Lidové noviny, 9. 7. 2024, str. 9, Názory – Dopisy redakci
AD: Martin Kubík – Vítám frakci založenou Orbánem a Babišem, LN, čtvrtek, 4. 7. 2024
Martin Kubík vynáší založení Evropy na antickém filosofickém Řecku, římském právu, judaismu a křesťanství. Obává se „státního ateismu“ z Francouzské revoluce a rozpadu stability, které mělo zajišťovat Rakousko-Uhersko. Neblahému vývoji má zabránit právě Andrej Babiš, Viktor Orbán a německá pravicová až krajně pravicová politická strana Alternativa pro Německo.
Jenže moderní totalitní ideologie se silně inspirovaly právě praktikami starého Řecka a nebezpečnými myšlenkami jeho filosofů, pregnantně formulovanými zejména v Platónově Ústavě. A obdobně jako velké sociální či třídní rozdíly (ano, slova „třída“ se užívalo i před německým ideologem Karlem Marxem) v posledku vedly k neblahému „zostřování třídního boje“, právě staletí trvající usmrcování jinověrců vládnoucími aliancemi trůnu a oltáře, což kupříkladu buddhisté a džinisté v tolerantnější Indii nikdy nečinili, nepřímo vedla ke Kubíkem zmiňovanému teroru ateistů.
A to v oné revoluční Francii (1789-1794), včetně potlačení roajalistického povstání ve Vendée, bylo usmrceno řádově méně lidí než ve staletí probíhajících dynastických válkách evropských tradičních vládců. Těch, kteří všem vnucovali svou jedinou přijatelnou interpretaci křesťanství a označovali se za monarchy z Boží milosti.
Evropanství v praxi: upálení Mistra Jana Husa 6. 7. 1415 v německé Konstanzi za církevního koncilu – jednota Evropy byla zachráněna
Snesitelné prostředí s poměrně svobodnou politickou reprezentací a malou měrou zneužívání moci se udržovalo spíše v zemích, které ono římské právo dlouho odmítaly a držely se domácího precedenčního právního pořádku. Tedy v Anglii, ale i ve starém Českém království, Polsku a Uhrách.
Anglický právník, sir William Blackstone (1723-1780), nabádal své krajany, aby neobětovali domácí tradice Common Law (obecné zvykové právo) cizím antickým vzorům a měli na paměti, že ono římské právo pochází z despotického prostředí Říma a Byzance a jeho aplikace by mohly ohrožovat svobodnější ostrovní prostředí. Obdobně argumentoval český svobodymilovný předbělohorský právník Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520).
Téma, jemuž se věnuje Martin Kubík, vyžaduje pečlivější zkoumání.
Zdeněk Zacpal, zacpal@email.cz
_______________
Citace, poznámky a vysvětlivky pod čarou:
Jenže moderní totalitní ideologie se silně inspirovaly právě praktikami starého Řecka a nebezpečnými myšlenkami nejednoho tamního filosofa, pregnantně formulovanými zejména v Platónově Ústavě.
… s drakonickými opatřeními proti básníkům a lidem s jinými názory.
Kdo na to upozorňuje?
Klasika: Karl Popper – Open Society and Its Enemies, Volume I: The Spell of Plato, London, Routledge, 1. vydání 1945. Popper v díle varuje nejen před Platónem, ale i před nebezpečnými nebo nedobrými myšlenkami Aristotela
T.G. Masaryk ve své Otázce sociální upozorňuje na silný vliv Platónovy Ústavy na Karla Marxe.
…
Avšak nezapomínejme ani na totalitní praktiky sekty Pythagorejců a na další pochybné osobnosti antiky.
A obdobně jako velké sociální či třídní rozdíly (ano, slova „třída“ se užívalo i před Marxem) v posledku vedly k neblahému „zostřování třídního boje“ …
To je Stalinův koncept, odpovídá tomu, co se dělo leckde v praxi před Stalinem i po něm. Napomáhaly tomu značně mimo jiné předchozí třídní rozdíly.
(ano, slova „třída“ se užívalo i před Marxem)
Zejména ve Francii se koncept „classe“ užíval běžně již před Marxem, nacházíme jej ve spisech více (nekomunistických) autorů jako byl François Guizot (1787-1874), Alexis de Tocqueville (1805-1859), Le Play (1806-1882) …
… , právě staletí trvající usmrcování jinověrců vládnoucími aliancemi trůnu a oltáře, …
Na Západě toto probíhalo po většinu období existence univerzální církve, to jest zhruba od roku 381 do roku 1826 n. l., ovšem „pravoslaví“ na Východě nemá čistší bilanci.
… což kupříkladu buddhisté a džinisté v tolerantnější Indii nikdy nečinili, …
Hajime Nakamura – Ways of Thinking of Eastern Peoples: India, China, Tibet, Japan, 732 pp., Revised English Translation, Edited by Philip P. Wiener, East-West Center Press, Honolulu, Hawaii, 1969, ISBN 0-8248-0078-8 (Hajime Nakamura – renomovaný japonský buddholog, žil v letech 1912-1999)
str.170-172: … Generally speaking, we cannot find in any Indian religion the conception of “heretic” in the sense of Western usage.
Such a tolerant attitude is found not only in religious teachings but in the fundamental policies of administration taken by many kings and rulers throughout the history of India … …
Those religious attitudes differ from those in the West. In the history of Europe we often find religious antagonisms which inevitably led to political and military conflicts. But we can hardly find many cases of religious war in India. There were, of course, in India a few rulers who adhered to some indigenous faith and oppressed some of the universal religions arising among Indian people. But we cannot find any rulers who were Buddhists or Jainists and who persecuted other religion.
This fact would be more obvious if we compare it with the facts in the West. Christianity and Mohammedanism have both engaged in religious wars. … We know that religious leaders in the West were often persecuted and put to death. On the contrary, in India there were no religious wars. Neither Buddhists nor Jains ever executed heretics. What they did to heretics was only to exclude them from the orders. Religious leaders in India died peacefully attended by their disciples and followers. Toleration is the most conspicuous characteristics of Indian culture.
The Indians developed individualism in their unique way. They have preserved the attitude of religious freedom traditionally, probably more than any other country.
str. 210: Historical criticism has always been very much alive in China. The Chinese scholars include not only those who are able to harmonize contradictions in books, but those who have employed a keen system of criticism in detection of such contradictions! Perhaps Chinese Buddhism has been more at fault logically than Chinese classics. The Chinese as a whole have never accepted any single doctrine! So the varying of a sútra represent some typical aspects of Chinese ways of thinking. Nakamura,
právě staletí trvající usmrcování jinověrců vládnoucími aliancemi trůnu a oltáře, což kupříkladu buddhisté a džinisté v tolerantnější Indii nikdy nečinili, nepřímo vedla k tomu, co Kubík označuje za teror ateistů. A to v oné revoluční Francii (1789-1794), včetně potlačení roajalistického povstání ve Vendée, bylo usmrceno řádově méně lidí než ve staletí probíhajících dynastických válkách evropanských tradičních vládců, kteří všem vnucovali tu svou jedinou přijatelnou interpretaci křesťanství a označovali se za monarchy z Boží milosti.
Obětí „Velkého teroru“ bylo asi do 40 000, obětí povstání ve Vendée do 200 000, co je to proti celkově miliónům obětí dynastických, křižáckých a jiných válek, vedených ve jménu a pod stafáží vždy pravé víry!
A dále, snesitelné prostředí s poměrně svobodnou politickou reprezentací a malou měrou zneužívání moci se udržovalo spíše v zemích, které ono římské právo odmítaly a držely se domácího precedenčního právního pořádku (Anglie, ale i staré České království, Polsko a Uhry).
Text:
Karel Schelle – Právní dějiny, Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň, 2007, ISBN 978-80-7380-043-7.
Ústně to autorovi potvrdil právní historik, profesor Karel Malý.
malou měrou zneužívání moci
- Viktorina ze Všehrd – O právích země české knihy devatery; vydání nové, kteréž upravil a přídavky opatřil Dr. Hermenegild Jireček, v Praze nákladem spolku českých právníků „Všehrd“ 1874 (je k dispozici prezenčně v Klementinu ve Studovně vzácných tisků):
Všehrd, PD IX 10, 17, str. 437-438 (Dle rukopisu universitního):
Učiněna jest ještě, a to za mého u desk bytie, ve všech dskách tato proměna, že se již dsky všecky česky píšie, kdež jsú se od počátku vždycky latině psávali. V tom se škody veliké nezná a užitku také, leč ten, abychom jazyk svój, poněvadž jsme Čechové, i třeli i rozšiřovali; neb jsú toho i jiní národové všickni pilni, a německy se učiece abychom česky i psali i mluvili a v obyčejiech dobrých a českých trvajiece, abychom se v horšie neměnili. Chtěli jsú však před časy str. 437 / 438 nedávno minulými nejedni ( a o to jsú i na sněmiech mluvili), aby každý spravedlnost svú sám sobě doma choval a dsky aby v listy byly proměněny. Též také aby se samy po krajiech súdili, súdu zemského i jiných nechajiece, a tak což jest od předkóv a starých Čechóv pracně a pilně nalezeno, a ustaveno to aby v zapomenutie vešlo a v nic obráceno bylo. A ztěžka by k tomu nebylo přišlo, by k tomu záhé nebylo odepřieno!
A snad k horšiemu móž přijíti, jestli že by spravedlnost v nepravost, pravda v lež se proměnila. A bude-li to což jest od starých k obraně všech vóbec i každého zvláště, tak chudého jako bohatého nalezeno, k zkáze skrze kohož koli všech dobrých a vdov a sirotkóv i chudých všech obráceno: v krátkém čase všemu konec bude učiněn, aniž na zemi českú bude potřebie Turkóv nebo cizozemcóv, jestli že domácí zlé v jiskře a v počátku udušeno nebude.
Všehrd, PD VIII, 26 (str. 383)
1…. Neb žádný nepřietel a zhúbce tak škodný zemi nenie jako ten, ktož se netoliko o to pokúšie, aby zemské dobré svévolností svú rušil, ale také práva, jimiž země stojí od starodávna, smie kaziti a jim se protiviti, zavázán jsa právóm poddán býti a jich proti svévolným a zlým všem vedlé země hájiti, netoliko proti těm, kteří je smějí kaziti, ale proti těm také, kteří je chtie měniti, jinačiti a převraceti, a jinak, nežli jsú od starodávna vynešena a držána, a proti těm, kteří jich chtie ujímati. (Neb když práva zemská ve své pevnosti a neproměnnosti jsú, i obecné zemské dobré dobře stojí, všem vóbec i jednomu každému zvláště dobře se děje; ale když obecné dobré se kazí, a zlé stojí, a práva se zemská jinačie, všem vóbec a každému zvláště zle se musí dieti.
Anglický právník sir William Blackstone (1723-1780) nabádal své krajany, aby neobětovali domácí tradice Common Law cizím antickým vzorům a měli na paměti, že ono římské právo pochází z despotického prostředí Říma a Byzance a jeho aplikace by mohly ohrožovat svobodnější ostrovní prostředí.
Sir William Blackstone – Commentaries on the Laws of England, Volume I, Containing Books of I and II, Edited by William Carey Jones, Edition de Luxe, Bancroft-Whitney Company, San Francisco, 1916 [přednášky dostávaly formu v letech 1753-1765], Volume I:
str. 5: But we must not carry our veneration [for Roman law] so far as to sacrifice our Alfred and Edward to the manes of Theodosius and Justinian; we must not prefer the edict of the prætor, or the rescript of the Roman emperor, to our own immemorial customs, or the sanctions of an English parlament; unless we can also prefer the despotic monarchy of Rome and Byzantium, for whose meridians the former were calculated, to the free constitution of Britain, which the latter are adapted to perpetuate.
Without detracting, therefore, from the real merit which abounds in the imperial law, I hope I may have leave to assert, that if an Englishman must be ignorant of either the one or the other, he had better be a stranger to the Roman than the English institutions. For I think it an undeniable position, that a competent knowledge of the laws of that society, in which we live, is the proper accomplishment of every gentleman and scholar; an highly useful, I had almost said essential, part of liberal and polite education. And in this I am warranted by the example of ancient Rome; where, as Cicero informs us, the very boys were obliged to learn the twelve tables by heart, as a carmen necessarium or indispensable lesson, to imprint on their tender minds an early knowledge of the laws and constitution of their country.
str. 52: Here, then, is lodged the sovereignty of the British constitution; and lodged as beneficially as is possible for society. For in no other shape could we be so certain of finding the three great qualities of government so well and so happily united. If the supreme power were lodged in any one of the three branches separately, we must be exposed to the inconveniences of either absolute monarchy, aristocracy, or democracy; and so want two of the three principal ingredients of good polity, either virtue, wisdom, or power.
str. 70: The doctrine of the [common] law then is this: that precedents and rules must be followed, unless flatly absurd or unjust : for though their reason be not obvious at first view, yet we owe such a deference to former times as not to suppose they acted wholly without consideration.
A obdobně argumentoval český předbělohorský právník Viktorin Kornel ze Všehrd.
- Viktorina ze Všehrd – O právích země české knihy devatery III, 22 (str. 150):
- Při póhoniech však jest otázka, ale nevelmi k odpovědi nesnadná: Móž-li člověk nebo služebník pána svého pohnati, když se jemu od něho křivda děje, a zvlášť znamenitá, jakož se jest to lidem i služebníkóm druhdy přiházelo. Mnohým a téměř všem se zdá, že nemóž; neb aby se který pán s svým člověkem měl súditi, zdá se to nepodobné. Některým pak se nazpátek zdá, že móž člověk pána svého pohnati; poněvadž krále a pána svého dědičného páni a jiní obyvatelé země mohú, proč by člověk nebo služebník pána svého pohnati nemohl a téhož práva proti svému pánu neužil, kterého pán jeho proti pánu svému, králi, požívá? K té otázce nenie příliš nesnadná odpověď: Páni sobě lidi platné, i služebníky a pacholky za své penieze kupují a mají nad lidmi též jako i nad svými služebníky plnú i života moc i smrti, jakož práva ukazují; ale země sobě krále sama volí a jej dobrovolně podniká, od něho žádnými penězi kúpena nejsúci, než dobrovolně jemu poddána. A král každý zemi přísahu činí; ale lidem služebníkóm a pacholkóm svým páni nic neslibují, než od nich slib i přísahu přijímají. Nakonec, všichni lidé platní, pacholci i služebníci svoji nejsú ani svobodní, než zavázaní a nevolní; ale země krále nemajície jest svobodná a béře sobě pána, koho chce a toho sobě zavazuje, aby ji spravoval, ne jakž by on chtěl, než vedlé svobod a práv té země starodávních.
Tamtéž, IV, 2 (str. 162):
14.Přitom toto za právo jest nalezeno, že všecky dsky zemské království českého, veliké i malé, trhové i póhonné, i památné, mají jazykem českým přirozeným psány býti. (Nález o tom v Památných dskách: Léta božieho 1495 v pondělí před svatú Kedrutú: Páni a vládyky.) 15. Toto však před očima vždycky úředníci mieti mají, aby pamatovali, že nejsú páni, než všie obce a všech lidí služebníci; neb za to od lidí k živnosti své penieze a úplatky berú, a to jest jich, jakož často slýchají, pluh. A věděti mají, že ne pro ně dsky, ale i oni i dsky pro lidi a pro všecku obec všie země jsú, aby všem (neb jsú všech služebníci, poněvadž každý úřad nic jiného nenie, než služba všem), ktož co u desk činiti mají, slúžili, se všemi lidmi bez křikóv a sváróv o jich potřeby, povolně jako služebníci mluviece, ne křikajíce jako páni. 16. Také KMsti, pánóm, rytieřstvu i všie obci, chudému jako bohatému, každý úředník přísahu dělá dřieve, než se v úřad uváže, ale úředníkóm přísahy žádný nedělá. Ingrossátor a registrátoři té přísahy nečinie. – A potud o úřadu a úředníciech.
Podrobněji o Všehrdovi od autora:
Zdeněk Zacpal – Viktorin Kornel ze Všehrd stále aktuální?
Článek ve sborníku odborných statí: Památník 1868 – 2018 Všehrd, Spolek českých právníků Všehrd, 26. 2. 2018, ISBN 978-80-85305-52-4, str. 11-16.
https://zdenek.zacpal.cz/viktorin-kornel-ze-vsehrd-stale-aktualni/
Dále: Autor napsal o Všehrdovi heslo do anglické Wikipedie:
https://en.wikipedia.org/wiki/Viktorin_Kornel_of_V%C5%A1ehrdy
i do francouzské Wikipedie: https://fr.wikipedia.org/wiki/Viktorin_Kornel_de_V%C5%A1ehrdy