Radeckého raději ne – AD: Peter Barton 1, AD: Jan Roman

Lidové noviny, čtvrtek 6. srpna 2020, str. 9, Názory – Dopisy redakci

 

AD: Peter Barton – Je načase přijmout naši rakouskou minulost,

Lidové noviny, pondělí 27. července 2020, str. 9, Názory – Dopisy redakci

 

AD: Jan Roman – Splynutí s Rakušany,

Lidové noviny, pátek 31. července 2020, str. 11, Názory – Dopisy redakci

 

Je podivné v dnešní době stavět pomník zrovna maršálovi Radeckému, který v letech 1848-49 o několik let prodloužil postřílením na 4000 Italů z prostředků a v zájmu svých habsburských chlebodárců jejich panství v severní Itálii. Od vídeňské okupace se pak Italové ostatně osvobodili stejně, a to v letech 1859-66, za cenu tisíců dalších obětí. Pokud stojí v Miláně soukromé Café Radetzky, připomeňme, že veřejná prostranství severoitalských měst stále dotvářejí pomníky obětí „rakouské tyranie.“

IMG_20180710_133939_HDR

Přitom sami Rakušané ze své historie leccos revidují. Ve Vídni přejmenovali část Ringstrasse, dříve nesoucí jméno vídeňského starosty Karla Luegera, a na jeho tamní soše umístili tabulku, upozorňující na jeho antisemitismus. Před pár týdny byla tato socha posprejovaná a nyní se jedná o jejím odstranění.

EcjJ9ysXgAAr7C3

Skutečné smíření musí vycházet z celospolečenského konsensu. K němu by spíše přispěla větší pozornost k myšlenkám a dílu nešovinistických Rakušanů spjatých s touto zemí. Kupříkladu Sigmunda Freuda či spisovatele Adalberta Stiftera (1805-1868).  A na Malostranské náměstí patří spíše prvorepublikový a německými nacisty zničený pomník francouzského slavisty Ernsta Denise, který se přičinil o obnovení české státnosti.

Ferdinand_Georg_Waldmüller_-_Bildnis_Adalbert_Stifter

Adalbert Stifter

 

Zdeněk Zacpal, nordista, překladatel

 

 

 

_____________________

 

Poznámky a vysvětlivky k textu pod čarou:

 

Čeští králové bývali podle našich tradic voleni či potvrzováni stavy zemských sněmů. Ty také dohlížely na to, aby vladaři svévolně neporušovali tradiční svobody země, právní řád a později i princip náboženské tolerance. Což dodržovali i první Habsburkové na českém trůně. Později ovšem jejich lidé porušili Majestát Rudolfa II. z roku 1609 a zlikvidovali princip náboženské svobody i narůstající svobodu myšlenkovou. Po Bílé hoře porušili Matyášovo privilegium z roku 1610, které zaručovalo nedotknutelnost majetku, a zkonfiskovali na tři čtvrtiny půdy v Čechách. Pokud Habsburkové dále svévolně a bez souhlasu sněmu zrušili princip svobodné volby panovníka, prohlásili českou korunu za dědičnou pro sebe, prakticky zavedli absolutismus, české obyvatelstvo znevolnili a navíc se neobtěžovali příslušné tzv. Obnovené zřízení zemské, vydané v letech 1627–1628, ani přeložit z němčiny do češtiny, těžko je můžeme pokládat za „naše“.

Důsledky politiky a myšlenek Karla Luegera

Eric Voegelin – Vzpomínky na život a filosofii, k vydání připravil Ellis Sandoz, přel. Tomáš Suchomel, CDK, Brno, 1998, ISBN 80-85959-40-2, str. 18: Další potíží byla skutečnost, že po založení republiky se stal na Vídeňské univerzitě nepřehlédnutelným činitelem antisemitismus. Když jsem přišel na univerzitu jako student, mnozí z řádných profesorů byli Židé, což odráželo liberální přístup v dobách císařství. Ale po roce 1918 a po vzniku republiky už nebyli žádní Židé řádnými profesory jmenováni, takže mladí lidé židovského původu neměli žádnou šanci dostat se nad úroveň soukromých docentů. Toto omezení částečně způsobilo, že se skvělí lidé jako Felix Kaufmann a Alfred Schütz museli věnovat podnikání. Schütz byl bankéřem, jak už jsem se zmínil, a Felix Kaufman byl ředitelem Anglo-perské ropné společnosti. S nástupem Hitlera byli ze svých pozic vyhozeni a přinuceni uprchnout. V důsledku toho byli mnozí z těchto mladých lidí do podnikání doslova vrženi. Přátelství formovaná v těchto letech však vydržela. Členové Geistkreisu byli sice fyzicky rozděleni, ale jejich osobní vztahy se nezměnily.

Podrobněji k tématu rozsáhlá literatura, například:

Bruce F. Pauley – From Prejudice to Persecution: A History of Austrian Anti-Semitism, The University of North Carolina Press, 1992, ISBN O-8078-1995-6

Naproti tomu v Československu Židé tvořili jen 2,5% občanů, ale také díky „cizím“ židovským studentům, zejména z Rakouska, Uherska, Polska a Rumunska 18% univerzitních studentů.

Petr Havel, Andrej Romaňák – Maršál Radecký, vojevůdce pěti císařů, Paseka, Praha-Litomyšl, 2000, ISBN 80-7185-297-X, zejména str. 101-173

 

Posprejovaná Luegerova socha:

https://www.derstandard.at/story/2000118946945/wiener-denkmalereien

 

Kampaň za její odstranění:

https://www.pressreader.com/uk/the-jewish-chronicle/20200625/281998969723020