
Čínský raně středověký myslitel, od nějž se dochoval soubor esejů Lun-cheng [Lùnhéng《論衡》], tedy popperovsky přeloženo jako Teorie vkládané na váhu, o necelých 85 kapitolách.
Přednáška proslovená dne 14. 1. 2026 v sále Unitarie v Praze pro Česko-čínskou společnost
Rozvržení přednášky:
- Zájem o pravdivé poznání věcí a bytostí takových, jaké jsou.
- Běžná přehlédnutí a pověry i matoucí literatura doby.
- Nebesa o člověka zájem nemají: polemika s přístupy ideologa Tung Čung-šu [Dǒng Zhòngshū 《董仲舒》] (179-104 př.n.l.).
- Je záhodno chopit se klasiků? Kritika samotného směrodatného čínského myslitele Konfucia [Kǒng Fūzǐ 《孔夫子》] (551-479 př.n.l.).
- V jakých smyslech jsou lidé dobří a špatní? Wang se vyrovnává s názory stávajících čínských myslitelů.
- Zdvořilostní formy jsou hrázemi před pohromami, ba ochranou prostého fungování společnosti: polemika s „legistou“ [fǎjiā《法家》] Chan Fej-c´ [Hán Fēizǐ《韩非子》] (280-233 př.n.l.).
- Limity Wangových zkoumání i lidských schopností: projevy lidské omezenosti lze v některých směrech systémově umenšit.
- Kritika zaměřeného jednání: Wang využívá taoistický koncept c´žan [zìrán《自然》] – vlastní povahy či přirozenosti věcí i bytostí a spontánních procesů co originální příspěvek k liberálnímu myšlení.
- Škála vzdělání, nestranného zkoumání i kroků k nápravě u Wanga obdobně jako u Komenského přesahuje horizonty Konfucia i Lao-c´ [Lǎozǐ《老子》].




