Otevřený dopis odborníků – Za pomník skutečného smíření
Rada Zastupitelstva Prahy 1 dne 21. července 2020 schválila záměr instalovat na Malostranském náměstí v Praze pomník rakouského maršála Radeckého. Obáváme se, že eventuální uskutečnění tohoto záměru by mělo obecně neblahé důsledky. Proto jsme zformulovali následující text s vytyčenými důvody zde níže i v příloze a posíláme ho formou otevřeného dopisu. Za věc ručí a případné další informace podá: Zdeněk Zacpal, 736 773 231, zacpal@email.cz.
Za pomník skutečného smíření
Rada Zastupitelstva Prahy 1 dne 21. července 2020 schválila záměr instalovat na Malostranském náměstí v Praze pomník rakouského maršála celým jménem Josef Wenzel Radetzky von Radetz, který byl brzy po vyhlášení Československé republiky jakožto symbol nadvlády Vídně odstraněn. Nepochybujeme o upřímnosti úsilí některých zastánců pomníku, jen se obáváme, že jeho případná opětovná instalace způsobí další zbytečné nesváry a problémy.
Proberme nejprve argumenty zastánců pomníku, které nahlížíme jako velice sporné:
1. Sousoší prý je krásné a bude se na místě dobře vyjímat.
Takto se dá hájit cokoli, i někdejší Stalinovo sousoší od renomovaného sochaře Otakara Švece. To by však dnes málokterý dnešní stoupenec Radeckého obnovoval.
2. Radecký byl skvělý voják, vyhrával bitvy.
Pokud k oslavě stačí pouhé vítězství v bitvě, pak se přehlíží veškerá etika, která mimo jiné již po tisíce let poukazuje na obrovský morální i psychologický rozdíl mezi obránci země či občanských svobod a útočníky, potlačovateli svobod, okupanty. Pak ani nemá smysl úsilí o mír, tím se nepřímo doporučují války, vzájemné usmrcování (zejména u nás nedobrovolně odváděných) vojáků a doprovodné utrpení civilistů.
3. Radecký vítězil nad Napoleonem a má být „symbolem jednotné Evropy“
Má snad být dnešní Evropa sjednocena vojensky, za účelem nastolení absolutismu? Metodami, které Radeckého nadřízení rakouští panovníci (a jejich kancléř Metternich a ministr Bach) hájili? Právě Radecký (1766-1858) po celou svou vojenskou službu zajišťoval občansky a politicky zaostávajícímu mocnářství další roky existence bez nezbytnosti výraznějšího přiblížení se k celkově modernějšímu pojetí řízení a uspořádání státu existujícímu v zahraničí už v oné době. Konkrétněji: v tehdejších USA, Švýcarsku, Anglii, Dánsku, Norsku, Belgii, Nizozemí, po většinu století ve Francii a také v Sardinsko-piemontském království. – Ano, právě té svobodné části Itálie, do níž prchali schopní lidé odjinud a proti jejímž silám Radecký bojoval. A do které lidé prchali zejména z Lombardie a Benátska, tedy právě z těch částí Itálie, kterou Vídeň za pomoci Radeckého ovládala.
Stoupenci Radeckého obvykle zlehčují neblahé důsledky jeho působení a kultu:
1. Přehlížejí se Radeckého masakry civilistů v severní Itálii.
Radecký panství Habsburků v severní Itálii prodloužil o několik let tím, že v letech 1848-49 nechal postřílet na 4000 Italů. Dodnes nacházíme v severoitalských městech pomníky obětí „rakouské tyranie“. Od vídeňské nadvlády se pak ale Italové stejně osvobodili, a to hned v letech 1859-66, za cenu tisíců dalších obětí. Obratem si zavedli svobodnější a demokratičtější systém, ostatně demokratičtější systémy měli na více místech země i dříve. Důsledky rakouské přítomnosti v zemi dosvědčuje i dopis anglického ekonoma Williama Nassau Seniora příteli, slavnému francouzskému politikovi a mysliteli Alexisi de Tocqueville z roku 1847: „Strávili jsme měsíc na severu Itálie, v rakouských dominiích. Je to melancholická země. Všude jsou tam stopy civilizace, která převyšovala to, co tam existuje nyní. Jsem rád, že jsem odtamtud pryč a nechávám za sebou špatné hostince, žebrající děti i venkovany v hadrech, kteří jsou však hezčí než vyšší stavy.“
2. Zlehčuje se působení Radeckého a jeho odkazu proti svobodám i smíření
Vítězství Radeckého v Itálii přispěla k postupnému potlačení občanských svobod po roce 1848 i u nás. Právě v jejich důsledku byl již 13. dubna 1849 pohnán ke svému prvnímu procesu i český básník a novinář Karel Havlíček Borovský.
Za svobody, které kdy Češi (ale i příslušníci jiných národů a uprchlíci v zemi) požívali, vděčí tito spíše vlastnímu úsilí a tradicím i před rokem 1620, dlouhodobému demokratickému povědomí a vybojované státní samostatnosti. Také díky ní nejsou více za pouhé vyjádření vlastního názoru biti, jako kupříkladu lidé v současném Katalánsku.
Lidé po světě postupně zjišťují, že samotná existence pomníků strůjců nebo pomahačů útlaku ve veřejném prostoru podporuje politickou svévoli a umenšování svobod a důstojnosti občanů. A v těch zemích, k nimž se naše veřejnost a většina médií nyní ráda hlásí, se pomníky personám typu Radeckého odstraňují. Na Ukrajině byly strženy tisíce pomníků, které měly symbolizovat cizí nadvládu. Ve Španělsku již z veřejných míst zmizely všechny sochy diktátora Franka, který používal podobně krvavé metody jako Radecký. Italové odstranili většinu Mussoliniů. V USA jen za posledních šest let odstranili několik stovek pomníků otrokářů. I sami Rakušané na své vlastní habsburské období již shlížejí kriticky a právě nyní se jedná o přestavbu pomníku antisemitského starosty Karla Luegera ve Vídni a přejmenování příslušného náměstí. A to Lueger, na rozdíl od Radeckého, nemá na rukou krev.
Radeckého pomník býval ne bezdůvodně chápán jako symbol podmanění a nesvobody země. Nepřipomínejme tuhle osobu a vyvarujme se ostudy před cizinci. Nezhoršujme vztahy s Itálií, jejíž velvyslanectví stojí o kousek výš.
Za pomník skutečného smíření
Avizuje-li se potřeba „smíření“, není rozumné stavět cokoli, co působí zcela opačným směrem, co konflikty, zbytečné a neplodné spory jitří. V době, kdy schvalování útoku Ruska na Ukrajinu je trestným činem, je absurdní na hlavním náměstí nově instalovat sousoší někoho, kdo nechával usmrcovat lidi, kteří chtěli žít ve vlastní zemi po svém. Mají-li se komu stavět pomníky, pak jen těm, jejichž příspěvek humanitě, svobodě a toleranci jednoznačně převládá. A musí-li na místě vůbec něco stát, je vhodnější dát slovo nikoli lobbování či diktátu jednoho spolku, nýbrž vypsat veřejnou transparentní a mezinárodní architektonicko-výtvarnou soutěž na nové dílo, které by bylo přijatelné pro širokou veřejnost a skutečné smíření také symbolizovalo. Je namístě, aby každá generace přidala do živého a rozvíjejícího se města svou vlastní uměleckou vrstvu.
__________________________________
Citace: Alexis de Tocqueville – Oeuvres Complètes, Tome VI, 2. volume – Correspondence Anglaise ; Correspondance et conversations d´Alexis de Tocqueville et Nassau William Senior ; Éditées et annotées par H. Brogan et A. P. Kerr, Éditions Gallimard, 1991, ISBN 2-07-071945-6, Nassau William Senior à Alexis de Tocqueville, Splugen, September 30, 1847, str. 100: We have spent a month in the north of Italy, in the Austrian dominions. It is a melancholy country. Every where there are the traces of a civilization which exceeded what now exists. I am glad to get out of it, & leave behind me fine bad inns, begging children, & peasantry in rags, but handsommer than the high orders.
Se zněním uvedeného textu výše výslovně souhlasí:
Jméno Povolání, odbornost
Mgr. Hana Tonzarová, Th.D., duchovní, tajemnice pro ekumenu Církve československé husitské
ThDr. Pavel Černý, Th.D., kazatel Církve bratrské a učitel ETS
Doc. PhDr. Eva Melmuková, VŠ pedagožka
ThDr. Petr Melmuk, Th.D., farář ČCE, odborný asistent
Mgr. Pavel Keřkovský, ThDr., vyučující na ETF UK
Eva Turková, diplomovaný specialista, katecheticko-pastorační činnost
PaedDr. Ivo Pohořelý, středoškolský učitel
Mgr. Hana Pohořelá, sociální pracovnice
Žofie Vobrová, úřednice
Marta Bartošková, speciální pedagog
Ladislav Dlouhý, chemik
PhDr. Jiří Jaroš, historik a archeolog
M.A. Marie Neudörflová, Ph.D., historička
Mgr. Kateřina Pražáková, Ph.D., historička
PhDr. Jaroslav Someš, historik
Mgr. Ondřej Daniel, Ph.D., historik
doc. PhDr. Martin Kučera, CSc., historik
doc. PhDr. Stanislav Holubec, Ph.D. et Ph.D., historik
Mgr. Milan Sovilj, Ph.D., historik
PhDr. Petr Prokš, CSc., historik
Mgr. Miroslav Soukup, historik, jednatel Společnosti Veritas
prof. Ivan Foletti, MA, Docteur ès Lettres, historik umění
Prof. PhDr. Pavel Vlček, historik umění
PhDr. Daniela Rywiková, Ph.D., historička umění
PhDr. Ing. Jaromír Olšovský, Ph.D., historik umění
Ph.Dr. Filip Lachmann, sociolog
Mgr. Jan Bistranin, právník, předseda zapsaného spolku Exulant
JUDr. Richard Pecha, právník
PhDr. Martin Šimsa, Ph.D., filosof
prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc., filosof
Mgr. Jan Černý, Ph.D., filosof
PhDr. Ing. Jiří Olšovský, Ph.D., filosof
Joe Grim Feinberg, Ph.D., filosof
Michal Špína, Ph.D., překladatel, redaktor A2 kulturního čtrnáctideníku
MgA. Pavel Karous, Ph.D., sochař, autor projektu Vetřelci a volavky
Prof. Mgr. art. Dušan Zahoranský, výtvarný umělec
Jan Klamm, hudební publicista
Josef Patočka, politický ekolog
Vratislav Brabenec, zahradní architekt
Jan Kašpárek, redaktor
Matěj Metelec, redaktor
Anežka Bartlová, Ph.D., šéfredaktorka Artalk.cz
Mgr. Hana Blažková, komparatistka
Mgr. Zdeněk Zacpal, Ph.D., nordista a překladatel
Odpovědi zastupitelů:
Dobrý den.
Potvrzuji přijetí Vašeho e-mailu, který bude předán příslušné komisi ihned, jakmile bude navoleno personální složení.
S pozdravem
David Bodeček
Mgr. David Bodeček, MBA
1. místostarosta
Školství, Kultura, Sport, Spolky, Vnitřní chod úřadu
__________________________________________
| MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 1 ÚŘAD MĚSTSKÉ ČÁSTI |
Vodičkova 18, CZ–115 68 Praha 1
kancelář: 709 – 710, 7. patro
tel.: +420 221 097 232
david.bodecek@praha1.cz, www.praha1.cz
Dobrý den, pane Zacpale,
potvrzuji přijetí Vašeho e-mailu, který bude předán příslušné komisi ihned, jakmile bude navoleno personální složení.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Giancarlo Lamberti
předseda finančního výboru
| MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 1 Vodičkova 18, CZ–115 68 Praha 1 tel.: +420 221 097 400, mobil: +420 773 990 996 giancarlo.lamberti@praha1.cz, www.praha1.cz |
Vážený pane Zacpale,
děkuji Vám za vaše zaslané informace ohledně pomníku rakouského maršála Radeckého. Návrat pomníku na Malostranské náměstí má řadu zastánců i odpůrců.
Jsem rád, že se lidé zajímají o své okolí, uči se ho spoluvytvářet a tohle je vlastně takový modelový příklad, kdy participace neproběhla tam, kde proběhnout měla, něco se někde politicky rozhodlo (Rada Zastupitelstva Prahy 1 dne 21. července 2020 schválila záměr instalovat na Malostranském náměstí v Praze pomník rakouského maršála celým jménem Josef Wenzel Radetzky von Radetz), a tzv. je to.
Ono obecně, veřejný prostor, resp. jeho vytváření, je jedna ze zásadních věci, kde lidé participovat mohou. A proto by měli o případném návratu tohoto pomníku z mého pohledu rozhodnout hlavně občané Prahy 1. Občané Prahy 1 mají mít právo rozhodovat o věcech, které se jich osobně týkají, a město se musí snažit jim jít naproti i v případě případného návratu/nenávratu kontroverzního pomníku maršála Radeckého.
Martin MOTL
Předseda VPPR ZMČ P1
| MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 1 Vodičkova 18, CZ–115 68 Praha 1 tel.: +420 221 097 303, mobil: +420 774 901 901 martin.motl@praha1.cz, www.praha1.cz |
Dobrý den, pane Zacpale,
děkuji za Vaši zprávu. Osobně se ztotožňuji zejména s těmito slovy z Vašeho otevřeného dopisu: „Mají-li se komu stavět pomníky, pak jen těm, jejichž příspěvek humanitě, svobodě a toleranci jednoznačně převládá. A musí-li na místě vůbec něco stát, je vhodnější dát slovo nikoli lobbování či diktátu jednoho spolku, nýbrž vypsat veřejnou transparentní a mezinárodní architektonicko-výtvarnou soutěž na nové dílo, které by bylo přijatelné pro širokou veřejnost a skutečné smíření také symbolizovalo.“
Mějte se hezky, Iv.
Ivana Antalová
radní pro sociální věci a bezbariérovost
| Městská část PRAHA 1 Vodičkova 18, 115 68 Praha 1 e-mail: ivana.antalova@praha1.cztel: +420 777 036 971 |
Preji pekny den,
dekuji za Vas nazor a poskytnute informace. Rad se s nimi seznamim abych si mohl
vyrvorit ucelenejsi nazor na tuto vec.
S pozdravem,
Ing.Karel Grabein Procházka
Vážený pane Zacpale,
děkuji za rozeslání textu. Jako jeho signatář ho budu v pravou chvíli rozhodně využívat. Pokud se téma otevře v příslušné komisi, buď se jí budu účastnit, nebo instruuji našeho zástupce.
Mějte se pěkně.
Děkuji a zdravím
Filip Lachmann
Vážený pane Zacpale,
děkuji Vám za argumenty. Jsem stejného názoru na tuto záležitost.
S pozdravem
JUDr. Pavel Marc
zastupitel MČ Praha 1
+420 603 820 982
Dobrý den, pane Zacpale,
děkuji Vám za zaslání jasně formulovaných argumentů. Já osobně se zmiňovaným usnesením rady nesouhlasím.
S pozdravem,
Petr Kučera
___________________________________________________________________
Dobrý den, děkuji za zaslání.
Ing. Eva Tylová
Zastupitelka
Členka Výboru pro životní prostředí a infrastrukturu
Mariánské nám. 2/2, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 608166063
HLAVNÍ MĚSTO PRAHA
MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY
P Ř E H L E D
návrhů, připomínek a podnětů občanů hl. m. Prahy přednesených
na 5. zasedání ZHMP dne 22. 6. 2023
_____________________________________________________________
Termín vyřízení: návrhů, připomínek a podnětů občanů hl. m. Prahy
přednesených na 5. ZHMP dne 22. 6. 2023
21. 7. 2023
Ú S T N Í
INT. č. 5/9 – Zdeněk Zacpal
– interpelace směřovala na náměstka primátora Pospíšila
ve věci
- Vhodný pomník na Malostranské náměstí.
na interpelaci reagoval náměstek primátora Pospíšil
vyřízeno přímo na zasedání ZHMP
Stenozáznam:
Nám. Hlaváček: Děkuji. Já bych dal ještě poslední bod, vzhledem k tomu, že tady pan náměstek Pospíšil trpělivě vyčkává, pan kolega Zdeněk Zacpal ho interpeluje ve věci pomníku na Malostranském náměstí. Máte slovo.
Občan Zdeněk Zacpal:
Pane Pospíšile, čteme, že vám nestačí sousoší rakouského maršála, celým oficiálním jménem Josef Vencl Radecký von Radec, v lapidáriu, ale že je chcete umístit přímo na Malostranské náměstí. Nepochybujeme o upřímnosti vašich snah, jen připomínáme, že v kulturně vyspělých zemích se při tak zásadních rozhodnutích posuzují zásluhy a etické činy oslavenců. A bilance Radeckého je velice sporná.
Byl okupantem severní Itálie ve službách dynastie, která za jeho života praktikovala přežilý absolutismus, a právě díky jeho vítězstvím udržovala cenzuru, vyháněla statisíce na zbytečnou smrt na bojištích a potlačovala svobody.
Na námitky, že taková byla doba, připomínám, že mnohé země již tenkrát byly svobodnější, konstituční. Například tehdejší USA, Švýcarsko, Anglie, Dánsko, Norsko, Belgie, Nizozemí, větší část století Francie i Sardinsko-piemontské království. Ano, ta svobodná část Itálie, do níž prchali schopní lidé odjinud a proti jejímž silám Radecký bojoval. A do které lidé prchali zejména z Lombardie a Benátska z oblastí okupovaných Radeckým.
V letech 1848-9 nechal Radecký postřílet na 4000 Italů, jenže přeživší Italové se od vídeňské tyranie – ano, to je nápis na mnoha pomnících v Itálii, zájemcům ukážu svou fotku z Brescie v severní Itálii, tady je. Můžu ukázat podrobněji. Se pak Italové ale stejně osvobodili, a to hned v letech 1859-66 krvavou válkou za cenu tisíců dalších obětí. Což dnes nápadně připomíná střelbu do Ukrajinců Putinovými lidmi v roce 2014 a vytlačování ruských okupantů z jejich země dnes.
Je přece absurdní zákonem zakazovat pochvalu oné invaze s haldami mrtvých a zároveň oslavovat a stavět sochu toho, který prakticky totéž činil Italům. A navíc, jakoby cynicky, zrovna pod Italským velvyslanectvím. A krom toho tímto zbytečně zavdávat příčinu kulturním válkám, které paralyzují etiku i věcná politická řešení.
Pokud má na místě vůbec nějaký pomník stát, někteří navrhují raději transparentní mezinárodní soutěž. A taky bych připomněl, že na místo je již připravena socha českého krále, který má o Malou Stranu nepochybně větší zásluhy než rakouský maršál. Dotyčný Přemysl II. Otakar totiž Malou Stranu založil. Ano, v roce 1257. Děkuji.
Nám. Hlaváček:
Děkuji za interpelaci, prosím pana náměstka o odpověď a pak
půjdeme na interpelace zastupitelů.
Nám. Pospíšil:
Děkuji pěkně, já budu reagovat na dotaz pana kolegy Zdeňka Zacpala.
Já děkuji, že jste mi tuto otázku položil. Je jasné a jsem rád, že Radecký vyvolává emoce.
To je také namístě. Je to sice téma, které je na první pohled subtilní, ale každý z nás na to má
nějaký názor. Buď pozitivní, anebo negativní.
Já se omlouvám, já to vidím trochu jinak než vy. Já myslím, že to byl jeden z mála
českých vojevůdců, který se opravdu zapsal výrazněji do dějin. O tom, jestli to byl Rakušan
nebo Čech z pohledu vnímání národa v polovině 19. století, to bych přenechal odborníkům,
to tady nebudu jako politik na místě hodnotit.
V každém případě vnímám to, že se jedná o mimořádně kvalitní sousoší, o mimořádně
významné umělecké dílo. A to nezpochybňují ani ti, kteří nejsou největšími příznivci maršála
Radeckého. Že zkrátka toto sousoší urbanisticky patří na Malostranské náměstí. To je důvod,
proč o tom vedeme debatu. Nebudu zapírat, že já jsem příznivcem návratu tohoto díla
na Malostranské náměstí, stejně jako jsem byl příznivcem návratu Mariánského sloupu,
respektive jeho repliky, na Staroměstské náměstí. Ty důvody byly tedy urbanistické,
kunsthistorické, nikoli ideologické.
A stejně to vnímám i v tomto případě, kdy narozdíl právě od Mariánského sloupu, my
zde v případě Radeckého máme zachovaný originál, který je možné umístit na dané náměstí.
Určitě víte, že autory jsou bratři Maxovi a vedle Myslbekova svatého Václava je tato socha
považována za nejkvalitnější venkovní sochu, která byla v Praze v druhé polovině 19. století
a v 1. polovině 20. století umístěna.
To je můj pohled na věc. Je samozřejmě správné vést debatu o historickém odkazu
Radeckého. To nechám odborníkům. Počítám s tím, že se na podzim uskuteční takové
kolokvium, setkání odborníků, profesorů, docentů z českých vysokých škol, kteří se
specializují na naše dějiny 19. století. A samozřejmě chci s nimi tuto věd podrobně
prodebatovat.
Já osobně si nemyslím, že by Radecký v oné polovině 19. století překonal
a překonával kariéry tehdejších vojevůdců, že by nějakým způsobem měl být vnímán výrazně
negativněji než tehdejší vojáci, ale, máte pravdu, je to téma k debatě. Tohle není černobílé.
To je stejné, jako když se ve Francii vede debata, jestli uctívat Napoleona, nebo ne. Je
Napoleon člověk hodný úcty a respektu? Má mít sarkofág v Invalidovně? Má se jmenovat
po Napoleonovi nemalá část náměstí ve Francii? Na to budeme mít asi my dva rozdílný názor.
A podobně to je, asi i v menším, i s Radeckým.
A Radecký je opravdu ten, kdo přispěl k porážce Napoleona a k tomu, že tento v té
době už spíše tyran, než osvícený panovník, v té době, kdy byl poražen, přestaly a byly
ukončeny napoleonské války.
V každém případě, co je důležité, a tím chci reagovat na váš podnět, který považuji
za legitimní, o tom, jestli tam ta socha bude, nebo nebude, v konečném důsledku nerozhodne
Jiří Pospíšil a jeho láska k tradici. Pochopte, jsem z TOP 09 a to mě k té tradici v tomto směru
programově zavazuje, ale rozhodne o tom Zastupitelstvo. To znamená, demokraticky zvolení
občané, zvolení občany, a ti rozhodnou, jestli většina je pro návrat té sochy, nebo není. To je
fér a spravedlivé.
Nikdy se neshodneme 100:0 v takovémto tématu na řešení, ale měli bychom nechat
demokraticky rozhodnout naše zástupce o tom, jestli tato socha má, či nemá být vrácena
na Malostranské náměstí. A pokud budu za oblast kultury zde zodpovědný, tak bych byl
velmi rád, aby Zastupitelstvo o tomto vedlo debatu. Třeba někdy na přelomu roku, aby tu věc
posoudilo a aby nejvyšší orgán, město, Zastupitelstvo rozhodlo o návratu, či nenávratu.
Pokud Zastupitelstvo rozhodne, že socha nemá být vrácena na původní místo, pak já
jako demokrat mohu mít jiný názor, ale budu to plně respektovat a plně budu chápat,
že zkrátka většinová vůle k návratu není.
Ukončím to poznámkou. Já rozumím některým vašim argumentům, ale na druhou
stranu my jsme dneska silný sebevědomý národ uprostřed sjednocené Evropy. Já jsem velmi
proevropský, velmi vnímám nutnost naší integrace v západních strukturách. A k tomu patří
i jistá velkorysost a nadhled.
Když přijedu do Vídně, tak tam taky nekádruji, kolik za Marie Terezie zemřelo lidí.
Jestli ten Laudon, který je na pomníku Marie Terezie, byl vojákem takovým nebo onakým.
Jsou to osobnosti, které byly spojeny s našimi dějinami. A jak sluší tyto plastiky Vídni, tak já
osobně se domnívám, že i plastika maršála Radeckého slušela i Praze. Se vším i negativním,
co ta osoba udělala. To já tady nebudu popírat a rozporovat.
A na závěr jen jedinou malou poznámku k té velkorysosti a nadhledu. Z tohoto
pohledu já oceňuji přístup italské ambasády, italského velvyslanectví, které právě z toho
důvodu, že se jedná o polovinu 19. století a že to je nějaká naše společná historie zde
v Evropě, a že jsme dneska někde jinde, tak italské velvyslanectví vydalo písemné stanovisko,
že návrat sochy Italské republice nevadí.
Takže je třeba také toto vědět. Já jsem to vyjádření viděl, mají ho zástupci Spolku pro
obnovu památníku Radeckého. A právě ta italská velkorysost a nadhled, kdy Italové
nezpochybňují, že to byla významná osobnost své doby, i s negativy, ať tedy má památník,
tak to je možná to, co se mně líbí, co já beru právě jako svůj pohled na počátku 21. století
na skutky tohoto generály a maršála v polovině 19. století. Ale respektuji váš přístup, neberte
mé vyjádření negativně, konečné slovo bude mít lid zastoupený skrze zastupitele. Děkuji.
Nám. Hlaváček:
Děkuji, ještě úplně krátký doplňující dotaz.
Občan Zdeněk Zacpal:
Ano, tak tato odpověď se většinou míjí s tím meritem, co jsem
říkal. A připomínám, že marxismus je také evropská ideologie a Stalin na Letné byl postaven
velice kvalitním českým sochařem Otakarem Švecem. A podle této argumentace by nemělo
nic bránit jeho znovuustavení. V dnešní demokratické společnosti.
Ale jen otázka. Je opravdu politicky moudré dělat taková rozhodnutí, která zbytečně
vyvolávají kulturní války, když se nabízí tolik jiných možností. Např. postavit méně
kontroverzní pomník na místo, pokud tam něco musí být, například vyhlásit mezinárodní
soutěž, otevřenou mezinárodní soutěž, a nevnucovat jednu postavu. Je to politicky moudré?
Nám. Hlaváček:
Ještě reaguje pan náměstek a jdeme dál.
Nám. Pospíšil:
Pane kolego, já se politikou zabývám skoro 30 let, a co je politicky
moudré, tuto otázku si kladu velmi často. A vy možná znáte odpověď. Já budu skromný,
neznám ji. Já nevím, jestli to je politicky moudré. Já si myslím, ale to je možná můj špatný
subjektivní názor, že to je správné tu sochu tam postavit. Vy máte na to jiný názor. Já vás
pozorně poslouchám, o vašich argumentech přemýšlím a ctím je. Vy tady srovnáváte tuto
variantu se Stalinem, tak to je trošku asi úplně nekorektní srovnání.
Dovolte mi ještě jednu poznámku. Jste první, a věřte tomu, že s mnoha lidmi jsem
o tomto tématu debatoval a debatuji, i s odpůrci, kdo nazývá návrat sochy Radeckého kulturní
válkou. Já to tedy za válku nepovažuji. Já považuji to, že na počátku 21. století můžeme o tom
vést klidnou debatu a jeden názor převáží. Jestli to je pro vás válka, tak to máme opravdu jiné
vidění světa. Omlouvám se vám, ke všemu respektu a úctě k vaší osobě, já to za válku fakt
nepovažuji, děkuji.
P Ř E H L E D
návrhů, připomínek a podnětů občanů hl. m. Prahy přednesených
na 7. zasedání ZHMP dne 26. 10. 2023
_____________________________________________________________
Termín vyřízení: návrhů, připomínek a podnětů občanů hl. m. Prahy
přednesených na 7. ZHMP dne 26. 10. 2023
16. 11. 2023
Ú S T N Í
INT. č. 7/6 – Zdeněk Zacpal
– interpelace směřovala na Radu HMP
– interpelace směřovala na Zastupitelstvo HMP
ve věci
- Doklad, že mnoho odborníků nechce Radeckého.
na interpelaci reagoval náměstek primátora Pospíšil
vyřízeno přímo na zasedání ZHMP
Stenozáznam:
Nám. Hřib:
Já děkuji, další se hlásí Zdeněk Zacpal, k pomníku Radeckého.
A předávám řízení Petru Hlaváčkovi.
Občan Zdeněk Zacpal:
Děkuji. Pan radní Pospíšil nás předminule ujistil, že tento podzim uskuteční kolokvium odborníků a profesorů, kteří prodebatují roli rakouského maršála Radetzky von Radetz a jeho umístění pomníku Radeckého na Malostranské náměstí. Rád bych připomněl, že mezi našimi odborníky je mnoho těch, kteří na ono Pospíšilovo kolokvium dost možná připuštěni nebudou, ale stavějí se proti oslavování tohoto vojevůdce, srovnatelného ve svých skutcích s ruskými generály, masovými vrahy, kteří pustoší Ukrajinu nyní.
Již jsme ono též veřejně publikované stanovisko 42 odborníků rozeslali, ale mohu i nyní zde pár kopií rozdal tady. Pan radní Pospíšil nás v červnu ujišťoval, že již bylo zpracováno italské velvyslanectví. Jenomže tuto skulpturu nechceme v první řadě my, občané. My, jejichž statisíce předků dal Radecký vyhánět na bojiště, aby udržel ve vídeňských palácích u moci absolutisticky vládnoucí dynastii, která o 200 let dříve zlikvidovala české, náboženské, politické a hospodářské svobody.
Odmítáme oslavovat maršála, který nechal střílet Italy, zejména v Miláně, po tisících, aby v jejich vlastní zemi, a vlastně také u nás, udržel rakouské okupanty. Nepůjdeme do svědomí jednotlivých lidí, ale mnozí chápou eventuální instalaci sousoší jako vyřízení si účtu se svými ideovými odpůrci či jejich zastrašení. Podobně před 130 lety rasisté zastrašovali za pomoci třeba i demokratických rozhodnutí sochami otrokářů nejen občany jiné pleti, ale i stoupence občanské rovnosti.
Vy zastupitelé můžete okamžitě snížit napětí tím, že instalaci sousoší neschválíte. Vzhledem k tomu, že v posledních několika letech Američané odstranili stovky soch otrokářů, Ukrajinci až tisíce Leninů a Španělé již všechny sochy krvavého diktátora Franka, věříme, že jednou budou odstraněny již stávající oslavné pomníky násilnické rakouské habsburské nadvlády obnovené po sametové revoluci.
Vy zastupitelé však můžete nás občany ušetřit ostudy před cizinci i námi samými, že dle možností přispějete k odstranění tzv. Mariánského sloupu. Ty pandy tam byly mírumilovnější na tom náměstí. Že vrátíte do lapidária sochu Franze I. ze Smetanova nábřežíi dalšího rakouského masového vraha Albrechta von Wallenstein od Senátu, odstraníte sochu Marie Terezie i rakouské státní symboly z fontány na Hradě.
Tohle je ta akce, kterou už jsme rozeslali vám všem. A jsme také odborníci vesměs s tituly Ph.D, nebo jinými tituly, jsou mezi námi i profesoři. Děkuji za pozornost.
Nám. Hlaváček:
Děkuji, pane kolego, ano, pan náměstek se chystá odpovědět, prosím.
Nám. Pospíšil:
Dámy a pánové, dovolte mi stručnou reakci. Je korektní, aby za vedení
města na podnět občana – v tomto případě pana Zacpala – bylo aspoň reagováno. Byť to beru,
že nebyla položena otázka.
My jsme byli informováni o tom, že se rozesílá materiál k hodnocení maršála Radeckého. Já se tady neubráním jedné poznámce, že srovnávat maršála Radeckého s Leninem mně připadá i pro člověka, který nestudoval historii, což jsem já, příliš a výrazně přitažené za vlasy. Ale budiž, je to otázka nějakého světonázoru.
K tomu, co jste říkal, pane Zacpale, respektuji váš občanský názor. Já samozřejmě ale nevím to, co tvrdíte, že lidi, kteří mají podobný názor jako vy, že máme „maporizova“ naše dějiny od 16. do 19. století. To znamená odstranit všechny symboly, které připomínají to, že české království bylo součástí mnohonárodnostní habsburské monarchie, že jsme zde prožili jak pozitivní, tak negativní periody. To tak zkrátka je, to je součástí historie. Tak takovéto názory já respektuji, ale omlouvám se, za sebe s nimi nesouhlasím. Nevím, z čeho vycházíte, že statisíce občanů má takový názor. Vy jste to číslo statisíce použil. To je opravdu věc, kdy bych já byl více při zemi a byl opatrný.
Já k tomu dodám pouze tolik, já si myslím, že národ si má připomínat svoji historii, jak pozitivní věci v historii, tak negativní. Ostatně často vedeme debatu a budeme mít rozdílný názor na to, co je pozitivní a co je negativní součástí našich dějin. Ale popírat naše dějiny, odstraňovat sochu reformní císařovny Marie Terezie, jak jste teď řekl, nebo osobnosti, které patřily k našim dějinám a v rámci třeba té hrůzné třicetileté války byly osobnostmi minimálně zajímavými, jako Albrecht z Valdštejna, to mně připadá, že je popírání naší historie. To, že někde je něčí socha, ještě neznamená, že ten dotyčný je nějak mimořádně oslavován. Je-li socha Albrechta Valdštejna ve Valdštejnském paláci, který on postavil, tak já to považuji za něco přirozeného, normálního, logického. A nevím, proč bychom měli tvrdit, že Albrecht z Valdštejna nepostavil Valdštejnský palác. To opravdu popíráme potom historii.
Nicméně pro vás dodám, to vás asi bude zajímat, že je zpracováván v tuto chvíli tisk, který půjde na Radu ZHMP v nejbližších dnech. A kdy Rada rozhodne, zda budeme pokračovat v přípravě obnovení sochy maršála Radeckého, nebo se ukáže, že pro to zde není politická vůle. Pokud se ukáže, že je politická vůle na projektu už konkrétně dále pracovat, s konkrétními zadáními v tomto tisku, pak také mj. proběhne ono setkání, kolokvium, o kterém jste hovořil, tzn. setkání odborníků, kteří budou debatovat o významu maršála Radeckého pro naše dějiny 19. století. Takže to, co případně spustí další kroky, bude debata na Radě. Myslím, že to je korektní, kdy Rada má říci, zda tedy v tomto projektu chce pokračovat, anebo zda tento projekt zůstane v oblasti občanské společnosti, která logicky a správně vede často vášnivé debaty o významu jednotlivých historických osobností. I to samo o sobě si myslím, že je užitečné a dobré, že tu takto spolu debatujeme a říkáme si k našim novodobým dějinám, dějiny 19. století jsou novodobé, jak kdo koho hodnotíme atd.
Takže pokud nám rozesíláte nějaké materiály, určitě to je dobře. Zastupitelstvo by se mohlo k této věci vyjádřit, pokud by byl předložen tisk. Ten v tuto chvíli ale nepředkládáme, bude předložen tisk Radě, která buď odstartuje další kroky přípravy včetně kolokvia, anebo naopak se ukáže, že není politická vůle pro tento projekt. Tolik tedy informaci o stavu, ve kterém se v tuto chvíli nacházíme. Děkuji.
Nám. Hlaváček:
Děkuji, pane Zdeňku, máte ještě doplňující dotaz?
Občan Zdeněk Zacpal:
Děkuji panu zastupiteli a radnímu, že tentokrát nepřetáhl jako minule o 2 minuty svůj vymezený čas. A jinak statisticky 1620, kdy Habsburkové zlikvidovali svobody, tak jejich bilance je neméně krvavá vzhledem k počtu obyvatel, než tzv. Říjnová revoluce v Rusku. A konec habsburské monarchie zatím statisticky není méně krvavý než to, co se odehrává na Ukrajině nyní.
Takže tady mám ty petice, nebo spíš otevřený dopis, a můžete si je vzít. Děkuji.
Nám. Hlaváček:
Děkuji, prosím o reakci.
Nám. Pospíšil:
Já moc děkuji, že jste přinesl podklady pro zastupitele, určitě je to užitečné a dobré do té debaty. Jak říkám, není rozhodnuto, zda se zase obnoví, ale doufám, že bude nastartována debata a případné další přípravné kroky.
A jenom mi dovolte poznámku laika, nikoli historika, k tomu, co říkáte. Třicetiletá válka samozřejmě byl mimořádně krvavý, tragický konflikt, který vedl k ztrátě nemalé části populace Evropy. Ale hodnotit to pohledem dnešního světa, že to je srovnatelné s útokem Ruska na Ukrajinu atd., to nechám odborníkům. Já bych si to nedovolil. Protože ten konflikt zasáhl celou Evropu. A říci, že za to mohou jenom Habsburkové, že ostatní velmoci v tom nehrály roli a že protestanti byli pouze oběťmi, mně to připadá, promiňte, jako dost zjednodušené.
Ale říkám to pouze jako poučený laik. Nejsem odborník, takže respektuji váš názor. A je asi dobře, že i na hodnocení příčin, průběhu a řekněme viny za třicetiletou válku se úplně neshodneme. Jak si pamatuji knihy, které jsem četl, tak vím, že jednotliví historikové měli na některé aspekty tohoto konfliktu rozdílné názory.
Ale děkuji, že jste s tím přišel, já jsem rád, že vás to téma zajímá. Děkuji.