Týdeník Echo, 21. dubna 2022, str. 4 (Dopisy @ maily)

AD: Jaromír Slomek – Tak jsem zrovna k té slavnosti přijel, Týdeník Echo 14 / 2022, str. 44 (Recenze)

Je hezké, že Nakladatelství Lidových novin (NLN) nyní soustavně a kriticky vydává v šesti svazcích korespondenci Karla Havlíčka Borovského (1821-1856) a že samo Ministerstvo vnitra se v roce 2013 konečně postaralo o publikaci velké havlíčkovské monografie Karla Kazbundy. To vše by nás však nemělo ukolébat a odvést pozornost od skutečnosti, že Havlíček sám si víc než na dopisech zakládal na svých básních a publicistice. A zde mu dlužíme nejvíc: Samo poslední soustavnější vydání jeho „Politických spisů“ nákladem Jana Laichtera (již 1900-1903), natož výběr z jeho článků zavěšený na Internetu nezahrnují ani všechny jeho známé novinové příspěvky. Autor těchto řádek tak musel docházet do detašované studovny Národní knihovny v Praze-Hostivaři, aby si mohl přečíst texty z více než 170 let starých výtisků „Slovana“. Bohemista Alexandr Stich (1934-2003) mimoto upozorňoval, že je zapotřebí soustavné práce, abychom rozpoznali a náležitě zpracovali další Havlíčkovy nepodepsané články zejména v Pražských novinách.

Havlíček je svébytný nejen jako básník a svobodymilovný hrdina. Coby politický myslitel se co do hloubky analýz a brilantního zpracování témat své, ale vlastně i naší doby, dá srovnávat s Alexisem de Tocquevillem (1805-1859), jehož život a osud ostatně vykazuje celou řadu nápadně podobných rysů. Zatímco však Tocqueville analyzoval svobodnou společnost a s předstihem upozorňoval na ty aspekty společenského a technologického vývoje, které nahrávají nepřátelům politické svobody, Havlíček důsledněji vyhledával a analyzoval ty myšlenkové struktury, návyky a společenské praktiky, které svobodnému myšlení a jednání brání. I nejdelší příslušný Havlíčkův spis, Epištoly kutnohorské o 110 stranách, vyšel knižně naposledy v roce 1949.  

Francouzi, kteří mají originálních myslitelů víc, již vydali nejen všechny publikované Tocquevillovy spisy, ale v kompletním vydání u Gallimarda ve 30 svazcích (1951-2021) i valnou část Tocquevillovy soukromé korespondence. Kéž bychom se jim v péči o vlastní dědictví, v tomto případě o odkaz největšího českého novináře, vyrovnali!

 

Zdeněk Zacpal, překladatel

_____________________________________________________

 

 

Poznámky a odkazy pod čarou:

 

Bohemista Alexandr Stich (1934-2003) mimoto upozorňoval, že je zapotřebí soustavné práce, abychom rozpoznali a náležitě zpracovali další Havlíčkovy nepodepsané články zejména v Pražských novinách.

Asi v roce 2001 při posezení v Týnské literární kavárně u stolu s bohemistou Alexandrem Stichem a překladatelem (ostatně taktéž nordistou jako já, já překládám Kierkegaarda, nyní Stadia na cestě životem) Františkem Fröhlichem.

 

Havlíček je svébytný nejen jako básník. Coby politický myslitel se co do hloubky analýz a brilantního zpracování témat své, ale vlastně i naší doby, dá srovnávat s Alexisem de Tocquevillem (1805-1859), jehož život a osud ostatně vykazuje celou řadu nápadně podobných rysů.

Oba muže v chlapeckém věku osobně vzdělávali starší katoličtí kněží.

Oba při dospívání víru dětství pozbyli.

Oba strávili část svého mládí v zahraničí, též díky svým cestopisům se brzy dostali do politiky a byli liberálními poslanci ústavodárných shromáždění během revoluce 1848 – v Paříži a v Kroměříži.

Oba vydávali liberální noviny.

Oba prohlašovali podporu generálu Cavaignacovi a považovali Ludvíka Napoleona za nebezpečí.

Oběma je po roce 1848 zakázána politická činnost.

U obou se v padesátých letech 19. století rozvíjí tuberkulóza.

Pohřbů obou se neúčastní oficiální představitelé, zato obrovské množství lidí.

Jako novinář byl Havlíček bezesporu úspěšnější: Tocqueville udržel vydávání svého též programově liberálního listu Le Commerce od června 1844 ani ne rok. Zato režim byl v opožděném Rakousku nepoměrně tvrdší: Tocqueville se po dvoudenním věznění může vposledku uchýlit na svůj zámek a vydávat některé spisy, Havlíček se kvůli tříletému vyhnanství nemůže těšit ani z rodinné zahrádky a rakouští policajti zatím šťourají ve skrýších soukromých domů po jeho spisech, jejichž pouhé vlastnictví mohlo přivést člověka do vězení.

Havlíček ve svém listu Slovan českého čtenáře s Tocquevillovými myšlenkami seznamuje: přeložil kapitolu O obecním zřízení v severním soustátí Americkém (Slovan, 17. června 1851, ve vydání Františka Procházky na str. 332-335) a uvádí ji takto: „Nejvyšší moc a bezpečenství národů, jak jsme nejednou měli příležitost vykázati, záleží dole, v obci. Tak jest opravdu, instituce obecní jsou tím pro svobodu, čím jsou školy tak zvané triviální pro osvětu; ony činí ji přístupnou lidu, vzbuzují v něm lásku k ní, učí jak se má s ní zacházeti. Bez nich sice může si národ udělati svobodnou vládu, ale proto nepřivlastní sobě ducha svobody. Kde tedy zvykli jsme obyvatele považovati za nejsvobodnější občany, tam nepochybně také obec shledáme nejlépe zřízenou – tak jest v Severní Americe.

Máme za to, že právě nyní na začátku doby, kdy naše obce k volnějšímu a samočinnějšímu životu povstávají, bude včas i na místě ukázati zřízení obcí v této nejsvobodnější a zároveň nejosvícenější zemi. Použijeme k tomu známého díla pana de Tocqueville „De la Democratie en Amerique.“

Po těchto úvodních slovech Havlíček otiskuje překlad z 5. kapitoly I. části I. dílu zmíněného díla: úryvek „Pouvoirs communaux dans la Nouvelle-Angleterre“, str. 114-117 (česky Obecní správa v Nové Anglii).

Havlíček též uvádí Tocquevillovu řeč: Tocquevillova zpráva o revisí francouzské ústavy, Slovan, 27. července 1851 – 53/1851, (ve vydání Františka Procházky na str. 138-141).

Velice podobné jsou jejich postoje k Ludvíku Napoleonovi a generálu Cavaignacovi:

Alexis de Tocqueville – Oeuvres Complètes, Tome VI, II. volume – Correspondence Anglaise : Correspondance et conversations d´Alexis de Tocqueville et Nassau William Senior ; Éditées et annotées par H. Brogan et A. P. Kerr, Éditions Gallimard, 1991, ISBN 2-07-071945-6, str. 329 (29. ledna 1851): „Cavaingac était la seule chance de la République; ce n´est pas un homme aux vues larges, mais un honnête homme qui préfère la gloire au pouvoir. Son modèle aurait été Washington.“

Alexis de Tocqueville – Oeuvres Complètes, Tome VIII, III. volume, Correspondence d´Alexis de Tocqueville et de Gustave de Beaumont, Texte établi, annoté et préfacé par André Jardin, Éditions Gallimard, 1967, str. 513 : „La mort de Cavaignac m´a causé une impression vive. Il faut toujours regretter les hommes qui ont les qualités qui manquent à leur temps. Cavaignac, avec plusieurs petits défauts, avait une véritable grandeur dans l´âme et le cœur très haut.“

Karel Havlíček – článek Revoluce, Slovan, svazek „Leden, únor, březen 1851“, str. 145-149, 210-213 a též v: Karla Havlíčka Borovského Politické spisy, díl 3, Slovan 1850-1851. Epištoly kutnohorské 1951. Část 1, Jan Laichter, Praha, 1902, tam str. 596: „Všimněme si Francouzska a vizme příčiny, pro které se tam při všech revolucích nechce ujmouti pravá svoboda. Veliká část národa jest ještě hrubě nevzdělána, důkaz toho máme ku př. v tom, že vyvolili za hlavu své republiky Ludvíka Napoleona; omámeni pouze slávou a bleskem jména Napoleon, odevzdali vládu nad sebou dobrovolně do rukou člověka, který jest obyčejný avanturník a po ničem jiném na světě netouží, než aby zase mohl státi se císařem. Kdyby byli rozuměli věcem, byli by toho času vyvolili Cavaignaca a byli by pojistili republikánskou svobodu a právní vládu beze všeho snažení po reakci.“

Dále: Zdeněk Zacpal – Z deníku disidenta 19. století: Osud mu sice dopřál krátký život, přesto Karel Havlíček Borovský po sobě zanechal neobyčejně široké dílo. Lidové noviny, sobota a neděle 23. a 24. října 2021, Orientace, str. 11-12.

https://www.lidovky.cz/orientace/z-deniku-disidenta-19-stoleti-zprvu-zasmusily-hoch-a-rvac-vyrostl-karel-havlicek-borovsky-ve-vtipneh.A211025_100938_ln_orientacer_ape

aj.

 

Zatímco však Tocqueville analyzoval svobodnou společnost a s předstihem upozorňoval na ty aspekty společenského a technologického vývoje, které nahrávají nepřátelům politické svobody, Havlíček důsledněji vyhledával a analyzoval ty myšlenkové struktury, návyky a společenské praktiky, které svobodnému myšlení a jednání brání. I nejdelší příslušný Havlíčkův spis, Epištoly kutnohorské o 110 stranách, vyšel knižně naposledy v roce 1949.  

Tocqueville měl svobodu rád, ale mnohem víc taktizoval a častěji než Havlíček sám sobě odporoval. Asi nejostudněji protikladné Tocquevillým jinak docela liberálním názorům jsou řeči, které pronesl na svém zámku 18. srpna 1850 k příteli Williamu Nassauovi Seniorovi. Viz Alexis de Tocqueville – Oeuvres Complètes, Tome VI, 2. volume – Correspondence Anglaise : Correspondance et conversations d´Alexis de Tocqueville et Nassau William Senior ; Éditées et annotées par H. Brogan et A. P. Kerr, Éditions Gallimard, 1991, ISBN 2-07-071945-6, str. 280-281 – v podání anglického ekonoma  Williama Nassau Seniora. I v jiných projevech ovšem byl Tocqueville s to prokázat dost velkou míru couvání a pokrytectví, takovou, k níž (by) se Havlíček nikdy nesnížil.

K podrobnější ilustraci specifického meritu Havlíčkova působení posílám v příloze svůj text, v němž srovnávám Havlíčka s Kierkegaardem, a který je v těchto dnech v recenzním řízení jednoho religionistického časopisu.

 

I nejdelší příslušný Havlíčkův spis, Epištoly kutnohorské o 110 stranách, vyšel knižně naposledy v roce 1949.  

Karel Havlíček – Epištoly Kutnohorské. Havlíčkův Brod: Jiří Chvojka, 1949.

 

Francouzi, kteří mají originálních myslitelů víc, již vydali nejen všechny publikované Tocquevillovy spisy, ale v kompletním vydání u Gallimarda ve 30 svazcích (1951-2021) i valnou část jeho soukromé korespondence.

Většinu svazků této řady lze dohledat v knihovně Cefres Na Florenci, viz téžhttps://fr.wikipedia.org/wiki/Alexis_de_Tocqueville