AD: Pavel Kalina – Města, která ztratila svůj střed, LN 25-26.8.2012 (Orientace)

Lidové noviny 6.9. 2012, str. 11, Názory – Dopisy redakci

Karel Škréta: „Mariánský sloup“ na Staroměstském náměstí v Praze jako duchovní střed Evropy (výřez rytiny) 

 

V diskusích o umístění tzv. Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí v Praze jeho zastánci argumentují, že staré památky obnovují také jinde, a to bez ohledu na jejich ideový obsah. Jako by z toho, co je nebo bylo, nějak logicky vyplývalo, co má být.

Důstojné pomníky si zaslouží (a často stále nemají) především neútoční hrdinové, kteří bránili spravedlnost anebo tuto zemi proti cizím uchvatitelům. Svérázné polistopadové obracení komunistického diskursu naruby (k němuž svým dílem přispěl i Václav Havel) je naopak vhodným prostředkem k zastření fakt, kdo byl útočník, vrah a oběť. Ona ikonografie andělů po stranách sloupu, kteří s křížem v jedné a s mečem v druhé ruce zabíjejí kacíře, byla přitom poprvé užita na oslavu vybití asi 20 000 Hugenotů. Vojska Habsburků i svými „dragonádami“ také pomohla zbavit Čechy majetku a umenšit jejich počet o desítky procent. Zbytek národa donutila mučením ke katolictví. S přihlédnutím k nevelkému časovému odstupu od oněch událostí vyzněla výstavba onoho pomníku s triumfálním habsburským nápisem asi tak cynicky jako stavění pomníků Lenina a Gottwalda v 70. letech.

Z dalšího, politického hlediska, si národ, který dnes aktivně odstraňuje pomníky své nezávislosti (Jan Želivský, dřívější stálá výstava o předbělohorském období na Bílé Hoře) a staví pomníky cizím císařům a jejich potentátům, nezaslouží než opovržení. Pomníky válečným podnikatelům typu Radetzkého či Valdštejna navíc posílí názory, že k moci je vhodné použít jakýchkoli prostředků. Česká mentalita nezastydla, profesore Kalino, mezi roky 1415 až 1620, rozvíjí se dál. Jenže předbělohorské období s nebývalou měrou svobody myšlení, vyznání, svébytným právním systémem a svobodnými sněmy je mimo jiné i zajímavější a vzácnější než doba myšlenkového temna a barokní absolutismus, vnucený zvenčí. A to dokonce i pro návštěníky a encyklopedie ze zemí katolických.

Český zemský sněm, přestavěný po požáru v 60. letech 16. století s renesanční síťovou klenbou

 

Úkolem veřejných činitelů je zvážit a chránit zájmy všech. I signatářů mnoha petic proti sloupu, protestujících představitelů nekatolických církví, spolků, občanských iniciativ. Dobrý politik ani státník neschvaluje instalace pomníků, které vyhrotí spory a jsou pro značnou část občanů nepřijatelné.

 

Zdeněk Zacpal, překladatel

________________

Poznámka pod čarou:

 

Sloup prý na náměstí patří a má být hezký. Naproti tomu zřejmě i ony početné folklórní festivaly a předvánoční koncerty dětských sborů (které má sloup z náměstí alespoň částečně vytlačit) zahrnuje profesor Kalina do toho, co nazývá „produkcí povětšinou natolik trapnou, že to nemá v civilizovaném světě obdoby.“

Inu, proti gustu žádný dišputát. Připomeňme však na téže estetické rovině i stanovisko uměnovědce Dr. Lubomíra Sršně:  „Připravované nové dílo nebude vzhledem ke koncepci Společnosti ani kopií barokního sloupu Bendlova, ani soudobým sochařským projevem (umělce konce 20. století), ale vznikne nejspíše hybrid, falešná maketa bez historie a bez estetických kvalit, prázdná forma bez ducha, nepřirozené dílo bez pohlaví“ … „Nevytvářejme pomník, který by byl pomníkem naší nezralosti. Snažme se raději zachránit ty památky, které se zachránit dají.“