Lidové noviny, 3. 5. 2011, str. 13 – Diskuse: Polemika

AD: Určitě z vás nemáme komplexy, LN 30.4.2011, str. 28

 

Polský „bohemista“ Kaczorowski tvrdí, že českou novodobou identitu utvářel z velké části antisemitismus – a má na mysli ne „vliv katolické církve, ale spíš výroky Havlíčka, Nerudy, Březiny či Demla.“ (Určitě z vás nemáme komplexy, Orientace LN 30.4.).

Svůj úhelný článek „Emancipace Židů“ Karel Havlíček Borovský napsal naopak jako polemiku s přístupem římskokatolického kněze v Souticích, který ve svém kázání farníkům předepisoval, aby nepouštěli Židy k muzice. Největší český novinář se tak ve svém časopisu „Slovan“ postavil proti mínění většiny národa slovy: … „chovejme se také skutečně i v životě ke svým izraelitským spoluobčanům tak jako k rovněoprávněným, netupme jich, nesnižujme je, nesužujme je žádným způsobem, a zůstaly-li na nich lpěti ještě mnohé známé obyčeje z předešlého času, snášejme je zatím, jsouce pamětlivi příčin jejich. Ostatně mají to křesťané vždy jen ve vlastní moci, aby se proti všemu tomu, co se obyčejně nechvalitebného židům připisuje, ubránili.“

I v článku „České listy od Sigfrída Kappera“, který se Havlíčkovi výslovně vytýká, tvoří převážnou část jeho textu estetická kritika Kapperových básní a mezi nimi novinář vyjádřil názor, že Židé nejsou etnicky příbuzní Čechům a že se dle dosavadní zkušenosti považují za jeden národ. I zde však jinak ostrý kritik Havlíček nezapře svou solidaritu: „Pochopujeme, že jsou Izraelité v těchto dobách ve zlém postavení.“ „Ubezpečujeme pana Kappra, že si pravého a řádného Izraelity tak dobře vážíme jako koho jiného, a jistě mnohem víc než špatného Čecha.“ Srovnávat tento postoj s nenávistnými a útočnými protižidovskými výlevy Nerudy, Březiny či fašizujícího Demla je nemístné.

Připomeňme, že nadaní Židé bývali mezi válkami leckde jinde omezování tzv. numerem clausem na univerzitách, takže Židé zejména z Polska, Rumunska a Rakouska včetně pozdějšího „lovce nacistů“ Simona Wiesenthala hledali možnosti studia v ČSR v tak masové míře, že v zemi s 2,5 procenta židovského obyvatelstva tvořili 18 procent univerzitních studentů! Pane Kaczorowski, můžete jmenovat vůbec nějaký národ, který byl mezi válkami výrazně méně antisemitský než Češi?

 

Zdeněk Zacpal, překladatel

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

______________________________________________________________________________

 

CITACE:

 

Emancipace Židů – http://texty.citanka.cz/havlicek/sl1-52.html

 

České listy od Sigfrída Kappera, Česká včela, 6.-20.11.1846

(též otištěno např. v: Karel Havlíček Borovský, Dílo I, Československý spisovatel, Praha 1986, str. 332-338)

 

 

Karel Havlíček Borovský (1821-1856) – Emancipace židů, Slovan, 12. října 1850

 

Tyto dni dostali jsme následující přípis ze Soutic: „Napomínáme vás, abyste, když máte hudbu neb muziku, nepřipouštěli mezi sebe žádného žida. Musím vám říci, že se tomu velice divím, že se nynějšího času děvčata nestydí se židem tancovati. Za mých časů bylo to jináče, to si pokládala holka za velikou nečest, když jí vzal žid k tanci, a není to také slušné. Pročež vám z tohoto posvátného místa oznamuji svou žádost. Přijde-li žid do hospody, když máte muziku, zeptejte se ho: „co tu chceš? muzika je pro nás“, a netrpte ho v hospodě. Naproti tomu vám může žid to samé říci, když je židovská muzika a vy se mezi ně vtíráte: co tu chceš? muzika je naše. Nechtějž mi nikdo namítati, že jsou rovnoprávní; něco jiného jest, když pozvete žida na veselost, aneb když jest někdo z vas pozván na žídovskou svatbu; tenkrát jest hostem a hostinství se má ctíti.“

V ten asi smysl mluvil soutický p. farář s kazatelny na den sv. Václava letošního roku. To jsou slova dobrého pastýře, sluhy božího, jenž má rozsívati símě snášenlivosti, svornosti a lásky. Pisatel těchto řádků, jsa práve přitomen, nevěděl v prvním okamžení, sní-li někde v blanickém vrchu se zavřenými tam rytíři, aneb žije v některém zaprášeném století bujné hierarchie a rezatých předsudků; zotaviv se však a vida, že mnohý z posluchačů nad tím jadrným napomenutím jaksi hlavou kroutí, žasnul nad ostrovtipem p. farářovým, jakýmž posluchačům svým vykládal patent o rovnoprávnosti israelitů a očekával, že horlivý kazatel prohodí také ještě něco o košerování masa a o barchesu, smí li poctivý římsko-katolický křesťan takových židovských jídel požívati čili ne. Tak daleko to tedy přivedli chuďasové židé v soutické kolatuře, že si ode dne sv. Václava letošního roku nebudou moci proskočiti s našimi veleslavnými dívkami, neboť že pan farář vlastně jenom na židy měl zaměříno, leží na bíledni, poněvadž ví, že tito nejvíce dvakrát, třikráte do roka mívají svůj taneční ples, jmenovitě o posvícení a o masopustě, anto pravověřící Soutické obyvatelstvo bezmála každou neděli tančí, obzvláště letos. Bylo by věru záslužno, aby zdejší divky podaly p. faráři poděkovací adresu, že se o ně tak pečlivě stará, a nenechá je v náruč lecjakémus židovi klesnouti, k čemuž ovšem tanec nejlepší podává příležitost.

Z tohoto zákazu páně farářova lze čerpati následující uvážení: Zákonem obdržel žid rovnoprávnost, to jest, on má těch výhod požívati, kterých my dle práva požíváme, a má také ty břemena nésti, kterými jsme poděleni, naše občanské poměry jsou tedy stejné. Žid s námi žije, on vede obchod s námi, on je přičinlivý, a dává výdělek chudým našincům, je li jen trochu zámožnejší, – a hledí li na svůj zisk, když zapůjčí tomu neb onomu v nouzi postavenému nějaký pakatýlek, inu každý má sám sebe nejradši, a správný dlužník netrpí také žádnou škodu. Vězíť arci ještě mnohému starý předsudek v tvrdé palici a za časté ještě slýchati bohužel neslušných názvisek, jichž sprostnost neb svévolnost tak ráda udílí ubohému hausírníku, avšak ještě nikomu nenapadlo, aby když sam se veselí po denních trampotách, vyloučil žida ze své společnosti, jak to kázal Soutický pan farář. Myslí li pan farář, že tím trpí dobrý mrav sveřených jemu oveček, mýlí se velice, neboť amen pravím jemu: že jistější dívka tancující se židem v hospodě, než v rukou křesťanského chasníka za hospodou.

Téhož dne byla na vybídnutí pana faráře držána tak nazvaná ofěra ve prospěch stávajícího v Souticích Marianského bratrstva, a že naděleníčko musilo býti hojné, lze posouditi z toho, že slavná Marianská jednota usjednotivši se v bázni boží a pro rozšíření osvěty do čtyr hodin do rána bumbati ráčila. Bůh ji posilniž.

Suum cuique. Všechnu chválu zasluhuje Soutický p. učitel, mladý, nadějný to muž, který nejen že ve škole povinnostem učitelským zadosti činí i požadavkům nynějšího času a národnosti naší, nybrž i také s velikou oblibou a pilností církevní hudbě se oddává, tak že by již nyní se svými mladými cvičenci zahanbil mnohého ze svých kollegů, třeba i z města.

 

W. W. T.

Přípis tento zavdává nám příležitost v krátkosti zde o této jistě u nás dosti důležité věci mínění svoje pronésti, o kterémž doufáme, že nebude nadarmo pronešené.

My nechceme náležeti do počtu oněch, kteří se varují obecenstvu něco nemilého, byť i pravdivé bylo, do očí povědíti, a kteří se jistým zakořeněným a oblíbeným předsudkům vždy vyhýbají, obávajíce se, aby snad okamžitou náklonnost něčí neztratil. Dle našeho mínění jest největší politika a spolu největší chytrost, držeti se vždy dle svého dobrého přesvědčení, a neohlížeti se nic na to, jestli někdo časem svým s tím nespokojen jest a byť by si i časem někdo zažehral: konečně pravá pravda zůstane vždy na vrchu.

Tak to jest i s emancipací židovskou. Jisto jest a upírati to nebudeme, že veliká většina našeho lidu proti této emancipaci židů jest, a že jenom s nelibostí nesla stejná práva, která židé skrze oktrojovanou ústavu od 4. března obdrželi: dodati můžeme i to, že se ještě i posud mnohé obce všemožně brání, aby se mezi nimi usaditi nemohl navzdor nabyté rovnoprávnosti žid. Ba připouštíme ještě více, a řekneme, že ani takovým obcím za zlé pokládati nemůžeme jejich bránění se proti židům, když totiž povážíme činnost obyčejnou židů jednotlivých (výminky jsou ovšem i zde) usazených mezi křesťany. Jak známo, považuje žid dle svých náboženských předsudků každého jinověrce za nepřítele svého1 a dovoluje si proti němu všeličehož v obchodu, čehož si proti stejnověrci nedovolí. Obchod a živnosti židovské na takovémto základu vedené. ovšem musí býti na škodu celé obce, ve které se žid usadí a známé jsou již v tom ohledu stesky, že žid všemožně lid na dluh píti neb kupovati láká, aby k lichvě příležitosti nabyl, že všechno kupuje bez ohledu a tudy zkaženému služebnému lidu ba i manželům lehkomyslným příležitost podává doma věci odnášeti a do židovny za špatnou cenu prodávati atd., dále že žid nikdy skoro živnost neprovozuje, při které by silně pracovati musil, že se vždy jen čachrování atd. drží. Jest to v celku všechno pravda, ale přece po dobrém, rozumném a poctivém rozvážení celé věci nemůžeme být jakož liberální a o rovnoprávnost bojující lidé proti židům.

Když bez všelikých předsudků a trochu protřelejším okem ze známosti totiž dějin člověčenstva nynější stav židů povážíme, shledáme hned, že právě poroba jejich bývalá a nedůstatek stejného s námi práva přivedl je na nynější stupeň jejich obyčejů a způsobů a že oni sami buď jen málo buď docela nic vinni nejsou své nynější pokaženosti. Vlády staré obyčejně dřely židy v pravém smyslu toho slova, žádaly na nich daně tak veliké, že skutečně na poctivý způsob nebylo lze tolik vytěžiti, neboť tyto vlády považovaly židy jako nějaké živé stříbrné a zlaté doly, z kterých se ustavičně těžiti dá; kromě toho byl žid dle nekřesťanských a pravému duchu Kristovu zcela protivných tehdejších předsudků z nejhlavnějších lidských práv vyloučen, nesměl kupovati statky a pozemky, nesměl provozovati jisté živnosti, ba i právo k ženění musil koupiti za nesmírnou peněžitou cenu, a při tom zakoušeli největší potupy a odstrkování v žívotě. Jest divu, že při tom neměl žid žádné lásky ku křesťanům takto nekřesťansky s ním jednajícím? Jest divu, že užíval, jsa slabý a utiskovaný všelikých tajných cest k ubližování svých nepřátelů a že držel proti nim všechno i nejhorší za dovolené? Jest divu, že nemaje žádného práva, žádné cti ve veřejném životě, hrabal jen dovoleným a nedovoleným způsobem peníze, aby za ně mohl alespoň pokoutně uplácením dosáhnoutí něčeho lepšího pro sebe? – Ba není to všechno nic divného, a strany židů může se říci vším právem: Jak jste si je udělali, tak je máte. -

Nelze však pochybovati, že židé dosáhnuvše stejného práva s námi časem svým velikou čast nectností svých odloží, poněvadž tyto nectnosti neleží snad v povaze kmene israelského, (každý národ zajisté jest stejně ctnostný a nectnostný), nýbrž jen v okolnostech, tak jako každý světem prošlý a zkušený člověk o tom ví, že ty samé způsoby, které mají židé u nás2 nalezáme též ku př. u Armenů a Řeků v Turecku a vůbec v menší neb větší míře u všech utlačených národů, kteří mezi utlačiteli svými bydlí.

Ovšem, že očekávati nelze, aby snad po pouhém prohlášení rovnoprávnosti hned jak by uříznul, všichni židé svého starého Adama by svlekli a všemi ctnostmi svobodných a rovněoprávněných občanů svítili: co tolik věků zplodilo v charakteru tohoto kmene, to jeden rok neb jen jeden den nepromění, ale co čas zkazil, zase čas napraví. Přispívejme jen i my sami k této reformě židovstva, chovejme se také skutečně i v životě ke svým israelitským spoluobčanům tak jako k rovněoprávneným, netupme jich, nesnižujme je, nesužujme je žádným způsobem, a zůstaly-li na nich lpěti ještě mnohé známé obyčeje z předešlého času snášeje je zatím, jsouce pamětlivi příčin jejich. Ostatně mají to křesťané vždy jen ve vlastní moci, aby se proti všemu tomu, co se obyčejně nechvalitebného židům připisuje, ubránili. Nedej se ošiditi, nedělej lehkomyslně dluhy, buď opatrný: to jsou skoro všechna pravidla, s kterými se ubráníme, a proto považujeme všechny řeči, jako by emancipace židů mohla všem ostatním tak velice uškoditi, za marné a přepjaté. Jestli jsme skutečně tak bídný a ničemný národ, aby nás několik tisíc židů ve všech obchodech atd. přehnalo a předělalo: věru nestojíme ani za politování!

Avšak není tomu tak a přesvědčíme se brzy, že emancipace židů v celku nám ani dost málo neuškodila, nýbrž prospěla ještě, jakož musí prospěti každá spravedlivá věc. A ať si mluví kdo chce co chce, nespravedlivé jest každé politické utiskování.

Že ostatně též i židé ze své strany podle toho co rovněoprávnění občané se chovati mají, užívajíce opatrně svých nověnabytých práv, a nedráždíce nikde lid proti sobě, rozumí se samo sebou: zvláště však by větší náklonnosti k zemi té míti měli, která jest jejich otčina, a nechovali se k ní vždy co pouzí cizinci, což by jim zajisté dopomohlo ještě dříve k uznání u ostatních spoluobčanů.

H. B.

 

Poznámky

 

1 V čem ostatně se již naši katoličtí ultramontáni také židům rovnají, tak že by divu nebylo, kdyby proti kacířům do pole vytáhli a je potlouci chtěli jako v starém zákonu židé Filištinských.

 

2 Rozumí se samo sebou, že nikdy nemyslíme všechny židy, nýbrž jen větší část, poněvadž každý jistě ze své zkušenosti též israelity zná, na kterých obyčejně nectnosti utlačenců zcela nepozorujeme žádné, a kteří též všeobecnou vážnost požívají.