquese Derridu polysémické – vícevýznamové. Znamená jak ne-identitu, rozlišování a jinakost – Luce se obává současného vzájemného zestejňování pohlaví, při němž se zapomíná na nádherné mystérium jejich rozdílu a vztahu -, tak i odkládání – ani sexuální diferenci nelze na rozdíl od objektů přírodních věd kdykoli definitivně předvést, zpřítomnit a reprodukovat.

Rozdíly kulturní identity ženy a muže jsou ještě závažnější než rozdíly fyziologické; muže a ženu k sobě navzájem přitahuje především rozdíl jejich subjektivity, dýchání a zaměření. Ten jiný – muž či žena – nás může a má stále překvapovat něčím novým. Údiv je i radostným překonáním sebe sama jako soběstačné jednotky – a také dobrým prostředkem proti solipsistickým sklonům filozofů, především Nietzscheho, který není schopen nebo ochoten vidět vedle sebe druhého člověka – natož ženu – jako živou svébytnou bytost, radovat se s ní a cokoli s ní sdílet. U muže a evropské tradice je duchovno a tělesno roztrženo. Naopak teprve žena má naopak dva páry rtů [francouzské slovo lèvres znamená rty i pysky], které se vzájemně dotýkají, jejichž práh je zpola otevřen a teprve onen dolní pár utváří vpravdě duchovní i tělesnou vertikálu.

Luce Irigaray – tak jako již zesnulý francouzský židovský filosof Emmanuel Lévinas – věří, že osobnost druhého mne nekonečně překračuje, je a má být pro mne tajemstvím, kterého nejsem schopen se zmocnit a poznat jej. Obdobně Luce nevěří v nastolení rovnosti mezi dvěma (a více) lidmi vsunutím jakýchkoli idejí mezi ně už jen proto, že kterákoli idea může zvýhodňovat jednoho člověka, diskriminovat druhého a omezovat oběma vztah, rozmluvu a lásku.

Pro Lévinase mívá milostný styk bez plodivého záměru vždy pachuť sobectví ve dvou, zůstává něčím stále neplnohodnotným a teprve v otcovství, nejlépe ve zplození syna, se touha završuje. Kdežto pro Irigaray je sexuální touha něčím autonomním, má cíl sama v sobě. Lévinasova proklamovaná láska k bližnímu je jí příliš autistická, solitérní, neschopná se dopracovat ke sdílené intimitě a ztrátě hranic mezi dvěma svéprávnými partnery při společném přebývání i milostné extázi. Pokud se přece jen milenci vskutku šťastně setkají, aniž by jeden dominoval druhému, dokážou v lásce spolu přebývat a přitom respektovat vzájemnou jinakost, udělí si vzájemně život a nesmrtelnost i bez potomka.

 

I Nietzsche se bojí vody

Nietzschův „nadčlověk“ vyhledává hory, vrcholky, vzduch, uctívá slunce, moře však ne: tomu totiž svou vůli pohodlně, jak je zvyklý, nevnutí – voda jej může kdykoli překvapit. Ve srovnání s věčným, leč nevykalkulovatelným mořem, jímž je Irigaray (obdobně jako Virginie Woolfová a další feministky) nadšená, je Nietzschův „věčný návrat stejného“ pouhým shrnutím projektů onoho nepříliš imponujícího muže. Nietzschovo proklamované hledání protivníka, jemuž by se mohl postavit, vidí Luce jako poslední zoufalý a tragikomický pokus překonat konflikty, zuřící v jeho vlastním nitru.

Kristus – na rozdíl od Dionýsa – obrací a uzdravuje dotekem nenásilným, který respektuje tělesný a smyslový prostor; každý při kontaktu zůstává sebou samým a přitom je sbližován s ostatními. I Kristovy zázraky byly založeny na doteku, a dokonce jeho slova se chtějí spíše dotýkat než dokazovat či přesvědčovat. Luce jej pokládá za snad nejfemininnějšího ze všech mužů. Zatímco spontánní a živelní olympští bozi přímo slídí po ženách, v Palestině naopak měkké a poddajné panny nebo kajícné hříšnice vyhledávají Krista a k radosti jim stačí jeho slova, on si jich všímá nejspíš jen díky vlastní dobrotě a blahovůli. Irigaray se však táže, zda Kristovi vůbec kdy přišlo na mysl, že i žena je svébytná, alespoň v něčem jej překračuje a nedá se redukovat. Byl ženě natolik otevřený a přístupný, že by od ní dokázal přijmout vůbec nějaký názor nebo návrh?

Ať již interpretujeme Kristovo poslání a úspěch jakkoli, patriarchální tradice Blízkého východu mají zůstat i poté, co Krista ukřižují, nadále dost silné na to, aby kohokoli, kdo otevřeně překročí jejich stín, usmrtily znovu. Díky kříži odstraní toho, kdo je zpochybní; křížem zakryjí lidské jednotlivce, jejich svobodného ducha a svobodné vztahy a v kříži – v interpretaci Irigaray jen a pouze nástroji smrti a zmaru – konečně naleznou přímo ideální symbol svého opětovného triumfu.

 

Evropanka v Indii

Hlavní chrám v (jihoindickém) tamilském městě Madurai je zasvěcen bohyni Minákší

Skutečnou kulturou sexuality Luce našla v jistých orientálních tradicích. Pouze ty prý dokážou mluvit o energii, estetické i náboženské plodnosti samotného sexuálního aktu a dokážou v praxi kultivovat vnímání a dýchání – nutné podmínky zralé lásky. Hledání v Indii přivedlo Irigaray až ke stopám starých předárijských a podle ní teprve opravdu femininních tradic. Přes vyzvedání obrazu Buddhy s květinou jí zřejmě bude bližší, obdobně jako jejímu krajanu, proslulému jogínu a tantrikovi André van Lysebethovi, svět starých Drávidů, reprezentovaný zejména sbírkou didaktických i milostných veršů Tirukkural od starotamilského básníka, přezdívaného Tiruvalluvar.

I ženy z jihoindických (drávidských) států Tamilnádu a Karnátaka si svou důstojnost přes vlastní nelehký úděl dokážou uchovat

Po návštěvě Indie v roce 1984 si Irigaray zaznamenala, že většina Indek si často přes vlastní nelehký úděl – na rozdíl od ponižovaných žen Západu – uchovává důstojnost ve vystupování. Filozofie tam prý znamená spíše praxi šťastného žití v harmonii s prostředím a kosmem, se ženou, která v minulosti fungovala jako zároveň duchovní i sexuální zasvětitelka. Obě pohlaví v indickém prostředí alespoň v teorii mohou kultivovat souběžně tělo i duši. Staré evropské tradice naopak chtějí kvůli duchovnu „překonávat“ vlastní tělesnost, což vede k opovržení vlastním tělem a jeho zanedbávání.

Teprve jógou a správným dýcháním prý Luce dospěla ze západních temnot ke znovuzrození. Člověk, který vlastní dýchání potlačuje, často nerespektuje druhé a snadno se z něj stává autoritářská a dogmatická osoba. Důležitý je osobnostní vztah žáka a učitele, ústní předávání vlastní živé zkušenosti a ne západní memorování knih autorů dávno mrtvých.

Snímek autora z 15. 7. 2023 – fresky na stěnách arménského kláštera „Zamca“ v rumunské Suceavě. Co k nim dodat? Snad slova filosofa. Poté, co se irský katolický student Maurice O´Connor Drury pohoršil, že v Egyptě mají na malbách stará božstva velké pohlavní orgány, Ludwig Wittgenstein mu uštědřil poučení: Milý příteli, nemůžeš od všech náboženství očekávat, že budou mít přesně stejný poměr k pohlaví jako svatý Augustin.

Irigaray se dá právoplatně vytknout, že rozdíl mezi Západem a Indií (v posledních letech ovšem pilně zkoumá i dědictví dalších asijských zemí) nahlíží černobíle. Z rozmanitých evropských myšlenkových zdrojů si všímá především těch, které snadno může podrobit zdrcující kritice. Západní zdroje vlastní inspirace často nepřizná. O tom si však český čtenář vlastní obrázek neudělá snadno: ze zhruba dvacítky knih Luce Irigaray nebyla do češtiny přeložena jediná a jejich originály (ve francouzštině, ale i italštině) po našich knihovnách k dispozici nejsou téměř vůbec. Přitom tato myslitelka tvoří nedílnou součást standardních západních filosofických slovníků.

Autor je překladatel

 

LITERATURA

 

Luce Irigaray – Speculum de l´autre femme, Les Editions de Minuit, Paris, 1974, ISBN 2-7073-0024-1

 

Luce Irigaray – Je, tu, nous, Towards a Culture of Difference, London-New York, Routledge, 1993

[Originál: Luce Irigaray - Je, tu, nous, Pour une culture de la différence, Br. 85.00 FRF, Grasset, Paris, 1990 ISBN 2-246-43051-8]

 

Luce Irigaray – Éthique de la différence sexuelle, ISBN 2-7073-0680-0, Br. 100.00 FRF, Minuit, Paris, 1984

 

Luce Irigaray – This Sex Which Is Not One, Translated by Catherine Porter with Carolyn Burke, Cornell University Press, Ithaca, NY (1985) 1996, ISBN 0-8014-9331-5

[Originál :  Luce Irigaray – Ce Sexe qui n´en est pas un, Les Editions de Minuit, Paris, 1977]

 

Luce Irigaray – To Speak is Never Neutral, Translated from the French by Gail Schwab, Routledge, New York 2002, ISBN 0-415-90813-2 (pbk)

[Originál :  Luce Irigaray – Parler n´est jamais neutre, Les Editions de Minuit, Paris, 1977]

 

Luce Irigaray – J´aime à toi, ISBN 2-246-45951-6, Br. 110.00 FRF, Grasset, Paris, 1992

 

Luce Irigaray – Amante Marine, De Friedrich Nietzsche, Les Editions de Minuit, Paris, 1980, ISBN 2-7073-0304-6

 

Luce Irigaray – La Croyance Même, Éditions Galilée, Paris 1983, ISBN 2-7186-0246-5

 

Luce Irigaray – To Be Two, Translated by Monique M. Rhodes and Marco F. Cocito-Monoc, Routledge, New York, 2001, ISBN 0-415-91815-4 (pb)

[Originál (v italštině) :  Luce Irigaray – Essere Due, Bollati Boringhieri, Milano, 1994]

 

Luce Irigaray – Entre Orient et Occident, De la singularité à la communauté, Bernard Grasset, Paris, 1999, ISBN 2-246-58121-4

 

Luce Irigaray – The Way of Love, Translated by Heidi Bostic and Stephen Pluháček, Continuum, London, 2002, ISBN 0-8264-5982-X

 

 

 

Aristotelés – Fyzika, 208a-224a; přeložil a poznámkami opatřil Antonín Kříž (Kniha čtvrtá, str. 91-135), Petr Rezek, Praha, 1996, ISBN 80-86027-03-1

 

Aristotle – The Complete Works of Aristotle, The Revised Oxford Translation, Edited by Jonathan Barnes, Volume Two, Princeton University Press, Princeton, 1995, ISBN 0-691-09950-2

 

Simone de Beauvoirová – Druhé pohlaví, přeložil Josef Kostohryz a Hana Uhlířová, Praha, Orbis, 1967; [originál: Simone de Beauvoir - Le Deuxième Sexe, 1949]

 

Rosi Braidotti – Of Bugs and Women (p.111-140); in: Engaging with Irigaray: feminist philosophy and modern European thought, edited by Carolyn Burke, Naomi Schor, and Margaret Whitford, Columbia University Press, New York – Chichester, 1994, ISBN 0-231-07896-X – ISBN 0-231-07897-8 (pbk.)

 

Mary Daly – Gyn/Ecology, The Metaethics of Radical Feminism, Beacon Press: Boston (1978) 1990, ISBN 0-8070-1413-3

 

Jacques Derrida – La différance (str.1-29); in: Jacques Derrida – Marges de la philosophie, Les Éditions de Minuit, Paris, 1972, ISBN 2-7073-0053-5

 

René Descartes – Les Passions de l´âme, Article LIII:  Les Passions de L´Ame (str. 291-497), str. 373; in: Oeuvres de Descartes XI, Publiées par Charles Adam & Paul Tannery, Libraire Philosophique J. Vrin, Paris, 1996, ISBN 2-7116-1267-8

 

Jacques Lacan, Le Séminaire XX, Encore, Seuil, Paris, 1975

 

Emmanuel Lévinas – Totalité et Infini, Essai sur l´extériorité, Kluwer Academic, Paris 1992, ISBN: 2-253-05351-1

[ česky: Emmanuel Lévinas – Totalita a nekonečno (Esej o exterioritě), OIKOYMENH, Praha, 1997, ISBN 80-86005-20-8]

 

André van Lysebeth – Tantra: kult ženského principu aneb jiný pohled na život a sex, z francouzštiny přeložil Jiří Vízner, Praha, Argo, 1995

[Originál : André van Lysebeth – Tantra, le culte de la féminité]

 

Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra, Votobia, Olomouc, 1995, ISBN 80-85885-79-4

 

Friedrich Nietzsche – Ecce homo, přeložil a poznámkami opatřil Josef Fischer, reprint vydání z r. 1929, J. W. Hill, Olomouc, 2001

 

Elizabeth Roudinesco – Jacques Lacan & Co., A History of Psychoanalysis in France, 1925 – 1985, Translated, with a Foreword, by Jeffrey Mehlman, The University of Chicago Press, Chicago, 1990, ISBN 0-226-72997-4

 

Routledge Encyclopedia of Philosophy, Volume 5, General Editor Edward Craig, Routledge, London and New York, 1998, ISBN 0415-18710-9

 

Platón – Symposion, přeložil František Novotný, OIKOYMENH, Praha, 1993, ISBN 80-85241-31-5

 

Ilya Prigogine – La Fin des Certitudes, Éditions Odile Jacob, Paris, 1996, ISBN 2-7381-0330-8

 

Ilya Prigogine – Le futur n´est pas donné (str.13-30); in: L´Homme devant l´Incertain, Éditions Odile Jacob, Paris, 2001, ISBN 2-7381-0831-8

 

The Blackwell Companion to Philosophy, Second Edition, Edited by Nicholas Bunnin and E.P.Tsui-James, Blackwell Publishing 2003 (Oxford), ISBN 0-631-21908-0 (pbk.)

 

Tiruvalluvar – Tirukkural (originál ve staré tamilštině a též anglicky na Internetu)

 

Virginia Woolf – Mrs. Dalloway (1925), The Waves (1931)

 

Dušan Zbavitel, Jaroslav Vacek – Průvodce dějinami staroindické literatury, str. 358-363, Arca JiMfa, Třebíč, 1996, ISBN 80-85766-34-5

 

(Krásné Tiruvalluvarovy básně nejsou v češtině dostupné, ale na internetu jsou anglicky) www.scribd.com/…/Tirukkural-of-Tiruvalluvar-English-Translation-Complete

 

 

 

CITACE:

 

Věta v úseku číslo:

 

Úvodní slova:

1. odstavec Luce Irigaray (LI) – Amante Marine, str.20

2. odstavec LI – To be two, str.17-18

 

Úd versus celé tělo

1.- 2. hlavní téma LI – Speculum de l´autre femme, (mj. str. 165) a dalších raných spisů

3. LI – Speculum de l´autre femme, str. 51-69, La Croyance Même, str. 24-26

4. LI – The Sex Which Is Not One, str. 70-71, 84, 126, 192-193;

LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 120

5. LI – The Sex Which Is Not One, str. 71, 73, 157

6. LI – The Sex Which Is Not One, str. 133

7. LI – Speculum de l´autre femme, str. 289-290

8.-9. LI – The Sex Which Is Not One, str. 86-87

Ilya Prigogine – La Fin des Certitudes, str.77;

Ilya Prigogine – La Futur n´est pas donné, str. 18-23

Následující věty č. 10-19 se nevešly do formátu článku a autor je uveřejnil později v jiném svém (polemickém) článku v Literárních novinách:  Zdeněk Zacpal – Père-version M.C. Putny, Literární Noviny 48 / 2006 (27. listopadu), strana 7 (Civilizace). Uvádí je nyní i zde nejen vzhledem k tomu, že do zde probíraného tématu zapadají: sama autorka tyto své názory považuje za tak závažné, že je téměř v nezměněných formulacích opakuje ve dvou svých knihách – viz zejména věty číslo 14-19 zde níže.

10. LI – Speculum de l´autre femme, str. 51-69;   La Croyance Même, str. 24-26

11. LI – Speculum de l´autre femme, str. 289-290; LI – The Sex Which Is Not

One, str.86-87

12. LI – Speculum de l´autre femme, str. 139-140; LI – Parler n´est jamais neutre,

str. 227-235

13. LI – The Sex Which Is Not One, str. 133

14.-16. LI – Parler n´est jamais neutre, str. 314-315

LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 119-120 aj.

17. LI – Parler n´est jamais neutre, str. 315

18.-19. LI – Parler n´est jamais neutre, str. 315,

LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 120

20. slova zazněla v rámci seminářů Jacquese Lacana v letech 1970-1971 a 1971-

1972, více studentů se odvolává na své poznámky, slova publikována v:

Jacques Lacan – Encore, Le Séminaire XX, str. 54

Elizabeth Roudinesco – Jacques Lacan & Co., str.524, 746

LI – Parler n´est jamais neutre, str. 290

LI – The Sex Which Is Not One, str. 162

21. LI – Parler n´est jamais neutre, str. 313-315; Éthique de la différence sexuelle,

str.117-118, (- některé pasáže z předchozí knihy LI přetiskuje v nezměněné

podobě v EDS ještě  jednou)

22. LI – Parler n´est jamais neutre, str. 227-235

23.-25. LI – The Sex Which Is Not One, str. 167

 

Sestry, zanechme rivality

1. LI – Je, tu, nous, str. 10-11

Simone de Beauvoirová – Druhé pohlaví

2. LI – Je, tu, nous, str. 11

3. LI – téma celého Speculum de l´autre femme

Rosi Braidotti – Of Bugs and Women, p.134-135

4. Aristotelés – Fyzika IV

LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 41-59; Speculum de l´autre femme, str.

282

5. LI – Je, tu, nous, str. 84-85, 119-120

6. LI – Je, tu, nous, str.11, 78, 86-87

7. LI – J´aime à toi, str.205-206; Entre Orient et Occident, str. 142-143; Je, tu, nous,

str.86

8. LI – Je, tu, nous, str.89

9. LI – To be two, str. 64-66

10. LI – Je, tu, nous, str. 89, 123

11. LI – 1. část věty To be two, str. 18-19;

2. část věty LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 100-102

12. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 100-102

13. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 102

14. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 102

 

Ten druhý mě překračuje

1. LI – Éthique de la différence sexuelle, str.21-22;

LI – To be two, str. 20-22

2. LI – J´aime à toi, str. 214;

LI – Entre Orient et Occident, str. 84

3. LI – Éthique de la différence sexuelle, str.13;

LI – Je, tu, nous, str. 15

4. LI – Éthique de la différence sexuelle, str.13-14

5.-7. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 75-84;

LI – To be two, str.82

René Descartes – Les Passions de l´âme, art.53

8.-9. – Jacques Derrida – Différance, str.7-8;

LI – Entre Orient et Occident, str. 112-113;

LI – Éthique de la différence sexuelle, str.166-167

(tyto dvě věty byly také později otištěny ve výše zmíněném článku v Literárních novinách)

10. LI – Entre Orient et Occident, str. 116 (a spousta dalších pasáží u LI)

11. LI – Entre Orient et Occident, str. 77, 113

12. LI – Amante Marine, str. 48-49, 72

13. LI – Entre Orient et Occident, str. 104;

LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 21-22, 24-25;

LI – The Sex Which Is Not One, str. 133, 205-210

14. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 75-84;

LI – To be two, str.82

Emmanuel Lévinas – Totalité et Infini, str. 28-29

15. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 186

Emmanuel Lévinas – Totalité et Infini, str. 68

16.-18. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 173-199

Emmanuel Lévinas – Totalité et Infini, str. 284-313

19. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 176-177;

LI – J´aime à toi, str. 216;

LI – To be two, str. 46;

LI – The Way of Love, str. 133

 

I Nietzsche se bojí vody

1. LI – Amante Marine,  str. 72, 203 (O Nietzschovi a vodě: úsek Dire d´Eaux

Immémoriales – str.7-80);

Friedrich Nietzsche – Tak Pravil Zarathustra

2. LI – Amante Marine,  str. 19-20, 55, 58, 75;

dílo Virginie Woolfové, zejména romány Waves (1931) a Mrs. Dalloway (1925)

3. LI – Amante Marine, str. 72, 74

Friedrich Nietzsche – Ecce homo, str. 24-25

4.-5. – LI – Amante Marine, str.194

6. LI – Entre Orient et Occident, str.58

7.-11. LI – Amante Marine, str. 175-179, 191-196, 202-203;

LI – J´aime à toi, str.192-193

 

Evropanka v Indii

1. LI – Éthique de la différence sexuelle, str. 14-15

2. LI – To be two, str. 23;

LI – Entre Orient et Occident, str.16, 100-102

3. LI – Entre Orient et Occident,  str.15, 19-20, 26

4. LI – To be two, str. 23

André van Lysebeth – Tantra

Tiruvalluvar – Tirukkural, alespoň anglicky na síti: http://www.scribd.com/…/Tirukkural-of-Tiruvalluvar-English-Translation-Complete

5. LI – Entre Orient et Occident,  str. 89

6. LI – Entre Orient et Occident:  1. část věty – str. 53-54; 2. část věty str.110

LI – Je, tu, nous, str.91-92;

7. LI – Entre Orient et Occident,  str. 101-102

8. LI – Entre Orient et Occident,  str. 83-84

9. LI – Entre Orient et Occident,  str. 16, 23

10. LI – Entre Orient et Occident,  str. 70-72

11. LI – Entre Orient et Occident,  str. 80-81

14. LI opomíjí třeba Thaléta, za své pozitivní názory dluží mnohým, zejména Derridu

a Lévinase kritizuje, kde se dá, ale sama nepřizná, jak silně je lévinasovská a derridovská.

16. takřka všechny dobré filosofické slovníky, mj. Routledge Encyclopedia of

Philosophy, Volume 5, str.1