Obrozenci se filosofii učit chtěli

AD: Pátrání po typickém Čechovi, LN 21 a 22. 10. 2023 – Orientace, str. 11-12

 Alexis de Tocqueville (1805-1859), francouzský politický myslitel, zkoumal, jak se lidé mohou naučit svobodně žít a jednat. Karel Havlíček jeho dílo znal a citoval

Jan Lukavec považuje za „hloupost“, že Vilém Gabler (1821-1897) považoval „zdravý český rozum“ za „lepší než německé mudrctví“. Takto argumentovat proti mladíkovi, který podnikl v roce 1846 studijní cestu do Francie, aby myšlenkově povznesl sebe i veřejnost zde nad žabí středoevropský obzor, ale není případné.

Podobně k tématu přistupoval i Gablerův později vlivnější spolužák, přítel, básník a novinář Karel Havlíček Borovský (1821-1856): „Zvláště v Němcích velmi četní papíroví mudrcové utvořili si mezi sebou zvláštní, ostatním lidem nesrozumitelnou řeč skolastickou, ve které jejich moudrost zdaleka velmi důstojně a vzácně vypadá. Když však se slova na stranu dají, najednou zmizí se slovy také jádro.“ Distancuje se narážkami od Hegela i Fichta a výslovně od „suché, jednostranné terminologie“ tehdy v Rakousku oficiálně vyučovaného filosofa Herbarta. Varuje před německým nacionalismem i komunismem. Má ale po čertech daleko ke kritizovanému zápecnictví: „Emancipace od němectví musí být v každém ohledu naše heslo.“ Ta bude zaručena „když se hodně mnoho našinců dokonale seznámí zvláště s Francouzskem, Anglickem, se sev. Amerikou“, dalšími svobodnými národy, s jejich literaturami a jazyky.“ V desítkách článků pak Havlíček Čechy s filosofií a reáliemi těchto zemí seznamoval.

Vzhledem ke skutečnosti, že německá filosofie spoluutvořila většinu těch nejkrvavějších totalitních ideologií 20. století, Gablerovi i Havlíčkovi spíše slouží ke cti, že jí vytkli nepraktičnost a že již brzy po Heinrichu Heinovi rozpoznali její nebezpečný potenciál.

Martin Heidegger (1889-1976), neblaze proslulý německý nacistický filosof. Karl Popper (1902-1994), Žid, který nacismus naštěstí přežil na dalekém Novém Zélandu, vyzýval, aby tohoto nebezpečného jedince lidé přehlíželi a necitovali

Výtky si spíš zasluhují naše učebnice a školy, které učí myšlenkám Martina Heideggera, Carla Schmitta a dalších (spolu)tvůrců nacismu a nedohlédnou, že v širším světě existují plejády zajímavých a přitom méně nebezpečných myslitelů.

 

Zdeněk Zacpal, nordista