Raději důstojnost a svobodu svědomí – AD: Alexandr Tomský
Ad LN 14.4.: Ne církve, ale majetek je svatý, pondělí 14. dubna 2008, strana 13 (Horizont)
Lidové noviny 17.4. 2008, strana 10 (Dopisy Redakci), Praha
Pan Alexander Tomský v diskusním příspěvku tvrdí, že polovina obyvatelstva „trpí předsudkem“, protože je stále proti „navracení majetku“ církvím, zejména té jedné velké. Když s tím prý nesouhlasí, dá se říct, že „stále ještě nepatří do Evropy“.
Ovšem panu Tomskému se dá ukázat mnoho příkladů zemí mimo Evropu na jiných kontinentech, které přinejmenším v mnoha ohledech fungují lépe než nejedna země evropská. Přejděme zde zvláštní způsob, jak římskokatolická církev u nás po Bílé hoře ve spolupráci s Habsburky a jejich lidmi onoho majetku rychle nabyla. A otázku po veřejnoprávní či soukromé povaze onoho požadovaného majetku. Avšak nejen ve světě, ale i v (Tomského vysněné) Západní Evropě jsou majetkové poměry církví v různých zemích různé.
Pan Tomský považuje již fakt, že stát vlastní svatyni, za byzantinismus, cézaropapismus, Rudé náměstí. Jak tedy nazve poměry ve Francii? Tam je římskokatolická církev v jistém smyslu ještě daleko chudší než u nás: nevlastní dokonce ani jednu svatyni, ani jednu katedrálu postavenou před rokem 1905. Toho roku tam totiž proběhla reforma, jejímž cílem bylo praktické naplnění svobody svědomí a rovnosti mezi členy i nečleny církví. Stát církvím zabavil (ale zčásti ponechal k užívání) jejich dosavadní majetek a zároveň je i přestal financovat. Reforma byla provedena a odhlasována ne komunisty, ale drtivou většinou tehdejších demokratů v parlamentu. Nepředznamenala přitom kulturní úpadek ani totální ztrátu svobody, jak se pan Tomský obává. Ve srovnání se sousedními zeměmi Itálií, Španělskem či Německem se země v následujících desetiletích naopak těšila větší míře názorové svobody a volnosti.
Eventuálním zamítavým postojem k vydávání ještě dalšího majetku by mohli naši poslanci naopak zejména římskokatolické církvi lépe objasnit slova, která po roce 1989 příliš veřejnosti nepřipomíná. Slova evangelií o neshromažďování pokladů na zemi, ale o jejich ukládání v nebi. Kde je totiž koho poklad, tam je také i jeho srdce.
Zdeněk Zacpal, Praha, překladatel
Jaký to rozdíl! Níže Chrám a klášter sv. Františka v historickém centru brazilského Salvadoru (stát Bahia)
(Convento e Igreja de São Francisco)
Ovšem, panu Tomskému můžeme ukázat mnoho příkladů zemí mimo Evropu na jiných kontinentech, které přinejmenším v mnoha ohledech fungují lépe než nejedna země evropská.
V mnoha ohledech fungují lépe například USA, Kanada, Kostarika, Chile, Austrálie, Nový Zéland, ale i země, které vděčí za dobré fungování namnoze nebo převážně ne evropským, ale domácím tradicím: Japonsko, Korea, Taiwan, Singapur, Jordánsko, Botswana …
Tam je římskokatolická církev ve Francii je v jistém smyslu ještě daleko chudší než u nás: nevlastní dokonce ani jednu svatyni, ani jednu katedrálu, postavenou před rokem 1905. Toho roku tam totiž proběhla reforma, jejímž cílem bylo praktické naplnění svobody svědomí a rovnosti mezi členy i nečleny církví. Stát církvím zabavil (ale zčásti ponechal k užívání) jejich dosavadní majetek a zároveň je i přestal financovat. Reforma byla provedena ne komunisty, ale drtivou většinou tehdejších demokratů v parlamentu.
všechny kostely ve Francii, postavené do roku 1905, včetně Notre Dame, patří státu – informace obecně známá, i na webu, dále:
La laïcité de l´état:
Titre Ier. – Principes
Article premier. La république assure la liberté de conscience. Elle garantit le libre exercice des cultes sous les seules restrictions édictées ci-après dans l´interêt de l´ordre public.
Art. 2. La république ne reconnaît, ne salarie ni ne subventionne aucun culte. En conséquence, à partir du Ier janvier qui suivra la promulgation de la présente loi, seront supprimées du budget de l´État, des départements et des communes, toutes dépenses relatives à l´exercice des cultes. …
Titre III. – Des édifices des cultes
Art. 12. Les édifices qui ont été mis à la disposition de la nation et qui, en vertu de la loi du 18 germinal an X, servent à l´exercice public des cultes ou au logement de leurs ministres (cathédrales, églises, chapelles, temples, synagogues, archevêchés, évêchés,
presbytères, séminaires), ainsi que leurs dépendances immobilières et les objets mobiliers qui les garnissaient au moment où lesdits édifices ont été remis aux cultes, sont et demeurent propriétés de l´État, des départements et des communes…
Art. 13. Les édifices servant à l´exercice public des culte, ainsi que les objets mobiliers les garnissant, seront laissés gratuitement à la disposition des établissements publics du culte, …
Journal officiel (11 décembre 1905), citováno z : Politics and Society in Contemporary France (1789-1971), A Documentary History. Eric Cahm, George G. Harrap & Co. Ltd, London, 1972, ISBN 0 245 50328 5
Můžeme přejít i zvláštní způsob nabytí majetku po Bílé hoře za babku či za spolupráci. – viz Petr Hora–Hořejš – Toulky českou minulostí 3, Baronet, Praha,1997, str. 189-211, cituji str. 201: Co se dostavilo po Bílé hoře, vzalo na sebe sice náboženský, tedy ideologický háv, ve skutečnosti však šlo o sociální a duchovní genocidu, která postihla všechny složky národa.
Slova Evangelií o neshromažďování pokladů na zemi, ale o jejich ukládání v nebi. Kde je totiž koho poklad, tam je také i jeho srdce.
Matouš, 6, 19-21; delší pasáže mj. Matouš, 5,1-7,29