Rozloučení s Lee Kuan Yewem: Takového vůdce budeme na Západě nyní hledat marně
Jak třímat moc přes 30 let a ponechat si i pak ohromnou přirozenou autoritu? Jednu z nejpádnějších odpovědí dává příběh v pondělí 23. března 2015 zesnulého singapurského vůdce a premiéra země v letech 1959-1990 Lee Kuan Yew (mandarinsky Li Kuang-jao,李光耀, Lǐ Guāngyào, kantonsky Li Kuan-ju). Nadaný mladík, narozený 16. září 1923 a pojmenovaný též Harry, chtěl být původně pouhým právníkem a mít v britské kolonii hezký život. Ze snění jej vytrhla krutá japonská okupace, později poválečné konflikty a hrozba komunismu. Vytvořil navzdory tamním protivenstvím jeden z nejlépe spravovaných a nejbohatších států světa.
Oblíbenost Leea u většiny obyvatel ostrova, kteří jej masově oplakávali, ani fungování tohoto městského pětiapůlmilionového státu na ostrově o pouhých 718 km2, který dnes inspiruje řadu rozvojových zemí a přitahuje i řadu lidí ze Západu, dobře nevysvětlíme tamními přísnými tresty za drobné přestupky, jichž si v těchto dnech česká média všímala především. Je dáno především specifickou historií regionu i Leeovým životem, myšlením a přístupy.
V Singapuru je starší zástavba chráněna – na rozdíl třeba od Philadelphie
Trvale udržitelná moc
Poválečné vyklízení pozic Britů a zavedení všeobecného volebního práva premiantovi ročníku práv na Cambridgi poskytly prostor k založení nové, údajně levicové Strany lidové akce (PAP). Ta si starostí o chudé obyvatele ostrova všech národností, nekompromisním bojem proti korupci a skromností svého vedení získala vzrůstající důvěru. K definitivnímu přetrumfnutí konkurenčních komunistů jí sloužil britský výjimečný stav, antikomunismus malajských vůdců během státního spojení s Malajsií v letech 1963-65 a posléze bojkot voleb komunisty v roce 1968.
Obsazení téměř celého parlamentu svou stranou Lee využil ani ne tak ke tvorbě masívního mocenského aparátu (který, pravda, mohl uvěznit příslušníky gerilových hnutí i bez soudu), ale spíše vymezení právního řádu, jasných a téměř neměnných pravidel hry, která jí nejlépe vyhovovala. Vynucoval odměnami i tresty disciplínu a sám svým ohromným pracovním nasazením dával ostatním příklad. Byty v nové výstavbě byly přidělovány přímo do vlastnictví občanů tak, aby se jednotlivá vyznání a národnosti naučily žít spolu. Strana s předstihem rýsovala kontury vývoje. Politická opatření prosazovala a na výzvy doby reagovala tak pohotově, že političtí protivníci přicházeli leda k hotové věci.
Lee citelně omezil svobodu médií, aby se prý musela držet věcné debaty. Tisk tak více nemohl podněcovat krvavé náboženské násilnosti (které na ostrově propukaly ještě v 60. letech) a při „nepřesné citaci“ stále musí poskytnout vládním činitelům místo k opravě. Lee též donutil odboráře, jejichž zájmy mimochodem na začátku své vlastní kariéry právníka hájil, aby nevyžadovali mzdy nad růst produktivity práce.
Pravidelné zisky kolem dvou třetin hlasů ve většinovém volebním systému i všudypřítomnost strany, vymezující opozici až směšně úzké mantinely, umožnila přísná kritéria výběru a výchovy politiků a diplomatů i odborníků. Zformování elity těch nejkvalifikovanějších, kteří se na mezinárodních fórech dobře vyjímají a jejichž hlasům se naslouchá.
Zmrtvýchvstalý Thomas Hobbes
Lee se na sklonku života uvolil věnovat celá dvě večerní posezení rozhovorům s americkým novinářem Tomem Platem. Ten se vedle Leea sice místy vyjímá asi tak trapně jako životopisec Emil Ludwig vedle osobnosti T.G. Masaryka, avšak místy přiměl Leea poodhalit svou osobnost víc než kdo předtím.
Lee Plateovi připomínal, že přes svou politickou personu, působící nepřístupně, ba výhružně, se i on v soukromí uvolní, rád nahlédne i humornou stránku věcí a od srdce se zasměje sám sobě. Hlásí se ke konfuciánství a již dlouho pravidelně praktikuje i buddhistickou meditaci: kdyby ji prý zavedli do škol, ušetřilo by se na lékařích. Viděno zvnějšku, jeho praktické politické kroky vypadají rovněž jako vzorná ilustrace zásad Tao Te Ťingu i některých dalších klasických čínských spisů. Dost prý čte, ale literou žádného teoretického spisu se zcela neřídí. Uváděl prý do života taková politická opatření, která doma či v zahraničí fungovaly, zkoušel i nová, ale nechával si otevřená zadní vrátka.
Plate ho ovšem viděl jinak: „Aktualizovaná verze [anglického teoretika silné státní moci] Thomase Hobbese (1588-1679) se nachází v Asii a jmenuje se Lee Kuan Yew.“ Lee mu neodporoval: „Dobrá vláda musí být silná, nemůže být slabá. Dobrý politik musí být náročný a tvrdý, neboť lidi a národy před velké výzvy staví sám život.“ Sám míval dobrý žaludek v drsném prostředí politiky obstál. Nenechával si nic líbit, nařčení hnal před soudy a ty mu i v zahraničí daly vždy za pravdu. Sám ještě za války o vlásek unikl masové popravě japonskými okupanty. Jeho malý stát se nacházel dlouho ve válečných zónách. Jako mnoho Číňanů neměl rád chaos (luàn 乱 / 亂). Nebezpečí prý číhá vždy za rohem.
Trest smrti se v Singapuru uděluje často, a to již ani tak ne za vraždy – těch je tam totiž také díky Leemu již nejméně na světě – ale hlavně za obchodování s drogami. Nelze prý jen redukovat poptávku, i když i tam narkomani bývají internováni, povinně léčeni a v zemi neexistují žádné „šlehárny“. Je třeba redukovat hlavně nabídku. Drogy, pašované z Malajsie, poškozují celou domácí společnost, která Leeho zajímá víc než názor nějaké Amnesty International. V Singapuru dokonce existuje výčet zločinů, za něž se trest smrti udělovat musí.
Z hobbesovské pozice kritizuje Lee také demokracii prezidentského typu, jejíž lobby a stranické zájmy působí proti zájmům celé společnosti. Nahaněči hlasů pro příštího amerického prezidenta obratem dostávají trafiky a rozhodují tak o válce nebo míru v zemích, o jejichž dějinách a kultuře nemají ani nejzákladnější představy.
Na jedné straně povzbuzoval mladé k účasti v politice, na druhé straně od systému dvou stran odrazoval. Jednak proto, že v malé zemi prý je na obsazení vládní i stínové vlády málo talentů. A dále: dvě stejně silné strany by se předháněly v lichocení a rozdávání peněz voličům a promrhaly by tak úspory země, jejíž příjmy doposud za vlády PAP převyšovaly výdaje až o desítky procent. Nevázanost demokracie vede k neukázněnosti a lajdáctví. Pokud je společnost navíc ochotna živit tolik vlastních rozvracečů a zahalečů jako na Západě, lze očekávat její úpadek.
Lidé si nejsou rovni
Lee nevěřil, že všechny národy mají stejné vlohy k politice a modernímu hospodářství. Číňané jsou prý na tom lépe než Malajci anebo Ujguři. Naopak přinejmenším stejné schopnosti mají Japonci a kvality Izraelců oceňoval Lee dokonce více než své vlastní. Toto přesvědčení jej ovšem vedlo k úsilí kulturní handicapy vyrovnávat a příslušníky i přirozené vůdce méně profesionálně zdatných národů či skupin do hospodářského a společenského života nějak zapojit. Na rozdíl od západních elit, které politicky korektní fráze na veřejnosti vynucují, ale samy žijí ve vilách na míle vzdálených jejich vlastním systémem znevýhodněných skupinám lidí, od nichž dávají ruce pryč.
Leea totiž více než politická korektnost a litera lidských práv zajímaly reálné výsledky své politiky: Menšiny nepřehlížel a již na začátku své vlády prosadil v Singapuru čtyřjazyčnou legislativu. Kritizoval necitlivý postup Číňanů k Ujgurům i povýšený přístup bývalého sinhálského prezidenta Srí Lanky Radžapaksy vůči menšinovým (a schopnějším) Tamilům. Je dobré znát různé kultury a Lee vyzýval čínskou většinu, aby vedle stále rozšířenější angličtiny nezapomínala na mandarínskou čínštinu. Jeho ženským právům vstřícná politika se přičinila o špičkové profesionální výkony mnoha žen ostrova. V důsledku toho ovšem začal Singapur vymírat, neboť kvalifikované páry mají málo dětí. Kvůli doplňování dobrých genů musel začít lákat nadané odjinud.
Rodinný despota Gándhí
Na rozdíl od Václava Havla Lee nevyzýval novináře, aby jeho chyby našli sami. Ke svým chybám, hlavně netrpělivosti k podřízeným, se ochotně přiznával, dodával, že je ještě nevyjmenoval všechny a mimoto prý ani nebyl schopen všechny své chyby nahlédnout. Byl typem mimořádně střízlivého člověka. Hned jako mladý politik se odnaučil kouřit. V Singapuru je nyní mimořádně čistý vzduch a město má široko daleko největší podíl zeleně. Od Leeho exaktního myšlení se lichotky odrážely. Nikdo nemohl tomuto materiální statky nehromadícímu muži vytknout ani stín podezření z korupce, natož sebemenší nevěru své manželce.
Do Kwa Geok Choo se Lee zamiloval již jako středoškolský student a vzal si ji tajně na studiích v Anglii již v roce 1947, takže ještě stihli oslavit diamantovou svatbu. Právě tato někdejší nejlepší středoškolská studentka britské Malajsie a Singapuru jej prý naučila psát čtivěji a jednodušeji až když mu redigovala dvoudílný, 1500 stránkový životopis (1998, 2000). Poslední dva roky svého života již byla upoutána na lůžko a nemohla mluvit, ale rozuměla, když na ni milý Kuan Yew (Záře a Jas) mluvil, když jí pravidelně čítal její milovanou anglickou literaturu a při cestách ze zahraničí k ní hovoříval přes Skype. Vedle oné vzorné rodiny s dvěma syny a jednou dcerou vypadá Mahátma Gándhí, příjemný k cizím, ale ve vlastní rodině despota, odpírající manželce na smrtelné posteli „západní“ penicilin, jako primitiv. A z nejstaršího syna Lee Hsien Loonga se nestal zanedbaný alkoholik, ale vzorný student matematiky v Cambridgi a současný premiér Singapuru.
Pravdivá slova nebývají líbivá
Leeova politická etika je na druhé straně dost silně konsekvencialistická. Lee v prvé řadě nesnášel komunismus, násilníky, náboženské fanatiky a idioty typu Kadáfího anebo barmské junty, kteří své země plení a ožebračují. Největších chyb se prý vůdci dopustí, pokud se oddávají přílišné domýšlivosti anebo propásnou příležitost k transformaci. Posuzoval je ne dle oblíbenosti, ale dle celkového výsledku a rád přimhouřil oči i nad brutálními postupy, jen když vedou k trvale udržitelnému pořádku. Američanům tak nevytýkal válku ve Vietnamu – ta prý byla v nekomunistické části jihovýchodní Asie populárnější než v USA – , ale naopak jejich předčasné stažení. Lee se přičinil přímluvami alespoň o to, že neproběhlo naráz, ale že se k nevoli americké veřejnosti poněkud protáhlo. Válka prý alespoň načas zastavila triumfální jízdu komunismu Asií, umožnila konsolidaci některých zemí jihovýchodní Asie a rozvoj jejich tržního hospodářství. Na druhé straně nahlížel Lee současný bezpečnostní „komunistický“ aparát Číny, její nedemokratičnost a potlačování tamních nepokojů jako něco nevyhnutelného, bez čeho hrozí opět chaos.
Lee si cenil i dlouholetého indonéského diktátora, generála Suharta, který zabránil dalšímu šíření komunismu v regionu, postavil rozvrácenou zemi na nohy a zajistil jí solidní hospodářský růst. Naopak Američané svým umíněným trváním na úplném a okamžitém odstranění onoho svět již beztak opouštějícího muže přivedli v roce 1997 indonéskou ekonomiku ke kolapsu, což vyvolalo růst náboženského fundamentalismu, násilí a chaosu v zemi. Jako jeden z mála se Lee obtěžoval muslima Suharta na smrtelné posteli navštívit. Jako správný konfucián.
Nejhorším americkým politikem prý byl Jimmy Carter: utápěl se v nepodstatných drobnostech. Největším americkým politikem, kterého měl Lee možnost poznat, byl prý – sotva který Američan uhodne – Richard Nixon! Nad jeho notoricky známými poklesky Lee velkodušně mávl rukou. Hlavně že pochopil jako již žádný jiný novější americký prezident myšlenky, kolem nichž se točí svět. A také že mu jeho bystrý poradce Henry Kissinger již v roce 1967 doporučil zastávku v Singapuru. Svou tajnou přelomovou návštěvou Číny v roce 1972 se dal do aliance s Čínou proti ve své době nesmírně výbojnému sovětskému impériu. Jen co Mao zemřel, Lee provedl nastupující hvězdu Teng Siao-pchinga (Deng Xiaoping 邓小平) po svém ostrově a ukázat mu, co všechno Číňané za dobrého politického vedení dokážou. Vyslal své odborníky na kontinent a nechal školit čínské starosty na ostrově. Na výtky, že se tak přičinil o probuzení spícího obra, opáčil, že se Číňané budou učit tak jako tak, ale neškodí mít na ně jistý vliv a prokázat dobrou vůli.
Lee v posledku doznal, že není s to si vynutit způsob, jakým se na něj bude po smrti vzpomínat: „Suďte člověka teprve až zavřete víko jeho rakve.“ „Stále ještě mohu provést něco pitomého.“ Sám se nepovažoval za státníka, ale pouhého zprovozňovatele. Při odcházení se prý leda ujistí, že instituce jsou dobré, zdravé, čisté, účinné. Že úřadující vláda své úkoly zná a stará se, aby po ní nastoupila kvalitní vláda příští.
Zdeněk Zacpal, autor je překladatel
Ilustrace k oplakávání mnohými: od jednoho z nejznámějších indických bloggerů a ekonomických reformátorů jménem Atanu Dey http://www.deeshaa.org
March 22, 2015
by Atanu Dey
Goodbye, Mr Lee Kuan Yew
Goodbye, Mr Lee Kuan Yew. I mourn your passing. Never had tears at the death of any leader. You’re the 1st & probably the last.
Na shledanou, pane Lee Kuan Yew. Truchlím nad Vaším odchodem. Při odchodu žádného vůdce jsem dosud slzy v očích neměl. Vy jste první a pravděpodobně poslední.
Atanu Dey
O Atanu Dey viz můj článek z MF Kavárny na:
Lee Kuan Yew o smyslu života
- I hope my question is not too intrusive. I´m just curious, could you give us your perspective on what is the meaning of life?
Life is what you make of it. You are dealt a pack of cards, your DNA is fixed by your mother and your father; you maybe siblings but you may get different parts and parcels of the DNA. Your job is to make the best of the cards that had been handed out to you – what can you do well; what you cannot do well and what you are worst at. When you ask me to make my living as a artist, I will starve because I just can’t draw. It wasn’t in my father or my mother or my great grandfather and great grandmother’s [genes]. But if you asked me to do an analytical question, or to argue a point out, I get by. That was the cards that I was handed out and I make use of them. Don’t try to do something that you were not favored by nature to do.
- Doufám, že moje otázka není příliš vtíravá. Jsem jen zvědavý, mohl byste nám dát váš pohled na to, co je smyslem života?
Hahaha. Život je to, co z něj uděláte. Dostanete balíček karet, Vaše DNA je dáno vaší matkou a vaším otcem; stejně jako vašich případných sourozenců, ale vy můžete dostat jiné součásti toho DNA. Vaším zadáním je co nejlépe využít karty, které vám byly předány – co umíte dobře; co dobře neumíte a v čem jste nejhorší. Když mě požádáte, abych si vydělával jako umělec, budu hladovět, právě proto, že neumím kreslit. Nebylo to v genech mého otce, matky ani mého pradědečka nebo prababičky. Ale když mě požádáte, abych vyřešil analytickou otázku anebo za něco argumentoval, to projdu. To byly karty, které mi byly předány a naučil jsem se je užívat. Nezkoušejte dělat to, k čemu vás příroda neobdařila.
___________________
Poznámky pod čarou:
Lee Kuan Yew – 李光耀 Lǐ Guāngyào
čte se správně mandarinsky Li Kuang-jao, v regionu jižní Číny a jejího okolí spíše Li Kuan-ju. Přijmení Li je česky švestka, slivoň, Kuang-jao, tedy jméno, znamená Záře a jas.
Kwa Geok Choo – 柯玉芝; Kē Yùzhī, 1920-2010
chaos je čínsky luàn乱, starší tradiční podoba znaku, užívaná v klasických spisech, například v Tao Te Ťingu, je 亂
Pravdivá slova nebývají líbivá – to je citát ze závěrečné, 81. kapitoly Tao Te Ťingu, cituji: 信言不美，美言不信。… Pravdivá slova nebývají líbivá, líbivá slova nebývají pravdivá. … (cituji překlad Berty Krebsové), ovšem 信言不美xìn yán bù měi se dá dobře přeložit třebas i jako „důvěryhodná slova nebývají krásná“
Jedním z nejproslulejších singapurských diplomatů je dnes profesor Kishore Mahbubani, teoretik takzvaného odzápadnění či dewesternizace světa:
___________________
Použitá literatura:
Tom Plate – Citizen Singapore: How to Build a Nation
in Giants of Asia: Conversations with Lee Kuan Yew
Marshall Cavendish Editions, Singapore, 2010
eISBN: 9789814312707
Lee Kuan Yew – The Grand Master´s Insights on China, the United States and the World, Interviews and Selections by Graham Allison and Robert D. Blackwill with Ali Wyne, Foreword by Henry A. Kissinger, Belfer Center for Science and International Affairs, The MIT Press, Cambridge, Massachusetts, February 2013, ISBN 978-0-262-01912-5
Lee Kuan Yew Hard Truths To Keep Singapore Going Interview
série na youtube, hovory singapurských novinářů, 2011
Paměti Li Kuang-jao: 1.díl: The Singapore Story, Memoirs of Lee Kuan Yew, Times Editions, Singapore 1998, ISBN 981-204-983-5
2.díl: From Third World to First, The Singapore Story: 1965-2000, Lee Kuan Yew, HarperCollins Publishers Inc., New York 2000, ISBN 0-06-019776-5
A Conversation with Lee Kuan Yew; By Fareed Zakaria, Foreign Affairs, March/April 1994
Isnin, 13 September 2010
Lee Kuan Yew: Don’t judge a man until you’ve closed his coffin http://wargamarhaen.blogspot.cz/2010/09/lee-kuan-yew-dont-judge-man-until-youve.html
Chuang Peck Ming – LKY cautions against two-party political system, The Business Times, Thursday, Sep 15, 2011
A mnoho dalších materiálů, co se týče „hobbesovské pozice“: vycházím z klasického díla Thomase Hobbese – Leviathan, konkrétně Leviathan II, 19-20, 22, 30
Viz též článek: Zdeněk Zacpal – Závazek bez meče nefunguje: Nákrok k jinému čtení anglického filosofa THOMASE HOBBESE, jehož stěžejní dílo vyšlo poprvé před 360 lety a česky v úplnosti teprve vloni. Mladá fronta Dnes 22.1. 2011, Kavárna Esej, str. 39-41
Nejprve o stěžejním díle filozofa Hobbese. A pak o tom, že prezident Mubarak nebyl takový zloduch http://zpravy.idnes.cz/nejprve-o-stezejnim-dile-filozofa-hobbese-a-pak-o-tom-ze-prezident-mubarak-nebyl-takovy-zloduch-iib-/kavarna.aspx?c=A110303_155558_kavarna_chu
__________________
Některé citáty:
Another formidable former prime minister of the United Kingdom, Margaret Thatcher, praises “his way of penetrating the fog of propaganda and expressing with unique clarity the issues of our time and the way to tackle them.”
Lee “has the most modern and the most strategic view of anyone I have met,” according to former Secretary of State Madeleine Albright.
“A successful democratic society,” Lee Kuan Yew says, requires two things: a constantly active, “interested and vigilant electorate” and “the ablest, the toughest and most dedicated of leaders.”
In his view, the U.S. today deserves failing marks on both fronts.
More controversially for Americans, Lee challenges prevailing Western views that civilization is marching toward Western-style democracy. Pakistan and the Philippines are reminders that effective governance is not assured “by just setting up a democratic constitution.” For him, the test of governance is: “Does it work?” “The millions of dispossessed in Asia,” he says, “care not and know not of theory. They want a better life.”
Mr Lee: “Let me give you a Chinese proverb “do not judge a man until you’ve closed his coffin. Do not judge a man.” Close the coffin, then decide. Then you assess him. I may still do something foolish before the lid is closed on me.”