Pane Holátko, kde jste jen vzal ty vaše údaje?! – AD: Jiří Holátko 4
Týdeník Echo 41 / 2017 (12. 10.), Dopisy @ maily, str. 5
AD: J. Holátko – (AD „Mariánský sloup nebude. Hurá!“, č. 38) Echo, Dopisy, 39 (2017), str. 4
Rudolfův Majestát (1609), k jehož přijetí císaře donutili čeští stavové v čele s Václavem Budovcem z Budova, je jedním z nejvýznamnějších milníků náboženské tolerance v Evropě. České země díky své husitské reformaci předhonily ostatní Evropu o několik set let přinejmenším co do náboženské svobody i pro jednotlivce, povolení rozvodů a po roce 1485 i co do možnosti zakládání politických seskupení nezávisle na vyznání.
Naopak, v souvislosti s barokní jezuitskou násilnou rekatolizací, likvidací tradičních svobod země a konfiskací přibližně tří čtvrtin majetku Čechů Habsburky píše renomovaný historik o „sociální a duchovní genocidě, která postihla všechny složky národa.“ „Ve jménu jediné víry, jednoho světového názoru, se vítězným normalizátorům podařilo podařilo zdevastovat kdeco, od ekonomiky země přes vyspělé školství až po duši a nitro člověka. Z poměrně vyspělého národa učinila pobělohorská rekatolizace národ zdeptaný.“ Tolik Petr Hora-Hořejš.
Skutečnost, že před pobělohorskou germanizací bývala země z naprosté většiny česky mluvící, dokládá i katolík Bohuslav Balbín. Ve své slavné Rozpravě či Obraně (§ 5) uvádí, že tehdy „po česku mluvila … celá země česká (mimo malé území loketské).“ Rovněž katolická publikace Františka Eberta o historii posvátných míst Prahy (1883-1884) dokládá, že velká většina chrámů v samotné Praze před rokem 1620 nebyla katolická, nýbrž utrakvistická či bratrská.
Snažme se raději po vzoru politického myslitele Isaiaha Berlina rozlišovat nezpochybnitelná fakta od záležitostí více či méně individuální či kolektivní interpretace. Usilujme o to přesto, že mezi prvními a druhými neexistuje ostrá hranice. (Kde jen, proboha, vzal pan Holátko údaj o téměř 100% německo-židovské Praze?!) V žádném případě netiskněte nikomu vágně formulované údaje, pro něž se nenajde opora v seriózní odborné literatuře.
Zdeněk Zacpal
___________________________________________________________
Seriózní odborná literatura k tématu, například:
Dějiny a současnost 7 / 2009, Téma: Svoboda a tolerance:
Marie Koldinská – Náboženská tolerance z nutnosti: Rudolfův Majestát jako epilog zlatého věku, str. 30-34
Jakub Malý – Vymožení Rudolfova Majestátu od stavů českých roku 1609, str. 34-35
Eva Kalivodová – Bludaři a sektáři církve pouště: Cesta českých nekatolíků k získání náboženské svobody, str. 40-43
Petr Hora–Hořejš – Toulky českou minulostí 3, Baronet, Praha,1997, str. 201
Bohuslava Balbína Rozprava na obranu jazyka slovanského zvláště pak českého, Nákl. Spolku pro vydávání laciných knih českých, Praha, 1869, str. 28
Jan Fiala – Hrozné doby protireformace, Eman, Heršpice u Slavkova, 1997, str. 38:
„Na konci XVI. století zůstávalo v Čechách jen po 200 farách katolických a starokališnických, naprostá většina – 1 200 far se hlásila k novokališníkům. Zcela samostatně stály sbory Jednoty bratrské.“
Zdeněk V. David - Nalezení střední cesty: Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi, Filosofia, Praha, 2012 (podrobně o utrakvistické církvi)
H. Štroblová – Kutná Hora v letech 1526 až 1620 (str. 100-142), in:
Kutná Hora: Helena Štroblová, Blanka Altová (editorky), Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2000, ISBN 80-7106-186-7, str. 124-125:
Nejednou zaměstnávaly konsitoř záležitosti, které se dotýkaly svátosti manželské a prohřešků proti ní. Šlo často o neuskutečněné sliby manželské a je až překvapivé, jak se oklamané ženy dovedly o svá práva velmi energicky brát. Velké sebevědomí nacházíme především u vdov, majících volnější ruce při výběru partnera než mladé dívky, pevně svázané s prostředím své rodiny. Podobně nekompromisní postoje zastávaly ženy, které se cítily manželem podvedeny či pokořeny. Zaznamenali jsme dokonce „chudáka manžela“, který si stěžoval na to, že ho žena zavírá do sklepa. Porušení manželských slibů, nevěra a nejrůznější nemanželská soužití byly poměrně častým předmětem jednání. S tím pak souviselo řešení otcovství apod. Relativně četné jsou i zprávy o rozvodech a zdá se, že jejich frekvence byla vyšší, než připouštějí dosavadní bádání. Ostatně v roce 1585 se nad počtem rozvodů, zaviněných zejména cizoložstvím, pozastavil i nejvyšší mincmistr Vilém z Oppersdorfu, který nabádal městskou radu, aby provinilce trestala. Na rozdíl od doby pozdější nebyl rozvod chápán jako důvod ke společenské degradaci, rozvedené ženy si běžně brali i muži velmi vážení.
Kdy, kde, proč & jak se to stalo v českých dějinách: Sto událostí, které dramaticky změnily naši historii; Reader´s Digest Výběr, Praha, 2001, ISBN 80-86196-33-X, str. 168-172
tam se píše o možnosti zakládat politická seskupení nezávisle na vyznání po tzv. „Svatováclavském posvícení“ a „Kutnohorském smíru“
František Ebert – Posvátná místa král. hl. města Prahy, Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království českého, sv. I–II, 1883–1884, v Praze, Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého
Isaiah Berlin – Historical Inevitability, (str. 94-165), citovaná pasáž VI, str. 146-150 – in:
Isaiah Berlin – Liberty, Edited by Henry Hardy, Oxford University Press, 2013, ISBN 978-0-19-924989-3
_____________________________________
J. Holátko – AD: Daniel Kaiser – „Mariánský sloup nebude. Hurá!
Vážený pane Kaisere, jen pro doplnění historie: V roce 1618 slovo Čechy/Češi de facto neexistovalo. Moravané a obyvatelé dnešního Česka se velice neměli v oblibě. To přetrvává dodnes. Kromě dnes nuzného Slezska… Říše římská měla ještě adjektivum NÁRODA německého a můžeme na to být hrdi. To je historický fakt. Prag/Praha byla téměř 100% německo-židovská včetně Aula Regia, dnešní Zbraslavi (tu husiti vyrabovali, zlikvidovali a zneuctili Přemyslovce). Prag/Praha byla víceméně katolická, okolní české venkovské obyvatelstvo pravděpodobně bylo bez konfese, viz zamordování farářů u Maria Schnee – nedávno byla beatifikace, kdy se konečně martyriové dočkali očisty a úcty. Rekatolizace a nastupující baroko znamenaly pokrok, to je zcela bez diskuse, nikoli úpadek. Ekonomicky se samozřejmě povznesly německy mluvící oblasti. Etničtí Češi byli už tenkrát chudí jako kostelní myši. 1918, jak píše pan Peňás, lůza a dav chtěly a vyhrály.
Husitství nás vrátilo o 200 let zpátky, vznik ČSR nás vrátil o 100 let oproti Rakousku. Jen praktický příklad: 90 km dálnice D8 se stavělo 33 let. Mariánský sloup je primárně náš fokus na vztah k Západu.