Lidové noviny, 5. 1. 2002

Text polemizuje s článkem Emanuela Mandlera Rok 2002 – rok prozření? z LN 2. 1. 2002

 

Za stále větší svatou zemi

 

 

Čtenáři je Izrael předveden jako demokratický stát, založený na právním pořádku. Autor ovšem neukazuje, jak novodobý Izrael vznikl a expandoval: vyháněním Palestinců z domovů, zabíráním jejich půdy, šikanováním a zabíjením těch, kteří si v nerovném boji dovolili postavit se na odpor. Neklade si otázku, jakým právem okupuje Izrael (v rozporu s dokumenty OSN) části Golanských výšin, západního břehu Jordánu a Gazy.

 

 

Argumentovat tím, že Izrael je součástí západní civilizace, je ošemetné. O „civilizovaném“ chování izraelských výprav vědí mnozí čeští pracovníci cestovního ruchu své. Příslušník západní civilizace těžko chápe nerovnoprávnost sekulárních občanů Izraele a nadřazenost tamních zbožných, kteří žijí bezpracně na úkor ostatních.

Kdyby byli Ariel Šaron nebo Menachem Begin Srbové, svět by jim za terorismus a etnické čistky zajistil deportaci do Haagu. Namísto toho jsou stále váženými politiky. Současný premiér Šaron si beztrestně cestuje po světě a někdejší premiér Begin dostal místo výjimečného trestu dokonce Nobelovu cenu za mír.

Emanuel Mandler má sice pravdu, že USA Izraeli nechválí všechno, co si tento otesánek zamane. Bez podpory USA by si toho mohl dovolit ještě méně než nyní. USA od něj nepožadují ani to, aby vrátil alespoň území uloupená při poslední větší výpravě v roce 1967. Pokud by Izrael dostal od USA ultimátum a musel předat okupovaná území alespoň do hranic z roku 1967, zbývající diktatury a teroristická uskupení na Blízkém východě by se časem rozpadly samy.

 

 

I když napětí a izraelská expanze (v posledních desetiletích výstavba nových izraelských osad na původně palestinských územích) udržují arabské diktatury a teroristické struktury, ne všechny arabské země lze pokládat za diktatury, jak to podle mnoha novinových článků vypadá.

Zdeněk Zacpal, Praha

________________________________________

 

 

Lidové noviny, 2.1. 2002

 

Rok 2002 – rok prozření?

Teror postihl od 11. září výlučně Spojené státy a Izrael

 

Emanuel Mandler, publicista

S velkým gustem opakujeme (s autory mnohdy značně reno­movanými) omšelou frázi, že svět po 11. září už nikdy nebude takový, jako byl dřív. Jistěže nebude. Nikdy svět nebyl a nebude jako dřív – pro­stě proto, že se mění. Byl a zvláště dnes je plný rozporů.

Od událostí v New Yorku se te­roristé více než tři měsíce zdržo­vali dalších útoků – na Spojené státy i na ostatní západní země. Výjimkou byl Izrael, proti jehož území a obyvatelstvu se teroristic­ké útoky stupňovaly, až vyústily v tragickou sobotu 1. prosince. Věcně vzato postihl teror od 11. září výlučně supervelmoc Spoje­né státy a Izrael; z protiteroristické aliance však byl právě Izrael předem vyloučen.

Všichni vědí proč: jinak by ne­bylo možné vytvořit co nejširší „protiteroristickou“ alianci (včetně těch muslimských států, které jsou v podezření, že podporují terorismus). To je jedna strana této prag­matické politiky. Druhou stranou je fakt, že Izrael není chápán zeměmi euroamerické civilizace jako její in­tegrální součást. Pouze ne vždy dů­sledná podpora Izraele ze strany Spojených států je výjimkou.

O tom, který stát je součástí zá­padní civilizace, ovšem nerozhodu­jí komentátoři, analytici a moderátoři, a dokonce ani vysoce postave­ní politici. O tom rozhoduje stav společnosti – její politický režim, hospodářství, úroveň a zaměření obyvatelstva. I když je to v dané si­tuaci evropským socialistům nepří­jemné, Izrael, jehož existence ve Svaté zemi je trnem v oku muslim­ským radikálům, součástí západní civilizace prostě je. Západu to nyní připomněl analytik nejpovolanější, Usáma bin Ládin: „Náš terorismus proti USA má za cíl donutit je, aby přestaly podporovat Izrael.“

 

Bludné chápání lidských práv

To, co bin Ládin s úděsnou věcnos­tí nazývá pravým jménem, je třeba pochopit z hlediska času. Západní (euroamerická) kultura je už po de­setiletí napadána terorismem. Že jde o terorismus vyrostlý na extremistické větvi islámu, je nepochyb­ně důležité.

Ještě důležitější je však okolnost, že navzdory tomu Západ chápe a rozumí jenom své státní, popřípa­dě kontinentální rozličnosti, ne však tomu, že tyto různé západní státy a společnosti tvoří ve svém celku naši civilizaci. Teroristům ne­jde jen o Izrael, ale, jak je patrné i ze slov bin Ládina, jejich hlavním cílem je zničení židovského státu.

Evropská politika zřejmě nechá­pe, oč jde. Vychází z bludného chá­pání lidských práv a staví na roven Izrael a Palestince.

Samozřejmě, že je Palestinec ja­ko individuum před Bohem a lidmi stejně hodnotný a cenný jako Žid. Ale jinak je tomu se státními a územními celky. Izraelský demo­kratický stát, založený na právním pořádku a západním chápání lid­ských práv, nelze klást na roveň s palestinskou samosprávou. Ta přece mocně podporuje teroristické organizace (Islámský džihád, Ha­mas), neuznává hodnotový systém západního světa a je v tomto roz­položení v souladu s vlastním obyvatelstvem.

Představa pana Pfaffa v LN 17.12., že teď je pravý čas k vytvoření pales­tinského státu, je v pravém slova smyslu kontraproduktivní. Kdyby měl palestinský stát vzniknout nyní, byl by především perfektní organi­zační základnou terorismu.

Útok Usámy bin Ládina proti Západu – jistěže nejen proti Izraeli – pokračuje a není zcela neúspěš­ný. Pokud jde o Izrael, nestačí mu, že se Evropa k židovskému státu staví macešsky. Kdyby snad měly vyjít bin Ládinovi vstříc i Spojené státy, dosáhl by, jak sám uvádí, dalšího vítězství. Západ přece v současnosti nemá příliš daleko k tomu, aby v něm převážily roz­kladné tendence.

Západní civilizace je na rozcestí. Má být neutrální k nestydatým požadavkům masového zločince, ane­bo konečně prozřít?

 

Velkoteroristovy teorie

Podstatná je okolnost, že tyto úvahy nejsou založeny rasově či konfesij­ně, nýbrž civilizačně. O to větší ma­jí váhu. Už proto na Západě nemů­že nikdo rozhodovat o tom, zda jsou muslimové agresivní, nebo to­lerantní. Jsou zajisté obojí; to za ně nevyřešíme, to musí oni sami.

A právě tak mohou o budoucím charakteru euroamerické civilizace rozhodnout jen evropské a americ­ké státy, země a jejich obyvatelstvo. Neměly by zapomenout, že v Evro­pě a v Americe vznikly hodnoty to­lerance, svobody, demokracie a ob­čanských práv. Bylo by tragické, kdyby lidé na Západě pohlíželi na teorie hlavního velkoteroristy jinak než jako na jednu z nejbludnějších cest lidského myšlení.

 

e-mail: mandler@mbox.dkm.cz