Vrátí se mariánský sloup?

Martina Klapalová, Lidové noviny 29. listopadu 2007

Pražský primátor Pavel Bém v úterý prohlásil, že by se na Staroměstské náměstí v budoucnu mohl vrátit mariánský sloup. Včera už na toto téma hovořil opatrněji. Na dotaz LN, zda se má sloup na původní místo vrátit, či ne, odpověděl vyhýbavě.

„Město se bude zabývat budoucností Staroměstského náměstí. Proběhne odborná i veřejná diskuse, a to nejen ohledně mariánského sloupu, ale i možné dostavby Staroměstské radnice,“ vzkázal po mluvčím Jiřím Wolfovi.

Diskusi s Pražany a archeologické i sociologické průzkumy na téma dostavby Staroměstského náměstí s radnicí přitom Bém sliboval už před rokem. Diskusi k dostavbě Staroměstské radnice zapracoval dokonce do volebního programu pražské ODS pro období 2006 až 2010. Dodnes však diskuse ani jiné kroky směřující k proměně Staroměstského náměstí nezačaly. A podobně se teď vyvíjí situace kolem mariánského sloupu.

Nedorozumění: Sloup nebyl symbolem Habsburků
Představitelé Společnosti pro obnovu mariánského sloupu přitom s Bémem osobně jednali a posílali mu dopisy. Vysvětlovali mu v nich, že když mariánský symbol dav Pražanů v roce 1918 strhl a rozbořil jako údajný symbol habsburské nadvlády, šlo o nepochopení. Plastika sice byla vztyčena po bitvě na Bílé hoře, ale oslavovala jiné vítězství – uhájení Prahy při vpádu švédského vojska za třicetileté války. „Také město Brno se ubránilo obléhání. Na rozdíl od Prahy je na to hrdé. V Praze ani nikdo neví, jak statečně a dlouho se město bránilo krutému nepříteli,“ píše se v dopisu Bémovi. Kopie sochy je už téměř hotová. Na jiném místě ji společnost ale umístit nechce. A k postavení artefaktu na Staroměstském náměstí potřebuje souhlas majitele pozemku, tedy města.

Historie Mariánského sloupu v Praze

1648 Prahu obléhali Švédové (nahoře obraz Karla Škréty) 1650 na paměť ochrany Prahy při obléhání byl na Staroměstském rynku postaven mariánský sloup; od známého barokního sochaře Jana Jiřího Bendla 1918 sloup Panny Marie byl 3. listopadu stržen rozvášněnými Pražany, kteří v něm viděli symbol stavovské porážky na Bílé Hoře 1990 založena Společnost pro obnovu mariánského sloupuNa vrcholu sloupu stála socha Panny Marie šlapající po hlavě drakaMariánský sloup na dobové rytině z roku 1685Staroměstské náměstí s Mariánským sloupem na fotografii Fiedrich Kicka z roku 1910Povel ke zničení sloupu dal známý žižkovský bohém František Sauer; při návratu z protihabsburské demonstrace, obtočil sloup lanem a strhnul jejPRAMEN: VĚSTNÍK KLUBU ZA STAROU PRAHU, CESTA KAMENE OD PETRA VÁNI

Reakcí na dopisy primátorovi bylo, že nejprve bývalý Bémův náměstek Jan Bürgermeister a před měsícem i památkáři magistrátu zopakovali patnáct let staré zamítavé stanovisko. „Byla by to jen kopie, replika, protože originál se dochoval jen částečně. A při tom, jak Staroměstské náměstí vypadá teď, by tam socha působila jako cizí prvek,“ prohlásil ředitel památkářů pražského magistrátu Jan Kněžínek.

Ten zcela vyloučil, že by se město při svém rozhodování řídilo ideovými pohnutkami. Právě to je ale podle některých představitelů Společnosti pro obnovu mariánského sloupu hlavní, byť nikdy nevyřčený důvod.

„Kdyby tam socha znovu stála, byl by to výraz celospolečenského smíru a tolerance. Ale jak je vidět, není politická vůle. Pochopení jsme nenašli ani u bývalých primátorů Koukala a Kasla, ani teď u Béma,“ řekl místopředseda společnosti a archivář olomouckého arcibiskupství Karel Kavička. Jeho verzi nahrává i to, že možné obnovení sochy někomu silně vadí. Když se k ní před šesti lety položil základní kámen, byl v něm vytesán text, že na tom místě stála a opět bude stát socha Panny Marie. Za několik dní část textu o návratu sochy někdo odstranil. Dodnes nebyl obnoven. Média tehdy spekulovala, že to udělal někdo ve službách magistrátu. Vandal by to nedokázal. Chtělo to kamenické náčiní.

 

 

 

Lidové noviny, čtvrtek 3. prosince 2007, Názory – Dopisy redakci, str. 10

Symbol poroby 

(Ad LN-Metropole Praha 29.11. 2007: Vrátí se mariánský sloup?)

 

Pan Kavička z Olomouckého arcibiskupství chce instalovat nový mariánský sloup, vyrobený dle neúplně dochované dokumentace starého sloupu, na Staroměstské náměstí v Praze jako výraz “celospolečenského smíru a tolerance”. Onen náčrt protireformačního sousoší by však bylo namístě při diskusích zobrazit podrobněji. Tak, aby bylo vidět, jak panna Maria šlape po draku a jak andělé s křížem a mečem usmrcují ďábly – či kacíře. Tedy výjevy, jimž po Bílé hoře odpovídalo leccos z vyhánění, týrání či zabíjení evangelíků i svobodomyslných lidí císařským vojskem v okupované zemi. Zejména za císařů Ferdinanda II a Ferdinanda III, který dle nápisu za své “obhájení a osvobození města” věnoval panně Marii roku 1650 onen původní sloup. Mohou však být takovéto skulptury symbolem smíru a tolerance? Onou pravdou a láskou, která má vítězit nad lží a nenávistí.

Jinde ve světě se pomníky diktátorů občas odstraňují a ve Španělsku úřady ani neskrývají, že Franka odstraňují z ideových důvodů. U nás naopak jistí lidé pomníky cizích a svobodě nepříliš nakloněných mocnářů (Franze I, Franze Josefa I) rádi obnovují, zatímco o zpětné umístění zlatého kalicha a husitského krále Jiříka z Poděbrad na na štít hlavní lodi Týnského chrámu neuvažují. Místo přestavby starého historického jádra Prahy konfliktními stavbami by však bylo namístě přebytečnou energii věnovat raději třebas na udržování čistoty trávníků.

Zdeněk Zacpal, Praha

 

 

 

Češi lepší talibů?

Lidové noviny, čtvrtek 13. prosince 2007, Názory – Dopisy redakci, str. 10

(Ad LN 29.11. 2007:Vrátí se mariánský sloup)

Podíváme-li se na otázku znovupostavení mariánského sloupu na Straroměstském náměstí v Praze z čistě ideologického hlediska, pak se nedomluvíme: katolíci budou zásadně pro, evangelíci většinou proti a ateisté zásadně proti. Sloup byl postaven po skončení třicetileté války jako poděkování Bohu a Panně Marii za zažehnání moru a ukončení té hrozné války. Zničení bylo zorganizováno shromážděním lidí, kteří byli oklamáni lživým tvrzením, že sloup byl postaven jako dík za vítězství císaře na Bílé hoře. Bořitelé sloupu učinili svůj čin rozvášněni špatnou informací. Sloup byl uměleckým dílem a na to náměstí se hodil a spolu s pomníkem M. Jana Husa vytvářel výraznou siluetu místa. Ani z estetického hlediska nebylo důvodu ho ničit. Jeho bořitelé se bohužel zachovali stejně jako talibové v Afghánistánu, když zničili Buddhovy sochy. Kéž bychom my, Čechové, obnovili mariánský sloup dříve než Afghánci své Buddhy.

Karel Šťáva, Smečno

 

 

 

Mariánský sloup býval vždy politikum

Lidové noviny, čtvrtek 19. prosince 2007, Názory – Dopisy redakci, str. 10

(Ad LN 13.12. 2007: Češi lepší talibů?)

 

Pan Šťáva tvrdí, že lidé, kteří zničili tzv. mariánský sloup „byli oklamání lživým tvrzením, že sloup byl postaven jako dík za vítězství císaře na Bílé hoře“. Habsburští vídeňští císaři (Ferdinand III., Leopold I.) tedy v minulosti konali děkovná procesí u onoho sloupu zrovna při výročích bitvy na Bílé hoře asi čistě náhodou. Sloup však vždy jako pomník nadvlády Vídně a Říma vnímán býval. Stejná dobová symbolika anděla s křížem a mečem byla užita na pamětní minci papeže Řehoře XIII, vyražené na oslavu vítězství – či pobití asi 20 000 hugenotů ve Francii již v r. 1572, kolem tzv. bartolomějské noci. Nápis na sloupu také nebyl tak docela apolitický: “Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař.” Na čí úkor a za jakou cenu město „obhájil a osvobodil“, o tom si může čtenář najít rámcové informace v každé dobré historické knihovně.

Pan Šťáva vnímá sloup jako čistě umělecké dílo a hrozí se barbarství. Nevadilo mu tedy nedávné odstranění sochy husity Jana Želivského před Novoměstskou radnici v Praze nebo informativní stálé výstavy o České reformaci v Letohrádku Hvězda na Bílé hoře? Chce obnovovat či rekonstruovat staré, po Bílé hoře poničené fresky a plastiky husitských umělců? Nebo vracet většinu starých kostelů v zemi nekatolickým církvím? Inu, druhá strana musela po roce 1781 začít od nuly a naprostou většinu svých současných kostelů si postavit sama, za vlastní. A zároveň ještě platit provoz oficiální římskokatolické církve. Vyhnané nebo usmrcené Čechy (ale i cizince) a statisíce spálených knih z období právě kolem vztyčení sloupu jí však již nikdo nevrátí.

Zdeněk Zacpal, tlumočník a překladatel, Praha

 

                                                                                   

 

Na Staromák se vejdou Hus i mariánský sloup

 

LN 20. prosince 2007, Názory – Dopisy redakci, str. 10

Ad LN 19. 12.: Mariánský sloup býval vždy politikum

Jak se dalo čekat, příspěvek pana Šťávy, přimlouvající se za obnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, vyvolal plamennou negativní reakci.  Zdeněk Zacpal v ní rozebírá politické souvislosti doby reformace a protireformace, ve které byl tento sloup postaven. Ta byla bezesporu spojena  s nadmíru odpudivými zločiny, páchanými oběma stranami (nikoliv pouze jednou stranou, jak by se mohlo zdát z výkladu pana Zacpala). V pozadí těchto zločinů stálo propojení křesťanských konfesí s cynickou mocenskou politikou.

Toto neblahé spojení se nicméně týká šestnáctého až sedmnáctého století, a nikoliv století jednadvacátého.  V naší době  již nejsou konfesijně-politické rozpory raného novověku ani trochu aktuální.  Představa, že český národ je rozdělen na katolíky a „druhou stranu“, evangelíky , už může působit jen úsměvně.  Dnes žijeme v době ekumenismu, ve které katolíci a evangelíci vědí, že patří k sobě a dohromady tvoří (společně s pravoslavnými) poměrně nepočetnou, nicméně významnou křesťanskou  menšinu. Její význam je dán mj. klíčovou rolí křesťanství v naší kultuře a dějinách. V jejich rámci má své místo jak „tradiční“ katolická zbožnost, tak i tradice křesťanských reformátorů.  Pokud by na Staroměstském náměstí stály vedle sebe socha Mistra Jana Husa i mariánský sloup, vyjadřovalo by to právě tuto skutečnost.  Pro toho, kdo vidí náboženský rozměr obojího, by tím nevznikl žádný rozpor. Vždyť sám Hus byl mariánským ctitelem.

Vít Machálek, Brno

 

 

 

O nás bez nás? (Původní titul: Za koho pan Machálek mluví?)

 

LN 21. prosince 2007, Názory – Dopisy redakci, str. 10

Ad LN 20. 12.: Na Staromák se vejdou Hus i mariánský sloup

Vít Machálek je pro výstavbu nového tzv. mariánského sloupu na Straroměstské náměstí v Praze. Tvrdí, že v našem století nejsou konfesijně-politické rozpory „raného novověku“ ani trochu aktuální – dnes prý žijeme v době ekumenismu, ve které prý katolíci a evangelíci vědí, že patří k sobě a dohromady. Stanoviska vedení ani jedné ze dvou největších nekatolických církví však nedávají výstavbě katolického pomníku zelenou. Má se tedy věc řešit opět podle neblahého úsloví „o nás bez nás“? V kulturně vyspělých zemích se politicky či nábožensky kontroverzní monumenty zejména v historických jádrech měst staví teprve na základě konsensu všech stran.

Zdeněk Zacpal, Praha

 

 Pane Machálku, vy si opravdu myslíte, že ve jménu vašeho ekumenismu je zapotřebí pomníku, názorně oslavujícímu vyvražďování nekatolíků ve jménu jediné povolené doktríny z Říma?