Návrat symbolů mocnářství rozděluje společnost – AD: David Lancz 1
Zdeněk Zacpal, Lidové noviny, úterý 24. 11. 202, str. 9, Názory – Dopisy redakci
AD: David Lancz – Symbol jednotné Evropy, LN, sobota 21. 11. 2020, Orientace LN, str. 15
Lanczův článek za obnovení sousoší rakouského maršála Radetzky von Radetz (česky Radecký) představuje jednostrannou agitku pro jeho spolek, aniž by dal slovo skutečným námitkám odpůrcům a jiným sdružením, které proti němu již desítky let protestují a pořádají petiční i jiné akce. Programové obnovování symbolů rakouského mocnářství rozděluje společnost a je pro velkou část občanů nepřijatelné. Odvádí též pozornost od faktu, že po „sametové revoluci“ bylo jen v Praze odstraněno či zlikvidováno na 450 moderních, ideologicky povětšinou nevtíravých soch ze sídlišť, která, na rozdíl od již tak předimenzovaných center měst, potřebují umění ve veřejném prostoru nejvíc.
Tvrzení pana Lancze, že po vyhlášení republiky v roce 1918 se „tři milióny obyvatel Československa [zřejmě Němců] ocitly bez práv“, je hrubým zkreslením reality: Národnostní politika meziválečného Československa bývala považována za druhou nejtolerantnější v Evropě hned po Finsku. Již tři dny po svém příjezdu do nového státu navštívil T.G. Masaryk spolu s členy vlády slavnostní představení Německého divadla. Němci měli zde vlastní nápisy na československých bankovkách a na počet obyvatel zde disponovali téměř dvojnásobným počtem univerzit než v samotném Německu! Naopak v onom Lanczově „multikulturním“ mocnářství byly za Radeckého téměř všechny vyšší školy v němčině, takže, jak si hořce naříkal Karel Havlíček Borovský, ten, kdo žil v Košicích, musel svého synka na gymnázium poslat až do Prahy. Pokud na to ovšem měl prostředky.
Jak to dopadá s tím, kdo svou státnost nevybojoval, vidíme dnes v Katalánsku. Za projevy vlastního názoru jsou Katalánci biti a jejich zvolení představitelé vězněni i ve Španělsku, tedy v evropské monarchii s oficiálními a dnes široce vynášenými šlechtickými tituly.
Možná nastal čas smíření a inspiraci. Ale v rámci širšího světa, který notně přesahuje horizonty německé a rakouské kultury.
V evropské římskokatolické monarchii se sice její král nechává korumpovat od muslimů a nakonec uteče ze země, dlouho neznámo kam, nicméně má v zemi dost biřiců k tomu, aby potlačovali ty, kteří zdaleka takové možnosti nemají a jen chtěli mírumilovným způsobem dát najevo svou vůli.
Zdeněk Zacpal, nordista
__________________________________________
Poznámky, vysvětlivky a citace pod čarou:
Odvádí též pozornost od faktu, že po „sametové revoluci“ bylo jen v Praze odstraněno či zlikvidováno na 450 moderních, ideologicky povětšinou nevtíravých soch ze sídlišť, která na rozdíl od již tak předimenzovaných center měst potřebují umění ve veřejném prostoru nejvíc.
Hned tři dny po svém příjezdu do nového státu navštívil Masaryk spolu s členy vlády slavnostní představení Německého divadla.
SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS Q6 / 2003 VERONIKA AMBROS VÝMĚNY SYMBOLŮ ANEB NĚMECKÉ DIVADLO V PRAZE MEZI VÁLKAMI, NÁRODY A KULTURAMI, str. 144
Němci měli zde vlastní nápisy na československých bankovkách a na počet obyvatel zde disponovali téměř dvojnásobným počtem univerzit než v samotném Německu!
Německá univerzita v Praze a techniky v Praze a Brně, to znamená, že za První republiky, která měla být založena „nacionalisty“, připadalo na jednu univerzitu zhruba dvakrát více Němců v samotném Německu! 1 na milión obyvatel u nás jedna univerzita. Naproti tomu v Německu za Výmarské republiky připadalo na univerzitu, včetně technik, zhruba dvakrát více Němců: 34 univerzit na 62 miliónů lidí. https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_universities_in_Germany
Herbert Read udával ve své „Výchově uměním – Education through Art“ počet 30 univerzit v Německu během nejméně špatných let Výmarské republiky, tj. nižší počet, ale možná ale nepočítal tamní techniky.
… jak si hořce naříkal Karel Havlíček Borovský, ten, kdo žil v Košicích, musel svého synka na gymnázium poslat až do Prahy. Pokud na to ovšem měl prostředky.
Faryzeové rovnoprávnosti národní, Slovan, 5. října 1850
Již zmíněný Havlíček již před nacismem a rozvojem marxismu prozíravě argumentoval proti hraběti Thunovi, že „všechno skoro, co jest na Němcích následování hodné, mnohem skvěleji a důkladněji u jiných národů nalezáme a že všechno to, co mají Němci původního u sebe, následování pro nás hodno není.“ Lepšími příklady kulturních národů, jimiž se Češi mohou inspirovat jsou dle Havlíčka staří Řekové a Francouzi. A setrvalosti a důkladnosti se Slované naučí spíše od Anglosasů a starých Římanů.
Karel Havlíček Borovský – Nová knížka od hraběte Lva Thuna, Národní noviny, č. 185-187
http://texty.citanka.cz/havlicek/nn1-58.html
A my můžeme dnes naštěstí dodat: díky národům, které přišly na světovou scénu později, ale již nyní předčí leckterou „středoevropské“ prostředí v poctivosti, v intelektuálních a kulturních výkonech, máme na výběr ještě širší horizont pro navazování přátelství a partnerství.
Samozřejmě nemyslím (na rozdíl od některých jiných) Putinovo Rusko a Si Ťin-pchingovu Čínu. Zajímavé zdroje inspirace (často zajímavější než dodnes na území starého mocnářství či EU) najdeme například v USA, Kanadě, Kostarice, Uruguayi, Dominikánské republice, Botswaně, Ghaně, Tunisku, na Tchajwanu, v Korejské republice, v Japonsku, v Singapuru, Austrálii, na Novém Zélandu, v Británii, ve Skandinávii … jsem nordista. Již i některé africké a arabské země mají nižší úroveň korupce než velké i „západní“ části bývalého habsburského mocnářství!
Transparency International.