Pražský deník 22.7. 2011, Praha, U nás doma, str. 8

AD: Staroměstské náměstí: Jak může v budoucnu vypadat? Co provést s náměstím? – Pražský deník 19.7.2011

 

 

V otázce pokusů o vybudování nového tzv. Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí v Praze je třeba uvážit argumenty i jeho četných odpůrců. K navrhovanému výtvarnému provedení kunsthistorik dr. Lubomír Sršeň uvádí: „vzhledem ke koncepci Společnosti … vznikne nejspíše hybrid, falešná maketa bez historie a bez estetických kvalit, prázdná forma bez ducha, nepřirozené dílo bez pohlaví.“

Uvažme dále ideový účel tohoto triumfálniho sloupu habsburského císaře Ferdinanda II., jenž na něj dal vytesat nápis: „Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař.“ Rozuměj dobře: císař, který boj Čechů za náboženskou i politickou svobodu potrestal popravami, konfiskací tří čtvrtin veškerého majetku v zemi, zrušením nezávislých zemských sněmů, svébytného právního systému a fyzickou likvidací evangelíků. Historik Dr. Vladimír Sakař uváděl, že tatáž symbolika anděla s křížem a mečem byla užita již na pamětní minci papeže Řehoře XIII., vyražené na oslavu vítězství – či pobití asi 20 000 hugenotů ve Francii kolem tzv. Bartolomějské noci.

Stoupenci instalace často volají po důsledném odstraňování křivd minulosti. Pak by ale bylo namístě umístit zlatý kalich a sochu husitského krále Jiříka z Poděbrad na štít Týnského chrámu namísto Panny Marie. A dále předat tento kostel i většinu dalších starých kostelů v zemi evangelíkům, jimž před r. 1620 patřily. Mimochodem, ani jedna ze dvou největších českých nekatolických církví s instalací sloupu nesouhlasí.)

Slovy Dr. Sršně: „Nevytvářejme pomník, který by byl pomníkem naší nezralosti. Snažme se raději zachránit ty památky, které se zachránit dají.“

 

 

 

Namísto výstavby nepůvodních, ideologických a pro mnoho lidí nepřijatelných pomníků by bylo namístě pečovat o chátrající památky, které zachránit lze – například Šlechtovu restauraci v pražské Stromovce

 

Zdeněk Zacpal, autor je překladatel