Rada Zastupitelstva Prahy 1 dne 21. července 2020 schválila záměr instalovat na Malostranském náměstí v Praze pomník rakouského maršála celým jménem Josef Wenzel Radetzky von Radetz, který byl brzy po vyhlášení Československé republiky jakožto symbol nadvlády Vídně odstraněn. Nepochybujeme o upřímnosti úsilí některých zastánců pomníku, jen se obáváme, že jeho případná opětovná instalace způsobí další zbytečné nesváry a problémy.

 

Proberme nejprve argumenty zastánců pomníku, které nahlížíme jako velice sporné:      

1. Sousoší prý je krásné a bude se na místě dobře vyjímat.

Takto se dá hájit cokoli, i někdejší Stalinovo sousoší od renomovaného sochaře Otakara Švece. To by však dnes málokterý dnešní stoupenec Radeckého obnovoval.

2. Radecký byl skvělý voják, vyhrával bitvy.

Pokud k oslavě stačí pouhé vítězství v bitvě, pak se přehlíží veškerá etika, která mimo jiné již po tisíce let poukazuje na obrovský morální i psychologický rozdíl mezi obránci země či občanských svobod a útočníky, potlačovateli svobod, okupanty. Pak ani nemá smysl úsilí o mír, tím se nepřímo doporučují války, vzájemné usmrcování (zejména u nás nedobrovolně odváděných) vojáků a doprovodné utrpení civilistů.

3. Radecký vítězil nad Napoleonem a má být „symbolem jednotné Evropy“

Má snad být dnešní Evropa sjednocena vojensky, za účelem nastolení absolutismu? Metodami, které Radeckého nadřízení rakouští panovníci (a jejich kancléř Metternich a ministr Bach) hájili? Právě Radecký (1766-1858) po celou svou vojenskou službu zajišťoval občansky a politicky zaostávajícímu mocnářství další roky existence bez nezbytnosti výraznějšího přiblížení se k celkově modernějšímu pojetí řízení a uspořádání státu existujícímu v zahraničí už v oné době. Konkrétněji: v tehdejších USA, Švýcarsku, Anglii, Dánsku, Norsku, Belgii, Nizozemí, po většinu století ve Francii a také v Sardinsko-piemontském království. –  Ano, právě té svobodné části Itálie, do níž prchali schopní lidé odjinud a proti jejímž silám Radecký bojoval. A do které lidé prchali zejména z Lombardie a Benátska, tedy právě z těch částí Itálie, kterou Vídeň za pomoci Radeckého ovládala.

 

Stoupenci Radeckého obvykle zlehčují neblahé důsledky jeho působení a kultu:

1. Přehlížejí se Radeckého masakry civilistů v severní Itálii.

Radecký panství Habsburků v severní Itálii prodloužil o několik let tím, že v letech 1848-49 nechal postřílet na 4000 Italů. Dodnes nacházíme v severoitalských městech pomníky obětí „rakouské tyranie“. Od vídeňské nadvlády se pak ale Italové stejně osvobodili, a to hned v letech 1859-66, za cenu tisíců dalších obětí. Obratem si zavedli svobodnější a demokratičtější systém, ostatně demokratičtější systémy měli na více místech země i dříve. Důsledky rakouské přítomnosti v zemi dosvědčuje i dopis anglického ekonoma Williama Nassau Seniora příteli, slavnému francouzskému politikovi a mysliteli Alexisi de Tocqueville z roku 1847: „Strávili jsme měsíc na severu Itálie, v rakouských dominiích. Je to melancholická země. Všude jsou tam stopy civilizace, která převyšovala to, co tam existuje nyní. Jsem rád, že jsem odtamtud pryč a nechávám za sebou špatné hostince, žebrající děti i venkovany v hadrech, kteří jsou však hezčí než vyšší stavy.“

2. Zlehčuje se působení Radeckého a jeho odkazu proti svobodám i smíření

Vítězství Radeckého v Itálii přispěla k postupnému potlačení občanských svobod po roce 1848 i u nás. Právě v jejich důsledku byl již 13. dubna 1849 pohnán ke svému prvnímu procesu i český básník a novinář Karel Havlíček Borovský.

Za svobody, které kdy Češi (ale i příslušníci jiných národů a uprchlíci v zemi) požívali, vděčí tito spíše vlastnímu úsilí a tradicím i před rokem 1620, dlouhodobému demokratickému povědomí a vybojované státní samostatnosti. Také díky ní nejsou více za pouhé vyjádření vlastního názoru biti, jako kupříkladu lidé v současném Katalánsku.

Lidé po světě postupně zjišťují, že samotná existence pomníků strůjců nebo pomahačů útlaku ve veřejném prostoru podporuje politickou svévoli a umenšování svobod a důstojnosti občanů. A v těch zemích, k nimž se naše veřejnost a většina médií nyní ráda hlásí, se pomníky personám typu Radeckého odstraňují. Na Ukrajině byly strženy tisíce pomníků, které měly symbolizovat cizí nadvládu. Ve Španělsku již z veřejných míst zmizely všechny sochy diktátora Franka, který používal podobně krvavé metody jako Radecký. Italové odstranili většinu Mussoliniů. V USA jen za posledních šest let odstranili několik stovek pomníků otrokářů. I sami Rakušané na své vlastní habsburské období již shlížejí kriticky a právě nyní se jedná o přestavbu pomníku antisemitského starosty Karla Luegera ve Vídni a přejmenování příslušného náměstí. A to Lueger, na rozdíl od Radeckého, nemá na rukou krev.

Radeckého pomník býval ne bezdůvodně chápán jako symbol podmanění a nesvobody země. Nepřipomínejme tuhle osobu a vyvarujme se ostudy před cizinci. Nezhoršujme vztahy s Itálií, jejíž velvyslanectví stojí o kousek výš.

 

Za pomník skutečného smíření

Avizuje-li se potřeba „smíření“, není rozumné stavět cokoli, co působí zcela opačným směrem, co konflikty, zbytečné a neplodné spory jitří. V době, kdy schvalování útoku Ruska na Ukrajinu je trestným činem, je absurdní na hlavním náměstí nově instalovat sousoší někoho, kdo nechával usmrcovat lidi, kteří chtěli žít ve vlastní zemi po svém. Mají-li se komu stavět pomníky, pak jen těm, jejichž příspěvek humanitě, svobodě a toleranci jednoznačně převládá. A musí-li na místě vůbec něco stát, je vhodnější dát slovo nikoli lobbování či diktátu jednoho spolku, nýbrž vypsat veřejnou transparentní a mezinárodní architektonicko-výtvarnou soutěž na nové dílo, které by bylo přijatelné pro širokou veřejnost a skutečné smíření také symbolizovalo. Je namístě, aby každá generace přidala do živého a rozvíjejícího se města svou vlastní uměleckou vrstvu.

__________________________________

 

Citace: Alexis de Tocqueville – Oeuvres Complètes, Tome VI, 2. volume – Correspondence Anglaise ; Correspondance et conversations d´Alexis de Tocqueville et Nassau William Senior ; Éditées et annotées par H. Brogan et A. P. Kerr, Éditions Gallimard, 1991, ISBN 2-07-071945-6, Nassau William Senior à Alexis de Tocqueville, Splugen, September 30, 1847, str. 100: We have spent a month in the north of Italy, in the Austrian dominions. It is a melancholy country. Every where there are the traces of a civilization which exceeded what now exists. I am glad to get out of it, & leave behind me fine bad inns, begging children, & peasantry in rags, but handsommer than the high orders.

 

Se zněním uvedeného textu výše výslovně souhlasí:

 

Jméno                                                                       Povolání, odbornost

 

Mgr. Hana Tonzarová, Th.D., duchovní, tajemnice pro ekumenu Církve

československé husitské

ThDr. Pavel Černý, Th.D., kazatel Církve bratrské a učitel ETS

Doc. PhDr. Eva Melmuková, VŠ pedagožka

ThDr. Petr Melmuk, Th.D., farář ČCE, odborný asistent

Mgr. Pavel Keřkovský, ThDr., vyučující na ETF UK

Eva Turková, diplomovaný specialista, katecheticko-pastorační činnost

PaedDr. Ivo Pohořelý, středoškolský učitel

Mgr. Hana Pohořelá, sociální pracovnice

Žofie Vobrová, úřednice

Marta Bartošková, speciální pedagog

Ladislav Dlouhý, chemik

PhDr. Jiří Jaroš, historik a archeolog

M.A. Marie Neudörflová, Ph.D., historička

Mgr. Kateřina Pražáková, Ph.D., historička

PhDr. Jaroslav Someš, historik

Mgr. Ondřej Daniel, Ph.D., historik

doc. PhDr. Martin Kučera, CSc., historik

doc. PhDr. Stanislav Holubec, Ph.D. et Ph.D., historik

Mgr. Milan Sovilj, Ph.D., historik

PhDr. Petr Prokš, CSc., historik

Mgr. Miroslav Soukup, historik, jednatel Společnosti Veritas

prof. Ivan Foletti, MA, Docteur ès Lettres, historik umění                                 

Prof. PhDr. Pavel Vlček, historik umění

PhDr. Daniela Rywiková, Ph.D., historička umění

PhDr. Ing. Jaromír Olšovský, Ph.D., historik umění

Ph.Dr. Filip Lachmann, sociolog

Mgr. Jan Bistranin, právník, předseda zapsaného spolku Exulant

JUDr. Richard Pecha, právník

PhDr. Martin Šimsa, Ph.D., filosof

prof. PhDr. Miloslav Bednář, CSc., filosof 

Mgr. Jan Černý, Ph.D., filosof                                     

PhDr. Ing. Jiří Olšovský, Ph.D., filosof

Joe Grim Feinberg, Ph.D., filosof

Michal Špína, Ph.D., překladatel, redaktor A2 kulturního čtrnáctideníku

MgA. Pavel Karous, Ph.D., sochař, autor projektu Vetřelci a volavky

Prof. Mgr. art. Dušan Zahoranský, výtvarný umělec

Jan Klamm, hudební publicista

Josef Patočka, politický ekolog

Vratislav Brabenec, zahradní architekt

Jan Kašpárek, redaktor

Matěj Metelec, redaktor

Anežka Bartlová, Ph.D., šéfredaktorka Artalk.cz

Mgr. Hana Blažková, komparatistka

Mgr. Zdeněk Zacpal, Ph.D., nordista a překladatel

 

Otevřený dopis byl rozeslán zastupitelům Magistrátu hlavního města Prahy i Zastupitelstvu MČ Prahy 1 počínaje dnem 24. 11. 2022.